Co je nového v České republice

Juliana povazuje za fantazijni tvrzeni pana Kyncla, ze distribuce IQ u muzu a zen se lisi.

Toto tvrzeni ma sve prameny zde:
Tyler, L.E, 1965, The Psychology of Human Differences, Appleton Century Croft, New York
v zevrubnem kontextu uvedeno zde:
http://h omepages.westminster.org.uk/hooke/issue12/battle.htm

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Guten Tag,

wir suchen Mitarbeiter für unsere Software-Entwicklung in Bratislava:

Wir bieten Ihnen finanziell und sachlich interessante Bedingungen, ein angenehmes Arbeitsklima und für Programmierer und Führungskräfte eine attraktive Gewinnbeteiligung.

Alle Details finden Sie auf der Website http://www.eleform.com.

Hello,

our new office in Bratislava has vacancies for:

We offer attractive financial and job conditions and for programmers and management the possibility to participate in a profit sharing scheme.

You will find further details on the website http://www.eleform.com.

Výběr textů z posledních dní:

Andrew Stroehlein

Připravuje se nová, dramatická filmová premiéra o příšerách: studio, které nám přineslo fantastický film Zeman-zilla kontra Klaus Kong nyní připravilo pokračování, Útok proti rudým větrným mlýnům: Nekonečný konflikt (bude zpřístupněno veřejnosti 25. února 2000).

Od doby díla Zeman-zilla kontra Klaus Kong se národ dožaduje od pražských filmových ateliérů jménem "Děkujeme, odejděte" dalšího pokračování. A kdo by je z toho mohl vinit?

Kdo by mohl zapomenout na pohádkovou sekvenci v díle Zeman-zilla kontra Klaus Kong, v níž obě příšery zázračným způsobem zmizí, poté, co pár chlapců na školním hřišti je prostě zdvořile požádá, aby odešli? Byl to skutečně zlatý bod tragikomedie světové kinematografie.

A kdo by mohl zapomenout na ten dialog ze scény prozření, kdy hrdinové, bojující proti příšerám, stojí před nadšeným davem stoupenců...:

"Lidé! Ty příšery musejí být usmrceny!"

"Ano! Ano! Jsme s vámi, naši chrabří bojovníci!"

"Ne, ne, ne, počkejte... co tím myslíte, 's námi'? My přece s těmi zlými potvorami, jimž jde z nozder oheň, bojovat nebudeme. Nás jen tak napadlo, že by bylo asi hezké, kdyby ty hnusné příšery odešly, to je všechno.!

"Ale my chceme, abyste je zabili."

"No jó... no... ale... hmm... Víte, my vlastně nejsme žádní bojovníci, víte, my jsme jen obyčejní malí lidé, víte, filmoví režiséři a bývalí studenti a tak."

"Ale my vám dáme tenhle fantastický laserový revolver. Dá vám moc milionu lidí. S tou zbraní je budete moci porazit!"

"No, hm... jo,. děkujeme, opravdu, hmm... Ale my musíme jít režírovat filmy nebo studovat a tak. Nashledanou."

Byla to nezapomenutelná ukázka kinematografického dramatu a jsem si jist, že právě proto dostali tvůrci filmu prestižní cenu Stříbrné kukačky, první takovou cenu, kterou tyto obnovené filmové ateliéry obdržely od doby, kdy získaly před deseti lety téměř všechny mezinárodní ceny za velký kasovní úspěch "Udělejme revoluci tak, jak to udělali u sousedů".

A teď přichází jejich nejnovější nabídka: Útok na rudé větrné mlýny: Nekonečný konflikt a studio očekává nový hit.

Film začíná tím, že se tajně schází skupina lidí, jimž je něco přes dvacet. Sdílejí spolu bolest, kterou pociťují poté, co žili dlouhých čtyřicet let v tvrdém Režimu Rudých větrných mlýnů.

Připraví si plán na boj s těmito větrnými mlýny, které však, což je zajímavé, se už přestaly otáčet, protože silný vítr z  východu, který je udr žoval v provozu, už přestal vát. Je možné, že je to důsledkem globálního oteplování, ale ve scénáři to není řečeno příliš jasně.

Film je vytvořit v tak dokonale živých barvách a s takovými spektakulárními zvláštními efekty, (světla, která divákovi působí závrať, a kouřové clony), že člověku téměř připadá, že ty příšery větrných mlýnů jsou ještě stále živé a jsou s ním přítomny v kině. Jenže, samozřejmě, to není možné, protože na exkluzívní předpremiéře, které jsem se účastnil, někdo promyšleně umístil na dveře kina plakáty s nápisem: "Větrné mlýny, zůstaňte doma!"

