Co je nového v České republice

Sebrané lhaní Kamila Čermáka

Jak se Kamil Čermák posléze hájil

Výše uvedené nahrávky jsou k dispozici také ve streaming Real Audio, a to zde.

Nestalo se - záznam je nicméně k dispozici v Real Audio alespoň zde na internetu. Jsem přesvědčen, že se věci v České republice nezlepší, dokud se lidi neodváží hovořit o věcech přímo a otevřeně, a to i ve sdělovacích prostředcích. Lidi, čeho se bojíte, žijete už deset let v demokracii...? Jak má ta demokracie vypadat, vždyť záleží jen na vás, jaká bude... "Když se proti svinstvu nepostavíte, budete mít jen to, co si v tom případě zasloužíte," konstatoval v úterý večer v této souvislosti jeden britský pozorovatel.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, dále v internetovém knihkupectvi Eliška, (knihy.cz, informace o knize je na tomto místě), v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

V každém případě vyvolává takové předvolební turné po stranických sekretariátech zvědavost. Uchazeč se jistě snaží na návštěvě u politika předvést v dobrém světle. Krátce načrtne své korektní záměry a pak na oplátku zdvořile vyslechne představy hostitele.

Politik neformálně nabídne svůj pohled na některý aktuální problém dneška, uchazeč se vyvaruje polemiky, kterou by popudil, ale ani příliš nepřitakává, aby to nevypadalo, že je vlezlý.

Totéž se opakuje u všech politických veličin na znak toho, že uchazeč míní ctít politickou pluralitu a rovnoměrně udělovat stranám prostor ve vysílání.

O kandidátovi, který takové předvolební turné neabsolvuje, si pak politici asi řeknou: Nebudou s ním problémy?

Vlastně ho neznáme, co když nás na obrazovku nepustí?

A třeba se pak u některých členů televizní rady neformálně přimluví za toho uchazeče, který se zdvořile přišel představit.

Může to ale dopadnout i tak, že si členové televizní rady řeknou, že se nenechají ovlivňovat a politicky aktivnímu uchazeči vystaví červenou kartu.

Například s odůvodněním, že veřejnoprávní televizi si platí občané, nikoli stranické sekretariáty a ředitelovy hezké vztahy s politiky mohou otupit kritický pohled instituce, kterou chce řídit.

Přednost pak může dostat kandidát, který své plány konzultoval nikoli s politiky, ale s odborníky na problematiku médií a s co největším množstvím koncesionářů.

Vysílá se ve středu 26. ledna 2000 ráno.

Jiří Jírovec

Ve výroku "To je jasné jak facka" je skryto přesvědčení, že jen blbec nechápe. Řekneme-li "Tady jsou všichni blbci, jen já jsem normální", vyjadřujeme tím nelíčený údiv nad tím, že nastala mezní situace, kdy jas věci nedokáže prorazit zatemněnost povážlivé části přítomných mozků.

Zdá se mi, že k této mezní situaci směřuje současná diskuse ohledně České televise. Dovoluji si to tvrdit nikoli z arogance, ale proto, že - jako ignorant v otázkách medií a televizního vysílání - mohu k věci přistupovat s odstupem, který bývá odepřen fachidiotům a těm, kteří mají v této oblasti nevyřízené účty.

V případě diskuse o ČT (a jmenování nového ředitele) mi připadá jasné jako facka, že jde o svrchovaně politickou záležitost a že je tedy diskusi nutné udržet v této rovině a nezamlžovat celou věc technickými záležitostmi a osobními nevraživostmi.

Veřejnoprávní sdělovací prostředek je jedním z mála nástrojů, jehož pomocí lze moc udržet alespoň trochu při zemi. Jeho pozice je ovšem obtížná, protože je na moci, proti níž potenciálně vystupuje, administrativně závislý. Problémy pak jsou tím větší, čím více politikové zapomínají na to, že jsou pouze dočasnými správci statků a ne jejich vlastníky s právem dědičným.

Existenci veřejnoprávního sdělovacího prostředku lze zdůvodnit pouze a jedině nezávislostí jeho zpravodajství a pátrací žurnalistiky. Na všechny ostatní argumenty se můžeme dívat jako na dělení nulou v matematice - nedávají smysl.

Pokud Milan Šmíd kdesi píše, že "by byl ochoten přijmout i stanovisko někoho, kdo si myslí, že by veřejnoprávní televize měla být v ČR zrušena" je to nesmysl, vhodný tak na osolení jistého Tomáše Marka.

