Co je nového v České republice

Nevim, co se u nas s tim zakazem vyvozu do Iranu zase deje za saskarnu. Momentalne dlim v Nemecku a vcera v televisi ukazovali, ze Joschka Fischer je 'sehr geschickt' (velmi obratný), nebot se mu jako prvnimu ministru zahranici po 9 letech podarilo dostat do Iranu, dojednava tam obchody pod heslem 'musime pomoci nynejsimu demokratickemu rezimu'. To je ceska vzduchotechnika tak strategicky nebezpecna pro USA?

Vazeny pan Culik,

toto je moja poznamky vsetkym, ktori su proti uctenkam.

Na Slovensku presiel zakon o povinnosti registracnych pokladnic niekedy v lete 1995. Bol to Meciarov napad a vsetci, okrem meciarovcov, ho odsudili (argumentami velmi podobnymi tym, ktore sa teraz pouzivaju v CR). Ako zakaznicka som vsak okamzite pocitila vsetky vyhody tohoto zakona (a nahodou som bola na jesen toho isteho roka v CR a uctenky mi velmi chybali). Ovela lepsie sa kontrolovali vsetky nakupy a niekolkokrat som zistila chybu, ktoru som hned reklamovala a hned aj bola vybavena. Takisto sa v mnohych obchodoch (vraj) zvysil obrat, pretoze vlastne predavacky uz nemohli jednoducho kradnut. Suma sumarum, tento zakon bol asi jedinym pozitivom Meciarovej vlady.

Vážený kliente,

pokud je u této úhrady ze zahraničí dle Opatření ČNB č. 312/1996 Sb. uveden platební titul 199, prosíme Vás, abyste na tuto naši žádost splnil svoji povinnost a neprodleně sdělil své pobočce odpovídající účel úhrady na formuláři "Oznámení změny údajů o úhradě ze zahraničí", který od ní obdržíte na vyžádání, popřípadě předložil též devizové povolení a tiskopis o oznamovací povinnosti (pouze v případech stanovených devizovým zákonem č. 219/1995 Sb. a vyhl. č. 261/1995 Sb.)

Lidi se v České republice tahají na úřad při každé sebemenší příležitosti. Je to jistě ekonomicky velmi efektivní, chtít po nich neustále vyplňovat formuláře. Nejtristnější na celé záležitosti ale je, že se IPB dřevěným jazykem neumí vyjádřit. Svému zákazníkovi nesdělila, o co jde. Proč to nemůže říct dvěma větami jasně?

Bylo by velmi dobře, kdyby IPB celou záležitost vysvětlila a ještě lépe, aby tuto nesmyslnou proceduru zrušila a neobtěžovala zákazníky zbytečnou byrokracií. - Poněkud nepřesvědčivě se k tomuto problému v BL vyjadřuje Barbora Tachecí, ředitelke IPB pro komunikaci se zákazníky, k tomu komentář Jana Čulíka zde. Jiří Jírovec poznamenává, že paní Tachecí, která předpokládám odpovídá za kostrbatý jazyk, jaký používají její podřízení ve styku s veřejnosti, se zřejmě v životě nesetkala s výrazem "user-friendliness" (někdy do češtiny překládaným jako "uživatelská přítulnost").

"Rentabilita vlastního jmění větších podniků (se 100 a více pracovníky) činila v roce 1998 pět procent a v roce 1999 bude podle odhadů obdobná. Přesto je reálná úroková míra z nových bankovních úvěrů nadále (v třetím čtvrtletí roku 1999) - i po jejich předchozím více než ročním snižování - o polovinu vyšší než tato rentabilita, ačkoliv podniky jsou u nás většinou podkapitalizovány a tedy jsou na úvěrech nadměrně závislé. Podíl ztrátových podniků dosahuje setrvale asi jedné třetiny a jejich ztráta dosahuje asi poloviny v poměru k zisku vyprodukovanému ziskovými podniky.

Pickův text obsahuje množství obrázků a grafů, a proto ho nemáme možnost ho rychle zveřejnit přímo na serveru Britských listů (nemáme dosud možnost zveřejňovat na serveru Internet Servisu obrázky). Pickovu analýzu proto naleznete zde.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

František Roček

Četl jsem nedávno v BL: ...zdá se, že Britské listy v České republice vyšetřuje policie. Podrobnosti nejsou známy. Ve čtvrtek 17. února zatelefonoval redaktorovi BL Janu Čulíkovi praporčík Vlček z policie ve Zbirohu, okres Rokycany, v západních Čechách. Praporčík Vlček vyšetřuje skutečnost, že 25. března 1999 přetiskly Britské listy v angličtině a v češtině oficiální provolání Romského národního kongresu, "střechové organizace hnutí evropských Romů za lidská práva", jehož ústředí je v Hamburku. Provolání protestovalo proti údajnému útlaku Romů v Rokycanech. Je datováno 24. března 1999 a apelovalo na lidi po celém světě, aby protestovali proti pronásledování Romů v České republice. V angličtině ho prostřednictvím internetu rozšířila 24. března 1999 tisková služba RomNews Network. Britské listy text převzaly 25. března 1999 s tím, že napsaly, že takovéto "informace šíří RomNews Network prostřednictvím e-mailu a internetu"...

Když jsem dočetl, předpokládal jsem, že asi policejní Vlček se ptal editorského Čulíka na některé náležitosti a asi si neporozuměli. Předpokládal jsem, že policejní Vlček má na starosti trestní oznámení na firmu zvanou Romský národní kongres, protože si někdo myslí, že tito kongresmani někoho na cti trhli. Zavolal jsem tedy na radnici v Rokycanech, protože jsem si byl takřka jist, že trestní oznámení pochází z tamních radničních kalamářů. Místostarostka Miluše Vykopalová potvrdila, že policie obdržela od radnice podnět sepsaný dne 2. 6. 1999.

Zbývalo ještě zodpovědět otázku proč se ozýval někdo vyšetřovací ze Zbirohu, když k pokálení cti došlo v Rokycanech. Předpokládám, že věc vyšetřuje Vlček ve Zbirohu, protože se jednalo o případ, v němž byla haněna též rokycanská policie a proto dostal toto trestní oznámení na starost jako vyšetřovací úd mimorokycanský Vlček.

Souvislosti, které existují i neexistují

Jako typické nechtěné nedorozumění v tak citlivých věcech jako lidská práva a spol. se mi jevil dopis Petru Uhlovi následně uveřejněný v BL jako reakce na telefonát z policejní kanceláře, nazvaný Vyšetřování Ondřeje Gini a Jana Čulíka, kterým se rozvádí nedorozumění do neexistujících souvislostí. Je vysloveno znepokojení, že Špřed dvěma týdny kontaktoval policejní vyšetřovatel redaktora Britských listů, v Glasgow žijícího Jana Čulíka, a vyvíjel na něj nátlak v souvislosti s tím, že Britské listy vloni publikovaly tiskové prohlášení agentury RomNews Network.

Já jsem neviděl v Čulíkově textu, že by psal o nátlaku. Vyrozumněl jsem jen, že vlastně Čulík neví o co se vyšetřovateli jednalo, co si má o tom myslet a naštvalo ho to.

Též byla v dopisu Uhlovi připomenuta giňovská souvislost s tím, že si policie stěžovala Telenovákům v telenovinách, že Giňa nespolupracuje při vyšetřování trestního oznámení týkající se ptákoviny - prohlášení, že v ČR je apartheid:

Romští hamburští kongresmani něco napsali (s Giňou) v březnu 1999, ptákovinu o apartheidu řekl Giňa na podzim 1999. Dávat obě věci do souvislosti je myslím zbytečné. Souvislost existuje, ale jen v tom smyslu, že v obou věcech zazářil pan Giňa. A v obou případech bylo po něm hozeno trestním oznámením či podnětem k prošetření. Hledat další souvislosti, je myslím si, mimo realitu.

V dopisu se dále píše o apartheidní ptákovině: ... předpokládal bych, že vzhledem k povaze záležitosti bude takový podnět bez dalšího vyšetřování odložen...

Jenže pokud je podáno trestní oznámení, musí se prošetřit. Tedy řádně doložit, i proč věc byla třeba odložena. A to musí být učiněno právně nenapadnutelným (a tím zdlouhavým) způsobem, tedy i výslechem svědků apod.

Takže i taková pitomost, jako že je v ČR apartheid, což Giňa řekl v Ústí nad Labem, se musí uzavřít, tedy odložit, právně řádným způsobem. Aneb co je na první pohled jasné, nemusí být právně jednoduché(?!).

Vše založeno na seriózní průzkumné práci?