Jistě, porušil bych tradici, kdybych prozradil, jak to všechno skončí, ale musím říci, že mě ten film trochu zklamal. Tento mladý tým scénáristů, režisérů a herců měl před deseti lety prst na tepu národa milovníků kinematografie, a dokonce i jejich loňská produkce přilákala dost podstatné davy.

Ale s novým dílem Útok na rudé větrné mlýny se projevuje stárnutí filmových ateliérů Děkujeme, odejděte. Zdá se, že tyto kdysi tvůrčí mladé talenty už ztratily svůj talent.

Odhaduji, že se veřejnost asi nedostaví v úplně stejném počtu, v jakém přišla na předešlé produkce těchto filmových ateliérů. Lidi si mezi sebou řeknou, že je scénář stereotypní a otřepaný a absence vyvrcholení není tak inteligentně tvůrčí, jak to autoři zamýšleli, ale jen neobyčejně frustrující.

Na druhé straně se ovšem mohu mýlit: Toto je taková špatná sezóna pro milovníky dobré kinematografie, že se lidi možná dostaví i na toto dílo, protože nic jiného vlastně neexistuje. A při sledování Útoku na rudé větrné mlýny si alespoň užijí trochu nostalgie ohledně starých filmových úspěchů.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Od svého původního záměru zlikvidovat drobné prý centrální banka ustoupila proto, že měna zdaleka neoslabila natolik, že by desetníky a dvacetníky ztratily svůj cenotvorný význam.

Tuto skutečnost ovšem bankéři vzali v úvahu až po té, co si na základě ostré reakce méně majetných občanů zřejmě uvědomili, že zde jsou lidé, kteří ještě drobné doopravdy používají. Řečí bankéřů zmíněné desetníky a dvacetníky zdaleka nejsou pod nějakým prahem vnímání veřejnosti.

Jestliže nad tím prahem vnímání ještě nějakou dobu zůstanou, pak i proto, že pod prahem vnímání veřejnosti setrvává způsob, jakým stát nakládá s miliardami.

Jak si vysvětlit, že se pouze mezi řečí, jaksi na okraj vášnivé diskuse o desetnících, dovídáme, že špatných úvěrů se v Komerční bance vytvořilo za šedesát miliard?

Jistě to bude tím, že zatímco s desetníkem se setká kde kdo, s miliardami pracuje skupinka občanů tak nepočetná, že její členy můžeme zpětně vyjmenovat do jednoho.

Čeští makro-ekonomové nás podle hesla "Co oči nevidí, to srdce nebolí" léta šetřili pohledu do bankovních trezorů, milosrdně před námi skryli účetní knihy, pomlčeli o rozsahu podepsaných státních garancí.

Celé toto bankovní tajemství se dostává na světlo až nyní, zrovna ve chvíli, kdy jsme si vydechli, že nebudou z oběhu staženy drobné.

Druhou stranou mince je ovšem to, že z oběhu nebudou staženi ani političtí makroekonomové a s nimi spřátelení bankéři, kteří věřili, že špatnými úvěry lze vydláždit cestu k prosperitě.

Nepodařilo se, ale díky onomu prahu vnímání veřejnosti se včerejší správci našich miliard a dnes vážení poslanci a senátoři nemusejí bát, že jim v kapse tepláků budou chrastit drobné.

Vysílá se v úterý 8. února ráno.

Nový ředitel ČT: Tytéž změny jako Puchalský, ale diplomatičtěji

Petr Jánský

Obávám se, že Jan Čulík (JČ) vstoupil do diskuse kolem pořadu Naskočíme? poněkud nešťastně. Abych shrnul, co jsem se v BL dočetl: Na základě nepříliš lichotivé Pravidelné zprávy komise EU vyzvalo Ministerstvo zahraničí (MZ) nezávislé tvůrce k natočení kritického pořadu o nedostatečné připravenosti ČR na vstup do EU. Měla odvysílat ČT, která pořad převážně financovala, příspěvek však poskytlo i MZ. Stalo se, leč ve 4. dílu (Právo vědět) zazněla i kritika Miloše Zemana. To se nelíbilo panu B. Lazarovi z MZ, který se při schvalování pořadu pokusil o cenzuru a požadoval vystřižení příslušné pasáže. Autoři projektu P. Štingl, M. Pajerová, dramaturgyně H. Stibralová a M. Fialová, jakož i autor schvalovaného dílu T. Škarlant takový zásah odmítli. Proto MZ vymyslelo zástupný důvod a písemně požadovalo zákaz vysílání celého dílu. 4.

Za této situace JČ zveřejnil zprávu, že MZ svůj seriál v ČT zrušilo. Následně ještě více zamlžil obraz tvrzením, že pořad Naskočíme? je reklamním pořadem vlády vysílaný ve veřejnoprávní televizi, navíc prostřednictvím politicky kontroverzních osob, zvláště M. Pajerové. Ani slovo o cenzuře.

