středa 12. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Ke kandidatuře na nového generálního ředitele ČT:
  • Sebrané lhaní kandidáta Kamila Čermáka
  • Rozhlasová obrana Kamila Čermáka České vězeňství:
  • Nepohodlné věznice (Ivan Hoffman) Internet:
  • Placení domén po česku (Jan Lipšanský) Reakce:
  • Souhlasím se Šlajchrtovou recenzí knihy "Jak Češi myslí", i když jsem ji nečetl (Ferdinand)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech!
  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Adresa Britských listů

    Vracím se opět k staré známé adrese Britských listů jcu2@cableol.co.uk, která koncem minulého roku byla kvůli šlendriánu britského providera dočasně nedosažitelná. Vracím se k ní proto, že navzdory upozornění, aby čtenáři raději používali rezervní adresu jan.culik@telinco.com (která i nadále funguje) přišly v minulých dnech stovky e-mailů na adresu první, tak asi nebude záhodno ji měnit. Děkuji. JČ

    Ke kandidatuře na nového generálního ředitele České televize

    Se zájmem jsem si povšiml, že Rada České televize zařadila mezi kandidáty na funkci nového generálního ředitele ČT i devětadvacetiletého Kamila Čermáka, který v útlém mladí v televizi pracoval, pak byl zaměstnán jako tiskový mluvčí ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého, posléze udělal kariéru v Českém telekomu. Koncem minulého roku jsem si povšiml jeho podpisu jako "výkonného ředitele pro prodej a marketing" na cirkuláři, který SPT Telekom rozesílal telefonním účastníkům a v němž složitým a poněkud nesrozumitelným jazykem veřejnosti vysvětloval, že se nyní už nebudou v ČR kalkulovat telefonní účty na základě zaznamenaných tarifních impulsů, ale výpočtem ze záznamů o jednotlivých itemizovaných hovorech. (Ani slovo nebylo v cirkuláři o tom, že by např. SPT Telekom začal automaticky poskytovat telefonním účastníkům účty rozepsané na jednotlivé telefonní hovory, tak, jak je to běžné v jiných zemích už léta.)

    Ale zpět ke kandidátu na generálního ředitele ČT, Kamilu Čermákovi. Pevně doufám, že Rada České televize neudělá znovu tutéž chybu jako s Puchalským a nejmenuje do funkce generálního ředitele ČT dalšího, tentokrát devětadvacetiletého mladíka. Avšak věk není jedinou skutečností, která by podle mého názoru měla bránit kandidatuře Kamila Čermáka. Jako novinář jsem před několika lety zaznamenal ve styku s Kamilem Čermákem politováníhodnou zkušenost: ukázalo se, že tento člověk neváhá ve výkonu své práce bezostyšně lhát. Natočil a odvysílal jsem o tom před pěti lety rozhlasový dokumentární pořad, jehož přepis dnes předkládám ctěné veřejnosti. Jsem přesvědčen, že neváhá-li někdo ve veřejné funkci lhát, jak dokumentuje materiál zveřejněný v dnešních Britských listech, mělo by ho to pro tak významnou funkci, jakou je post generálního ředitele ČT, automaticky diskvalifikovat. Však posuďte materiály v dnešních BL prosím sami. Jak nedávno konstatoval v Britských listech Andrew Stroehlein, daleko nejvýznamnější roli veřejnoprávní České televize musí být její zpravodajství. Zpravodajství a publicistika by mělo být jejím "klenotem v koruně", tím nejlepším, čím by se ve veřejném zájmu měla Česká televize honosit. Generálním ředitelem ČT by měla tedy Rada ČT jmenovat neúplatného, zkušeného a kritického novináře - zároveň také dobrého manažera. JČ.

    Co je nového v České republice

  • Vězňově ve třetině českých věznic stále drží hladovku na protest proti novému zákonu o výkonu trestu, který zpřísnil vězeňský režim. Upozorňují také na přeplněnost věznic a špatné sociální podmínky. Některým požadavkům vězňů bude moci podle generální ředitelky Vězeňské služby Kamily Meclové vedení věznic vyhovět. Požadavky, které jsou v rozporu s novým zákonem o výkonu trestu, ale nemohou být podle ní akceptovány. Není ani v silách Vězeňské služby v krátké době odstranit přeplněnost věznic.

  • Zástupci nově založeného občanského sdružení Děkujeme, odejděte, které v sobotu, se ve středu odpoledne sejdou v budově Senátu se zástupci čtyřkoalice.

  • Senát Ústavního soudu přiznal České straně sociálně demokratické právo na vlastnictví Lidového domu v Praze.

  • Ještě k Šlajchrtově recenzi knižního výboru z Britských listů Jak Češi myslí. Napsal k tomu jeden čtenář:

    Clanek pana Slajchrta byl dobrej. Na jeho vkus jses proste moc erudovanej a navic argumentacne vyzralej. Tak si dej pozor, Stalin a Lenin na tom byli intelektualne taky dobre. A az budes poradat prvni popravu, tak se ozvi, rad se prijedu pobavit, na tu Novu se fakt neda koukat!

  • Výbor z Britských listů Jak Češi myslí je k dostání v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz.

  • Konkurs na lektora češiny na Glasgow University. Katedra slavistiky Glasgow University hledá pro školní rok 2000-2001 lektora češtiny. Podrobnosti konkursu jsou zde.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • O rezignaci Jakuba Puchalského píše anglicky v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Ke kandidatuře na generálního ředitele České televize

    Sebrané lhaní Kamila Čermáka

    Od prosince 1994 do poloviny března 1995 usiloval Jan Čulík, který tehdy působil jako reportér Rádia Svobodná Evropa a Rádia Alfa, o rozhovor s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým o závažných, nevyjasněných otázkách týkajících se kontraktu o předání automobilky Škoda firmě Volkswagen. Po dobu těchto tří měsíců tehdejší tiskový mluvčí ministra Dlouhého, nynější kandidát na funkci generálního ředitele ČT Kamil Čermák, velmi efektivně oddaloval tento rozhovor pomocí vytáček a lhaní. Rozhovor se nikdy neuskutečnil. Není pochopitelné, proč Čermák namísto dlouhodobého lhaní prostě rovnou neřekl, že Dlouhý rozhovor reportéru Svobodné Evropy neposkytne. Lhát se mu zřejmě zdálo výhodnější. Naprosto žádné etické skrupule tento mladý člen "nové české vládnoucí elity" neměl. Nejdůležitější byla úspěšnost.

    Otázka je, zda se člověk, který neváhá využívat nepravd při své práci, je vhodným kandidátem na funkci generálního ředitele České televize. Jiná otázka je, zda se na takovou funkci hodí takovýto člověk, který by přece měl prosazovat a hájit ve funkci generálního ředitele ČT nezávislou a průbojnou žurnalistickou práci. Materiál, který dnes přinášejí Britské listy, dokumentuje, že pouze před několika lety usiloval Kamil Čermák ze všech sil, aby bylo pokud možno efektivní, nezávislé novinářské práci a ozřejmování problémů státní správy ve veřejném zájmu zabráněno. Když se Kamil Čermák octl na základě svého jednání v tomto pořadu na pranýři, vyhnul se přímé konfrontaci se svým kritikem, Janem Čulíkem, v rozhlasovém studiu, a reagoval neetickou, demagogickou odpovědí. Tuto jeho reakci zveřejňujeme také v dnešních Britských listech.

    Níže uvádíme transkript půlhodinového dokumentárního pořadu, v němž hraje významnou roli právě nynější kandidát na funkci generálního ředitele ČT Kamil Čermák. Pořad se vysílal dvakrát (reprízu si vyžádal mimořádný ohlas veřejnosti) v Radiu Alfa v dubnu 1995. (Zanedlouho poté při setkání s jedním novinářem Radia Alfa vyjádřil ministr Dlouhý naději, že už tato rozhlasová stanice, "jak doufám, s Janem Čulíkem rozvázala spolupráci".) JČ

    Sebrané lhaní Kamila Čermáka

    Tento půlhodinový dokumentární pořad se vysílal na Radiu Alfa poprvé 9. 4. 1995.