Co se týká důvěryhodnosti hamburských kongresmanů, poněkud jsem se podivil tomu, co sdělili Čulíkovi: ...Služba RomNews Network dodala, že její tiskové prohlášení z 24. března 1999 bylo "založeno na seriózní průzkumné práci."

Již na první pohled jsem v jejich zprávě z roku 1999 objevil nesrovnalosti:

Zmocněnec pro lidská práva v ČR P. Uhl informoval v roce 1999 zvláštního zpravodaje Komise OSN pro lidská práva na jeho konkrétní dotaz, že "jde o 11 úmrtí Romů, kde lze předpokládat rasovou motivaci" (viz Roček, Zeď, Ústí n. L. 1999, str. 250). Romskonárodní kongresmani ale našli přes padesát obětí...!

Dále psali kongresmani, zakládající si na seriózní průzkumné práci, že při rozdělení ČSFR na dva ministáty přišlo o občanství ČR více než 50 000 Romů. Vládní Zpráva o situaci romské komunity v České republice z roku 1997 hovoří v bodě 3.1.3.: Nutno přiznat, že přes určitou snahu exekutivy i Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o nápravu nejmarkantněji se důsledky rozdělení státu dotkly právě romské komunity. Podle odhadů nevládních organizací se jedná o cca 1 500 osob. Příčinu lze spatřovat v celé řadě faktorů:

Pokud jsou údaje kongresmanů založené na seriózní průzkumné práci, tak vládní zpráva o 1 500 postižených lže, jako když tiskne?

Některá tvrzení jsou spíše patafyzická nebo psychopatická (dle výběru) jako např.: "RNC zaznamenává se znepokojením, že se Česká republika otevřeně a ostudně dopouští útlaku a diskriminace od té doby, co se stala členem NATO." Tento myšlenkový výplod nedokážu pochopit. Znamená to, že zlí lidé typu starosty Kožíška, Tošovského a spol. dostali chuť kroutit romským obětem ušima, až když jsme vstoupili do NATO? Předtím bylo dobře a všeobjímajícně veselo?Má snad na nás členství v NATO zhoubný vliv? Nebo co?

Pokud lze během několika chvil nalézt zásadní nesrovnalosti u informací, které mohly být ověřeny oficiální cestou, otázkou je, jakou kvalitu mají informace z Rokycan? Kongresmeni píší:

Podle místostarostky Rokycan M. Vykopalové došlo k tomuto:

"Panu Ondřeji Giňovi mladšímu doručila policie do jeho domku v Mýtě okres Rokycany obsílku k soudu, kde měl vystupovat jako svědek. Svědčit měl ve prospěch svého otce pana Giňu staršího, který žaloval starostu města Rokycan z diskriminace apod. Pan Giňa mladší po obdržení obsílky okamžitě telefonicky informoval paní poslankyni Moniku Horákovou v Parlamentu ČR a oznámil ji, že v Rokycanech dochází k zatýkání Romů. Paní poslankyně se se mnou ihned spojila a žádala vysvětlení toho, co se v Rokycanech děje. Ujistila jsem ji, že u nás se nic takového nestalo - jde o nějakou fámu. Paní poslankyni tato odpověď nestačila žádala mne, abych jí celou věc vyšetřila a ihned oznámila do Parlamentu. Prosila jsem ji pokud si myslí, že zpráva je pravdivá, ať okamžitě do Rokycan přijede, budu se jí plně věnovat a na místě zjistíme pravý stav věci. Rozhodně odmítla a řekla, ať ji okamžitě podám zprávu. Do Parlamentu jsem volala okolo 12 hod. a oznámila jí, že v žádném případě k romských aktivistům nevstoupil nikdo ani z městské ani státní policie a prosila jsem ji, aby se přijela přesvědčit a zároveň zamezit šíření nepravdivých zpráv - měla jsem s tím velmi negativní zkušenosti. Odmítla znovu.

Dne 25. 3. 1999 vyšel v Britských listech článek "Čeští Romové žádají o  podporu", který obsahoval naprosto nesmyslné a lživé údaje. O tom, že šlo o nepravdu, se v Rokycanech přesvědčila místopředsedkyně meziresortní komise a další romští činitelé, kteří případ šetřili. Dokonce mi vysvětlili, jak k celé nepravdě došlo.

Následovaly ale dopisy z celého světa. Lživý článek hrubě poškodil jméno Rokycan a celé republiky ve světě. Na základě dalších výroků pana Gini staršího v českých novinách městské zastupitelstvo rozhodlo dát na něho podnět na Okresní státní zastupitelství v Rokycanech. Vyšetřovací spis koncem roku dostal praporčík Vlček ze Zbiroha. Domnívám se, že po přečtení zmíněného článku v Britských listech, o kterém má doklady, že je nepravdivý, obrátil se na pana Čulíka s dotazem..."

Dopis státnímu zastupitelství

Měšťanský dopis byl napsán 2. 6. 1999 a směrován k psacímu stolu JUDr. Františka Hrubého na Okresním státním zastupitelství v Rokycanech. V dopisu se píše:

Z pověření městského zastupitelstva města Rokycan Vám sděluji, že deník Mladá fronta přinesl dne 21. dubna 1999 na straně 6 článek Romský aktivista svádí boj se starostou, v němž Ondřej Giňa bytem Rokycany, K řece 1001, prohlašuje, že "Romové jsou pronásledováni a ve městě pro ně existuje ghetto".

(Podtržení jednotlivých pasáží dle originálu dopisu státnímu zástupci.)

V souvislosti s prohlášením hamburských je zajímavé, že se mluví o ghettu a plotu v době, kdy bylo kolem Matiční ulice největší "maso" a tlak na vládu, aby se postavila proti stavbě bezvýznamného dvoumetrového plotuŠ

Z výše popsaného vyplývá, že se nejedná o útok na BL, ale o zkoumání důstojnosti a mravopočestnosti Gini staršího aktivistického úřadem vyšetřování především na základě novinového článku z  MfD a další vyplývá z postupu vyšetřování - z mapování dalších informací obdobného typu, které Giňa, resp. kongresmani s Giňou, pustili do světa.

BL byly jen jedním z mnoha otevřených nosičů oficiální tiskové zprávy hamburských kongresmanů. A tito dobrovolní kongresmani také zodpovídají za to, zda je tisková zpráva pravdivá či ne.

Z tohoto hlediska až bude uzavřeno vyšetřování rokycanského podnětu, ve vztahu k BL nemůže být konstatováno nic negativního. BL jsou otevřeným informačním zdrojem, v němž strana, která se cítí poškozena, může uvést své protiargumenty.

Jak si vyšetřovatel poradí s vlastním obsahem zprávy, mě samotného bude také velice zajímat...

Poznámka JČ: Myslím, že není rozumné brát jako absolutní pravdu bez samostatného zkoumání ani údaje Romského národního kongresu, ani oficiální dokumenty české (případně jakékoliv jiné) vlády. - Tuším, že v Británii existuje jakýsi prokurátorský úřad, který rozhoduje, zda má být nějaké vyšetřování na základě podnětu veřejnosti vůbec zahájeno, aby nedocházelo k plýtvání policejním časem.

Nikolaj Savický, analytik strategického rozvoje ČT

Na podzim loňského roku se pracovní skupina Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vedená panem poslancem Jiřím Vlachem pokusila zásadním způsobem zasáhnout do struktury televizního vysílání v České republice. Prvním veřejnosti známým vysledkem její činnosti se v lednu 2000 stal návrh, na jehož základě mělo být komerční regionální a lokální vysílání přeneseno na televizi veřejné služby, respektive na vysílací okruh ČT 2. K tomu mělo dojít buď formou sdílení vysílacích frekvencí ČT 2 těmito soukromými vysílateli, nebo přechodem držitelů licencí k regionálnímu a lokálnímu vysílání na statut nezávislych producentů.

Generální ředitel České televize Dušan Chmelíček poukázal v materiálu adresovaném Stálé komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na  důležité aspekty všech předložených variant, které zmíněný návrh pracovní skupiny nabízel. Realizace kteréhokoli z navržených řešení by zastírala podstatný rozdíl mezi vysíláním veřejné služby a soukromým vysíláním. Zároveň by zásadním způsobem snížila dostupnost signálu České televize v rozsáhlých časových pásmech a tím narušila službu, kterou si diváci na rozdíl od vysílání komerčních stanic ze zákona platí. První návrh je technicky neproveditelný a druhý pro změnu protiprávní, neboť počítá s odnětím existujících licencí jejich právoplatným držitelům (jakkoli se předkladatelé návrhu snažili zastřít tuto skutečnost eufemismem o “přechodu na statut nezávislých producentů") bez právního důvodu. Navíc je princip všech navržených variant řešení v příkrém rozporu s mediální legislativou Evropské unie.

