Knihy prokletých
Žalostné sdělovací prostředky ve středovýchodní Evropě
Sam Vaknin
Tento článek vyšel původně v angličtině na tomto místě v
časopise Central Europe Review. Článek je založen především na Vakninových
osobních zkušenostech z Makedonie a z Ruska, posuďte však z jeho úhlu
pohledu i situaci v České republice.
Pronikl jsem do vnější temnoty vědeckého a filozofického diskursu,
má sice velmi dobrou pověst, ale je pokryto prachem nezájmu. Sestoupil jsem
k novinářské práci. Navrátil jsem se s kvazidušemi ztracených faktů.
Charles Hoy Fort v Knize prokletých
Dejte mi na rok tři hlavní americké televizní okruhy a tři hlavní
deníky a zavedu znovu ve Spojených státech veřejné lynčování a rasovou
válku.
Charles Simic, který citoval jednoho bělehradského novináře.
Nemáme cenzuru. Máme jen omezení ohledně toho, co smějí noviny psát.
Louis Nel, náměstek ministra informací, Jihoafrická republika.
V zemi bývalého nacistického důstojníka Kurta Waldheima a nynějšího
sympatizanta s nacismem Joerga Haidera není xenofobní a antisemitské psaní
tamějšího tisku zrovna překvapující. Rakousko, koneckonců, přispělo velkou
měrou k fungování nacistické mašinérie smrti.
Avšak to, co se zdá být výjimečným rakouským rysem, jím není.
Sdělovací prostředky ve střední, východní a jižní Evropě jsou lehce
zaměnitelné. V týdnu posměchu a paranoie zaměřené na Rakousko zaútočil v
Makedonii bulvární týdeník Start na britského velvyslance a na Američany,
že prý připravují spiknutí likvidace Makedonie za spolupráce místní,
neloajální a arogantní albánské menšiny.
Sdělovací prostředky v postkomunistických zemích se taxonomicky
příliš neodlišují od svých bratří na Západě. Západní média lze také
rozdělit na pět kategorií podle vlastnictví a podle agendy.
Postkomunistické sdělovací prostředky se však odlišují nedostatkem
profesionality (kterou ani nikdo nepředstírá), svým úplatkářstvím a svými
špinavými postranními motivy. (Viz článek Sama Vaknina - Instituce z
minulosti:)
"A pak existují sdělovací prostředky - ona popelnice
postkomunistických společností, žumpa pomluv a prodávání vlivu. Je lehké
novináře kupovat a prodávat a jejich cena neustále klesá. Pracují pro
hlásné trouby podnikatelských zájmů, které předstírají, že to jsou noviny
nebo elektronické sdělovací prostředky. Od šéfredaktora dostávají instrukce
- lhát, falšovat, ignorovat, zdůrazňovat, potlačovat, vydírat, informovat,
spolupracovat s úřady. Prodávají zpravodajství za reklamu. Někteří se
podílejí na různé trestné činnosti, jiní jsou prostě extrémně neetičtí.
Všichni uzavřeli pakt s Mamonem.
Lidé nevěří ničemu z toho, co tito hadí muži jazyka a mučitelé
smyslu slov napíší či říkají. Teprve srovnáváním těchto zkreslených a
zaujatých zdrojů docházejí lidé ve svém vlastním prostředí k vlastním
závěrům."
Nová droga
Komerční sdělovací prostředky - jako je TV Nova v České republice -
jsou napodobeninami pro chudé lidi zjevnějších rysů americké masové kultury
. Jejich vysílání je plné nenáročných talk shows, před kamerou se ukazují
zrůdy, místo zpráv se vysílají zlovolné pomluvy, v programu jsou reklamní
klipy a soutěže. Tyto televizní stanice a časopisy si vydělávají většinu
příjmou reklamou. Na první pohled jsou politicky nevinné, ale na otupělou a
scvrkávající se mysl diváků a čtenářů mají nenápadný a kumulativní vliv.
