středa 16. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • Jak je propojená sportovní redakce ČT se sponzorskými aktivitami některých zájmových skupin (Jan Čulík) Británie: Osvobozují internet:
  • Telefonní připojení bez měření impulsů by podpořilo užívání internetu (Guardian) Objevná novinářská práce a americké soudnictví:
  • Studenti žurnalistiky zachraňují lidí před popravou a vyvolávají debatu o trestu smrti K článku Jana Čulíka "Pomluvy v Českém rozhlase":
  • Profesore! (J.B. Akláb)
  • Čert kálí na větší hromadu - pravicový bolševismus v českých médiích (Štepán Kotrba) Proti ekologům:
  • Provokativní poznámky k Tise, Černobylu apod. (Miloš Rybář) Ekologie:
  • Strom Života (Nadace Partnerství)
  • Investor trvá na své trase dálnice D8 přes České středohoří (Děti Země) K diskusi Motl - Cihelková, věda a náboženství:
  • Nejsem přítelem osobně zaťatých příspěvků (Lubomír Fendrych)
  • Blázen kolega Motl (Petr Novotný)
  • Na začátku byla otázka (Jiří Málek)
  • Falešný křišťál dědy Pinkavy a Occamova břitva (Luboš Motl) Sport:
  • Hašek (Ivan Hoffman)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Spolupráce veřejnoprávní České televize se soukromými firmami a organizacemi. Z  reklamního letáku (viz jeho strany 1-4 na tomto místě a strany 2-3 na tomto místě), který vydává Česká volejbalová federace, vyplývá, že tato federace založila v podstatě stejnojmennou komerční firmu, Českou volejbalovou federaci sro., jejímž cílem je "vykonávat komercializaci českého volejbalu". Česká volejbalová federace, s.r.o., se v letáku jasně a otevřeně hlásí k těsné spolupráci s Českou televizí (nejvýznamnějším sdělovacím prostředkem v České republice; sic!) a "Oficiálním mediálním partnerem" České volejbalové federace, s.r.o. - ČVF také prodává marketingová práva a prostřednictvím CAC Production Company, svého dlouhodobého "Oficiálního marketingového partnera" ČVF, získala dlouhodobého obchodního partnera, pojišťovnu Kooperativa a firmy Adidas a Mattoni. V těsné spolupráci s Českou televizí vesele prodávají reklamu a popularizují volejbal. Doufejme, že jsou podrobnosti dohod mezi těmito komerčními firmami a veřejnoprávní Českou televizí veřejně k nahlédnutí. Blíže o tom na jiném místě těchto Britských listů.

  • Český Telecom technicky nestihne zavést k datu liberalizace 1. ledna 2001 možnost předvýběru provozovatele a přenositelnosti čísla. Zavedením těchto služeb by mělo dojít k demonopolizaci Telecomu: telefonní účastník zvolí provozovatele vytočením jeho předvolby.

  • Nizozemská společnost World OnLine zahájila provoz v České republice. Bude poskytovat tzv. "bezplatný" přístup na Internet a e-mail a zpravodajství v češtině.

  • Na společném postupu při podzimních volbách do Senátu se na dohodli zástupci čtyřkoalice, iniciativy Impuls 99 a Sdružení Děkujeme, odejděte. Obě občanské iniciativy dostanou prostor na společné kandidátce KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU prostor. Tím dokázaly, že původní analýza Britských listů, že důvodem ke vzniku těchto "iniciativ" byla apriorní, iracionální nechuť k údajně "levicové" vládě ČSSD ("...a ODS je ještě podporuje!") byla správná.

  • Poslanci nevědí, proč Havel nyní komunikuje méně s Poslaneckou sněmovnou.

  • Podle Pavla Merlíka nebude moci zůstat Jan Kollert generálním ředitelem Komerční banky. Prý má odejít dnes, kdy bude vláda jednat o pomoci KB, která má být podmíněna jeho odchodem a odchodem dalších činitelů. Kvůli ztrátové operaci s rakouskou firmou BCL je pravděpodobný odchod dalších členů představenstva KB. "Výsledky auditu Delloite and Touche jsou natolik špatné, že se zvažuje výměna celého představenstva Komerční banky.

  • Český PEN klub si v kavárně Louvre připomněl 75. výročí založení. Historická listina dokládala, že mezi zakládajícími členy byli v roce 1925 Vilém Mathesius, František langer, Marie Pujmanová, Fráňa Šrámek a bratří Čapkové. Karel Čapek se stal prvním předsedou PEN klubu.

  • Etika nezávislých novinářů, pracujících pro MFD. Loni na podzim zjistilo vedení deníku Mladá fronta Dnes, že reportér listu Karol Wolf vlastní pětatřicetiprocentní majetkový podíl v PR agentuře Dynamic Relations , která pracuje pro slovenskou vládní koalici a je to slovenská pobočka české lobbingové agentury Dynamic Partners, v jejímž čele stojí kontroverzní Ivo Slavík. Šéfredaktor MFD Petr Šabata okamžitě Wolfovi nařídil, aby se nechal ze slovenského obchodního rejstříku vymazat (ne aby svůj podíl v  PR agentuře prodal) a také to hned bylo, aspoň ve zkrácenější verzi rejstříku , kupodivu okamžitě provedeno. Nakonec však nedávno Wolf musel z MFD odejít. List to zdůvodnil rozhodnutím zrušit místo reportéra pro Slovensko. Blíže o tom zde.

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • O jednání mediální komise českého parlamentu, o zaujatých Ozvěnách plus Českého rozhlasu a o pozoruhodné debatě o sdělovacích prostředcích na nedávné pražské mediální konferenci, jak o tom psal minulý týden v BL Milan Šmíd (popularizujeme zejména argumenty Vladimíra Železného, Ladislava Jakla a Petra Šabaty) píše v angličtině Jan Čulík v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě. (CER vychází v pondělí k poledni středoevropského času.)

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.h tm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.

    Výběr textů z posledních dní:

    • Výše uvedené nahrávky jsou k dispozici také ve streaming Real Audio, a to zde.

    Jak je propojená sportovní redakce ČT se sponzorskými aktivitami některých zájmových skupin

    Jan Čulík

    Spolupráce veřejnoprávní České televize se soukromými firmami a organizacemi. Z  reklamního letáku (viz jeho strany 1-4 na tomto místě a strany 2-3 na tomto místě), který vydává Česká volejbalová federace, vyplývá, že tato federace založila v podstatě stejnojmennou komerční firmu, Českou volejbalovou federaci sro., jejímž cílem je "vykonávat komercializaci českého volejbalu" (angličtina letáku je špatná, viz třeba komické spojení "individual sports shall have to undergo hard fights" - lze přeložit asi jako "indiviuální sporty nechť budou museti podstupovat těžké potyčky"; v nadpisu letáku "Actual situation of Czech Voleyball" chybí ve slově volleyball jedno l, nadpis znamená "Skutečná situace českého volejbalu", nikoliv, jak autoři asi zamýšleli, "Aktuální situace...", ve velkém nápisu "Wellcome in Ostrava" je zase o jedno l navíc - ale nechme jazykových poznámek.)

    Pozoruhodné je, že Česká volejbalová federace, sro, se v letáku jasně a otevřeně hlásí k těsné spolupráci s Českou televizí (nejvýznamnějším sdělovacím prostředkem v České republice; sic!) a "Oficiálním mediálním partnerem" České volejbalové federace, sro. ČVF také prodává marketingová práva prostřednictvím CAC Production Company, svého dlouhodobého "Oficiálního marketingového partnera" ČVF, získala dlouhodobého obchodního partnera, pojišťovnu Kooperative a firmy Adidas a Mattoni. Volejbal je v ČR třetím nejpopulárnějším sportem, připomíná leták.

    Antonín Lébl, ředitel České volejbalové federace sro, v letáku konstatuje, že účelem jeho podniku je "vytvořit jeden marketingový produkt pod jménem Český volejbal" jako celoroční sport, což změnilo postoj našich podnikatelských partnerů k tomuto projektu. Zaujal Českou televizi do takové míry, že s námi uzavřela kontrakt na padesát hodin živého vysílání během roku 1999 a v roce 2000 to má být třicet hodin. "Od mediální podpory České televize byl už jen krok ke spolupráci s marketingovou firmou CAC Production, která realizovala komerční část projektu a zajistila nové podnikatelské konexe s významnými firmami Kooperativa a Mattoni, které se připojily k dosavadnímu důležitému partnerovi České volejbalové federace, firmě Adidas. Lébl vyjadřuje naději, že podnikatelský koncept ČVF vyvolá zájem dalších potenciálních obchodních partnerů.

    Na letáku také vyjadřuje podporu i svou fotkou podnikatelským aktivitám ČVF dr. Jiří Baumruk, uvedený dosud jako šéfredaktor sportovního vysílání České televize. Je přesvědčen, že publicita od České televize přispěje k úspěšné budoucnosti Českého volejbalu.