    Jan Čulík: Se závistí se dívám na britskou televizi a poslouchám britský rozhlas. Proč? Členové britské vlády systematicky a průběžně vysvětlují v televizi a v rozhlase v debatě s kritickými novináři každý den svou politiku. Britští politikové jsou zvyklí podávat občanům počet ze své práce. Vědí, že si občané zapamatují, jak se vládní činitelé během svého funkčního období chovali, a projeví se to ve volbách.

    V důsledku pravidelných veřejných klání ve sdělovacích prostředcích mezi politiky a kritickými novináři probíhá ve Velké Británii neustálá debata na všechna závažná politická a hospodářská témata. Vede to k tomu, že politikové nerozhodují o osudu země ve vakuu. Politikové tak dělají méně chyb, než kdyby rozhodovali vskrytu. Pokud udělají něco, co si veřejnost nepřeje, tlak veřejného mínění je často přiměje k tomu, aby své rozhodnutí změnili. Víc hlav víc ví.

    Jsem přesvědčen, že veřejná debata mezi politiky a občany je životně důležitou součástí každé demokracie. Na sklonku roku 1994 jsem shromáždil za spolupráce Ivana Kytky z londýnské kanceláře ČTK z několika zdrojů nezávislé informace, z nichž vyplývalo, že by se mělo v České republice mělo veřejně debatovat o dodatku ke smlouvě o postupném předání majoritního podílu v automobilce Škoda německé firmě Volkswagen. Byly mi poskytnuty části utajované původní smlouvy Volkswagen-Škoda z roku 1991 a také text dodatku ke smlouvě, bez tajných příloh. Dodatek česká vláda schválila v polovině prosince 1994, bez jakékoliv odbornější veřejné diskuse.

    Z těchto materiálů vyplynulo, že ve věci existuje řada nejasných aspektů a vážných otázek, které by v zavedené demokracii, jako je Velká Británie, musela vláda veřejnosti vysvětlit. Některé otázky jsem zveřejnil ve vysílání Svobodné Evropy a Radia Alfa. Vyzval jsem vládu, aby na ně před podepsáním dodatku odpověděla a ve veřejném zájmu kritiku rozdrtila. Reakcí bylo mlčení.

    Od poloviny prosince 1994 usiluji na tiskovém oddělení českého ministerstva průmyslu a obchodu o rozhovor s Vladimírem Dlouhým na téma dodatek ke smlouvě Volkswagen-Škoda. Ministerští pracovníci mě systematicky už skoro tři měsíce ujišťují o tom, že ministr Dlouhý požadovaný rozhovor o dodatku poskytne. Nikdy k tomu nedošlo.

    Seznámím vás nyní na základě dokumentárních magnetofonových záznamů s pozoruhodnou historií neúspěšného tříměsíčního snažení získat o dodatku ke smlouvě Škoda-Volkswagen rozhovor s ministrem Vladimírem Dlouhým.

    Od samého počátku bylo velmi obtížné se na ministerstvo dovolat. V zahraničním kontextu, kde se klade velký důraz na to, že je nutno na telefonní hovory reagovat okamžitě, zdvořile a efektivně, mají-li podniky a instituce vytvořit u veřejnosti, na trhu a u zákazníka dobrý dojem, to působí velmi nesolidně.

    Mezi Vánocemi 1994 a Novým rokem 1995 telefon na tiskovém oddělení ministerstva, které má v Čechách podporovat průmysl a obchod, vůbec nikdo nebral. 29. prosince 1994 jsem s ministerstvem uskutečnil tento rozhovor, který začal na ústředně:


    Spojovatelka: "Ministerstvo průmyslu."

    Jan Čulík: "Dobrý den, já tady mám dvě přímé linky na tiskové oddělení, 3590 a 3311. Už asi čtyři dny tam volám, on to nikdo nebere. Prosím vás, je to možné?"

    Spojovatelka: "No pokud nemají dovolenou."

    Jan Čulík: "A to tiskové oddělení na ministerstvu si vezme klidně takhle dovolenou?"

    Spojovatelka: "Já nevím, já vás dám do sekretariátu ministra a tam vám řeknou, jestli jsou tady."

    Jan Čulík: "Dobře, máte číslo na pana mluvčího Kamila Čermáka?"

    Spojovatelka: "Jako tady, linku?"

    Jan Čulík: "Ano."

    Spojovatelka: "No to je to 3311 nebo 3590."

    Jan Čulík: "Aha. A on zřejmě si vzal dovolenou a  vůbec nikoho tam nemá."

    Spojovatelka: "Nevím. Neberou to tam, takže - -"

    Jan Čulík: "Děkuju vám."


    (Vyzváněcí tón.)

    Ženský hlas: "Kancelář ministra Dlouhého. Prosím."

    Jan Čulík: "Dobrý den, já se jmenuju Jan Čulík, jsem reportér Svobodné Evropy. Já se už delší dobu snažím získat s panem ministrem po telefonu rozhovor týkající se smlouvy Škoda-Volkswagen. Mluvil jsem s vaší paní kolegyní na tiskovém oddělení, která mi slibovala několikrát, také má o tuto tematiku zájem britská televize..."

    Ženský hlas: "Já bych vás poprosila, protože tohle vyřizoval přímo tiskový mluvčí pan Čermák s  panem ministrem a já k tomu nemám žádné dispozice, ani nevím výsledek toho, co pan Čermák s panem ministrem projednával. Posílal jste fax? Pan ministr teď má dovolenou. Bude až příští týden v pondělí. Mohla bych vás poprosit, že byste poslal panu ministrovi faxem písemnou žádost o ten rozhovor? Já si myslím, že tohle by bylo asi v tenhle moment úplně to nejlepší a vlastně i nejrychlejší. Já bych to panu ministrovi dala v jeho poště, v jeho osobní poště na pondělí."

    Jan Čulík: "Děkuju vám. Dejte mi faxové číslo."

    Ženský hlas: "Přímý fax k nám do sekretariátu k nám je 285 33 20, já se jmenuju Trávníčková, anebo moje kolegyně paní Hrušková, my se střídáme, takže o tom bude vědět také. Takže když to nafaxujete během dneška nebo zítřka, tak mu to dám do jeho osobní pošty a pak bysme se vám ozvali."

    Jan Čulík: "Je to bezvadný. Děkuju vám mnohokrát."


    Jan Čulík: Nikdo z ministerstva se neozval a dál bylo velmi obtížné se na tiskové oddělení dovolat. Po nesčetných pokusech však přece jen 4. ledna telefon někdo vzal:

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, tady Jan Čulík, reportér pro Svobodnou Evropu - "

    Kamila Kulíšková: "Dobrý den, jé, to jsem ráda, že voláte. Já jsem se zkoušela dovolat a nešlo mě to vůbec. Chtěla jsem se s váma domluvit na nějakým termínu. Co navrhujete?"

    Jan Čulík: Kdykoliv, kdy se vám to hodí.

    Kamila Kulíšková: "Já nevím přesně termín pana ministra, jó, vyhovující, protože dneska je zase středa, je opět vláda. Ale vám je to jedno, jo?"

    Jan Čulík: "Mně je to jedno, jen když to budu vědět, já zavolám v určitou dobu, ano?"

    Kamila Kulíšková: "Víte co? Ta vláda bude ale končit dneska až tak mezi čtvrtou nebo pátou hodinou, dřív se pan tiskový mluvčí s panem ministrem nespojí."

    Jan Čulík: "To nevadí, tak já zavolám odpoledne, chcete-li."

    Kamila Kulíšková: "Jó, já tu budu, já tu budu."