Tím, že přivykají spotřebitele na stále primitivnější potravu nejnižšího
jmenovatele, vytvářejí atmosféru, kdy je všechno dovoleno a žádná měřítka
se nedodržují.
Tyto sdělovací prostředky jsou opium mas, jímž bývalo kdysi
náboženství. Odvracejí potenciálně nebezpečnou pozornost veřejnosti od
skutečných událostí a osobností k inscenovanému poplachu ohledně "nepřátel
lidu" a ohledně umělých krizí loterií bingo. Tyto hromadné sdělovací
prostředky nepronásledují lidi o nic méně, než jak to dělají totalitní
režimy. Tato média jsou zlověstnými příznaky sociální choroby rozčarování z
reality života a ze zavedenějších forem výrazu. Tyto sdělovací prostředky
jsou zosobněním únikovosti, jsou snovou říší, krajem fantazie, údolím
televizního seriálu. Celé národy jimi byly očarovány.
V Makedonii se dostalo Kassandře, představitelce televizního seriálu
ze života služebnictva, při její návštěvě této chudé a zatrpklé země
heroického přivítání. Celé rodiny konzumují dlouhé hodiny tento vizuální
utišující prostředek. Jsou hypnotizovány levnými kulisami, které mají
zosobňovat nedosažitelné bohatství.
A pak existují úplatné sdělovací prostředky. To jsou nájemní
novináři - takzvaní žurnalisté, kteří nabízejí své služby tomu, kdo zaplatí
nejvíc. Jejich cena je často ubohá: pozvání na oběd jednou za měsíc, stovka
německých marek, cesta do zahraničí a druhořadý hotelový pokoj.
Spolupracují s šéfredaktory a o kořist se s nimi dělí. Jsou to děvky
novinářské profese, stále vypadají hladově, stále mají prosebnou čepici v
ruce, stále se kradmo a submisivně rozhlížejí kolem sebe. Jsou to otroci v
hlavním městě. Často tisknou propagandistická komuniké jiných lidí, aniž by
v textu změnili jediné slovo. Sám jsem jim poskytl "rozhovory", v nichž
jsem osobně napsal všechno, otázky i odpovědi. Jsou příliš líní anebo
příliš zatrpklí na to, aby investovali do své profese. Sžírá je
sebenenávist a všeobecný cynismus - nechávají se pasivně zneužívat při
špinavém styku peněz a protekce.
Tito prodejní žurnalisté často pracují v nevěstincích, jimž se říká
"sdělovací prostředky, které podporuje podnikatelský sektor". Jsou to
televizní stanice, deníky a časopisy, které vlastní oligarchové maligního
kapitalismu. Majitelé tato média využívají k útokům na své soupeře a k
otevřenému a drzému prosazování svých podnikatelských zájmů. Tento jev je
nejvýraznější v této kořistické a neřestné zemi, v Rusku, kde se téměř
veškeré sdělovací prostředky nyní ztotožňují s mafiánskými podnikatelskými
zájmy, které je požírají. Navzdory jejich známé jednostrannosti tvrdí tato
média stále, že jsou neutrální a objektivní, ale na taková pochybná tvrzení
reguje nepřátelské obyvatelstvo odporem, protože bylo léta cvičeno v tom,
aby nedůvěřovalo tištěnému slovu a dokonce ani vysílanému obrazu. Tak znovu
kvete umění "čtení mezi řádky" a samotný jazyk zkreslují jeho mediální
násilníci. To, že se otvírá propast mezi lidmi a jejich jazykem, že mizí
autentická komunikace a že důsledkem je rozklad sociální soudržnosti - to
je hlavní škodou, kterou působí prodejný žurnalismus.
