Co je nového v České republice

a) atheismus nemusi byt totozny s materialismem

b) krome antickeho atheismu existuje tez atheisticka vetev indicke a cinske filosofie

c) autorka nevidi (nebo nechce videt) vnitrni rozpory v krestanske etice.

K tomu též reakce Luboše Motla v tomto čísle BL.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, dále v internetovém knihkupectvi Eliška, (knihy.cz, informace o knize je na tomto místě), v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Peter Erbák

Dobrý den,

pane Čulíku, posílám dva materiály ze serveru České lékařské komory http://www.lkcr.cz/

k ilustraci současné situace ve zdravotnictví, především však k situaci privátních ambulantních specialistů.

P.E.

Prohlášení prezidenta ČLK k aktuální situaci

Vážená paní doktorko, pane doktore,

v těchto dnech dostanete Tempus medicorum, ve kterém se dozvíte o vládním rozhodnutí o cenách péče na 1. pololetí roku 2000. Též zde zjistíte, jaké sankce a srážky nás čekají za nedodržení limitů na léky a indukovaná vyšetření. Uprostřed časopisu je informační plakát, který občany - naše pacienty žádá o sponzorskou pomoc. Na straně 3. naleznete i vzor sponzorské smlouvy. O radu či pomoc se můžete obrátit na právní oddělení ČLK, či na Vaši okresní lékařskou komoru. OS ČLK dostala též za úkol svolat ambulantní lékaře, abyste mohli společně prodiskutovat další postup na okrese. Současně i probíhají jednání s pojišťovnami s cílem najít nějakou jinou variantu úhrady péče v prvém pololetí roku 2000. Od těchto jednání si však nelze slibovat zásadní změnu.

Pokusím se nyní analyzovat možnosti jak postupovat dál:

1.Nedělat nic a čekat jak dopadnou jednání s pojišťovnami - lze předpokládat, že nakonec k nějakému drobnému zmírnění dopadů vládního rozhodnutí dojde. Situace není však vyřešena. Dostanete méně, při nejlepším stejně jako v prvém pololetí roku 2000. "Pokutu" za léky a indukovanou péči Vám pojišťovny vyměří až v druhém poletí roku 2000 neboť musí nejprve spočítat celorepublikové průměry. Pokud nebudete dělat nic, pak je třeba se smířit i s představou, že před vánoci 2000 možná zaplatíte několik desítek až set tisíc. Protože podepíšete dodatek smlouvy, kde s tímto vyjádříte souhlas, nebude vám pomoci. Možná, že společnými silami ( za přispění ČLK) uhádáme nějaké snížení konečné výše pokuty.

2. Podepsat dodatek smlouvy a současně požádat VZP, aby Vám sdělila přesnou výši vašich nákladů na léky a příslušná indukovaná vyšetření v odbornostech 222,801-805,809,812-823, v prvém a druhém čtvrtletí roku 1999.

Současně musíte požádat o sdělení, kolik procent tyto vaše náklady činily oproti celorepublikovému průměru ambulancí stejné odbornosti ( x %). Následně pomocí tužky a papíru, či s prostředky moderní techniky musíte sledovat náklady na léky a vyžádaná vyšetření v příslušných odbornostech, abyste nepřekročili svůj loňský limit.

I když jej nepřekročíte, nemáte ještě vyhráno, neboť můžete překročit "budoucí" celorepublikový průměr, který lze spočítat až po uplynutí prvního pololetí roku 2000. Tedy celkem jednoduše řečeno musíte léčit a vyšetřovat co nejméně.

Ekonomická restrikce vás však neexkulpuje z pohledu právního či etického. Tedy další možností je každého - dražšího pacienta - odeslat do lůžkového zařízení. Lůžkové zařízení má paušál odvozený z loňské výkonnosti a tedy pokud takových pacientů dostane víc, půjde do ztráty a ještě k tomu budou muset kolegové v nemocnicích víc pracovat.

Ambulantní specialisté se ještě k tomu buď musí smířit s poklesem celkových plateb o 8% (jednoduše si zjistíte u své ordinace kolik to činí) či musí vyprodukovat o 20% vyšetření víc a dostanou 101%.

Nesmí však indikovat víc vyšetření a napsat víc léků - tedy musí vyprodukovat prázdné body. Jednoduše řečeno buď mrtvé duše, nebo zbytečné kontroly bez nutnosti spotřebovat materiál či předepisovat vyšetření a léky. Jistě se najde dost z nás, kteří si tuto "českou" cestu zvolí. Konečně jsme mistři v proplouvání.

3. Nepodepsat dodatek smlouvy, případně smlouvu s pojišťovnami vypovědět a pracovat jako nesmluvní zařízení. Neodkladná péče (např. každý kontakt mimo kontrol atp.) se účtuje příslušné zdravotní pojišťovně každoměsíčně s 15 denní lhůtou splatnosti, při prodlevě se uplatňuje penále. Cena je 0,8 Kč za bod bez jakéhokoliv omezení ( časového či historického). Nezbytné léky předepsané během neodkladné péče (nutné k akutnímu ošetření) hradí plně pojišťovna. Je vhodné recept označit např. nebezpečí z prodlení. Ostatní péči si musí pacient hradit plně sám. Sám si musí i uhradit léky - nutné vyznačit - hradí nemocný- či je možné jej s doporučením potřebné preskribce odeslat do smluvního zařízení. Toto řešení je systémově nejlepší, ale vyžaduje dobrou analýzu trhu a případné konkurence a dále vyžaduje i odvahu. Současně je vhodné pacienty vybavit potvrzením (účtem) a poslat je na pojišťovnu, případně jim poradit, aby svoji pojišťovnu žalovali, neboť mají právo na bezplatnou péči a současně na svobodnou volbu lékaře. Jedinci jistě na pojišťovně neuspějí, ale pokud například se na ni obrátí půlka okresu, pak lze těžko předvídat další postup.

4. Vyvěsit na svých dveřích do ordinace informační plakát ČLK a do čekárny dát namnožené Sponzorské smlouvy. Není vhodné pacienty přemlouvat ke sponzoringu.

Pokud někdo má zájem, pak je možné mu poskytnout odpovídající vysvětlení. Když vám denně 10 lidí dá 100 Kč, jde za měsíc při 20 ordinačních dnech o 20 tisíc, za rok 240 tisíc. Tuto částku je nutné zdanit jako dar. Mnozí z Vás to budou považovat za nesystémové řešení, někteří se zaleknou a budou se bát si "říci" o peníze.

U sociálně slabších jedinců se dočkáme kritiky. Pro kolegy, kterým se toto řešení nelíbí, jsou zde řešení vyjmenovaná ad 1-3. Plošně vybírané sponzorské dary jsou zásadním průlomem do myšlení českých občanů - za zdravotní péči se platí!!

Bez tohoto průlomu se nikam nepohneme dál a budeme se neustále točit v bludném kruhu.

Předpokládat, že tento průlom učiní politici prostřednictvím zákona je z dosavadních zkušeností dosti nereálné. Pokud si někdo myslí, že poslance přesvědčí, ať to zkusí prostřednictvím svých poslanců v okresech. Rád si přečtu či poslechnu informace o takové aktivitě. Scházím se s poslanci téměř každý týden. O spoluúčasti s nimi hovořím již pátý rok. Výsledek všichni vidíme.

Vážení kolegové. Předestřel jsem vám spektrum možností, ze kterých si můžete vybírat. Nevylučuji, že někdo vymyslí různé další či nějaké mutace těch předložených. Jsem však přesvědčen, že bez ofenzivního způsobu chování ( bod 3. a 4.) nikdy významněji neuspějeme.

Prosím, abyste zapomněli na představu, že nás pár v centru donutí vládu, aby naši situaci zlepšila. Dále zapomeňte na ministra mesiáše - žádný nebude.

ČLK vám může pomoci vstát na nohy ze země, ale chodit už musíte sami. Pokud tu sílu nemáte, tak spadnete opět na zem a musíte se pak smířit s tím, že nevstanete a chodit nebudete. I tak jde žít, ale pak si prosím nestěžujte.

ČLK nemá zákonnou kompetenci jak donutit vládu a parlament ke změnám.

Obcházíme politiky a vysvětlujeme, přemlouváme, argumentujeme. Možná , že i někdy v budoucnu uspějeme, ale horizont je hodně daleko, jde o běh na velice dlouhou trať, kdy téměř celá společnost stojí proti nám, neboť její zájem je co nejlepší servis za co nejméně peněz. Kdyby mohli, pak si pořídí, stejně jako bohatí starověcí Římané, vzdělané řecké lékaře - otroky pracující za stravu a přístřeší. Na závěr poslední poznámku. ČLK je tak silná jak je každý z nás odhodlaný něco udělat. Z gauče ještě nikdo žádnou bitvu nevyhrál. A pokud vám to nedochází, pak vězte, že zde bitva už zuří. Je to bitva o podobu zdravotnictví a o postavení lékařů.

V Praze 17.1.2000

Zpráva pro ČTK:Česká lékařská komora protestuje proti cílené dezinformační kampani

Řada politiků dezinformuje veřejnost s cílem postavit občany proti jejich vlastním lékařům. Z toho důvodu prezident ČLK Dr. D. Rath vydává prohlášení:

1.150-200 tisícový příjem soukromých zdravotnických zařízení je politiky vydáván za  příjem lékaře či dokonce za jeho plat. Jde však o celkovou tržbu pro celé zdravotnické zařízení. Celková tržba nic neříká o tom, kolik má zařízení zaměstnanců (sester, laborantů, lékařů, sekretářek, uklízeček, údržbářů atp.), dále z ní nevysvítá, kolik tvoří neovlivnitelné provozní náklady zařízení tj. nájem, topení energie atp. Mnoho zařízení splácí hypotéky za nakoupené přístroje jejichž cena bývá několikasettisícová. Podle zjištění ČLK zbývalo průměrnému soukromému zařízení na hrubou odměnu pro lékaře - majitele v roce 1999 celkem 13 tisíc hrubého měsíčně. Uvádět tržbu jako parametr zisku či úspěšnosti svědčí buď o hlouposti či zlém úmyslu.

2.Žádná etická norma lékařská či jiná nezavrhuje možnost být obdarován či dát dar, nebo ze svobodné vůle někoho finančně podpořit.

3.Sponzorský dar vychází z § 628 občanského zákoníku. Sponzorské dary se již řadu let dávají běžně v nejrůznějších zdravotnických zařízeních a dávají jej jednotlivci i organizace. Sponzorsky se podporuje i sport či jiné humanitární aktivity. Sponzorují se i politické strany, často z nejasných a pochybných finančních zdrojů. Z tohoto titulu by se politici měli zamyslet především nad svojí vlastní morálkou, kdy řada politických stran používá velice špinavé peníze a přitom hovoří o etice druhých.