    Jan Čulík: "Zavolám v pět hodin - "

    Kamila Kulíšková: " - a já už bych měla vědět."

    Jan Čulík: V podvečer čtvrtého ledna na ministerstvu telefon zase marně vyzváněl. Ale na několikerý pokus se mi poprvé podařilo promluvit se samotným tiskovým mluvčím Kamilem Čermákem.

    Jan Čulík: "To je nějaká strašně špatná linka. Já se jmenuju Čulík, jsem reportér Svobodné Evropy. Já mluvím s vašimi různými kolegyněmi už asi tři neděle, snažím se pořád - "

    Kamil Čermák: "Já vím, vy máte zájem o ten rozhovor o dodatku. Já jsem o tom mluvil s ministrem včera ještě, večer, a bavili jsme se o tom, že teda že to uděláme, jde teď jenom o tom najít tam, najít tam prostě chvíli v programu, kdy to uděláme. Takže my během zejtřka vám zavoláme, prostě. Ozveme se vám, kdy prostě a dáme - ona mi řikala, že vám to prostě - "

    Jan Čulík: "- je jedno, kdykoliv."

    Kamil Čermák: "Já promluvím s ministrem, kdy tam bude mít chvíli, a uděláme to."

    Jan Čulík: "Dobře, děkuju vám."


    Jan Čulík: Navzdory slibům a ujišťování se Kamil Čermák neozval. V pátek 6. ledna jsem se znovu dovolal Kamily Kulíškové.

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, já se jmenuju Čulík, jsem reportér Svobodné Evropy. Jak víte, já se ucházím o ten rozhovor. "

    Kamila Kulíšková: "Ano, ano, ano. Já jsem ráda, já totiž - já jsem teďka ve stavu nemocnejch, takže nevím, jak to pokročilo."

    Jan Čulík: "On mi říkal pan Čermák - "

    Kamila Kulíšková: "Mluvili jste spolu potom?"

    Jan Čulík: "Já jsem s ním mluvil, potom, kdy to bylo, asi ve středu, že mě ve čtvrtek zavolá a dá mně vědět, kdy by se to v tom termínu hodilo, ale nezavolal."

    Kamila Kulíšková: "Aha. On teďka momentálně totiž prosím vás je na tiskové konferenci. Já mu tady nechám vzkaz. Kontakt tady na vás taky mám. Číslo jsem si psala. A vy navrhujete jako libovolnej termín? Pane Čulíku, já mu teda znovu připomenu, jo?"

    Jan Čulík: "Děkuju vám mnohokrát, nashledanou."

    Kamila Kulíšková: "Nashledanou."


    Jan Čulík: Ať byla věc Kamilu Čermákovi připomenuta nebo ne, nikdo se neozval. Dva dny se na tiskové oddělení ministerstva průmyslu a obchodu nemohl dovolat, a tak jsem 12. ledna 1995 zkusil sekretariát ministra Dlouhého:

    Ženský hlas: "Kancelář ministra Dlouhého."

    Jan Čulík: "Dobrý den, já se jmenuju Čulík, jsem reportér pro Svobodnou Evropu, to je paní Trávníčková nebo Hrušková?"

    Ženský hlas: "Hrušková u telefonu."

    Jan Čulík: "Dobrý den. Já se ucházím u pana ministra o rozhovor o smlouvě Volkswagen - Škoda. Pan Čermák říkal, že o tom mluvil s  panem ministrem a že to pan ministr schválil, ale že mi musejí najít nějaké místo - - "

    Ženský hlas: "Nenajdeme teďka, pan ministr dneska odjíždí a bude až v únoru."

    Jan Čulík: "Prosím vás."

    Ženský hlas: "Jo. Takže bude až teda prakticky v únoru, tentokrát jsme strašně rozcestovaný."

    Jan Čulík: "No, je to škoda, protože pan Čermák mě vyloženě ještě minulý týden ujišťoval, že to skutečně je schválené a že mi hned druhý den dá vědět, kdy to bude a nedal mi vědět."

    Ženský hlas: "Ježišmarijá. Já mu to jedině mohu připomenout. Pane Čulík, teďka opravdu nebude možné, to znamená, že z kraje února. On bude kolem třicátého ledna zpět, protože před tím sporadicky bude dva dny zde, ale to bude takový nápor pracovní, tím, že zde delší dobu nebude, že prosím pěkně, samozřejmě panu Čermákovi ještě jednou řeknu, že se z kraje února ozvete."

    Jan Čulík: "Jestli můžete, protože je to stále aktuální téma. Je to velice pro mě obtížné to té britské televizi vysvětlovat, tady totiž na tyhle strašně aktuální otázky reagují ministři v Británii hned ten den, víte.

    Ženský hlas: "Ano, ale já předpokládám, že potom k tomu rozhovoru dojde, protože pan ministr by měl v druhé polovině února Velkou Británii navštívit."


    Jan Čulík: Vzhledem k tomu, že řekla paní Hrušková, že je ministr Dlouhý velmi "rozcestovaný", respektoval jsem ministrovu zaneprázdněnost a odložil jsem rozhovor až na jeho pobyt v Londýně. Předem si zamluvit rozhovor se nepodařilo. Volal jsem proto 22. února, těsně po příletu, Vladimíra Dlouhého a jeho tiskového mluvčího Kamila Čermáka do Londýna, na Čermákův pokoj v hotelu High Carlton Tower.

    (Vyzvánění telefonu.)

    Ženský hlas: "Christine, High Carlton Tower."

    Jan Čulík: "Hello. I'd like to speak to Mr Cermak. C-E-R-M-A-K."

    Ženský hlas: "I can put you through to his room, one moment. - It's ringing for you."

    (Vyzvánění telefonu.)

    Ženský hlas: "I am afraid there does not appear to be an answer from that room, would you like to leave a voice message?"

    Jan Čulík: "Obávám se, že telefon v pokoji nikdo nebere. Přejete si hostu nahrát zvukový vzkaz?" zeptala se hotelová ústředna. Řekl jsem že ano.

    Ženský hlas: "One moment, please" (Hudba.) "Thank you" - (Automatický hlas): "You're being transferred. Welcome to the voicelink message system. Please record your message after the tone." (Písknutí.)

    Jan Čulík: "Zpráva pro pana Čermáka. U telefonu je Jan Čulík, reportér pro Svobodnou Evropu a Radio Alfa. Pane Čermák, možná se pamatujete, že už několik týdnů se ucházím o rozhovor s panem ministrem Dlouhým ohledně dodatku Volkswagen-Škoda. Jedna pracovnice vašeho tiskového oddělení mně sdělila, že právě by k tomu mohlo dojít, až pan ministr bude v Londýně. Rád bych ho tedy požádal o telefonní rozhovor. Snad by to bylo možné dnes, až se vrátí ze své soukromé návštěvy, anebo třeba v pátek ráno, vím, že čtvrtek má velmi plný. Byl bych vám velmi vděčen, kdybyste mi zavolal, já se pokusím znova, teď je 17 hodin deset minut, středa odpoledne, telefon je 041-649 8938. Děkuji. Nashledanou."

    Jan Čulík: Nikdo na nahraný vzkaz nereagoval, a tak jsem telefonoval do hotelu Kamila Čermáka znovu.

    Ženský hlas: "High Carlton Tower."

    Jan Čulík: "I'd like to speak to Mr. Cermak."

    Ženský hlas: "Ringing for you."

    Jan Čulík: "Thank you."

    Mužský hlas: "Kamil Čermák."

    Jan Čulík: "Dobrý den, tady Jan Čulík, reportér Svobodné Evropy a Rádia Alfa. Já jsem vám nechával voicemail, dostal jste?"

    Kamil Čermák: "Nedostal jsem ho. Asi se mi - takhle, vono tam došlo, tam muselo dojít k nějaký technický poruše, aha, tak já už vím, protože ono mi to sice blikalo, ale když mi to přehrávali, tak to tam jenom cvaklo a nic, prostě. Nebylo tam nic slyšet."