Noviny bez sdělování
Stranickopolitický tisk a televize jsou je méně zhoubné, protože je
dobře známo, kdo je vlastní a program těchto lidí je jasný. Tyto noviny
a televizní stanice jsou vždycky jednostranně zaujaté, vždycky přinášejí
jen půl pravdy, vždycky jsou svatouškovské - tyto noviny neprodukují žádné
zisky a hovoří jen k lidem už přesvědčeným. Jsou to vlastně jen bulletiny a
nástěnky, nikoliv skutečné sdělovací prostředky. Nástroj mobilizace,
vlajka, emblém, kolektivní paměť, bezvědomí skupiny a svědomí skupiny -
tyto noviny a televizní stanice jsou často hojně sledovány, dokonce i
odpůrci a soupeři.
Jsou taky plny samy sebe, jsou tak narcistní, tak nechutně zaujaté,
že jsou v těchto smutných, nudných dobách, dobrou zábavou. Existují
koaliční noviny a opoziční noviny, levicové a pravicové a centristické
noviny. Je to barvitá směsice rozhořčení a triumfalismu, skrytých hrozeb a
slibů, na zkoušku vypouštěných balónů a dramat , každodenní ekvivalent
zábavné, romantické prózy.
Střední, východní a jižní Evropa má deníky a časopisy a televizi.
Vůbec však nemá sdělovací prostředky, které by se alespoň vzdáleně podobaly
západnímu ideálu. V některých zemích se novináři tomuto ideálu vysmívají
jako západnímu pokusu o manipulaci anebo v nejhorším případě jako naivnímu
idealismu. V jiných zemích je tento ideál svého druhu svatým grálem, o nějž
se usiluje jen v mýtech a ve vyprávěních. Jiní k tomuto ideálu vzhlíží se
závistí a chtěli by ho naplňovat, nemají však příliš mnoho naděje. Je to
pro ně stále více se vzdalující fata morgana.
Možná, že jiná fantasmagorie, internet, může být řešením. Na něm
začínají vznikat čerstvé výhonky neuctivosti a odvahy a vznikají z nich už
poznatelné - i když virtuální - sdělovací prostředky. Malý počet uživatelů
internetu v současnosti dosud omezuje vliv těchto médií i jejich naději na
přežití. Avšak pokud lze soudit podle západního vývoje, to je jen dočasný
stav. Internet, tento nehmotný a éterický komunikační prostředek, možná
ještě vytvoří první skutečné sdělovací prostředky a umožní lidem návrat k
realitě. Není vyloučeno, že internet osvobodí všechny ty vězně domácích i
zahraničních televizních seriálů. Není vyloučeno, že internet nakonec
zvítězí.
Dr. Sam Vaknin je generálním ředitelem podniku Capital Markets
Institute Ltd., poradenské firmy, která působí v Makedonii a v Rusku. Je
hospodářským poradce makedonské vlády. Tento článek vyjadřuje jeho osobní
názory.
Jak je možné, že Marek Vítek disponuje policejními videozáznamy
URNA?
Lobbují některé složky policie samostatně ve veřejnoprávní televizi?
Včerejší pořad Fakta na ČT prinesl "šokující" videozáznamy Policie České
republiky ze zatýkání únosců dcery ruského rejdaře.
To bývá normální ve zpravodajství, kam občas policie uvolňuje své
videozáznamy z akcí pro ilustraci zpráv. Pořad Fakta ale není
zpravodajství...
Ve včera uvedeném dílu navíc komentátor pronesl větu, jak vystřiženou z
manipulativního public relations:
"A právě tyto složky policie hodlá ministerstvo vnitra rušit..."
(cituji po
paměti), ohlásil komentátor po úspěšně a profesionálně provedeném zásahu
zvláštních jednotek, který pochválili i "náhodně" se vyskytnuvší
kolemjdoucí...
A já se ptám:
Má ministerstvo vnitra vlastní lobbistickou strukturu, která zasahuje do
publicistiky ČT?
Nebo mýrnixdýrnix uvolňují sami policisté z Útvaru pro odhalování
organizované trestné činnosti atraktivní videozáznamy (VHS) z "vybraných"
akcí (podporujících tvrzení v annonci tohoto pořadu - že ruští teroristé
operují bez překážek na našem území - citováno po paměti) proto, aby
zapůsobili na emoce poslanců branně bezpečnostního výboru Parlamentu při
případném rušení jednotky (jak lobboval komentátor) nebo při ilustraci
"závažné" interpelace nějakého poslance?
