čtvrtek 20. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby České právo:
  • Havlovy procesy: zdvořilá, avšak nic neříkající odpověď z prezidentské kanceláře (J.J. Procházka) Česká politika:
  • Možná vznikne SOS - Strana opoziční smlouvy (Štěpán Kotrba) Poznámka na okraj dne:
  • Dohody (Ivan Hoffman) Česká televize:
  • Quo vadis Milane Šmíde? Nebývale ostrá tužka Milana Šmída neprospívá konstruktivnímu řešení krize v ČT (Martin Vadas)
  • Zemské noviny příliš zkrátily rozhovor s Martinem Vadasem (Martin Vadas) Reakce Jana Čulíka:
  • Pozor na zkreslování faktů, Martine Vadasi! Další materiály Martina Vadase:
  • Poslancům: Podnět k přijetí nového zákona o České televizi (Martin Vadas)
  • V Divadle Na Zábradlí se mluvilo o budoucnosti České televize (Martin Vadas)
  • Jak pozměnit Zákon o České televizi? (Martin Vadas; nenatáhne se jako součást Kompletních BL)
  • Teze k diskusi o novém zákonu o České televizi (Martin Vadas) Česká společnost:
  • O slušnosti (Jan Lipšanský) Teologie v Britských listech:
  • Bůh s námi ... aneb teologicko-atomová řetězová reakce (Václav Pinkava)
  • Nemám rád poznámky teistů k ateistům(Jan Kyncl) Reakce:
  • Pan starosta z Rakovníka píše o pyrotechnice (Peter Erebák)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

  • Upozornění: Titulky článků v Britských listech bývají redakční, zejména pokud autor pošle materiál bez titulku anebo s titulkem, který jasně neinformuje o obsahu článku. Je to běžná editorská praxe.

    Co je nového v České republice

  • Je budoucnost České televize nadlouho ztracena? Rada České televize zúžila svůj spěšný výběr pěti kandidátů na výběr tří: na bývalého programového ředitele Novy (!) Petra Sládečka, na lhaním známého Kamila Čermáka z Českého Telecomu (prosím, přečtěte si tento transkript práce Kamila Čermáka) a vedoucího právního oddělení ČT Dušana Chmelíčka (právní oddělení ČT má pověst, že většinou prohrává spory se zaměstnanci). - Zajímavé je, že v ČR není zjevně nikdo stigmatizován svou prací ve vysoké funkci televize Nova. - Budu cynik a tipnu si, že Rada ČT schválně jmenuje generálním ředitelem České televize devětadvacetiletého Kamila Čermáka, protože je to člověk, který jistě pro politiky udělá cokoliv (pracoval jako tiskový mluvčí Vladimíra Dlouhého a v té funkci neváhal ve prospěch svého šéfa šířit cynickou nepravdu. Etickými principy tedy asi veden nebude, nebyl-li jimi veden jako ministerský mluvčí. Nechápal podstatu novinářské práce a vyjádřil veřejně názor, že účelem investigativní žurnalistiky je "České republice škodit".) - Bude-li jmenován Čermák, Česká televize se asi stane povolným nástrojem v rukou politiků. Že by to bylo účelem celé této rošády? -

  • Sebrané lhaní Kamila Čermáka
  • Jak se Kamil Čermák posléze hájil

  • Epidemie chřipky vypukla i na Lounsku.

  • Stanislav Gross spolu s místopředsedou sociálnědemokratické strany Zdeňkem Škromachem navštívili v pankrácké věznici bývalého ministra financí a Iva Svobodu. Zajímali se o Svobodův zdravotní stav a o poměry ve vazební věznici."Myslím, že v současné době je jeho zdravotní stav dobrý," uvedl Škromach. Svoboda se po Vánocích psychicky zhroutil a musel být na čas hospitalizován.

  • Václav Havel odjel z Karlovy Studánky v Jeseníkách.


  • Umění argumentace z hlediska přírodního vědce. Napsala Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    chtela jsem s filosofickymi spory prestat, ale protoze Lipsansky diskutuje o teorii poznani na urovni "Kurvahosigutentag" (nebo V. Belohradskeho, to vyjde nastejno), behem tydne odpovim. Lipsansky, Smid, Ferdinand i Slajchrt v ruznych podobach pisi: kazdy ma svou pravdu a je jedno, jak ji dokazuje a zda ji vubec nejak dokazuje. Patrne neuznavaji teorie poznani, ktere vychazeji z Locka a Descarta (nejsou jedini ani u nas, ani ve svete), ale i tak by meli svoje duvody formulovat lepe.

    PS Asi ale nema cenu a je ztratou casu zabyvat se nejakymi epistemologickymi teoriemi. Stejne to nikdo nebude cist. Leda bych clanek nazvala "Vztah Karla Gotta k teorii poznani".



  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je k dostání v internetovém knihkupectvi Eliška, (knihy.cz, informace o knize je na tomto místě), v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. Určitý počet výtisků by nyní měl být k dispozici znovu v internetovém knihkupectví Kosmas. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • Konkurs na lektora češtiny na Glasgow University. Katedra slavistiky Glasgow University hledá pro školní rok 2000-2001 lektora češtiny. Podrobnosti konkursu jsou zde.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Nad recenzí Viktora Šlajchrta knihy Jak Češi myslí a nad iniciativou Děkujeme, odejděte uvažuje anglicky v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě o tom, zda je vhodné pro porozumění postojům některých českých komentátorů a veřejných činitelů studovat marxismus, alespoň v jeho pokleslé oficiální verzi z reálného socialismu. (CER vychází v pondělí k poledni středoevropského času.)

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blp ostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Havlovy procesy: zdvořilá, avšak nic neříkající odpověď z prezidentské kanceláře

    J. J. Procházka

    Takřka obratem jsem obdržel odpověď na  svůj příspěvek "Procesy Václava Havla" (obsahující čtyři otázky): e-mail podepsali pánové Ivo Mathé (49 let, vedoucí KPR) a Ladislav Špaček (51 let, ředitel odboru) a požádali, abych použil k odpovědi veřejné formy, což tímto činím.

    Opravili můj údaj o počtu zaměstnanců z 350 na 112 (snížený plán na rok 2000 130 osob) - chtěl jsem napsat 150 pracovníků, jak uvádí v nejčtenější knize loňského roku znalec poměrů na Hradě MUDr. Miloš Rýc ve své Zpovědi, došlo k překlepu a připojuji o tomto omluvu.

    I tak souhlasím s těmi hlasy, které tvrdí, že ke zvládnutí úkolů KPR měla stačit třetina, tedy nejvýše 50 pracovníků. V odpovědi spatřuji pokrok - na svůj email předchůdci Jiřímu Pehemu čekám dodnes odpověď coby občan (možno vyhledat v deníku došlé pošty KPR).

    Pánové Mathé a Špaček by rádi odpověděli na mé otázky, ale odpovědi podle zákona prý Kanceláři nepřísluší (asi výklad zák.č. 114/93 Sb).

    (1) Trestní věci podle § 103 tr.z. prý neevidují, snad by se KPR týkaly jen případy (ne)udělení milosti dle cit. par., ostatní snad by vědělo Ministerstvo spravedlnosti.

    Takže nesdělili ani jeden, aspoň částečný údaj!

    Přičemž neproběhne jediné trestní řízení, kde by nebylo vyžádáno upřesnění fakt od poškozeného do spisu.

    Připomínám, že šlo o trestný čin hanobení výlučně a pouze Václava Havla-prezidenta, kdy tento v prosinci 1993 požádal Ústavní soud, aby taková ochrana byla vládě, Parlamentu a Ústavnímu soudu zrušena, avšak jemu "vzhledem k šířící se vulgaritě" ponechána a Ústavní soud s nechutí musel se přáním Václava Havla řídit.

    Osm let takto se mohly konat a také konaly politické procesy, pravděpodobně desítky osob byly trestně stíhány a některé odsouzeny a vypořádání dosud neprovedeno, v trestním rejstříku zápisy trvají.

    Tento trestní paragraf v demokratických zemích se nevyskytující má nejblíže ke středověkým trestním kodexům - tr. čin Laesae crimen Maiestatis - zločin urážky Jeho Veličenstva, i za předchozího komunistického režimu nebyl takto formulován (chráněna byla skupina, nikoli výlučný jednotlivec).

    Připomínám, že KPR má výsadní postavení a povinnost shromažďovat vše a informovat občany o výkonu prezidentské funkce (i od jiných úřadů), nikoli jiný úřad.

    Jde o polit.procesy podle § 103 tr.z.např.: Jiří MATOUŠEK z Třebíče 1993 (1 měsíc podmíněně), Petr CIBULKA z Brna 1994, P. KARHÁNEK 1996, Zdeněk SPÁLOVSKÝ důchodce z Kroměříže 1996 (4 měsíce podmíněně), dále poslanec Jan VIK vyšetřován atd. Musím proto trvat na odpovědi.

    (2) Odpověď na další tři otázky je společná: občanské spory proti prezidentu či jím vedené se prý vůbec netýkají KPR, ta se na nich nijak nepodílí, není povinna mít o nich povědomost, neboť jde o soukromé záležitosti prezidenta a jeho právních zástupců - a tím je odpověď úřadu občanovi hotova, občanovi do toho nic není.

    Otázka č.2 zněla: kolik za posledních 10 let vedli manželé Havlovi soudních sporů (po sporech v rodině a mezi příbuznými se neptám) na ochranu své cti podle § 11 občan.zák.?