Teprve když se T. Škarlant snažil vysvětlit situaci seč mu síly stačily, JČ cenzuru připustil, ale jen jako osobní problém p. Škarlanta. Podle JČ zůstává hlavní problém v tom, že na pořad přispělo MZ, takový pořad do veřejnoprávní televize nepatří, ve spojení s politicky angažovanými lidmi automaticky ztrácí na důvěryhodnosti.

Rád bych JČ vyvedl z omylu:

1. MZ si neobjednalo reklamní pořad o nutnosti našeho vstupu do EU, ale kritický pořad o příčinách zaostávání a nedostatečné připravenosti ČR na vstup do EU.

2. Že pořad byl dostatečně kritický a tudíž splnil své poslání, potvrdil pokus o cenzuru MZ. Za peníze MZ se dostalo kritiky Miloši Zemanovi. Tím pořad rozhodně na důvěryhodnosti neztratil. Naopak!

3. Je nekorektní nazývat M. Pajerovou "politicky kontroverzní osobou". Je nesprávné tvrdit, že podpisem výzvy Děkujeme, odejděte! vstoupila do politiky.

a) Výzva Děkujeme, odejděte! je občanskou iniciativou, stejně jako Impuls 99. Jejím podpisem do politiky nikdo nevstoupil.

b) Do politiky se nevstupuje dokonce ani členstvím v některé politické straně. Teprve pokud člověk začne svými názory ovlivňovat voliče, teprve je-li zvolen do funce či poslancem, teprve může-li politiku ovlivňovat, pak se dá říci, že vstoupil do politiky.

4. I kdyby kdokoliv z tvůrců seriálu byl proevropsky "zaujat", rozhodně bych mu to nevyčítal, protože směřování a vstup do EU je ve všech volebních programech demokratických stran, je v programovém prohlášení vlády, je dokonce i v "tolerančním patentu" a je v zájmu této země. Případné nedostatky z neobjektivního informování (jak se domnívá JČ) jsou naprosto zanedbatelné ve srovnáním s tím, že by občané (třeba na základě masivní kampaně KSČM) vstup do EU v referendu odmítli.

Kdyby JČ zajímaly skutečné problémy, pak by se zaměřil na slabou práci presidenta při jmenování Kavana do funkce ministra, úlohu Kavana při aféře Zieleniec, lavírování ministerstva kolem války v Kosovu, války v Čečensku a naposledy kolem rakouské vlády, na personální obsazení MZ (všelijací Srbové), na hospodaření nejen v souvislosti se zámkem Štiřín. Pokus o výše uvedenou cenzuru, je jen třešinkou na nedobrém ministerském dortu.

Poznámka JČ: Původní zpráva o zrušení pořadu "Naskočíme?" byla citována podle ČTK.

Petr Jánský

Je s podivem, že se nikdo nepozastavil nad výší trestu, který hrozí Liboru Novákovi - 12 let. Jakkoli nejsem příznivcem ODS, ani nechci zpochybnit právo státu na výběr daní, přesto se mi zdá 12 let za nesprávně rozepsaný sponzorský dar nepřiměřeně mnoho.

Nepřiměřeně k čemu? Nepřiměřeně k sazbě za úkladnou vraždu (dává se tak 14 let), nepřiměřeně k postihu státního úředníka, který si odnesl 6 mil. na hotovosti v kufříku, nepřiměřeně k nezaplacení 300 mil. za privatizaci Elektroodbytu (Čekan) atd. a nepřiměřeně k právnímu vědomí a disciplině obyvatelstva v oblasti výběru daní.

Důvodů k nechuti platit daně je několik. Za hlavní považuji vysoké daňové zatížení celkem a nedobré hospodaření státu s vybranými daněmi.

Obvykla se uvádí daňové zatížení mezi 38 a 40%, které patří mezi nejvyšší v Evropě. Ve skutečnosti je však ještě vyšší, protože do tohoto čísla patří jen daň z příjmu (příp. daň ze mzdy), sociální a nemocenské pojištění. Není započtena spotřební daň, DPH (pro neplátce), silniční daň (plus dálniční známka) a daň z nemovitosti. K tomu přičtěte penalizaci, neb normální smrtelník nemůže všechno uhlídat a pochopíte, proč je u nás obcházení daní národním sportem.

Ještě závažnějším motivem k neplacení daní je vědomí, že vaše daně nejdou na rozvoj státu, ale do různých černých děr, v lepším případě na záchranu krachujících bank a podniků, na zvelebení zámku Štiřín, na 13. a 14. platy udřených poslanců a soudců, v horším pak přímo na konto pana Lánského.