Nebo chtějí některí policisté být slavní jako Arnold Schwarzeneger a sami
poskytují "vybraným" redaktorům utajené záznamy?
Jak je možné, že "ilustrativní" zábery ze zásahu speciální jednotky jsou
využity pro publicistický pořad veřejnoprávní televize?
Došlo snad k propojení obou institucí (České televize a Ministerstva
vnitra), nebo došlo k bilaterálním dohodám, o nichž občan nic neví?
Kdo tyto dohody uzavřel a s kým?
Bylo to vedení ČT či "reportéři" (uvedení jako autoři pořadu)? Byl to
ministr vnitra Grulich nebo nějací zakuklenci, hrající si svou separátní
hru?
Jaká je strategie oddělení "vnějších vztahu" MV?
Kdo platí redaktory ČT a za co?
Nemusím zdůrazňovat, že v tomto kontextu působí mohutná mediální ofenzíva
ministra Grulicha proti svému odvolání (kdy se podle dalšího redaktora ČT
stal neoficiálním mluvčím skupiny ministrů) na obrazovce zpravodajství ČT
poněkud nepřirozeně...
Objednal si své obranné PR Grulich a "platí za něj" atraktivními záběry?
Nebo je to "přátelství" redaktorů veřejnoprávního média s represivními
složkami státu?
Jak je vidět, je zde více otázek než odpovedí.
Ale to není u ministerstva vnitra nic nového. Už dlouho. Za ministra
Rumla a
jeho "boys" to nebylo lepší.
Jan Procházka, publicista a spisovatel, napsal ve své knize Politika pro
každého (MF 1968) pozoruhodnou sentenci, platnou dodnes:
"Je potěšitelné, začínají-li dnes namísto lidí neschopných vládnout lidé
schopnější. Ješte potěšitelnější však bude, začnou-li i těm nejschopnějším i
v Československu vládnout spolehlivé zákony."
A mně nezbývá než dodat: Změnili se lidé, změnil se název státu,
metody však
zustaly stejné.
Ještě jednou - Británie z rychlíku
Rudolf Merkner
Rudolf Merkner přijel po vánocích 1999 do Británie na dva měsíce
studovat angličtinu.
>>> !!!!posledni cislo z paisley!!!! <<<
priste z cech pokracovat se bude!
Zápisky z Británie XIV
vychazeji 17/2 00 v paisley, nakladem 83 mailu
jmenuji se rudolf merkner a stravil jsem dva mesice v kralovstvi.
chovali se tu ke me vsude slusne a korektne. v restauraci mi
samozrejme pomohli do kabatu,
uklizecka me vzdycky zdravila prvni a nerekla ani slovo, kdyz jsem sel po
cerstve vytrene
chodbe a jeste dala na stranu kybl.
pokladnik ve skole nejenom ze vezme samozrejme moji
kartu, ale jeste se mi trikrat omluvi, ze jsem musel cekat 3 minuty!
protoze nemohl najit
moje papiry.
pruvodci ve vlaku mi vzdycky podekuje, i kdyz uz to rekl stokrat
prede mnou a
ostraha u obchodu mi vzdycky podrzi dvere a podekuje mi, i kdyz jsem nic
nekoupil. a ja?
zacal jsem respektovat kralovnu a pochytil skotsky prizvuk. zacal
jsem pit pivo po pintach a
naucil jsem se rikat muj rodny jazyk misto cestina (protoze to stejne nikdo
nevedel, co
to znamena).
pochopil ze lide mohou zit i bez toho, aniz by v zivote ochutnali
knedliky a
ze nase zeme je taak malinka, ze kdyz uvarite gulas maji to jini za
nejexotictejsi jidlo
ve svem zivote.