    Např. známý spor o billboard nebyl kvůli cti Havlových, ale údajné zlehčení cti prezidenta a manželky prezidenta, tedy šlo o spor v době výkonu fukce prezidenta a pro údajnou urážku cti prezidenta, ať je jím kdokoli. A pochopitelně na to informační povinnost KPR dopadá.

    Až skončí volební období V. Havla, pak může jít o soukromou záležitost, ale pokud nepočkal, až skončí s funkcí hlavy státu, nejde o soukromou záležitost, ale údajné urážky cti prezidenta republiky.

    Běžně prezidenti tyto záležitosti řeší až po skončení funkce.

    Ani otázka požadované újmy na cti byla proto Havlovými vyjádřena v milionech Kč právě kvůli funkci prezidenta, nikoli kvůli jménu Havel.

    Veřejnost má právo posuzovat, zda prezident svými zdánlivě soukromými spory nesnižuje vážnost svěřeného úřadu.

    Takže ani v tomto ohledu jsem se nic nedověděl, ačkoli jde o věci spojené s výkonem funkce a protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta, což podle zák. je právě věcí KPR.

    (3) Otázka č.3 žádala odpověď na soukromé spory prezidenta vedené v době výkonu jeho funkce s přihlédnutím k dopadu na vážnost a  význam hlavy státu, např. majetkové spory.

    Osobně se domnívám, že provedenými žalobami manželé Havlovi poškodili vážnost a důstojnost úřadu prezidenta.

    Kdyby odložili své žaloby na dobu, až se stanou soukromými osobami, byla by věc aspoň zčásti soukromá, vážnost úřadu prezidenta by nebyla tolik snížena.

    Dokonce se domnívám, že žádný z dosavadních prezidentů republiky tolik nezatěžoval soudy svými problémy. Rád se nechám poučit o opaku. Tedy i tady jde o náplň činnosti KPR.

    (4) Kolik občanů podalo občanskou žalobu nebo trestní oznámení (přesněji podnět k tr.stíhání) na první dámu nebo prezidenta ČR? Mám na mysli pro výkon funkce, kvůli výkonu funkce, v době výkonu funkce - opět KPR odmítá odpovědět.

    Vím z doslechu např. o občanovi, který žaloval V.Havla, že udělenou amnestií způsobil tomuto občanovi škodu, a který požadoval aspoň symbolickou náhradu škody.

    A tady se angažoval aparát KPR dokonce údajně i osobními návštěvami v bytě dotyčného občana, nechovali se zaměstnanci KPR tak, že by šlo čistě o záležitost V. Havla a jeho soukromých právních zástupců.

    Závěrem odpovídám na dva názory KPR: užívání titulů prý s výkonem funkce nijak nesouvisí - je to v rozporu s vývěskami ve všech státních úřadech a rozpočtových organizacích - občan má právo vědět, do jaké míry je odpověď úředníka v dané věci kvalifikovaná.

    Úředníci KPR nejsou ani umělci ani politiky vystupujícími na obrazovkách televizí, nejde tady o nějaké chlubení tituly, ale o řádné informování občana, čemu úředník rozumí více, čemu méně a čemu vůbec ne, z čeho má složeny zkoušky před úředními komisemi.

    Protože vím, že pisatelé - při vší úctě k jejich vysokoškolskému vzdělání - nemají právnické vzdělání (jeden absolutorium FAMU, druhý učitelování češtině a dějepisu), jejich tvrzení, že na mé otázky se zákon o informacích "stejně nevztahuje" ponechám bez odpovědi, odborná diskuse není možná, každý si ponecháme názor svůj.

    A proto opravdu (vzhledem k článkům jako byl článek v Právu 9.9.1998, vzhledem k podanému "tr. oznámení" v kauze Matiční, vzhledem k poskytovaným milostem a jejich zdůvodňování atd.) nevím v případě Jany Chalupové, zda jde v právu o snaživého laika či jakéhosi právníka.

    O právní kvalitě KPR svědčí m.j. i úřední internetové stránky KPR, kde je čtenář poučován o tom, jak Ústava vymezuje práva a povinnosti prezidenta, avšak uvádí se pouze 13 článků, ačkoli Ústava ukládá prezidentovi práva a povinnosti v 32 článcích! (prvním je čl.14/1, posledním čl. 107/2) - proč je tomu tak na těch internetových stránkách, to nevím.

    Než dezinformace je lepší žádná informace.

    Tedy mé obavy se naplnily: i touto veřejnou formou jsem získal odpověď sice zdvořilou formou, ale prázdnou obsahem, nedověděl jsem se nic.


    Možná vznikne SOS - Strana opoziční smlouvy

    Štěpán Kotrba

    Případ CCS karet bude mít několik následovníků - a to nejen v ČSSD, ale napříč celou politickou scénou.

    Byly a ještě jsou kšefty, které se dělají v "ad hoc" koalicích poslancůz jednoho regoonu či v různých účelových slepencích kolem rozpočtového či hospodářského výboru. Lobbovat za kšeft kolegy z jiného klubu se dá i jinde. Dokonce i v partnerských stranách v zahraničí. Korupční vlna potáhne Evropou...

    Vše směřuje k pragmatickému přísunu - posunutí prahu tolerance sociálních demokratů a jejich voličů vůči ODS a naopak.

    Po prozkoumání možností a výhod dodatku oposmlouvy se pak dá uvažovat o vytvoření koalice národní dohody a stabilizace ekonomické situace - před řádnými volbami do sněmovny či těsně po nich.

    "Opoziční dvojspolek" dá možnost komunistům si vytvořit "předprseň" v podobě otevřené "obhajoby práv pracujících", kteří budou velmi nespokojeni se zvedáním spotřebních cen, energií i celkovou inflací (na úroveň osmdesáti procent cen EU se musíme dostat do dvou let - podmínka pro otevření hranic v rámci shengenské dohody, jinak by to pro tuto republiku mělo nedozírné ekonomické důsledky).

    Sílící preference komunistů opodstatní jejich "zkorumpování" funkcemi v parlamentu i ukončením lustračního zákona, za který Českou republiku už dříve kritizovala Rada Evropy (a stejně ho jako diskriminační ČR musí odstranit před vstupem do EU).

    Po dvou letech obrušování "opozičních hran" (do r. 2002) se zajisté už najde nejmenší společný jmenovatel proevropské politiky, která umožní koaliční uspořádání ODS a ČSSD, aniž by to komu vadilo...

    Nedočkaví ptáci odlétnou k US, neuspokojení socialisté v ČSSD ke komunistům, neuspokojení křesťanští sociálové odejdou ke křesťanské platformě ČSSD a tím se stane, že:

  • ODS bude méně pravicová a více středová

  • Pravice se přestěhuje do koalice USODAKDUČSLDEU, kde budou koalovat až do úplného ukoalování

  • Část bývalých komunistů a socialistů v ČSSD přeběhne zpět k "principiálním" komunistům, kteří se mezitím stanou socialisty (eurokomunisty francouzského typu)

  • ČSSD se snate labourističtější (čti pravicovější - za sílící vlády Baby Grosse a Prsy Buzkové a se Zemanem v důchodu to ani nebude možné jinak)

  • ODS se stane také labourističtější - ale zprava (oč se postará interně externí "hradní" koalice Ivan Langer, primátor Prahy Kasl, Cyril Svoboda, Baby Gross, Prsy Buzková a Mlynářovi hoši)

  • Komunisté se stanou socialističtější pod stále sílícím vlivem rozumného a inteligentně vystupujícího předsedy poslaneckého klubu Filipa

  • Ultrapravice a ultralevice (antikomunistická a proemigrantská EDU a federalistická a revanšistická SCK) se stanou dinosaury politiky - to proto, aby jimi mohly maminky strašit dospívající děti

  • Spolu s tím, jak bude pokračovat "legalizace" KSČM a její externí "socializace", bude odumírat fanatický antikomunismus lidí typu Petrušky Šustrové, Johna Boka a jiných "studenoválečníků"

    Sbližování se Slovenskem bude pokračovat daleko silněji než nyní. V EU bychom měli být společně a v rámci Shengenu bude úplně jedno, zda jsme byli samostatnými státy. Půjde o likvidaci zpátečnického a xenofobního nacionalismu na obou stranách.

    Zprava i zleva budeme svědky "vyargumentovaného" porušování volebních programů "ve jménu národních zájmů".

    Občane vyber. Ať si vybereš, jak si vybereš, stejně si vybereš Brusel. A s ním normální rozhádanou a provinční Evropu se vším všudy, včetně německých úplatků, francouzského pětatřicetihodinového pracovního týdne, harrassmentu z Ameriky, černochů z francouzské Afriky, Rusů s igelitkami plnými dolarů, feťáky v ulicích a babylónu matoucích se jazyků jednadvaceti států nové Unie...

    Občane, vyber si. Ať si vybereš, jak si vybereš, stejně si nevybereš Klause, Rumlokasala či Zemana, ale Prodiho..


    Dohody

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Včerejšek se ukázal být dnem úspěšných dohod všeho druhu.

    Po třech měsících zdlouhavých jednání se v Rakousku podařilo lidovcům a sociálním demokratům dospět ke koaliční dohodě.

    Čeští ministři dopravy a životního prostředí se domluvili, jak šetrně vést dálnici D8 chráněnou oblastí Českého středohoří.

    Dvacet nejvyšších představitelů subsaharské Afriky se dohodlo na způsobu jak snížit ve svých zemích chudobu.