Kupodivu tento nepříliš zdařilý a v samotném principu pochybený náčrt (a o nic jiného nešlo) nalezl v odborných kruzích obhájkyni. Stala se jí paní Kateřina Fričová, generální ředitelka společnosti Prima Plus, provozovatelky komerční televizní stanice Prima TV. Návrh pracovní skupiny Stálé komise pro sdělovací prostředky vyvolal negativní ohlas odborné veřejnosti, který se zatím projevil v četných novinových a časopiseckých komentářích, ale zjevně sílí. Paní Fričová proto považovala za nutné v rozsáhlém článku Ohrozí regiony provoz či dokonce existenci kulturní veřejnoprávní stanice? hned první ohlasy glosovat slovy: “Bohužel jde ve většině případů o neznalost problematiky a nepřesné citace". Aniž bych se chtěl paní Fričové nějak dotknout, tato výtka dokonale pasuje především na její vlastní text. Nechci však až na některé výjimky polemizovat s jejími názory, ale pokusím se poněkud upřesnit faktografii, kterou uvádí.

Na základě jaké licence vysílá Prima TV?

Je to osm let stará historie. V listopadu 1992 získala FTV Premiéra, a.s., licenci k regionálnímu televiznímu vysílání č. 010/1992 na kanálu 24 pro Prahu a střední Čechy. Zásadní změnu v dalším postavení nynější Prima TV však znamenalo přidělení licence k celoplošnému vysílání č. 012/1994 ze dne 26. června 1994. K čemu tato licence držitele, tj. společnost FTV Premiéra, s.r.o., opravňuje? K “vysílání prostřednictvím satelitu". Charakteristika obsahu vysílání je v licenci, vystavené dne 7. července 1994 naprosto jednoznačná: “plnoformátový tv program jako centrální program pro region. a lokální vysílání". Teprve kuriózní dokument “Oprava písařské chyby v licenci č. 012/94 k celoplošnému televiznímu vysílání" ze dne 31. srpna 1994 upřesňuje: “Vysílací frekvence: celoplošné televizní vysílání prostřednictvím satelitu jako centrálního programu pro regionální a lokální televizní vysílání". Další podstatná změna licence pochází z 12. března 1997 a Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání jí schvaluje změnu názvu televizní stanice z “PREMIERA TV" na “Prima televize". Dodnes platné koordinace vysílacích časů regionálních a lokálních vysílatelů pak dosáhla Prima TV dohodou Asociace provozovatelů regionálních televizních společností, uzavřenou dne 25. března 1998 a potvrzenou změnou licence č. 012/1994 ze dne 29. září 1998.

Omlouvám se za tento suchý výčet, ale sledoval jsem jím jeden cíl: upozornit na to, že Prima TV sice má licenci k celoplošnému televiznímu vysílání, ale pouze prostřednictvím satelitu. Přes satelit vysílá nepřetržitě a její signál je neustále dostupný na celém území České republiky. Ve smyslu licence tedy TV Prima je plnohodnotnou celoplošnou televizní stanicí bez jakéhokoli omezení. K pozemnímu celoplošnému televiznímu vysílání licenci nemá. Nyní však prostřednictvím neobyčejně agresivního lobbyingu usiluje o ničím nerušené celoplošné analogové pozemní televizní vysílání. Kdyby se jí tento záměr podařilo uskutečnit, získala by mezi českymi televizními vysílateli zcela mimořádné postavení. Stala by se celoplošně terestricky vysílající televizní stanicí bez nutnosti ucházet se ve výběrovém řízení o udělení potřebné licence. Tím by Prima TV překonala dokonce i provozovatele TV NOVA, společnost CET 21, která alespoň licenci k celoplošnému pozemnímu vysílání musela získat regulérním způsobem ve výběrovém řízení, ač se později necítila nijak vázána projektem, na jehož základě v tomto řízení uspěla.

Možná, že Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání na počátku 90. let nerealisticky přecenila finanční, tvůrčí a technický potenciál, který mají regionální a lokální vysílatelé k dispozici. Podle značných rozdílů v kvalitě programové nabídky jednotlivých regionálních vysílatelů se zdá, že při udělování jednotlivých licencí přinejmenším neuplatňovala jednotná a dostatečně přísná kritéria. Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání by proto nyní měla systematicky monitorovat vysílání jednotlivých regionálních a lokálních vysílatelů a při opakovaném porušení licenčních podmínek nebo obecně platných právních norem, např. zákona o reklamě, proti nim uplatňovat zákonné sankce až po správní řízení o odnětí licence. Potřebné právní nástroje má k dispozici. Žádné technické a právní problémy regionálních a lokálních vysílatelů se Prima TV netýkají, neboť za jejich vysílání nenese žádnou odpovědnost.

Opakovaně zazněl argument, že Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání není technicky schopna monitoring vysílání regionálních a lokálních vysílatelů zajistit. To je ovšem její věc, neboť je k této činnosti ustanoveným orgánem státní správy. Návrh vyřešit tento problém nikoli pracnou a komplikovanou právní cestou, ale jednoduše, plošným odnětím vysílacích licencí bez právního důvodu všem regionálním a lokálním vysílatelům, ať už tomuto kroku říkají členové pracovní skupiny jakkoli, třeba “přechod na statut nezávislých producentů", je obecně vzato skandální. Takové řešení totiž předpokládá presumpci viny a nutně jde na úkor těch, kteří vysílají dobře, licenční podmínky a zákony neporušují, a přesto by měli být postiženi stejně jako všichni ostatní.

Stejně nemravná je však snaha Prima TV, která získala licenci k tomu, aby vysíláním centrálního programu podporovala rozvoj regionálního a lokálního vysílání, zbavit se regionálních a lokálních vysílatelů a kradmo a bezplatně získat na jejich úkor mimo řádné výběrové řízení licenci k celoplošnému pozemnímu televiznímu vysílání. Podle licence 012/1994 má Prima TV vysílat “centrální program pro regionální a lokální televizní vysílání". Licenci k satelitnímu vysílání tedy získala právě k tomu, aby vysíláním centrálního programu umožnila rozvoj soukromého regionálního a lokálního vysílání. Její počínání se proto podobá jednání člověka, ktery by si vzal do pěstounské péče několik dětí, na základě toho získal od státu nebo od obce prostorný dům, a jen by se v něm zabydlel, pokusil by se tyto děti vystrnadit s tím, že mu v domě tropí hluk a vůbec se chovají nepřístojně...

Plní ČT 2 povinnosti televize veřejné služby?

Od května 1994 do jara 1998 jsem byl dramaturgem ředitelství programu České televize, podílel jsem se pod vedením pana ředitele Jiřího Pittermanna na přípravách vysílacích schémat a na koncipování ČT 2, a tak se cítím osobně dotčen naprosto nekvalifikovanými výroky, které účelově trousí na adresu televize veřejné služby paní Kateřina Fričová. Na rozdíl od ní totiž vím, proč a jak byla od září 1995 rozdělena služba, kterou Česká televize poskytuje veřejnosti, na vysílací okruhy ČT 1 a ČT 2.

Samo září 1995 neberu jako mezník náhodou. Tehdy totiž pokrytí území České republiky signálem ČT 2 přesáhlo přibližně 80% a možnost příjmu získalo více než 90% domácností, a tak po rok a půl trvající přestávce mohla Česká televize opět začít pracovat s oběma vysílacími okruhy jako s plnohodnotnými a celoplošnými. Bylo to právě 4. září 1995, kdy Česká televize přestala vysílat regionální zpravodajství na ČT 2 a převedla je na dnes již tradiční čas v 18.00 na ČT 1. Zároveň opustila zprávy v 19.00 na ČT 2 a ponechala na tomto okruhu jedinou speciální zpravodajskou relaci “21". Cílem tohoto opatření bylo nejen důsledné posílení do té doby nedostatečně vyhraněné ČT 2, ale také emancipace regionálního zpravodajství televize veřejné služby, dosažení jeho všeobecné dostupnosti a jeho oddělení od hlavních zpravodajských relací, v jejichž kontextu se nemohlo dobře uplatnit.

O dva roky později, když v červenci 1997 začalo v plném rozsahu fungovat měření sledovanosti prostřednictvím peoplemeterů, bylo pro analytiky a programové pracovníky všech televizních stanic v České republice jedním z největších překvapení zcela neuvěřitelný ohlas právě tohoto regionálního zpravodajství. Během třetího čtvrtletí 1997 dosahovaly Večerníky České televize a jejich regionální mutace v 18.00 celkové sledovanosti 8,7% všech diváků starších patnácti let. To v absolutních číslech znamená přes tři čtvrtě milionu diváků a v dané chvíli to představovalo 44,83% share, tedy těch, kteří právě sledovali kteroukoli televizní stanici.