    Jaromír Čapek, ředitel firmy CAC PRODUCTION, v letáku chválí "nadstandartní" práci svého podniku a vysvětluje principy jeho práce: "zákazník musí být prezentován v televizním vysílání bez rozsáhlých investic do samotných sportovních akcí a bez nákladných investic v klasických prezentacích v reklamních blocích". Reklama se provádí na celém území, ve všech tržních segmentech a po celý rok. Úspěšné dodržování těchto principů je možné v důsledku těsné spolupráce s Českou televizí, konstatuje Čapek. To nám umožnilo vytvořit si takovou reklamní strategii a taktiku, která vedla k zavedení úspěšné spolupráce se světoznámými firmami a značkami, jako je Paegas, Nike, Rossignol, Adidas, Kooperativa a Mattoni. CAC Production také uvádí, že vlastní televizní a marketingová práva na volejbal v České republice.

    Otázka je, do jaké míry je běžné, aby veřejnoprávní televize takto těsně spolupracovala se soukromými firmami - bylo by dobré znát jasné podmínky této spolupráce, které by měly být veřejné.

    Osvobozují internet

    Telefonní připojení bez měření impulsů by podpořilo užívání internetu

    Tento redakční komentář vyšel v úterý 15. února v deníku Guardian.

    Hlavním důvodem, proč jsou Spojené státy tak daleko vpředu před ostatním světě v užívání internetu je to, že se tam neměří poplatky za telefonní hovory podle impulsů, ale platí se tam jednorázové poplatky za telefon, bez ohledu na délku hovorů. Uživatelé zaplatí měsíční daný poplatek za telefon a surfují po internetu, jak dlouho chtějí. Vzhledem k tomu, že nemají pocit, že musejí počítat s časem, že jim neustále nabíhají telefonní poplatky, tráví daleko větší množství času studiem na internetu, hovory s jinými uživateli a navštěvováním komerčních internetových stránek.

    Analýza firmy Durlacher konstatuje tento týden, že je ve Velké Británii internetová ekonomika "dramaticky ochromována" tím, že většina poskytovatelů internetových služeb účtuje zákazníkům za připojení za každou minutu zvlášť. Z výzkumu vyplývá, že průměrní uživatelé internetu v domácnostech by ztrojnásobili své připojení na internet ze 130 na 386 hodin ročně, kdyby byl zaveden přístup na internet za jednou daný měsíční poplatek.

    Ve Spojených státech byla motorem levného přístupu na internet zuřivá konkurence v oblasti telefonních služeb, kdežto v Británii (a dodejme v zájmu spravedlnosti, i ve většině ostatních zemí) na domácí telefonní monopol v podstatě neměla privatizace valný vliv. Nikdy nebylo v zájmu velkých telefonních společností riskovat něco, co by mohlo vést k snížení jejich zisků.

    Ale teď se trh rychle mění. Britský telecom čelí ostré konkurenci kabelových společností. Na domácím britském trhu se chystá podnik Telewest, největší britská kabelová společnost, zavést volný telefonní přístup na internet za jednorázový měsíční poplatek 10 liber (pokud telefonní účastníci protelefonují normálními hovory 10 liber měsíčně). To způsobuje, že vypadají plány firmy British Telecom (6.99 liber měsíčně za bezplatné telefonní připojení k internetu o víkendu anebo 34.99 liber měsíčně za neomezený přístup k internetu v jakoukoliv denní či noční dobu) pro zákazníka příliš drahé.

    Pro podniky pokládá americká firma Metromedia Fibre Network v centru Londýna vysokokapacitní optické kabely (každý kabel o tloušťce jediného vlasu dokáže zároveň přenášet 4 miliony hovorů). Poprvé bude po zaplacení pravidelného nájemného poplatku užívání těchto kabelů zadarmo.

    British Telecom argumentuje, že dosud prý neexistovala poptávka po bezplatném telefonním připojení na internet. Ale v internetovém světě si vytváří nabídka svou vlastní poptávku. A v internetovém světě bývají odklady i pouhých několika měsíců fatální. V celonárodním i v podnikatelském zájmu by British Telecom měl zavést levný přístup k internetu za jednorázový měsíční poplatek okamžitě. Pak uvidí, jak poptávka dramaticky poroste.

    Američtí studenti seminárními pracemi o pochybných rozsudcích smrti zachránili životy a rozpoutali veřejnou diskusi o trestu smrti

    Když zadal profesor žurnalistiky na Northwestern University v Chicagu svým studentům úkol, aby nově prozkoumali celou řadu trestů smrti, vůbec ho nenapadlo, k čemu to povede. Nyní byli tři američtí odsouzenci k smrti osvobozeni od čekání na popravu, stát Illinois suspendoval popravy a není vyloučeno, že k témuž dojde po celých Spojených státech, napsal v úterý 15. února deník Guardian.

    Otázka: Mohli by něco podobného dělat čeští studenti, třeba studenti žurnalistiky na katedře sociálních věd? Třeba v případech odsuzovaných Romů? Před lety mi jako reportérovi Svobodné Evropy řekla jedna česká právnička, zabývající se rehabilitací vězňů, vracejících se do občanského života, že se prý normálně usuzuje, že třicet procent vězňů v českých věznicích jsou nevinní lidé. Je to pravda? - Jenže na rozdíl od Spojených států by se asi čeští vyšetřovatelé sporných vězeňských případů nedostali k soudní dokumentaci. Nebo ano? Nechce se o to někdo pokusit? JČ

    Na stále se měnící scéně amerického života neexistuje mnoho šiboletů tak pevně přetrvávajících, jako je drtivá podpora veřejnosti pro trest smrt. Žádný vážný kandidát na významnější politický úřad se v Americe neodvážil navrhnout, že by trest smrti měl být zrušen. To alespoň bylo konvenčním přesvědčením do doby před několika dny, kdy se stalo něco pozoruhodného: Spojené státy se začaly znovu zamýšlet nad popravami.

    31. ledna vyhlásil ve státě Illinois moratorium nad popravami republikánský guvernér George Ryan, který byl předtím nadšeným stoupencem smrtících injekcí jako trest za vraždy. Toto šokující oznámení vyvolalo celou vlnu podobných výroků politiků: 15 ze 38 států, v nichž se provádějí tresty smrti, oznámilo, že bude existence trestu smrti znovu zkoumána.

    Minulý pátek zahájila Janet Renová, generální prokurátorka, vyšetřování ministerstva spravedlnosti, které bude zjišťovat, jestli nejsou tresty smrti disproporčně vynášeny především nad černými občany. Téhož dne byl v Senátu předložen návrh zákona, který zlepšuje možnosti obžalovaných, aby před soudem prokázali svou nevinu. Tento týden uvažuje prezident Clinton o zavedení federálního moratoria a kandidáti pro nadcházející prezidentské volby, kteří všichni podporují trest smrti, jsou novináři systematicky veřejně dotazováni, co si o tom myslí.

    Je to pozoruhodný vývoj co se týče politické otázky, o niž si lidé ještě před měsícem mysleli, že je zcela nezajímavá. Nejpozoruhodnější však na věci je, že ten nový zájem o otázku trestu smrti vyvolal univerzitní kurs několika studentů žurnalistiky v Chicagu.

    V rámci svých seminárních projektů dostali studenti na Medill School of Journalism na Northwestern University za úkol prozkoumat celou řadu trestů smrti, založených na minimálním množství důkazů a na pochybných přiznáních. Vyšetřování studentů už vedlo k osvobození tří odsouzenců, kteří čekali na vykonání trestu smrti a také k osvobození pěti dalších, odsouzených k dlouhým vězeňským trestům.

    Průzkum studentů vyvolal znepokojení, že trestanci, většinou černoši, jsou odsuzováni k smrti za zločiny, které nespáchali. Nikdo nebyl překvapen více než studenti, kteří - stejně jako většina občanů - předpokládali, že jejich spoluobčané přece nebudou odsuzováni k smrti bez stoprocentních důkazů. Podařilo se jim však prokázat, že celá řada rozsudků nebyla vůbec přesvědčivá.

    "Jestliže je mi jednadvacet let a do školy ani moc nechodím, protože si musím vydělávat, a přesto se mi podaří prokázat, že odsouzenec je stoprocentně nevinen, pak to ukazuje, jak nedokonalý je celý soudní systém," konstatuje Shawn Armbrustová, bývalá studentka na Medillu.

    Armbrusová studovala případ, který se stal nejnovějším úspěchem této studentské třídy. Podařilo se jí osvobodit Anthonyho Portera, který strávil 16 let ve vězení a za pouhých padesát hodin měl být popraven smrtící injekcí. Avšak studenti dokázali, že případ proti němu byl založen na křehké stavbě lží, nekompetence a zlé vůle. Obrovský skandál, který v této věci posléze vyvolaly sdělovací prostředky, vedl nakonec guvernéra Ryana, aby suspendoval vykonávání trestů smrti.

    Když byl poprvé v roce 1998 předán Porterův případ Armbrustové a skupině dalších studentů, neměli moc názor na to, jestli je vinen či nevinen. Jejich učitel, David Protess, je velmi pečlivý vyšetřovatel a aktivista, kterému se mnokrát podařilo prokázat nesprávný rozsudek, ale jeho kritikové poukazovali na to, že zastává příliš vášnivé názory na věc trestu smrti a že tedy není úplně objektivní.