    Nečekaně rychle se včera domluvili zástupci zemí naší skupiny kvalifikace na fotbalové mistrovství světa na harmonogramu vzájemných zápasů.

    A když už jsme u sportu, Michael Jordan se vrátil do NBA, když se stal spolumajitelem basketbalového klubu Washington Wizards, kde se domluvil na tom, že bude mít na starosti záležitosti kolem nákupu a prodeje hráčů. Je škoda, že příznivé konstelace hvězd nevyužili naši poslanci k dohodě o rozpočtu.

    Je klidně možné, že přijdou dny, kdy se nikdo nedomluví s nikým. Kromě toho je nápadné, že výše zmíněné dohody se podařily ve středu, zatímco naši politici míní k dohodě dospět některý pátek.

    Pátek nešťastný je den, jak praví básník, a tak lze předvídat, že v pátek uzavřené dohody mezi našimi stranami nebudou oboustranně výhodné a tím pádem nebudou mít dlouhého trvání. Je-li pátek ohledně jednání něčím výhodný, pak pouze tím, že se politici správně uzavírají v důvěrném kroužku po pracovní době, jaksi z pilnosti a tím pádem jsou aktéři ušetřeni kritiky, že pouze plýtvali časem.

    Vzhledem k tomu, že to je jejich volný čas, daňový poplatník nemá důvod reptat. Mimochodem státní rozpočet prý možná ČSSD a ODS schválí ve středu.

    Ideální den. Podobně se včera, ve středu, podařila významná obchodní transakce, když se Britský Telecom domluvil na společném podniku s irským Oceanem.

    Vysílá se ve čtvrtek 20. května ráno.

    Quo vadis Milane Šmíde?

    Nebývale ostrá tužka Milana Šmída neprospívá konstruktivnímu řešení krize v České televizi

    Martin Vadas

    Milý pane Šmíde, vážený kolego,

    nevím, kdo Vám ve Finsku tak mocně šlápl na kuří oko, že jste tak prudce a osobně přiostřil hrot své tužky při psaní do Britských listů?

    Ruku v ruce s panem Čulíkem voláte po širší diskusi o povaze veřejné služby ČT, abyste zároveň vyloučili z diskuse nepohodlné kolegy - ať už je to Štern, Marek, Just, lobbisté aj.

    Na základě jakých podkladů strašíte čtenáře domnělým nebezpečím: "Bude-li televize na obrazovce jednostranně prosazovat jenom jednu jedinou pravdu (ať už je to pravda Čulíkova nebo Šternova, Vadasova či Justova) (skromně jste opomenul jmenovat např. Milana Šmída - pozn. M.V.), aniž by tuto pravdu nechávala procházet testem oponentury, nebo aniž by poskytovala prostor pravdám a názorům jiných, pak takové médium nespojuje, neintegruje, ale naopak rozděluje danou společnost (všimněte si, jak politicky a společensky konsensuální, nebo přinejmenším vybalancované je vysílání komerčních televizí se širokým dosahem)."?

    Chcete nám říci, že jen někteří - Vámi vyvolení - jsou povoláni k takové diskusi?

    Proč zlehčujete Šternovo disidentské angažmá za socialismu? Kam se poděla Vaše skromnost a zdůvodněná zdrženlivost, kterou jste kdysi presentoval právě v BL s ohledem na vlastní práci v době nesvobody?

    Vaše a Čulíkovo okřikování Vámi nemilovaných osob, ochotných diskutovat o věci natolik veřejné, jako je právě veřejnoprávní televize, mi připadá pro demokratický vývoj v ČR méně prospěšné než Šternovo a Čulíkovo "šití do vlády a politiků", kterému jste Vy přišil nálepku "apriorní".

    Ani jeden ani druhý nikdy netvrdil, že by média tak měla činit bez opory o fakta. Od Šterna jsem ani nečetl, že by média měla omezovat šíři názorové diskuse na základě ověřených faktů. Nebyl to náhodou Štern, kdo Vám ve Finsku šlápl na nohu?

    Faktem, který jste nepokládal za hodný pozornosti, je Šternovo konstatování, že Puchalský přislíbil koncesionářům, že témata reportáží "Soudkyně" a "Okolo Prahy cestička", za jejichž dramaturgii Šterna vyhodil, jsou hodny veřejného zájmu a Puchalského televize se jim bude nadále věnovat. Proč se jim nikdo z Puchalského televize již nadále nevěnoval?

    Žádné volby poměrně dlouho nebyly na obzoru a času na ohlášené seriózní zpracování slíbených témat měl Puchalský habaděj. Není právě tady vhodné hledat nějaké "politické tlaky" nebo přinejmenším Puchalského pohodlnost a apriorní vstřícnost ?

    Píšete: "Puchalský se nezalekl Jana Šterna, který na kritiku neobjektivních a kontroverzních pořadů Nadoraz odpověděl hrozbou mediální kampaně, kterou nakonec uskutečnil, aniž to cokoli změnilo na postoji vedení ČT".

    Musím zde vyjádřit politování nad úrovní Vaší novinářské rozlišovací schopnosti. Nejednalo se tehdy o prostou "kritiku" možná i lidsky nedokonalých pořadů, jednalo se o  LIKVIDACI (!) nepohodlných osob i necenzurovaných pořadů.

    Dodnes pociťuji stud za nedostatečné a málo kolegiální reakce profesních sdružení a jednotlivých kolegů proti tehdy započaté bezprecedentní normalizaci v Puchalského ČT. Co tehdy dělal FITES, Syndikát novinářů, asociace, nezávislé odbory v ČT, akademie a konečně i Rada ČT ?

    Nedají se i Vaše a Čulíkova reakce na tehdejší likvidační akce Puchalského pokládat za politicky podjaté?

    Kolikrát jste mu za dobu jeho ředitelování připomněli jeho nesplněné sliby?

    Dnešní vágní novinářské i Vaše poukazy na údajné politické tlaky na Puchalského, radu apod. (registrujete údajné tlaky některých představitelů ODS, ale jste slepí a hluší k aktům představitelů ČSSD, US apod.) jsou bezcenné, jestliže takoví Puchalští nebo novináři nepředkládají důkazy alespoň podobné vypovídací hodnoty jako předložil bývalý ředitel zámku Štiřín.

    Veřejné proklamace v demokracii nelze vykládat jako "politický tlak". I politici jsou občané a dokonce i koncesionáři, neupírejte jim právo svobody projevu. Zdá se jako by se Vám šíře diskuse o ČT zdála přílišná! Chcete snad návrat komunismu a vrátit se na místo v ČST, orgánu ÚV KSČ? Tehdy byly diskuse velmi přehledné nebo častěji nebyly žádné.

    Nezávislost ČT a ČRo je třeba řešit zákonem, podle kterého bude nezávislost instituce veřejné služby zajištěna i v česky nestandardních politických poměrech - je třeba věci veřejné dále zprůhlednit!

    Přeji Vám tedy příjemnou aklimatizaci v Čechách.

    Vážím si Vašich znalostí oboru a některých případných odkazů ve Vašich textech, a proto dovoluji si Vás požádat o pomoc při koncipování nového zákona o České televizi, který by mohl dlouhodoběji napomoci stabilizaci veřejné služby, které - doufám že oba - straníme.

    Nemohu Vám nabídnouti honorář - sám se v této OTEVŘENÉ PRACOVNÍ SKUPINĚ angažuji rovněž bez nároku na odměnu, i když se mi jí dostává alespoň ve formě Vašich a Čulíkových nálepek.

    S pozdravem

    Martin Vadas,

    pedagog katedry dokumentární tvorby

    FAMU

    Praha, 19. ledna 2000

    P.S.: Bez nároku na jakoukoliv jedinou pravdu si dovoluji zaslati i Vám několik tezí k diskusi o zákonu. Poslal jsem je i několika poslancům napříč politickým spektrem, protože to budou oni, kdo bude muset tento zákon schválit. Teze mají k dispozici i profesní sdružení, odbory a FITES. Zatím se mi ozval jen ministr Dostál se zájmem o schůzku.


    Zemské noviny příliš zkrátily rozhovor s Martinem Vadasem

    Martin Vadas

    Zemské noviny - k rukám Jiřího Bigase, šéfredaktora

    Praha 8.1.2000

    Věc: Tisková oprava - Zemské noviny 2000-01-04 - Anketa

    Vážený pane šéfredaktore,

    dovoluji si Vás seznámit se skutečností, že ve Vaší redakci došlo ke zkreslení smyslu mé odpovědi na telefonické otázky Vašeho redaktora, který se do telefonu představil jako p.Wohlh‘fner, pracující pro Nedělní noviny(?). Proto Vás žádám o zjednání nápravy - omluvou a tiskovou opravou ve Vašem listu.

    Anketa - Co udělal Puchalský špatně?

    Martin Vadas nikdy neřekl:

    Martin Vadas, režisér: To je na seriózní analýzu. Za prvé tajil projekt, na jehož základě byl radou vybrán a v němž, jak se nakonec ukázalo, nebylo o mnoho víc než kritika dosavadního stavu. Ale i to málo, co v něm bylo, nedokázal naplnit. V citlivé době těsně před volbami jmenováním Ivana Kytky šéfem zpravodajství a následnými problémy s ním úplně rozvrátil zpravodajství, což se v důsledku podepsalo na stavu, jaký teď v republice panuje. Nerespektoval autorský zákon, dával příliš velký prostor lidem jako je Alena Müllerová, osoba figurující jako číslo dvě při vytunelování Krátkého filmu, nebo největší soukromý dodavatel televizních pořadů Fero Fenič. Chyba byla také na Radě České televize, která ho neustále chlácholila a utvrzovala v jeho postojích. Proto by neměla mít právo volit nového ředitele.