4.ČLK jako jediná instituce uděluje a odebírá licence lékařům. Nikdo jiný nemůže takový akt učinit. Vláda nemá kompetenci zasahovat do svobodného povolání lékaře pouze za podmínek určených zákonem. Sponzorování zdravotnického zařízení nedává vládě žádnou zákonnou možnost do tohoto procesu jakkoliv zasáhnout. Pokud vysocí státní úředníci tvrdí opak, nemluví pravdu a před společností se zesměšňují.

5.Sponzorské dary nejsou určeny pro lékaře, ale pro jejich zdravotnické zařízení, ať je v soukromém či státním vlastnictví. Dary jsou určeny na provoz a rozvoj. Mají dopomoci k udržení současné úrovně a dostupnosti zdravotnických služeb. Jejich příznivý efekt pocítí především občané potřebující zdravotnickou péči. Jde o vyjádření svobodné vůle občanů, kteří chtějí kvalitní zdravotnictví za podmínek, kdy vláda odmítá dát do tohoto resortu více prostředků.

V Praze 17.1.2000

Dr.D.Rath

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Autoři reportáže vtipně zkombinovali pasáže prezidentova novoročního projevu, ve kterém varoval před vlivem nadnárodních společností, se záběry jeho manželky, která jedné z nadnárodních společností dělá reklamu výměnou za sponzorský dar pro svou nadaci.

Prezidentova manželka se domnívá, že reportáž byla nepřímým útokem na hlavu státu, a pracovnice její nadace míní, že televize postupovala neprofesionálně a neeticky.

V každém případě ta reportáž výstižně popsala paradox, se kterým si příliš nevíme rady.

Václav Havel měl pravdu, že nadnárodní společnosti jsou svým chováním nebezpečné. Neříká to sám a není těžké to doložit.

O moci nadnárodních společností pak svědčí i to, že si za směšný milion, který jistě odepíší z daní jako výdaj na reklamu, najmou ke své propagaci manželku hlavy státu.

Ta se ovšem také nedopustila ničeho špatného: Peníze které vydělala pomohou dobré věci, konkrétně prevenci kolorektálního karcinomu.

Ve světě, kde společnosti devastující přírodu sponzorují ekologické organizace, které z takto získaných prostředků proti zmíněným společnostem bojují, není zmíněná reportáž skandální, ale pouze tragikomická.

Do zorného úhlu první dámy se vejde právě tak její nadace, nikoli už drobní prodejci, které likvidují obchodní řetězce.

A co je ještě horší: Jestliže ani prezidentova manželka nenahlédla vážnost toho, o čem hovořil prezident, jaká je naděje, že jeho slova mohou vytrhnout z letargie ostatní občany?

Říká se tomu co učinila špatný příklad. A soudí-li že někdo nepřímo zaútočil na hlavu státu, pak to sotva byla televize.

Vysílá se ve středu 2. února 2000.

Petr Novák

Pane Čulíku,

posílám maličkatý příspěvek ke Goedelově větě:

Pan Vacek píše ve své pozámce o Goedelově větě, že kniha "Goedel, Escher, Bach: An Eternal Golden Braid", je pouze pro vážné a hloubavé zájemce.

Tuto knihu vlastním mnoho let a i přes tehdejší nedostatky mojí angličtiny jsem jí v době svých studií hltal jako nic jiného. Je to především vynikající kniha, která poutavou formou popularizuje moderní vědní obory. Kouzelník Hofstadter kromě výkladu používá na konci každé kapitoly rozhovory, ve kterých vystupují Achilles, želva a další postavy a které v metaforách diskutují k probíranému tématu. Text je doprovázen grafikami známého holandského grafika Eschera (jak napovídá název knihy, nikoliv samoúčelně).

Doporučuji tuto knihu všem vysokoškolským studentům bez rozdílu oboru. Pro ty, co mají rádi matematiku, pak doporučuji i další Hofstadterovy knihy.

Chtěl bych zde poděkovat Dannymu ze Švýcarska, který mi knihu daroval někdy v roce 1986 nebo 1987, a Ivanu M. Havlovi a Petrovi Hájkovi, kteří jako první na tuto knihu upozornili české čtenáře svým referátem na konferenci Sofsem někdy kolem roku 1985.

Knihu lze samozřejmě koupit i na Internetu (za $16 a méně) a v dalších českých prodejnách zaměřených na zahraniční literaturu (v The Globe by mohli mít dokonce mírně použitou kopii, ale tuhle knihu prodá jen ten, kdo si kupuje luxusnější provedení).

Mimochdem, tato kniha má na Amazon.com celkem 107 čtenářských recenzí s průměrnou známkou 4,5 z 5 možných.

Úplný seznam knih Douglase Hofstadtera je samozřejmě zde: http://www.amazon.com/exec/obidos/Author%3DHofstadter%2C%20Douglas%20R

Domácí stránka D.R.H. je zde:

http://www.cs.indiana. edu/people/d/dughof.html

Jan Kyncl

Pane Culiku, samosebou zadnou vrazdu ci rasove nasili nelze obhajovat zlodejnou ci cimkoli.

Ale je individualni vina zlodeju, je individualni vina skinu, neni "vina Romu" a neni "vina vetsinove spolecnosti."

Pokud nesouhlasime s nejakym rozsudkem nebo s postupem policie v nekterem pripadu, je treba pripad medializovat, ale s tim, ze ten a ten policista ucinil to a to spatne a ten a ten soudce vynesl "spatny" rozsudek.

Neni mozno z cinu konkretnich jedincu vysuzovat vinu ani romskeho etnika, ani "vetsinove spolecnosti".

Pokud budete brat jiny metr na mensiny (kolektivni vina neexistuje) a na vetsinu (jeji kolektivni vina existuje), nadelate jenom zlou krev.

Ze Americane citi nejakou vinu vuci Indianum a Afroamericanum, je vzhledem k dejinam pochopitelne. Dejinam Romu v Ceskych zemich to neodpovida.

Zivim se poctive,dane platim, rasove konflikty neschvaluji, ani se jich neucastnim, prispivam na detske vesnicky...., proc me, clena vetsinove spolecnosti, obvinujete?

Jan Kyncl

Poznámka JČ: "Žádný člověk není ostrov. Smrt každého člověka mě umenší, protože jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Tobě zvoní." (anglický barokní básník John Donne, 1573-1631, citováno po paměti). - Jistěže souhlasím s panem Kynclem, že není možno aplikovat kolektivní vinu na nikoho. (Těžko také přijmout pozoruhodné výroky, že "Arabové mi smrdí" - prostředí západních univerzit, zejména v technických a v lékařských oborech, je nesmírně mezinárodní. Vedle sebe tam pracují odborníci z nejrůznějších kultur a zázemí. Těžko si přitom představovat, jak se vzájemně očuchují a jak je jim nepříjemný "zápach jiné rasy".)

Dochází-li ve společnosti k násilí na jejích jednotlivých členech, jsme za to všichni odpovědni, dokud se nezasadíme, aby trestní orgány řádně fungovaly a aby bylo právu a spravedlnosti učiněno zadost. Netýká se to žádné většinové či menšinové společnosti. Dokud tento problém není vyřešen, je to problém každého občana. Jiné obviňování nevznáším, ani ho nevznesl recenzovaný britský film, který velmi citlivě zaznamenal, že zatímco převažuje v české společnost tvrdý rasismus (to je pravda), existují i občané, kteří s tímto rasismem nesouhlasí. Nikdo nevznáší vůči české většinové společnosti kolektivní vinu - existuje však kolektivní odpovědnost. Ta je silnější v české společnosti, ale existuje obecně lidská odpovědnost. Právě proto vnucuje Evropská unie České republice antirasistické kampaně.

Rasismus v ČR? Reakce na článek Jana Kyncla a poznámku Jana Čulíka

Jiří Konvalina

Musím uznat, že článek Jana Kyncla jsem si přečetl opravdu se zaujetím. Jako obyčejný čtenář jsem s tímto článkem spokojený a nutno říct, že někdy opravdu není škoda času věnovaného sepsání vlastních myšlenek.

To prostě není možné, tomu nemohu věřit (spravedlnost v těchto případech přece funguje nebo snad ne) a nejsem si úplně jistý, jestli tím J.Č. jako redaktor neohrozil, alespoň pro mě osobně, sebe jako s nadhledem uvažujícího a s fakty píšícího žurnalisty. Existuje-li rozumné faktické vyjádření k této větě, pak prosím pana redaktora, aby tak učinil.

Problematické soužití Romů a Čechů musí být hodně moc staré. To nevzniklo ze dne na den. Ze svého okolí víme, že názor na Romy je špatný. Ale co teď honem s tím, hrozí nám EU a ne neoprávněně.

Určitě nebude marná dlouhodobá diskuse zástupců obou stran, ale mezitím by se už konečně měla začít napravovat situace ve vzdělanosti Romů. Včera už bylo pozdě s tím začít.

Až lidé uvidí Romy na místech úředníků, politiků, majitelů krámků, pilotů, policistů, vědců bádajících nad enzymy a geny a nikoliv výlučně jako hlučné skupiny postávající na náměstích, posedávajících v parcích atd., pak budeme mít všichni důkaz, že se věci vyvíjejí dobrým směrem. Ale měli bychom poctivě počítat s tím, že to je otázka příštích několika desítek let.

Nebylo by možná od věci, vzhledem k předchozímu odstavci, zeptat se Romů, co vlastně oni sami chtějí, jestli se vůbec chtějí zařadit do "většinové společnosti", třeba by chtěli žít podle své kultury, co chtějí a očekávají od "většinové společnosti", co naopak nabízejí a podobné zásadní otázky. Jinak přece to "většinová společnost" udělá podle svého a právo plně se svobodně rozhodnout bude promlčeno.

(Netuším, jestli je možné zorganizovat nějaké referendum, kde by se Romové vyjádřili, kam by měl směřovat vývoj romské populace, ale bez vnějšího vlivu nějakých aktivistů, z nichž někteří jsou bohužel dost jednoduší).

Další otázka je práce, nějaký smysl života. Pokud by si zakládali Romové alespoň na své kultuře, proč nejsou k vidění nějaké brožury, knihy, lokální muzea, kulturní vystoupení a další věci (možná, že jsou, ale kdo o nich ví), které se dají nabídnout (a nejen domácí společnosti).

Dnes nemůže být nemožné získat nějaké vládní dotace na start takového projektu. A tím, že by nějaké muzeum, nakladatelství a já nevím co ještě, si vydělalo na vlastní provoz (i kdyby se ta činnost částečně dotovala), zaměstnalo by se tak několik lidí a určitě by to bylo prospěšné celé věci. A někde se začít musí.

Závěrem lze snad jen dodat, že by svět bez rasismu byl určitě lepší, ale dosáhnout takového stavu je principiálně zřejmě nemožné. Vždycky se najde něco, co uvede rasismus do pohybu, co ho přiživuje, nic prostě není jenom tak (perpetuum mobile nefunguje, alespoň zatím, protože ho nic nepřinutí jaksi se uvést do pohybu).