Zjevně v reakci na toto zjištění začala od 1. října 1997 analogickou relaci Právě teď z regionů vysílat také TV NOVA. Sezónní výkyv sledovanosti však tehdy šel ve prospěch regionálního zpravodajství České televize, které v posledním čtvrtletí 1997 a v prvním čtvrtletí 1998 dosáhlo absolutní sledovanosti přes 12,5%, což znamená, že je sledoval více než milion diváků staržích patnácti let. Je to naprosto stabilní divácká obec, neboť v lednu a únoru 2000 sledovalo Večerníky televize veřejné služby denně v průměru 12,2% diváků v Čechách a na Moravě, což opět představuje více než jeden milion lidí. Pokud započítáme i sezónní výkyvy, tedy pravidelný pokles sledovanosti v letních měsících, zjistíme, že za celou dobu fungování elektronického měření sledovanosti, tj. od léta 1997 do konce února 2000, každý všední den využilo tuto službu veřejnoprávní televize 9,5% všech diváků v České republice starších patnácti let, tj. denně 811 tisíc lidí, což za celé toto období představovalo 38,91% všech, kteří v tu dobu sledovali kteroukoli televizní stanici v České republice. Sečteno a podtrženo: Česká televize poskytuje od podzimu 1995 na ČT 1 regionální zpravodajství ve třech mutacích a po celou dobu exaktního měření sledovanosti diváci v České republice tuto službu přijímají víc než příznivě. Z této skutečnosti také vycházel pan Dušan Chmelíček, když upozornil, že odnětím vysílacích licencí regionálním a lokálním vysílatelům by televize veřejné služby ztratila důležitou protiváhu v regionálním a lokálním zpravodajství a její vliv by neúměrně vzrůstal.

Tato pro Českou televizi příznivá situace však pramení z toho, že od září 1995 až dodnes je její vysílání promyšleně koncipováno jako jeden televizní program vysílaný na dvou vzájemně koordinovaných a navzájem se doplňujících vysílacích okruzích. Každy z nich má jinou roli a oba mají současně nabízet dvě rozdílné programové alternativy, navíc zřetelně odlišné od nabídky komerčních televizních stanic. Touto cestou Česká televize podstatně rozšiřuje spektrum programové nabídky, kterou mají televizní diváci v České republice k dispozici. Proto byla na ČT 1 byla soustředěna služba minoritám, jejichž příslužníci jsou rozptýleni na celém území České republiky, národnostním a etnickým menšinám, tělesně a smyslově postiženým, seniorům a dalším ohroženým skupinám obyvatel, např. dětem bez rodičů, kdežto okruh ČT 2 byl koncipován jako výběrový. Vysílací okruh ČT 1 je v hlavních vysílacích časech především nositelem původní české filmové a televizní tvorby, aktuální publicistiky, diskusních pořadů a zábavy pro nejširší publikum. Jeho nabídku dále rozšiřují zahraniční filmy, které oslovují stejný okruh diváků. Okruh ČT 2 naopak nabízel a nabízí v hlavních vysílacích časech historické a sociální dokumenty, portréty, přenosy a záznamy divadelních představení, koncertů vážné hudby a podobně. Mimo hlavní vysílací časy by pak měl sloužit především vzdělávacím pořadům, poskytování informací, uvádění špičkových děl z filmových a televizních archivů atd.

Paní Kateřina Fričová nepochybně ví, že televizní diváci jsou lidé, kteří mají ustálené návyky a s velkou setrvačností vyhledávají pořady ve stálých vysílacích časech. Jistě také ví, že dobře postavené a zavedené vysílací schéma je pro každou plnoformátovou televizní stanici velice cenné. Patrně si uvědomuje, že diletantský návrh “profilovat ČT 2 více jako regionálně zpravodajský kanál" znamená tento vysílací okruh v jeho dnešní podobě zcela zničit. To je jí však jedno. Je ochotna použít jakýchkoli argumentů, aby se zbavila přítěže soukromých regionálních a lokálních vysílatelů, k jejichž podpoře kdysi Premiéra TV získala licenci k celoplošnému satelitnímu vysílání.

V něčem však s paní Fričovou musím souhlasit: “vinetouovky" opravdu do programové nabídky ČT 2 nepatří. Bylo to rozhodnutí po všech stránkách nesmyslné, které poškodilo nejen ČT 2, ale také Českou televizi jako celek. Zdá se vžak, že má paní Fričová krátkou paměť a nevzpomíná si, kdo je tam uvedl. Osobně si nedovedu představit, že by něco takového připustili pan Jiří Pittermann nebo paní Anna Vášová, kteří program České televize řídili do dubna 1998. Na jejich místo musel v dubnu 1998 přijít člověk s čerstvou zkušeností z funkce ředitele programu Prima TV, aby se “vinetouovky" mohly ocitnout v sobotu odpoledne na ČT 2. V současnosti však již Česká televize znovu přijala taková systémová opatření, která podobným nedopatřením mohou účinně zamezit.

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru aneb Několik poznámek na závěr

Drobné nepřesnosti se však paní Kateřině Fričové vloudily do textu i jinde. Hovoří například o tom, že spolupráci s nezávislými producenty má veřejnoprávní instituce ve statutu. To jistě, jenže nezávislého producenta nedělá potvrzení od Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, že pan XY přechází ze statutu držitele licence k regionálnímu televiznímu vysílání na statut nezávislého producenta, ale - s dovolením - dílo. Osobně si rád počkám, jak se k této části návrhu pracovní skupiny pana poslance Jiřího Vlacha vyjádří např. paní Fričovou v této souvislosti vyslovně zmínění pánové Fero Fenič a Petr Vachler, nebo třeba Martin Vadas a jiní skuteční nezávislí producenti... Vážnější problém však představuje to, že podle metodiky Evropské unie vysílatelů (EBU), která stanovuje kritéria závazná pro plnění norem Evropské unie v oblasti televizního vysílání, se do kvót nezávislé domácí a evropské produkce vůbec nezapočítávají zpravodajské a publicistické pořady. Navrhovaný “přechod" regionálních a lokálních vysílatelů na “statut nezávislých producentů" je tedy něčím, co v evropské praxi nemá oporu, ale v rámci evropské legislativy ani žádný smysl.

Poslední dílčí nepřesnost, o níž se hodlám zmínit, vyžaduje úplnou citaci původního textu paní Fričové: “Lokální provozovatelé, licencovaní jako komerční subjekt, jsou téměř všude placeni z příspěvků obcí, t.j. z prostředků veřejnych. Zvláštní je, že právě ti, kdo varují před provázáním veřejnoprávního subjektu s komerčním, tuto skutečnost ignorují: právě tady dochází přímo k provázání peněžních zdrojů komerčních a veřejných". Tady skutečně jde o provázání veřejných a soukromých finančních prostředků, a to právě o ten typ provázání, jemuž se nezávislá televizní stanice veřejné služby musí naprosto kategoricky bránit, pokud si chce faktickou nezávislost udržet.

V České televizi v tomto směru platí velmi přísná pravidla. Je financována výhradně z výnosu televizních poplatků a z výnosu vlastní hospodářské činnosti (a o svém hospodaření vydává každoročně podrobnou veřejně dostupnou zprávu), ale za žádných okolností nepřijímá jakékoli státní nebo obecní dotace. Nezúčastňuje se jako producent ani výběrových řízení, vypsaných orgány státní správy na výrobu veřejně prospěšných televizních pořadů nebo spotů, ale nanejvýš spolupracuje s nezávislými produkčními firmami, které z takového řízení vzejdou vítězně a které jsou příjemci těchto finančních prostředků. V takových případech však zkoumá tyto veřejně prospěšné pořady dvojnásob pečlivě a vždy si ponechává právo veta k rozhodnutí o jejich vysílání.

Je naprosto legitimní, pokud soukromý vyrobce a vysílatel přijímá od státu podle stanovených pravidel účelové dotace na podporu konkrétní veřejně prospěšné činnosti. Nelze vžak v žádném případě pokládat za legitimní, aby se instituce veřejné služby, jejíž financování je určeno zákonem, stávala mimo tento rámec ještě příjemcem jakýchkoli dotací ze státních nebo obecních prostředků. V takovém případě by totiž jen stěží mohla zůstat zdrojem “objektivních, ověřených, všestranných a vyvážených informací pro svobodné vytváření názorů", což jí ukládá zákon. Podle všech výzkumů veřejného mínění Česká televize dlouhodobě zůstává také nezávislou a vysoce důvěryhodnou televizní stanicí. Na tuto pověst je velmi hrdá a bude si ji nepochybně chtít udržet i nadále. Realizace kteréhokoli z výše zmíněných návrhů pracovní skupiny Stálé komise pro sdělovací prostředky by jí však dosažení takového cíle velmi znesnadnila, ne-li znemožnila.