    Ale naopak Martin Vadas řekl:

    Puchalský udělal v České televizi tolik špatného, že by si to vyžádalo seriózní analýzu. Taktickou chybou bylo, že tajil svůj tzv. "projekt", ve kterém, jak se po roce a půl ukázalo, nebylo nic o řízení České televize - jen dojmová neodborná kritika předchozího stavu. To málo vizí, které sliboval, nikdy nenaplnil. Naopak. Na vlastní řízení a slibovanou reorganizaci České televize, ve kterých se nevyznal, si generální ředitel Puchalský najal externí konzultační firmu Deloitte & Touche, kterou platil penězi koncesionářů.

    Nabízí se otázka, proč vlastně rada zvolila autora takového prázdného projektu.

    Největší selhání bylo v personální práci - mladou dívčinu s praxí ředitelky mateřské školy pověřil řízením tzv. útvaru lidských zdrojů.

    Puchalský v tzv. "projektu" sliboval zlepšení zpravodajství v týmu s Kytkou. Jejich zpravodajství totálně selhalo již v r. 1998 ve zvláště citlivé předvolební době. Země se řítila do voleb a oni vysílali "zprávy bez zpráv"! Zcela odepsali politické zpravodajství - ne dva dny před volbami, ale dva měsíce! Důsledky občanské dezorientace sklízíme dodnes. Puchalský s Kytkou jednali podobně jako redaktoři Slovenské televize před volbami 1992. Tehdy to mělo za následek rozpad ČSFR a vyzdvižení Mečiara. Namísto politického zpravodajství, které by prosvětlilo záměry a chování jednotlivých stran, hráli bouračky, reportáže o rybníkářích a spořádaných poutích křesťanů... Koncepce zpravodajství Puchalského a Kytky, realizovaná v r. 1998 je jednou z příčin současného politického patu a občanského přešlapování na místě v ČR.

    Puchalský ještě dnes s oblibou utrácí peníze koncesionářů na tzv. "dynamické znělky pořadů", za což býval chválen i Radou ČT, ale vůbec je nezajímá to, co bych nazval: "veřejnoprávní nic uvnitř" takto oznělkovaných pořadů.

    V personální politice ho vůbec nezajímala profesionalita a odbornost. Jeho "Rudá Irma", jak jí někteří zaměstnanci na chodbách v ČT říkali, měla jediné heslo: "mládí vpřed".

    V konkurzní komisi na místo producenta dokumentu ČT seděla paní šéfproducentka Alena Mžllerová, která v průběhu devadesátých let, kdy docházelo k vytunelování Krátkého filmu, byla v této akciové společnosti číslem 2 - ředitelovala program. Vedle ní ve veřejném konkursu seděla ona ředitelka mateřské školy, jinak ředitelka lidských zdrojů ČT (později na hodinu z ČT propuštěná jako nepoužitelný "lidský zdroj") a Fero Fenič, majitel a jednatel Febio sro. - tehdy největší soukromý dodavatel pořadů pro Českou televizi. Měl si tam zřejmě vybírat budoucího zadavatele pořadů. Paní Mžllerové nic neříkal pojem střet zájmů, když jsme o tom jednali na valné hromadě FITESu v lednu 1999. Hájila se, že hledala člověka s manažérskými schopnostmi. Výsledkem tzv. "konkurzu" bylo, že paní Mžllerová jmenovala vítězkou konkurzu - režisérku Pistoriusovou, která se po čase v této funkci projevila jako málo příčetná, a proto již ani ona nepůsobí ve funkci. Po třičtvrtě roce se paní Mžllerová údajně omluvila několika spolupracovníkům, zůstává však šéfproducentkou a má další snad i ředitelské ambice.

    Puchalský v České televizi nezajistil respektování autorského zákona. Když byl na takové jevy upozorněn, odpovídal frází "odmítám Váš názor...". Tento vzděláním "novinář" nerozpoznává ani rozdíly mezi skutky, které se udály, a názory.

    Hlavní "vinu" za současný stav v ČT nese však Rada České televize, která Puchalského ve všech jeho omylech utvrzovala a rok a půl jej slepě chválila, aby ho nakonec - ze dne na den - 25.11.1998 potopila. Není tou nejpodstatnější vinou rady, že zvolila špatně. To se může stát. Je však nepřijatelné, že rada za doby Puchalského ředitelování televizi nekontrolovala, nezabývala se ani stížnostmi na ředitele, ačkoliv právě to jí zákon ukládá ...

    Taková rada nemůže mít morální právo volit nového ředitele, ať se to paní Buzkové líbí nebo ne. Rada jako celek by naopak měla následovat radního Weise a s omluvou odejít do zapomnění.

    Nejzávažnějším proviněním Puchalského je, že vědomě nastupoval do funkce ředitele veřejnoprávní televize s politickým krytím jedné politické strany - ČSSD ( ještě dnes je paní Buzková nejhorlivějším zastáncem Rady, i když dnes ruku v ruce s poslancem Mlynářem (US), který říká, "přestože vím, že rada v rozporu se zákonem řídí Puchalského, držím radu nad vodou" ... Zřejmě tak činí proto, že je mj. díky této radě dle agentury Innovatio nejfrekventovanějším politikem na veřejnoprávní obrazovce. Snad i proto hlasuje proti frekvenční analýze na zasedání komise.

    Dnes Puchalský najednou hovoří o politickém nátlaku, který cítí. Proč však nevzdoroval politickým tlakům podobně jako bývalý ředitel zámku Štiřín - zveřejněním v době, kdy takové tlaky (byly-li) byly aktuální? Puchalský by měl vysvětlit i vztahy a smlouvy s AK JUDr. Radka Pokorného s vazbou na ČSSD. Podle Iva Mathého byl to právě on, kdo přebíral Českou televizi do rukou Jakuba Puchalského.

    Mnozí novináři se tváří, že by bylo vhodné, aby někdo další pokračoval v "Puchalského reformách". Nikdo z nich však neuvádí v čem tyto tzv. "reformy" spočívaly anebo spočívají. Puchalský prý údajně rozvrátil produkční a producentské klany, které se prý za Mathého konzervovaly ještě z dob Československé televize. Podle mé zkušenosti však Puchalský rozoral i to, co mohlo fungovat a ustavil a přivedl klany nové - např. z bývalého vytunelovaného Krátkého filmu, Barrandova, reklamních agentur nebo přímo z ulice. Vůbec není zřejmé, které z těchto klanů byly nebo jsou pro veřejnoprávní poslání České televize nebezpečnější. Puchalský však nepřispěl ke zprůhlednění způsobu zadávání zakázek a zefektivnění výroby. Jeho poslední opus ze dne 27.12.1999 - limity spotřeby materiálu a strojového času na výrobu pořadů - je dalším důkazem, že televizní výrobě ani za dva roky neporozuměl.

    Pojetí veřejné služby Puchalským dobře reprezentuje např. pořad "Jízda", kterým nahradil "Motoristický magazín". Jízda je snůškou skryté a otevřené reklamy (je podivuhodné, že Rada ČT i RČRRTV mlčí) snad ještě více než její předchůdce. Dnes je však "dynamičtější" a je dodáván soukromou firmou, která údajně zvítězila v jakési tajné soutěži. Vyhrála v ní údajně ještě neexistující sro. bývalých pracovníků ČT.

    Major Zeman je už jen kytičkou na dortu Puchalského úsilí o reflexi minulosti a pěstování kulturního odkazu této země.

    Samostatnou kapitolou Puchalského hříchů je jeho P.R. strategie - arogance a nevěrohodné podbízení se koncesionářům líbezným hlasem z obrazovky.

    Česká televize za Puchalského ředitelování oslovila zřejmě všechny novináře, kteří v minulosti napsali cosi kritického vůči ČT - nabídla jim pořad, nebo jinou "spolupráci". Puchalský si za peníze koncesionářů "spřátelil" všechna tisková média - uzavřel s nimi smlouvy na společné reklamní kampaně, sociologické průzkumy, inzerci apod.

    Hlavní deníky i týdeníky se neodvažovaly déle než rok psát kriticky na adresu ČT - některým to vydrželo dodnes. Na konkrétní nedostatky podobně jako za ředitele Mathého poukazovali pouze někteří členové Filmového a televizního svazu FITES. Ostatní kolegové producenti, profesní asociace a Akademie vykazovaly pouze zdrženlivost nebo ticho - snad aby nebyly ohroženy jejich obchodní zájmy. Dokonce i Poslanecká sněmovna PČR dál mechanicky schvalovala nehorázné výroční zprávy Rady ČT.

    Až major Zeman zdvihl pokličku přetopeného kotle. Míra trpělivosti přetekla, s kritiky se roztrhl pytel. Dokonce i členové Stálé komise pro sdělovací prostředky poslanecké sněmovny parlamentu ČR si dovolili klást otázky, na které se jim ze strany radních nedostávalo uspokojivých odpovědí. Někteří novináři tyto (zpravidla věcné) dotazy kvalifikovali jako nepřípustný nátlak politiků na nedotknutelnou veřejnoprávní televizi. K hysterickým výkřikům se připojil i senátor Žantovský (ODA) - do MFDnes napsal: Ruce pryč od České televize!