Z toho vyplývá těch 80 nebo 90 miliard daňových nedoplatků. A za této situace se najednou udělá aféra se 6 miliony. Shodou okolností je to číslo zhruba stejné u Libora Nováka i u býv. ministra Svobody. Občan jen kroutí hlavou a uvažuje, jaká hra se tady hraje. Hra, která má málo společného s budováním právního státu.

Jiří Jírovec

Jenže proč by theista musel? Kdo, nebo daleko přesněji co ho nutí k tomu, aby ve sdělovacích prostředcích nastiňoval svoji theologii - nebo lépe řečeno dogma?

Štemberkův názor se stává neudržitelným v tom okamžiku, kdy začneme uvažovat co vlastně theisté proti atheistům mají - tedy ve smyslu argument proti argumentu. Primitivní atheismus (bůh je nepochopitelný a proto není) lze odrazit stejně časově a myšlenkově nenáročným, že pravě ta nepochopitelnost je dokladem jeho existence.

V hlubších filosofických a fyzikálních rovinách se teorie obou stran začnou tak vymykat běžnému chápání, že je v podstatě jedno, kdo je atheista a kdo nikoli.

Pokud jde o prostor k vyjádření, theisté měli dlouho absolutní výhodu proti atheistům. Doby, kdy se atheista kvůli meči a ohni raději ohnul, nejsou zas tak vzdálené.

Na theismus a atheismus (bez různých přívlastků) lze pohlížet jako na stav individuální mysli. V této základní rovině nemá ani jedna strana důvod, proč by svůj názor vnucovala druhé straně a proč by se měla cítit druhou stranou ohrožena.

Tato situace se ovšem změnila v tom nestřeženém okamžiku, kdy komusi došlo, že víru lze přetvořit ve výborný mocenský nástroj, který nazýváme náboženství. Jakmile ztratil vztah theistů a atheistů svoji nevinnost, stalo se nemožným rozlišit, kde pro theistu končí víra a kde začíná ideologie - což je stav, který zjevně platí i pro současnou diskusi v BL.

Troufám si tvrdit, že po historických zkušenostech s náboženstvími (bez ohledu na  jména bohů a a jejich pozemských filiálek), by bylo daleko záslužnější zabývat se tím, jak se tohoto zlořádu zbavit.

Ve stejném okamžiku, kdy na obrazovce mého počítače přibývají písmenka tohoto odstavce, se v zájmu svých povedených pastýřů okopávají tupohlavé ovce katolické s protestantskými berany, muslimové sbírají kamení nebo rakety proti židovským, křesťanským a jiným psům, zrabínovaný žid se odpojuje z internetu, aby neinfikoval svoji mysl nepovolenými myšlenkami a v Praze se přičinlivě křižuje nějaký nový Lux, aby se na vlně náboženství dostal k moci. V TV se non-stop střídají kšeftaři s vírou a páčí z diváků čísla jejich úvěrových karet výměnou za ujištění, že "náš Lord Jesus Christ" nenechá finanční transakci bez povšimnutí a nejenže splní různá tajná přání hned teď, ale vzpomene si na štědrý dar při posledním soudu, až se být dusno ohledně malého počtu vyvolených. Samozvaní zástupci boha na zemi mají penízky rádi, zvlášť ty, na nichž je vyraženo "In God We Trust".

V současném světě se berlička náboženství, o níž se někteří politikové opírjí, změnila v pořádný klacek a my se budeme dohadovat o tak odtažitých věcech jako je existence boha? Neměli by se atheisté i theisté ve svém vlastním zájmu probudit?

Jiří Jírovec

PS Pokud se někdo pokusí číst mezi řádky, měl by dojít k závěru, že nenapadám víru, ale její zneužití pro manipulace s lidmi.

Jaromír Jedlička

Otřesen neslušností příspěvku pana Luboše Motla z 2.2.2000 si dovoluji napsat svůj názor na otázku existence Boha ve vztahu k vědeckému poznání. Pan L.M. zřejmě zná něco ze současné vědy, ale neuvědomuje si, že nedovede odpovědět na základní otázky (ani ve fyzice, která je zřejmě jeho oborem).

Současný vědec věří v to, že pokud existuje opakovatelně prokazatelná korelace mezi dvěma jevy, tak jde o přírodní zákon, pokud naopak taková korelace není zjistitelná, tak jde o náhodu. Vědec dnes věří, že náhoda je neoddělitelnou součástí světa (světa stochastického).

Náhodnost světa se projevuje např. v okamžiku vzniku a zániku diskrétních částic světa. Není třeba diskutovat o tom, zda jsou tyto částice hmotné, podstatné je to, že existují. Jako důkaz si dovolím uvést schopnost naší paměti, ve které se nepochybně ukládá informace našeho poznání, abychom si ji později mohli vybavit v téže podobě (to, že s věkem se mi to vybavuje obtížněji, pochopitelně předložený důkaz nezpochybňuje).