uvedomil jsem si jak jsou veci relativni a ze se musim naucit si
vazit sam
sebe a rikat, co umim, protoze tady nikoho nezajima, co si myslite, ale
co umite a delate.
a taky ze nema cenu se porad s necim porovnavat jak to nekde delaji
lepe. my to zkratka
delame takhle ...
a taky oficialni vztahy jsou tu trochu odmerenejsi, ale vas taky
prece v cechach nezajima ze pruvodci se spatne vyspal, prodavac smrdi a
je otravenej ze
jste vubec vesli do obchodu nebo ze zenska na poste protahne oblicej a
rekne vam ze tu
nejste sam ...
asi nejvystiznejsi je tato historka:
cech: to mi reknete jak to delate, ze mate tak krasny travnik? husty na
kratko strihany rovnomerne rozprostreny po cele plose - opravdu krasna zelen!
ja to
delam u nas taky tak jako vy a dokonce ho striham kazdy den ale jako ten
vas porad neni.
brit: a jak dlouho ho takhle strihate?
cech: no uz pres tri roky!
brit se slabe pousmeje: my trista let ...
... tak. po necelych dvou mesicich (ten cas leti) v britanii bych asi
mel rekapitulovat. je tu hezky:)
rychle jsem si zvyknul na normalni podminky zabehle
spolecnosti, kde se lide neuci jak zit prirozene ... ale uz se take tesim
do nasi ceske
divociny.
chtel jsem toho jeste hodne napsat o skotskych hospodach, kde se
nikdy neobsluhuje u
stolu o piti prave whisky o skole, kde jsem stravil cely mesic a kde je
bazen, posilovna,
knihovna - vsechno zdarma, o glasgow a jeho mini pidi metru, ktere vypada
jak detska hracka,
o homelesacich kterym ovalek dava 50 p (30 kc!) a mysli ze jim dava malo, o
tom, ze
autobusy maji jenom jedny dvere a musite mit drobne do kasicky o modernich
vlacich jenom s
jednou klikou venku a zevnitr se musi otevirat okynkem, o mestske doprave
kde potkate za den
treba i deset revizoru i o tech manicich z ostrah u kazdeho lepsiho
obchodu nebo
hospody, kteri jsou napojeni on line na centralu a maj v uchu takovy cerny
naslouchadla ...
- mam spoustu fotek, ktere jsou pripraveny v html ale nejsem je
schopen opublikovat ... (snad pozdeji)
- dokonce jsem dostal mail od znameho, ktery zacal psat pozdravy z
anglie podle stylu zapisku (coz me velice tesi, preju hodne stesti a
www.zapisky.cz jsou k
dispozici jako web podpora pro opublikovani!)
- vase reakce na ankety me take tesi a doufam, ze se mi je povede lepe
zviditelnit na webu
... a tak rikam z cech pokracovat se bude!
"Ustupte, přichází odborník, aby vás zachránil samy před sebou!"
Karlu Koecherovi: Nemají lidi bez odborného vzdělání právo se
vyjadřovat k ničemu?
Dobry den,
ad: http://blisty.inter
net.cz/10002/20000222j.html#09
Muslim, ze je zajimave jake (nase) clanky sousedi ve vcerejsich
BL. Zajimal by mne Vas
nazor na otazku, zda clovek nevybaveny odbornym vzdelanim na tema X ma narok
vyjadrovat svuj nazor na tema X vubec, a kde - aby to bylo prinosem, a
souvisejici otazka, jak definovat dostatecnost odbornosti nebo kvalifikace
nejak prijatelne pro skutecnou lidskou spolecnost, ktera je nevyhnutelne z
poloviny hloupejsi a z poloviny chytrejsi, z te mensi casti vzdelana.
Receno
jinak, jak predejit tomu, aby se lide chudi duchem nebo vzdelanim nemuseli o
sve ustavni 'pravo' vyjadrovat nejak uchazet? Nebo by meli? A udrzujeme lidska
prava jen pragmaticky proto, aby ti frustrovani potlacovani nezmasakrovali ty
druhe?