Kdyby nějaký obhájce lidských práv prohlásil, že o názorech na poslání určité obtížné skupiny lidí do plynu nebude diskutovat s nějakým holohlavým primitivem, ale že je ochoten přijmout takový názor od člověka, který jej bude presentovat na dostatečně vysoké intelektuální úrovni, byl by oheň na střeše, a přitom jde o zcela stejný způsob uvažování.

Význam veřejnoprávního sdělovacího prostředku je v jeho existenci samé, tedy v tom, že neustále hrozí utržením z řetězu politických manipulací. V tomto smyslu se moc neobává toho, co se děje právě teď, ale toho co by se stát mohlo. To na své kůži pocítili Ivan Kytka a Andrew Stroehlein dřív, než mohli výsledky své práce byť jen naznačit, zda jsou geniální nebo naopak.

Nezávislost veřejnoprávních sdělovacích prostředků moc znepokojuje, takže je logické, že táž je chce zmanipulovat a omezit jejich vliv na (pro sebe) únosnou míru. To lze vidět nejen v ČR.

Napsal jsem, že význam (z hlediska moci nebezpečí) veřejnoprávního sdělovacího prostředku je především v jeho existenci samé. Domnívám se, že to platí i z hlediska občana, pro nějž je důležité, že v takovém prostředku může najít záchytný bod, kdykoli to bude považovat za potřebné.

Sledovanost je v tomto směru zcela nepodstatná a odvozovat od ní smysl existence nezávislého media je stejně pošetilé, jako tvrdit, že svoboda shromažďování je zbytečná, protože většina lidí sedí u internetu, otevírá , jak statistiky naznačují, pornografické stránky a již se neshromažďuje.

Považuji za nutné zdůraznit, že předcházejícím odstavcem nepopírám, že je nutné velmi pečlivě dbát o kvalitu toho, co veřejnoprávní medium produkuje.

Kvalita (nepřeceňoval bych formu na úkor obsahu) je důležitá už jen proto, že občan zavalený informacemi bude hledat záchytné body. Bude je jistě nacházet - a proč ne - i v mediích soukromých. Ta ovšem nemohou konkurovat veřejnoprávnímu mediu v kontinuitě serióznosti a nezávislosti.

Jeden čtenář BL nedávno napsal, že je pro něj kombinace Právo + BL + další odkazy na internetu zajímavější než časopis TIME, který tudíž odhlásil. Zmiňuji se o tom nikoli kvůli jeho volbě záchytných bodů, ale jako vhodné upozornění na proces, jímž již dnes mnohý z nás prochází.

K tomu, aby se kvalitním záchytným bodem mohla stát ČT, je nutné zbavit ji vlivu politiků.

Jakub Puchalský po svém odstoupení naznačil, že ČT byla pod politickým tlakem. Je příznačné, že se tím nikdo pořádně nezabývá. Kde je opozice, kde veřejnost?

To, že kdosi zvedne telefon a chce cosi po řediteli ČT, je nenezpečný projev zneužívání moci, který nelze omlouvat tím, že jde "jen" o televizi a že telefonující je tak nějak odborník. Není totiž důvod domnívat se, že Klausové a jiní Langrové nevolají i na jiná čísla a nezkoušejí tam uplatňovat svoje zájmy, kdekoli a kdykoli se jim zlíbí (možná, že Telecom má nesmírně cennou databázi volaných a volajících).

V souvislosti s neetickými až nezákonnými telefonáty připomínám (v BL již zmíněný) případ kanadského ministra Jeana Charesta. Ten ztratil ministerské křeslo kvůli tomu, že zatelefonoval jistému soudci, aby urychlil projednání soudního případu. Důvodem bylo potenciální zneužití nemalé ministerské moci - jinak šlo o bezvýznamný případ týkající se občana Charestova volebního obvodu.

Jan Čulík poznamenal, že nejlepší obranou proti politickému nátlaku je jeho zveřejnění. S tím lze jen souhlasit. Problém je v tom, že současná politická mafie se snaží obsadit místo ředitele ČT člověkem, který si netroufne hned při prvním telefonátu říct - ale ovšem pane (dosaďte jméno a funkci dle libosti), to, co říkáte, je tak zajímavé, že s tím okamžitě seznámím naše diváky, dobrý den. Hledají člověka, který místo "sloužím vlasti" (a ne vám) řekne "provedu" a sklapne kufry.