    Je pozoruhodné sledovat, kteří politikové a novináři okřikují spoluobčany - koncesionáře uplatňující právo svobody projevu bez ohledu na možné existenční důsledky takového jednání. Kde jsou ty projevy politického nátlaku?

    Největší "vinou" Puchalského ředitelování je snížení věrohodnosti myšlenky televize veřejné služby, ke které přispěl komercionalizací České televize a bulvarizací jejího zpravodajství a dalších pořadů. Kdo tyto dlouhodobé škody napraví? Současná Rada České televize to nebude.

    Martin Vadas


    Reakce Jana Čulíka:

    Pozor na zkreslování faktů, Martine Vadasi

    Jak píše v úvodu dnešních Britských listů Juliana: V ČR se lidem často zdá, že "každý má svou pravdu a je jedno, jak ji dokazuje, anebo zda ji vůbec nějak dokazuje". To nejde. Je nutno používat věcné, racionální argumentace a neargumentovat zjevně chybnými či falešnými fakty. Střetávání názorů, založených na faktech, je správné, ale střetávání falešných informací je k ničemu.

    1. Nemohu mluvit za Milana Šmída, jen za sebe: Britské listy snad prokázaly, že nevylučují z diskuse nikoho. Argumentuji, že východiskem musí být věcná analýza pořadů, případně jasné pojetí televizní práce (zejména mi jde o zpavodajství a publicistiku), nikoliv osobní spory. I při hodnocení jednotlivých pořadů se s Martinem Vadasem diametrálně rozcházíme: argumentace, že Ivan Kytka na jaře roku 1998 před volbami "zrušil zprávy" je neporozuměním podstatě novinářské práce. Úkolem profesionálních sdělovacích prostředků není a nikdy nebylo nastavovat mikrofon politikům a činit se nekritickým nástrojem k demagogickým, manipulativním přestřelkám politiků. V Britských listech jsme o těchto zásadách psali značně podrobně, že je s podivem, že tyto základní principy, stejně jako některá jiná fakta, Martin Vadas ignoruje.

    V rozsáhlém syntetickém materiálu od Andrewa Stroehleina, který právě vyšel v angličtině v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review (a zanedlouho vyjde také knižně) se mj. praví (článek co nejdříve zveřejníme v české verzi celý):

    Tradiční poskytovatelé zpráv a informací v České republice málokdy projevují onen obětavý, agresivní novinářský přístup, který usiluje o to odhalit pravdu o politice a o vládě.

    Televizní pořady a články v novinách často vytvářejí iluzi, že jsou agresivní, ale takové pokusy jsou málokdy něčím víc než bulvárním vměšováním do soukromí veřejných osobností anebo divokými, nepotvrzenými zprávami, které nejsou, jak se zdá, ničím jiným, než pomlouvačnými kampaněmi. Politické zpravodajství je všeobecně leak-driven, tj. je závislé na prozrazování informací seshora. Někdy se zdá, že sdělovací prostředky skutečně přinášejí zajímavý dokument, který odhalil inteligentní reportér, ale většinou se ukáže, že jde o oněco, co reportérovi kdosi v noci dal do schránky - anebo to reportérovi prostě předal stranický tiskový mluvčí.

    Například různá tvrzení šéfa sociálnědemokratické strany Miloše Zemana o druhých politicích sice vyvolávají v českých mediích vzrušení, ale Zeman nikdy nemá pro svá obvinění žádné konkrétní důkazy. Nejvíce nechvalně známá byla tzv. "kufříková aféra". Jiným příkladem byla Zemanova ochota na jaře roku 1998 brát vážně údajný záznam z komické schůze spiklenců na Pražském hradě, který byl naprosto zjevným falsifikátem. Nejnověji vznikla aféra týkající se Zemanových tvrzení o bývalém ministru zahraničních věcí Josefu Zieleniecovi. Ve všech těchto případech učinil Zeman nepodložené tvrzení a tisk hlasitě informoval o těchto tvrzeních tučnými titulky, aniž by předtím vykonal jakoukoliv další práci a pokusil se zjistit, jaká je pravda, skrývající se za obviněními.

    Některé tyto incidenty, spojené se Zemanovými obviněními, si pamatuje skoro každý, ale Zeman není v žádném případě jediným českým politikem, který pravidelně zneužívá nekompetence českých sdělovacích prostředků k vlastnímu politickému prospěchu. Tento přístup je jednoduchým způsobem pro každého politika, jak vyvolat pozornost úslužného tisku, a všichni politikové tento způsob využívají, protože vědí, že čeští novináři jejich tvrzení v žádném případě nebudou nezávisle vyšetřovat, jen se zeptají jiných politiků, co si o takových tvrzeních myslí. Tak je tzv. "politické zpravodajství" v denících a ve večerních zpravodajských relacích televizních stanic typicky jedinou velkou polévkou o tom, co kdo řekl o kom: reakce na reakce na reakce a tak dále, ad nauseam.

    A všichni politikové jsou rádi, že tento způsob zpravodajství v České republice vznikl, protože nemusejí hovořit o skutečných problémech České republiky a o tom, jak je řešit.

    Pro šéfredaktory určují agendu politikové a straničtí tiskoví mluvčí. Šéfredaktoři hrají poslušně tuto hru, určovanou politiky. Šéfredaktoři vysílají své reportéry na každou tiskovou konferenci politické strany, bez ohledu na to, o čem se tam má hovořit, a bez ohledu na to, jak připraví straničtí organizátoři svá nesmyslná "oznámení", která jsou málokdy něčím jiným než otevřenými pokusy získat pro danou stranu prostor v novinách a v elektronických sdělovacích prostředcích. Tím, že dávají přednost nesmyslným tiskovým konferencím, hrají šéfredaktoři a reportéři hru politiků - a mají proto méně zdrojů na investigativní novinářskou práci.

    Tento druh zpravodajství, pane Vadasi, se Ivan Kytka pokoušel zrušit - dočasně se mu to podařilo. Gratuluju mu za to dodnes. Že mu nebyl dán čas, aby vytvořil skutečné zpravodajství, je jiná věc.

    2. K likvidaci nepohodlných osob. Potíž je, že podle toho, jakou práci odváděl Jan Štern v pořadu Nadoraz, neměl ten pořad nikdy dělat. Nebylo to profesionální. Upozorňuju, že jsem to dokazoval v Britských listech na příkladu zcela nepolitického pořadu Nadoraz. Pravidelní čtenáři Britských listů vědí, že si Jan Čulík - na rozdíl od většinové české společnosti - velmi váží hrdinství disidentů za komunistické éry. Nedomnívá se však, že to disidenta opravňuje v demokratické společnosti vyrábět nekvalitní televizní pořady.

    3. Představa, že tím, že ze zpravodajství České televize odstranil Ivan Kytka dva měsíce před volbami hašteření politiků a jejich vzájemné urážky a snažil se zavést skutečné zpravodajství (jiná věc je, že nezávislé profesionální zázemi pro ně neexistovalo) "způsobil nynější politickou krizi, je zajímavá a bylo by ji třeba podložit věcnějšími argumenty. Mimo jiné, pokud je známo, přivodila určitý hospodářský růst právě poslední dobou právě sociálnědemokratická vláda - vládě vedené ODS se to pokud vím nepodařilo. Konstatuji v tomto smyslu fakta - nemám důvodu celkově vládu ČSSD chválit o nic víc než předchozí české vlády.

    4. Není pravda, že jsou Britské listy zaujaty ve prospěch Puchalského. pravidelnější čtenáři vědí, že nekvalitní zpravodajství České televize za Puchalského BL systematicky kritizovaly. Poukazovaly opakovaně i na to, že po zrušení pořadu Nadoraz se Puchalskému nepodařilo vytvořit žádný lepší investigativní pořad. (Psaly mimochodem opakovaně i o tom, že je neobyčejně tristní, když nejlepší pořad, na jaký se Puchalský v podzimní televizní sezóně roku 1999 zmohl, byly reprízy majora Zemana. Pokud ovšem se zvedla zloba vůči Puchalskému jen proto, že odvysílal komunistický seriál - je to naprosto tristní. Meritum věci bylo pominuto a zúčastněné strany se vrátily k archaickému manichejskému ideologickému černému hněvu, který neřeší nic.) Představa, že Puchalský byl v kapse ČSSD, je zajímavá, ale poněkud neprokázaná.

    5. Britské listy nejsou hluché k tlakům ČSSD a US na Českou televizi. Opakovaně psaly o tom, že Česká televize je zaujatá ve prospěch Unie svobody (pořady V pravé poledne, Na hraně), případně ve prospěch signatářů petice Děkujeme, odejděte. Na základě materiálu, zveřejněného v Britských listech, že je v pořadu V pravé poledne "přemlynářováno", kritizoval ČT na kongresu ODS v tomto smyslu radní Petr Štěpánek (který ovšem sám vystupuje v televizi Nova). Systematicky po odchodu Jakuba Puchalského psaly Britské listy i o tlaku jednoho křídla ČSSD proti České televizi.


    Podnět k přijetí nového zákona o České televizi

    Martin Vadas

    Vážené poslankyně, vážené senátorky, vážení poslanci, vážení senátoři Parlamentu České republiky,

    dovoluji si předložit Vaší pozornosti podnět k přijetí nového zákona o České televizi. Současné iniciativy stávající Rady České televize, která přivedla Českou televizi do současné krize je krajně nedůvěryhodná - ne proto, že kdysi zvolila špatně, to se může stát. Volba mladého ředitele odjinud mohla vzbuzovat naděje na modernější řízení.