Prakticky vzato, ma napriklad kazdy mit narok hlasovat u voleb, i kdyz
je treba pologramotny a zije v lese, takze u urny nevi co cini?
Opet je tu hluboka filosoficka pravda, ktera nabourava v melke praxi. Jak
pravil klasik - "neni zadny rozdil mezi teorii a praxi, teoreticky vzato" :-))
K teto jemne provokaci mne vede prvni polovina Vaseho clanku, na
kterem mi
trosilinku vadi i ta stylisticka a psychologicka finta, nejprve polozit na stul
sve 'credentials' ('odznaky verohodnosti') a pak uz muzete byt vecne
presvedcivy, ze ano, nebot mnozi lide soudi obsah sdeleni podle autority
sdelujiciho.
Vadi mi to, protoze jsem si dosud nezvykl na ten stredoevropsky
usus nosit sve vzdelani jako pero za kloboukem a mavat s nim pri uvodnim
zdvorilem smeknuti. Co se mne tyce, obsah Vaseho clanku by se bez teto
preambule na vysvetleni klidne obesel.
Pokud soudite, ze pro pomyslneho
radoveho ctenare BL jsou tyto fanfary zapotrebi, jsme zase u toho problemu
vyvysovani se (i kdyby pravem) ...Ustupte, prichazi odbornik, aby Vas zachranil
samy pred sebou.
Nezlobte se, sam zapolim s problemem vlastniho myslenkoveho elitarstvi od
detstvi, kdy mi bylo namereno nejake absurdni IQ, (nastesti jsem odtehdy
zblbnul) ale postupem casu uznavam, ze kazdy, i neerudovany vyrok, je
prispevkem do meho spektra vjemu a mysleni, a - coz je obtiznejsi a hruznejsi
si pripustit - ze subjektivne nikdo z nas nepozna, kdyz je skutecne mimo.
Nekdy
se poznani posouva inkrementalne a vytribene nazory odborniku at jsou dalsimi
kaminky do mozaiky pochopeni - ale nekdy prijde uklizecka, mozaikovou podlahu
pretre mokrym hadrem, a obrazek je najednou jasnejsi - treba v tom smyslu, ze
se jevi osklivy, tak proc v nem pokracovat...
Celkovy dojem moudrosti a laskave shovivavosti, ktery vyzaruje z
Vaseho clanku
zanechava pachut "lidicky nebavte se o tom, nemate na to" spis nez skromnejsi
"lidicky nebavme se o tom, nemame na to".
V tomto ohledu bych zminil buddhistickou Suttu, kde onen Siddhartha
Gotama
neboli Buddha sdeluje, ze otazky o podstate jsoucna, trvani, vecnosti,
existenci nesmrtelne duse nebo jejiho prevtelovani jsou zasadne chybne polozene
a pro nase ucely vedlejsi - chybne polozene jsou analogicky stejne jako je ptat
se kterym smerem odesel vyhasly ohen. Take proto je mylne povazovat Buddhismus
za nabozenstvi v ortodoxnim slova smyslu.
K veci:-
Doufam, ze se shodneme na tom, ze kazdy clovek, i ten nejmene k tomu
vybaveny
ma narok rozjimat o cemkoli, ale nevnucovat sve nazory druhym (?)
To vsak neznamena, ze by sve nazory nemel i laik (se vsi pokorou)
ostatnim
sdelovat a publikovat v BL, pokud jsou v necem osobite a objevne. Prave
internet umoznuje celkem prehlizet otazku vyrobnich nakladu a distribuce, a je
to tedy demokraticke medium otevrene i pablbum - vsak plne souhlasim s panem
Culikem a jeho prekvapive liberalni (ne)redakcni politikou.
Vase zaverecna uvaha o moznosti a chvalyhodnosti zbavit slovnik
'transcendentality' mi pripada nemene transcendentalni nez vse ostatni. Co kdyz
vam nerozumim? Mohl byste to napsat mene transcendentalne?