    Porter byl uvězněn v roce 1972 za vraždu dvou teenagerů v jednom chicagském parku. Vždycky tvrdil, že je nevinen, a neexistovaly fyzické důkazy, které by jeho vinu potvrzovaly, ale očitý svědek svědčil, že viděl, jak Porter na mladíky vystřelil, a to stačilo, aby byl odsouzen k trestu smrti. Profesor Protess řekl svým studentům, aby prostudovali veškeré soudní záznamy a vystopovali celý případ od samého začátku. A tak v listopadu 1998 se Armbrustová a její přátelé vydali do onoho parku v jižním Chicagu - čtyři bělošští univerzitní studenti do chudinské, většinou černošské čtvrti.

    "Netušili jsme, co tam najdeme," říká Armbrustová. "Postavila jsem se na místo, kde došlo k vraždám. Ostatní se postavili na místo, kde stál ten svědek, a neviděli nic. V cestě byl železný plot."

    Jeden student pak navštívil svědka, Williama Taylora, v přítomnosti Paula Cioliona, soukromého detektiva a bývalého policisty, Protessova přítele, který pomáhal s vyšetřováním studentů. Za pouhých dvacet minut odvolal Taylor své svědectví, že mu policie "vyhrožovala a zastrašovala a nutila ho", aby identifikoval Portera.

    Protess ale věděl, že zrušení svědectví korunního svědka nebude stačit na to, aby byl zrušen trest smrti nad Porterem. "K tomu bylo zapotřebí přiznání skutečného vraha," uvedl. Studenti se stoprocentně věnovali vyšetřování případu, zrušili dovolené a přestali chodit na jiné přednášky, seděli a studovali transkripty a staré nahrávky ze soudní síně. Byl to zjevně proces, který byl výsměchem spravedlnosti. "Dvakrát jsem si povšimla, že soudce na pásku žádá nějakého zřízence, aby vzbudil obhájce, protože usnul," konstatovala Armbrustová.

    Studenty zaujali dva místní lidé, Alstory Simon a jeho manželka Inez Jacksonová, kteří byli vyslýchání policií po vraždách a kteří odjeli o dva dny později z města. Nalezli Jacksonovou daleko ve státě Milwaukee, kde byla nemocná na AIDS, a vzali ji na večeři do místní restaurace.

    "Řekla, že ji Alstory bil, a že jednou na ni vytáhl revolver, ale že už má od něho pokoj," vzpomíná Armbrustová. "Dívala se na mě pořád a zdálo se, že je přítomno něco nevysloveného. A pak najednou David Protess řekl: 'My víme, co se stalo té noci v tom parku.' Umlkla. Řekla, že slyšela vedle sebe výstřely a že ji pak Alstory odtamtud odtáhl a řekl, aby držela hubu, nebo že ji zastřelí. Má rodina žije v Milwaukee, a tak jsme ji vzali k mým rodičům a Paul Ciolino nahrál její přiznání. Řekla, že ji spadlo břemeno s duše."

    Studenti se pak vrátili do Chicaga a hledali Alstoryho Simona. "Ze zpětného pohledu to byla pěkná pitomost, ale tehdy se to zdálo správné," říká Armbrustová. Simon se studenty promluvil, zjišťoval, co vědí, ale popřel, že s věcí má cokoliv společného. Ale Ciolino cítil, že váhá, a čtrnáct dní poté ho znovu navštívil v pět hodin ráno. "Vzbudil jsem ho a řekl jsem mu, že spěchám. Ukázal jsem mu výpovědi a on se docela rychle přiznal," řekl Ciolino.

    O dva dny později byl Porter na svobodě. Po šestnácti letech v cele smrti běžel rovnou za Protessem a zdvihl ho do vzduchu. Totéž udělal Armbrustové a  studentům, kteří se shromáždili kolem věznice. "Jsem nesmírně dojat," řekl Porter. "Byl jsem ve vězení tak dlouho, tak dlouho jsem se snažil bojovat o život. A ti lidi se mě snažili zabít. Ti podvodničtí policajti na mě svalili falešné obvinění. Na pravdě jim nezáleželo. Tolik mě to bolelo. Můj život je v troskách."

    Porter má právo žalovat stát za nespravedlivé uvěznění, ale navzdory důkazům o jeho nevině jsou byrokratické překážky obrovské. Jediné peníze, které dostal, bylo 5000 dolarů od filmového producenta, který se zajímá o práva na jeho životní příběh. "Jen v Americe jsme nuceni záviset na Hollywoodu, na hollywoodském producentu, který poskytne odškodnění člověku, který byl neprávem odsouzen," konstatuje Protess.

    Od té doby, co byl ve státě Illionis v roce 1977 zaveden trest smrti, bylo třináct odsouzenců k smrti posléze osvobozeno, protože se ukázalo, že byli nevinní. Bylo to více lidí, než kolik jich bylo ve skutečnosti popraveno. Žádný státní žalobce ani policista nebyl obžalován ze zkreslování či falšování důkazů.

    Protessovi nynější studenti analyzují nyní dva případy odsouzenců k smrti ve státě Illinois, o nichž je Protess přesvědčen, že jsou nevinní, a příští rok chce Protess studovat případy jinde ve Spojených státech.

    Kampaň, kterou zahájil Protess, se zřejmě rozšíří, neboť podobné projekty nyní zahajují i jiné univerzity, vyučující žurnalismus a právo, Protess je však varuje, že projekty tohoto druhu jsou pro studenty neobyčejným zatížením. Protess dostal od jednoho studenta nedávno dopis: "Pořád se mi zdá o smrti." Nejhorší je, když se studentům nepodaří zabránit popravě. V květnu 1995 byli Protess a jeho studenti přesvědčeni, že mají dostatečné množství důkazů, aby zpochybnili trest smrti vynesený nad Girviesem Davisem. Ani v tomto případě neexistovaly žádné písemné důkazy a Davise, černocha, odsoudila stoprocentně bělošská porota na základě přiznání. Jenže Davis byl negramotný a nemohl to přiznání napsat. Protessův seminář také zjistil, že Davis podepsal přiznání skoro ke všem neobjasněným zločinům v oblasti, včetně tří vražd, o nichž úřady posléze přiznaly, že je nemohl spáchat.

    Avšak navzdory zoufalým prosbám Protessovým - dokonce i jednoho porotce, který se vyjádřil, že by Daviese býval neodsoudil, kdyby věděl, že je negramotný - tehdejší guvernér státu Illinois Jim Edgar rozsudek schválil Davies byl popraven injekcí. Studenti, kteří se toho večera sešli v domě svého učitele, to nikdy nezapomenou. Jedna studentka, Lara Flintová, která nyní studuje právo ve Washingtonu, vzpomíná: " Girves nám zatelefonoval asi v devět hodin a byl orpavdu přátelský a  řekl, že je vděčný za tu práci, kterou jsme udělali. Bylo to velmi emocionální a hodně těžké, protože jsme věděli, že stát prostě někoho jen tak zabije."

    Profesore!

    J.B. Akláb

    Dovolte mně jen velice krátce, v několika heslech se vyjádřit k Vašemu článku "Pomluvy v Radiožurnálu".

    Je tak trochu naší ostudou a mělo by to nutit k zamyšlení, že neserióznost v základním přístupu ke zpracování novinářsky jinak velmi vděčného materiálu, musíte provést až Vy, a to značně klidným a věcným způsobem. Oceňuji, že současně nabízíte prostor k diskusi oběma stranám, naše novináře totiž nechává podobná jednostrannost v úplném klidu.

    Je třeba říci i napsat, že zde jste se pustil na trochu "tenký led", protože téma komunistické minulosti není, a podle mě ani dosud nebylo, nikým pojato s potřebným nadhledem, s využitím konkrétních faktů, bez silných a emoce navozujících slov.

    Dokonce si i bez jakéhokoliv dokladování dovolím tvrdit, že diskuse na toto téma probíhají vždy jednostranným způsobem a dojdou-li argumenty, přicházejí řada na velmi často jen zčásti pravdivá, respektive hysterii navozující zjednodušování.

    Zda je to tím, že si (a asi bez výjimky..., snad s vynecháním opačného znaménka v psaní a informování Haló novin a pod.) léčí současná garnitura píšících i moderujících novinářů svůj stále znovu se otevírající bércový vřed totalitní minulosti - a to bez ohledu na to, zda se jedná o novináře, který psal pouze jeden nebo dva roky před rokem 1989 do odborářského týdeníku, anebo zda jde o zkušené harcovníky, kteří 10 i více let vytvářeli obraz tehdejší doby v celostátních novinách, časopisech, rozhlase nebo v televizi... , anebo proto, že je to mnohem méně rizikovější způsob psaní, které nikoho nevystavuje jakýmkoliv projevům nesouhlasu, natož snad zjevně nepřátelské kritiky.

    Pokusím se na příkladu téhož člověka, kterému jste chtěl dopřát novinářské objektivity, uvést několik, domnívám se že obtížně odpověditelných otázek, respektive konstatací:

    1. Dříve nebo později zazní legitimní dotaz, jaký je rozdíl mezi exkomunistou Pithartem a exkomunistou Šloufem, kteří by měli kandidovat ve stejném obvodu č. 44 - tj. Chrudim, do Senátu ČR.

