pátek 14. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Přerespektováno v ČT?
  • Nepřípustná blízkost České televize vládním strukturám (Jaroslav Plesl) Budoucnost médií:
  • Varování pro televizi i další sdělovací prostředky České zdravotnictví:
  • Neúnosná situace v privátních ambulancích (Peter Erbák) Technologie:
  • Kdy vzniknou počítačoví roboti? Zdraví:
  • Kdy dojde k další vražedné chřipkové pandemii? Hvězda českého středního proudu:
  • Zombie Karel Gott (Ivan Hoffman) Literární noviny:
  • Moderní kosmologické teorie, zánik knih a diskuse o centrálně řízeném školství v USA (Jan Čulík) Reakce:
  • Čulíkovy poznámky k mému rozboru Havlova projevu (Jiří Jírovec) Vánoční a novoroční pyrotechnika:
  • Pár slov k petardologii, aneb k čemu jsou petardy slov? (František Roček) Reakce:
  • Proklaté dovětky a titulky Jana Čulíka (Jaroslav Teplý)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech!
  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Adresa Britských listů

    Vracím se opět k staré známé adrese Britských listů jcu2@cableol.co.uk, která koncem minulého roku byla kvůli šlendriánu britského providera dočasně nedosažitelná. Vracím se k ní proto, že navzdory upozornění, aby čtenáři raději používali rezervní adresu jan.culik@telinco.com (která i nadále funguje) přišly v minulých dnech stovky e-mailů na adresu první, tak asi nebude záhodno ji měnit. Děkuji. JČ

    Co je nového v České republice

  • Vzpoura ve věznicích ČR skončila. Ve všech českých a moravských věznicích skončily podle ředitele sekretariátu generální ředitelky Vězeňské služby ČR Aleše Kýra nepokoje. Protesty pokračují ve věznici v Kuřimi na Brněnsku a ve Valdicích na Jičínsku. Vězni od pondělí upozorňují na přeplněnost věznic a špatné sociální podmínky, své výtky směřují proti novému zákonu o odnětí svobody.

  • Návrh tiskového zákona senátoři vrátili Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se týkají zejména výčtu institucí, kterým bude dodáván povinný výtisk.

  • Epidemie chřipky postihla Chomutovsko i Mostecko. Celkem trpí na Chomutovsku chřipkou 3639 lidí, což je ve srovnání s minulým týdnem růst o téměř 500 nemocných. - O epidemiích a pandemiích chřipky a o nebezpečích s tím spojených píšeme v dnešních Britských listech na jiném místě.

  • Mladá fronta Dnes právem v dnešním vydání upozorňuje, že není zrovna moudré zvyšovat platy lidem v prodělávajících podnicích. Jinak opakuje stereotypní pseudopravicovou poučku, že stát není příliš dobrým hospodářem, vlastní-li podniky. To není úplně přesné. V případě Japonska, Jižní Koreje, Francie, Polska a dalších zemí je jasné, že stát může být velmi dobrým manažerem podniků. Důležité je kvalitní vedení a hlavně, aby státní podnik fungoval v konkurenčním prostředí. Situace je prostě často složitější, než se někdy MFD jednoduchými řešeními snaží navozovat.

  • Kdy zavede Český telecom telefonní účty rozepisované na jednotlivé hovory, včetně informací o jejich individuální délce a ceně, jak je to už léta v zahraničí? (V Británii k tomu Britský telecom ovšem donutila konkurence.) Telecom ty informace má, ale telefonním účastníkům je normálně neposkytuje. Lenost? Chtivost peněz? Možná by lidi měli do té doby, než jim začne Telecom posílat všude jinde normální, totiž rozepisované účty, odmítat platit za telefon: vždyť jim Telecom přece neposkytuje spolehlivé, ověřitelné faktury! Píše Jan Lipšanský:

    Prave nyni vedu s Telecomem reklamacni rizeni ohledne listopadoveho poplatku za telefon. Nejenze je nutne ucet nejprve zaplatit a teprve potom si do 15 dni od vystaveni uctu stezovat (jak by to asi vypadalo v obchode, kde by mne nejprve donutili koupit si vadnou knihu a pak ji reklamovat?), ale kdyz chcete videt vypis jednotlivych hovoru, musite se v pracovni dobe (od 8 do 17 - ktery normalni pracujici ma v te dobe cas, ze?) dostavit osobne na reklamacni oddeleni Telecomu na Praze 10 (kam se dostava pomerne slozite), abyste zjistil, ze uz v 16.45 neni nikde ani noha. A kdyz uz mate to stesti, vypis vam ukazou, ale jen na monitoru pocitace. Pokud jej chcete vytisknout, zaplatite 60 haleru za jeden radek!

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je k dostání v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. Určitý počet výtisků by nyní měl být k dispozici znovu v internetovém knihkupectví Kosmas. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • Konkurs na lektora češtiny na Glasgow University. Katedra slavistiky Glasgow University hledá pro školní rok 2000-2001 lektora češtiny. (Jeden čtenář nás z Thajska nás upozornil, že jsme zde měli překlep.) Podrobnosti konkursu jsou zde.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • O rezignaci Jakuba Puchalského píše anglicky v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Přerespektováno v ČT?

    Nepřípustná blízkost České televize vládním strukturám

    Jaroslav Plesl

    Včera vysílala Česká televize druhou část třináctidílného seriálu o vstupu do Evropské unie. Jmenuje se to "Naskočíme?" a uvádí to, hádejte kdo, no dlouholetá zaměstnankyně Zielencova ministerstva zahraničních věcí, aktivistka Monika Pajerová!

    Aby tomu nebyl konec, uprostřed pořadu se náhle objevil titulek, že další informace k tématu naleznou diváci v týdeníku Respekt!

    Ani to není konec. Spoluautorem scénáře je šéfredaktor Respektu Petr Holub.

    V titulcích pak bylo uvedeno, že pořad vznikl ve spolupráci s ministerstvem zahraničí ČR.

    Kdo asi tu zakázku zadával?

    Nebylo to náhodou ministerstvo zahraničních věcí za ministra Zieleniece, nebo za vlády, jejímž členem byl bývalý šéfredaktor Respektu Vladimír Mlynář?

    Nakonec se možná ukáže, že měl Jan Kavan pravdu.

    Zaslal jsem oficiální dotaz na ministerstvo zahraničí. Těším se na odpověď.

    Jaroslav Plesl

    Poznámka JČ: Je to další příklad, jak údajně nezávislá, veřejnoprávní Česká televize nedokáže udržet odstup od vládních ani jiných novinářských struktur. Česká televize měla seriál o možném vstupu České republiky do EU vytvořit z vlastních, nezávislých zdrojů. Angažovanost Moniky Pajerové při uvádění tohoto pořadu seriál znehodnocuje, protože se televize stává hlásnou troubou partikulárních zájmových skupin. Těsné vazby ČT na lidi kolem Unie svobody/Respektu jsou povážlivé. Škoda, že si Česká televize neuvědomuje, že to poškozuje její kredit. Aby to nakonec nedopadlo jako v Rusku, kde televizní diváci nevěří žádné televizní stanici a při zprávách přepínají z kanálu na kanál, aby si ověřili, jak se propagandistické lži na různých kanálech od sebe liší, a z toho pak pro sebe vyfiltrovali pokusem a omylem pravdu...


    Varování pro televizi i další sdělovací prostředky

    Motto:

    Je třeba otevřeně připustit, že při formulaci poslání zpravodajství ČT pro příští léta vstupuje autor v mnoha ohledech na neprobádané území. V české žurnalistice zatím neexistuje tradice "zpravodajské televizní školy", na kterou by (na rozdíl od jiných médií) bylo možno navázat a z které by bylo možné se poučit.

    Tento stav existuje navíc v době, kdy se svět blíží k "digitální" revoluci v televizním vysílání. Ta zřejmě výrazně změní i postavení veřejně financované televize na mediálním trhu. Není vyloučeno, že veřejná televize bude brzy na počátku příštího století jen jedním z mnoha dostupných televizních kanálů.

    A není vyloučeno, že při propojení s celosvětovou internetovou sítí bude veřejný televizní kanál jen jednou z několika miliard internetových stránek.

    Je možné, že součástí běžného vybavení domácnosti bude již brzy digitální veřejná "knihovna" na světové internetové síti. A veřejně financovaná televize a její zpravodajství pro ně bude jednou z milionů a spíše miliard dostupných informačních zdrojů.

    Pak půjde o to, aby zpravodajství veřejné televize bylo pro diváka v digitální internetové knihovně nepostradatelným titulem. Vždy nejlepším, uznávaným a spolehlivým.

    Posláním zpravodajství České televize by přitom mělo být informace nejen shromažďovat, třídit a zveřejňovat. Ale také inspirovat lidi k tomu, aby zajímali o věci, které jsou důležité pro jejich budoucnost, i když si to sami (zatím) neuvědomují.

    (Ivan Kytka, Projekt reformy zpravodajství České televize, Britské listy, 2. dubna 1998.)


    Fúze amerického informačního giganta Time Warner a největšího světového internetového providera America Online, v jejímž rámci vznikla tento týden firma v hodnotě 350 miliard dolarů, je velmi vážným varováním "starým sdělovacím prostředkům" po celém světě, napsal včera ve svém ekonomickém komentáři deník Guardian.

    Guardian poukazuje na to, že "stará média" jako dosavadní tradiční televizní stanice se budou muset rychle přizpůsobit novému internetovému poskytování informací, zábavy a zpravodajství, nemají-li brzo zkrachovat.

    Guardian pokračuje: Fúze podniků Time Warner a AOL znamená jednu velmi významnou věc pro tradiční informační a zábavní průmysl, jako jsou sdělovací prostředky: rozhlas, televize a tisk. V prvních letech tohoto "internetového století" budou mít informace a zábava známých značek, jimž spotřebitelé důvěřují, hodnotu daleko vyšší než budou náklady na jejich vznik.

    Věděla to Tina Brownová, když založila časopis Talk jako nástroj pro vznik filmových projektů firmy Miramax a podnik Lonely Planet si to také uvědomil, když vytvořit známou značku, v jejímž rámci prodává cestovní průvodce po celém světě jakožto potenciálně lukrativní zdroj příjmů z internetového cestovního poradenství.

    V nadcházejících letech bude nesmírně důležité pro přežití médií, jaký budou mít všechny tyto stránky na internetu obsah, zdůrazňuje Guardian, zda dokáží přilákat platící zákazníky a udržet si dlouhodobě jejich důvěru.