    Jan Čulík: "Já, jak víte, se snažím získat od pana ministra už delší dobu ten rozhovor - "

    Kamil Čermák: "Aha?"

    Jan Čulík: "- ohledně tehda toho dodatku té Škodovky, teďkon je to zase docela aktuální, protože vyšla taková zpráva, že Škodovka nebude platit daně, protože hodně investuje, a tak jsem myslel, on ale má dneska večer nějakou soukromou návštěvu, viďte?"

    Kamil Čermák: "Právě, no, a už už odešel a vrátí se vrátí se teda až v noci. Zejtra to máte teda opravdu ten program fest nabitej, jako tradičně, že to je minutovník, klasickej, je to vlastně od rána, až v podstatě se tady objeví potom v deset večer."

    Jan Čulík: "No tak já bych mohl zavolat zítra v deset večer."

    Kamil Čermák: "Víte co, tak nejlepší by bylo, kdyby my jsme si teda, kdyby my jsme si zavola - Můžete mi zavolat zejtra večer sem, já bych měl přijít dřív, ňák, než ministr, takže mi když tak brnkněte sem večer a já bych to s ním domluvil. Jó? A šlo by vám šlo by vám o tu Škodovku, teda."

    Jan Čulík: "Ve dvaadvacet hodin, ano, já mám různý otázky. Děkuju vám."

    Kamil Čermák: "Dobrý. Nashledanou."


    Jan Čulík: Ve čtvrtek 23. února jsem podle této domluvy volal od 21. 30 Kamilu Čermákovi do hotelu opakovaně, až do půlnoci. Telefon nikdo nebral. Zavolal jsem Kamilu Čermákovi do hotelu v pátek ráno v 7.30.

    Kamil Čermák: "Prosím, Kamil."

    Jan Čulík: "Dobrý den, tady Čulík u telefonu. Pane Čermák, volal jsem vám včera, vy jste bohužel tam nebyl, jak jste sliboval."

    Kamil Čermák: "Aha, víte co, my jsme přišli, my jsme přišli totiž asi v jednu hodinu nebo tak tak nějak, jako docela docela pozdě, právě, jo."

    Jan Čulík: "No vy jste říkal, že tam budete v půl desáté."

    Kamil Čermák: "No, no, nó. Původně původně jsem si myslel, bo- bohužel jsme dorazili až takhle pozdě, nó."

    Jan Čulík: "Na to jste zapomněl, na ten slib?"

    Kamil Čermák: "Ne, ne, ne, že bych na to zapomněl, ale já jsem jako neměl ne- ne- neměl jsem prostě jak vás jak vás jako dřív kontaktovat. Jó, to jenom, to jako pochopte, prostě, no."

    Jan Čulík: "Já to chápu. Už bych to chtěl ale - odkládal jsem to protože mi bylo slíbeno, že se to uskuteční během návštěvy pana ministra tady v Británii, ale nutně se nemusí, že. Já mu můžu třeba zavolat dokonce i zítra domů, nebo někdy, když to je tak obtížné během jeho normální pracovní činnosti, prostě během toho týdne.

    Kamil Čermák: "A vy jste, jenom abych to pochopil, vy jste normálně tady v Anglii?"

    Jan Čulík: "Já jsem tady, ale to je jedno, přece, telefony samozřejmě - -"

    Kamil Čermák: "No jasně, jenom mě zajímalo, no, no, kde máte sídlo, aha, aha."

    Jan Čulik: "Věc už bych rád uzavřel, takže jestli by to bylo možné. Vy jste s ním o tom nemluvil, s panem Dlouhým?"

    Kamil Čermák: "Mluvil, mluvil jsem s ním. Mluvil jsem s ním o tom včera právě, no."

    Jan Čulík: "A reakce byla?"

    Kamil Čermák: "Reakce no tak jak jako že v podstatě v podstatě jako ano, jenomže jedinej problém prostě kdy, žejo, to já jsem ještě netušil, že včera že se vrátíme takhle, no, že bohužel teda."

    Jan Čulík: "Takže co navrhujete? Můžete mi dát nějakou pevnější hodinu, kdy bych vám zavolal na ministerstvo?" Kamil Čermák: "Já nevím, ale klidně, klidně to - mi můžete zavolat samozřejmě v pondělí rovnou, rovnou v pondělí třeba po obědě."

    Jan Čulík: "A můžete to předem domluvit, bude mít pan ministr v pondělí odpoledne teda čas, na to, abychom to teda natočili?"

    Kamil Čermák: "No, tak musím, musím takhle, s ním se zas musím domluvit tak, aby prostě takhle, aby v době - abyste pak třeba zavolal v době, kdy by měl prostě čas, ale to bych vám řekl, když mi zavoláte v pondělí odpoledne."

    Jan Čulík: "No když vy vždycky řeknete, abych zavolal druhý den a pak tam buď nikdy nejste, nebo se už neozvete. Nezlobte se, tak to trošku působí."

    Kamil Čermák: "Ale jako není to určitě to není tím, že bychom se na to chtěli prostě vykašlat."

    Jan Čulík: "Dobře. V pondělí odpoledne v kolik hodin přesně mám zavolat, abyste tam případně byl jestli si na to vzpomenete."

    Kamil Čermák: "Ve dvě. Určitě tam budu. Já tam budu celej den až do večera, to standardně, takže klidně můžete zavolat."

    Jan Čulík: "A můžete už předem s panem ministrem teda dohodnout určitou dobu tak, že byste mi ji v těch 14 hodin v pondělí sdělil?"

    Kamil Čermák: "A jde vám teda, jde vám teda vyloženě o ten dodatek?"

    Jan Čulík: "Jde mi o ten dodatek."


    Jan Čulík: Jenže se ukázalo, že je to složitější, než se dalo čekat. Všechna čísla na ministerstvu byla obsazena a trvalo mi do středy, než jsem zjistil, že byla - změněna. Ve středu 28. února jsem se na tiskovém oddělení dovolal Kamily Kulíškové.

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, mohl bych mluvit s panem Kamilem Čermákem? Jmenuji se Jan Čulík, jsem reportér pro Svobodnou Evropu, Rádio Alfa." Kamila Kulíšková: "Ano a pan Čermák ale momentálně není, je na poradě, bude tak asi za hodinu."

    Jan Čulík: "Dobře. Můžete mu nechat vzkaz, že telefonuju kvůli tomu rozhovoru s panem Dlouhým? Takže mám zavolat asi za hodinu, ano?"

    Kamila Kulíšková: "Zkuste to za hodinu, nashledanou."

    Jan Čulík: Za hodinu však už telefon nikdo nebral.

    (Vyzvánění telefonu.)

    Jan Čulík: "Je 1. března ve 12 hodin v poledne. Na tiskovém oddělení ministerstva průmyslu a obchodu nikdo nebere telefon. Kde jsou asi pracovníci?" (Vyzvánění telefonu pokračuje.)


    Jan Čulík: "Zkusil jsem to přes ústřednu."

    Ženský hlas: "Ministerstvo průmyslu."

    Jan Čulík: "Prosil bych pana Čermáka z tiskového oddělení."

    Ženský hlas: "Ano." (Automatický hlas:) "Čekejte, prosím. Čekejte, prosím. Čekejte, prosím." (Pak obsazovací tón. Zní dál, do toho Jan Čulík:) "Toto je číslo tiskového mluvčího ministerstva průmyslu a obchodu Kamila Čermáka, 1. března v 15 hodin odpoledne.

    (Vyzváněcí tón.)

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, tady Jan Čulík, reportér Svobodné Evropy. Já bych rád mluvil s panem Čermákem, jestli je přítomen."

    Kamila Kulíšková: "Prosím vás, pan Čermák je teďka na sekretariátu. Můžete zavolat za chvilečku?"