To, že se Jakub Puchalský ozývá až po svém odstranění, není nutně projevem jeho osobní nestatečnosti (tu je lehké odsuzovat od glasgowské či deepriverské klávesnice), ale patrně daleko víc příznakem zbahnění české politické scény, v níž se statečnost rychle utápí.

Troufám si tvrdit, že ve společnosti se zavedenými etickými pravidly a fungující opozicí by zveřejnění nátlaku politiků na veřejnoprávní prostředek znamenalo jejich odchod z funkcí a pravděpodobně konec jejich politické kariéry.

Vzhledem k náznakům politického tlaku na ČT lze mít silné pochybnosti o tom, že Rada ČT, která kandidáta ředitelství vybírá, je objektivní a že jejím měřítkem je veřejný a nikoli spoukromě-politický zájem jejích členů a politických bossů.

Jiří Jírovec

Jaroslav Plesl

Existuje nějaká obrana proti aroganci moci, může občan efektivně zasahovat do veřejného dění i v období mezi volbami do zastupitelských orgánů? Podle článku Martina Hrbka je to nesmysl.

To je ovšem tragický přístup k životu v demokracii. Nikdo přece nemůže očekávat, že budeme žít ze dne na den v perfektně fungující společnosti, kde se politici nehandrkují o nesmyslech, činí rozhodnutí v souladu s obecným zájmem a občané chodí každé ráno šťastně do práce.

Revoluční změny prostě nejsou možné, i když nám komunisti už od školky tloukli do hlavy pravý opak. Zapomeňme na to, stejně jako na vše ostatní, co se nás soudruzi snažili někdy více, jindy méně úspěšně naučit.

Co nás ovšem komunismus naučil výborně, je tolerance k nesmyslným rozhodnutím "daným shora". Lidé si myslí, že vše, co rozhodnou "ti nahoře", je nezvratitelné. A navíc "na věčné časy". To považuji za největší bolest současné české společnosti.

Pokud politici nerozhodují dobře, je nutné dávat jim to najevo. Forem je mnoho. Je možné telefonovat, psát dopisy přímo politiků nebo do novin. Jistě i demonstrovat, vyjádřit svůj názor ve volbách.

Ač se to na první pohled může zdát neefektivní, opak je pravda. A navíc: žijeme ve svobodné společnosti. Za projevený názor nás už nikdo do vězení nepošle, nevyhodí z práce, nezavře našim dětem cestu ke vzdělání. Tak čeho se bát?

Pokud třeba Václav Klaus dostane denně dvě stě dopisů, v nichž občané vyjádří svůj názor na to, jak jeho kolega z ODS (od roku 1991) a senátor Richard Salzmann řídil v uplynulých letech Komerční banku, je to důležitý projev občanského postoje. Stejně tak je dobré působit na místní stranické buňky. To je zpětná vazba, kterou politici potřebují. A Václav Klaus už možná nebude mít tak "dobrou náladu". I to je nutné považovat za úspěch. Ať cítí, že mu pořád někdo šlape na paty, když je proč.

Možná nyní tato varování politici neslyší, a proto si "dělají co chtějí". Ale příště už by se Salzmann nemusel do Senátu dostat. Jelikož nic není trvalé, protože věci se mění (to je velmi důležité si zapamatovat!), brněnská ODS pod tlakem veřejnosti třeba letos na podzim ustoupí od Salzmannovy kandidatury na senátorské křeslo.

Aby takto účinný tlak mohl vzniknout, je ovšem podmínkou, aby si občané byli schopni uvědomit, že Richard Salzmann není v Parlamentu jejich důstojným reprezentantem. A tady se dostáváme k dalšímu důležitému momentu.

Demokracie klade na občana vysoké nároky v tom, že "není daná", jako totalitní formy vlády. Demokracii je třeba udržovat, neustále přemýšlet a debatovat o věcech veřejných, podrobovat je kritické analýze. Vyvíjet tlak na prosazování rozhodnutí užitečných obci.

Občané zkrátka musejí být ve střehu. Kritické myšlení však komunisté, zdá se, z českých hlav dokonale vygumovali. Dočasně. Jsem totiž přesvědčen o tom, že "kritické myšlení" je pouhý návyk, který se v demokratickém prostředí šíří jako "pozitivní rakovina", vůči níž ani Češi nejsou imunní.