    Time Warner je perfektním partnerem pro firmu America Online, nejúspěšnějšího světového poskytovatele internetových služeb, protože Time Warner už vlastní celou řadu celosvětově známých značek, které mohou být být exploatovány prostřednictvím nových internetových kanálů. Jenže i  pro tyto nové kanály bude dlouhodobě velmi obtížné udržet si zákazníky.

    Staré metody nebudou stačit

    Znamená to, že se budou muset "staré" sdělovací prostředky rychle přizpůsobit tomu, co budou požadovat spotřebitelé "nových" médií: budou muset mít možnost interakce s  dalšími internetovými stránkami i se zákazníky s obdobnými názory. Budou muset mít možnost si personalizovat služby, které budou dostávat a vybírat si obsah, jaký budou chtít (i když se to bude lišit od toho, co jim budou chtít editoři nabízet) kdy budou chtít (to bude znamenat, že budou muset být zrušeny tradiční uzávěrky). Zákazníci budou požadovat právo na toto všechno, aniž by za to konvenčním způsobem platili.

    Pokud porozumí poskytovatelé obsahu pro novou technologii příležitostem, které vytváří internetová revoluce, a budou schopni využívat dodávacích kanálů, které jim zprostředkuje AOL anebo mobilní telefony WAP, pak se stanou takvíto poskytovatelé obsahu internetovými podnikatelskými vítězi.

    Je zjevné, že zákazníci nebudou ochotni platit za nové služby prostřednictvím tradiční subskripce či koncesionářkých poplatků. Je sice pravda, že podniky Time Warner a Sky nutí zákazníky, aby platili úvěrovou kartou pokaždé, když si stáhnou z jejich sítí film či koncert, a deník Wall Street Journal nutí k témuž své čtenáře, kteří se domnívají, že subskripce tohoto finančního listu zlepší jejich informovanost o světových burzách, jenže, jak zjistil internetový časopis Slate podniku Microsoft, existuje všeobecné pravidlo, že pokud se pokusíte nutit čtenáře, aby vám za internetový časopis pravidelně platili, omezíte růst počtu čtenářů vašeho internetového listu sebevražedným způsobem.

    Alternativou je vytvořit partnerství: spojit se například s cestovními kancelářemi, využijte zavedené značky k posílení obsahu vaší internetové stránky. Objednejte si článek pro časopis, který pak může zveřejnit i filmová pobočka vašeho koncernu a pak ho využije i knižní pobočka vašeho koncernu, vznikne-li z knihy film, inzerujte jeho existenci na vašem interaktivním televizním okruhu a pak prostřednictvím interviewů ve vašem časopise. Říká se tomu synergie. Poskytovatelé obsahu nových médií nemusejí nutně vlastnit distribuční kanály, aby dokázali prosperovat.

    V poslední době nabyl na internetu na významu fenomén takzvaných "agregátorů" - důvěryhodných zdrojů informací či zábavy od nejrůznějších firem.

    Americký internetový syndikát iSyndicate.com prodává obsah 160 000 internetových stránek pod podmínkou, že obsahuje informace od více než 600 poskytovatelů internetových informací.

    Firma Moreover.com poskytuje čtenářům zpravodajské titulky v celé řadě specializovaných kategorií, které si můžete přidat na svou internetovou stránku zadarmo. Uživatelé vaší stránky si musejí otevřít stránku Moreover.com, chtějí-li si přečíst celou zprávu.

    Na internetu je velké množství druhořadého materiálu, který potřebuje filtraci. Proto bude mít důvěryhodná editorská firma vždycky velkou hodnotu. Když uživatelé objeví obsah, který považují za kvalitní, projeví se to jejich loajalitou. V současnosti je v nových technologiích nejdůležitější kvalitní obsah, argumentuje Guardian.

    Poznámka JČ: A jestli se chystáte BL psát, anebo jen usuzovat, že citací z projektu Ivana Kytky jsem opět dokázal, že "podporuju kamaráda" "bývalého člověka", tak si to odpusťte. Takové myšlení je primitivní. Pozorovatel má právo usoudit, že způsob myšlení určitého člověka je kvalitní. Jen pošetilec z toho usuzuje, že pozorovatel dospěl k tomuto závěru jedině proto, že s příslušným člověkem uzavřel kamarádšoftské srozumění! Zároveň je nestranný pozorovatel přirozeně připraven ostře kritizovat i tohoto člověka, učiní-li chybu. - Fascinuje mě na výše uvedeném citátu, jak ten člověk předvídal daleko dopředu. Soudná osoba pozná, že ho cituju právě proto, nikoliv z kamarádšoftských důvodů.


    Neúnosná situace v privátních ambulancích

    Peter Erbák

    Myslím, že toto téma se zatím do BL nedostalo.

    Situace v odborných privátních ambulancích se stává neúnosnou!

    Rozhodnutím vlády byly odborným (pouze privátním!) ambulancím nabídnuty tyto dvě varianty financování:

    1. představuje pokles hodnoty bodu na 0,80 Kc

    2. je sice bod za 1 Kč, ovšem s možností vyplacení pouze 92% loňského výdělku za příslušné období.

    Toto je reakce České lékařské komory

    Prohlášení krizového štábu organizací zastupujících nestátní zdravotnická zařízení

    4. 1. 2000 se na pozvání České lékařské komory sešli ve večerních hodinách zástupci většiny nestátních zdravotnických zařízení, převážně ambulantních, a rozhodli ustanovit krizový štáb, jehož cílem je řešit hrozící pokles úrovně zdravotní péče.

    Krizový štáb doporučuje zdravotnických zařízením, aby prozatím nepodepisovaly dohody o cenách na I. pololetí r. 2000 a současně se obrací na zdravotní pojišťovny k jednání, které proběhne dne 10. 1. 2000 na půdě ČLK.

    Dále se krizový štáb s níže uvedeným prohlášením obrací na občany.

    Prohlášení krizového štábu organizací zastupujících nestátní zdravotnická zařízení

    Vážení spoluobčané !

    Obracíme se na Vás v nanejvýš naléhavé záležitosti, která může nadlouho negativně ovlivnit kvalitu zdravotní péče vám poskytované. Vzhledem k nebezpečí, které si zatím uvědomují jen profesionální zdravotníci, rozhodli se zástupci mnoha zdravotnických organizací vytvořit krizový štáb, který bude řídit další nezbytná jednání se zúčastněnými orgány a organizacemi.

    Dne 22. 12. 1999 rozhodla vláda o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotnické péče pro první pololetí 2000. Vzhledem k tomu, že informace poskytnuté vládou a MZ neodpovídají skutečnosti, musí veřejnost informovat krizový štáb.

    Praktičtí lékaři mohou pro chod svých ordinací počítat po započtení inflace přibližně s 94% prostředků loňských. Dramatické snížení péče nastane u ambulantních specialistů. Jejich prostředky pro chod ordinací poklesnou o 8% (po započtení inflace až o 14%). Budou-li však moci pětinu nákladů na chod ordinací hradit z vlastních úspor, obdrží po započtení inflace asi 95% loňských prostředků. K reálnému poklesu dojde pravděpodobně i u většiny nemocnic. Tomuto stavu bude třeba přizpůsobit chod ordinací ve smyslu omezení dostupnosti a kvality péče.

    Další regulací budou srážky za nadprůměrné náklady na předepisovaná léčiva. Průměr však bude oznámen až po ukončení hodnoceného období. Lékař tak nebude mít možnost chovat se přiměřeně a ze strachu před velmi vysokými postihy bude předepisovat jen nejnutnější a nejlevnější léčiva.

    Lékaři protestují proti těmto regulacím a domnívají se, že nutně povedou k omezení dostupnosti a kvality poskytované péče.

    Dále protestují proti rozhodnutí vlády, které odporuje dohodám uzavřeným při jednání zástupců lékařů se zdravotními pojišťovnami. Při těchto jednáních pojišťovny deklarovaly možnost a ochotu hradit zdravotní péči ve výši jako v roce 1999 a na tomto stavu se i s reprezentanty lékařů dohodly. Krizový štáb proto považuje rozhodnutí vlády za unáhlené, nekompetentní a neodpovídající reálným možnostem pojišťoven hradit zdravotní péči. Takovéto rozhodnutí považuje za cílevědomý útok proti zdravotníkům.

    Žádáme postižené lékaře a zdravotnická zařízení, aby respektovali pokyny krizového štábu. Dále žádáme veřejnost, aby se o vzniklý stav zajímala a lékaře ve snaze udržet kvalitu a dostupnost péče podpořila.

    Za krizový štáb Dr. Martin Vedral člen představenstva ČLK


    Kdy vzniknou počítačoví roboti?

    Vytvoření umělého života bude jedním z hlavních témat jednadvacátého století, argumentuje Jack Schofield, editor pro IT deníku Guardian. Už nyní je touha vytvořit umělý život hlavním katalyzátorem trhu hraček a počítačových her, of CyberLife's Creatures, přes Tamagoči až po robotického psa firmy Sony. "Inteligentní agenti" (softwaroví roboti) se stávají nutností na internetu.

    Už celá generace dětí je zvyklá na to, že si v počítači doma pěstují virtuální ochočené zvíře Steve Grand, britský tvůrce programu Creatures, konstatuje: "Pravděpodobně nejlepšími vědci v oboru umělého života na celém světě jsou třináctileté Američanky, vzhledem k tomu, co se jim podařilo udělat s programem Creatures."

    Hračky také umožňují firmám experimentovat s pokročilými technologiemi, které dosud nejsou hotové pro tvrdé komerční užívání, jako například rozeznávání řeči. Například můžete hovořit s Fin Finem firmy Fujitsu, je to papouškovité virtuální ochočené zvíře a kreslený papoušek Talking Max 2 firmy Lernout and Hauspie vám dokonce odpovídá na dotazy. Max ovšem potřebuje nejprve natrénovat, ale umí reagovat na slovní povely a je schopen se účastnit vtipkující konverzace.

    Jak začínají být počítače stále efektivnější, autoři programů budou schopni napodobovat stále složitější životní formy, včetně lidí. Před vánocemi dala na trh firma Mindscape Babyz jako pokračování softwaru Dogz and Catz. Jiné firmy, jako AIdea-Labs v Texasu už vyzkoušely "virtuální milenky" a firma Electronic Arts připravuje software, napodobující lidi, jménem The Sims,

    Jak zjistil David Crane, když jako první přišel v osmdesátých letech s myšlenkou, že by si uživatel mohl v počítači pěstovat "malé počítačové lidi" - realizoval ji pro domácí počítač Commodore 64 - potíž je, že napodobovací program musí být dostatečně variabilní a uvěřitelný, aby hráče-uživatele na delší dobu zaujal. To lze učinit tak, že musejí mít příšerky schopnost se naučit nové věci a musejí mít možnost být za to odměňovány. Tak právě funguje program Creatures.