    2. Stávající senátor Petr Pithart byl v KSČ určitě přinejmenším tak dlouho jako Miroslav Šlouf, i když je pravda, že členství prvně jmenovaného je datováno do roku 1968.

    3. Zda byla KSČ horší či lepší před tímto datem, je obtížné odpovědět.

    4. Několik krátkých let jakéhosi "uvolnění" před rokem 1968, vystřídala normalizace, v té ale zase, na rozdíl od padesátých let, nebyli političtí odpůrci tak krutým způsobem vězněni, anebo dokonce popravováni. (Namítat lze cokoliv, ale "Dopisy Olze" od normalizačním režimem vězněného Václava Havla vypovídají jasně... .)

    5. V případě Petra Pitharta jde evidentně o jeden z prvních vstupů bývalého člena KSČ (exkomunisty) do KDU-ČSL.

    6. Podobných případů není známo ve vztahu ke KDU-ČSL mnoho a ani vstup Petra Pitharta nebyl, a ani není, touto "optikou" medializován.

    7. Přitom právě KDU-ČSL (především ústy J.Luxe, ale i J.Kasala a dalších ...) velice dlouho, a i často (!), tvrdila, že na rozdíl od ODS a ODA žádné bývalé komunisty ve svých řadách nemá...

    8. Já například osobně vidím zásadní rozdíl vstupu P.Pitharta a M. Šloufa do jejich současných politických subjektů:

      • Petr Pithart k ukončení členství v KSČ potřeboval mocný "impuls" tragického 21. srpna 1968 a posléze ještě cestu přes Občanské fórum a politický volební subjekt pro volby v roce 1992 - OBČANSKÉ HNUTÍ....

      • Jeho rozhodnutí, více než u kohokoliv jiného, byla ovlivněno zásadními politickými události, které se kolem něho odehrávaly a jeho vlastní rozhodnutí stála až na druhém místě... .

      • Zejména v případě ukončení členství KSČ.

      • Miroslav Šlouf přijal vlastní rozhodnutí, ke kterému dospěl sám, bez "mocných impulsů politických událostí, rámujících dějiny!".

      • Například z KSČ odcházet nemusel, a mohl dodnes zřejmě v klidu užívat poslanecké imunity v poslaneckém klubu KSČM, tak jako několik jiných poslanců, kteří jsou v PSP ČR od úplně první rekonstrukce (tehdy ČNR...) po "sametové revoluci 1989" - za všechny lze jmenovat poslance Štraita, Čelišovou, atd.

      • Šlouf nesl na "politický trh" svou osobní zodpovědnost a jak se v málo televizních příležitostech ukazuje - svůj postoj i vstup do ČSSD umí vysvětlit a zdůvodnit .

  • Nabízí se i mnohem rychlejší, ale přece jen trochu povrchní odpověď:

      • P.Pithart se stal tak trochu "politickým turistou", který po putování a změnách svého členství v politických stranách nakonec zakončil v pravostředovém politickém subjektu,

      • M.Šlouf zůstal levicovým politikem.

    Záměrně jsem prodloužil Váš včerejší pohled na jedno kratičké a stručné téma, které ilustruje, jak zástupnými problémy se česká veřejnost sama živí.

    Trochu mě mrzí, že se neozval nikdo z našich "investigativních" novinářů, ale Vy.

    Pro mě jste tak trochu jen ve "virtuálním světě" existující Jan Čulík, protože přes závažnost některých Vašich sdělení na stránkách internetových Britských listů, a Vaši stále stejnou fotografii ( ještě pak jaksi navíc asi i  2x zveřejněnou v deníku Slovo...) mám i já přece jen často se opakující pocit, že čtu články imaginárního novináře.

    J.B. Akláb

    Poznámka JČ: Myslím si, že rozdíl mezi KSČ před rokem 1968 a po něm spočíval hlavně v tom, že po druhé polovině šedesátých let, kdy byl v Československu komunismus vydatně a opakovaně veřejně zdiskreditován, a to bylo pak dovršeno invazí Varšavské smlouvy, už nikdo v sedmdesátých a v osmdesátých letech, kdo nebyl padlý na hlavu, nemohl v marxismus či komunismus idealisticky věřit. Členství v KSČ po roce 1968 byla pragmatická kalkulace, na niž musel mít člověk dost silný žaludek. V padesátých letech se sice vraždilo, ale mnozí mladí lidé komunismu - také z hlouposti - upřímně věřili. Pak se to snažili v šedesátých letech odčinit intenzivní prací ve snaze vyvléknout Československo z komunistického područí, ovšem neúspěšně. Pithart udělal dost velký kus práce jako disident - v tom, že se při prověrkách v letech 1970-1971 nepřizpůsobil, je také určitá morální odvaha.

    Byla a je KSČ levicovou anebo naopak pravicovou politickou stranou?

    Vím, v České republice je v důsledku její jazykové a kulturní uzavřenosti pocit, že všechno, co přichází "mimoestablishmentově" zvenku, je nesmírně silný. Je nutno se tomu bránit. Svět mimo ČR není nereálný, je naopak až zatraceně reálný a bude určovat - už nyní přímo určuje, jaké budou životní podmínky v České republice. Proto je třeba ho znát, myslím. Provoz je to opravdu dost jednosměrný. Až bude Česká republika vyrábět něco skutečně mezinárodně všude prodejného, vznikne ovlivňovací provoz oběma směry. (České pivo je dobrý začátek, ale je to málo.)

    Čert kálí na větší hromadu - pravicový bolševismus v českých médiích

    Štěpán Kotrba

    Toto je reakce na tento článek.

    "Jak je možné, že tyto principy přežily tak dlouho a objevují se v práci lidí, kteří by neměli mít nic společného s praxí komunistického režimu, který padl před deseti lety, je pro mě záhadou."

    Milý Jene, nemusí být pro tebe záhadou chování médii živené, médiím věřící a média uctívající mládeže, masírované deset let "globální" kampaní, která, využívaje všech dostupných mediálních kanálů (zpravodajství, publicistika, dramatické pořady, filmy, filmy o filmech, soundtracky k filmům, filmy o hvězdách, zpravodajství o hvězdách, drby o hvězdách, drby hvězd, citáty hvězd, symbióza hvězd a politiky, populární hudba a její hvězdy, rádia, která žijí z reklamy a skryté reklamy politiků i producentů populární hudby, televize prostituující se na pozadí ekonomických a politicko-ekonomických lobby a adorující ten segment kultury, který je kultem této lobby) a jednoho nepřítele (třetí cesty ve všech podobách). Stovky novinářů, publicistů, spisovatelů, scénáristů, režisérů, herců, zpěváků i textařů, politici i teoretici - ti všichni se po deset let "očišťovali" od nánosů "špíny předchozí prostituce" tím, že plivali na své bývalé role, filmy, nahrávky, hry, sochy i vlastní názory. Deset let převlékali kabát, až jim to čtenářská (posluchačská, divácká) obec uvěřila. Uvěřila jim očištění a uvěřila jim i jejich "nové komsomolství".

    Propagovali přeci vše to, co bylo SPRÁVNÉ, to PRAVÉ objevování SVOBODY a PŘÍLEŽITOSTÍ... A tak se emoce a traumata prolnuly do jednoho jazykově izolovaného (anglicky umí jen několik procent obyvatel, britský deník či týdeník si za 200 - 300 Kč koupí jen opravdu málokdo) mediálně-propagandistického prostoru, ve kterém jsou absurdní dramata na denním pořádku. A jestliže je tento prostor většinový (nikoli složen z menšinových názorů, které dospívají k převaze konsensuálních prvků a vytěsňují okrajové, ale většinově stádní), menšinovým názorům se neuvěří a jsou systematicky vytěsňovány, zesměšňovány, očerňovány, vysmívány.

    Moje babička říkávala, že čert vždy s... na tu větší hromadu. Stejně jako svazáci socialismu v padesátých letech byli ti nejvíce a nejhlouběji pomýlení (a dokázali přitom stavět přehrady, sklízet každý rok brambory a jinak se projevovat KOLEKTIVNĚ) i tito "svazáci kapitalismu, oni tržní komsomolci produkují kolem sebe to PRAVÉ nadšení pro rozvoj INDIVIDUALITY - hlavně té svojí. A tato ahistoričnost, mytičnost a iracionální "jinost" (i v sexualitě - jsme přeci TOLERANTNÍ - ne?) je psychologickým vodítkem k polovzdělanosti a tuposti řady "hvězd" mediálního nebe. K frustraci, plodící virtuální realitu dnešních českých masmédií. Jsou totiž všichni (učitelé i žáci) produkty téměř čisté propagandy, ve které vyrůstali, které je učili od základní po vysokou školu a ze které je i ZKOUŠELI. Za deset let se toho dá stihnout dost.