Pokud se nám částečně podaří zvládnout náš domácí stav, jak na tom budou třeba muslimové s křesťany, Arabové s Židy, Čečenci s Rusi a mnohé další příklady, které je možné pozorovat za hranicemi naší malé republiky. Nechci nás Čechy (a věřím, že nikoho neurazím, když Čechem myslím každého občana naší republiky i ty, kteří se jimi cítí být, ale žijí třeba na Měsíci) na základě ostatních případů omlouvat, ale řekněme si, že nejsme v otázce rasismu ničím výjimeční (možná se jeho formou nějak odlišujeme), prostě se tu situaci snažíme vyřešit a jestli nám to jde lépe nebo hůře, to musí posoudit jiní.

A jestli to neumíme, jestli jsme v tomto ohledu neschopní, pak máme smůlu, zůstaneme pro okolí rasisty, protože nikdo jiný to za nás neudělá. Začít by měl každý u sebe. Komu to není jedno, musí v duši doufat, že tentokrát sebou trošku "hodíme", protože místo někde v zadních řadách při vymítání předsudků, by nám v budoucnu nemuselo být příjemné, popř. po chuti, jak kdo chce.

Poznámka JČ: Z textu není jasné, co Jiřího Konvalinu tak šokovalo. Věta: "Se společností, která toleruje, aby v ní byli lidé pro svou barvu kůže beztrestně zabíjeni nebo mrzačeni, je vážně něco v nepořádku" je přece banálně pravdivá. Anebo se snad pan Konvalina domnívá, že s takovou společností není nic v nepořádku?

Ale snad Jiřího Konvalinu spíše šokovalo, že jsem výrokem naznačil, že nemám důvěru v českou policii ani v české soudnictví v této věci. Neexistuje snad bezpočet příkladů, že se česká policie chová rasisticky, že má velmi blízko ke skinheadům? Neexistuje bezpočet mezinárodně zdokumentovaných případů, že násilí na Romech bylo jen velmi nedostatečně vyšetřeno a potrestáno?

Co míní pan Konvalina návrhem, že by se mělo "uspořádat nějaké referendum, jak to bude s populací Romů" - Necítí, že je to formulace skrznaskrz rasistická, blízká sterilizaci Romek, která se v Československu prováděla v osmdesátých letech? Co by říkal tomu, že by mělo být uspořádáno referendum o tom, jak to bude s populací Čechů? A kdyby se referendum rozhodlo, že se populace Čechů má snížit, jak se to snížení bude provádět? Bude se ženám zakazovat mít děti?

Argument, že rasismus je věčný a je všude, je neuspokojivý. Je z řady častých arugmentů, ozývajících se z České republiky a vysvětlujících, proč nic nejde. Je příbuzný argumentu, že jinde je to také špatné, tak proč bychom se měli snažit zlepšovat situaci zrovna u nás. Česká republika se snaží vstoupit do Evropské unie a jak dala EU v těchto dnech velmi výrazně najevo Rakousku, toto společenství nebude trpět rasovou nesnášenlivost.

Jan Lipšanský

Vazeny pane,

polozil jste v jednom svem clanku sugestivni dotaz, kolik bilych bylo zabito Romy? Odpovidam - hodne. Podle statistik se totiz romska cast obyvatelstva podili na kriminalite ze 60 % (podle poslednich informaci v Lidovych novinach), a sam mam velmi negativni zkusenosti z Brna. Nikdy nezapomenu na den, kdy kousek za bankou, kde jsem delal o prazdninach vratneho, zabili Romove za bileho dne starsi pani kvuli trem stovkanm, co mela v penezence. Nikdo nic neudelal, protoze se bal, aby nebyl zabit taky. Takze - co opravnuje Romy, aby vrazdili bile? I kdyby 90 % bilych byli rasiste.

Myslim, ze stale nerozumite ve vztahu Cechu k Romum jedne veci - zkusenosti. Kazdy druhy Cech byl Romem v tramvaji ci metru okraden, nekteri maji zkusenosti jineho typu. Ja se s Romy setkal nekolikrat - v Brne a v Usti nad Labem. Mozna jsem rasista, ale tento muj nazor vychazi z mych zkusenosti. Dvakrat jsem byl okraden, jednou mi vyhrozovali, ze mne propichnou, jednou se mi nabizeka dvanactileta Romka, a kdyz jsem samozrejme odmitl, jeji matka mne chtela hnat na policii, v Usti nad Labem Romove zlikvidovali celou ctvrt za necelych dvanact let od jeji vystavby a dnes to tam vypada jak Drazdany po naletu, do plaveckeho bazenu Slavie nechodim od te doby, co se tam romske deti chodi vycurat (byl jsem u toho). Kamarada mam v Ostrave, a ten ma take sve zkusenosti.

Davate-li vinu jen a jen bilym, jde o rasismus naruby. Lidi v CR nepredelate, dokud budou mit s Romy negativni zkusenosti. A ty prevazuji. Kdyz vejde do metra Ind, Vietnamec, Cinan, cernoch, nic se nedeje. Vejde-li do metra Rom, lidi si instinktivne pritahnou kabelky a davaji pozor na kapsy. V tomto smeru byla reportaz britske televize urcite jednostranna. Rekla neco o STRACHU bilych z Romu? Proc se lide boji v noci chodit po Zizkove nebo Karline? Ne, to neni rasismus - jen negativni zkusenosti a strach.

Jan Lipšanský

P.S.: Uznavam, ze tento e-mail je urcite hodne proti Vasim nazorum, ale prece jen se primlouvam za zverejneni, protoze by mne zajimaly reakce ostatnich lidi. A pripadne Romu.

Poznámka JČ: Obávám se, že i tento článek je rasistický. Chování jednotlivých lidí nelze generalizovat a rozšiřovat je na společenskou skupinu, označenou nějakým výrazným znakem, třeba barvou kůže. Kdyby neexistovala děti, které čůraly do plaveckého bazénu, nebyly zrovna snědé, neměl byste, čím je spojovat s jejich skupinou. Činy je nutno posuzovat individuálně a individuálně je také okamžitě efektivně postihovat. V zemích, kde jsou ovšem správní, trestní a policejní struktury nepevné, se místo individuálního postihu začnou šířit frustrované drby kolektivní viny. Pak to odnesou zcela nevinní lidé. Přirozeně také nikdo nemůže šířit kolektivní vinu na celé české "bílé" společenství.

Reportáž britské televize nebyla o strachu českých lidí z Romů, ani o tom, čím vlastně je tento strach vyvoláván (kriminalita, páchaná Čechy, není v tisku označována za kriminalitu bělošskou, kriminalita, páchaná Romy je vždy označována za kriminalitu romskou). Podobného rasismu jsem si všiml před vánocemi ve Vídni v deníku Kurier, cituji po poměti titulek a článek: "Češi vraždí" - Tři mladí Češi byli odsouzeni za vraždu u vídeňského magistrátního soudu ..." To je vám milé a připadá vám to spravedlivé?

Opakuji, žádná míra romské asociálnosti neospravedlňuje braní "spravedlnosti" skinheady do svých rukou. Lidé mají právo nebýt mrzačeni a zabíjeni.

Zkusili jste si někdy místo "Romové" říct "lidé"?

Vojtěch Kment

nehodlám příliš zabředat do teologických debat, citátů z bible, atd., ale velmi mne zarazilo, že řada z vás se domnívá, že ve sdělovacích prostředcích mají zastánci "theismu" časovou převahu. Může tomu tak snad být v rámci několika málo debatních pořadů s intelektuální náplní, rozhodně ne však již ve zpravodajstvích, ne v hlavních debatních pořadech týdne (ty praktikují apartheid - nepolitikům vstup zakázán), ani v běžné náplni zábavních pořadů.

Celý současný společensko-ekonomický systém je svojí povahou již značně ateistický, což se plně odráží v náplni s ním kooperujících médií. Tak, jak je ekonomický systém pojmut, zejména ve formě tzv. trhu bez přívlastku, jedná se o čistě ateistický systém. O praktické neudržitelnosti takového samotného čistého systému trhu bez přívlastků pak pojednává můj článek Morálka a Ekonomie, z něhož zde uvedu jen krátký citát:

Tím se ovšem problém opět vynořuje ve své nahé podstatě nemožnosti existence jednotné etiky, která by nevyvracela sama sebe. Co zabrání tomu, aby všichni porušovali pravidla, když mají jednat tak, aby maximalizovali zisk, který mohou nejlépe maximalizovat tím, že budou porušovat pravidla?

Zájemce o celý článek pak odkazuji na link: http://pes.internet.cz/cgi-bin/rb_getpriloha.pl?o statni/listopad/1999/11/18/priloha19991118ast3

Sociální aspekty současné společnosti již nejsou zdůvodňovány Božím příkazem, ale praktickou politickou stabilitou mas plus lidskými emocemi soucitu (které mohou ale být vlastností hmoty). Tvrdit, že v České republice žijeme snad v mediálně religiózním prostředí, mi zkrátka a jednoduše přijde jako velmi komický nonsens, protože je tomu přesně naopak.

Prakticky každý reklamní šot, většina zábavních klipů, většina filmové tvorby, je v našem současném kulturním kontextu menší či větší propagací ateismu. Srovnáte-li množství času, které se v českých médiích věnuje přenášení těchto informací vůči oněm pořadům intelektuálně debatním, popř. umělecky tvůrčím, zbydou na informace "teistického" druhu řádově jednotky procent času.

Možnou příčinou vzniku religiozity je u člověka bezesporu strach ze smrti. Člověk je racionální tvor, jenž si je od poměrně útlého mládí vědom své konečnosti a zániku. Pokud jeho smrtí vše končí, nic nemá smysl konat, člověk je paralyzován. Aby mohl přesto žít, potřebuje si navodit jistou pozitivní "psychózu" optimismu. Tento životní optimismus může získat především z některého dobrého religiózního systému, který mu dává životní naději, že je součástí většího transcendentálního celku, že jeho skutky mají smysl, přestože jeho vlastní život zde jednoho dne jistě skončí. Bez naděje tohoto typu, nebo alespoň víry typu, že je důležité předat svůj život svým dětem (nebo pokud je nemá, alespoň dalšímu pokolení) , přestane mít "výkon" života prakticky smysl a člověk se nutně časem propadne do psychické deprese, a zároveň přestane mít pocit své vlastní sebehodnoty.

Nejsem kritik toho, že TV aj. média produkují hlavně zábavu. Hry a emocionálně estetické zážitky jsou jinou velmi účinnou formou toho, jak člověk uniká před faktem své smrtelnosti, a pomáhají mu udržovat si onen nezbytný životní optimismus. Proč bychom jinak chodili na fotbal, oslavovali vítězství našich hochů z Nagana, ... myslíme a hrajeme si jako malé děti a připomínáme si tak dobu dětství, kdy jsme (většinou) neměli žádné zásadní životní starosti. Jaký smysl má dát gól do branky soupeře? Žádný, kromě toho, že nám to pomáhá přežít v dobré duševní pohodě další týden.