    Jan Čulík: "Má on nějaký přehled toho, co bude dělat během dne? Protože on mi slíbil dosti napevno už několikrát rozhovor s panem ministrem, tak já bych rád už to konkretizoval, jestli by to bylo možné."

    Kamila Kulíšková: "Dobře. Já mu to takhle vyřídím. On má od vás tady myslím fax, taky, u sebe." Jan Čulík: "Takže víte nějaké konkrétní doby, kdy bude v kanceláři?"

    Kamila Kulíšková: "No, to těžko, jako, ono se to hrozně mění. Ale pochopitelně pevný program tady máme, ale jako jsou věci, které nepředpokládáme dopředu, jo."


    Jan Čulík: 2. března 1995.

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, mohu mluvit s panem Čermákem?"

    Kamila Kulíšková: "On tam teď má nějaké jednání. Ještě to neskončilo."

    Jan Čulík: "Aha. A když takhle on není k dispozici novinářům, má nějakého zástupce? To přece není možné, aby tiskový mluvčí celé dny nebyl k dispozici novinářům?"

    Kamila Kulíšková: "No, výhradně pan Čermák, no."

    Jan Čulík: "Takže když on s někým jedná, tak ministerstvo je neefektivní, v podstatě."

    Kamila Kulíšková:"No já nejsem k tomu kompetentní osoba, já ho jako nemůžu zastupovat."


    Jan Čulík: Ještě 2. března 1995.

    Ženský hlas: "Kancelář ministra Dlouhého."

    Jan Čulík: "Dobrý den, já se jmenuju Jan Čulík, jsem reportér pro Svobodnou Evropu a Rádio Alfa. Já se ucházím už delší dobu u pana ministra Dlouhého o rozhovor ohledně dodatku Škoda-Volkswagen. Mluvil jsem o tom už několikrát s panem Čermákem, který mě ujistil, že to bude vyjednáno. Já se bohužel pana Čermáka bohužel nemohu dovolat."

    Ženský hlas: "Já vás tam k němu přepnu, protože pokud toto vyjednával pan Čermák, tak určitě bude mít dispozici od pana ministra. Vteřinku, já vás tam k němu přepojím."

    Jan Čulík: "Dobře, děkuju vám."

    Automatický hlas: "Čekejte, prosím."

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, opět jsem se dostal k vám zpátky. Je už pan Čermák přítomen?"

    Kamila Kulíšková: "Je, ale momentálně má ještě nějaké jednání. Ví o tom, já jsem mu připomínala, že jste už několikrát volal, aby vás zavolal zpátky."

    Jan Čulík: Dobře.


    Jan Čulík: 3. března 1995, 9 hodin 10 minut ráno.

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, je přítomen pan Čermák?"

    Kamila Kulíšková: "Prosím vás, ještě není."

    Jan Čulik: "Já bych vás chtěl požádat, jestli byste, až dorazí pan Čermák do práce, jestli byste s ním nemohla dohodnout nějakou konkrétní hodinu dnes, kdy bych mu mohl zavolat a domluvit se konkrétně o tom rozhovoru."

    Kamila Kulíšková: "Dobře. Ano."

    Jan Čulík: "Takže můžu vám řekněme zavolat za hodinu a vy byste to už věděla."

    Kamila Kulíšková: "Dobře. Ano. Nashledanou."

    Jan Čulík: Za hodinu už telefon na tiskovém oddělení nikdo nebral. Po delším vyzvánění ho někdo vyvěsil. (Záznam vyzvánění a vyvěšení telefonu.)


    Jan Čulík: Třetího března v 11 hodin.

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, Jan Čulík u telefonu. Máte pro mě tu hodinu, kdy bych mohl promluvit s panem Čermákem?"

    Kamila Kulíšková: "Prosím vás, pane Jan Čulíku, my vás zavoláme. Já vám takhle dopředu neřeknu hodinu, protože nevím, jó, my teď toho tady máme hrozně moc, takže fakticky -"

    Jan Čulík: "Ale můžete mi třeba určit nějakou hodinu třeba na příští týden."

    Kamila Kulíšková: "Myslíte k tomu rozhovoru?"

    Jan Čulík: "To myslím taky, ale když vidím, že se o tom nejprve potřebuju domluvit s panem Čermákem, samozřejmě, a pan Čermák nemůže přijít k telefonu asi čtyři dny, tak snad by bylo možno domluvit předem nějakou hodinu, kdy by pan Čermák si mohl na mě udělat na pět minut čas.

    Kamila Kulíšková: "Dobře. Já vám ale takhle neřeknu, jo, protože to nevim, tu hodinu."

    Jan Čulík: "No ale slíbila jste mi dneska ráno, že mi to vyjednáte."

    Kamila Kulíšková: "No ale já jsem ještě neměla možnost s ním hovořit o tom."

    Jan Čulík: "A on není v kanceláři?"

    Kamila Kulíšková: "Je, ale má teďka jednání. Já jsem s ním ještě nemluvila Těžko jako já vám budu slibovat nějakou hodinu za něj, když nevím."

    Jan Čulík: "Vy s ním budete zřejmě během dne někdy mluvit, ne?"

    Kamila Kulíšková: "No, budu, to samozřejmě budu."

    Jan Čulík: "A můžete ho teda požádat - "

    Kamila Kulíšková: "Já mu to znova budu tlumočit a znova ho požádám aby -"

    Jan Čulík: " - o nějakou hodinu a kdy vám mohu zavolat - "

    Kamila Kulíšková: "Dobře."

    Jan Čulík: "Počkejte. Kdy vám mohu zavolat ohledně konkrétní hodiny, kdy budu moci mluvit s panem Čermákem?"

    Kamila Kulíšková: "Zavolejte dneska odpoledne tak kolem druhý."

    Jan Čulík: "Kolem druhé hodiny. A to mi sdělíte, kdy budu moci s panem Čermákem mluvit."

    Kamila Kulíšková: "A pokud bude pan Čermák tady, tak vás samozřejmě přepojil na něho."

    Jan Čulík: "Ne, já bych chtěl od vás, abyste s ním předběžně domluvila nějakou hodinu, kdy s ním budu moci mluvit, to přece musí být možné, ne?"

    Kamila Kulíšková: "No, to víte, že může."

    Jan Čulík: Ve čtrnáct hodin byl telefon obsazen a od 15.15. telefon vyzváněl naprázdno. V kanceláři zcela zřejmě nikdo nebyl.


    5. března 1995

    Ženský hlas: "Sekretariát tiskového mluvčího, Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, Jan Čulík, Rádio Svobodná Evropa, Rádio Alfa, chtěl bych rád mluvit s panem Čermákem o tom rozhovoru s panem ministrem ohledně toho dodatku."

    Kamila Kulíšková: "Pan Čermák má teď nějaký tady jednání. Malý momentík. - Haló. Pan Čermák to musí samozřejmě projednat ještě s panem ministrem odpoledne. Takže - Můžete si zavolat , tak nějak potom?

    Jan Čulík: "Aha. Výborně. Můžu nějakou konkrétní hodinu, kdy mám volat?"

    Kamila Kulíšková: "No, zkuste nějak během dopoledne. Jo?"

    Jan Čulík: "Takže vy už to budete vědět? Kdy asi?"

    Kamila Kulíšková: "No já vám podle toho řeknu, jak se pan Čermák domluví s panem ministrem."

    Jan Čulík: "Takže pan Čermák se dnes domluví s panem ministrem, je to napevno. A zítra ráno - "

    Kamila Kulíšková: "Zítra ráno vám řeknu, jak se domluvili."

    Jan Čulík: "A vy pracujete od devíti?"

    Kamila Kulíšková: "Ano."

    Jan Čulík: "Dobře, tak já zavolám asi v 9.10. Děkuju vám, nashledanou."