    Až začnou být všechny tyto napodobeniny skutečného života inteligentnější, budou se muset dát do práce. Pravděpodobně se stanou normální součástí počítačového rozhraní a umožní lidem lehčeji užívat internetu.

    Potenciálně je pro takové postavičky, založené na umělé inteligenci, obrovský trh. Softwaroví roboti se stanou inteligentními oponenty při hraní počítačových her, zejména při hrách hraných online s větším počtem uživatelů. Roboti budou na internetu vyhledávat informace, stejně jako roboti britské firmy Autonomy. Budou srovnávat, kde se na internetu dá koupit dané zboží či služba co nejlevněji. Nakonec budou dostatečně inteligentní na to, aby za vás brali telefon a odpovídali na vaši e-mailovou poštu.

    Někteří lidé se ale už obávají, co se stane, začnou-li být roboti příliš inteligentní. Profesor Hugo de Garis, "stavitel mozků", který působí v Japonsku, je přesvědčen, že hlavním tématem nadcházejícího století bude bitva o "nadvládu druhů". Konstatuje: "Lidstvo si prostě bude muset rozhodnout, jestli bude či nebude chtít budovat roboty s umělou inteligencí, protože technologie to jednoduše umožní. Je to scénář jako z filmu Terminátor..."

    Budou roboti i nadále našimi ochočenými pomocníky? Nebo budeme my ochočenými pomocníky robotů?

    "Počítačová mohutnost," konstatuje profesor Hans Moravec, ředitel Ústavu robotiky na Carnegie Mellon University v Pittsburghu, "nyní dosahuje takové úrovně, že to skutečně začíná být možné."

    Moravec argumentuje, že výzkum v oblasti umělé inteligence neměl dosud v postatě přístup k efektivnějším počítačům, než jaké existovaly v šedesátých letech (tzv. mainframové počítače). Výzkum se totiž mezitím soustředil na vznik minipočítačů, které byly dramaticky levnější, avšak nikoliv o moc efektivnější. Avšak v devadesátých letech stoupla efektivita mikropočítačů z méně jež jednoho MIPS (schopnosti provádět milion instrukcí za vteřinu) na 100 MIPS a nyní dosahuje schopnost počítačů provádět 1000 MIPS za vteřinu.

    Počítačová efektivita roste tak rychle, že Moravec odmítá vystupovat na konferencích a jinak se nechávat zdržovat od práce: soustřeďuje se na vypracovávání navigačních systémů pro hlídací roboty a roboty uklízečky. "Je zjevné, že s 1000 MIPS už takové automaty budeme schopni vyrobit. Asi za tři roky budou existovat mikrokontrolory se schopností 1000 MIPS a v tu chvíli budeme moci začít tyto automaty vyrábět komerčně."

    Moravec srovnává počítačovou mohutnost, která je k dispozici pro umělou inteligenci a pro robotiku s živými zvířecími formami. Počítač se schopností 1 MIPS (tj. osobní počítač z roku cca 1985) je asi tak inteligentní jako nitkovitý červ. Nové systémy 1000 MIPS pokročily asi na úroveň hmyzu, možná pavouků. Moravec je přesvědčen, že bude schopen využít systému "ne tak chytrého, jako jsou ryby v akváriu" k tomu, aby cca kolem roku 2005 vybudoval něco jako robotický vysavač.

    Srovnání ukazují, jak je rychlý tento vývoj. Počítače dělají za pět až deset let takové pokroky, jaké trvaly evoluci 25 až 50 milionů let.

    Po dalším jednom či po dvou tisicinásobném vzrůstu počtu operací se dají předpokládat stroje, které budou tak chytré jako opice nebo jako lidé. Moravec se domnívá, že do té etapy dospějeme kolem roku 2040. "Jsem přesvědčen, že lze dosáhnout lidské inteligenční úrovně robotů postupně," konstatuje Moravec. "Tak byla vybudována inteligence poprvé, prostřednictvím evoluce."

    Jednačtyřicetiletý Brit Steve Grand dostal letos 1. ledna 2000 vysoké britské státní vyznamenání za to, že vytvořil software Creatures. Rozhodl se také dát se na robotiku a  tento týden oznámil, že zakládá novou firmu jménem CyberLife Research.

    "Chci konstruovat stroje, které budou schopny myslet," konstatuje Grand. "Budu to dělat v softwaru, ale chci to dělat i v hardwaru. Chci vyvinout na čipu mozek ke všeobecnému použití. Nechci teď dělat konkrétní aplikace, ale chci vybudovat modelového kluzáka, který bude schopen létat."

    Grand zastává skeptický názor na vědní obor, do kterého právě vstupuje - "evoluci to trvalo miliony let z velmi dobrých důvodů", ale souhlasí, že 40 let je doba, za niž by se mělo podařit vytvořit umělý mozek. "Měli bychom být alespoň na úrovni šimpanzů."

    Hugo de Garis je přesvědčen, že stojí na špičce vývoje, protože oficiálně loni 29. listopadui uvedl v chod CAM-Brain Machine (CAM znamená Cellular Automata Machine). Byla vyvinuta v Evolutionary Systems Department v laboratořích ATR v japonském Kjótu a realizovala ji firma dr. Michaela Korkina Genobyte, Inc., v městě Boulder v americkém Coloradu.

    De Garis a jeho kolegové se v podstatě snaží stavět stroje, které vytvářejí jakoby mozkové struktury tím, že automaticky generují neuronové spoje. Jeho stroj dokáže vytvořit za vteřinu modul neuronových obvodů obsahujících asi 1000 neuronů. Cílem bylo vytvořit do roku 2001 umělý mozek s miliardou neuronů, ale zdá se, že maximum dosaženého do té doby bude jen 75 milionů neuronů.

    Další informace jsou na adresách:

    http://www.hip.atr.co.jp/-degaris

    http://www.creaturelabs.com

    http://frc.ri.cmu.edu/-hpm

    http://www.cyberlife-research.com


    Kdy dojde k další vražedné chřipkové pandemii?

    V srpnu 1998 se vydala pozoruhodná výprava do Arktidy ve snaze nalézt v tamějším permafrostu stopy po masovém vrahu. Členové výpravy hledali mrtvoly sedmi mladých horníků, kteří zemřeli v roce 1918. Nezahynuli v první světové válce, ale zemřeli na chřipku.

    Epidemie španělské chřipky, která postihla svět v roce 1918, si vyžádala podle odhadů asi 40 milionů lidských životů. Výprava do Arktidy byla seriózním pokusem získat genetický materiál od obětí této katastrofy, jehož studium by mohlo snad zabránit, aby se taková pandemie odehrála podruhé. Protože se očekává, že zcela jistě dojde znovu k takovéto katastrofě. Ve dvacátém století došlo třikrát k oficiálním chřipkovým pandemiím - v roce 1918, v roce 1957 a v roce 1968. Další z nich by mohla přijít každou chvíli.

    Až k takové vážné epidemii dojde, to, co zažívají nyní někteří lidé - bolesti hlavy, bolesti v kloubech, propocené noci a touhu nedělat nic jiného než pasivně ležet v posteli - se rozšíří intenzivně po celé zemi. Nikdo nebude imunní - doslova. Pandemii způsobuje nový virus, který zaútočí na každého bez přípravy. Existuje teorie, že člověk poprvé dostal chřipku, když si ochočil domácí zvířata. Má-li vzniknout pandemie, virus musí být schopen se lehce šířit mezi lidmi. Ochromí obyvatelstvo bez ohledu na věk či fyzický stav a první, kteří na onemocnění zemřou, budou ti nejstarší a nejslabší.

    V současnosti trpí Evropa chřipkou. Chřipku je vždycky nutno brát vážně, není to jako obyčejné nachlazení. Je to jedna z nejstarších nemocí, známých člověku. Poprvé ji popsal Hippocrates v roce 412 před Kristem. K první známé pandemii došlo v roce 1580, i když jistě před tím muselo dojít i k jiným chřipkovým pandemiím. Od té doby jich bylo 31.

    Schopnost chřipky zabíjet je založena na schopnosti viru lehce a rychle se proměňovat. Neexistuje tedy jen jeden virus chřipky, ale celá řada jejich verzí. Dostanete-li chřipku jeden rok, neznamená to, že nemůžete dostat příští rok jinou její verzi. Existují tři formy chřipky: A, B a C. Nejobávanější je virus typu A, ale virus typu B je také schopen zabíjet. I v mírném roce usmrtí chřipka v Británii přibližně 3000 - 4000 lidí. Hlavními obětmi jsou staří a nemocní lidé, lidé se srdečními chorobami či s nemocnými plícemi. Umírají na komplikace, jako je průduškový zápal plic. Osoby s nefunkčním imunitním systémem a děti s astmatem jsou také zranitelní.

    Letos v zimě zasáhla chřipka zvlášť tíživě staré lidi. Hlavním viníkem je sydneyský virus, jak správně předpověděla Světová zdravotnická organizace. Proti jednotlivým druhům viru se lze očkovat, ale očkování není vždy úspěšné. Tělo musí být schopno vyvolat proti očkování obrannou reakci. Organismy starých lidí to nečiní nutně zrovna efektivně.

    Světová zdravotnická organizace bere hrozbu chřipkové pandemie tak vážně, že naléhá, aby si všechny země světa vytvořily vlastní nouzový plán pro chřipkovou epidemii. Nemají se konat veřejná shromáždění, , mají být uzavřeny školy a zavedena karanténa. Rychle je nutno vyvinout očkovací látky a klíčový personál, lékaři a výzkumnící mají být očkováni. Dosud připravilo takovýto plán 12 ze 120 zemí: Británie je jednou z nich. Pandemie by měla potenciál úplně ochromit celou zemi. Plány zahrnují nouzové očkovací programy (i když první prioritou je identifikovat novou, smrtící verzi viru a  pokusit se proti ní vyvinout očkovací látku) a struktury pro zajištění přísunu léků proti chřipce.

    Jeden znepokojující rys pandemie je neznámý. Dosud stále nevíme, proč byl chřipkový virus v roce 1918 tak virulentní. Kdybychom to věděli, virologové by se mohli připravit na obdobnou novou pandemii. Právě proto se v srpnu 1998 vydal profesor John Oxford z Royal London Hospital do Arktidy ve snaze odhalit tajemství dosud nejvážnější zaznamenané chřipkové epidemie. Odhady počtu úmrtí na chřipkovou epidemii v roce 1918 se postupně neustále zvyšují - původně se myslelo, že na chřipku tehdy zemřelo 20 milionů lidí, nyní se hovoří o 40 až 50 milionech. Jedinou zemí, která tehdy nebyla chřipkou postižena, byla Samoa. Při nedávných chřipkových pandemiích v roce 1957 a 1968 zahynulo pokaždé jen několik milionů lidí.