Poznámka JČ: Nikolaj Savický konstatuje, že Česká televize "za žádných okolností nepřijímá jakékoli státní nebo obecní dotace". Bylo by možné v této souvislosti tedy objasnit, jak to bylo s financováním seriálu "Naskočíme" o přípravě vstupu ČR do EU, který pro Českou televizi spolufinancovalo české ministerstvo zahraničních věcí?

Tisková zpráva o analýze sdružení InnoVatio.cz

Kriminální témata; české mezinárodní vztahy; hospodářský život; společnost; státní správa. To bylo loni pět nejfrekventovanějších domácích tematických oblastí Událostí České televize. Vyplývá to z kontinuální analýzy televizního zpravodajství, kterou v ČR od dubna 1996 provádí občanské sdružení InnoVatio.

Televizní noviny Novy informovaly nejvíce o  kriminalitě; společenských tématech; "nehodách, katastrofách a kuriozitách"; státní správě a stranických záležitostech.

Více o politických stranách informoval Zpravodajský deník Primy, kde se tato kategorie témat umístila třetí, za zprávami o  "kriminalitě" a "společnosti" a před příspěvky o "mezinárodních vztazích" a "státní správě".

Naprosto odlišný obsahový profil zůstává charakteristický pro "Jedenadvacítku" druhého kanálu České televize, kde bylo pořadíkategor ií témat následující: hospodářská politika; mezinárodní vztahy; hospodářský život; společnost; kultura.

Po dramatickém nárůstu zpráv z kategorie "nehody, neštěstí", který byl zaznamenán u ČT1 v prvním pololetí roku 1999, se ve druhém pololetí vrátil podíl této kategorie na akceptovatelná 2 procenta z celkového počtu příspěvků. Na Nově ve druhém pololetí byl podíl zpráv z kategorie "nehody, neštěstí" více než 6 procent.

Mezinárodní vztahy

V roce 1999 se Česká republika stala členem NATO. Samotné informace o obraně, armádě a Severoatlantickém paktu (ve vztahu k ČR) se umístily na osmém místě v Událostech, devátém ve Zpravodajském deníku Primy, desátém v "21" a čtrnáctém v Televizních novinách.

"Cesta ČR směrem k EU není prozatím tak úspěšná jako vstup do NATO. Podle četnosti zpráv o vztahu ČR k EU soudíme, že české televize nepovažovaly informace o naší evropské politice za zpravodajsky příliš důležité," říká šéfredaktor časopisu Media Monitor Marek Prorok. Kategorie "ČR ve vztahu k EU" byla mezi domácími tématy 13. na ČT2, 16. na  Primě, 18. na ČT1 a 22. na Nově. Podíl příspěvků o této tematice ve většině měsíců nepřekročil 1%, větší zájem vzbudila pouze říjnová hodnotící zpráva Evropské komise.

Zpravodajství o EU je podobně vlažné. Více informací přinesl pouze březen (jmenování R. Prodiho šéfem Evropské komise, berlínský summit), a zejména červen (sankce proti Coca-Cole) a podzimní bitva hovězí války Francie s Británií. "Televize tak dlouhodobě představuje spíše dezintegrující prvky," uvedl předseda InnoVatia Libor Mihalka.

Z Českých mezinárodních vztahů se nakonec nejvíce vysílalo o našich postojích k jugoslávské krizi, o česko-slovenských otázkách, o hrozbě víz ze strany Velké Británie a o české humanitární pomoci.

Zpravodajství o regionech

Zpravodajství o regionech ČR je podle Marka Proroka naprosto nedostačující, a to jak v televizi veřejné služby, tak i v soukromých televizích.

Nejvíce se místnímu zpravodajství věnovaly Televizní noviny (55% ze všech příspěvků o ČR), před Primou (48%), ČT1 (45%) a ČT2 (24%). Tyto podíly ale ještě nic neříkají o kvalitě zpráv. Pouze v nejméně regionální "Jedenadvacítce" byla na prvním místě témata z oblasti hospodářského života. Všechny ostatní relace informovaly nejvíce o  "kriminalitě". Na druhém místě byly v Televizních novinách zprávy o  regionálních nehodách, katastrofách či kuriozitách. Na Primě i ČT1 byla tato skupina témat třetí.

"Metodika je ošetřena proti chybám typu zařazování zpráv o pozadí událostí mezi ’kriminální činy'. Kdyby byla například brutální vražda důvodem zamyšlení nad stavem společnosti na prahu milénia, byl by příspěvek zařazen do kategorie ’společnost, lidé', nikoli mezi ’kriminální činy'", konstatoval Marek Prorok. "Vyprovokuje-li série vloupání do zaparkovaných aut příspěvek o nedostatečném počtu policistů v ulicích, zapíšeme do databáze téma ’práce policie'. Bude-li stejný fakt příčinou příspěvku o  nehlídaných parkovištích, zapíšeme téma ’parkování' (kategorie ’doprava')."

Politické strany

Výpovědi o politických stranách a politicích jsou pro potřeby kontinuálních analýz definovány subjektem (stranou), tematizací, tendencí hodnocení subjektu a autorem. Kdykoli se v příspěvku změní jakýkoli z těchto čtyř parametrů, je to signálem pro zápis nové výpovědi.

ČSSD (16% negativity) a ODS (13%) byly ve všech analyzovaných relacích hodnoceny procentuálně hůře než US (6%) a KDU-ČSL (5%). Zároveň jim ale patřilo mnohem více výpovědí než stranám čtyřkoalice zastoupeným v poslanecké sněmovně (ČSSD - 12.715; ODS - 5.795; US - 2.571; KDU-ČSL - 2.692).

Pokud jde o odlišnosti v hodnocení stran, Události jsou jedinou relací, kde je ODS hodnocena stejně negativně jako ČSSD (13%). Jinde jsou na  tom občanští demokraté vždy nepatrně lépe než demokraté sociální.

Celkových šestnácti procent negativity dosahuje i  KSČM. Komunisté jsou ale jedinou stranou, u níž jsme na prvním místě informováni o  veřejném mínění. Tento aspekt má dokonce více než dvojnásobný náskok před následujícím tématem (zahraniční politikou). "Vývoj volebních preferencí není položkou, o níž bychom měli být informováni nejvíce - ať už se jedná o kteroukoli stranu. Výsledkem práce televizí, které si činí ambice informovat úplně a různorodě, by měly být informace o programech a reálné činnosti stran - o tom, co chtějí fakticky se svěřenou mocí učinit a co s ní činí," řekl Prorok.

"Věcným" aspektům se nejvíce věnovala ČT2 (53% výpovědí), před ČT1 (50%), Primou (48%) a Novou (40%). Nejčastěji zmiňovanými věcnými aspekty byly kromě legislativní činnosti zahraniční politika, hospodářská a finanční politika a politika vnitřní bezpečnosti a kriminality.

Analyzované relace:

ČT1 - Události; ČT2 - "21"; Nova - Televizní noviny; Prima - Zpravodajský deník

Analyzované období: rok 1999

• www.innovatio.cz (ke stažení detailní analýza ve formátu PPT)
• 34. číslo časopisu Media Monitor (k zaslání zdarma)
• innovatio@innovatio.cz
• tel.: 069/6116468 (Marek Prorok/Libor Mihalka)

• Media Monitor je hlavní projekt InnoVatia - zabývá se kontinuální analýzou médií, která udávají tón
• Media Monitor je rovněž název časopisu, který vychází 11x ročně
• v případě citace analýz je nutno uvést zdroj:

InnoVatio - Media Monitor (InnoVatio je jedno slovo - s velkým "V" uprostřed)

• InnoVatio je občanské sdružení, nikoli agentura

 

---

K házení vajíček na Madeleine Albrightovou

Jiří Zlatuška

Pane Čulíku,

k Vaší poznámce v Britských listech...

7. března 2000 Poznámka JČ: Možná, že ti anarchisté házeli vajíčka na Madeleine Albrightovou právě proto, že navzdory tomu, co řekl Havel, o "vážných problémech dnešní civilizace" silně přemýšleli. Způsob, jak přeúslužně se stavějí české sdělovací prostředky k "Leonidovně Iljičovně Albrightové" (jak ji nazval jeden čtenář BL) , si o to hození vajíčky na dámu vysloveně říkal, aby vznikl aspoň trochu pluralistický kontrast. - Házení vajíček na politiky sice není vyložené slušné, ale zase, jak má řadový občan vyjádřit svůj protest vůči politikovi? Zdá se mi, že házení vajíček na politika je naopak docela tradičním a přijatelným způsobem vyjádření protestu. Ivan Hoffman má v poznámce pravdu, když podotýká, že to celé bylo hlavně problémem a odpovědností ochranky. - Rád bych k tomu dodal, že je tristní, budou-li oba "útočníci" vážně vyšetřováni, případně ohroženi až vězením na dobu dvou let. Pokud by k tomu došlo, zdá se mi, že by to bylo daleko důležitější, a přitom alarmující zprávou, než nejdojemnější projevy Leonidovny Iljičovny v Brně či jinde.