Estetický dojem - vždyť to je vystavení faktu zázraku tvorby, jejíž výsledek v nás vyvolává emoci, prožitek. Člověk sice nejlépe vstřebává emoce přímo, svým vlastním prožitkem či kontaktem, v nouzi však pomůže i tzv. "chladná", médii zprostředkovaná emoce.

V jistém smyslu moderní zábava je únikem před tradičním (nebo "nefunkčním") náboženstvím a naopak náboženství může být únikem před "bezduchou" zábavou. Kdo chodí do kostela, nemusí (ale může) se dívat na televizi (či Internet), a zase naopak. Kritici náboženství budou říkat, že náboženství bylo hlavně business, věřící budou říkat, že současná komerční zábava a hry jsou jenom business. Pokud bychom srovnali obraty peněz v těchto oblastech se vyskytující, asi bychom dospěli k podobným poměrům čísel jako je jejich výskyt v médiích.

Je však asi dobře vědět, že pokud sestavíme nějaký pomyslný žebříček zdrojů lidské naděje, té naděje, bez níž senedá žít (viz výše), transcendentální religiozní systémy budou stále stát na jeho vrcholu. Berte náboženství třeba jako hru nad hrami, jež nám stanoví pravidla, podle nichž hrajeme to hlavní, náš vlastní život. Život, který se NEDÁ znovu koupit. Hra, ve které už peníze NEJSOU tím hlavním. Ty systémy, které nejlépe skloubí pravdě nejvíce odpovídající tradici (či Bohem sdělenou pravdu, chcete-li) poznání o transcendentnu, a zároveň umožní moderní racionální kritické myšlení, mají asi největší životaschopnost.

Varování čtenářům i editoru: Bez naděje se žít nedá a samotná racionalita není jejím zdrojem, spíš naopak, což je důvod, proč pouze racionalitou prolezlé Britské listy je třeba konzumovat opatrně.

Český ateismus a blbá nálada jdou spolu ruku v ruce.

S pozdravem a k zamyšlení,

Vojtěch Kment

Jan Hora

Na stránkách BL se velmi často diskutuje o problémech, ke kterým bych rád něco málo podotkl. Zpravidla však, z důvodu lenosti a také proto, že BL čtu obvykle až večer a nemohl bych tedy reagovat ještě týž den, si nechávám svůj názor pro sebe. Nyní, k diskusi o Bohu, bych přeci jen něco málo rád podotkl.

Na úvod: jsem původem matematik, absolvent MFF UK v Praze, theista.

Diskuse o Bohu, která se rozproudila na stránkách BL má jednu výraznou vadu: nikdo dosud nedefinoval pojem Bůh. Kdo (co) je to? Veliký obr hromovládce? Stařík s bílými vousy? Stvořitel? Vládce? Dohlížitel? Někdo úplně jiný? V běžném životě a dokonce i ve vědě mnohé pojmy nedefinujeme, jsou primitivními ve smyslu jednoznačného obsahu. Je však pojem Bůh primitivní? Patrně všichni čtenáři BL, theisté i atheisté, se shodnou, že nikoli. O čem pak ale je řeč?

Dále - co si lze představit pod pojmem theista? Člověk věřící či pobožný? Jak se ti dva vzájemně liší? A jak se poznají? Já osobně se považuji za člověka věřícího, mnoho z mých přátel o tom ovšem neví. Nemám potřebu se o Bohu a o svých názorech bavit u piva. Přijde mi to neslučitelné a nesouměřitelné.

Důkaz. Co je to důkaz? Tento pojem bych byl ochoten brát za primitivní, avšak zkušenosti (Juliana i další) mne nutí vyslovit otázku: co je to důkaz? Co ještě jsme za důkaz ochotni považovat a co už nikoli?

Desatero. Řekl bych, že se v ústech mnoha lidí, theistů i atheistů, se jedná o frázi a prázdné slovo. V diskusi s jedním znalcem bible, vyobcovaného z křesťanské církve pro "přílišné židovství" (tedy umenšování NZ na úkor SZ) jsem se dověděl, že osm z deseti přikázání je třeba číst bez vykřičníku: tedy ne "nezabiješ", ale "nemáš potřebu zabíjet", ne "nepokradeš", ale "nemáš potřebu krást", ... (Výjimku tvoří přikázání o dni volna a o rodičích) Zároveň je třeba chápat věty ve všech časech: Já byl, jsem a budu tvůj Bůh, který tě vyváděl, vyvádí a bude vyvádět z Egypta (tedy z hříchu, pokušení, nebezpečí a podobně), ...

(Na okraj. Těžko říci, mají-li se chápat přikázání 3 + 7 či 4 + 6 (vztah k Bohu + vztah k lidem). Různé církve přikázání chápou různě.)

Jan Kyncl. Jeho argumentace mi přijde nefér - dostane debatu na půdu, kde má výhodu před svými partnery. Píše: Jeho argumentace je značně primitivní: neguje tvrzení "věřím, že A existuje" nikoli jako "není pravda, že věřím, že A existuje", ale jako "věřím, že A neexistuje". Ano, ale co když vytvořím množinu (systém) několika tvrzení a na ní budu chtít provést rozklad na dvě podmnožiny: tvrzení kterým věřím a tvrzení kterým nevěřím. Budu-li předpokládat, že ke každému tvrzení z množiny zaujímám stanovisko a tedy mu buď věřím nebo nevěřím, vyjádřil se Jan Lipšanský zcela správně. Avšak uměl bych zdůvodnit i opak.

Jistě by bylo možno můj předešlý text rozvést a vysvětlit. Jsem si vědom toho, že kladu mnoho otázek (možná až příliš příkře) a nedávám téměř žádné odpovědi. Ale chceme-li o něčem diskutovat, musíme přeci vědět o čem.

Jan Hora

Dan Šedivý

Obavam se, ze v diskusi o nabozenstvi se vubec neobjevilo nekolik zakladnich temat:

(1) Zakladni knihou zapadniho monoteismu je Stary zakon. V jeho originale se o hmotnem bohu typu Noveho zakona nepovida prakticky vubec nic. Zjevene pravdy jsou spise moralnimi naucenimi. Nicim se take nezapovida dalsi vedecke poznavani. To je v rozporu s krestanskou praxi postavenou na zbozneni pohadek z Noveho zakona. (podobne praxe muslimska].

(2) Prakticka vira je vyhodna, pokud uci kritickemu mysleni a kritickemu posuzovani vlastniho chovani. Pobyt v modlitebne take umoznuje kanalizovat vrozene potreby kolektivni identity, ktere byly nutne pro zachovani druhu v praveke spolecnosti, ale do civilizace se nehodily. Bez kritickeho mysleni vedeckeho typu je povinnost navstevy modlitebny snadno zneuzitelna, jak dokazuje praxe.

Jinymi slovy: jsou zakony, kterymi se tento svet ridi a ktere jsme jeste uplne nepoznali. Dale jsou vlastnosti naseho mozku ktere nemame a ani asi nebudeme mit zcela pod kontrolou. Cim drive v  prubehu osobnostniho vyvoje si toto uvedomime, tim lepe. Nevim ale, jestli nabozenstvi tak, jak je praktikovano dnes v severozapadnim kulturnim okruhu, je tou pravou cestou. Mozna snad reformni judaismus, velmi presvedcive o tom pise ve svych knihach B. Kuras.

Luboš Motl

Mily pane Malku,

dekuji za projevenou duveru a komplimenty. Mam i jine veci na praci, ale pokusim se rychle vyjadrit; clanek Dany Cihelkove je zjevne filosoficky laden, z vedeckeho hlediska je to dalsi smes chytre se tvaricich nesmyslu, okopirovanych a nepochopenych tvrzeni vedy, trivialit, nepravd, nedorozumeni, filosofickych a nabozenskych predsudku a nadutosti.

Mimochodem Britske listy jsou zajimave forum otevrene pro mnohe, ale z duvodu udrzeni dobre nalady se jim radeji vyhybam. Je to pro me spasitelsky a vecne nespokojeny levicovy platek, ktery zasadne zkresluje fakta soucasneho zivota v UK (pokud se jen trochu podoba USA) i v CR.

Kdyz jsem cetl zacatek clanku Dany Cihelkove, rikal jsem si, ze zminene myslenky jsou jiste politicky korektni a pro filosofy zajimave, ze ale protireci filosofii vedy. Pri dalsim cteni jsem svuj nazor trochu opravil. Znam i horsi clanky, kazdopadne dosti tragedii v predstavach autorky nalezneme, a kdyz postupujeme hloubeji k "vedeckym" partiim, prazdnost a neoduvodnenost autorciny ideologie je stale ocividnejsi.

Jen takove hrube upozorneni predem. Dokud je Buh dostatecne abstraktni, ze se za nim muze skryvat cokoliv, princip, sila apod. ;-), pochopitelne, ze veda se k jeho existenci vyjadrit nemuze. Buh ale neni vzdy takovy; pro lidi byl drive Buh pomerne konkretni a pricitali mu ruzne veci, ktere poradne nechapali. S tim, jak veda poznava, se Buh odsouva z mnoha dalsich konkretnich zakouti, kde ho bylo treba.

(Prispevek k polemice o teismu a ateismu v B.L. 26.01.2000.) Je problemem vsech techto diskusi, ze posuzuji otazku existence ci neexistence Boha - Stvoritele prizmatem lidske zkusenosti, o niz vime, ze je velmi omezena, ac se v mnoha ohledech tvari, ze veda drive ci pozdeji odhali kazde tajemstvi. Podivame - li se nezaujate na vnitrni obsah Bible, aniz

K tomu, co veda odhali. Veda odhalila nejedno vedecke tajemstvi a je rozumne ocekavat, ze tomu tak bude i nadale. Temer vsichni agnostici historie, kteri rikali, ze neco (dostatecne dobre definovaneho) bude navzdy lidstvu nezname, se mylili. Treba Auguste Comte tvrdil, ze chemicke slozeni hvezd bude navzdy nezname. Ani deset let neuplynulo a nove objevena spektroskopie dala lidstvu prakticky presny chemicky rozbor slozeni Slunce a hvezd. Doporucoval bych velkou opatrnost, kdyz mluvime o tom, ze neco nepozname nikdy.

Nektere otazky jsou v principu vedou nezodpoveditelne a vime to i dnes. Z hlediska vedeckeho pohledu na svet tyhle otazky nemaji hodnotu, ac mohou byt velmi dulezite pro nasi psychologii a filosofii (v horsim pripade pro politickou karieru). Jestlize predem vime, ze neco nezodpovime, ma smysl otazku klast?

bychom pristoupili na predpoklad, ze Bible je slovem Bozim, ale spise historii vyvoje urciteho segmentu nazoru o vzniku sveta a roli Boha v nem, nutne musime dojit k zaveru, ze jakakoli lidska diskuse o nem muze byt v nejlepsim pripade vedena z pozice neuplneho lidskeho poznani, vcetne toho, ktere se odvolava na autoritu Bible, uz jen proto, ze je dilem lidskym, tedy omezenym.