    "Virulentnost chřipky z  roku 1918 je největším nevyřešeným tajemstvím," konstatuje Oxford. "Doufáme, že materiál, s nímž se vrátíme, nám umožní identifikovat konkrétní genetické vlastnosti tehdejšího viru."

    Muži pohřbení pod ledem byli ve věku od 18 do 29 let. Přijeli na ostrov Špicberky koncem září 1918 na lodi s norskými farmáři a rybáři. Chystali se na těžkou zimní práci v dolech. Ale s nimi se dostala na loď i španělská chřipka. Podrobnosti o sedmi mužích, kteří zemřeli, byly zaznamenány v deníku, který si vedl hlavní inženýr důlní společnosti. Vědci doufali, že dostatečné množství mrtvol bude pohřbeno v permafrostu, aby bylo možno z jejich tkání identifikovat genetický kód chřipkového viru.

    Jenže když se začalo kopat, vyšlo najevo, že hrobníci sami se tehdy velmi báli chřipky. Namísto aby pohřbili mrtvoly v rakvích hluboko do permafrostu, mrtvoly byly urychleně zabaleny do novin a pohřbeny v mělkých hrobech. Přesto se však vědcům podařilo získat 100 vzorků tkání z plic, jater, ledvin, z morku kostí a z mozku pohřbených horníků. "Získali jsme určité signály tohoto viru," konstatuje Oxford. "Doufám, že se nám z toho podaří určit jasné genetické rysy virové chřipky z roku 1918."

    V nedávné době došlo k několika chřipkovým epidemiím, kdy se vlády začaly rychle připravovat na realizaci svých nouzových plánů. Ptačí chřipka, která vypukla v Hongkongu v letech 1997-1998 byla jednou takovou epidemií. Jako první na ni zemřel tříletý chlapec. Virus byl posléze identifikován jak zvlášť virulentní virus H5N1, o němž nebylo dosud známo, že je schopen přecházet z ptáků na lidi.

    Po celém světě vzniklo velké znepokojení, avšak pak se ukázalo, že oběti chřipky byly všechny ve styku s nakaženými kuřaty. Po masovém usmrcení všech kuřat chřipka zmizela. Tento virus sice byl pro lidskou populaci nový, ale neměl schopnost přenášet se z člověka na člověka. Totéž se stalo loni s formou chřipky, která vznikla stykem s prasaty.

    "Zombie" Gott

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Nelíčený smutek prý zachvátil německé milovníky populární hudby, když se dověděli, že na výstavu Expo 2000 nepřijede zazpívat Karel Gott.

    Severoněmecký veřejnoprávní a televizní okruh zařadil do vysílání rozhlasovou relaci "Přijeď, Karle, přijeď" a agentura AP hlásí, že telefonní linky byly rozžhaveny a fax vychrlil stovku žádostí o Gottovo vystoupení.

    "Naše akce pokračuje", řekl mluvčí stanice. Naději, že Gott přece jen na Expo přijede, vyjádřil primátor Hannoveru, který se vyjádřil, že Karel Gott "Nejenže svými písněmi baví, ale přináší lidem také radost".

    Zpěváka chce osobně přesvědčit také český ministr kultury, neboť o jeho zpěv při českém národním dnu prý stojí stát.

    Podle posledních zpráv mistr své rozhodnutí ještě přehodnocuje a promýšlí. Zatím dospěl k názoru, že útok proti jeho osobě je akcí temných sil, které chtějí dělat "blbou náladu" a vzít mu chuť do práce.

    A co vlastně způsobilo, že Karel Gott dokonce svěřil Blesku, že uvažuje i o konci kariéry? Přesně čtyři řádky v krátké glose památkáře a historika architektury Zdeňka Lukeše ve spodním rohu sedmnácté strany Lidových novin ze šestého června.

    K informaci, že Gott bude hlavní hvězdou české účasti na Expu, neboť průměrný německý návštěvník je na něj zvyklý, Lukeš poznamenává. "Já také. Tento zombie mne pronásleduje od dětství. Od poloviny šedesátých let kazí vkus už několika generacím. Teď ho pojede kazit Němcům do Hannoveru." Citlivý umělec vydechl: "Zpívání jsem věnoval čtyřicet let a výsledkem je tohle?"

    Není těžké uhodnout, že konečným výsledkem bude něco jiného. Celonárodní vlna spontánní podpory, kterou bude nyní zpěvák zahrnut, ho možná v anketě Týtý vynese až na příčku nejvyšší, na které by, nebýt přiznání architekta Lukeše, stanula spíše Lucie Bílá.

    Vysílá se v pátek 14. ledna ráno.

    Poznámka JČ: Je pozoruhodné, jak jsou tyto údajné "hvězdy" nejisté v kramflecích a zároveň ješitné. (Trochu mi to připomíná přemrštěně emocionální reakce pracovníků České televize na kritické články Britských listů, které se dokonce nyní proměňují v chorobné představy o jakési "glasgowské mediální mafii". Normální člověk by přece nad kritikou pokrčil rameny, uvážil by, zda na ní něco je či není, a nakonec by si řekl: "No a co. Je to taky názor." Představa, že všichni nás musejí pořád chválit, jinak se musíme oběsit, je vlastně představou totalitní, nepřipouštějící pluralitní vidění světa. ) - V anglosaských zemích naštěstí Karla Gotta nikdo nezná. Ne že bych přeceňoval vkus anglosaských zemí ve všem, ale zdá se, že v oblasti populární hudby je možno bezpečně tvrdit, že naprostá neznámost Karla Gotta v anglosaských zemích je dosti přesvědčivým vodítkem ohledně kvality jeho uměleckého výkonu.


    Moderní kosmologické teorie, zánik knih a diskuse o centrálně řízeném školství v USA

    Jan Čulík

    Od Nového roku píše JČ pravidelný sloupek Týden ve světě, jehož cílem je přinášet do ČR nové myšlenky, pro týdeník Literární noviny. S drobným zpožděním ho budeme zveřejňovat i v Britských listech.

    Jsou moderní teorie o původu vesmíru slučitelné s křesťanskou teologií? Většina vědců je přesvědčena, že žijeme uprostřed obrovské exploze, tzv. "velkého třesku", který začal asi před patnácti miliardami let. Vesmír se od té doby rozpíná. Mnozí kosmologové vidí velký třesk jako "singularitu", jedinečnou, konkrétně definovatelnou "událost", konkrétní hranici, "stav nekonečné hustoty", limit pro přírodní vědy, před nímž nelze spekulovat o situaci před velkým třeskem v kategoriích času a prostoru.

    V posledních dvou desetiletích však někteří kosmologové naopak začali považovat velký třesk za kolísání, pulsování prvotního vakua. Tak, jak se v laboratořích objevují spontánně ve vakuu elementární částice v procesu, nazývaném "kvantové tunelování z vakua", je celý vesmír možná důsledkem obdobného procesu. Kosmolog Stephen Hawking odmítá představu velkého třesku jako jedinečné, konkrétně definovatelné události. Vesmír podle Hawkinga nemá hranici: je to samonosný celek, který nic z vnějšku neovlivňuje. Současná kvantová teorie dokazuje, že žádný "konkrétní počátek vesmíru" nebyl. Pokud platí zákony fyziky, musely platit vždycky.

    Zdá se, že jsme na hranici nového pojetí původu vesmíru jako entity, která se sama spontánně vytvořila na základě vlastních zákonů. Je v takovém pojetí stále ještě místo pro křesťanskou či jinou teologii? William E. Carroll, profesor historie na Cornell College v americkém státě Iowa argumentuje v časopise First Things, že ano, a vrací se přitom k scholastikovi sv. Tomáši Akvinskému (1225-74). Jeho současníci viděli neřešitelný rozpor mezi tvrzením vědy, že nic nemůže vzniknout z ničeho, a tvrzením náboženství, že Bůh stvořil svět z ničeho. Dnešní spekulace, že vesmír vznikl jako "kvantové tunelování z vakua", jsou v souladu se starořeckým vědeckým principem, že nic nemůže vzniknout z ničeho, neboť "vakuum" moderní kvantové fyziky, které pulsuje, není "nic" - jinak by nemohlo pulsovat.

    Tomáš Akvinský však rozlišuje mezi stvořením a změnou. Přírodní vědy se zabývají změnou něčeho v něco jiného. Stvoření je naproti tomu způsobení či způsobování existence něčeho. Podle Akvinského stvořit znamená poskytnout existenci. Tím, že existují, jsou všechny věci závislé na Bohu. Stvoření není vzdálená, jednorázová záležitost, je to pokračující způsobování existence všeho, co je. I kdyby vesmír neměl konkrétní počátek, přesto závisí na Bohu, který působí jeho existenci. Stvoření je námět pro metafyziku a teologii, ne pro přírodní vědy. I jestliže je pravda, že vesmír vznikl v důsledku pulsování prvotního vakua, pořád to neznamená, že si sám způsobil svou existenci. Potřeba vysvětlit, proč věci existují, trvá, argumentuje s Tomášem Akvinským William E. Carroll.

    Zaniknou v jednadvacátém století tištěné knihy? Steven Levy v týdeníku Newsweek argumentuje, že ano. Většina vynálezů pro nová čtecí zařízení už existuje: rychlé mikroprocesory, baterie s dlouhou životností, velká počítačová paměť i internet. Zániku knih brání už jen neexistence vysokorychlostního bezdrátového přenosového pásma, aby bylo možno čtecí přístroj z internetu rychle textem naplnit, a obrazovka, která bude tak malá, lehká, přenosná a příjemná jako dosavadní knihy. Třetí podmínkou je, že čtecí přístroj bude muset být levný, abychom se nebáli vzít si ho na pláž či na záchod a někde ho ztratit. Je to otázka jen několika let a bude to revoluce v knižním průmyslu, neboť autoři přestanou být závislí na nakladatelstvích a budou moci jít k čtenářům přímo. Levy je přesvědčen, že to osvobodí knižní trh od komerčních tlaků a vydavatelé se budou více soustřeďovat na kvalitní literaturu, pro niž lehce najdou prostřednictvím internetu specializované čtenářstvo.

    Jako v ČR i v Americe se nyní zavádějí jednotné školní osnovy a jednotné zkoušky. Ostře proti tomu v časopise Boston Review protestuje Deborah Meierová: "Podřídíte-li školy externím institucím, ochromíte schopnost škol rozvíjet u dětí ty vlastnosti mysli, které musí demokracie podporovat - odpovědnost za vlastní myšlenky, toleranci k myšlení jiných a schopnost překonávat konflikty. Standardizace promění učitele i rodiče v místní nástroje externě vnucovaného úsudku odborníků. Mladí lidé už nebudou vyrůstat uprostřed dospělých činících odpovědná rozhodnutí na základě zralého úsudku v prostředí protikladných názorů."