...bych rád připodotkl:

(a) Jsem jeden ze dvou lidí, kteří na Policii ČR vznesli proti těm dvěma žalobu. Samozřejmě předpokládám, že vážně vyšetřeni budou. Bohužel již nežijeme v dobách, kdy bych měl jako rektor nad lidmi z akademické půdy soudní pravomoc a kdy bych se o to mohl postarat sám. Nejednalo se ani o studenty university ani žádné jiné vysoké školy v ČR. (Jeden z nich je nezaměstnaný a druhý pracuje jako zřízenec v psychiatrické léčebně, oba mají 23 let.)

(b) Tento incident není možné považovat za projev svobody projevu. V dané chvíli šla M. Albrightová ke skupině cca 200 lidí ve foajeru Právnické fakulty ze své vlastní iniciativy. Pokud by nebylo tohoto útoku, neměla by bývala dotyčná dvojice žádné velké problémy jí na místě své námitky říci.

(c) Celé toto se odehrálo nikoli před budovou, což by snad mohlo být považováno za veřejné prostranství a najít zde nějakou relevanci k tomu, jak se k někomu staví nebo nestaví sdělovací prostředky, ale uvnitř budovy university, která z vlastní vůle M. Albrightové předávala svou medaili. V prostředí university jiní lidé vznášeli protesty v této souvislosti způsobem adekvátnějším a nevím o tom, že by vůči nim byly vyvozovány nějaké represe. Před budovou vykřikovala nějaká pomateně působící žena nějaké ne zcela konsekventní nadávky slovníkem pro ženu patrně nevhodným i k poslouchání, ale ani zde k represi nedošlo. Nemusím asi dodávat, že celou věc vnímám primárně jako útok proti Masarykově universitě, nikoli proti jejímu hostu.

(d) Pravděpodobně jediná fyzická oběť této příhody jsem já osobně, protože jsem si z ní odnesl zlomený palec na noze. Může se Vám to sice zdát komické, ale odpovídá to až měsíční pracovní neschopnosti.

(f) Nevím, nakolik se zkomolenina jména, kterou používáte ve své poznámce, shoduje s novinářskou etikou, kterou jinak proklamujete. Působí to na mne (zejména ve verzi bez uvozovek) jako projev dosud ne zcela odeznělé puberty, nikoli projev alespoň mírně seriózního editora. Mám dojem, že výšplechty tohoto typu jsem od editorů i těch nejpokleslejších novin nebo televize v ČR už dlouho neviděl (ale dno tohoto žántu skutečně systematicky nesleduji). Připojit to přímo do textu k tradičně velmi decentnímu projevu I. Hoffmana mi přijde trochu silné, ale asi jste to s ním konzultoval...?!

(g) Pokud máte zájem o nenovinářský projev k vyvážení projevů nebo jiných zpráv, přikládám své laudatio z universitního ceremoniálu. Uveřejnění samozřejmě podmiňuji tím, že s výjimkou obvyklé úpravy nadpisů či označení autora nebude doplňován jinými komentáři (čímž se samozřejmě nebráním jakémukoli komentování v samostatných příspěvcích).

S úctou,

Jiří Zlatuška

rektor Masarykovy university

P.S. To nejpodstatnější, co v projevu paní Albrightové zaznělo, bylo Fulbrightovo-Masarykovo stipendium pro české akademiky pro studia podporující občanskou společnost. podporujici obcanskou spolecnost. Kupodivu (?) to většina médií nepovažovala za zajímavější než syrová vejce.

---

Laudatio, které pronesl na počest paní Madeleine Korbelové Albrightové rektor Masarykovy university v Auditoriu Maximu MU 6. března 2000

Vážená paní ministryně,
Excelence páni velvyslanci,
vážený pane předsedo ústavního soudu,
vážená paní nejvyšší státní zástupkyně,
vážení členové Parlamentu České republiky,
vážení páni ministři,
Magnificences,
vážená akademická obci,
dámy a pánové,

Dnešní slavnostní shromáždění v Auditoriu Maximu Masarykovy university se koná při příležitosti udělení Velké zlaté medaile americké ministryni zahraničních věcí paní Madeleine Korbelové Albrightové.

Paní ministryně se jako Maria Jana Korbelová narodila v prvorepublikovém Československu v rodině Anny a Josefa Korbelových. Její otec byl významný intelektuál a diplomat, kterému se po Mnichovu podařilo s manželkou a roční dcerou vycestovat na falešné diplomatické doklady do Londýna, kde během války působil v exilové československé vládě. Po komunistickém puči v roce 1948 musela rodina znovu uprchnout a jedenáctiletá Madeleine Jane Korbelová našla nový domov v americkém Coloradu.

V roce 1959 ukončila s vyznamenáním bakalářské studium na Wellesley College, během kterého rovněž redigovala universitní časopis a získávala první praktické zkušenosti jako politická aktivistka.

Graduovaná studia, při kterých získala titul M.A. a PhD, absolvovala na Kolumbijské universitě. Během necelého desetiletí zde excelovala ve studiu na katedře veřejného práva a vlády pod vedením Zbigniewa Brzezinského, který byl pověstný svou náročností, vyprofilovala si svůj svůj odborný zájem na problémy terorismu a tisku mnohem dříve, než se tato témata stala populárními, naučila se rusky a získala diplom Ruského ústavu na Kolumbijské universitě, ale také vychovala tři dcery, Katharine a dvojčata Alice a Anne. Další studia absolvovala na Fakultě pokročilých studií University Johnse Hopkinse.

Po přestěhování do hlavního města Washingtonu se stala vedoucí právní asistentkou senátora Edmunda S. Muskieho, člověka pronikavého intelektu, jež po svých spolupracovnících vždy vyžadoval nekompromisně špičkový výkon. Poté, co se stal Muskie ministrem zahraničních věcí, přešla pod Brzezinského vedením do Rady národní bezpečnosti jako jediná žena v ní, a v administrativě Bílého domu se zabývala legislativou zahraniční politiky.

Jako lektorka sovětských a východoevropských záležitostí působila ve Středisku ve strategická a mezinárodní studia, kde se specializovala na výzkum vývoje a trendů v Sovětském svazu a východní Evropě.

V mezinárodní soutěži, které se zúčastnila s prací o úloze tisku v politických změnách v Polsku na počátku 80. let, získala v letech 1981-82 postdoktorské stipendium v Mezinárodním vědeckém středisku Woodrowa Wilsona při Smithonianském institutu.

Na universitě v Georgetownu se na Fakultě pro služby v zahraničí stává profesorkou mezinárodních vztahů. Na pregraduální i postgraduální úrovni zde přednášela mezinárodní vztahy, zahraniční politiku USA, ruskou zahraniční politiku a politiku střední a východní Evropy a rekordní čtyři roky po sobě získala ve studentském hlasování ohodnocení nejlepšího profesora fakulty. Současně zde působila jako ředitelka sekce žen v oboru diplomatických služeb, kde vypracovávala a uskutečňovala programy na podporu profesního zařazení žen v oboru mezinárodních vztahů.

Působila jako presidentka neziskové výzkumné organizace Centrum pro národní politiku, založeného v roce 1981 zástupci vládních, průmyslových, zaměstnaneckých a vzdělávacích kruhů za účelem podpory studia významných domácích i zahraničních otázek a diskuse o nich. Zásadní změnu ve stylu pojímání zahraniční politiky zde přineslo zejména její integrální chápání otázek domácích i zahraničních, pro které používala termín "internestic" jako kombinace "international" a "domestic".

V druhé polovině 80. let se stává jednou z ústředních osobností Demokratické strany a v týmech demokratických presidentských kandidátů je poradkyní pro zahraniční politiku.

V letech 1993-96 působila jako stálá zástupkyně Spojených států v OSN a jako členka kabinetu presidenta Clintona a Rady národní bezpečnosti. V OSN se zasloužila o prosazení věcnějších postojů mezinárodního společenství k problémům v Iráku, Bosně nebo na Kubě. Dominantním stylem jejího jednání není spřádání akademických teorií o světě, ale podnikání praktických kroků k řešení mezinárodněpolitických problémů.