Na informacích, které jsou uloženy v "částicích zapamatování" je založeno každé vědění. Platí však ale, že nikdo a nic nemůže být vševědoucí. Pokud je totiž svět nekonečný, tak jej samozřejmě nelze poznat, pokud je konečný, tak omezený počet "částic zapamatování" nemůže být žádným způsobem "zpracován" tak, aby kdokoliv či cokoliv mělo možnost prohlásit, že ví vše. Tedy nikdo a nic nemůže být vševědoucí. To je dostatečný důkaz k tomu, abych se prohlásil za věřícího tomu, že vševědoucí bůh neexistuje. Pokud chce někdo předložit jinou definici boha, pochopitelně mu v tom nebráním, ale pro mne to již, věřící prominou, nebude bůh.

Věda je tedy vírou, jako každá jiná víra. Od ostatních vír se však liší tím, že ostatní víry, ostatní náboženství, hledají korelaci mezi úspěchy konkrétních lidí a věčností. Úspěchem může být např. to, že se po smrti dostanu do ráje (zde se L.M. mýlí, neboť současní křesťané již nehrozí peklem, neboť dobrotivý bůh by přece nikoho nemohl tak krutě trestat), zatímco v jiných geopolitických podmínkách se jako úspěch vyvinula víra v to, že po smrti již nebudu obtěžován znovuzrozením (převtělením).

Tímto příspěvkem se nestavím proti žádné víře, ani žádnému náboženství, neboť vím, že člověk naději potřebuje, právě tak jako potřebuje zaplnit čas jinak, než jen samým zbrojením. Dokonce i já bych rád vyslovil naději, že až lidé pochopí, že žádná korelace mezi nimi a věčností neexistuje, tak se jim může podařit prožít smysluplnější život - vytvořit smysluplnější svět.

Jaromír Jedlička

Vlastimil Obereigner

Zásahem vyšší moci jsem byl týden bez počítače a tudíž uvízlý mimo informační dálnici. Konflikt v "registrech Oken 95", jestli snad někdo ví o co jde (já ne.) Vše bylo nabouráno a musel jsem vložit znovu všechny programy, včetně internetového. Bylo to velmi napínavé, ještě že mám plno času, zotavujíc se z operace výměny kyčle.

Konečně je vše v pořádku, dokonce jsem si přidal paměť (bohužel jen v počítači). Se zájmem jsem otevřel Britské listy, jelikož jsem očekával nějakou reakci na můj příspěvek o potřebě víry v Boha. Byla tam celá řádka zajímavých prací. Zajímaly mě hlavně kritiky a námitky. Musím s úlevou konstatovat, že na mě všichni byli velice hodní a slušní. Tak by to ale mezi dobrými křesťany mělo být.

Mám, jistě oprávněný, pocit, že zde hodně dlužím. Proto se k tomuto tématu znovu vracím.

Předně přiznávám, že jsem se kopnul s tou poznámkou o Desateru. A hned několikrát. Nechtěl jsem, ať už to vyznělo jakkoliv, vzbudit dojem, že nechápu morální hodnotu tohoto dokumentu. Byl a je to universální návod, jak se člověčenstvo má chovat. To, co jsem napsal o nedostatku lidské paměti, že těch přikázání je trochu na slabší paměť moc, mělo být chápáno spíše jako sarkasmus, v žádném případě cynismus. Též to je reakce na snahy některých zdejších (US) politiků,kteří by chtěli dát do zákona, aby ve všech školních třídách, veřejných (na př. soudních) budovách atd., bylo Desatero vyvěšeno. Sám jsem se nikdy Desateru nazpaměť neučil a přesto vás mohu ujistit, že jsem nikdy nikoho nezabil, neokradl, rodiče jsem nade vše miloval, k manželkám sousedů jsem se choval slušně, uctivě a nic víc, a když jsem tedy nikoho neokradl, tedy samozřejmě, a tím spíše ne, souseda. Ta první tři přikázání, (někde se píše, že byly vytesány na první desce, ostatních sedm na desce druhé) jsem se snažil dodržovat, když jsem byl ještě malý chlapec. Rodiče mě k tomu vedli. Před nějakými třemi ticíci lety, možná trochu více, snad Mojžíšovi vypadly z rukou, nebo co, dosti na tom, rozbily se a pánu Bohu nezbylo, než je tesat znovu. Ani ty duplikáty se nezachovaly a teď se vlastně neví to správné pořadí a rozložení. To však není ani tak důležité. Židé se snaží podle těchto pravidel morálky žít už od prvopočátku. Dočetl jsem se, že Křesťané až někde v devátém století. Ale to, co jsem napsal, že by stačilo jedno, jednoduše zapamatovatelné pravidlo - Nečiň druhému, co by se nelíbilo tobě samému - jsem myslel vážně. Nelíbilo by se mi, aby mě někdo zabil, okradl, aby mi někdo chodil za manželkou a nebylo by mi jedno, kdyby mě neměly mé děti rády a tudíž ani já bych to nečinil druhým.