    Nepominutelná pochybení Rady ČT však spočívají v dalším období, kdy Rada nekontrolovala Českou televizi, nezabývala se stížnostmi na ředitele, ačkoliv jí to zákon přímo ukládá. Rada mladého ředitele uváděla a podporovala v omylu, aby ho nakonec ze dne na den odepsala! Jakou oporou a třeba i opozicí může být taková rada novému řediteli? Jak může taková dlouhodobě chybující Rada, neschopná přiznat svá pochybení, být mluvčím veřejnosti vůči ČT?

    Dosavadní modely se neosvědčily a věčné pokusy o stranické ovládnutí ČT (často i domnělé, ale o to více novináři omílané) nebudou nikdy dlouhodobě úspěšné. Poslední neschopnost poslanecké sněmovny usnést se na tak lapidárním konstatování, že "ČT neplní veřejnoprávní poslání", ačkoliv se tak usnesla její stálá komise pro sdělovací prostředky již před více než třemi měsíci, je jen potvrzením skutečnosti, že Parlament by se měl omezit na přijetí kvalitního zákona, ale přímo by neměl ingerovat do veřejnoprávní televize. Napomozte, prosím, dlouhodobějšímu řešení, které vychází z německého uspořádání veřejnoprávního vysílání a přispějte tak ke stabilizaci v důležité oblasti veřejného života v ČR.

    Vše dobré v roce 2000 přeje

    Martin Vadas


    V Divadle Na Zábradlí se mluvilo o budoucnosti České televize

    Martin Vadas

    Několik poznámek k setkání televizních tvůrců, producentů, produkčních, publicistů a dalších koncesionářů České televize v Divadle Na Zábradlí ve čtvrtek 2. prosince 1999.

    Setkání svolali pánové Jan Kraus, Jiří Ornest, Jan Štern, Lubor Kohout, Martin Vadas a Josef Viewegh se záměrem poradit se s odborníky z televizního oboru o příčinách a zejména dlouhodobějším řešení současné krize okolo České televize. Zásadní příčiny současného stavu a principy navrhovaného řešení nastínil Jan Štern ve svém článku v MFDnes ze dne 1.12.1999 "Nejde jen o Jakuba Puchalského".

    Diskusního setkání Na Zábradlí se zúčastnilo asi padesát pozvaných hostů mimo jiné kancléř presidenta Ivo Mathé, poslanec Jiří Vlach, podnikatel v oboru audiovize a režisér Fero Fenič, podnikatel a výkonný ředitel České filmové akademie Petr Vachler, zástupci Filmového a televizního svazu FITES a další osobnosti oboru. Účastníci setkání se seznámili se záměrem iniciativní skupiny o vytvoření nového zákona o České televizi, který by měl vyřešit některé dlouhodobé příčiny současného kolapsu Puchalského televize. Generálnímu řediteli televize, která by měla být veřejnoprávní, vyjadřuje v posledních dnech nedůvěru většina profesních a občanských sdružení a dokonce i mnoho vlastních zaměstnanců ČT.

    Organizátoři setkání seznámili přítomné ze zásadami navrhovaných zákonných i následných dlouhodobých organizačních řešení. Z nichž nejpodstatnější je návrh na rozšíření počtu členů Rady ČT na 25. Část rady by měla volit poslanecká sněmovna a část senát, ale vždy pouze na návrh občanských sdružení. K diskusi byl předložen návrh § 4 v pracovním znění:

    Rada České televize

    § 4

    1. Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize, je Rada České televize (dále jen "Rada"). Rada má dvacet pět členů.

    Patnáct členů Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a deset členů Rady volí a odvolává Senát Parlamentu České republiky, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.

    Kandidáty na člena Rady navrhují významné kulturní , regionální, politické, odborové, církevní, školské, vědecké, ekologické, etnické a zájmové organizace a sdružení podle následujícího klíče:

    3 členy volené poslaneckou sněmovnou a 2 členy volené senátem navrhují kulturní organizace,

    3 členy volené poslaneckou sněmovnou a 2 členy volené senátem navrhují politické strany a hnutí,

    2 členy volené poslaneckou sněmovnou a 1 člena voleného senátem navrhují regionální organizace,

    2 členy volené poslaneckou sněmovnou a 1 člena voleného senátem navrhují církevní organizace,

    1 člena voleného poslaneckou sněmovnou a 1 člena voleného senátem navrhují odborové organizace,

    2 členy volené poslaneckou sněmovnou a 2 členy volené senátem navrhují školské a vědecké organizace,

    2 členy volené poslaneckou sněmovnou a 1 člena voleného senátem navrhují etnické a zájmové organizace.

    Součástí předneseného návrhu byl požadavek na veřejné jednání Rady České televize, jejíž jednání se dodnes konají za zavřenými dveřmi a jediným výstupem z jednání bývají stručné a často nic neříkající zápisy na internetu, uveřejňované často s velkým zpožděním. Občané a koncesionáři by měli mít možnost slyšet a vidět, jakým způsobem je jednotliví členové rady zastupují, zda nereprodukují jen jakési mezistranické dohody o dělení televizního koláče.

    Martin Vadas a Jan Kraus požadovali otevřené a průběžné informace o nakládání s prostředky koncesionářů stejně jako kontinuální informovanost o frekvenční analýze výskytu osobností a politických stran na obrazovce. Současné handrkování poslanců s Radou o informace o chodu Puchalského televize je nesmyslné a nedůstojné. Informace by měly být k dispozici nejen poslancům, ale všem koncesionářům. Martin Vadas se domnívá, že tato informovanost by mohla otupit věčné a nekonkrétní výpady vůči poslancům, kteří se odváží vznášet dotazy na chod veřejné instituce při projednávání nedostatečné zprávy Rady ČT.

    "Nezávislost České televize za průsvitnost a vyváženost veřejné služby" požadovali účastníci setkání.

    Otevřenost veřejnoprávní televize musí být podmínkou nezávislosti instituce veřejné služby. Nezávislost by měla být zajištěna nejen navrhovaným postupem volby Rady, ale i automatickým inflačním indexováním televizního poplatku, aby politické strany nemusely podstupovat věčné nařčení z vydírání České televize při opakovaných požadavcích na navýšení tv. poplatku novelizací zákona.

    Průhlednost činnosti České televize nejen vůči parlamentu ale i veřejnosti a zejména koncesionářům by měla sehrát samoregulační funkci - internet by měl zpřístupnit průběžné informace o stavu, chodu a výsledcích veřejnoprávní instituce - měsíční uzávěrky finančních toků, zúčtování jednotlivých pořadů (uzavřených a neuzavřených), průběžná frekvenční analýza výskytu politiků, stran a osobností v jednotlivých pořadech - kontinuální statistika na základě informací o pořadech - lze využít již existujících programů (nebo je upravit) jako např. "provys" (statistika a její metodika musí být součástí veřejné služby - není vždy třeba volat po nezávislých expertízách, budou-li statistické informace ČT věrohodné), zveřejňování expertiz placených Radou ČT, přehled radě podaných a vyřízených stížností a pochval apod.

    Veřejné www-diskusní forum o činnosti ČT a povaze veřejné služby musí být součástí otevřenosti veřejnoprávní televize.

    Prvním úkolem nové Rady ČT (sestavené na občanském principu) by měla být definice pojmu televize veřejné služby - veřejnoprávní poslání ČT - bude-li třeba přesnějšího vymezení nad rámec zákona. Nikoliv jakési "Programové prohlášení" - takové dokumenty přijímá zpravidla vláda a nikoliv kontrolní orgán s povinnostmi danými zákonem.

    Jedná se zejména o principy sestavení programového schématu veřejnoprávní televize.

    30% programu by měli České televizi dodávat nezávislí producenti s cílem zajistit dostatečnou pluralitu názorů a podpory domácí tvorby. X % Evropa.

    Principy jednání ČT s nezávislými producenty a dalšími dodavateli - otevřenost.

    Veřejné informace o dodavatelích, zakázkách i cenách (obdobné otevřené informace poskytuje řada městských zastupitelství, která hospodaří často s řádově nižšími objemy prostředků.

    Kritéria hodnocení producentů

    Průběžné informování o programovém schématu -

    Kolik a jakého zpravodajství - domácí, zahraniční, regionální?

    Kolik a jaké publicistiky - analytické a diskusní pořady?

    Kolik a jakého dokumentu?

    Kolik a jakých vzdělávacích pořadů?

    Kolik a jaké dramatické tvorby?

    Kolik a jakých hudebních pořadů?

    Kolik a jakého sportu ?

    Kolik a jaké zábavy ?

    Průběžné informování o výrobním úkolu, o nákupu pořadů, o rozpočtech, o cenách jednotlivých pořadů v jednotné měně.

    Na setkání byla zmíněna i nutnost ochrany autorství projektů - databáze projektů, registrace, smluvní zajištění.

    Vznikla diskuse, zda se máme zabývat řešením dnešní krize; "ČT je v troskách, neexistují výrobní úkoly, není žádná informovanost, nikdo nezná vysílací schéma a rozpočet pro rok 2000. Je třeba nutně řešit současný neutěšený stav," řekl producent převzatých pořadů ČT Václav Luks. ". Podobné požadavky přednesli znechucení zaměstnanci České televize, na které zejména dopadá současná krize, ale tento směr jednání prosazovali i podnikatelé Vachler a Fenič, kteří si uvědomovali hloubku problémů v současné České televizi.