Akademicky receno, uplne kazda diskuse muze byt vedena jen z pohledu neuplneho lidskeho poznani. ;-) Nektere veci ale vime s vetsi jistotou, nektere s mensi jistotou. Mezi temi "vice znamymi" jsou otazky kazdodenni i otazky kosmickeho vyznamu; neni pravda, ze treba zahady biologie a evoluce musi byt zakonite mene zname jen proto, ze se jaksi dotykaji nabozenstvi.

Ve vsech velkych nabozenstvich sveta se ze vseho nejvice odrazi nejaka lidska zkusenost s necim, co je ponekud v rozporu s obecne sdilenou zkusenosti s radem hmotne fyzikalni reality, ktere jsme soucasti. At se nam to libi ci nelibi, obcas se ve svete jistot (jinak neochvejne platnych principu a zakonu, formujicich chovani prirody) objevi neco, co do techto jistot nezapada.

Presne nevim, co je tim "necim" mineno, jestli zazraky, nebo nabozenstvi samo. Racionalne jsou vedci presvedceni, ze "zazraky" (jevy, ktere na prvni pohled protireci poznani sveta v oblastech, kde nasim znalostem lze verit) nenastavaji; to samozrejme neznamena, ze se clovek nemuze nadchnout tam ci onde. Clovek poznava vice a vice - a mnohe veci, ktere jsou dnes banalni, by lide v minulosti, kteri toho tolik neumeli a neznali, povazovali za zazraky.

Zrejme se jedna o problem, s nimz se lidstvo potyka od pocatku, kdy se evolucne propracovalo ke schopnosti premyslet nad jevy, ktere jej obklopuji. Nemam opravneni vynaset soudy, ktere jevy a udalosti, jejichz obsah se rozchazi s kauzalitou hmotneho sveta, jsou dilem podvodniku, dilem prebujele fantazie, zboznych prani ci projevem jine reality, kterou souhrnne nazyvame -nadprirozeno.

Nevim, kde autorka to pravo ztratila ;-), podle meho ma ustavou zarucene pravo vynaset soudy, zvlaste o otazkach, kde jsou soudy zcela nezbytne. U kazdeho realneho soudu, kde se vysetruje, zda je nekdo vrah nebo ne, je nutne vzit do uvahy "prirodni zakony", vetsinou ve forme "selskeho rozumu" a "expertnich posudku". Pokud treba vrah bude argumentovat, ze manzelku zavrazdil holub, ktery proletel zavrenym oknem, aniz by ho rozbil, asi neuspeje. Soudce proste musi vzit do uvahy sve zkusenosti a znalosti o tom, co je mozne a co nikoliv (a co je velmi nepravdepodobne), jinak by zadny soud nemohl vynest nikdy; vyjimecne muze dojit k omylu, nekdy treba i na zaklade neuplnosti vedeckeho poznani. Ale lepe to nejde; dnesni poznani sveta je to nejlepsi, co v tomto okamziku lze uzit na vytvoreni si nazoru o libovolnem jevu. Nevidim absolutne duvod, proc by tomu melo byt s jevy, ktere protireci kauzalnimu usporadani sveta a prirodnim zakonum obecne, jinak.

Obavam se vsak, ze nejsem sama, kdo se podivuje nad skutecnosti, proc se lidstvo zaobira prinejmensim vice jak pet tisic let necim, co by objektivne vzato nemelo existovat? Otazkou tudiz je, zda nabozenstvi nejsou vice

Tuhle otazku moc nechapu. Nabozenstvi objektivne existuje. Je to prinejmensim spolecensky jev - vedec ho muze zredukovat v konecnem dusledku na komplikovany prirodni ci fyzikalni jev - v nemz lide smysleji a konaji podle nabozenskych pravidel. Co neexistuje, jsou nektere konkretni jevy, subjekty a objekty, jejichz existence se to ci ono nabozenstvi dovolava.

dusledkem lidske zkusenosti s temito anomaliemi, nez vyrazem strachu a respektu pred zivly tohoto sveta, jak se domniva ateismus?

Nabozenstvi proslo historicky mnoha fazemi. O tomhle "ateistickem" mluvi Einstein jako o "nabozenstvi strachu". Je to asi trefny nazev; lide se nepochybne bali zivlu, ktere tehdy vubec neumeli ovladat a ktere tedy prisuzovali nadprirozenym silam, jejichz analyza cloveku a priori neprislusi, protoze cloveka presahuji. Pak bych mohl mluvit o mravnim nabozenstvi ci kosmicke zboznosti. Ale chci hlavne rici, ze ano, samozrejme, ze se da take rici, ze nabozenstvi v davne historii plynula z lidske zkusenosti s "anomaliemi"; ponevadz lide nerozumeli blesku, blesk byl prece take "anomalie" - analogicky treba s dnes pozorovanym deficitem slunecnich neutrin. Rozdil je hlavne v tom, ze dnes (at si to nekdo preje, nebo nikoliv) lidstvo chape velkou cast jevu kolem sebe a hodne veci umi spolehlive ovladat, a tak uz dnesni clovek casteji veri tomu, ze i konkretni anomalie bude v budoucnu vysvetlena; vzdyt tomu bylo uz tolikrat v moderni historii.

Neni to tak davno, kdy se prosti lide (avsak take mnozi ucenci) domnivali, ze blesky a hromobiti jsou projevem Boziho hnevu, ze andele posedavaji na oblaccich a duse zemrelych hrisniku se smazi v pekle, kdezto duse bohabojnych mestanu si vychutnavaji slasti raje. Tyto projevy viry vsak spise nez cokoli jineho byly projevem upadku viry a jeji ideologizace (nebudete -li poslouchat vrchnost, propadnete Bozimu hnevu). Dnes by neco takoveho sklidilo nanejvys soucitny usmev.

Autorka zjevne nema temer zadny kontakt s realnym krestanstvim; kazdy druhy realny kazatel temer libovolne prinejmensim protestantske cirkve je i dnes presvedcen, ze neverici hrisnici se budou smazit v pekle. To tvori naprosty zaklad krestanske viry velke casti lidi. Mohu poskytnout i referenci na stranky Lenky Ostre ;-)

Je jedno, jestli neco tomu ci onomu vzbuzuje usmev na rtech. Giordanovi Brunovi take nazory tehdejsi cirkve vzbuzovaly usmev na rtech, alespon do te doby, nez ho upalila. Tvrzeni autorky, ze vira v peklo je jen ideologickym nastrojem na ovladani poddanych, je materialisticka konstrukce. Vira v peklo a raj je jednim z realnych zakladu krestanstvi i dnes, a kdyby autorka vice s krestany ruznych druhu komunikovala, dobre to vi. Autorka ma velmi omezene nazory nejen na nabozenstvi, ale i na casticovou fyziku, jak uvidime nize, a jen na zaklade sve neznalosti se nad obe skupiny zcela nepochopitelne povysuje.

Kdyz se zacalo vedecky zkoumat lidske telo a anatomicke studie se staly uznavanou vedeckou metodou, objevila se rada nazoru, sirena uznavanymi autoritami, ze anatomicka zkoumani prokazala neexistenci ducha, protoze v lidskem tele nebyl nalezen a nebylo v nem nalezeno nic, co by o jeho pritomnosti mohlo svedcit.

Ale v urcite davne (a snad ani ne tak davne) minulosti si lide opravdu predstavovali, ze v tele sidli duch, analogicky nafukovacimu vacku kapra - dusicce. ;-) Anatomicke rozbory opravdu ukazaly, ze duse neexistuje (v tomto smyslu slova).

O nejake to stoleti pozdeji, kdy do blizkeho vesmiru vzletly prvni sondy, se objevily podobne nazory. Pry Buh neexistuje, protoze sondy jej nikde nenasly.

Stejne tak Boha si velka cast vericich alespon pred par staletimi predstavovala jako bytost v realnem prostoru. Z hlediska tehdejsich znalosti to nebylo az tak naivni, jak se to jevi nam dnes; je ale jiste zavadejici se tvarit, ze tomu tak nebylo a ze to lidem pripadalo naivni vzdy. Vzdyt i takova trivialita, jako vyvoj (zivocisnych a rostlinnych) druhu, pripadala vetsine lidi nesmyslna jeste na prelomu 19. a 20.stoleti. A spolu s tim si opravdu predstavovali Boha, jak z testa modeluje ruzna zviratka; netvarme se, ze tomu tak nebylo. Poznani lidstva se proste meni (vetsinou kupredu) a spolu s tim se meni i to, ktere veci pripadaji lidem prirozene a ktere naivni a nadprirozene. Dokud Darwin neuderil hrebicek na hlavicku, Buh modelujici jednotlive druhy byl opravdu nejprirozenejsi hypotezou. Lide neznali dany druh "fazoveho prechodu", kterym se tvori nove druhy, a tak ho museli necim nahradit - inteligentnim Stvoritelem. S tim, jak znaji vice a vice, dulezitost Stvoritelovy inteligence a umeleckosti ustupuje.

Obavam se, ze na techto a podobnych moudrostech postaveny ateismus ma tutez hodnotu jako na teorii o pekle a raji postaveny katolicky (ale take reformisticky) moralismus.

Tvrzeni, ze Buh - velky a mocny mlhavy pan - se nenachazi ve slunecni soustave, je trivialni fakt, podporeny i kosmickymi sondami; je to naprosta trivialita nehlede na to, jestli ji Dana Cihelkova strka do jednoho pytle s nabozenskym moralismem pekla a nebe. Sondy v kosmu samozrejme nevyvraceji abstraktniho Boha, ktery nema zadnou geometrickou formu a pokud mozno ani jine fyzikalni dusledky; to ale podle me take nikdo z onech ateistu netvrdi a autorka jim to podstrkuje nepravem. Buh, ktery nema vubec zadne vlastnosti, souvisejici s realnym svetem, je nezajimavy nejen pro vedu, ale i pro verici.

Podivejme se blize na jeden problem, ktery by mohl otazku teismu ci ateismu posunout do uchopitelnejsi polohy. Lide ke sve existenci potrebuji nejaky hodnotovy system, ktery jim skyta jistoty o smysluplnosti tohoto sveta a toho, co konaji. Vytvareni konstrukce chramu jistot vedlo mimo jine ke vzniku geocentrickeho modelu sveta, v nemz Zeme byla stredem vsehomira a duvodem k existenci Slunce, Mesice a hvezd. To vse bylo dilem Bozim pro cloveka, kteremu byla dana moc nad vsim ostatnim stvorenim. Hierarchie hodnot, zavrsena Kristovym namestkem na Zemi, spolecne s timto jednoduchym modelem vesmiru, skytala dosti prijatelny rad jistot, o nejz se mohl clovek kdykoli oprit a kdyz nahodou selhal, vzdy byly po ruce sily pekelne, na ktere bylo mozno svest kazdou lumparnu, katastrofu ci jinou nezadouci anomalii.