Za dva roky nám už možná nebudou vládnout Zeman s Klausem, za tři roky už prezidentem jistě nebude Václav Havel. "Přijdou jiní, mladší". A tady se ptám pana Hrbka zase já: Budeme i potom pořád jenom brečet a trpně čekat, co za nás "ti nahoře" zase rozhodnou, nebo si je budeme kultivovat k obrazu svému?

Ron Sydney, Orange, Kalifornie

Níže uvedený text poslal k této diskusi o článku Martina Hrbka Ron Sydney z Kalifornie. Je to text, který se učí všechny americké děti ve škole. Český překlad viz níže. JČ

When in the Course of human events, it becomes necessary for one people to dissolve the political bands which have connected them with another, and to assume among the powers of the earth, the separate and equal station to which the Laws of Nature and of Nature's God entitle them, a decent respect to the opinions of mankind requires that they should declare the causes which impel them to the separation.

We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty, and the pursuit of Happiness. That to secure these rights, Governments are instituted among Men, deriving their just powers from the consent of the governed. That whenever any Form of Government becomes destructive of these ends, it is the Right of the People to alter or to abolish it, and to institute new Government, laying its foundation on such principles and organizing its powers in such form, as to them shall seem most likely to effect their Safety and Happiness.

Prudence, indeed, will dictate that Governments long established should not be changed for light and transient causes; and accordingly all experience hath shewn, that mankind are more disposed to suffer, while evils are sufferable, than to right themselves by abolishing the forms to which they are accustomed. But when a long train of abuses and usurpations, pursuing invariably the same object evinces a design to reduce them under absolute Despotism, it is their right, it is their duty, to throw off such Government, and to provide new Guards for their future security.

Když začne být v Průběhu lidských událostí nutné, aby jeden národ rozpustil politické vazby, které ho spojují s jiným národem, a aby přijal mezi mocnostmi na světě samostatné a rovné postavení, k němuž ho opravňují Zákony Přírody a Bůh Přírody, slušný respekt vůči názorům lidstva vyžaduje, aby tento národ deklaroval příčiny, které ho nutí k samostatnosti.

Považujeme za samozřejmé ty pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že dostali od svého Stvořitele určitá nezcizitelná Práva a že mezi těmito právy jsou Život, Svoboda a hledání Štěstí. Že jsou k zajištění těchto práv mezi Lidmi vytvářeny Vlády, odvozující svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. Že kdykoliv nějaká Forma Vlády začne tyto cíle ničit, mají Lidé Právo pozměnit nebo zrušit tuto vládu a vytvořit Vládu novou a založit její základy na takových zásadách a zorganizovat její moc takovou formou, aby z jejich hlediska co nejpravděpodobněji zajišťovala jejich Bezpečí a Štěstí.

Moudrost, ovšem, velí, že dlouho ustavené Vlády nebudou měněny z podružných a přechodných důvodů a podle toho ukazuje veškerá zkušenost, že lidé jsou raději ochotni trpět, pokud je zlo snesitelné, než napravit situaci zrušením forem, na něž jsou zvyklí. Avšak když začne být zřejmé z dlouhé historie zlořádů a uzurpací, které mají většinou jen jediný cíl, že je tímto cílem uvrhnout je do absolutní Despocie, je jejich právem, je jejich povinností takovou Vládu svrhnout a vytvořit nové Strážce pro své budoucí bezpečí.

(Americká Deklarace nezávislosti, 4. července 1776)

S pozdravem

Ron Sydney

Orange

California

Petr Novotný

Otravovat, obihat, stezovat si, hadat se, otravovat, a jeste otravovat.

Malokdo a malokde je hroch obaleny hrosi kuzi, schopny ignorovat sedmdesat stiznosti denne. Vetsinou to je spis nekdo zpohodlnely nicnedelanim - a tomu to vecne otravovani v te pohodlnosti zacne branit natolik, ze (o hruzo!) dokonce i neco udela.

Verim tomu, ze je hlavne potreba ZKOUSET. Mozna bychom (omlouvam se za tu prvni osobu) zjistili, ze se neco stane... Predem rict "ono se nejspis nic nestane" je presne to, co od "nas" "oni" ocekavaji, a v cem "nas" "oni" podporuji...

Aleš Jeřábek

Dobry den pane Culik.

Chtel bych reagovat na clanek Martina Hrbka: "Co mají tedy sakra obyčejní lidé dělat??"