Dne 23. ledna 1997 skládá Madeleine Korbelová Albrightová přísahu jako 64. ministryně zahraničních věcí Spojených států. Slouží tak nejen v nejvyšší funkci, kterou kdy v americké administrativě zaujímala žena, ale také v nejvyšší funkci, kterou podle americké ústavy ona sama jako Američanka, která se narodila mimo Spojené státy, může zastávat.

Ministryně Albrightová svým osobním nasazením a komunikativním stylem jednání dokáže získávat respekt a uznání napříč politickými stranami. Podstatně se zasloužila o zvýšení zájmu americké veřejnosti o zahraničněpolitické problémy i ochoty aktivně se v jejich řešení angažovat. Pro Českou republiku byla zvlášť významná její rozhodná podpora rychlému rozšíření NATO, které jednak významně posílilo vazby České republiky na Spojené státy a jednak doplnilo přirozené zájmy České republiky v Evropě. Velmi významná je zejména její trvalá angažovanost v aktuálních problémech v jihovýchodní a východní Evropě, zejména rozhodné kroky k zastavení etnických čistek v Kosovu, podpora demokratických změn v Chorvatsku nebo odsouzení masakrů na civilním obyvatelstvu v Čečně, stejně jako tlak na Čínu kvůli systematickému odpírání základních politických a náboženských svobod.

Životní i rodinné zkušenosti Madeleine K. Albrightové významně přispěly k formování její osobnosti. Sama sebe jednou označila za "ztělesnění turbulence 20. století stejně jako tolerance a optimismu Spojených států". Vyhnanecká zkušenost, kterou si odnesla z 38. a 48. roku, nebo vzpomínky na dlouhé hodiny strávené v protileteckých krytech při bombardování Londýna a noční lůžko umístěné pod velkým železným stolem, které dávalo větší pravděpodobnost přežití při zásahu domu bombou, to jsou zkušenosti, které formujícím způsobem poznamenal Mnichov a dává jejím politickým postojům fundament morálních zásad, pochopení pro trpící a ponižované, ale také neuvěřitelnou sílu, vytrvalost pevnost v přesvědčení, že proti zlu je třeba konat.

Otec Josef Korbel byl intelektuál tradičního středoevropského vychování s formálním vystupováním, který dbal na dodržování pevných rodinných zvyků. Od něj získala dcera pevný fundament svých kvalit duchovních i mravních, stejně jako výtečnou schopnost sebeovládání se. Od matky Anny, ženy ze zámožného prostředí s vychováním získaným ve ©výcarsku, podědila hodně sveřepé vytrvalosti a nevzdávání se ani v největších těžkostech. Po odchodu do Ameriky rodina využila plně pohostinnosti a otevřenosti k přistěhovalcům a své dceři poskytla nasměrování k budoucnosti, růstu osobnosti i cílevědomé a vytrvalé práci pro svůj nový domov, Spojené státy americké.

Vazby na české prostředí ani český jazyk však ani jako Američanka Madeleine K. Albrightová nikdy neztratila. Hovoří plynně česky a velmi aktivně se zajímá o české prostředí v zemi, kde se narodila, i o průběh a výsledky demokratických změn, kterými v uplynulém desetiletí Česká republika procházela. Důležité je zejména její zdůrazňování významu budování právního státu a vlády zákona jako kritického činitele úspěchu trvalých demokratických a ekonomických reforem.

Pro Masarykovu universitu je velkou ctí, že dnes této osobnosti může udělit Velkou zlatou medaili za její přínos světové diplomacii a za morální rozměr, který v problematice mezinárodních vztahů uplatňuje.

---

Secretary Albright,

I'm extremely happy that I can host you in this Aula Maxima of this great University to which I'm proud to serve as its Rector, in order to bestow upon you the Great Gold Medal of Masaryk University. It is a special coincidence that makes this event to take place on the eve of 150's anniversary of Masaryk's birthday. Even though you life path did not intersect with Masaryk's, your achievements and statue resonate with the heritage of Masaryk's First Republic. Indeed, there is a symbolic parallel that one of the first allies Masaryk found for the idea of independent Czechoslovakia, were the United States, and in the same spirit your recent efforts to complete Czech Republic's joining NATO have contributed to reaffirmation of our place among democratic nations.

Speaking about Masaryk, a new statue of his will be unveiled tomorrow at a square in front of one of the University buildings. His statue is heading towards the building of old high school that expelled Masaryk from his studies. One of the stories about why that happened shows Masaryk with poker in his hand opposing the headmaster with a whip, and fighting for a cause of conscience. Clearly, even for great humanists, there is a time when one needs to take a weapon and to fight for a good cause. I applaud to you very sincerely that your courage and determination has demonstrated that you yourself belong to this company.

Madame Albright,

In your American homeland, you succeeded to assume the highest office ever held by a woman. In that context, you may find it amusing to come to the country where you were born and discover that today not only there is not a single woman in the government and occasional comments on that are treated as a joke, and a reference is made to the infamous civil war between man and women from Old Czech Legends. In any case, I'm fairly confident that I will speak not only from my heart but also from the hearts of majority of those who have assembled here that we would like to see you to come back more often and for more extensive periods of time in the future. And even more so, I hope that your example will encourage someone to give it a try to break a similar record over here.

Madame Secretary,

Please, allow me now to invite you to come down to the stage in front of your table for the bestowal of the Great Gold Medal of Masaryk University.

---

Šerlok v Právu chybí

Štěpán Kotrba

název: Vysílačka v autě prozradila zloděje
datum: 8. 3. 2000
médium: Právo, str. 4
rubrika: Kronika dne
autor: Jiří Růžička

V Plzni odcizený osobní automobil se díky systému "Sherlock" podařilo objevit až v Prostějově bezpečnostní službě Bedea (http://wwwinfo.mfcr.cz/cgi-bin/ares/ares_det.cgi?pce=1580230&por=1&prg=or&t ext=html&JS=1&datak=15.02.2000 -pozn. aut.) z Kroměříže.

Právu sdělil ředitel a jednatel této agentury ještě mnoho dalších podrobností. Houby se zřejmě staral o to, zda nenaruší čerstvě zahájené vyšetřování Policie v Prostějově. Hlavně když zpropagoval jím provozovaný systém "Sherlock".

Mluvčí Policie v Prostějově se odmítla s redaktorem Práva bavit vůbec, anonymní "zdroj" z okresního úřadu vyšetřování naopak informaci "legalizoval". Že ho redaktor Růžička čtenářům neprozradil, není divu. Takový poklad aby uvnitř Policie prstíčkem hledal...

Toto je základní sdělení prvních několika vět článku (titulek přes tři sloupce), který je uveřejněn v středečním Právu.

Článek je podepsán autorem, tudíž nemůže být tedy označen jako inzerce.

Výrobková i firemní reklama, čouhající z něj jako sláma z bot, dává tušit, že kvalifikace editora je mizivá či redakce Práva vůbec nemá vnitřní směrnice na lokalizaci skryté reklamy.

Třetí možnost, kerá mne napadá, by takto suše sdělena zakládala svou skutkovou podstatou trestný čin neodůvodněného obvinění - pomluvy a poškozování "dobrého jména" redakce.

Nechám tedy na důvtipu čtenářů si domyslet, co mě právě teď napadlo. Už dnes se ale dá říci, že v počtu špatně skrytých reklam Právo vede pomyslný žebříček "seriózních" deníků našeho seriálu.

Jak je vidět, Šerlok v Právu chybí. Kdyby nechyběl, neměl by editor z ostudy kabát. A ekonomický ředitel Borgisu špatné spaní a možná i "blbou náladu".

Nebo ne?

Mimochodem, ačkoliv pan Marek dostal ode mne mailem článek o cestovatelské reklamě CK FISCHER ihned, kdy vyšel, doposud se nevyjádřil. Inu, kšeft je kšeft.

Bundle věčného jara

Štěpán Kotrba

Dnes si povíme něco o jedné z sofistikovaných forem skryté reklamy - tzv. bundle.

To se vezme tématický mix naprosto nevinných článků v rozsahu jedné tiskové strany + jeden maličký inzerát, který tomu všemu dává to správné komerční vyznění a to celé ze zkolážuje jako velké a naučné TÉMA.

Sobotní Právo 4.-5. 3. 2000
příloha Cestujeme
téma: Madeira - poklidný ostrov věčného jara
rozsah 1 tisková strana
autor článků i fotografií: Bohuslav Borovička (šifry: lav, bb, bor)
inzerát jako "ucho" (u názvu přílohy) Snail Travel (sopecialista na Portugalsko a Madeiru).