Nerekl bych, ze dnes, kdyz vime, ze Zeme neni jedinym stredem vesmiru, nemame zadne jistoty. S touto znalosti IMHO mohli zit lide vzdy; je tak trochu nahoda, ze Zemi kladli nasi predci do stredu. Je to zaroven i pochopitelna strategie, jelikoz sebe, Zemi, svoji galaxii apod. zname ze vsech lidi, planet, galaxii apod. nejvice. Proto ji intuitivne stavime do stredu.

Cela minula staleti veda tento pohled vytlacovala. Clovek neni jedinym Bozim druhem, protoze je s ostatnimi organismy spojen diky evoluci spolecnymi predky. Zeme je jen velikosti prostredni z deviti planet, ktere obihaji celkem prumernou hvezdu. Jak se ukazalo v 20.stoleti, jde o hvezdu v dosti prachobycejne galaxii, ktera ma desitky miliard sester. Tento "ustup od exkluzivity" probehl ve vede mnohokrat; muze pokracovat, ale samozrejme take nemusi. Extrapolace, ze bude pokracovat a ze za urcitou dobu budeme presvedceni, ze i vesmir je jednim ostruvkem ve velkem souostrovi vesmiru, je sice historicky prirozena, ale nikoliv vedecky nenapadnutelna.

Astronomicka pozorovani vsak tento hodnotovy rad jistot vyvratila. Zivot sam si vyzadal, aby se predchozi geocentricky model evolucne pretvoril v heliocentricky model, aniz by se zmeny dotkly podstaty tech jistot, ktere

Zivot si to nevyzadal. Zili dostatecne rozumni lide, kteri heliocentricky model zacali kazat mnohem drive, nez si to zivot vyzadal. Dalo by se dlouho mluvit o tom, jak tehdejsi geocentricke modely davaly stejne dobre vysledky jako heliocentricke modely - byly totiz casto ekvivalentni. Skutecne prednosti heliocentrickeho modelu prinesly az prace Newtona atd., ktere odhalily dynamiku, stojici za realnym pohybem kosmickych teles. To bylo par stoleti pote, co se prvni heliocentricke modely objevily.

Abych si tak trochu rypnul, dnes uz mame 85 let obecnou teorii relativity, ktera umoznuje uzivat jakekoliv vztazne soustavy - napriklad i geocentrickou a heliocentrickou - rovnopravne a odlisny pohyb pricist na vrub existenci gravitacniho pole; samozrejme, ze obecna relativita se redukuje priblizne na Newtonovu, kde je heliocentricka soustava preferovana, nicmene filosofie obecne relativity umoznuje uzivat obe soustavy rovnopravne.

Dnes ale lide uz maji malo zkusenosti s astronomii; nikomu uz nevadi, ze se uci, ze Zeme neni stredem vesmiru. Lide se na hvezdy moc nedivaji a otazka ztratila nabozensky podtext. Podle meho je to opravdu z velke casti proto, ze obycejni lide dnes o pohybu kosmickych teles mene nez predci. Poctivym pozorovanim musi clovek nejprve dojit k geocentrickemu modelu; diky poznatkum mnohych astronomu a fyziku si tuhle fazi v nazoru na kosmos muze vetsina lidi odpustit.

V budoucnosti mozna ztrati nabozenskou prichut i dalsi otazky, ktere jsou dnes pro ruzne verici nestravitelne, napriklad otazka evoluce.

clovek ke sve klidne existenci potreboval. Netrvalo dlouho a ukazalo se, ze ani tento system neni udrzitelny. Poznani, ze planeta Zeme je soucasti systemu mnohem slozitejsiho, nez je jen soustava planet obihajicich okolo Slunce, a navic se nachazi v okrajove casti spiralove galaxie, otraslo poslednimi zbytky jistot o nez se clovek opiral.

Jiste je prehnane, ze se o to "clovek" opiral. Hubble objevil nove galaxie, tim drasticky zvetsil predstavu o velikosti vesmiru, ale tohle byla spise revoluce ve vede nez ve spolecnosti: velikost vesmiru byla z hlediska kazdodenniho zivota obrovitanska uz pred objevem dalsich galaxii.

Vyvstal problem, kde najit nove jistoty? Z pozorovane casti vesmiru se vytratil pevny bod, vse se nachazelo v neustalem pohybu a v premenach, o jejichz smyslu bylo mozno nanejvys spekulovat, byt na vedecke bazi. Biblicky obraz sveta prestal platit a cirkevni autority uz nemely dost prostoru k tomu, aby vytvorily novy model, ktery by byl v souladu s vedeckym poznanim, prebirajicim zodpovednost za vytvareni novych jistot.

Trochu se musim usmivat nad tim, ze "cirkevni autority" by mely tvorit modely souhlasici s vedeckym poznanim. ;-) Byly doby, kdy se chytri lide nedelili do oboru: clovek byl zaroven kazatelem, filosofem, matematikem a delal maximum, co mohl - tolik toho zase nebylo. V momentu, kdy se prirodni vedy zacaly oddelovat a kosatet, bylo jasne, ze clovek musi delat astronomii s velkou intenzitou, aby v ni neceho docilil. Ve vede nikomu nepomuze, ze je cirkevni nebo politicka autorita; posuzovani pravdivosti teorie a modelu na autoritativnost hlasatele nehledi. ;-)

Ateismus neni sice nic noveho, muzeme se s nim setkat uz v nekterych smerech anticke filozofie, avsak moderni ateismus, jaky byl zplozen mechanistickym materialismem, uz nebyl tak spekulativni, ale odvolaval se na vedu.

Ateismus se vzdycky odvolaval na vedu. Tipuji, ze autorka radi mezi anticke ateisty i atomisty kolem Demokrita apod. To byli na svoji dobu vedecky zalozeni lide a idea nekolika druhu atomu, spojujici se hacky, je sice v detailech usmevna pro dnesniho fyzika, filosoficky se ale velmi podoba realnym faktum o atomech, jak je zname dnes. Projevili ohromnou predvidavost.

V uzsim slova smyslu lze rici, ze veda zrusila Boha a na jeho misto posadila vecnou hmotu. Ta se mela stat onim pevnym bodem, skytajicim opet jistotu, ze v tomto svete se lze o neco oprit. Oslava hmoty, jako priciny existence vsech veci a byti vsech zivych tvoru, pak vyvrcholila v ateistickem dialektickem materialismu. Mozna autorka oslavu hmoty nejak proziva, ale z hlediska vedy bych nerekl, ze ateistickym dialektickym materialismem cokoliv vrcholilo. Do vedy se marxismus a leninismus prakticky nepromitl a tak trochu s obavou se sam sebe ptam, kde dosla autorka ke svemu nazoru; ucila se to na nejake skole?

Ten ve sve vulgarnejsi podobe predkladal vesmir jako jeden giganticky mechanicky stroj, udrzovany v chodu vzajemnym pusobenim prirodnich zakonu a hmoty, v nemz uz nebylo pro Boha misto. Tento model jej ani nepotreboval, mel totiz sveho boha - hmotu.

Vesmir jako giganticky mechanicky stroj, udrzovany v chodu pusobenim prirodnich zakonu na hmotu, neni zadna "vulgarnejsi podoba dialektickeho materialismu", nybrz naprosty pilir fyziky, ktery vladl od superrevolucnich objevu genia Isaaca Newtona v 17.stoleti az do zacatku 20.stoleti a s Marxem nema nic spolecneho. Muj dojem je, ze autorka sama poradne nerozumi jevum, ktere ukazuji, ze laplaceovsky determinismus neni presnym popisem prirody (kvantovym jevum), a ze se tudiz nad nejlepsi vedce 17.-20.stoleti povysuje (tim, ze je oznacuje dokonce privlastkem "vulgarnejsi") naprostym nepravem, protoze jim nesaha ani po kotniky.

Bohuzel takovych lidi, kteri nerozumeji vede samotne, a tak se pokouseji o jeji politizaci a spojovani s tim ci onim nepopularnim clovekem, je hodne. Tito lide asi nemaji nadani prohlubovat opravdove poznani, jsou ale dobri v pomlouvani a intrikach, a kazdy dela to, co umi lepe nez ostatni.

Vedecke poznani vsak zpochybnilo i tuto jistotu. Objev radioaktivity ukazal, ze atomy hmoty nejsou ani zdaleka takovou jistotou, jakou se zdaly byt, ale podlehaji urcitym zmenam, vyvolanym nejakymi silami uvnitr atomu. Aby toho

Sily v atomu zpusobujici radioaktivitu jeste vubec nemusely implikovat neplatnost modelu vesmiru jako hodinoveho strojku, jak autorka touto karikaturou naznacuje.

nebylo dost, dalsi vyzkumy ukazaly, ze mezi hmotou a energii existuji nejake vztahy, ktere umoznuji premeny z jedne formy do druhe (E=mc2).

Fyzikalni mluvou, energie a hmotnost je tataz velicina, prepoctem je kvadrat rychlosti svetla. Ani teorie relativity samotna v zadnem smyslu neznamenala pad ideje vesmiru jako obriho deterministickeho hodinoveho strojku - a Einstein sam tomuto obrazu vesmiru (ktery autorka smele nazyva "vulgarnejsi") veril az do sve smrti v roce 1955.

Dialekticti materialiste, ve snaze zachranit svuj hodnotovy rad prisli s tezi, ze energie je jednou z mnoha forem hmoty. V komunistickem imperiu nevira v tuto viru trestala zrovna tak, jak se v dobach dominance krestanskych nauk o vzniku sveta a smyslu jeho existence trestala nevira v neomylnost uceni cirkve.

Je pro vedu naprosto irelevantni, s cim prisli dialekticti materialiste. Od roku 1905, objevu Einsteinovy specialni relativity, vime, ze kazda hmota m predstavuje i latentni energii E=mc^2 - a kazdy vzrust energie provazi i vzrust hmotnosti. Podle miry inteligence to student pochopi za hodinu nebo za tyden. Kazdopadne kdo to nepochopil v roce 1905 ci chvili pote, byl pozadu a sotva jeho nazory maji jakykoliv vyznam pro vedu. Samozrejme, koho vice nez samotna vedecka pravda zajima handrkovani se nejakych "filosofickych" podvodniku, kteri se snazi nejaky svuj predsudek "zachranit" nebo jen tak zborit, jsou vsechny moje realne namitky irelevantni.

Pro uplnost se podivejme, jak to s tou ekvivalenci energie a hmoty ve skutecnosti je. Kosmologove se domnivaji, ze devet desetin hmoty obsazene ve vesmiru se nachazi ve forme nejake energie a pouze jedna desetina je "uschovana" ve hmotnych casticich (atomech), ktere pak utvareji jine hmotne objekty. Vsetecnou otazkou tudiz je, zda nahodou tomu neni opacne? Neni hmota zvlastnim pripadem stavu energie?