I suche tvrzeni 1+1=2
vyzaduje pevny ramec presumpci v hlave druheho, (kdyby treba myslel v binarni
soustave, chape sice pojem 2, ale cislici 2 rozumi jen kdyz ji vyjadrim jako
10...).
Kdyz si jako clovek bilingvni uvedomim, jak jemne odlisne odstiny se mi
vybavi kdyz slysim slova 'modra' nebo 'blue', pochybuji ze existuje vubec
nejake slovo, ktere vnima lidstvo jednotne. Nase vnimani je tak nevyhnutelne
niterni zalezitosti, a vyjadrovani je tak nepresne, ze musime proste tak trochu
doufat, ze si rozumime... jestli mi rozumite ?
Proletari vsech zemi, bavme se.
:-)
VŠclav Pinkava
P.S. Mimochodem, v prubehu vedlejsi korespondence mi pan Motl sdelil, ze
preklad Elegant Universe do cestiny uz ma hotov...
Někde hranice musejí být
Mate pravdu, ze uvadet sve nazory svymi kvalifikacemi pusobi dojmem
finty.
Vzniklo to jednak tim, ze clanek byl vlastne nejdriv jenom osobni
dopis Culikovi, a ze jsem mu vysvetlovalm, proc se do toho pletu.
A pak
jsem to tam nechal, protoze predpokladam, ze rade ctenaru BL jsem znam
odbornosti zcela jinou, totiž jako politolog a dabelsky rudy rozvedcik
pusobici v USA za studene valky (loni se to v BL propiralo).
Tak jsem
se trochu chtel ospravedlnit, ze si dovoluji se do toho michat presto, ze
jsem pozitivne lustrovan.
Jinak otazky tykajici se elitismu, ktere
kladete, jsou ovsem legitimni.
Samozrejme, ze nelze urcovat zadne obecne
normy, kdo se ma k cemu vyjadrovat a kdo ne, ale jako v
mnoha jinych pripadech plosne uplatnovani teto nesporne platne a krasne
zasady v praxi je, abych tak rekl, ne vzdy funkcne prakticke.
Podobne
jako treba absolutni svoboda slova (muzeme uprostred divadelniho
predstavení zacit kricet, ze hori? - podle Nejvyssiho soudu USA v zadnem
pripade), atd atd.
Ja sam zastavam nazor, ze to sice nesmi byt vec
legislativy, ale muze a musi byt vec zvazeni konkretnich podminek daneho
pripadu osobami, ktere vykonaji nad veci momentalni kontrolu.
Tedy napr. redaktora casopisu, ktery podle me nejake filtry
uplatnovat musi, i
kdyz v pripade internetove publikace ty filtry mohou a maji byt mnohem
volnejsi nez v klasickych publikacich.
Nemuzeme se proboha zcela vzdat
toho ze je rozdil mezi blabolem a neblabolem, a zavirat oci pred faktem
ze (stoprocentni) blabol je intelektualni smeti, ktere v nejlepsim
pripade zdrzuje a v nejhorsim skodi (podle toho kolik ma blabolici
moci).
Marxleninsky blabol zatracujici napr. genetiku znicil na
desitileti tento velmi slibne se vyvijejici obor v Rusku a stal i radu
zivotu tech, kteri se blabolu postavili do cesty.
Demokracie je jedina
slusna forma vlady, ale nejakou hranici ma, jinak prejde do anarchie
nebo fasismu, ktery tu demokracii rozmeta.
Problem neni tedy v tom, zda
ma byt nekde hranice, jak se ptate, ale kde ma byt.
K panu Davidovi: nesouhlasím s jeho kritikou Unie Svobody
Vážený pane Čulíku, jsem pravidelným čtenářem Britských listů, a
často v nich nalézám hodně zajímavého, za což Vám tímto děkuji.
Když jsem však četl článek
"Čekání zatím marné ..." od pana Jiřího Davida v Britských
listech dne 22.2.2000, musel jsem se štípnout, abych se přesvědčil, že se
mi to nezdá. Chápu, že ne všichni máme k Unii svobody pozitivní vztah.