    Má dcera měla před několika lety problém v občanské nauce, protože něco jiného slyšela doma a něco jiného ve škole. Díky tomu, že se doma zeptala, dostávala ve škole špatné známky. Až jsem se naštval a šel vysvětlit její učitelce rozdíl mezi historickými (byť nedávno prožitými) fakty a ideologickým blábolem.

    Přiznávám se, že došlo i na sprostá slova z mé strany a spor jsem řešil pohrůžkou konfliktu s vedením školy. Nakonec jsem nechtěně přispěl k liberalizaci občanské nauky na oné základní škole a počínající tolerantnosti názorů oné učitelky. Přestala číst pouze Respekt a začala číst těch novin víc...

    Znám i několik studentů i absolventů VŠE, fakulty sociálních věd i žurnalistiky, kteří byli zkoušeni z blbostí nedávné interpretace historie, kde museli papouškovat nesmysly jen proto, že chtěli vystudovat vysokou školu. A kdyby nepřísahali na liberalismus, popření historie 2. světové války, svobodu umřít hlady v té pravé demokracii, a právo volit ty PRAVÉ politiky, nestudovali by. Protože i učitelé plnili SPOLEČENSKOU OBJEDNÁVKU...

    Poslední dobou už se to mění, stejně jako sociální demokracii už nehází do stejného pytle se skalními komunisty...

    Ten pravicový bolševismus je produktem doby. A stejně tak, jako extrémní výstřelky předchozích desítek let.

    Vychází z nedostatku kritického myšlení, neschopnosti samostatně myslet, nechuti konfrontovat své názory s názory druhých a obhajovat je. Nedůvěry v sama sebe. Je to produkt pohodlnosti a toho čerta, který kálí na větší hromadu. A po deset let byla ta pravá půlka větší - snad proto, aby ta levá nebyla tak vidět. Protože ta levá půlka byla fuj...

    Proti ekologům: provokativní poznámky k Tise, Černobylu apod.

    Miloš Rybář

    Dobry den pane Culik, mam par poznamek, chcete li, "na rozvireni diskuse" o ekologii. Jsou psany z voleje a nesrovnatelne trivialnejsi nez uvahy pana Motla

    (jehoz erudici ja obdivuji; ten afekt s kterym to vetsinou pise sice prave zpusobuje, ze to pise - asi i na ukor fyziky- presentaci jeho nazoru ovsem asi leckdy objektivne skodi)

    Jako v podstate "zeleneho" mne uz dlouho stve nekvalifikovanost az hloupost uvah, ktere s pera "ekologu", a s nimi sympatizujicich publicistu, clovek leta konzumuje ;-)

    Provokativní poznámky k havárii na řece Tise

    Zase velka prilezitost pro ekology a  prirodovedu obecne propasnuta ! Jako peclive mereni spadu po Cernobylu po Evrope mohlo dat fascinujici material na leta zkoumani (kdy zas bude takova prilezitost) "fraktalni povahy" rozlozeni spadu srazek na povrchu Zeme, tak ted byla unikatni moznost presne merit zakonitosti a intensitu promichavani vody v koryte reky, ktera je vzacne homogenni co se spadu, charakteru reciste apod. tyce a tudiz primo idealne vhodna pro takovato zkoumani ;-)

    Ted se otviraji se jeste dalsi lakave perspektivy prirodovednych zkoumani, jak rychle se reka (ne)bude davat v nejblizsich mesicich dohromady. Konecne nosne tema pro opravdove ekology (ne pro ty, kteri si tak jen rikaji a ve skutecnosti se projevuji vetsinou spis jako nabozensti sektari, navic obcas s politickymi ambicemi :-)

    Ti vykutaleni Madari zas - kdovi jestli to nebyla nejaka chemikalie vhozena jimi samymi do reky - s cilem vytlouct politicky kapital v jejich vecnem sporu s Rumunskem ;-) (Mimochodem, tvrzeni o tom ze kyanidova skvrna se rozptyluje jen malo a naopak, ze reka zustane znecistena po mnoho let si odporuji ;-)

    Pri pohledu na mapu mi pripada, ze Tisa ma stale dost slepych ramen, ze kterych mohou ryby migrovat zpet - a kyanid tam zatect ve vetsi mire nestacil. Taky migrace z pritoku a Dunaje bude hrat podstatnou roli.

    Proste bude jenom min trofejnich kusu ryb v Tise - ale za dva roky uz skoro nikdo nic nepozna. Zbude ekonomicka skoda, kterou kdyz vyjadrime ve zlate - bude vubec vetsi nez ztrata zpusobena zavrenim toho zlateho dolu v Rumunsku ???

    Strom Života

    Nadace Partnerství / Environmental Partnership for Central Europe

    Panská 7/9, 602 00 Brno, Czech Republic; tel: +420-5-4221 8350; fax: +420-5-4222 1744
    Krátká 26, 110 00 Praha 10, Czech Republic; tel/fax: +420-2-78 16 727; pship@ecn.cz
    http://www.ecn.cz/epce/

    Nadace Partnerství si dovoluje představit nový grantový program s názvem

    STROM ŽIVOTA

    Program vychází z přesvědčení o nenahraditelném významu, který mají stromy pro uchování stabilního klimatu planety i životního prostředí v našich městech. Dramatický úbytek lesních porostů v různých částech světa i neutěšený stav našich domácích lesů, jak jej můžeme vidět v Krkonoších, Jizerských či Krušných horách, je výzvou k jejich ochraně a zvýšené péči i pozornosti, kterou bychom měli stromům věnovat.

    Stromy jsou užitečné v mnoha směrech:

  • odebírají ze vzduchu CO2 a produkují kyslík; průměrný strom spotřebuje za svůj život 24 miliónů m3 CO2, které způsobuje globální oteplování atmosféry. Stoletý buk vydá za jednu hodinu tolik kyslíku, že by stačil k dýchání třem lidem na celý rok.

  • jsou důležitými regulátory teploty a klimatu; jeden hektar lesa odpaří za hodinu až 350 litrů vody, čímž se v létě ochlazuje teplota i o několik stupňů zachycují prach a mikroorganismy; hektar smrkového lesa dokáže vázat až 32 tun popílku, bukový les dvakrát tolik

  • svými kořeny zpevňují půdu a brání tak erozi

  • snižují hluk

  • a mají mnohé další užitečné vlastnosti...

    Smyslem programu "Strom života" je finanční podpora projektů neziskových organizací a místních aktivit, které budou zaměřeny na výsadbu, pěstování či ochranu stromů na celém území České republiky, ať již v horských oblastech, v krajině či ve městech. Prostředky na podporu těchto projektů budou shromažďovány na samostatném účtu v rámci veřejné sbírky, kterou Nadace Partnerství vyhlašuje pod názvem

    "Adoptujte strom!"

    Ten, kdo věnuje na konto alespoň 200,- Kč, symbolicky "adoptuje" jeden strom, neboť právě tato částka pokrývá náklady na vypěstování sazenice a následnou péči o strom do věku, kdy již bude samostatný. Každý podporovatel obdrží orginální certifikát o adopci stromu.

    Peníze je možné posílat na konto "Strom života", č. 152343168/5100, v.s. 993 u IPB a.s., 60200 Brno, Malinovského nám. 4

    Nadace Partnerství je součástí konsorcia čtyř národních nadací v České republice, Polsku, Maďarsku a na Slovensku, jehož posláním je stimulovat aktivní účast občanů na zlepšování životního prostředí ve středoevropském regionu. Nadace Partnerství je v současné době největším soukromým zdrojem finanční podpory ekologických projektů obcí a nevládních neziskových organizací v České republice. Od svého vzniku v roce 1991 rozdělila přes 50 miliónů korun na více než 600 projektů.

    Kontakt: RNDr.Miroslav Kundrata, Mgr. Tomáš Růžička, tel.: 05-42218350

    Investor trvá na své trase dálnice D8 přes České středohoří

    Děti Země

    To byl jeden z hlavnich vysledku narychlo svolaneho ustniho jednani ucastniku spravniho rizeni o udeleni vyjimky na trasu dalnice D8 pres chranenou krajinnou oblast Ceske stredohori, ktere probehlo v pondeli 14.2.2000 na MZP. "Je to pro me trochu zvlastni, ze spravni organ se snazi ruznymi navrhy prinutit Reditelstvi silnic a dalnic, aby predlozilo jinou variantu," divi se vedouci dopravni sekce Deti Zeme Miroslav Patrik, ktery je jednim z nejvetsich kritiku teto trasy dalnice v CHKO.

    Podle predstavy ministra zivotniho prostredi v rozhodnuti z unora 1999 by investor mel predlozit trasu dalnice tak, aby "nedoslo ke zbytecnym zasahum do krajiny, k naruseni krajinneho razu, k preruseni migracnich cest zivych organismu, ke zbytecnemu omezeni pohybu turistu, k doprovodne vystavbe a k dalsim negativnim zasahum".

    Podle Deti Zeme toto zadani splnuje jedine dlouhy tunel pres Ceske stredohori, optimalne ve dvou tretinach cele trasy. "Opravdu dlouhy tunel v delce 10,5 km uz v roce 1998 navrhla prazska firma ILF, takze se nejedna o nic nerealneho," prohlasuje Patrik. K variante dlouheho tunelu se take priklonili i zastupci nekterych obci, vcetne Spravy CHKO Ceske stredohori.