Ten pan ma pravdu. Kde jsme se meli naucit, jakym zpusobem prosazovat svoje nazory a vlastne i to, ze je muzeme prosazovat ? Nejen vuci politikum, ale treba i vuci urednikum, neochotnym prodavackam...

Ja jsem se naucil a vyzkousel, ze daleko jednodussi a pohodlnejsi je ustoupit. Clovek usetri spoustu casu a nervu, ktere by musel do tech sporu investovat. Navic vzhledem k tomu, ze to tady malokdo dela, tak je mnohem tezsi s tim zacit. Ti odvazni jednotlivci to maji daleko horsi. Ja je proto ocenuji. Vim, ze bojuji v podstate i za me. Mozna tohle je alespon jedno male reseni. Snazit se takove lidi podporovat. Treba jen tim, ze jim my ostatni podekujeme.

Nekdy se snazite tvrdit, ze staci, aby meli lide dostatek informaci. Nevim. Souhlasim s nekterymi nazory v BL, ktere jsou odlisne od vetsinoveho nazoru kolem me, ale zmeni se neco, kdyz se stejne nebudu podle toho chovat ? I kdyby lide meli informace, ktere jim nekdy chybeji, tak pokud je nevyuziji a budou se dal starat sami o sebe a ustupovat ruznym tlakum, tak jejich situace bude uplne stejna jako predtim. Jen budou navic nastvani sami na sebe, ze jsou neschopni nejakou zmenu provest. Z tohoto hlediska je kritika pro ne nebezpecna. Pokud si ziji v klidu a mysli si, ze svet kolem nich nemuze byt jiny, tak jsou celkem spokojejni. Vy temhle lidem tou kritikou a nezavislym pohledem vlastne ublizujete.

Jestli chcete videt nejake zmeny v chovani lidi, tak si mozna budete muset pockat na dalsi generaci, i kdyz ja do ni take skoro patrim. Je mi 25 a nevim jestli se zrovna u me dockate.

Aleš Jeřábek

P.S Radeji me nepokladejte za typickeho cloveka z CR. Vzhledem k memu nizkemu sebevedomi a neprubojnosti by to bylo s Cechy jeste horsi, nez nekdy tvrdite.

Laické přemítání o článku Martina Hrbka

Jiří Konvalina

Přečtou-li si řadoví občané zmíněný článek, zřejmě bude s jeho obsahem málokdo nesouhlasit. Tento článek je napsaný jak se říká od srdce a je jasné, co tím chtěl pisatel říci.

Co by měl normální člověk dělat? To je správná otázka, na kterou není lehké dát odpověď. Člověk se ve svém konání, alespoň tomu věřím, řídí a rozhoduje na základě informací o dané věci.

Jaké informace však obyčejný člověk dostává od médií, aby si mohl utvořit svůj názor na věc? To je otázka.

I když přečteme každý den několik různých deníků, shlédneme mezi sedmou a osmou hodinou večerní všechny tři zpravodajská vysílání, občan se sám většinou nedobere jasné černobílé odpovědi na své otázky (ano-ne nebo je to tak a tak).

Příklady: Mají lékaři pravdu nebo nemají?

Jak to s námi a naší zemí zamýšlí pánové Klaus a Zeman?

Proč banky dávají peníze do černých děr?

Proč našich 200 poslanců nedá konečně hlavy dohromady, aby se např. legislativa někam výrazněji pohnula?

Snad jen odpověď na poslední otázku je jasná, protože ještě není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř (jeden z mnoha pravdivých Murphyho zákonů).

A vůbec, my Češi máme takový sklon řešit věci teprve tehdy, když už hodiny začínají odbíjet dvanáctou (viz snaha o vstup do EU).

Normální lidé tak sedí na bobku, starají se každý sám o sebe, protože jsou v podstatě rukojmími v několika šílených hrách najednou.

Řešení podle mého názoru nespočívá ani v zakládání nových politických stran. Stran máme dost, nazývají se obdobně jako jinde ve světě a programy budou dozajista taky podobné.

Tak proč to nejde? Jedni jsou pro nové volby, ti druzí zase ne. K čemu to.

Když nefunguje dobře ministerstvo, hned poslanci žádají "hlavu" daného ministra.

Když nefunguje systém politických stran, co dělají, hádají se všichni o všem, nikam to nevede a ztrácí se spousta času.

Co takhle odstranit nějakého pana předsedu?