    Čulíkovy poznámky k mému rozboru Havlova projevu

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    jak víte, vaše doplňující komentáře k textům jiných autorů považuji za velmi zajímavé a užitečné specifikum Britských listů.

    Většinou nepociťuji potřebu na Vaše poznámky odpovídat a narušovat tak vzniklý celek dvou doplňujících se pohledů.

    Činím-li v případě Vašich doplňků k mému rozboru novoročního projevu presidenta Havla výjimku, je to proto, že se týkají témat, která by bylo vhodné dále rozvinout. Vezmu je pořadě, tak jak jste je očísloval.

    1) Hodnoty a pahodnoty

    Mě na té pasáži Havlova projevu zaujala absence příkladu a v jeho rámci alespoň náznak toho, co s tím on, jako president, hodlá dělat. Netvrdil jsem, že na Západě neexistují vedle pahodnot i hodnoty. Shodou okolností jsem před několika dny četl asi rok starý rozhovor Alexandra Kramera s Vladimírem ®elezným. Napadlo mě, že se ten člověk podobá obchodníkovi, který se živí prodejem osobních min. Je po nich poptávka a tak proč by nezprostředkoval jejich přesun mezi výrobcem a spotřebitelem. Popuzují vás utržené hnáty - tak se nedívejte, to je jeho logika. A hlavně se ho neptejte na jeho osobní názor a odpovědnost. On přece jenom obchoduje, co je na tom špatného, že se živí tím, co ho baví? Paralela s minami je vcelku užitečná, protože dává naději na řešení - tedy pokud si svět povšimne, že újma na duševním zdraví je stejně odsouzeníhodná, jako ta hmatatelnější na zdraví fyzickém. Proti minám se začalo něco dělat právě proto, že několik světových politiků, mezi nimi kanadský ministr zahraničních věcí Lloyd Axworthy, začalo pojmenovávat věci pravým jménem.

    2) Globalizace

    Reagoval jsem na to, co měl president nepochybně na mysli, totiž na ekonomický dopad globalizace.

    Domnívám se, že Internet, coby nástroj komunikace mezi lidmi, je v podstatě nechtěným vedlejším produktem tohoto procesu.

    Pokud se moc bude cítit ohrožena, udělá všechno, aby tyhle věci vrátila do přijatelných kolejí. Proto je již dnes ve Spojených Státech e-mailová pošta, kde několik desítek lidí dělá s pomocí výkonných počítačů podobnou práci jako kdysi pražská Pošta 120, neblahé paměti. Proto, jak jsem se nedávno kdesi dočetl, zakazují orthodoxní rabínové svým ovečkám Internet jako takový, proto, jak upozorňuje v  BL Jindra Vavruška, existuje nebezpečí censury Internetu.

    Britské listy, kterými argumentujete, vznikly proto, že jste využil možnosti, která se Vám nabídla díky tomu, že kdosi přehlédl díru v jinak docela pěkně regulovaném systému sdělovacích prostředků. Jak setrvalý je tento stav se ještě ukáže.

    3) Organizovaný zločin a terorismus

    Netvrdím, že veškeré podnikání je organizovaným zločinem a že je rovnítko mezi národními zájmy a terorismem.

    Napsal jsem, že se ten rozdíl nebývale stírá. Jistěže záleži na definici. Pomineme-li situaci v níž je předmětem podnikání nezákonný artikl, například drogy, můžeme organizovaný zločin charakterizovat například vydíráním, snahou získat monopol nad určitým teritoriem a obcházením povinnosti platit daně.

    Jak se tedy dívat například na profesionální hokejový business NHL, organizaci ovládanou několika málo lidmi, která vydírá místní i federální politiky hrozbami přesunu klubů jinam a představou nedozírných následků, v důsledku hněvu voličů.

    4) Domy a byty na Západě

    Váš dodatek posouvá zmíněný problém od střední a spodnějších vrstevy k mladým lidem, tedy k posledně jmenované spodnější vrstvě společnosti. Troufám si tvrdit, že nedostatek pěkných domů pro tuto vrstvu lidí je v Kanadě reálný. Například ani typický absolvent university s nástupním platem kolem 40 000 dolarů ročně a dluhem kolem 25 000 nebude na koupi domu nebo bytu nějakou dobu pomýšlet.

    Zadluženost mladých lidí vstupujících v Kanadě na trh práce se postupně stává problémem o němž se v souvislosti s rostoucími náklady na vzdělání stále více mluví.

    5) Demokracie

    Napsal jsem, že demokracie je pouhé synonymum pro stav, v němž moc nechá člověka na pokoji, pokud ji (nadměrně) neobtěžuje. Byla to jen okrajová poznámka, ale protože jste se k ní vyjádřil, pokusím se o její vysvětlení.

    Můj závěr, samozřejmě dosti zjednodušený, vychází z rozporu mezi tím, co považuji za demokracii a co vidím v Kanadě, kde je žonglování s tímto slovem na denním pořádku.

    Podle mě demokracie znamená "být brán na vědomí" - ve smyslu mít možnost přispět k výběru nejlepší ze zkoumaných možností, jak řešit určitý problém.

    Na dvou nejdůležitějších úrovních, provinční a federální, nejde, alespoň z mého pohledu, o předkládání alternativ. Pravdu má vládnoucí strana a prosazuje ji s arogancí úměrnou výši volebního vítězství.

    V Kanadě, kde jsem zatím nezažil nic jiného než vládu jedné strany (napřed progresivní konservativce a pak liberály), pevně ovládanou jejím vůdcem, končí braní na občana na vědomí uzavřením volebních místností. Důvod, proč se zhruba čtyřletý cyklus potvrzování diktatury jedné strany (někdy spojený se změnou jmen) nezvrhne v diktaturu stalinského typu je nejspíš v tom, že si politikové uvědomili, že se nemusejí navzájem dávat do basy a v horším případě věšet, ale že mohou z politiky odejít a vstoupit, vyzbrojeni vhodnými konexemi, do světa poradců, členů správních rad a jiných lukrativních postavení.

    Pod slovem korupce si většinou představujeme obálku s obolusem, diskrétně vpravenou do něčí kapsy. Ve své poznámce jsem ovšem zůstal v rovině obecné závislosti politika na bohatství některých skupin lidí. Podle mého názoru je každý politický systém, v němž existuje "investování" peněz do politických stran a placená lobby, automaticky zkorumpovaný - tedy de facto, nikoli de jure, protože politikové si vytvořili zákony, které tyto věci umožňují.

    6) Svědomí a globalizace

    Souhlasím s tím, že se ozývají hlasy, že je nutné něco dělat. Problém je, jak přinutit mocné k činnosti.

    Mohu uvést malý příklad. Před několika lety vzbudil pozornost kanadský teeanager, který se vydal do světa bojovat proti dětské práci. Není sice jisté, proč se v něm hnulo globální svědomí, ale fakt je, že s velkou publicitou vyjel do Asie a tam dokonce zastínil kanadského premiéra, který v čele obchodní delegace (Team Canada se jí říkalo) pomáhal tou dobou sjednávat kontrakty.

    Svědomí se vzedmulo a nějakou dobu snad někteří lidé dokonce bojkotovali obuv firmy Nike, jejíž praktiky v Asii ten jinoch poněkud odkryl. Pak se v tisku objevilo několik článků o tom, že ta dětská práce je sice odsouzeníhodná, ale že ji není možné jen tak zakázat, protože děti živí nebo pomáhají živit vlastní rodiny. Jinými slovy, bylo by třeba provést hluboké sociálně politické změny - k nimž ovšem není politická ani finanční vůle.

    No a je ticho po pěšině.

    7) Lhostejnost k dění kolem nás a ve světě

    Napsal jste to daleko výstižněji než já. Mezinárodní politika je vskutku důsledkem kompromisu často velmi sobeckých zájmů.

    Lze jen doufat, že tuto skutečnost připomene mezinárodní tribunál politikům, na které bylo podáno trestní oznámení v souvislosti s jejich odpovědností za akci NATO proti Jugoslávii.

    Jiří Jírovec

    PS Můj syn Aleš mě upozornil na zásadní faktickou chybu, které jsem se v rozboru dopustil a která unikla i Vašemu oku. Z důvodů, které si nedovedu vysvětlit, jsem napsal, že Čech Němec, který dobyl Severní pól, se jmenoval František. Jeho křestní jméno bylo samozřejmě Karel.

    Poznámka JČ: Neznám bytovou situaci v Kanadě, ale bytová situace mladých lidí v Británii a bytová situace mladých lidí v ČR je nesrovnatelná. Už tím, že si většinou mladí lidé jsou schopni vydělat natolik, aby si na hypotéku pořídili byt - což je výhodnější než platit nájem.


    Pár slov k petardologii, aneb k čemu jsou petardy slov?

    František Roček

    Nepřekvapil mě pan Erbák, že byl naštván, že se v ordinaci objevily po Silvestru nějaké popšoukové úrazy. Ale pravdu má pan starosta, když říká, že pšoukání rachejtlemi nelze zakázat. A poznámka pana Čulíka byla velmi nešťastná, nevěcná: "Pan starosta v Rakovníce je bohužel pošetilec. Jako v mnoha jiných oblastech, i v této oblasti je Česká republika sto let za opicemi - musí dohánět oněch čtyřicet let komunistického bezčasí, kdy v ostatních evropských zemích probíhal civilizační vývoj. Situace, jak ji popisuje pan Erbák, existovala v Británii někdy ve třicátých letech."

    Dále Čulík píše: "V posledních desetiletích je veřejný prodej tzv. zábavní pyrotechniky velmi silně omezen na skutečně neškodlivé výrobky, které se ještě prodávají jen s velmi vážným varováním (po zapálení nutnost se vzdálit na 10, popř. 25 metrů) a podléhají v obchodech velmi přísným bezpečnostním předpisům. Celkově jsou v Británii zákony, zajišťující bezpečnost občanů, daleko přísnější a daleko rozvinutější než v České republice." V článku se pokusím vysvětlit, že tomu tak není.

    Já osobně bouchací a blýskací pšoukadla na den sv. Silvestra nepoužívám vůbec a lezou mi přímo krkem.