    Ministerstvo zivotniho prostredi jeste do ctrnacti dnu prijima stanoviska ucastniku spravniho rizeni a pak pravdepodobne cele vice nez ctyrlete projednavani ukonci. "Ocekavame stejne rozhodnuti jako v listopadu 1998, kdy vyjimka nebyla udelena, protoze od te doby investor nepredlozil jinou, prijatelnejsi trasu," predpoklada Patrik.

    Vystavbu pripadne trasy dalnice D8 v tunelu delky 10,5 km Deti Zeme predpokadaji do roku 2012, naklady na 13 miliard korun, coz je dvakrat vice nez by stala stavajici trasa. "Myslim, ze si muzeme na ochranu prirody dovolit velkoryse reseni a pokusit se tak ziskat potrebne finance od nekterych z programu Evropske unie, ktere jsou urceny pro ochranu prirody a vystavbu infrastruktury," navrhuje Miroslav Patrik z Deti Zeme.

    Miroslav Patrik Deti Zeme Brno

    Deti Zeme vyhlasuji jiz 8.rocnik ankety o Ropaka roku a 5.rocnik o Zelenou perlu. Uzaverka pro zasilani navrhu na kandidaty je 17.3.2000. Dalsi informace jsou na nasi internetovske strance, vcetne formulare pro vyplneni.

    K diskusi Motl - Cihelková: Nejsem přítelem osobně zaťatých příspěvků

    Lubomír Fendrych

    Lubomír Fendrych je autorem a editorem pravidelné přílohy Neviditelného psa Hudba a zvuk.

    Nejsem přítelem takových osobně zaťatých příspěvků, jak předvedl pan Motl. Podle mne to neslouží ani popularizaci vědy, ani vědeckým diskusím. Nejsem z toho oboru, jen jako redaktor jsem dělal většinou muzikologicé - tedy vědecké texty takže si dovoluji říci, že takto laděné příspěvka by se tisknout neměly. Podle mne existují určité hranice dané obecnou slušností - a chcete-li z racionálního hlediska tedy i snahou o  produktivitu tištěného slova.

    Když otisknu něco, co druhého nutně musí namíchnout, tak ten se samozřejmě brání - a odborná disputace problému bývá v háji. Pak je škoda papíru, pardon obrazovky.

    Nemějte mi za zlé - je mi přes sedmdesát a vím, že času je na světě málo, škoda ho takhle vyplýtvat.

    Hádat se to ano, urputně to také - přinášet námitky vyracející (podle pana Poppera) tu či onu teorii by však měli nejen takzvaní odpůrci, ale i sami tvůrci oné teorie.

    A pokud jde o pochybení, takzvané blbosti, pak je dobré uvážit, zda nevyplývají třeba z jiného pohledu na věc.

    Podle mne ono vidění světa, které hájí pan Motl - a je zdá se většinovým, vyžaduje stejnou porci víry - když totiž dojde na otázky zásadní, přesahující běžnou agendu onoho vědního oboru -jako u těch, kdož věří v prvotního hybatele či jak by to bylo možno nenábožensky nazvat.

    Myslím, že jsou i jiní fyzici - skutečně tvůrčí, s fantazií a schopnosti nedůvěřovat tomu, čeho bylo dosaženo. No raději dost.

    Jen jsem chtěl naznačit vlastní laický názor na morálku v diskusích i na tak trochu navěc samu.

    Nechci se ale zaplétat do diskusí v nichž jsou vidět především zuby a až někde hodně daleko věc, o niž by mělo jít především.

    A tohle je tak trochu i na Vás: ono tohle bývá v Britských listech dosti časté.

    Nevadí mi vyhraněnost názorů, nekonformnost tvrzení. To je vzhledem ke stavu českého tisku moc fajn. Vadí mi bohorovnost a dogmatičnost, s níž často bývají hlásány... určitá nesnášenlivost, připomínající mi Klause. Asi to je už naše domácí nemoc.

    PS. Měl bych nějaké připomínky i jinak, například ke klubu či co to je Sysifos (?) - tam maji velice dobre zasady, ale jdou do toho jako slon v porcelanu. Pripomínaji mi sektu, která chce zachraňovat všechno kolem hlava nehlava. Je v tom skryto hodně pýchy.

    A paní Julianě: i když někdo není fyzik, přece jen rozezná, jestli ony pravdy hlásá pouze s oprávněným a už tím sympatickým nadšením, nebo s vášní dogmatika, který musí mít vždy pravdu. Já vím, on obsah páně Motlova projevu - myslim toho o fyzice - lahodí jejímu přesvědčení, ale kolik ještě bude revolucí ve vědě i fyzice, kolikrát se ještě změní paradigma... a stále tu a nejspíš pořád budou ty otázky zásadní, které zodpovídat může pouze víra: v nejsvětější hmotičku, nebo v nějakého pánbíčka - bílého, žlutého.... Obojí je podle mne špatně. Takhle snad přece problém nezní. Dejme do práce - bez zbytečných emocí, zkoumejme vsechno, co se zkoumat dá, nevylučujme předem nic - pak snad někdy k něčemu dojdeme.

    Řekl bych, ze skeptik má byt skeptický hlavně vůči sobě, zvlášť když chce svou skepsi naordinovat jiným.

    Asi je možné nahradit slovo skeptik také slovem vědec, ale třeba i "náboženský fanatik".

    Jenže v praxi je zrovna tento požadavek splnitelný jen těžko - pro každého z nás.

    A nekterym fyzikum bych rad poslal vzkaz

    NE VŠE, CO JE DŮLEŽITÉ, LZE SPOČÍTAT,

    NE VŠE, CO LZE SPOČÍTAT, JE DŮLEŽITÉ

    ALBERT EINSTEIN

    A za sebe coby muzikanta a muzikologa bych dodal, že fyzika opravdu, ale opravdu není všechno.Tam, kde by byla vším, bych žít nechtěl. Naštěstí patent na rozum ani na konečné vysvětleni světa zatím nikomu udělen nebyl, natož pak obecně uznán.

    Doufám, že jediný, jednotný zákon všeho (nebojakxetojmenuje) nejenže nebude nalezen, ale že ani neexistuje - aspoň ne v tomhle vesmíru... Zdraví Lubomír Fendrych

    Blázen kolega Motl

    Petr Novotný

    Dobry den,

    kolega Motl byl blazen jiz drive, nez nastupoval na MFF UK. Bohuzel vidim, ze "studium na prestizni americke univerzite" jej pouze utvrdilo v predstave vlastni vyjimecnosti. Ostatne, jestli se ke svym profesorum chova tak, jak ve svem dnesnim clanku popisuje ("je spravne slepe nasledovat svuj vzor"), je urcite mezi nimi "velmi obliben"...

    Pri soustredeni pred nastupem na MFF UK mi "vysvetlil", ze kvantovou teorii gravitace ma v podstate jiz sestavenou.

    Asi ceka na to, az bude vhodnejsi chvile, aby seznamil svet se svoji genialitou... Zatim - jen jako takovou rozcvicku - provozuje osobni utoky proti oponentum.

    Jestli tento zpusob argumentace uci na "prestizni americke univerzite", tak jsem dost prekvapen. Mel jsem za to, ze alespon ty opravdu "prestizni" skoly uci i "jak byti gentlemanem".

    Jak je ten svet zajimavy...

    Na začátku byla otázka

    Jiří Málek

    1.unora 1999 jsem se obratil e-mailem na pana Lubose Motla s touto otazkou:

    Vazeny pane,

    Obracim se na Vas s  prosbou o vyjadreni stanoviska k prispevkum v Britskych listech, ktere (alespon nize uvedeny) primo zasahuji do oblasti, v ktere jste odbornik.

    Ackoli jsme se nikdy nesetkali, povazuji Vas za cloveka, ktery je schopen artikulovat myslenky, vystihnout podstatu veci a zasadit problem do contextu.

    S uctou

    Jiri Malek

    K zadosti byla pripojena kopie clanku pi. Dany Cihelkove zverejneneho v Britskych listech tehoz dne.

    Zpetne mohu zduraznit, ze se mi jednalo o proste a prizemni okruhy problemu:

    --veda, jako urcity typ mysleni ve spolecnosti,

    --laicke pochopeni vedeckych poznatku, ve smyslu "spolehlive znalosti" Jacoba Bronowskeho,

    postoj samotnych vedcu k laicke verejnosti.

    Obratil jsem se na Lubose Motla, protoze jsem cetl nektere jeho "pisemnosti" a libily se mi.

    Zaujal me take jako clovek: hrdosti, odvahou, touhou po pravde, a take, coz ocenuji nesmirne, snahou pomoci druhym.

    Na tomto nazoru setrvavam i po lekci v nezavisle novinarine.

    Dotaz jsem zamyslel jako soukromou korespondenci mezi mnou a p.Motlem.

    Uznavam vsak, ze prilis obecne formulovana otazka mohla vyvolat i jiny vyznam (=vyjadrete se v BL, vyjadrete se politicky). Coz se take s velkou pravdepodobnosti stalo.