    Jan Čulík: Kamila Kulíšková učinila pevné sliby. Druhého dne, v úterý 6. března v 9. 10 ráno však už o nich nevěděla.


    Ženský hlas: "Sekretariát tiskového mluvčího, Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den. Tady Čulík, Svobodná Evropa. Tak paní Kulíšková, co říkal pan Čermák. Už máte pro mě tu hodinu?"

    Kamila Kulíšková: "Pan Čermák tady ještě není, takže nevim." Jan Čulík: "Ale včera jste mi slíbila, že se s ním včera dohodnete - - "

    Kamila Kulíšková: "No to jsem vám slíbila, ale on ještě nepřišel teďka do práce."

    Jan Čulík: "Ale slíbila jste, že se s ním dohodnete včera."

    Kamila Kulíšková: "To jsem mu říkala, až on šel k panu ministrovi, ale bohužel pak už jsem s ním nemluvila, protože to bylo po šestý hodině a já pracuju do pěti, takže jsem po pátý šla pryč."

    Jan Čulík: "Takže co mám dělat?"

    Kamila Kulíšková: "Zkuste zavolat tak nějak po desátý."

    Jan Čulík: Po desáté jsem se nedovolal.


    7. března 1995 v 10.30:

    Ženský hlas: "Sekretariát tiskového mluvčího, Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, Čulík u telefonu. Tak už jste mluvila s panem Čermákem?"

    Kamila Kulíšková: "Momentík."

    Jan Čulík: Následovalo několik minut zdálky těžko, ale přesto slyšitelného vysvětlování, zřejmě Kamilu Čermákovi, že volám každou chvíli.

    Mužský hlas: "Kamil Čermák, dobrý den."

    Jan Čulík: "Domluvil jste tedy něco s panem ministrem?"

    Kamil Čermák: "No, víte co, my jsme byli domluveni na to pondělí, tenkrát, jak jsme se vrátili z tý Anglie, tak já jem mu to urgoval ještě večer, a teď mi říkala Kamila, že jste měl nějaký problémy se dovolat."

    Jan Čulík: "Problém je, že vy jste měli změněný číslo. Inzerovali jste to někde, třeba v Hospodářských novinách?"

    Kamil Čermák: "Jednak, ale když voláte starý číslo, tak vám hlas v magneťáku říká, abyste volal 2485. To tam máme."

    Jan Čulík: "Nebylo. Jenom bylo obsazeno."

    Kamil Čermák: "Tak to byla nějaká chba techniky."

    Jan Čulík: "Dobře, takže konkrétně?"

    Kamil Čermák: (nadechne se:) "Podívejte se, fakt já říkám, tady tady je problém, já musím, když prostě tak s ministrem prostě musím domluvit teda nějakou nějakou prostě dobu, ale v- v- "

    Jan Čulík: "Ale vy jste mi už říkal, že mi to řeknete minulé pondělí."

    Kamil Čermák: "Jakou máte asi časovou představu tohoto rozhovoru?"

    Jan Čulík: "No potřeboval bych asi půl hodiny."

    Kamil Čermák: "To je hrozně moc."

    Jan Čulík: "No, to jsou důležité věci."

    Kamil Čermák: "To je úplně nepředstavitelná doba. Je to tak, prostě s tím časem, tak jak to je, ten harmonogram, no."

    Jan Čulík: "Takže se v České republice příliš nepěstuje podrobnější analýza, tak jako je v Británii běžně, že ministři odpovídají v rozhlase a v televizi?"

    Kamil Čermák: "V tomhlenctom rozhovoru já ministrovi fakt skutečně do toho programu nenacpu prostě půl hodiny. Já vám úplně věřím, že u jiných ministrů je to prostě možný - - "

    Jan Čulík: "Tak mi dejte patnáct minut, já z toho vyberu jen ty nejdůležitější otázky. Takže nakdy?"

    Kamil Čermák: "Máme na vás číslo?"

    Jan Čulík: "Máte."

    Kamil Čermák: "Budete tam dneska dneska nějak navečer, u sebe?"

    Jan Čulík: "Ano, dobře."

    Kamil Čermák: "Tak my vám zavoláme. V podstatě nejlepší by to bylo tak kolem tý pátý, no."

    Jan Čulík: "Dobře, budu samozřejmě připraven."

    Jan Čulík: Kamil Čermák slib porušil a nezavolal. Rozhovor se neuskutečnil.


    8. března 1995:

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, mohu mluvit s panem Čermákem?"

    Kamila Kulíšková: "Pan Čermák prosím vás ještě není. Bude kolem poledního, snad."

    Jan Čulík: "On totiž mi slíbil včera, že mi konečně poskytnou s panem ministrem ten rozhovor, že zavolají kolem páté hodiny a neozvali se."

    Kamila Kulíšková: "Aha, aha. Tak já připomenu panu Čermákovi, až dorazí."

    Jan Čulík: "Takže bude kolem poledne, ano?"

    Kamila Kulíšková: "Ano."

    (Vyzvánění telefonu) Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, je už přítomen pan Čermák?

    Kamila Kulíšková: "Pan Čermák ještě nepřišel."

    Jan Čulík: "Ještě nepřišel."

    Ženský hlas: "Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, je přítomen pan Čermák?"

    Kamila Kulíšková: "Malý momentík."

    Jan Čulík: "Děkuju."

    Kamila Kulíšková: "Haló? Prosím vás, pane Čulíku, my vás zavoláme, jakmile se pan ministr vrátí z vlády."

    Jan Čulík: Neozvali se.


    9. března 1995:

    Kamila Kulíšková: "Sekretariát tiskového mluvčího."

    Jan Čulík: "Dobrý den, mohl bych mluvit s panem Čermákem?"

    Kamila Kulíšková: "Prosím vás, pan Čermák není přítomen. Bude kolem dvanácté hodiny."

    Jan Čulík: "Tady Čulík, Svobodná Evropa, Rádio Alfa. Poslal jsem mu včera delší fax, můžete mu ho dát k dispozici?"

    Kamila Kulíšková: "Má ho. Má ho na stole."

    Jan Čulík: "Myslíte si, že se mi ozve?"

    Kamila Kulíšková: "No, já se mu to pokusím znovu připomenout."

    Jan Čulík: "Můžu se vás zeptat na jednu věc: Vám nevadí, že já tohlet ovšecko zveřejním?"

    Kamila Kulíšková: "Mmm -- Já - jako - nevím, co vám k tomu mám říct, ale samozřejmě panu Čermákovi to znovu připomenu."

    Jan Čulík: "Protože myslím si, že by tiskové oddělení mělo vyjednávat s novináři trochu efektivněji, ne?"

    Kamila Kulíšková: "To určitě."


    Kamila Kulíšková: "Sekretariát tiskového mluvčího, Kamila Kulíšková."

    Jan Čulík: "Dobrý den, prosil bych pana Čermáka."

    Kamila Kulíšková: "Prosím vás, pan Čermák momentálně má jednání."

    Jan Čulík: "Tady je Jan Čulík, reportér pro Svobodnou Evropu a Rádio Alfa. Paní Kulíšková, já vám řeknu jednu věc. Vy a pan Čermák mi už delší dobu slibujete ten rozhovor, říkáte mi, že mám zavolat za hodinu, nebo druhý den, určujeme si přesnou, konkrétní hodinu a vy to nikdy nesplníte. To je vlastně - vy tím vlastně šíříte nepravdu, viďte.

    Kamila Kulíšková: "Nooo -- já - můžu znovu říct panu Čermákovi, abysme vás odpoledne zavolali."

    Jan Čulík: "Ne, ale tohlecto je opravdu vážná věc, protože činitelé ministerstva v demokratické zemi nemůžou lhát.

    (Dlouhá pauza)

    Jan Čulík: "Máte na to nějakou reakci?"

    Kamila Kulíšková: "Ne, nemám. - - Ale slibuju, že znova upozorním pana Čermáka a zavoláme vás, hned jak to bude možné."