    Závěrem setkání se podařilo ujednotit na důrazném požadavku řešení dnešní krize České televize již existujícími orgány a pokračování prací na návrhu zákona, který by mohla předložit skupina poslanců, abychom nemuseli čekat na návrh, který slibuje ministerstvo kultury až na konec roku 2000.

    Otevřená pracovní skupina pro práci na návrhu zákona bude se presentovat na internetové stránce, jejíž adresa bude sdělena účastníkům (www.samuel.cz) setkání stejně jako - termíny dalšího setkání.

    Praha 3.12.1999

    Martin Vadas

    169 00 Praha 6 Říčanova 34


    Teze k diskusi o novém zákonu o České televizi:

    "Nezávislost za průhlednost a vyváženost veřejné služby"

    Strukturovanější a širší složení Rady České televize.

    Volba členů Rady jen na návrh občanské společnosti.

    Návrh - zdůvodnění, charakteristika kandidáta, členství v politických stranách a hnutích, 451/91, sankce za uvedení neúplných a nepravdivých informací o kandidátovi na členství v Radě.

    Poslání, úkoly, průhlednost a veřejný charakter jednání Rady ČT.

    Definice pojmu televize veřejné služby - veřejnoprávní poslání ČT.

    Otevřenost podmínkou nezávislosti instituce veřejné služby.

    Nezávislost zajištěna inflačním automatem veřejnoprávního tv. poplatku.

    Průhlednost činnosti České televize - internet, průběžné informace o stavu, chodu a výsledcích veřejnoprávní instituce - měsíční uzávěrky finančních toků, zúčtování jednotlivých pořadů, průběžná frekvenční analýza o výskytu politiků, stran a osobností v jednotlivých pořadech - statistika kontinuální na základě informací o pořadech - provis, přehled podaných a vyřízených stížností a pochval.

    Veřejné www-diskusní forum o činnosti ČT,

    Principy sestavení programového schématu veřejnoprávní televize.

    30% programu dodají nezávislí producenti.

    Principy jednání s nezávislými producenty a dalšími dodavateli ČT.

    Veřejné informace o dodavatelích a zakázkách.

    Kritéria hodnocení producentů.

    Průběžné informování o programovém schématu -

    Kolik a jakého zpravodajství - domácí, zahraniční, regionální?

    Kolik a jaké publicistiky - analytické a diskusní pořady?

    Kolik a jakého dokumentu?

    Kolik a jakých vzdělávacích pořadů?

    Kolik a jaké dramatické tvorby?

    Kolik a jakých hudebních pořadů?

    Kolik a jakého sportu ?

    Kolik a jaké zábavy ?

    Průběžné informování o programovém schematu

    o výrobním úkolu

    o nákupu pořadů

    o rozpočtech

    o cenách jednotlivých pořadů v jednotné (neinterní) měně.

    Ochrana autorství projektů - databáze projektů, pravidla registrace, smluvní zajištění. Otevřená pracovní skupina pro práci na návrhu zákona a jeho předložení Parlamentu ČR - termíny.

    Prosím o připomínky, komentáře a poznámky.

    Děkuji předem

    Martin Vadas


    O slušnosti

    Jan Lipšanský

    Stalo se mi včera, že jsem na dost exponovaném místě v Praze přecházel přechod pro chodce. Než jsem stihl dosáhnout druhého "břehu", vjelo mezi mne a chodník auto a řidič naprosto samozřejmě zaparkoval na zmíněném přechodu pro chodce. Také jsem to řidiči, mladšímu muži s náušnicí v uchu typu Podnikatel, řekl:

    "Tady je, pane, přechod pro chodce."

    "No a? Tohle je moje auto, ne vaše," zněla odpověď.

    "A jak tady mají chodci přecházet?"

    "To je jejich věc."

    To mne naštvalo: "Pane, vy jste sobec."

    A řidič, pravděpodobně účastník kursu asertivity, s klidem řekl: "Jsem," a byl pryč. Auto tam zůstalo stát a překáželo.

    Jestli jsem se v zahraničí s něčím setkal, tak to byl respekt před zákony a obyčejná lidská slušnost. S výše uvedeným přístupem však nevím, jak chceme my, Češi, kamkoliv do Evropy.

    Když jsme byli se ženou na svatební cestě ve Španělsku, zarazilo nás chování Čechů v jídelně natolik, že jsme plynně přecházeli do angličtiny.

    Jídla se totiž podávala formou švédských stolů. A jakoby roky nejedli, čeští turisté snědli neuvěřitelné množství jídla. Tříčlenná rodina dokázala na posezení sníst 19 zmrzlin (!), třikrát si šli přidat, a když přinesla obsluha z kuchyně něco nového, hned se vrhali ke stolu, aby si nabrali i tuto novinku a něco jim tak neuteklo.

    Podařilo se jim dokonce převrhnout tác s jídlem, který přinášel číšník. Ne že by však uhnuli stranou, dokud uklízečka omáčku nevytře. Protože se najednou na jedné straně švédského stolu uvolnilo místo, začali Češi capat v rozlitém jídle, aniž by uhnuli. Později jsme zjistili, že když přicházejí Češi na jídlo (nedalo se to splést - byli první v řadě a strkali se, aby byli prvními z prvních), obsluha záměrně nenosí příliš mnoho jídla do švédských stolů, aby zbylo na ostatní hosty.

    Proč se o tom zmiňuji? Protože to všechno vypovídá o tolik vychvalované české povaze. Nejen v zahraničí nás budou soudit také podle našeho morálního profilu.

    A bohužel v této oblasti zaostává Česká republika nejvíce.

    Jan Lipšanský


    Bůh s námi ... aneb teologicko-atomová řetězová reakce

    Václav Pinkava

    Nabízím svou reakci na reakci Jana Lipšanského na reakci Juliany zde (ne jak v článku Jana Lipšanského uvedeno) což byla zase reakce na reakci Jana Čulíka na základní aspekty konfrontace víry a vědy ve školství atp...

    Každý uvažovací mechanismus (mozek nevyjímaje) má nějaká konstrukční a provozní pravidla, a jeho schopnost objektivně usuzovat cokoli je těmito mantinely omezen. Například máme pocit, že jsme dospěli k logickému závěru, že je nám něco jasné, ale to neznamená, že známe podstatu věci, neboť vždy vycházíme jen ze svých možností rozeznat a zhodnotit. (Jako řidič, který dostane smyk, přestože si je jist, že jede bezpečně, nebo ta hádanka o autu a třech garážích, kterou jsem kdysi uvedl v BL ...). Logická pravidla smýšlení (nejen lidského) nejsou tedy absolutní v nějakém objektivním smyslu (nebo naopak jsou, ale mně to tak nepřipadá, protože uvažuji omezeně logicky, coby člověk).

    Naše civilisace vyvyšuje absolutismus v argumentaci na ctnost. Obzvláště v anglických vysokých školách je pěstování argumentačních schopností až do hypertrofie obdobou kulturistiky. Snaha 'vyhrát duševní silou' je evidentní charakteristikou Britských listů, jak naznačoval Viktor Šlajchrt ve své ne-recenzi v Neviditelném psu, která vzbudila tolik nerudných a bojovných argumentačně sofistikovaných ohlasů, např zde - (čímž Šlajchrt zdárně vyprovokoval to chování, jež potvrzuje pravdivost jeho argumentace, lišák jeden).

    Existence a neexistence Boha se zdají být dvě neslučitelné polohy myšlení - buď, anebo. Duševně zdravému člověku se zdá nemožné, že něco může zároveň být i nebýt, nebo mít nějaké protichůdné vlastnosti (třeba voda, která je suchá) ale člověk duševně narušený je schopen uvažovat i jinak, respektive není schopen jinak neuvažovat. V tom tkví jeho problém s realitou a fungování v ní - ale někdy má jeho rozšířené vnímání přednosti - může být ohromným umělcem jako Salvador Dalí. Mimochodem, suchá voda přece může existovat, voda může být i pevná - ovšem v zimě.

    Co takhle nějaký sušší příklad, coby názorný argument pro méně hravé (!?):

    Řekněme, že máme zhodnotit který fotbalový tým je nejlepší ze tří. Tým A vyhraje nad B, B nad C a C nad A, a to dokonce na základě stejného finálního skore, třeba i v penaltách. Určit nejlepší tým 'objektivně' tu nelze, ale jsou i jiné možné klíče. V některých disciplinách hodnotí vítěze porota, v gymnastice a krasobruslení se hodnotí i 'umělecký dojem'.

    Prostě, závěry ke kterým se dopracujeme jsou neodmyslitelné od aparátu pravidel, který máme k dispozici.

    Na otázky typu zda je nebo není Bůh, nebo zda je i není zároveň, nelze najít jednoznačnou, resp. universalní odpověď, která přesvědčí každého. Dovedu si představit Boha, který z hecu stvoří člověka záměrně tak, aby byl neschopný existenci Boha poznat 'pouhou' lidskou vědou a logikou typu ano=ano, ne=ne. Už se stalo.

    Černobílá binární logika však není nutností ani v soudní síni. Ve skotském právním systému existuje mimo rozsudku vinen a nevinen třetí možnost - 'not proven', nebylo prokázáno. To umožňuje dále hledat lepší důkazy a k soudu se vrátit.

    Orientální filozofie uznávají stav mysli, který není vylučující, ale přemílavý - například zen-buddhistické hádanky koán, typu "jak zní tleskání jediné ruky?" apod.