V tom byla výzva Děkujeme, odejděte, asi nejlepší a řekla to za spoustu lidí, kterým dění kolem nás není zase až tak lhostejné a sem tam se zamyslí. Jan Ruml je pryč, ale to je zjevně málo. Co takhle pan Klaus nebo Zeman? Copak mají oba politickou definitivu na předsednictví? Je "dorost" zatím nekvalitní? Kdo ví.

Co se týká voleb, je to občanské právo a k volbám by se mělo jít. Proč se však nedá nezvolit?

Určitě bylo velkou chybou, že se dávno neudělila červená karta "ovocnářům", kteří nemají ani tu slušnost změnit si jméno strany.

Takhle sedí v parlamentu přes dvacet poslanců, se kterými se nechce nikdo bavit. Dá se říct, že jsou neproduktivní, neužiteční, a přesto si zaslouží finanční odměnu na živobytí. Ale demokracie je demokracie. Máme je tam.

O panu prezidentovi člověk zase až tak neslyší a tudíž o něm nepřemýšlí, skoro ani nevím, že ho máme. To je samozřejmě nadsázka. Já myslím, že to s ním už nějak vydržíme, když on to vydrží s nimi a s námi.

Poslední věc se týká samotných BL. Vím, že úkolem novinářů je snaha o přinášení objektivních a zaručeně pravdivých informací o tom, co se děje kolem nás. Mám ale takový dojem, že BL se poslední dobou staly psanou obdobou poslaneckých interpelací, kdy se lidé od "novin" přebíjejí články jako v mariáši a neví, kdy přestat.

Ale to jen na okraj. Třeba by se to dalo někdy vyřídit po mailu, telefonu nebo i jinak a pak to uveřejnit jako rozhovor dvou intelektuálních protihráčů na dané téma.

Jiří Konvalina (doktorand univerzity v Pardubicích)

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Z detektivek, akčních filmů a thrillerů ví každý občan, oč běží. V boji s organizovaným zločinem policie zatkne menší mafiánskou rybu, která dostane na výběr: Buďto poputuje do vězení, anebo udá ryby velké. Malá ryba se rozhodne svědčit výměnou za to, že unikne pomstě těch velkých.

Speciální policejní složka zařadí obviněného do programu zvláštní ochrany. Zločinec získá novou identitu, nové bydliště a počestné zaměstnání nejlépe ve firmě, ve které se vyplácejí mzdy.

Z filmů ovšem víme, že předmětem zájmu mafií se pak stane právě ono oddělení, které bude svědky chránit a ukrývat.

Aby mafie předvedla, že se zrada nevyplácí, pokusí se policii zkorumpovat, získat informaci o identitě zrádce, aby ho mohla pro výstrahu jiných gangsterů zprovodit ze světa.

Filmy jsou většinou o tom, že si mafie mezi policisty informaci nějak opatří, a svědek (bývá to kladný hrdina) se akčně musí o holý život porvat sám.

Paragrafové znění zákona, které ministerstva vnitra a spravedlnosti předloží do třicátého června, bude určitě srovnatelné se právními normami, které umožňují zvláštní ochranu svědka či obviněného například v Itálii, Německu, či Velké Británii.

O tom, zda zákon pomůže v boji proti organizovanému zločinu, ovšem rozhodne především to, zda čeští mafiáni budou mít k českým policistům, na rozdíl od spíše skeptické veřejnosti, důvěru. Této důvěry v profesionalitu a diskrétnost policistů lze docílit dvěma způsoby.

Teoreticky - nesmlouvavým postupem oddělení pro odhalování úplatných a zrádných policistů, anebo prakticky: Zákazem promítání zmíněných filmů, na které se bohužel kromě počestných občanů jistě dívají i gangsteři.

Jan Lipšanský

Vazeny pane,

precetl jsem si na Britskych listech Vasi reakci a musim priznat, ze kovarova kobyla chodi bosa. Vy sam asi nemate s Ceskym telecomem problemy, kdyz v nem pracujete, jinak si nedovedu Vasi reakci vysvetlit.

ad 1) V dopise, ktery spolu s uctem zaslal dne 1. 12 .1999 generalni reditel SPT Telecom (tak to v dopisu je) RNDr. Premysl Klima, CSc. se pise o strategii v oblasti telekomunikacnich sluzeb v roce 2000. Zakaznik se z nej dozvi, ze:

Ani slovo o Vami uvadenem detailnim vypisu z uctu. Navic pilotni projekt v Brne je hezka vec, ale kdyby se na Britskych listech neobjevila kritika, asi bychom se o tom nedozvedeli. A navic, od pilotniho projektu k plne realizaci muze byt dost dlouha cesta (viz digitalni vysilani v Ceske televizi).

ad 2) Mluvim ze zkusenosti bezneho uzivatele a z informaci, ktere mi poskytl pracovnik Ceskeho telecomu. Bud tomu tedy nerozumeji zamestananci Ceskeho telecomu, nebo Vy. Vec je jeste komplikovana tim, ze kdyz bydlim v pronajmu, MUSIM mit kvuli nahlednuti do detailniho vypisu PLNOU MOC majitele telefonni stanice (kvuli utajeni).