    Ani tento poslední slib ministerstvo průmyslu a obchodu nesplnilo.


    Otázky, jimž se ministr Dlouhý vyhýbá

    A jaké jsou ty otázky ohledně smlouvy a dodatku Volkswagen-Škoda, kterým se ministr Dlouhý tři měsíce vyhýbá jako čert kříži?

    Stručně zde uvedu čtyři nejdůležitější:

    1. Proč česká vláda stále utajuje původní smlouvu z roku 1991, když je investiční strategie Volkswagenu ve Škodovce nyní úplně jiná než jaká byla v původní smlouvě.

    2. Proč vláda utajuje ty části dodatku ke smlouvě, které se vůbec netýkají investiční a podnikatelské strategie, jako například klauzule o předání majetku Škody podniku Volkswagen.

    3. Je pravda, jak uvedli čeští vládní činitelé, že automobilku Škoda ohodnotila v roce 1991 firma Price Waterhouse na 2 miliardy marek? Proč tedy dostal za většinový podíl ve Škodovce český Fond národního majetku jen desetinu této částky, to je 200 milionů marek, a za tyto peníze musí ještě Volkswagenu hradit ekologické škody. Je pravda, že podle dodatku nemá česká vláda vůbec možnost ovlivnit podnikatelskou strategii Volkswagenu ve Škodovce, protože v případě nesouhlasu by musela odkoupit od Volkswagenu akcie Škodovky za plnou tržní cenu, blízkou pravděpodobně oněm dvěma miliardám německých marek?

    4. Je pravda, že dosavadní třicetiprocentní vládní podíl ve Škodovce nemá skutečnou tržní cenu, neboť se Volkswagen nezavázal tyto akcie odkoupit, ani se jako většinový vlastník Škodovky nezavázal vyplácet budoucím majitelům těchto menšinových akcií žádné dividendy.

    Snad by tyto otázky měl ministru Dlouhému formou interpelace předložit některý poslanec českého parlamentu. Ministrovy odpovědi by měly být zveřejněny.

    Z Velké Británie Jan Čulík pro Radio Alfa.

    (Vysílalo se 9. dubna 1995 a pak znovu pro velký ohlas posluchačů 24. dubna 1995.)


    Rozhlasová obrana Kamila Čermáka

    Hlasatel Rádia Alfa: Několikrát se v našem vysílání vyjadřoval spolupracovník Radia Alfa Jan Čulík z Velké Británie velmi kriticky k údajně nevstřícnému přístupu některých představitelů z ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. Dnes na to zareagoval tiskový mluvčí ministra Vladimíra Dlouhého Kamil Čermák.

    Kamil Čermák: Nejméně příjemné chvíle všech tiskových mluvčích politiků jsou tehdy, kdy musíme reagovat nikoliv na ty zprávy, které jsou nám sice nepříjemné, ale musíme uznat, že dotyčný novinář je prostě šikovný a uhodil hřebíček na hlavičku, ale na takové sdělení, které prvoplánově ubližuje.

    V takových sděleních nejde ani tak o odkrytí či o posunutí nějakého problému, tedy o to být oním pověstným hlídacím psem demokracie, jako spíše o ublížení samo. Tomuto cíli pak další informace slouží spíše jako kulisa, nikoliv jako základ zprávy.

    Bohužel přesně takové vystoupení prezentoval minulý víkend posluchačům Rádia Alfa pan Čulík, novinář českého původu z Británie. Na musím jako bývalý reportér uznat velmi dobře sestříhaném materiálu demonstroval údajnou neochotu mne a mých kolegů komunikovat v České republice s novináři v západním stylu.

    Pana Čulíka se dotklo, že nemohl, jak si přál, tři čtvrtě hodiny telefonovat a diskutovat s ministrem Dlouhým na téma Škoda Volkswagen. Přestože jsme mu vzhledem k časovému programu ministra, kterého si právě čeští daňoví poplatníci platí za práci, nemohli vyhovět, nabízeli jsme mu jiné standardní vyjádření.

    Ty pan Čulík, s odůvodněním, že právě on je oprávněn životem v Británii k posuzování našich stále postkomunistických myslí, a proto tedy pouze on může na standardní západní úrovni komunikovat s českými ústavními činiteli, odmítal.

    Posluchači Rádia Alfa však slyšeli pouze bohužel jednu polovinu věcí, bez možnosti našeho vyjádření.

    Navíc se právě pan Čulík, neustále nám poskytující lekce z britského způsobu práce a myšlení, dopustil několika hrubých etických chyb, které si britští novináři, ctící etiku své práce, prostě nemohou dovolit. To naštěstí nevím pouze ze své čtyřiadvacetileté mysli, podle pana Čulíka výrazně poznamenané postkomunistickým myšlením, ale zejména ze svých zahraničních novinářských zkušeností.

    A tak si například britský novinář nedovolí nahrávat telefonní rozhovory s představiteli státní administrativy, aniž by je předtím na tuto skutečnost neupozornil., zavolat někomu v noci a rozespalého ho potom prezentovat jako vzor východní pracovitosti, či nutit sekretářky do odborných prohlášení. Podle britské tradice a etiky to prostě není fér.

    A tak mi nezbývá než doufat, že většina zahraničních novinářů, kterým se snažíme vycházet maximálně vstříc, od nás odjíždí, alespoň podle vlastních vyjádření spokojena. Naše ministerstvo je přitom v centru pozornosti zahraničního tisku, takže jeho představitelům věnujeme stejnou pozornost jako domácím novinářům.

    Stejně tak vítáme i zahraniční pohled na různé naše problémy. Naštěstí je však pohled lidí, kteří mají demokracii a etiku své profese opravdu pod kůží, většinou oproštěn od mentorování, při kterém se však může nespojený učitel dostat do pozice, kdy svou profesionalitu vyměnit za touhu natřít to neposlušnému žákovi.

    Rádio Alfa, duben 1995

    Poznámka JČ: Kamil Čermák lhal opakovaně nejen od prosince 1994 do března 1995 při slibování rozhovoru s Vladimírem Dlouhým, k němuž nikdy nedošlo, ale i ve výše uvedené reakci na pořad o tomto lhaní, odvysílaný Rádiem Alfa:

  • Jak je zjevné ze zveřejněného transkriptu rozhlasového pořadu, není pravda, že Jan Čulík požadoval tři čtvrtěhodinový rozhovor s Vladimírem Dlouhým.

  • Není pravda, že Kamil Čermák Čulíkovi nabízel "jiné standardní vyjádření", které JČ odmítl.

  • Není pravda, že Jan Čulík nutil sekretářky na ministerstvu průmyslu a obchodu k "odborným vyjádřením".

  • Není pravda, že Jan Čulík telefonoval ministerským úředníkům "v noci".

  • Není pravda, že nebyl poskytnut k vyjádření prostor Kamilu Čermákovi. Po odvysílání výše zmíněného pořadu v Rádiu Alfa byl Kamil Čermák pozván v této věci k půlhodinové diskusi do živého vysílání v Rádiu Alfa. Kamil Čermák pozvání přijal, avšak těsně před vysíláním ho odřekl - obával se přímé konfrontace s Janem Čulíkem.

  • Každý seriózní šéfredaktor kdekoliv na světě by ve veřejném zájmu schválil nahrávání rozhovorů s ministerstvem průmyslu a obchodu, kdyby zdokumentovalo tak rozsáhlou praxi lhaní a vytáček, jaký zdokumentoval tento pořad.

  • Kamil Čermák se demagogicky vyhnul odpovědi na závažné otázky týkající se kontraktu Škoda-Volkswagen, na něž Jan Čulík požadoval bezvýsledně odpovědi. Tyto otázky nebyly nikdy zodpovězeny.

    Zájemcům rád poskytnu autentickou zvukovou nahrávku tohoto pořadu.