    Existence Boha je obdobnou hádankou, bez rozluštění chcete-li, stejně jako 'důvod proč tu jsme'.

    Člověk má nárok pracovat na svém niterním a nesdělitelném přesvědčení, pokud jej nikomu nevnucuje silou.

    A taky má nárok o veškerých tématech uvažovat nahlas, převracet je a pokoušet se jim přijít na kloub, s pomocí i konfrontací druhých, kteří to vnímají jinak. Jedině tak se člověk dostává mimo vlastní myšlenkový mechanismus.

    Ale to je všechno jen a jen filozofie, věc velmi nepraktická.

    Podstatné pro každodenní život je, že lidé se k sobě chovají jinak a hůř, pokud se cítí být beztrestní až za hrob. K mravnosti potřebují mít v sobě nějakou tu 'bohabojnost'. Proto není dobré žít ve světě, který sice zrušil primitivní pověrčivost, ale nenanahradil ji něčím, co by odpovědělo na otázku - proč vlastně se chovat mravně?

    Přesto znám úvahu, mechanismus, materialistický princip kterak může v bezbožném, vědeckém světě fungovat skutečně spravedlivá odplata za lidské konání. Doporučuji filosofickou povídku, nazvanou hravě, podle Ladislava Klímy, Vteřina a věčnost, ve sbírce Království české a jiné polokatolické povídky od mého otce, Jana Křesadla (Votobia, Olomouc 1996). (úryvek vyšel v LN 18 ledna 1997 ale na webu mám jen anglický překlad, zde).

    Trochu přeneseně, zásadní princip Křesadlovy filozofické úvahy je, že v okamžiku smrti se extrémně protáhne subjektivní prožitek času, a myslící tvor prožívá, bezmála věčně, své osobní nebe, či peklo, podle toho jak zhodnotí svůj život - je sám sobě korunním svědkem. Nakonec však, dejme tomu, se dostaví nějaké blaženému odpuštění...

    Tato, pokud vím originální myšlenka vděčí za svůj vznik autorovu povolání (psycholog), vzdělání (filosof a matematický logik), a jeho zcela absurdní víře v katolického Boha. Absurditu považoval za nespornou vlastnost světa - pokud Bůh svět stvořil až takto absurdní, je právě absurdita víry v katolického Boha zcela v souladu s existencí tohoto Boha absurdisty.

    A nikde není na můj vkus dost definitivně psáno, že Bůh nemůže být i nebýt zároveň, a to ve všech možných provedeních.

    Bůh v nás.

    Václav Pinkava


    Nemám rád poznámky teistů k ateistům

    Jan Kyncl

    Pan Lipšanský se v Britských listech ohrazuje proti "ateistům" a řadí je mezi náboženské fanatiky. Jeho argumentace je značně primitivní : neguje tvrzení "věřím, že A existuje" nikoli jako "není pravda, že věřím, že A existuje", ale jako "věřím, že A neexistuje". Čtenáři, který se trochu seznámil s logikou a jejími paradoxy, ponechávám, aby se nad rozdílností obou negací zamyslel.

    Jan Lipšanský také píše, že teisté věří, že Bůh existuje. Doporučuji mu například přednášky Prof. L. Hejdánka, aby si uvědomil, že použití slova "existuje" je v případě Boha zmatečné: bytí Boha není dáno odlišením se, vytržením z jiných bytí.

    Jenže otázka theismu a atheismu (pokud se odvolávám na  Jan Lipšanského, užívám psaní bez "h", sám raději píši theologie namísto teologie i když je to samosebou jedno) nestojí na tom, jestli Bůh, bůh, bohové, "něco" -nehodící se škrtněte- existuje, je, má bytí, bytuje -opět si podle sebe nehodící škrtněte. Přečtete-li si Vopěnkovy Rozpravy s geometrií, protlučete se kvantovkou aspoň na úrovni ČVUT-FEL, zjistíte, že "pojem Boha" je něco tak rozmlženého, že věřit či nevěřit v jeho bytí je skutečně otázka volby a emocí, nikoli racionality a logických figur.

    A abych se vybarvil: sám jsem atheista; jsem ochoten ale věřit, že Bůh je. Nejbližší je mi pozice tzv. negativní theologie: velmi silně věřím, že je-li Bůh, tak "takový a makový" není. A že "to a to" nedělá. Například: i kdyby byl, pravoslavná pneumatologie /srovnej například http://www.pravoslav.gts.cz/pm _fq.htm/ je podle mě blábol. I kdyby byl, do chování elektromagnetického pole zasahuje nejvýše tak, že "bdí nad platností" Maxwellových rovnic.

    Zkusím zformulovat "světonázor" nefanatického atheisty. (Jako jsou fanatici náboženští, jsou i fanatici atheismu, obojí je podle mě primitivní a hloupé, ale co se dá dělat, lidé jsou různí.)

    1. Je-li Bůh, svévolně do dění na světě nezasahuje. Pod hranicí relací neurčitosti může provádět co chce a pokud zachová rozdělení pravděpodobnosti, jednotlivé děje může na úrovni elementárních částic ovlivňovat, proč ne. Jestli tak činí, je nefyzikální a tudíž nezajímavá pro mě otázka.

    2. Také nám nijak nepomůže. Pokud modlitby a rituály působí, je to v rámci zákonů fyziky, psychologie atd..

    3. Bůh není potřebný pro vysvětlování a popisování světa.

    Další body jsou již o společenských aspektech theismu a atheismu.

    4. Člověk není ani lepší ani horší tím, že je theista / atheista.

    5. Morálka je záležitost pro etology, sociology, právníky atd.. Není absolutní, zjevená, neměnná. /Doporučuji četbu Edwarda O. Wilsona/

    6. Bůh, jeho bytí a nebytí a víra v něj není argumentem v jakékoli diskusi. /Předpoklad v implikaci není jistý a tudíž bych implikaci neměl použít./

    7. Pokud z něčí víry plynou sexuální či jiné obscese, je nepřípustné je vnucovat jiným. Názory na masturbaci, homosexualitu, obřízku a povinnosti žen mají být předmětem sekulární diskuse či příslušné vědecké disciplíny. Osobní víra nesmí vést k diskriminaci jiných a to ani takové, kdy je hlásána jejich "hříšnost", nemorálnost atd..

    8. Jsi-li dobrý nebo špatný, plyne z tvých skutků, nikoli z víry či nevíry.

    Šlo by pokračovat dál, ale bylo by to zbytečné. Pokud je čtenář otevřený, pochopil, co chci říci a nezačne mi argumentovat, že bod 8 je špatně, protože celá pavlovská theologie říká opak a s Melchisedechem a Abrahamem to bylo tak a takŠ

    Už se těším, kolik dostanu e-mailů a kolik lidí mi vynadá. Již po mých minulých příspěvcích do Britských listů jsem dostával e-maily, kde se psalo "vy jste určitě ateista" a bylo to myšleno jako hrubá nadávka. Než něco takového napíšete, zkuste se zamyslet, jestli tento přístup není špatně. Jestli není pýcha a omezenost myslet si, že díky své víře jsem lepší než někdo jiný.

    Pokud jste věřící a vaše víra vám něco přináší, nepište mi o tom. Já vám za to nebudu psát, co přináší atheismus mně. Ostatně užitečnost není kriterium správnosti.

    A na závěr si dovolím být netolerantní. Jsem pro, ať si každý věří v co chce, když tím nebude obtěžovat druhé. Ale nechtějte, abych to já osobně financoval. Schvalte co nejrychleji daňové asignace. Rád upíšu i větší část daní například na dětské vesničky, na opravu kulturních památek. Ale zvedá se mi žaludek a v kapse otvírá nůž, když si uvědomím, že financuji organizaci, která plive na mé kamarády homosexuály, na svobodné matky a proti vědě staví tomismus a axiom dobrého důvodu. Věřím totiž, že jediná tolerovatelná netolerance je netolerance k netoleranci.


    Pan starosta z Rakovníka píše o pyrotechnice

    Peter Erbák

    Ještě k petardologii v Rakovníku:

    Omlouvám se našemu panu starostovi, toto je jeho reakce k informaci Jaroslava Štemberka k článku Františka Ročka http://blisty.inter net.cz/10001/20000117k.html#10.

    Miroslav Hrčka napsal:

    Já jsem to včera v BL četl. To není věc neznámá a podle obhájců vyhlášky v Šumperku (viz týdeník vlády Veřejná správa) právě aplikovali zákon o obcích v platném znění s tím, že právě zabezpečují otázky veřejného pořádku.

    Ústavní soud se však právě neztotožnil s tím, že regulace používání a prodej pyrotechniky je záležitostí zabezpečování veřejného pořádku.

    Přiznávám, že v tomto případě mně také trochu chybí logika, ale když jsem hovořil s vedoucím poradců předsedy legislativní rady vlády, tak oni se po právní stránce ztotožňují s nálezem soudu a tvrdí, že něco takového skutečně může jen zákon.

    Zkusím v tom ještě nějaké kroky udělat. Požádám o písemné stanovisko Ministerstvo vnitra ČR, které je pověřeno výkladem zákona o obcích a také Okresní úřad v Rakovníku, který má dbát na zákonnost obecních vyhlášek.

    Uvidíme, jaký je názor. A já Vám garantuji, že bude-li reakce minimálně ministerstva kladná, připravím návrh regulace pro jednání zastupitelstva.

    S pozdravem

    MH


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|