Tak to je jedna věc a částečná odpověď panu Navrátilovi, který se dosti podrobně mým článečkem zabýval. Mimo jiné píše, že Oregon, ve kterém dílem osudu žiji, není "bašta pravičáckých věřících". To opravdu není. Je to a vždy byl, podle mého názoru, poměrně pokrokový stát. Velký rozlohou, (251.180km) víc než třikrát než Česko, ale jen se třemi miliony obyvatel. Kdybych zde žil před sto lety, mým nedalekým sousedem by byl známý žurnalista John Reed, který odpočívá v pokoji u Kremelské zdi. Žila zde i jeho manželka Louise Bryant a Emma Goldman, která spolu s nimi prožila Velkou Říjnovou a po návratu (po smrti Johna Reeda) napsala zajímavou knihu "My Disillusionment in Russia" (Mé zklamání v Rusku). Oregon má systém "přímé demokracie" a jako jediný v Unii (a druhý na světě) má zákon, který dovoluje lékařům ukončit pacientovo trápení v případě smrtelné nemoci. (Částečná euthanasie). Přesto ale, co se týče náboženství, zbožnosti, bigotství, pověrčivosti, křesťanského fundamentalismu, si nemyslím, že se nějak zvláště liší od amerického průměru. Mohu to tvrdit ze zkušenosti pozorováním a čtením tisku, ale i v několika případech, kdy jsem se snažil nějakou debatu začít, nebo, když jsem reagoval na něco, co podle mého vkusu bylo velice naivní a nesmyslné. (Pracoval jsem s jedním velice zbožným mladíkem, otcem čtyř dětí, který žil a pracoval pro kostel. Ten mi tvrdil, že mám zajištěné místo v pekle, protože jsem "nepřijmul Ježíše." Nezáleží prý na tom, jak člověk žije, jak se chová, jestli hřeší, když přijme Ježíše, jde do nebe.)

Zmínil jsem se o tzv. Křesťanské koalici, (Pat Robertson, Ralf Reed, Jerry Bauer atd.) kteří mají své televizní kanály, silnou organizaci, která se snaží prosadit účast náboženství v politice a státním aparátu a chtějí zasahovat i do školní výuky - povinné modlení a zákaz výuky bezbožné evoluční theorie. Pan Navrátil mi přetiskl část řeči prvního prezidenta USA George Washingtona. Je to více než 200 let starý dokument, i ta archaická angličtina mi neseděla, ale co hlavní, s čímž nemohu souhlasit, je tvrzení o neoddělitelnosti náboženství a mravnosti, spojitost zbožných politiků s občanskou blažeností, nemůže si představit spravedlivý soud, bez náboženské přísahy, a tvrzení, že bez náboženství a jeho principů nelze zachovat národní mravnost. Mohli bychom do nekonečna dokazovat, že slušnost, tedy mravnost, není naprosto podmíněná vírou ve Vyšší moc a už vůbec ne příslušností, nebo vyznáváním jakéhokoli náboženství. Jako chlapec jsem byl Skaut a byli jsme vedeni k dobru, bez modlení. (Zde, v USA v Boha nevěřící děcko má dveře do Skautu zavřené!) Sdílím názor s těmi, kteří tvrdí, že to, co K.K. prosazuje by byl drastický zásah do svobod občanů, svobod, které činí Ameriku Amerikou. Tyto snahy nejsou nijak nové. V padesátých letech se jim podařilo uzákonit motto "IN GOD WE TRUST", které musí být na všech platidlech! (Jakkoli je to komické! - tedy, samozřejmě, jak pro koho) Do přísahy k vlajce zákonem vmontovali slůvka "...UNDER GOD..." Tehdy jen těsně neprošel zákon, že do státních, (vládních) služeb a funkcí mohou být nominováni pouze občané věrní Bohu. Každý soudný člověk musí uznat, že zde neexistují snahy komukoli zakazovat, či přikazovat jakoukoli víru, ale právě naopak, tito zbožní fanatici dělají vše pro to, aby vnutili svá přesvědčení, svůj způsob žití těm druhým. Tito Boží bojovníci používají všech možných prostředků, včetně vraždění, násilí a ničení. (Ta druhá tabulka Desatera je pro ně prostě ta podřadnější)