Kdybyste byli nedůvěřiví vůči malým cestovkám (a malým inzerátům), o několik stránek dříve, na "kulturní" stránce najdete inzerát jiné cestovní kanceláře na ploše 1/10 strany. "Sluneční tipy Čedoku" se Vám nabízí "Měsíc Portugalska".

Pro zeměpisu neznalé připomínám, že Madeira je součástí Portugalska...

---

Nebylo by dobré vyhradit pro prostituci médii na internetu virtuální koutek?

Jak časopis Ekonomická revue Hospodářství nabízí podnikům skrytou placenou reklamu

Petr Paleta

Motto: "Před třemi lety jsme začali vydávat hospodářskou revui Central European Economic Review. Přitom jsme zjistili, že někteří naši konkurenti slibují, že budou přednostně tisknout články o těch podnicích, které jim zadají inzerci. My něco takového přirozeně neděláme. Ocitl jsem se v podivné "pedagogické" roli, když jsem musel vysvětlovat středo a východoevropským reklamním agenturám, že je rozumnější číst náš časopis, že ho budou čtenáři pro jeho nezávislost a objektivnost brát vážněji než konkurenci."

Frederick Kempe, šéfredaktor evropské mutace časopisu Wall Street Jorunal, viz Listy č. 4/1996, str. 42.

---

Vazeny pane Culiku,

nechcete o sobe napsat za par korun propagacni clanek? Jako prispevek k diskusi o nezavislych ceskych mediich Vam posilam neco, co mi dokonce nevyzadane pristalo v postovni schrance.

S pozdravem

Petr Paleta

PS: Pro prostituci je v Praze vyhrazena Perlovka. Nestalo by zato vyhradit nejaky virtualni koutek pro prostituci medii ?

---

Nakladatelství a vydavatelství

Panská 8

110 00 Praha 1

tel./fax/záznam: 24212648, e-mail: aleda@login.cz náš dopis zn.: A  395/2000

v Praze dne: 6. 3. 2000

Vážený pane,

na základě našeho telefonického rozhovoru Vám zasíláme naši nabídku. Ekonomická revue Hospodářství je měsíčník pro ekonomickou publicistiku, určený pro ekonomy a manažery, který má celorepublikový dosah. Ze 75 % je distribuován předplatitelům, 25 % je určeno pro direct mail (je zasílán na vybrané adresy firemní, podnikové a finanční sféry). Předplatiteli časopisu jsou podnikatelé, manažeři, firmy, podniky, banky a další finanční instituce, státní správa, ústřední státní instituce, komory, svazy, asociace, odborné a vysoké školy, veřejné okresní a městské knihovny, ústavy. Vzhledem k uvedené struktuře předplatitelů (hodně knihoven) je počet čtenářů možné pouze zhruba odhadnout - na 30 000 až 40 000. Obsahem časopisu jsou analýzy, komentáře, rozbory, diskuse, praktické zkušenosti, prognózy, chystané i přijaté legislativní změny atd. z různých oblastí ekonomiky, naší i zahraniční.

V letošním ročníku zavádí naše redakce ve spolupráci s příslušnými sdruženími pravidelnou rubriku, jejíž existenci - vzhledem k nárůstu počtu uživatelů internetu - si vlastně vynutili čtenáři časopisu sami. Jedná se tedy o reakci na poptávku pod heslem "O internetu se hodně mluví, ale málo ví". V článkové části časopisu bychom proto rádi v této souvislosti představili co nejvíce témat, souvisejících s internetem. Tyto materiály pak chceme v přílohové části doplňovat barevnou komerční přílohou, v níž by jednotlivé firmy představily svou konkrétní nabídku a její zvláštnosti a výhody. Vzhledem k zaměření našeho periodika máme zájem na tom, aby se v této příloze prezentovaly firmy spíše formou propagačních (P. R.) článků, než klasickou reklamou, proto jsme se rozhodli naši nabídku cenově zvýhodnit. Cena jedné tiskové strany pro reklamu v našem časopise je 35 000 Kč, pro připravovanou barevnou komerční přílohu jsme ji snížili o více než třetinu - na 20 000 Kč (bez DPH). Pro konkrétní představu: jedna strana (formát zhruba A 4) obnáší cca 8000 znaků (včetně mezer) textu, to znamená při prezentaci firmy v barevné komerční příloze je třeba "odečíst" z uvedeného rozsahu textu plochu věnovanou ilustracím a logu firmy, čili délku textu úměrně zkrátit.

Jsme samozřejmě připraveni naši nabídku přizpůsobit Vašim individuálním požadavkům.

Přivítáme rovněž i autorské články zaměstnanců Vaší firmy k jednotlivým tématům problematiky Internetu.

Těšíme se na případnou spolupráci.

S pozdravem

Mgr. Jitka Bláhová

Ekonomická revue Hospodářství

---

O házení vajec a o českém jazyce

Aleš Kastner

Vážený pane Čulíku,

1.
mám připomínku k Vaší poznámce k článku Házení vajec. Jestliže si o házení vajec na dámu vysloveně říkal způsob, jak přeúslužně se k ní stavějí ČESKÉ sdělovací prostředky, pak, u všech všudy, by měla být vejce házena na ty české sdělovací prostředky !! (Ono by to asi nebylo tak efektní.) Dále se mi vůbec nelíbí způsob protestu. Házení vajec neříká vůbec nic o motivu házejících. V prvé řadě by měli nést nějaký transparent, tabuli nebo aspoň hlasem vyjádřit, co jim vadí, a pak (abyste věděl, že nejsem suchar), mohou vejce použít jako doplňkový prostředek, ale není to už nutné.

2.
Rád bych se také vyjádřil k  příspěvku pana Ptáčka. Jeho kritika Vaší věty mi nepřipadá oprávněná. Schema oné věty je: Zasedl jsem [kdy][kde][kam][jak] srovnat [co][s čím]. Jak se, podle p. Ptáčka, liší tato skladba od normální věty, třeba: Odešel jsem [kam (třeba na své pole)] orat. ? Domnívám se, že skladba holé věty je zcela stejná a úplně regulérní.
Více případů pan Ptáček neuvádí a již zobecňuje.
Přitom by se našlo mnoho příkladů, kdy módní vyjádření, vliv angličtiny nebo svévolně rozvolněná pravidla zápisu (pravopis, skladba) brání pochopit smysl napsaných vět. Také zbytečné přejímání anglických slov, kde máme termíny vlastní nebo přejaté a zažité již dříve, působí velmi špatně. Nejen že jim většina lidí (angličtiny neznalých) nerozumí, ale ničí se tak vyspělost jazyka - vytváří se dojem, že čeština takové termíny nemá a hodí se tak leda do kuchyně. Dva případy za všechny: diskrepance (=nesrovnalost), sofistikovaný (=důmyslný).

Snad Vás, pane Čulíku, bude zajímat můj zárodek sbírky negativních jazykových jevů. Dovoluji si jej přidat jako přílohu.

Jak to vídám psát / Jak by se to podle mne mělo psát / Jak je to doopravdy

dceřiná / dceřinná

stát se co/kdo / stát se čím/kým (změna stavu)

jí (4.p.) / ji

z kým, z čím (7.p.) / s kým, s čím

zmínit co / zmínit se o čem

čistější / čistší

zprovodit / sprovodit

zkončit / skončit

vpořádku / v pořádku

kurz / kurs

diskuze / diskuse

spojka "i" v záporu / ani (redukce na jediný zápor)

podivné úvodní fráze napojené čárkou na další větu (dle angličtiny): Navíc, dostal jsem ještě chřipku.

nesklonné "jenž" / např. "jejž" (4.p.)

nesklonné přívlastky / shoda pádu
chybný pád přívlastků / shoda pádu

zbytečná cizí slova, většinou z angl.: diskrepance / nesrovnalost

diskutovat co / diskutovat o čem; prodiskutovat co

Poznámka JČ: Kritika věty "Zasedl jsem sledovat televizi" od pana Ptáčka byla zřejmě oprávněná. Jazykovědec a slovníkář z Glasgow university dr. Josef Fronek poukazuje na to, že rozhodující v tomto případě není, že existuje množství obdobných větných struktur, ale že rozhodující je kompatibilita konkrétního slovesa s infinitivní vazbou. Sloveso "zasednout" není s infinitivní vazbou v češtině zřejmě slučitelné.

Jazyk se vyvíjí a  i když jsou mi osobně nepříjemné vazby jako "zmínit co" (je to mimochodem, jak na to před časem poukázal básník Antonín Brousek, rusismus) rozhodující je úzus: to, co lidi říkají. Bude to nutno přijmout. Co se pravopisu týče, Pravidla českého pravopisu dnes uvádějí jedině "kurz", nikoliv "kurs". Při psaní slova "diskuse" se dává přednost "s", ale alternativa se "z" se už také připouští.