Tahle partie je take dosti katastrofalni. V prvni rade, podle v soucasnosti platnych kosmologickych modelu je vesmir temer plochy, 70% hustoty tvori kosmologicka konstanta, 30% hmota, z niz je vetsina skryta, cast obsahuje lehke castice (a chova se jako "nehmotna"), cast tezke castice. Ve fyzice neexistuje zadna ostra hranice mezi hmotou, casticemi a energii. Elektromagneticke zareni se chova podle frekvence jako vlny do radia, infracerveny zar (tepelna energie), viditelne svetlo nebo gama fotony atd.

Veda vsak sla jeste dal. Ukazalo se, ze energie je kvantovana. Kazda vlna je v podstate sledem kvant energie o urcitych vlastnostech. A coz teprve neutrina? Chovaji se az na nekolik malo vyjimek (inverzni rozpad beta) jako by hmota vubec neexistovala. A prec se vyskytuji u vsech slabych interakci. Muzeme o neutrinech jeste hovorit jako o hmotnych casticich, nebo se jedna o jeden z moznych pripadu fluktuace vakua?

Do tohoto se autorka nemela poustet vubec, protoze je to opravdu katastrofa. KAZDA castice - elektron, foton, neutrino, kvark apod. - je excitaci prislusneho pole, ktere zije ve vakuu. Neexistuje zadny kvalitativni rozdil mezi neutriny a treba elektrony, diky nemuz bychom je mohli delit do skupin - snad krome rozdeleni na bosony a fermiony. Otazka autorky je naprostym nedorozumenim.

Aby toho nebylo dost, teorie relativity ukazala, ze ani prostor ani cas nejsou nemennymi konstantami, ale podlehaji zmenam, jednoduse receno v zavislosti na rychlosti a energii vzajemne se ovlivnujicich objektu.

Cas se prodluzuje a delka zkracuje jen v zavislosti na rychlosti, nikoliv energii.

Vyzkumy poslednich desetileti v oblasti fyziky vakua prokazaly, ze ani v tomto smeru neni nic jednoznacne, ze vakuum neni ani zdaleka "cistym" prostredim, prostym fyzikalnich jevu. Naopak, cetne pokusy prokazaly, ze ve vakuu neustale

Polarizace vakua a virtualni castice rodici se a anihilujici ve vakuu nejsou dilem poslednich desetileti, ale fyziky 30. a 40.let.

probihaji energeticke kmity hluboko pod schopnosti pristroju je merit. Jsou pozorovatelne pouze z mereni v odchylkach drah nekterych castic od predpokladane trajektorie. Podivejme se v teto souvislosti na existenci takzvanych virtualnich castic. Vznikaji fluktuacemi energie ve vakuu, aby se na velmi kratky okamzik z vakua vynorily a opet do nej spadly. Jsou to jeste hmotne objekty nebo uz nejsou?

A co z toho? Tahle otazka nema zadny vedecky smysl a je naprosto prazdna. Muze jen lidem, kteri na vedu kaslou a zajima je jen ideologie a pomluvy, pomoci. Pokud rekneme, ze jsou, asi budou mit navrch dialekticti materialiste, pokud ze nejsou, budou mit navrch idealiste. Stupidni jsou obe skupiny, pokud si mysli, ze je mezi nimi rozdil. Spravnou odpoved lze vyjadrit jen v jazyce kvantove teorie pole, nikoliv politologickymi obraty ve stylu autorky.

Virtualni castice jsou cary ve Feynmanovych diagramech, ktere nahradime odpovidajicim propagatorem v prubehu vypoctu, kdy prevadime diagram na integral, jehoz vysledek se pak da prepocitat na pravdepodobnost daneho procesu s elementarnimi casticemi. Virtualni castice odpovidaji "myslenym" casticim emitovanym z castic realnych ci jimi absorbovanym, a to uprostred procesu, kdy zadne mereni neprobiha, a tudiz se nemusime starat o to, jestli jsou realne. Jakakoliv jednodussi interpretace je zkreslujici.

Nebo jsou hmotnymi objekty jen v okamziku kreace a pred tim i potom jsou energii?

Hmota a energie je totez. Porad dokola. Pro autorku je silene dulezite, jestli neco nazve hmotou, energii nebo jinak. Je to ale jen hra se slovy.

Samotne vakuum muze za urcitych okolnosti tvorit plnohodnotne hmotne castice. Proc? Fyzikove odpoved castecne znaji. Konkurencni teorie k teorii big bangu rika, ze hmota (castice hmoty) vznika (energetickymi) fluktuacemi vakua.

Pravdepodobne ma na mysli vznik hmoty na konci inflace v inflacni teorii. Inflacni teorie neni zadna "konkurencni" teorie k velkemu tresku, je jen modifikaci kratkeho casoveho intervalu v modelu velkeho tresku mezi 10^-36 sekundy a 10^-34 sekundy, kdy podle ni doslo k exponencialnimu rozpinani vesmiru.

Zrejme ke vzniku naseho vesmiru nebylo vubec zapotrebi singularity, o jejiz predchozi existenci nemelo smysl se bavit, protoze mela ve vsech smerech nekonecne hodnoty. Vznik hmotnych castic z fluktuaci vakua vsak uz dava smysl vazne diskusi na tema, co bylo pred vznikem naseho vesmiru.

To, ze neni treba singularity, tusili mnozi vedci uz davno; neni to az tak nova vec. Vice v Elegantnim vesmiru, az vyjde. Inflacni teorie nedava zadny smysl otazce, "co bylo pred vznikem vesmiru". Navic tahle otazka je ciste lingvisticka a nema zadny realny obsah. Kdyz mluvime o "pre-big-bang" kosmologii, mame na mysli jen to, ze vesmir prosel urcitou evoluci uz pred okamzikem, ktery jsme dosud *nazyvali* pocatkem. Pochopitelne, ze kdyz bylo neco predtim, "realny" pocatek bychom meli posunout zpet.

Tim take zacina byt legitimni otazka, co se nachazi za nasim vesmirem? Vratme

Co se nachazi "za" nasim vesmirem je uplne stejne nesmyslna otazka. Pro Britske listy je jiste legitimni dost, ve vede by ale autorka sve autority vyuzit nemohla, aby obhajila, ze nesmyslne otazky jsou legitimni.

Kamkoliv se lze dostat v geometrii, to lze nazvat "casti naseho vesmiru". Tedy a priori podle definice zadne "za nasim vesmirem" neexistuje. Pokud necemu podobnemu chce nekdo dat smysl, musi poskytnout jaksi uplnejsi obraz.

se v teto souvislosti k fyzikalnim vlastnostem vakua. Mezi ne patri poznatek, ze vakuum se do urcitych delek chova jako prostredi s kauzalni strukturou a od urcitych velmi malych delek jako prostredi s diskretni strukturou.

Prechod je samozrejme plynuly; pokud chceme byt uplne presni, musime diskretni strukturu (kvantove jevy) zapocitat pro libovolne delky.

To znamena, ze od techto velmi malych delek je vakuum kvantovano. Kdyz se na tento problem podivame velmi zjednodusene, podobne jak jej naziral Dirac, kdyz tvoril teorii elektronu, pak neni v rozporu s dosazenym stupnem vedeckeho poznani nazor, ze hmotne castice jsou v podstate vzbuzena kvanta vakua a diry ve vakuu, o energii, ktera odpovida energii prislusnych castic. Diry ve vakuu jsou jen anticastice, navic tato puvabna predstava, v jejimz ramci Dirac jako prvni existenci pozitronu predpovedel, plati jen pro fermiony (castice s polocelym spinem jako elektron).

Rusky fyzik Migdal se timto problemem zabyval uz v sedesatych letech (Fazove prechody vakua) a dospel k pozoruhodnym zaverum. Podle nej je vakuum prostredi, ktere ma za vsech okolnosti snahu usporadavat se do nejnizsiho mozneho energetickeho stavu. Kazda prebytecna energie je odvadena pryc cestou kmitu vakua, avsak pouze do urcitych kritickych hodnot.

Tohle je takova podivna smesice trivialit, ktere lide znaji uz staleti, a zkresleni. To by ale trvalo moc dlouho, kdyby clovek mel poradne vysvetlit, cim opravdu Migdal prispel a jaky vyznam jeho vysledky mely. Za jinych okolnosti, se muze stat, ze ve vakuu vznikne takzvane energeticke klubko. Receno jednoduseji, v urcitem prostoru ve vakuu je podstatne vice energie nez v jeho okoli. Pro struktury vakua je pak vyhodnejsi, kdyz cast jeho kvant prejde do vzbuzeneho stavu, ktere po sobe zanechaji diry, majici opacnou energii k energii vzbuzenych kvant vakua. Cele toto klubko vzbuzenych kvant vakua a der, nesouci prislusnou energii pak vytvori strukturu castice, ktera tuto prebytecnou energii odnese pryc a vakuum se pak muze vratit do nejnizsiho energetickeho stavu (prosim, srovnejte tento pripad s Diracovou energii elektronu - kreace elekt! ronu a pozitronu z vakua). Odtud nam pak vyplyva nekolik dalsich moznych predbeznych zaveru. Predevsim: vlastnosti vakua, to jest jeho diskretni strukturovanost, jsou v celem vesmiru a tedy v celem nekonecnu stejne. Pokud tomu tak je a nic nenasvedcuje o opaku, pak kdekoli v nekonecnu mohou vzniknout v prislusnem rozpeti energii

No alespon na neco se da kyvnout; ano, v celem vesmiru je podle vseho "stejne vakuum".

podobne vesmiry a zadne jine. Odtud pak vyplyva, ze nas vesmir neni v nekonecnu jediny, ale takovychto vesmiru, lisicich se pouze celkovou hmotnosti (otevreny, stacionarni, cyklicky), muze byt v nekonecnu nekonecne

Nejak mne uniklo, z ceho a jak "vyplyva", ze vesmir neni jediny. Pravdepodobne mela autorka na mysli, ze podle teorie "bublinkoveho vesmiru" muze dojit lokalne k inflaci v kazdem miste vesmiru, cimz se nafoukne novy vesmir. Tohle je take trochu spekulativni kosmologicka idea, ktera mimochodem protireci holografickemu principu, ale ted uz se clanek autorky stava tak chaotickou kombinaci pravdivych a nepravdivych, trivialnich a slozitych (a zkreslenych) tvrzeni, ze se neda nic seriozniho odpovedet. Autorka ale nema vubec predstavu o tom, ktere vedecke teorie a hypotezy jsou jen planymi spekulacemi a ktere jsou mimo jakoukoliv realnou pochybnost dokazanymi fakty o prirode.

mnoho (jsou od sebe tak vzdalene, ze se navzajem nemohou pozorovat). Vakuum ma vsak jeste jednu fundamentalni vlastnost a tou je kreativita. To znamena, ze ma v sobe zabudovany vlastnosti, ktere mu umoznuji vytvaret objekty od jednoduchych (castice) po velmi slozite (atomy) a ty pak mohou diky svym fyzikalnim vlastnostem vytvaret objekty jeste slozitejsi (ziva hmota). Jak to vse souvisi s problematikou existence ci neexistence Boha? Prinejmensim v tom, ze fyzika vakua bori posledni jistotu, ktera nam zustala.