Vypadá to též, že pan Navrátil nesouhlasí s mým názorem, že náboženství působilo a působí negativně. Já jen vzpomněl na inkvizici, různá křižácká tažení, násilné šíření víry ve světě s tisíci obětí, vliv dogmatismu na rozvoj vědy, šíření dědičného hříchu Židů, za ukřižování Krista, kterážto tvrzení způsobila nesmírné utrpení milionům Židů. (Znám několik zbožných Katolíků, kteří dodnes nevědí o usnesení Druhého Vatikánského Koncilu, kde toto dávné, nepravdivé tvrzení bylo zrušeno) Stovky náboženských válek, nerovnoprávnost žen a v současnosti neustálé nabádání lidí, aby se nebránili a více množili a dalo by se vyčíslovat a pokračovat. Papež se omluvil za upálení Jana Husa, ale rehabilitace není prý možná. (V moderní češtině něco jako "zůstatkový trest")

A ještě - pan Navrátil se mě ptá, jestli mohu doporučit nějakou vědecky podloženou práci, která vysvětlí vztah mezi režimem hlásícím se k filosofii Nietzscheho, založeným na budování národního socialismu s tím, jak jsem já napsal - "Gott mit uns" - a náboženstvím. Tam samozřejmě žádný vztah není, tudíž žádné vědce tím nebudeme obtěžovat. Já jsem jen naznačil, že ta nesmírná svinstva, která se za toho režimu děla, byla prováděna tvory, kteří toto heslo na opasku nosili, zbraněmi posvěcenými kněžími, požehnáním Vatikánu, pod vedením Vůdce, který se velmi často ve svých projevech odvolával k Prozřetelnosti. Není tajemstvím, že Hitler sám nepřipouštěl míchání se církví do své politiky, ale jeho víra v Nejvyššího je známá.

Ani s definicí historie, jako " Lži, se kterými souhlasíme", (údajně řečeno Napoleonem) nemohu souhlasit a vztahovat to na to, co jsem napsal opravdu nechápu. Přece to moje vyznání nemohl nikdo brát jako "přepisování historie?" Neskrývám se s tím, že nemám žádné vyšší vzdělání, jediný titul, který jsem za Komunistů, v roce 1952 dostal, je honosný titul s dekretem, "Universální nástrojař", v tříleté učňovce nás latině neučili a o Voltairovi, Humeovi, Kantovi a jiných filosofů jsem sice slyšel, ale nikdy je nestudoval. Nechci tvrdit, že nebýt Komunistů, by ze mě snad byl rektor Karlovy University, ale faktem je, že když jsem ukončil v roce 1949 měšťanku, s Kainovým znamením v kádrovém posudku jsem měl dveře k vyššímu vzdělání zavřeny. (Otec, aby uživil za První republiky rodinu, střílel do dělníků.) Ale myslím, že přes moje čistě empirické názory, měl bych snad mít možnost zúčastnit se debat o zajímavostech doby, ve které nám pán Bůh umožňuje existenci.

Účastníkům naší debaty bych doporučil jednu knížečku, dílko Bertranda Russella "Why I am not a Christian" (Proč nejsem křesťan) Je tam mnoho zajímavých postřehů, ale zde není na to místa. Bylo by velmi poučné slyšet námitky proti tvrzení tohoto světoznámého filosofa. Nebo k názoru Alberta Einsteina, Russellova obdivovatele, který napsal, že náboženství vznikala u primitivních lidí ze strachu z nevysvětlitelných aktů přírody, nemocí a smrti - nazval to náboženstvím bázně. Však už v obecné škole jsme se učili o našich předcích z krajin pod Řípem, že se klaněli "Dědkům", Řekové měli Bohy pro všechno možné a teprve Mojžíš dostal vnuknutí, že by bylo rozumnější to nějak "zcentralizovat". Na svou dobu to bylo velice pokrokové a taky to mělo hodně nepřátel. Je ale k podivení, že v jedenadvacátém století někdo ještě může věřit v duchy, čerty, ďábly a anděle, (podle průzkumu, 56% dospělých Američanů tak věří) na pravdivost legend z Písma svatého atd. Chápu, když někdo věří v nějaké to transcendentno, když mu nejde do noty myšlenka, že první zde byla hmota a to, co nazýváme duší, myšlením a vnímáním se z té prvotní hmoty vyvinulo. Ale věřit, že to stvořil Bůh, tak jak to dnes existuje, popírat evoluci, po tolika důkazech a nálezech to přesahuje obzor mého chápání.

Nemínil jsem nikoho urazit, zesměšnit či nic podobného! Mám zato, že je zdravé diskutovat, vyměňovat názory. Z každé debaty něco v paměti uvázne a v každém případě to pootevře obzor. Myslím, že můžeme být šťastni, že žijeme v době tak rozvinutých technických zázraků, jako je internet. Amen!

Andrew Stroehlein

There's more madcap, monster movie mayhem on the way: the studio who brought us the fantastic flick Zeman-zilla vs Klaus Kong are finally ready with their sequel, Attack of the Red Windmills: The endless conflict (for general release on 25 February 2000).