A jistě se také najdou chyby, které jí lze vyčítat. Ale takové množství
nesmyslů nashromážděných v poměrně krátkém článku jsem už dlouho
neviděl. Protože se však pan asistent pokouší dokonce o psychologický
rozbor voliče této strany a zřejmě se dosud s žádným nesetkal, chtěl
bych mu jako studijní materiál poskytnout svůj subjektivní pohled na věc.
Pokud by autor článku navštívil diskusní fórum US, tak by zjistil, že
není "ve straně obecně sdílené přesvědčení, že nadcházející
celorepublikové shromáždění v osobě nového předsedy zvolí budoucího českého
premiéra". Dokonce pouze jeden z kandidátů připouští, že by se o
takový post chtěl ucházet.
A dále "odmítnutí už jen jednání o Zemanově více než velkorysé
nabídce vládních postů po volbách 1998" bylo pouze naplněním
předvolebního slibu daného voličům, což je zřejmě postup pro ostatní strany
zcela nepochopitelný. Můžeme se samozřejmě přít, do jaké míry byl takový
slib před volbami prozíravý, ale uvědomme si, že tato strana tehdy
existovala jen několik měsíců, a potřebovala se nějak rychle vyprofilovat,
aby byla vůbec volitelná. Po volbách již byla vázána svým slibem a kdyby
jej byla porušila, velkou část svých tehdejších voličů by byla
ztratila.
Ale pokračujme. "Je posláním politické strany být nejen volena, ale
především získané mandáty zúročit politickým vlivem." Na rozdíl od pana
asistenta jsem přesvědčen, že ve sněmovně potřebujeme také demokratickou
opozici, která však rozhodně nemůže být bez politického vlivu. Jejím
posláním je vytvářet k vládě alternativu a po volbách ji případně
vystřídat. Velmi nerad bych se dočkal demonstrací jako v Rakousku, kde
měli k vládní koalici také pouze jednu silnou opoziční stranu -
bohužel extremistickou - jako my v případě rozpadu čtyřkoalice.
Ani další tvrzení nechápu. "Naprosté a dobrovolné odříznutí se od byť
i minimálního ovlivňování současné vlády." Copak poražené strany mohou
ovlivňovat vládu, která disponuje podporou 137 poslanců? A právě
vychvalovaný "toleranční patent" přece není ničím jiným, než programovým
prohlášením vládní koalice. Já naopak nechápu, proč občanští demokraté,
když už vládu takto úkolují, ji nechtějí posílit i personálně. Vždyť je
přece i v jejich zájmu, aby byla úspěšná ...
A ještě na závěr. "Bilance sociálně demokratického vládnutí dokonce
naznačuje, že nynější česká vláda je na nejlepší cestě být jednou z vůbec
nejúspěšnějších." Asi jsem nedával pozor, ale nevšiml jsem si, že by
tato vláda něco udělala pro lepší vymahatelnost práva, pro snížení
nadměrného daňového zatížení občanů, pro přechod od průběžného
k fondovému penzijnímu systému nebo pro zlepšení dostupnosti a úrovně
vysokých škol. Jak tedy může být nejúspěšnější? Pokud něco z toho
naznačila, bylo to vždy ve spolupráci s Unií svobody, ale za cenu
takových "vyrovnávacích" kroků, že byl pozitivní efekt vždy promrhán. A tak
by byla dopadala celá tak opěvovaná spoluvláda se sociálními demokraty.
Nezbývá, než dodat, že Josef Lux, kterého jsem vždy respektoval, byl
svého času opravdu "špatným prorokem, když konstatoval, že nevstoupením
do vlády v roce 1998 Unie svobody rezignovala na důvod svého vzniku."
Právě svou nynější činností nám dává naději, že po příštích volbách už si
pan premiér s panem předsedou sněmovny jenom nevymění klíče od
kanceláří.
S pozdravem
Zbyněk Pešťák, volič Unie svobody