Netvrdte mi, ze kdybych si zavolal po telefonu, tak utajeni neplati. Mozna jste spatne pochopil moji vytku - reklamaci ano, tu mohu podat pisemne nebo telefonicky, ale ja jsem mluvil o detailnim vypisu. Kvuli tomu se musim dostavit az na Prahu 10! Detailni vypis neni totiz predmetem reklamace, tudiz nebude k rozhodnuti pripojen!

Kazdopadne by mne zajimalo:

Nezlobte se na mne, ale jako bezny uzivatel sluzeb Ceskeho telecomu mne prave vyse uvedene skutecnosti velmi stvou. Vase vysvetleni je pak samozrejme nedostacujici.

Jan Lipšanský

jak jsem slibila, odpovidam na  teisticky clanek Jana Lipsanskeho.

Nyni k jednotlivym bodum:

A) Ateisticka nabozenska fanaticka

Muj oponent nema pravdu, kdyz argumentuje, ze ateiste a teiste se od sebe lisi jen tim, ze jedni tvrdi (bez dukazu), ze  Buh neni, druzi (tez bez dukazu), ze Buh je. Nikoliv. Rozdil spociva v rozdilnem pristupu k teorii poznani. Ateiste tvrdi, ze nejsou opravneni prijmout existenci nejakeho jevu, pokud ho nemuzou s dostatecnou pravdepodobnosti prokazat. (John Locke to nazyval centralni epistemickou povinnosti.) Coz uz jsem psala minule, ale J. Lipsansky to patrne neregistroval.

Sila dukazu, kterou jednotlive smery pozaduji, se lisi.

Internaliste vyzaduji, aby vsechny faktory, potrebne k potvrzeni, byly pro pozorovatele dostupne (nemusi to byt  presne osoba, ktera provadi verifikaci, ale musi byt schopna ty dukazy pochopit).

Externaliste se domnivaji, ze nektere z potrebnych faktoru jim dostupne byt nemusi. 

Toto byvala prevladajici linie zapadni teorie poznani, i kdyz se cas od casu objevily nazory, ze existence Boha by mela byt z centralni epistemicke povinnosti vynechana (i externalismus by mohl vest k teismu).  L. Wittgenstein navrhl, ze by mel byt z verifikacni povinnosti vynechan vyrok: Vsichni lide maji rovna prava. 

Z hlediska teorie poznani (i selskeho rozumu, tj. naivniho realismu) je Lipsanskym uvadeny priklad s prirozenim advokatky nespravny. S velkou pravdepodobnosti se jeho existence jiste prokazat da. (Mozna tento priklad autor nemyslel vazne a ja jen nepochopila jeho oblibeny druh humoru.)

Nejde tedy o to, zda verim nebo neverim na existenci zelenych muziku, mentionu ci na ucinnost homeopaticke lecby. Proste prijimam jen to, co bylo s dostatecnou pravdepodobnosti prokazano. Existence atomu neni veci viry, ale experimentalnich dukazu.

Odbocka: Vy citujete ve svem  textu Umberta Eca, ze urcite pravdy jsou dany.  Opravdu myslel pravdy (pokud ano, tak jake?), anebo zastava nejakou formu realismu a predpoklada, ze  predmety poznani realne existuji?  Podle textu se domnivam, ze jde spise o tuto moznost.  (Ale recenze knihy ve me vzbudila nadeji, ze uz snad konecne Derrida a spol. zacinaji vychazet z mody.)

B) Omylna veda

Vedecke poznani se vyviji. A vedecke omyly nejsou prekonavany intuici nebo pomoci nejakych zjevenych pravd, ale zase vedeckymi metodami.