    Protože byl letos den mimořádného Velkého stupidia s přiděleným magicko - hysterickým číslem 2000, zašel jsem za zvěrolékařem, abych koupil pro svého psa oblbovací prášky. Díky nim neštěkal od 22. do 01.30. hod. jako minulý rok, ale pouze asi 15 minut. Přes největší pšoukací běsnění jsem toho chudáka velšáka držel v náručí. Funěl jako lokomotiva. Když se intenzita pšouků zmírnila jen tak, aby probudila malé děcko, ale neuvedla do amoku psa, ležel na zemi a přifetovaně usínal.

    Již v polovině prosince jsem nesl nelibě, když nějaký magor pšouknul u domu kde bydlím petardu a poskočil jsem já, pes i hrnek s kafem, který jsem držel v ruce. Popřál jsem mu rakovinu ve střevech (tomu bouchači) a usedl k rozcintnutému kafi.

    Ale zároveň jsem měl rozepsaný v počítadle článek o tom, že se jedná o blbinku, snažit se z někoho vymámit pokutu za petardové pšoukání nebo snad i pokutu za to, že prodává pšoukací nástroje před oficiálně povolenou dobou prodeje, který podle vyhlášky královského města Ústí nad Labem je povolen od 1 do posledního Silvestra a jinak utrum...

    Je mi to z duše protivné, ale musel jsem napsat v rámci objektivity článek o tom, že vyhláška radních je protizákonná a zakloboukstrčná.

    Bratislavská zapšoukací pokuta 1500 korun (asi) a 1000 korun v Ústí n. L. (zcela určitě) je protiprávní.

    V Českomoravsku se mohou legálně prodávat jen výrobky se státní pšoukací zkouškou, která je přilípnuta na každém jednotlivém kusu pšoukadla a rachotoprdidla. Pokud zjistí inspektoři ČOI, že tomu tak není následuje sankce proti prodavači nelegálních prdnic a blesknic. A samozřejmě zákaz obchodního obcování s tímto materiálem.

    Pro účel této statě jsem opsal poučení z krizového vývoje při odpalování pyrotechnických hraček na výrobcích prodávaných v Ústí. Jako předlohu jsem použil obaly od vystřelených rachejtlí.

    Varování zní např. takto:

    Sada kulových pum Dragon (číslo rozhodnutí: 08-95-9044)

    třída nebezpečí: II

    Návod: Zkontrolovat zda výmetník a jednotlivé kulové pumy nejeví známky mechanického poškození. V případě poškození nelze nikdy použít. Tubus postavit na nehořlavou podložku tak, aby tubus s plastovým podstavcem byl stabilizován. Do tubusu nasuňte kulovou pumu tak, aby dosedla řádně na dno výmetníku. Sundejte ochranu krytku zápalnice. Zapalte zápalnici a odstupte do vzdálenosti minimálně 10 m. Během 3 - 6 sekund dojde k explozi a z výmetníku vyletí směrem nahoru kulová puma a následuje světelný a zvukový efekt.

    POZOR! Nikdy nezapalujte zápalnici tak, aby jakákoliv část těla byla nad ústím výmetníku.. Při zapalování nutno používat ochranný štít a rukavice.

    V případě selhání výrobku nikdy nenahlížet do výmetníku. Ponechte výmetník v klidu. Poté v kožených rukavicích vyklopte kulovou pumu na nehořlavou podložku a ponořte do vodu na 48 hodin. Následně zakopejte do vlhké zeminy. V případě, že kulovou pumu nelze vyklopit, ponořte ji spolu s výmetníkem na 48 hod. do vody a pak zakopejte do vlhké zeminy, jiná manipulace zakázána.

    Zákaz používání v uzavřených prostorách, v dosahu škol, nemocnic, nemocnic aj. veřejných institucí a látek podléhajících vznícení.

    Bezpečnostní okruh 50 m.

    Prodej od 18 let.

    Coloured Shots a Romische lichter mají shodný návod k použití, protože se liší jen poněkud délkou.

    CS má např. číslo rozhodnutí: 08-97-9128.

    V návodu se píše:

    Svíci zasuňte svisle do láhve nebo trubky a zapalte zápalnici (mimo zápalných látek). Vzdalte se do vzdálenosti minimálně 5 m. Zpoždění 3 - 8 sekund. Poté postupně vystřelují různobarevné světlice.

    Při selhání nechat 10 min. v klidu, poté v rukavicích vložte do nádoby a vodou a po 48 hodinách zakopat. Zákaz používání v místnosti. Jiná manipulace zakázána. Prodej od 18 let.

    A následuje otázka: kolik lidí si návod přečte? A pokud ano, kdo návod ve chvíli blbnutí respektuje? Zde je šutr lékařského úrazu...

    Hovořil jsem s lidmi, kteří se zabývají pořádáním ohňostrojů profesionálně. Jim, podobně jako mně, vadí debilní bouchání bouchacími sirkami a petardami, které nejsou založeny na ničem jiném než na akustickém účinku. Světlice, římské svíce, tzv. kulovky, gejzíry apod. mají hlukovou složku daleko menší. Zvuk je pouze součástí odpálení rakety, protože následný efekt je světelný. Je pro skutečnou potěchu.

    Nález ústavního soudu

    A ještě jeden bod diskuze v rámci petardologie:

    jaké je právo občana budit a děsit malé děti, staré lidi, kočky a psy a lekat další spoluobčany? Ke slovu přichází úd ústavního soudu, který rozhodl z vysoké a široké moci svého majestátu, že petardit je zákonné:Zrušení práv. předpisu - návrh okresního úřadu Pl. ÚS 5/99 Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti určuje především čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož "zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky". Působnost obcí v tomto směru vyplývá zejména z ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecních zřízeních), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se obec při výkonu samostatné působnosti řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. I  obecně závazné vyhlášky proto musí být v souladu se zákony a  s  obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení (§ 16 odst. 2 cit. zákona). K vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti (na rozdíl od přenesené působnosti podle čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR) principiálně není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění. Oblast úpravy předmětné vyhlášky (tj. používání tzv. zábavné pyrotechniky) reguluje dostatečným způsobem již zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o  pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, která tento zákon provádí. Obsahem této vyhlášky je mimo jiné úprava prodeje a používání pyrotechnických předmětů (§ 8), v níž se např. stanoví, komu mohou být pyrotechnické předměty jednotlivých tříd prodávány a kde se některé z nich nesmí používat (např. v uzavřených prostorách, v blízkosti kostelů, nemocnic, dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a  při sportovních akcích). Tím, že napadená vyhláška města Šumperk daleko překračuje rámec této právní úpravy a zakazuje používání zábavné pyrotechniky na celém území města absolutně, dostává se do rozporu s citovaným zákonem č. 61/1988 Sb. a  s vyhláškou č. 174/1992 Sb., tento zákon provádějící, neboť oba tyto právní předpisy úplný zákaz používání zábavné pyrotechniky na území celé obce nepředpokládají.

    Ústavní soud rozhodldnešního dne ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu Šumperk na zrušení obecně závazné vyhlášky města Šumperk ze dne 15. 12. 1993, č. 22/93, o zákazu používání zábavné pyrotechniky, takto: Vyhláška města Šumperku ze  dne 15. 12. 1993, č. 22/93, o zákazu používání zábavné pyrotechniky, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

    Odůvodnění

    I.

    Přednosta Okresního úřadu Šumperk (dále jen "navrhovatel") podáním ze dne 17. 2. 1999 navrhl zrušení v záhlaví uvedené obecně závazné vyhlášky. Předmětná vyhláška zní:

    "Vyhláška č. 22/93, o zákazu používání zábavné pyrotechniky

    Městské zastupitelstvo v Šumperku na základě zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů [zákona č. 410/1992 Sb., § 16 odst. 1 a  § 36 odst. 1 písm. f)], schválilo na  svém zasedání dne 15. 12. 1993 tuto obecně závaznou vyhlášku:

    čl. 1

    Na  celém území města Šumperka se zakazuje používání zábavné pyrotechniky. čl. 2

    Zákaz používání zábavné pyrotechniky se nevztahuje na dny 31. prosince a 1. ledna.

    čl. 3

    Nedodržování zákazu používání zábavné pyrotechniky bude postihováno Městskou policií v Šumperku dle zákona.

    čl. 4

    Vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení, tj. 16. 12. 1993 v souladu se zákonem."

    Navrhovatel dospěl k závěru, že v rámci místních záležitostí veřejného pořádku upravená problematika spadá do oblasti samostatné působnosti města a  městské zastupitelstvo k vydání takovéto vyhlášky oprávněno bylo. Nicméně navrhovatel zároveň zastává názor, že předmětná vyhláška je protizákonná a z toho důvodu ji rozhodnutím ze dne 12. 1. 1999, č.j. 20/99-Př., podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, pozastavil. Městské zastupitelstvo ji na svém zasedání dne 4. 2. 1999 projednalo, avšak přijalo usnesení, že na  této vyhlášce trvá.

    Navrhovatel uvádí, že při vydávání obecně závazných vyhlášek v samostatné působnosti obec nesmí regulovat i oblasti, které jsou upraveny jinými právními předpisy ani regulované soukromoprávně. Zároveň obecně závazná vyhláška může ukládat povinnosti jen tehdy, jestliže tyto povinnosti lze dovodit již z dikce zákona, popř. z příslušného zákonného zmocnění [čl. 4 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")].

    Předmětná vyhláška prý zakazuje určitou činnost, čímž překračuje samostatnou působnost města a  jeho oprávnění vydávat obecně závazné vyhlášky pro regulaci (zákaz) používání zábavné pyrotechniky, která by mohla narušit i veřejný pořádek. Danou problematiku totiž již upravují následující právní předpisy:

  • zákon č. 61/1988 Sb., o  hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů
  • vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb.,

    o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi (§ 18)

  • vyhláška č. 13/1977 Sb., o  ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a  vibrací (§ 8 a násl.)

  • občanský zákoník (§§ 3, 127 a 128).

    Tyto právní předpisy stanovují omezení a rozsah používání pyrotechniky na  území České republiky včetně možností postihu ze  strany příslušných orgánů při jejich nedodržení. Neexistuje prý však zákon, který by obce zmocňoval k vydání vyhlášky upravující možnost dalšího zužování míst pro používání těchto předmětů občany a ani nezmocňuje město k rozšiřování zákazu na celé území města či ke stanovení a  rozšíření omezení používání těchto předmětů na  všechny třídy pyrotechnických výrobků.

    Navrhovatel se odvolal i na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž výčet uvedený v ustanovení § 14 odst. 1 zákona o obcích je výčtem taxativním, pokud obec určuje pro fyzické či právnické osoby povinnosti zákazy a příkazy. Povinnosti mohou být totiž ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny).

    Navrhovatel v této souvislosti poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 38/97 (č. 293/1998 Sb.), kterým byl přijat obdobný závěr k používání pyrotechnických výrobků.