    Pokud je mi znamo, nejsem (v dobe tohoto psani ani predtim) krevne, socialne, materialne ani politicky spjat s pi.Cihelkovou.

    Lec, jsem vasnivym obdivovatelem pi.Cihelkove.

    Jsem fascinovan a nekdy uhranut jejimi myslenkovymi pochody, originalnimi zavery a mnohdy nevsednim serazovanim slov ve vetach. Vysoky stupen nesmlouvavosti k nedostatkum uplne vseho druhu me uvadi do extaze.

    Jeji texty jsou mi sice casto nesrozumitelne, ale toto pricitam me osobni neschopnosti pochopit jeji logiku, netradicni vyber faktu, jeji percepci reality a v neposledni rade jeji lasku k psani.

    Imponuje me jeji smelost, ktera temer nezna hranic. Poslednim prikladem by mohl byt pripad ceskeho fyzika z jakesi Rutgers University. Snaha pi.Cihelkove "prevysvetlit" jinochovi podstatne casti teoreticke fyziky, uvest na pravou miru proc, a jak lide veri v Boha a toto vse zobecnit z roviny nejmensich "skvarku" do pozice viry vyzaduje temer nadprirozenou silu. Hmmm. Bravo!

    Jsem presvedcen, ze stupidni zaminky pod kterymi je pi.Cihelkove odepiran pristup k publikovani v Cechach by mohl byt vyresen. Jsem si temer jist, ze snizenim naroku ceskych redaktoru na  kvalitu nabizenych textu by se smetla ze stolu jednu z moznych stupidnich namitek.

    Vliv jejiho magickeho mysleni na mou osobnost zpusobil, ze jsem v nevedomem stavu poblouzneni, kdyz me myslenky letaly prilis nezavisle a prilis vysoko, kontaktoval cloveka, ktery je metalne vyzbrojen racionalitou a vedomostmi.

    Bohuzel, k vyzbroji musim jeste pripocist ironii a humor.

    Tento muz, Lubos Motl, diky serioznimu novinarskemu pristupu nakladatele Jana Culika, odpovedel na mou vyse uvedenou otazku take na strankach BL.

    Primo a neucesane.

    Pi.Cihelkova mela moznost prozit na vlastni kuzi, jak se dela nezavisla, zodpovedna a seriozni novinarina.

    Nektere nevsedni myslenky pi. Cihelkove (sice vytrzene z textu, nikoliv z kontextu) nyni sdilim se svymi prateli. Zpocatku nekterym nerozumeli. Casem prisli predlozenym myslenkam na chut. Posudte sami:

    • "…..uz "Ottuv slovník naucny", vydany roku 1894, vyklada vyznam slova "empirik" takto: "...sluje clovek, ktery pri zamestnani svem jedine ke zkusenosti zretel má a vseho hlubsiho zpracovani pojmu vedeckeho zduvodneni, theorii a domnenek málo nebo nic nedbá". Myslím, ze uz to by melo byt pro Viktora Slajchrta duvodem k zamyslení."

    Nejen pro nej. Zamyslete se i Vy, pane profesore Edwarde O.Wilsone a prestante neustale zduraznovat, v clancich, knihach i prednaskach, ze jste empirik.

    • " Ovsem pokud se do nezavisle zurnalistiky (tim nemyslim opisovace partajnich sloganu) priplete byt snazivy samouk, pak se nedivim, kdyz jej vyvede i trochu duslednejsi a sofistikovanejsi argumentace z miry".

    Prosim srovnejte s veletocem z minuleho patku: laik studujici po vecerech fyziku.

    • " Otazkou teismu a ateismu je predevsim problem, kde Boha hledat?"

    Bez komentare.

    • "Ten trik totiz spociva v iracionalite podstaty kazde valky."

    Bez komentare.

    • "To neni problem, zda byla drive slepice ci vejce, to je problem zasadniho vyznamu."

    Bez komentare.

    Mohl bych uvest dalsi, ale priznam se, ze si je setrim.

    Upozornuji vsak, ze roztomilych myslenek je v textech pi.Cihelkove mnohem vice a temer kazdy si muze prijit na sve.

    Zaverem chci zduraznit, ze neni v lidskych silach, natoz v silach obycejneho obdivovatele, obsahnout ohromny intelektualni zaber pi.Cihelkove.

    Ta sire, ta hloubka.

    Varuji kazdeho, kdo by chtel s pi.Cihelkovou argumentovat.

    Nedivim se, ze se nekterym z toho zatoci hlava a jini zustanou stat s otevrenymi usty.

    A uplne na zaver bych rad pozadal Jana Culika:

    Prosim!!! Nenechte se ovlivnit a zmanipulovat racionalitou p. Motla a jemu podobnym!!!

    Smele a odvazne publikujte clanky pi. Cihelkove! Jsou poucne z mnoha hledisek, vyplni mnoho prostoru a s gustem se blizi k prvnimu zakonu moderniho intelektuala.

    Nemas-li co rici k veci, rekni to co nejsloziteji.

    Falešný křišťál dědy Pinkavy a Occamova břitva

    Luboš Motl

    Milý pane Pinkavo,

    poměrně zajímavý článek, ačkoliv s ním ve většině závěrů samozřejmě nesouhlasím. Co se týče bolesti, zdá se mně, že jste vytrhl z kontextu poslední větu, aniž byste zmínil moje předchozí vysvětlení - asi jste usoudil, že právě tato věta je jedinou nadějí, skrz níž lze na můj text zaútočit. Přesto si myslím, že se mýlíte, ačkoliv můj názor na tuto otázku není tak otestován jako názor mnoha mediků, případně jako moje fyzikální znalosti. ;-)

    Bolest, jak jsem psal, je nástroj, který dává organismu na vědomí tu či onu nepříjemnost, která se s ním děje - obeznámení se je nezbytnou podmínkou obrany. Mám dojem, že mezi řádky chybně předpokládáte, že bolest je něco automatického, co spadlo z nebes a čím se mohly pochlubit i nejprimitivnější organismy - a naopak se evolučně muselo vyvíjet nevnímání bolesti. Tenhle názor ale zkresluje podstatnou vlastnost evoluce: primitivní organismy měly naopak méně propracovanou nervovou soustavu a ta se musela dlouhou evolucí zdokonalovat; vnímání bolesti v okamžiku smrti však nebylo výhodné, a tudíž jej přírodní výběr nepreferoval.

    Nervová soustava a další orgány s bolestí spojené se tedy (po dlouhých miliardách let) pracně vyvinuly také zásluhou přírodního výběru proto, že bolest (a hlavně hmat a další funkce zajišťované týmiž buňkami) je užitečným nástrojem k přežití. Kdyby byla pro přežití druhu užitečná i bolest v momentu smrti, snad by se evolucí vyvinula i ona. Svým způsobem říkáte totéž, jen jaksi závěr vyvozujete opačný.

    V okamžiku těsně souvisejícím se smrtí přestávají různé věci fungovat, a tudíž platí "odlišný režim" než uprostřed života. Zajistit přenášení všech vjemů i v momentu smrti by od přírody vyžadovalo speciální "projekt", ale jelikož informování o bolesti v okamžiku smrti v žádném smyslu nevylepšuje naděje druhu na přežití, schopnost vnímat bolest ve chvíli umírání se prostě nevyvinula.

    Netvrdím, že tohle je jediný a definitivní výklad vztahů mezi bolestí na jedné straně a evolucí a biologií na straně druhé - medici a biologové jistě znají mnohem více zajímavostí o hormónech, biochemii a její závislosti na blízkosti ke smrti. Ti, kteří klinickou smrtí přišli, mají také mnohem konkrétnější zážitky - a parapsychologové jistě dokážou nabídnout velkou sbírku vlastních interpretací umírání. Svým vysvětlením jsem jen chtěl nahradit argument Dany Cihelkové, který se tvářil, že téměř vyvrátil evoluční teorii. Kdyby Daniny předpoklady platily, šlo by jinak opravdu o zajímavý "protievoluční" argument.

    Říkáte sám vlastně totéž; moc nechápu, proč nesouhlasíte s mým tvrzením, že "Komplikovaný mechanismus pocitu bolesti ztrácí v momentu smrti důležitost a také právě proto se organismy evolučně vyvinuly tak, že je v posledním okamžiku života už nic nebolí."