Autor byl ale laskavy a v dukazech o omylnosti vedy  uvadel jen priklady mene zavaznych omylu, jako je popirani kabelu mezi Evropou a Amerikou,   kamenu padajicich z nebe atd. Mohl nasadit tvrdsi kalibr. Co je popreni nejakeho kabelu pod morem proti vedeckym dukazum menecennosti nekterych lidskych ras nebo celych socialnich skupin?  Coz netvrdili jenom nejaci psychicky uchylni maniaci, ale renomovani vedci, ozdobeni mnoha tituly. Privatizace v Rusku byla take provadena podle rad odborniku z prestiznich universit. A co je tam ted? Bida,  hlad a valka. Chyby v teoriich se opravi, ale mrtve lidi uz nevzkrisi nikdo.

Takze se dostavame k uskalim pouzitelnosti "nejlepsich moznych reseni".   Racionalni analyza ma svoje uskali a muze (ale nemusi!) vest do propasti. Ale nic lepsiho nemame.  Iracionalni pristupy, ktere se ridi zjevenymi pravdami,  vedou do baziny vzdycky.  

Myslim, ze nejmene nebezpecny je pristup: pri zkoumani problemu pouzit racionalni metody, pri rozhodovani o tom, jak postupovat,  ma kazdy svoji pravdu - a mel by mit  stejne pravo rozhodovat o vecech, ktere ovlivnuji jeho zivot.  Pri diskusi o jaderne energii nebo geneticky modifikovanych potravinach me samozrejme budou  vic zajimat nazory odborniku nez to, co mi rekne popularni zpevacka nebo herec. Ale pri rozhodovani, zda nejakou potencialne nebezpecnou technologii zavest, by mel mit stejny hlas kazdy, jehoz zivot bude tato technologie ovlivnovat - tedy se nepodivuju, ze zpevaci a herci podepisuji petice proti JETE (clanek V. Novaka).

C) Neinformovana fanaticka

J. Lipsansky si poradne neprecetl moji poznamku. Psala jsem, ze v ceskem tisku prevladaji ruzne formy teismu, prevazne katolickeho, a ze pocet teistickych a ateistickych clanku neodpovida rozlozeni vericich a nevericich osob v populaci. A neinformovana fanaticka jsem proto, ze  J. L. se domniva, ze katolicke clanky neprevazuji, ze media propaguji i dalsi cirkve. To, ze prevlada teismus, nevyvratil - a ani nemuze. Protoze si nepamatuji, ze bych napr. v priloze Orientace cetla krome clanku o vire take nejake filosoficke zduvodneni ateismu. Chci se orientovat ve vsech myslenkovych smerech, nejen v teismu.
A kdyz uz jsem u prezentace cirkvi. J. Lipsansky je s nim patrne spokojen, pro me ale ty clanky myslenkove stimulujici nejsou. Je to asi tim, ze jsem ateistka a ocekavam od nich neco jineho nez verici. Zajima me treba, jak resi ruzne cirkve (nejen v Cechach, ale i ve svete) problem svobodne vule, socialni nerovnosti, ruzne eticke otazky, jenze nachazim prevazne plytke moralizovani, informace o svatorecenich, ruznych cirkevnich organizacnich otazkach. Nadsena tim nejsem a tyto stranky sleduji stale mene.

Juliana

Jan Lipšanský

Tak jsem chtel vcera dokazat nesmyslnost argumentaci o otazce, zda Buh je, ci neni, zda se da, nebo neda poznat nasimi nedokonalymi smysly, a vyvolal jsem presny opak - novou vlnu argumentaci.

Ja se neminim s nikym dohadovat, zda Buh je, ci neni, zda se da dokazat, nebo poznat. To je osobni zalezitost kazdeho z nas. Slo mi o to, ze ani jedna strana nema pravo si narokovat patent na svuj nazor jako jediny pravy. Ze vecne putky zastancu a odpurcu jsou v tomto ohledu nesmyslne a zbytecne.

A tak se mi nakonec libila jedina reakce, a za ni se stavim: reakce pana Pinkavy. Pan Pinkava (mimochodem, tajuplna slecna ci pani Juliana nema v sobe dokonce ani kousek lidske slusnosti, kdyz nedokaze lidi, kteri ji nejsou po chuti oslovit alespon slusnym oslovenim) jediny mi mluvi z duse, a snad jako jediny pochopil, o co ve skutecnosti jde.

Bojim se dalsich teologicko-ateistickych disputaci. Jsou zbytecne, marne a k nicemu. Protoze neprinesly odpoved ani po nekolika tisicich let.