Nechapu, cemu rika autorka "jistoty". Redukce mnoha pestrych jevu a rozlicnych objektu na jednoduche principy a prirodni zakony byla vzdy jednou z hlavnich motivu vedeckeho snazeni. Tvorba hmoty z vakua je jen jednim z dilcich uspechu. Analogicky tomu, jak evolucni teorie dokaze vysvetlit pestrost a organizovanost organismu dilcimi variacemi a prirodnim vyberem, i dalsi na pohled odlisne jevy a objekty veda spojuje do stale jednotnejsiho "tvurciho klubka". Podle me jde o uspechy, kterymi je lidstvo opravdu lidstvem, nikoliv o "ztratu jistot".

Udelala z hmoty klubicko "kmitajiciho nic" napechovaneho energii. Kvarkova teorie, jakkoli je "elegantni" (vcetne teorie strun), se vedle toho spise

Nechapu, v jakem smyslu je teorie strun soucasti "kvarkove teorie" (kvantove chromodynamiky), nebo jsem neco (slovo "vcetne") spatne pochopil? ;-)

jevi jako zoufaly pokus o zachranu neznicitelnosti hmoty. Podle Bible pry Buh stvoril svet z niceho. Ponechme stranou jednoduchy vyklad o jeho stvoreni

Ted jsem se musel opravdu rehtat, protoze takova zpatlanina se muze objevit v Britskych listech, kdyby neco podobneho napsal nekdo, kdo chce byt fyzik, tak se mu asi ostatni vysmeji. Kvantova chromodynamika (kvarkova teorie) je nadmiru uspesna teorie, jejiz vsechny predpovedi byly potvrzeny (chyby nepresahuji priblizne procento - a to jsou casto velmi exaktni a komplikovane numericke predpovedi pokusu na urychlovacich apod., obrich masinach, ktere se stavi za miliardy dolaru).

Je uplne jedno, jestli nejaka omezena ideologicka dama povazuje tu ci onu teorii za zoufaly pokus. "Kvarkova teorie" je nepochybne spravnym popisem vsech jevu v jaderne fyzice na skale energii radu 300 MeV - a clovek jen mirou toho, jak moc si tenhle fakt uvedomuje, muze ukazat, jestli je fyzik (ktery umi i veliciny pocitat), informovany laik (ktery alespon vi, ze je to spravna teorie) nebo naprosty diletant a hlupak (jako autorka).

a podivejme se na podstatu. Z pohledu poznatku, ktere nam nabizi fyzika vakua, tento svet (nas vesmir) mohl vskutku vzniknout z niceho, lepe receno z neceho, co lezi mimo dosah nasich smyslovych schopnosti a mimo dosah nasich laboratornich pristroju.

Kvarkova teorie neni kosmologie a neodpovida primo na otazku, z ceho vznikl vesmir. Je dost katastrofalni, kdyz nekdo pise clanek temer jakoby o fyzice, a nedokaze rozlisit teorii casticove fyziky od kosmologie. Chromodynamiku jen musime vzit do uvahy pro nukleosyntezu, vypocet zastoupeni ruznych jader podle teorie velkeho tresku.

Vse jako by nasvedcovalo, ze pod energetickou nulou naseho hmotneho sveta se nachazi jiny svet, jehoz vlastnosti jsou pricinou existence sveta naseho. Kdyz existuje energeticka nula, ohranicujici dno rozpeti energii v nasem vesmiru, pak je take legitimni ptat se, kde se nachazi strop tohoto rozpeti. Prihlednutim k predpokladu, ze hmotna fyzikalni realita se muze vytvaret v ramci urciteho rozpeti energii a vlnovych delek techto poli, pak je take legitimni ptat se, jaka fyzikalni realita existuje mimo toto vcelku nicotne rozpeti energii (ve vztahu k nekonecnu)?

Kdybych mel uvadet vsechno na spravnou miru, melo by to gigabajt. Autorka mota a dezinterpretuje cim dal tim vice veci, jako kdyz pejsek a kocicka vari dort. Omlouvam se, nemuzu stravit vetsinu casu ctenim debilit.

V kontextu techto otazek ma pak uz smysl klast si otazky na tema jinych forem zivota nez hmotnych (energetickych) ve vesmirech, ktere jsou vzhledem k rozmerum a vlastnostem naseho vesmiru velmi nesoumeritelne. Nevime o nich nic a muzeme jen spekulovat. Jedno nam vsak z toho prece jen vyplyva: nesmyslnost pojmu "nadprirozeno". Vsechny vlastnosti struktur vakua, tedy sveta nachazejiciho se pod energetickou nulou nebo nad horni hranici rozpeti energii naseho hmotneho sveta, jsou svou povahou prirozene. Pouze v nich plati fyzikalni zakony sice podobne tem, ktere formuji chovani naseho hmotneho sveta, avsak posunuty do jinych podminek natolik, ze v lepsim pripade mohou ovlivnovat jevy v nasem svete, v krajnich pripadech, ze jejich ucinnost uz nemuzeme pozorovat. Tuto skutecnost si muzeme experimentalne overit na prikladu ucinnosti zakonu klasicke mechaniky a zakonu teorie relativity. Do urcitych rychlosti a energii si klidne vystacime s klasickou mechanikou. Cim vice se vsak budeme priblizovat relativistickym rychlostem, tim vice budeme zjistovat, ze kvalitativni vlastnosti pozorovanych objektu, prostoru a casu se meni natolik, ze s klasickou mechanikou uz nevystacime. Oc vetsi problemy by nam nastaly, kdybychom se zabyvali fyzikalnimi vlastnostmi objektivni reality nachazejici se pod energetickou nulou a nad energetickym stropem naseho hmotneho sveta, je nasnade. Nic z toho nam samozrejme nedokazuje existenci ci neexistenci Boha, avsak naznacuje, ze lze uvazovat o jinych formach byti, ktere mohou byt velmi odlisne od forem byti ve hmotne fyzikalni realite. V neposledni rade to je take otazka "prvotniho hybatele", ktery nuti ono "nic" (vakuum) ke kreativite. Odkud se ve vakuu bere ta energie, ktera je pricinou vzniku hmoty? Lide se podobnymi otazkami, byy na mnohem nizsi urovni, zaobiraji uz nekolik tisicileti. Co je k tomu nuti? Nejedna se nahodou o jiz vzpomenuty fakt, ze obcas jsme svedky neceho, co by se z hlediska vlastnosti hmoty, prostoru a casu nemelo prihodit ani omylem? Co z pouhe neznalosti vkladame do kategorie nadprirozenych jevu, ackoli muze jit o obycejne interakce mezi dvema jinak odlisnymi svety, v mistech prolinani podobnych avsak ne natolik posunutych fyzikalnich zakonu, aby se neovlivnily navzajem? Zajiste jsou to uz spekulace, ktere nelze ani z casti oprit o overitelne experimenty. Na druhe strane temto spekulacim nelze uprit jiste racionalni jadro. Lze vyjmenovat desitky jevu, ktere se vymykaji obecne uznavanym zkusenostem a pres dlouholete odmitani si musime zvykat, ze jsou realne. Jedinou potizi pouze je, ze nevime jak je zaradit. Chybi nam k tomu prislusny fyzikalni a matematicky aparat. Bude vsak tomu tak vzdy? Obavam se, ze kazda diskuse o existenci ci neexistenci Boha vzdy narazi na tuto hranici, kterou nelze prekrocit a tak zustavame odkazani na spekulace a dohady, byt zabalene do nejake filozofie, ktere nas nechaji v nejistote. Problem teismu ci ateismu tuto otazku neresi. Pouze neco malo vypovida o individualnim svetonazoru. Jestli Buh "je", pak "je" bez ohledu na to, jaky o jeho realnosti mame nazor. Jestli "neni", pak "neni" bez ohledu, nakolik si jeho existenci prejeme. Odvozovat tento problem od lidske zkusenosti, ktera je velmi omezena, obavam se, bylo by velkou troufalosti. Nelze vsak prehlizet ty indicie, ktere

Buh, ktery se vubec nedotyka lidskych zkusenosti a lidskeho zivota, je prazdny a nikoho take nezajima. Buh, pokud ma smysl, se alespon v necem naseho sveta a zivota dotykat musi - a pokud mame nejake odpovedi hledat a nalezat, tak jedine prostrednictvim zkusenosti a poznavani - jinak to nejde, nehlede na to, ze to je podle autorky troufalosti.

vypovidaji o tom, ze jina realita nez hmotna fyzikalni realita muze existovat. Zajiste bychom mohli tomuto nazoru se stejnym uspechem oponovat a tak zjistujeme, ze pri kazdem pokusu o rozreseni tohoto problemu se

Nevim, jak si autorka predstavuje "nefyzikalni realitu" a jakym zpusobem ji od fyzikalni reality chce oddelovat.

pohybujeme v kruhu, asi tak, jako kdyz uvazujeme o podstate nekonecna (vzdy narazime na problem pocatku, tedy nuly). Jednou jsem slysela nazor, ze kdyby Buh existoval, nedopustil by ty hruzy a valky, jake se na tomto svete deji. Nechci byt detailista, ale nepise se snad v Bibli o tom, ze kdyz lide se odvrati od Boha, vsechny tyto prastare hruzy se budou vzdy a vzdy vracet? Jak vidno, ani v tomto smeru nelze uspet s prostou logikou. S opacnym prikladem nemame zkusenost a tak nevime, co by se delo, kdyby lide zili striktne podle desatera. Obavam se vsak, ze je lidskou prirozenosti i z tak jednoduchych pravd udelat zasmodrchane klubko problemu, k jehoz reseni je nutno prizvat soudce a kata. A tak uzaviram tento prispevek poznamkou, ze neni a nebude velmi dlouho v nasich silach pohybovat se v uvahach na tato temata na jinem nez kluzkem poli spekulaci a dohadu, pricemz vzdy zustaneme odkazani na vzacne okamziky projevu jine reality, do niz zarazujeme take Boha a na jeho existenci si vzpomeneme teprve tehdy, kdyz je nam velmi uzko, avsak jakmile nam otrne, hned jsme pohotovi o vsem opet pochybovat.

Uzavrel bych tim, ze neni a asi nikdy nebude v silach autorky pochopit kvantovou chromodynamiku, ale asi ani mnohem jednodussi vedecke teorie (brani ji v tom krome hlouposti a nevedomosti i jeji nadutost), a tudiz take nebude v jejich silach spravne posoudit, zda ta ci ona teorie ma ci nema vliv na tu ci onu otazku o prirode nebo o nabozenstvi.