    Podle názoru navrhovatele je tedy napadená vyhláška v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, s čl. 4 a  11 Listiny, s §§ 13, 14 a  16 zákona o  obcích, s § 8 vyhlášky č. 174/1992 Sb. a s §§ 123, 127 a 128 občanského zákoníku.

    Proto přednosta okresního úřadu navrhl, aby byla citovaná vyhláška zrušena a  sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

    Přílohou tohoto návrhu je rozhodnutí přednosty Okresního úřadu Šumperk ze dne 12. 1. 1999, č.j. 20/99-Př, jímž byl výkon předmětné vyhlášky pozastaven. Odůvodnění tohoto rozhodnutí se obsahově překrývá s  návrhem Ústavnímu soudu na její zrušení. V poučení přednosta okresního úřadu uvedl, že v rámci nápravy nesprávných opatření je nutno toto pozastavení výkonu citované vyhlášky předložit k novému projednání Městského zastupitelstva Šumperku. Pokud tento orgán nesjedná do 30 dnů od pozastavení výkonu vyhlášky nápravu, předloží okresní úřad Ústavnímu soudu návrh na její zrušení. Přednosta okresního úřadu dále ke svému návrhu přiložil přípis tajemníka Městského úřadu Šumperk přednostovi Okresního úřadu Šumperk ze  dne 11. 2. 1999, z něhož vyplývá, že městské zastupitelstvo na své zasedání konaném dne 4. 2. 1999 přijalo pod č. 79/99 usnesení, jímž na  předmětné obecně závazné vyhlášce č. 22/93 trvá.

    II.

    Ve svém vyjádření k  návrhu město Šumperk (starosta ing. Petr Krill) uvedlo, že předmětná vyhláška byla přijata "na četné žádosti občanů, kteří kritizovali nekontrolované používání zábavné pyrotechniky, které rušilo veřejný pořádek a  mělo negativní vliv na zdraví především starších občanů a  malých dětí". Vydáním této vyhlášky prý město nepřekročilo svoji pravomoc, neboť podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 13/1977 Sb. jsou obce povinny činit potřebná opatření ke snížení hluku a vibrací a  pečovat o to, aby pracovníci i  ostatní občané byli jen v nejmenší možné míře vystaveni hluku a vibracím. Předmětná vyhláška je toliko naplněním této povinnosti, "neboť chrání občany před hlukem, který způsobují bezohlední jedinci svým jednáním."

    Proto účastník řízení navrhl, aby byl návrh na zrušení zmíněné vyhlášky zamítnut a sdělil, že na  ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

    III.

    Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 18 2/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud v první řadě zjišťuje, zda byl příslušný (napadený) právní předpis přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Proto Ústavní soud vyžádal od města Šumperk potřebné doklady, osvědčující řádné přijetí předmětné vyhlášky, jakož i její řádné vyhlášení ve smyslu zákona o obcích. Zápisem z mimořádného zasedání Městského zastupitelstva v Šumperku ze  dne 15. 12. 1993 bylo zjištěno, že předmětná vyhláška č. 22/93 byla schválena přítomnými členy zastupitelstva poměrem hlasů 25 pro, 0 proti, 0 se zdržel hlasování. Ze Seznamu obecně závazných vyhlášek města Šumperk vyplývá, že zmiňovaná vyhláška byla schválena dne 15. 12. 1993, vyvěšena na úřední desce dne 16. 12. 1993 a sejmuta dne 2. 5. 1994. Účinnosti nabyla dne 16. 12. 1993. Usnesením ze dne 4. 2. 1999 městské zastupitelstvo (poměrem hlasů 24 pro, 0 proti a 0 se zdržel) potvrdilo, že "trvá na usnesení MZ č. 730 ze dne 15. 12. 1993, kterým byla schválena OZV č. 22/93 o zákazu používání zábavné pyrotechniky". Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že napadená obecně závazná vyhláška byla přijata a  vydána ústavně předepsaným způsobem.

    IV.

    Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda napadená vyhláška byla vydána v samostatné nebo v přenesené působnosti obce. V tomto směru vycházel Ústavní soud zejména z ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecních zřízeních), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož "obec vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy". Protože však žádný zvláštní předpis obcím nesvěřuje výkon státní správy v oblasti, upravené předmětnou vyhláškou (tj. zákaz používání zábavné pyrotechniky), a zároveň ustanovení § 14 odst. 1 tohoto zákona, vymezující samostatnou působnost obce, je - obecně vzato - toliko demonstrativní (slovo "zejména"), je zřejmé, že napadená vyhláška nespadá do oblasti přenesené, nýbrž samostatné působnosti obce. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že napadená obecně závazná vyhláška byla vydána v samostatné působnosti obce a že proto nic nebrání jejímu projednání a rozhodnutí o ní.

    V.

    Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti určuje především čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož "zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky". Působnost obcí v tomto směru vyplývá zejména z ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecních zřízeních), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se obec při výkonu samostatné působnosti řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. I  obecně závazné vyhlášky proto musí být v souladu se zákony a  s  obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení (§ 16 odst. 2 cit. zákona). Protože k vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti (na rozdíl od přenesené působnosti podle čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR) principiálně není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění, soustředil se Ústavní soud na  otázku, zda napadená vyhláška je v souladu se zákony a  obecně závaznými právními předpisy ústředních orgánů státní správy.

    V této souvislosti Ústavní soud shledal, že oblast úpravy předmětné vyhlášky (tj. používání tzv. zábavné pyrotechniky) reguluje dostatečným způsobem již zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a  o  státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a  vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o  pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, která tento zákon provádí. Obsahem této vyhlášky je mimo jiné úprava prodeje a používání pyrotechnických předmětů (§ 8), v níž se např. stanoví, komu mohou být pyrotechnické předměty jednotlivých tříd prodávány a kde se některé z nich nesmí používat (např. v uzavřených prostorách, v blízkosti kostelů, nemocnic, dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a  při sportovních akcích). Tím, že napadená vyhláška města Šumperk daleko překračuje rámec této právní úpravy a zakazuje používání zábavné pyrotechniky na celém území města absolutně, dostává se do rozporu s citovaným zákonem č. 61/1988 Sb. a  s vyhláškou č. 174/1992 Sb., tento zákon provádějící, neboť oba tyto právní předpisy úplný zákaz používání zábavné pyrotechniky na území celé obce nepředpokládají.

    Proto Ústavní soud konstatuje, že napadená vyhláška města Šumperk není (ve smyslu ustanovení § 16 odst. 2 zákona o obcích) v souladu se zákony a  s  obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení (srov. obdobný závěr v citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/97). Za těchto okolností se již Ústavní soud nezabýval tvrzeným rozporem předmětné vyhlášky s dalšími právními předpisy, neboť by to bylo nadbytečné. Vzhledem k tomu Ústavní soud nereflektoval ani další argumenty, které jsou v návrhu přednosty okresního úřadu obsaženy.

    Z uvedených důvodů Ústavní soud vyhlášku města Šumperk ze  dne 15. 12. 1993, č. 22/93, pro rozpor se zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a  o  státní báňské správě a s  vyhláškou Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a  zacházení s nimi, dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušil.

    Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

    V  Brně dne 17. srpna 1999

    Co z toho vyplývá?

    Prodej a užití zábavných pyrotechnických výrobků, resp. jejich omezení, je dáno již v zákonech, které jsou vyjmenovány v nálezu ústavního soudu. Vypálit flastr za rušení nočního klidu po 22. hodině, stejně jako za porušení dalších bouchacích omezení v zástavbě, to vše je zákonné a uplatnitelné.

    Co se týká následků konkrétních ohňometných kreací, které právem pana Erbáka rozčilují, je zde otázka čím nahradit osobní rozvahu, opatrnost a respektování návodu při používání těchto oblažovadel skákajících do vzduchu a do obličejů lidských? Slušné chování je na každém jednotlivém člověku. Nějaká daleko konkrétnější omezení by skutečně musela být přijatá formou zákona, pokud je nějaká demokracie.

    Myslím, že přestřelka Erbák, Čulík versus Hrčka byla v použití uvedených příměrů a šťouchnutí, nešťastná. A směšovaly se mrkve s podporsenkami: jestli auta při couvání mňkoukají, jestli Skoupý je popotahovatelný za výroky o plynových komorách, či zda byl někdo popotahován za neoficiální vylepování plakátů.

    Celá diskuze o petardění mi připomínala samotné petardění...

    Poznámka JČ: Myslím, že pana Erbáka střílení petard ani tak nerozčiluje, jako se pozastavuje nad zbytečnými úrazy, které často poškozují dlouhodobě či trvale zdraví jeho pacientů. Z tohoto hlediska je zjevné, a zdá se být rozumné, že by měl být prodej razantnějších rachejtlí omezen. Znovu zdůrazňuji, že je to otázka míry. V pečovatelském britském státě se přirozeně žádné "kulové pumy" do rukou veřejnosti normálně neprodávají. Podle toho, co pan Roček popisuje, daleko nevinnější rachejtle, které jsou v Británii v prodeji (zejména před 5. listopadem, historickým výročím pokusu o vyhození parlamentu do povětří, kdy po celé zemi tradičně vybuchují rachejtle) mají daleko intenzivnější varování - například odstup do vzdálenosti 10 až 25 metrů... Samozřejmě musíme respektovat rozhodnutí Ústavního soudu a řídit se jím, neznamená to však přece, že toto rozhodnutí smí umlčet veřejnou diskusi: rozhodnutí máme v demokracii právo i nadále veřejně kritizovat.


    Proklaté dovětky a titulky Jana Čulíka

    K příspěvku Ladislava Nedbala "Cizinci" - BL 23.12.99 a k tradičnímu dovětku Jana Čulíka

    Jaroslav Teplý

    Nejprve k Ladislavu Nedbalovi:

    Bohužel netušil, že titulek "Nepouštějte si cizince do země, budete na ně muset pracovat" umístil nad můj článek bez mého vědomí Jana Čulík, který sice neustále peskuje media v ČR , aby dodržovala základní pravidla novinářské práce, ale sám si dosti systematicky libuje v této technice vyhražené obvykle jen bulvárním plátkům. Tento Čulíkův titulek se zřejmě nemůže vztahovat na ilegální Ukrajince v ČR, kteří hledají práci, dělají více než domácí a dostanou méně zaplaceno, jejichž ilegalita je ovšem nepřijatelná, ale o tom někdy jindy.