    Oc camova břitva

    K otázce Occamovy břitvy. Occamova břitva - postavená na citátu anglického filosofa Occama (anglicky "Ockhama") "Jsoucna neměla by býti zmnožována, není-li to bezpodmínečně nutné" - je neobyčejně významný filosofický princip, ke kterému vědomky či nevědomky sahali přírodní vědci velmi často, pokud chtěli uspořádat svoje vědění o světě, a bez kterého bychom dnes jistě nebyli tam, kde jsme. Vaše přikombinování jména Václava Klause a jeho třešničky do diskuse o Occamově břitvě chápu tak, že jste na svých oxfordských studiích získal důvěru ve vědecké výsledky přinejmenším I.P.Pavlova a věříte, že (podobně jako v případě slintajícího Pavlovova psa) dokážete spojit Occamovu břitvu s Václavem Klausem, který u většiny čtenářů vzbuzuje negativní emoce, a tím ji diskreditovat. Ačkoliv by se mnou šéfredaktor Occamovy břitvy Pavel Vachtl nemusel souhlasit, mám dojem, že v myšlení Václava Klause opravdu jisté rysy vědeckého uvažování lze nalézt. Duchaplnou Pinkavovu úvahu o tom, že jsem spolu s Václavem Klausem otrávil řeku Tisu kyanidem a že plánujeme, jak vyhubit lidstvo, asi přejdu opravdu jen soucitným gestem k autorovi. ;-)

    Nicméně je skutečností, že svět je v smyslu Occamovy břitvy úsporný, jak dnes víme daleko lépe než předci. Už před staletími lidé znali tisíce druhů organismů, látek apod. a přesto nevěděli jako my dnes, že celá tato pestrá paleta entit je fakticky postavena z elektronů, up-kvarků a down-kvarků (další stavební kameny jsou rovnoprávné fyzikálně, ale téměř nepodstatné pro život), které se řídí úspornými zákony standardního modelu (plus gravitačním zákonem). Vedle elektronů a kvarků byste mohl přidat další ingredience libovolného druhu - pinkavony - ale abyste docílil shody s pozorováním, musely by být téměř neviditelné; jejich význam byste musel stále snižovat spolu s tím, jak by se měření předpovědi pinkavonů zpřesňovala. Princip Occamovy břitvy nás v tomto případě vyzývá, abychom považovali pinkavony opravdu jen za "třešničku na dortu" a věřili tomu, že neexistují.

    Vaše tvrzení, jak "neobyčejně neúsporný" je vesmír, jen dokládá, že jste asi nikdy v momentu duchovního rozjímání nepohleděl na působivý obraz světa, který vytváří dnešní věda. Nejde tu o rozmanitost a rozsáhlost přírody: každý z nás vidí, že je příroda rozsáhlá a rozmanitá - a tento fakt je jedním z nejúžasnějších divů vesmíru. Jde o to, že za všemi těmito rozmanitými věcmi se skrývá velmi omezená a úsporná množina základních objektů, principů, pojmů a zákonů.

    To lze těžko vysvětlit člověku, který o fyzice "ví" jen to, že existují tachyony (tachyony jsou fiktivní částice, pohybující se nadsvětelnou rychlostí, které naopak existovat nesmí, jelikož by narušily poznatky speciální relativity o kauzalitě), a který si představuje "šarm" a "vůni" kvarku jako opravdový půvab a odór. ;-)

    Píšete, že za důkaz existence elementárních částic nepovažujete to, že zajímají mě (spolu s nějakými těmi osobními útoky). Zajímavé, v tomhle s Vámi souhlasím. Důkazem existence elementárních částic je třeba to, že si jejich dráhu můžete prohlédnout na urychlovači. Dovolil bych si Vám také naznačit, že odpověď na otázku, zda existuje daná elementární částice, vůbec nesouvisí s tím, jestli jsou částicoví fyzici přejícní, pokorní, ani na tom, jak dobře se uživí v Kalifornii nebo na tom, jestli je tam právě mlha, jak říkáte. A už vůbec nezávisí na tom, co si o fyzicích myslí pan Pinkava. :-D

    Ve fyzice nelze měnit pravdu podle svých osobních sympatií a antipatií - jak to asi můžete činit v případě vztahu s Bohem. Fyzika a její pravda na Vaše sympatie nehledí. Je jen otázkou šikovnosti a férovosti, zda pravdu poznáte a přijmete.

    Ve svém "Ex ungue leonem" (podle pařátů poznáš lva) už jen bagatelizujete Occamovu břitvu a div přírody, v níž se vyvinulo tolik úžasných věcí. Velmi "racionálně" dedukujete, že z toho, že "máme nebo nemáme subjektivní stavy prožívání vlastní smrti" plyne buď za a), že Bůh je, nebo za b), že Bůh je. Říkáte "proč by ne" ve smyslu, že na tom či onom zázraku života a přírody vlastně nic není, všechno je možné (jak říkají postmodernisté, "anything goes") a nic to nestojí. Možná jste tak vychovaný: Bůh může cokoliv a Vy můžete mít také cokoliv, protože Váš dědeček na prodeji falešného křišťálu vydělal dost pro celou rodinu. ;-)

    V přírodě a ve vědě to ale funguje jinak. K složitým a pozoruhodným věcem jsou třeba důmyslné mechanismy, teorie, případně dlouhý čas a úsilí.

    V tlustě psané pasáži popíráte svoje předchozí výroky o bolesti, jelikož tvrdíte, že zážitky v momentu smrti velmi ovlivňují život před smrtí (stroj času?), přičemž se snažíte čtenáře přesvědčit o tom, že bez náboženství jsou lidé zákonitě bestie, zatímco věřící jsou nutně svatoušci. Ve svém "PS" jste nastínil, jak taková okultní morálka může vypadat. Víra a strach z okamžiku smrti náš život ovlivnit dokáže, ovšem pravda o tom, co se v okamžiku umírání děje, už život zpětně neolivní, na to je pozdě.

    Dále mně přejete, abych se věnoval "povrchnějším věcem", čímž pravděpodobně míníte fundamentální fyziku, které jde o poznání nejhlubší podstaty přírody. Na přesvědčení, že je hledání teorie všeho povrchní, vám sahat nemusím, pokud mně dokážete, že je pro Vaše duševní zdraví vyzrazení skutečnosti o Vaší nekulturnosti opravdu nebezpečné. ;-)

    Nezlobte se na mě, odvěkého lidského hledání nejhlubší pravdy o přírodě si vážím více než okultních sil, které ve snu vedou lidi k falšování křišťálu, a sotva mě výroky o "povrchnosti fyziky" přesvědčíte o tom, že bychom se na Boha, který všechno tohle vydávání skla za křišťál (v původním i přeneseném smyslu slova) zaštiťuje, měli zálibně usmívat. ;-)

    Měl bych Vás také navést na správnou stopu, kdo byl ten Váš vzdálený předek, přesněji odkud pochází "Váš" latinský citát, který je "Vaším" rodinným stříbrem. Můžete se podívat na tuto stránku, konkrétně na třetí řádku zdola. Rád se dozvím, že Jan Křesadlo okopíroval "Scire nefas quod mens tua humana capere non potest" od předka Vašeho dědečka. Vážit si předků je hezká věc, ale věřit tomu, že podvodník se sklem sype z rukávu vlastní latinské citáty, je poněkud nerozumné. :-)

    Vyprávění o podvodech ve Vaší rodině celkem dobře ilustruje, jak může etický standard za Bohem se skrývající vypadat. Zlaté české ručičky byly inu vždycky šikovné v tom, jak si bezpracně vydělat nějaký ten peníz. Každopádně přeji Vám i Vašemu dědovi v okultním lahvovém skle, prodávaném jako křišťál, hodně radosti nejen z boje proti "povrchnostem". ;-)

    Hašek

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    K umění odejít patří i umění zůstat.

    Když Dominik Hašek loni v létě oznámil, že vstupuje do své poslední sezóny v NHL, měl na mysli poslední úspěšnou sezónu. Když ho z ní na tři měsíce vyřadilo zranění, rozhodnutí změnil. Nikde samozřejmě není psáno, že se zranění neobnoví, jisté není ani to, že ke dvěma Hartovým a pěti Vezinovým trofejím získá další, stejně jako rozhodnutí zůstat automaticky neznamená, že v příští sezóně Hašek vychytá Buffalu Sabres ještě jednou účast ve finále Stanleyova poháru.

    Jisté ale je, že se o něco z toho, anebo třeba o všechno míní pokusit. To poslední, čeho ještě Hašek může dosáhnout, je ukončit kariéru na samém vrcholu svých schopností.

    To je zřejmě silnější motivace, než dalších devět miliónů dolarů, které bere za sezónu jako nejlépe placený brankář na světě. Myšlenku, že když se nedaří, je třeba zůstat a když se daří lze spokojeně odejít nelze zobecnit. Normálně je tomu přesně naopak.

    Zaměstnanci, kterému se nedaří jak by si představoval, zpravidla nehrozí, že by mohl své firmě oznámit, že se míní v budoucnu pokusit o lepší výsledek, a manažer, kterému se daří nemá proč končit. V poslední době sice takto Bill Gates odešel z vedení Microsoftu, ale existuje domněnka, že příčina tohoto rozhodnutí byla obchodně strategická.

    Haškova úvaha neplatí ani v politice. Neoblíbení politikové se naštěstí nemohou rozhodnout, že budou opět zvoleni, aby se pokusili získat oblibu. Mohou tím pouze vyhrožovat. Ke včerejší tiskové konferenci, na které Dominik Hašek oznámil že hraje dál je dobré uvést jednu okolnost.

    Před novináře předstoupil po té, co ve čtyřech zápasech od svého uzdravení Buffalu dvakrát vychytal vítězství a dvakrát remizu. Zřejmě si ověřil, že má smysl říct co řekl, než se rozhodl to říct.

    15. února 2000.


    • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|