Ever since "ZZvKK," the nation has been demanding a sequel from Prague-based Thank You Now Please Leave Studios. And who can blame them?

Who could forget that fantasy sequence in "ZZvKK" in which both monsters magically vanish into thin air when a few small boys in a school playground simply ask them nicely to leave? One of cinema's golden moments of tragicomedy if ever there was one.

And who could forget those lines from the epiphany scene, when the monster-fighting heroes stand before an enthusiastic crowd of supporters...

"People! Those two monsters must be slain!"

"Yes! Yes! We are with you, our brave warriors!"

"No, no, no, wait... what do you mean 'with us'? We're not going to do battle with those evil fire-breathing beasts. We just sort of thought it might be nice if those nasty monsters went away, that's all."

"But we want you to slay them."

"Well, uh... yes... but, uh... Now, look here, we're not really fighters; we're just little people, you know, film directors and former students and that sort of thing."

"But we offer you this fantastic new laser gun. It gives you the power of a million men. With that, you can defeat them!"

"Well, uh... thanks, yeah, really, but, uh... I think we have to go direct films or study or something. Have a nice day."

That was one of those most memorable bits of cinematic drama, and I am sure that's what clinched the film's producers the coveted Silver Cuckoo Award, the first such prize the revived studio has received since they swept the awards ten years ago with the runaway box-office success Revolt Like the Neighbours.

Now comes their latest offering, Attack of the Red Windmills: The endless conflict, and the studio is expecting yet another hit.

The film opens with a group of twentysomethings meeting in secret to share the pain they feel after living under the oppressive Regime of the Red Windmills for four long decades.

They hatch a plan to do battle with the windmills, which, interestingly, don't even turn anymore because the strong winds from the East which kept them going just don't blow anymore. There's a suggestion that this is due to global warming, but the script really doesn't make it very clear.

The film is presented in such vivid colour and with such spectacular special effects (dizzying lights and smoke screens), that you'd almost think those windmill monsters were alive and in the cinema with you. But, of course, that couldn't be, because at the exclusive preview screening I went to anyway, someone had thoughtfully posted signs on the cinema door which read, "Windmills, stay home!"

Certainly, I wouldn't break with tradition by giving away the ending here, but I will say that I was a bit disappointed with this film. This youthful team of screenwriters, directors and actors really had their finger on the pulse of the movie-going nation ten years ago, and even last year's offering managed to pull in substantial crowds.

But with Attack of the Red Windmills, Thank You Now Please Leave Studios are showing their age; those once-youthful creative talents now seem past their prime.

My guess is that audiences won't turn up in nearly the same numbers as they did for this studio's earlier productions. Word will get out that the script is formulaic and worn and that the lack of climax is not cleverly creative as the creators intended, but merely infuriatingly frustrating.

Then again, I could be wrong; after all, this is such a slow season for cinema buffs, that they may go in for this one just because it's the only thing on. And with Attack of the Red Windmills, at least they can still enjoy a bit of nostalgia for those earlier cinematic marvels.

Poprvé...

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Při nedávné návštěvě Pittsburghu se o možném Hlinkově působení coby trenéra Tučňáků spekulovalo, ale události zřejmě nabraly rychlý spád. Předseda hokejového svazu potvrdil, že již z Pittsburghu obdržel faxem žádost o Hlinkovo uvolnění, trenér, že mu v této věci telefonoval a na dnešní tiskové konferenci před odletem na Švédské hry se zřejmě již pouze oficiálně dovíme podrobnosti.

Na jedné straně je jistě škoda, že Ivan Hlinka bude jako trenér chybět na lavičce našich hokejistů na mistrovství světa, na straně druhé je dobré, že přijal tuto výzvu. Je trenérem mistrů světa, trenérem olympijských vítězů a vlastně už mu chybí pouze vyhrát Stanleyův pohár. Hlinka odchází do mužstva, kde již působí šest hráčů, se kterými se domluví česky. Představme si, že to tak půjde dál. Ve včerejším Výběru světa, který v Utkání hvězd NHL porazil Výběr Ameriky (mimochodem - také se tak stalo poprvé) nastoupilo na led osm českých hráčů. Turek ze St.Louis, Buzek z Atlanty, Svoboda z Tampy Bay, Ručinský z Montrealu, Bonk z Otawy, Hejduk z Colorada, Eliáš z New Jersey, a Jágr z Pittsbourghu.

Viděno takto našima očima z dálky, Hlinka by v NHL teoreticky mohl sestavit skvělý český tým. Větším úspěchem ovšem bude, pokud se mu podaří vtisknout Američanům, Kanaďanům, Švédům, Finům a Rusům český styl hokeje. I když kdo ví - možná to nakonec bude Hlinkův styl. V každém případě mu přejme, aby v Pittsburghu uspěl.

7. února 2000