    Kdo si však pozorně přečetl výňatky z knihy P. Lakemana, zjistí, že co se týče Holandska, je onen titulek pravdivý. Proto následné Čulíkovo obvinění, že můj příspěvek je inherentně rasistický, aniž by byly uvedeny nějaké věcné důvody, je nutno považovat za  již dosti ohmatanou nálepku, kterou se snaží mi nalepit, kdykoliv je řeč o tomto thematu. Fakta mu v této věci nikdy nepřekážela a jak je vidět z dnešní diskuse, nepřekážejí mu ani dnes. Emocí má asi dost, ale na nich se nedá politika stavět.

    Myslím, že o věci přistěhovalectví smýšlíme s L. Nedbalem podobně. Inklinovat k řešení, "že sem nepustíme nikoho" by rozhodně měli Holanďané, důvod uvádím níže. Já sám obecně inklinuji k dodržování platných zákonů, přísné kontrole a zájmům hostitelské země. S tím vším to vypadá v Holandsku podobně jako v ČR. Ty ostatní podmínky jsou ovšem odlišné a závažné (snad dvojnásobná hustota osídlení, nedostatek primitivní práce v Holandsku).

    Zcela upřímně se mohu připojit k Nedbalově vánočnímu přání všem poctivým a pracovitým cizincům, kteří nám přišli do české kotliny pomáhat výkonnou a přitom tolerantní společnost, kterým tak pěkně stanovil svá inteligentní kriteria pro přistěhovalectví do ČR. Jen tak na okraj: islam a tolerance se v současné době navzájem vylučují.

    K dovětku JČ:

    J.Č.:...Já bych zašel ještě daleko dál v odmítání příspěvku Jaroslava Teplého. Je inherentně rasisitický, protože nepřípustně a nespravedlivě extrapoluje z chování jednotlivců či určitého počtu příslušníků nějaké skupiny na celou takovou skupinu...

    Máme šířit předsudky a ztěžovat pronásledovaným lidem z těchto zemí příchod do západních demokracií, jen proto, že by ho někteří tito příchozí mohli "zneužívat"? - Myslím si, že civilisované a demokratické státy si mohou dovolit to risiko, že si pár lidí jejich sociálních struktur "zneužije".

    J.T.: 95% mého příspěvku jsou názory a fakta shromážděná P. Lakemanem. Podle něho "Jednotlivci či určitý počet příslušníků nějaké skupiny (rozuměj těch pár lidí podle J.Č)" žijící v daném případě ze sociální podpory znamená v Holandsku cca 67% Turků a více než 70% Marokánců (Co se týče Somálců, Afgánců a podobných exotických národností to bude prakticky 100% - J.T.). Znovu opakuji, to jsou fakta a žádné extrapolace. Jde tedy jen o to, z které strany je ke skutečnosti blíž. To by mělo být jasné všem, kdo ovládají základní početní úkony. Ty číselné údaje ovšem stojí v mém článku, nečetl jej JČ příliš rychle? Ostatně mohou ta čísla být "nepřípustná a nespravedlivá", i když jsou pravdivá nebo je jen nepřípustné o nich mluvit, když se nám nehodí do krámu?

    Šířit předsudky a ztěžovat pronásledovaným lidem příchod do demokratických zemí vůbec nemusíme, holandské úřady dobře vědí, co jsem už napsal, že totiž se ti podle JČ pronásledovaní lidé z některých zemí po obdržení dokumentů velmi brzy nebojácně vypraví do vlasti, která je "pronásledovala". I to stálo v mém článku. Na to ovšem JČ nereagoval ba ani nám nevyložil, co si máme pak myslet o onom "pronásledování".

    Otevřít dokořán bránu lidem bez jakékoliv kvalifikace a ze zcela jiného a mnohem primitivnějšího prostředí znamená v současné době nahlodávání základů vyspělého státu, jednoduše proto, že té primitivní práce, kterou by oni imigranti mohli vykonávat, je už velmi málo, skoro žádná. Dovoluje se tím příchod lidem, kteří nemají šanci na získání zaměstnání a tuto šanci nemají některé skupiny ani v dalších generacích, jak konstatovala holandská vláda již někdy v roce 1983.

    Produktivita průmyslu a zemědělství vyspělých států je dnes už tak vysoká, že v sobě zahrnuje potenciální obrovskou nezaměstnanost, pokud by se růst počtu jejich obyvatelstva nezastavil nebo kdyby došlo k nějaké vážné krisi. Názorný příklad o tom podalo sjednocení obou částí Německa. Ukázalo se, že západoněmecký průmysl a zemědělství může bez velkého úsilí zásobit celou bývalou NDR průmyslovým zbožím a potravinami, problém byl, co s tím východoněmeckým obyvatelstvem, které nemělo kde a jak si vydělat na živobytí a na konsumaci západoněmeckých výrobků. To není dosud uspokojivě vyřešeno. Čistě liberální způsob transformace musel být zabrzděn, protože by mohl vést k nezaměstnanosti vyšší než 40%.

    J.Č:...A kde vlastně je podstata oné zvyklosti, že někdo má právo na určité sociální výhody jen proto, že je příslušníkem určitého "národa" nebo má určitou barvu kůže?

    J.T.: Tato otázka sice není nová (JČ už ji před časem položil), ale za to je stále stejně provokativní, protože je o tazateli známo, že má nepochybně vyšší vzdělání než jaké je možno získat na zvláštní škole. Je bohužel stále možno si zazpívat: "z národů ač jsne různých, jedno přání teď v nás bude žít - do Holandska pro podporu " a to dokonce s velkou nadějí na úspěch. Rubem - nikoliv jediným - této sociální many jsou v Holandsku nejvyšší daně na kontinentu. J.Č nám doufám nebude tvrdit, že neví, odkud se berou prostředky na sociální podpory. A jestliže on sám ve svých představách zrušil národy (soudě podle těch úvozovek) a snad i státy, nepředložil žádné věcné důkazy, že tomu tak v reálném světe je. Nevypadá to na to, že by k tomu mělo dojít příští týden.

    J.Č.: (Přistěhovalci) mají velkou energii a snahu se uplatnit, často větší než místní lidé. Podívejte se na stoprocentně podnikatelsky úspěšné Pakistánce v Británii, nebo příslušníky mnoha dalších národností, židy a Středoevropany počínaje...

    J.T.: "Stoprocentně podnikatelsky úspěšní Pakistánci " je bohužel věta jen prozrazující, že je psána rukou ostříleného mediálního pracovníka. Nedopustil se tady J.Č. "nepřípustné a nespravedlivé extrapolace z chování jednotlivců či určitého počtu příslušníků nějaké skupiny na celou takovou skupinu" , kterou mi vytýká do omrzení bez důkazů při každé příležitosti? Neznamená to, že usuzuje z úspěšnosti určité skupiny Pakistánců na  úspěšnost všech Pakistánců, o které budu tak dlouho pochybovat, dokud nebudou k disposici číselné údaje? A v kterých oborech podnikají? Jaké procento Pakistánců pobírá podporu? V Holandsku jsou snad desítky tisíc drobných, hlavně tureckých podnikatelů, zaměřených do značné míry na služby vlastním krajanům jako jsou obchody s potravinami a pohostinství. Mohou je obsloužit ve vlastním jazyce a mívají překvapivě nízké ceny, přestože dovážejí ze země, která není členem EU. Možná, že se spokojí s menším ziskem, zaměstnávají členy vlastní rodiny, to nevím, možná jim Holandsko vytváří příznivé podmínky pro podnikání.

    Pro srovnání: ČR v tom posledním ohledu nezůstává pozadu. Viliam Buchert cituje v MF Dnes (22.12.99) mladého vietnamského obchodníka v Hanoji "Snad nikde jinde na světě se nedá podnikat tak jednoduše. Tedy že dovezete zboží bez celních poplatků, pak neplatíte žádné daně a ještě můžete i poměrně lehce získat trvalý pobyt. Česká republika je skutečně v tomto směru nedostižným ideálem."

    Není mi jasné, zda si JČ uvědomuje, že jím předkládaný blíže nedokumentovaný úspěch pakistánských přistěhovaleckých podnikatelů pokud by byl pravdivý je de facto příkladem jedné z hlavních příčin výrazně se zvětšujícího zaostávání třetího světa za vyspělými zeměmi a že ilustruje totální fiasko politiky vyspělých zemí vůči třetímu světu. Kdo by se situací ve třetím světě měl pohnout, když ne jeho vlastní občané, kteří k tomu mají prokazatelné schopnosti a zkušenosti?

    JČ nechal zcela bez povšimnutí fakt, že masové přistěhovalectví v každém případě ekologicky ničí již tak přelidněnou zemi jako je Holandsko. Podle zprávy agentury ANP uveřejněné 27.12.99 je zastavěno 9,4% celkové plochy Holandska. Z toho přibylo jen v letech 1993-1996 3,5%, což odpovídá více než stu čtverečních kilometrů. Zkusme to trochu extrapolovat na prstech. Za 3 roky 100 km, za 30 let desetkrát více, čili1000 čtverečních kilometrů neboli dalších 35%!

    Před časem také nadhodil JČ v BL myšlenku, že by klidně dovezl několik milionů Číňanů z Hong-Kongu do nějaké pusté oblasti ve Skotsku, aby tam rozjeli nějakou ekonomickou aktivitu. Překvapilo mě tehdy, že se ho žádný ekolog nepokusil "zakousnout". Ti ovšem asi BL nečtou, nebo jim ještě nedošlo, že by měli stát v čele hnutí pro kontrolu porodnosti na celém světě. Bez toho zůstanou jejich akce většinou jen absurdním surrealismem. Mají-li nejen Skotové, ale i jiné vyspělé evropské národy ještě oblasti málo osídlené a bez průmyslu, měly by okamžitě začít stavět právní hráze, aby to, co jim z přírody zbývá, nebylo zastavěno ať už byty nebo průmyslem nebo zabráno imigrací. To se týká jmenovitě i ČR, která by se měla v tomto ohledu opevnit před vstupem do EU, ale o tom už jsem psal.

    Jak je vidět, bylo by o čem diskutovat, kdyby byla možná diskuse realistická.. J.Č. vytýká Otakaru Svobodovi v BL 29.12.99 použití v České republice často užívané diskreditační metody. "Jenže pokud mě chce takto diskreditovat, měl si domácí úkol udělat pečlivěji a založit diskreditaci na  ověřených faktech.". Neměl by se J.Č. jednou zamyslet nad českým příslovím "co nemáš sám rád, nečiň druhým" , než se zase bude příště snažit zatlačit mě profesionálně mediální metodou bez ověřených faktů do rasistického kouta?

    J.T. 30.12.99.

    Poznámka JČ: Článek Jaroslava Teplého bohužel rasistický byl. Vřele doporučuji v této souvislosti na také tento článek Frances Cairncrossové, komentátorky týdeníku Economist.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|