    Uvažte, zda člověk jako Kamil Čermák, který - jak dokumentuje materiál v těchto Britských listech - se při své práci nezastaví před lhaním - je vhodným kandidátem na generálního ředitele České televize.


    Nepohodlné věznice

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    První, co člověka napadne při pohledu na rozzlobené vězně, je to, že kdyby se bývali chovali podle zákona, neměli by ke svým protestům důvod. Vězení není zotavovna, nýbrž zařízení, ve kterém jsou izolování jedinci, kteří se dopustili zločinu.

    Jinou otázkou je, co všechno lze vnímat jako součást trestu. Jistě je na místě omezit na svobodě vrahy, aby v zabíjení nemohli pokračovat. Součástí trestu naopak nemůže být například nepoživatelná strava.

    Smyslem věznění není člověka, který se dopustil zla, zničit, ale přimět ho, aby nahlédl svou chybu a polepšil se. Výkon trestu by neměl dopadnout tak, že vězení v člověku posílí agresivitu a nenávist, protože pak se po propuštění opět dostane na šikmou plochu.

    Vězení má být příležitostí dospět k lítosti nad svým činem, stát se lepším. Nikoli pouze v zájmu těch, kteří jsou za mřížemi, ale především v zájmu nás, kteří jsme venku, je proto užitečné přemýšlet, zda mají vězni k současné vzpouře důvod, anebo zda se bouří neoprávněně, z pouhého rozmaru.

    Docílit důstojný výkon trestu je levnější než rekvalifikovat provinilce na recidivisty, proto je správné některé požadavky akceptovat. Všechny ovšem určitě ne. Zločinci prominou, ale vězeňství není jedinou oblastí, ve které se nedostává prostředků. Rozumnější, než stavět další věznice, je investovat do zápasu s příležitostí, která dělá zloděje.

    Televizní záběry na bouřící se vězně není třeba chápat jako příčinu nepokojů. Ty záběry jsou naopak velice užitečné. Ty naše spoluobčany, kteří právě uvažují jak něco ukrást, anebo jak někoho přepadnout, by pohled na obrazovku měl vést k zamyšlení, zda neodložit plánovaný zločin na dobu, kdy budou věznice méně přeplněné, strava chutnější a vězeňský oděv méně otrhaný. Momentálně totiž v base zjevně není o co stát.

    Vysílá se ve středu 12. ledna 1999.


    Placení domén po česku

    Jan Lipšanský

    Podle zpráv je pětina firem odříznuta od internetu. Z jednoho prostého důvodu - nezaplatili za doménu, kterou používají. Je ale chyba na jejich straně?

    Ještě když jsem dělal v říjnu/listopadu v jedné agentuře, která měla a má několik internetových adres, byl jsem svědkem toho, jak firma Doména.cz posílala žádosti o zaplacení. Nejenže je posílala e-mailem (!), ale ještě ke všemu firmám, které s danou doménou neměly nic společného, maximálně providera. A tak naší agentuře posílaly různé firmy výzvy k zaplacení domény, protože jim nepatřily, nám však také ne, občas se stalo, že doménu sice naše agentura uhradila, ale nadále se požadovalo zaplacení u providera.

    Firma, kde pracuje moje milovaná žena, patří také mezi odříznuté od internetu. Nezaplatili. Požadovali totiž nejdříve fakturu, bez ní, přesně podle zákona, nelze cokoliv zaplatit. Přece nebudete jen tak někomu, kdo o sobě prohlašuje, že je vlastníkem práv na doménu .cz (byl vůbec vyhlášen nějaký konkurz na vlastníka? Jakým právem si firma Doména.cz právně osobuje nárok na platby za doménu .cz?), platit, aniž by měl v ruce zúčtovací doklad.

    A tak nejjednodušším způsobem je odříznout firmy od internetu a jejich domény znepřístupnit. Jestliže se však sám nechovám podle pravidel, mám nepořádek v registracích a nedokážu požadovat platby právně platnou cestou, nemohu se divit, že ostatní se zachovají tak, jak se zachovali. Otázkou zůstává, zda postižené firmy nechají věc být a raději zaplatí, aby na internetu byli, nebo zda budou věc řešit právně. Ať tak či tak, zákonné povědomí o České republice, už tak dost nabourané kauzami Westinghouse, TV Nova a jinými, opět pokleslo do suterénních pater.

    Jan Lipšanský


    Souhlasím se Šlajchrtovou recenzí knihy Jak Češi myslí, i když jsem ji nečetl

    Ferdinand

    Pane Culiku

    nedalo mi to abychb se neozval, byt jsem tu knihu necetl.

    S pocity pana Slajchrta, co se tyce knihy "Jak Cesi mysli", musim chte nechte souhlasit. Dnes a denne zazivam nad BL totez.

    S dovolenim bych zde pripomnel nesmrtelne heslo MUDr Ludvika Soucka : "Kazda teorie je zelena, jen strom zivota je sedivy".

    Jinymi slovy - teoreticky lze rozpracovat uplne cokoliv. Coz jsem si nevycucal z palce, to prohlasuji na zaklade empiricke zkusenosti kovaneho teoretika. Dovolte priklad:

  • nazor pana Jirovce, ze neshledava rozdilu mezi ceskoslovenskou policii, ktera mlatila demonstranty na Narodni, a mezi kanadskou policii, ktera cini totez pred parlamentem v Torontu je teoreticky v poradku. Emirickym pozorovanim v dobe sveho pobytu na zapad od Sumavy jsem ovsem zjistil, ze naprosta vetsina demonstraci se odehrava za miziveho zajmu nejen policie, ale i prihlizejicich. Mezi teorii a empirii tusim rozpor.

  • Nazor pana Nepila, ze statni majetek byl vlastne DUCHODOVYMI pohledavkami ceskoslovenskych pracujicich je teoreticky v poradku. Empiricky jsem zjistil jedine - bud u nekoho pohledavku mam, a nebo ji nemam. A ze pokud mi nekdo tvrdi, ze to vlastne neni pohledavka, ze je to DUCHODOVA pohledavka, a ze tedy on bude rozhodovat, za co ji smim utratit, tak se mnou hraje habaduru. I zde tusim jisty rozpor mezi teorii a empirii, nezavisle na tom, ze mi dotycna pohledavka z vetsi casti nebyla a nikdy nebude proplacena, ani jako duchodova, ani jako kuponova, ani jako jakakoliv jina.

  • I nazor pana Kotrby, o agentech StB, kteri pracovali z lasky k vlasti, je teoreticky v poradku. Jiste takovi existovali. Ale moje nastesti jedina empiricka zkusenost s temito pany - totiz kdyz me lanarili do svych rad - je jina. "S odznakem porucika statni bezpecnosti v kapse postavis do pozoru kazdyho dopravaka", to nesvedci o prilisne ucte k zakonum...

    Uzavrel bych to asi takto: s panem Slajchrtem souhlasim v tom ohledu, ze odargumentovat lze opravdu vsechno. Nesouhlasim s nabizejicim se zaverem - ze je treba se na diskusi a argumenty vykaslat. A jeste v jednom bode nesouhlasim, ze totiz v BL chybi humor. Naopak, da se rici, ze si nikdy nejsem jist, kdy mne Culik (at uz osobne nebo v zastoupeni) netaha takrikajic za fusekli.

    Poznámka JČ: V souvislosti s Františkem Nepilem jde o nějaký omyl. Nepil totiž naopak argumentoval, že by měli lidé právo disponovat se svou důchodovou pohledávkou, kterou jim stát měl vydat a ne majetek rozdat vybraným podvodníkům, jak si oni sami přejí. - Názor, že komunistický útlak je jaksi kvalitativně jiný, strašnější, než třeba vraždění v Timoru nebo v Kosovu, nebo hladomory v Africe, jsem taky kdysi zastával - teď už ne.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|