Postgraduální stipendia na Glasgow University

Lovci planet

Tragédie automobilky v Británii

Co je nového v České republice

Vazeny pane Culiku,

proc se ma ceska statnost odvijet zrovna od svatovaclavske tradice? Pripomina to druhou, pomnichovskou republiku. Meli jsme v Cechach i slavnejsi a osobitejsi panovniky, nez byl sv. Vaclav. Proc se novodobi cesti statnici neodvolavaji na ne?

PS Myslela jsem, ze statni svatky maji populaci na urcitem uzemi stmelovat. Proto nechapu, jak muze nekdo v kulturnim vyboru parlamentu navrhovat slaveni vstupu do NATO, kdyz vedi, ze polovina ceske populace nepochopila blahodarnost clenstvi v tomto paktu. Ke svatovaclavske tradici ma taky hodne lidi kriticky vztah. Bud si politici mysli, ze budeme radi, ze mame volno, a je nam jedno proc, anebo se domnivaji, ze jeste narod nenastvali dostatecne.

Poznámka JČ: Pokud vím, vstup do NATO je navrhován jen jako významný den, tedy žádné volno.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Kazi Stastna

Tento rozhovor vyšel původně v angličtině v  časopisu Central Europe Review.

Martin Mejstřík (37) byl jedním z čelných představitelů a otevřených organizátorů studentských demonstrací a stávek, které vedly v listopadu 1989 k pádu komunistického režimu v Československu. Po revoluci se nedal na politiku tak, jako někteří jeho spoluaktivisté, ale nadále vydával publikaci, kterou založil už v roce 1987, Kavárna A.F.F.A. I když časopis vycházel v rámci Socialistického svazu mládeže, Mejstříkovým cílem bylo učinit časopis otevřeným fórem pro studenty z jeho vlastní divadelní katedry i z jiných kateder Karlovy univerzity a během času pomohl založit celou řadu podobných studentských publikací.

Loni v listopadu Mejstřík a pět dalších studentských organizátorů z roku 1989 vystoupili z ústraní a zveřejnili provolání, požadující odchod nedůvěryhodných politiků, "Děkujeme, odejděte". Několik týdnů po jeho zveřejnění se shromáždilo na Václavském náměstí v Praze asi 60 000 lidí, podpořilo petici a dalo "bývalé studentské aktivisty" do postavení, jaké nechtěli - do postavení politických spasitelů frustrovaných a zklamaných voličů.

Následující tři měsíce bývalí studentští vedoucí představitelé většinou strávili odmítáním požadavků, aby vytvořili novou politickou stranu. Dva iniciátoři petice mezitím od projektu odstoupili a Mejstřík sám odmítl stát se oficiálním členem nově vytvořené občanské asociace, která vznikla z provolání.

Koncem února uspořádali autoři provolání "Děkujeme, odejděte" druhou akci - protest proti komunistickému převzetí moci v únoru 1948. Na tuto podivně pojmenovanou akci ("Antiúnor") přišla však jen hrstka lidí a i když se hovoří o možnosti zakládání nové politické strany a o volebních strategiích, jasná politická platforma dosud nevznikla.

Hovořila jsem s Martinem Mejstříkem o původních cílech iniciativy a o jejích výhledech:

Nic jsme nezaložili. Zveřejnili jsme při příležitosti desátého výročí revoluce provolání a v něm jsme jednoduše vyjádřili to, že se za těch deset let udělalo hodně, ale že je už současná vláda na scéně příliš dlouho, že jsou politikové unavení a že by měli odejít.

Neměli jsme žádné jiné ambice. Měli jsme silný pocit, že musíme vyjádřit názor na situaci v zemi. Zatrpklost a deziluzi [posledních deseti let], zdůrazněnou opoziční smlouvou, v níž se Občanská demokratická strana, která tvrdila, že je stranou pravicovou, spojila se sociálními demokraty a utvořila monolitní blok, který si rozdělil moc a vyloučil ze hry jakoukoliv opozici. Toto řešení bylo pouze vyvrcholením všeobecného vývoje za nejméně posledních pět let. Proto jsme zveřejnili tu výzvu.

Neměli jsme naprosto žádnou představu. Jak jsme řekli v provolání: nechceme situaci řešit, nemáme žádné ambice, každý máme své povolání, ale apelujeme na členy těchto stran, aby se nad situací zamyslili a dospěli k určitým závěrům. Naivně jsme se domnívali, že budou strany samy schopné sebereflexe a že možná přimějeme členy obou stran, kterých se to týká - ODS a ČSSD - aby zrušili opoziční smlouvu a vytvořili standardní politické klima.

Protože mou kvalifikací je být divadelníkem a novinářem; Igor Chaun je filmový režisér, Vlastimil Ježek byl - tou dobou - řekněme ředitel; Josef Brož je také novinář a Vráťa Řehák je lékař. Kdybychom bývali chtěli jít do politiky, učinili bychom to po roce 1989. Nikdo z nás to nechtěl udělat a nechceme do politiky ani nyní. Chceme dělat svá občanská povolání a zdá se nám, že situaci musejí vyřešit politikové, které platíme z našich peněz, aby situaci řešili. Je to jejich profese.

Takže od samého začátku, tento balvan, který (zejména Václav Klaus) se nám pokusil dát na bedra - "Vytvořte politickou stranu, setkáme se ve volbách a pak, vyhrajete-li volby, můžete vládnout" - byl jen pokusem svrhnout na nás odpovědnost. A my jsme řekli, a stále to říkáme: nic řešit nebudeme, vyřešte to sami.

Jednali jsme prostě jen jako občané, kteří mají právo a vlastně i povinnost kritizovat politiky, dohlížet na ně a vyjadřovat svůj názor.

Reakce veřejnosti byla, ovšem, pro nás neočekávaná. Našemu provolání se dostalo obrovské podpory, což je jen známkou toho, jak silně zatrpklé je obyvatelstvo této země. Rozčarování je všeobecné. Všichni, koho potkáte, jsou nespokojeni, kromě oněch 10 000, kteří jsou nahoře a mají politickou a hospodářskou moc.

Nabídli jsme jim alternativu. Ani jeden z nás není členem politick éstrany, ale obrátili jsme se na členy těchto strany, aby se oni, jako členové stran, pokusili změnit situaci a vyvinout tlak na stranický aparát. Proto jsme také zorganizovali demonstraci, aby se konala těsně před sjezdem ODS, protože jsme předpokládali, že volení zástupci na tomto kongresu snad budou slyšet náš apel.

Bylo to naivní. Možná. Ale myslíme si, že ti, kdo lžou, ti, kdo jsou arogantní a neochotní poslouchat veřejné mínění, jsou tyto dvě strany. A jejich reakce jen dokazují, že bylo naše provolání rozumné a že dobře pochopilo situaci. Politika se v České republice nedělá morálně. Politikové nemají zájem o tuto zemi, větší zájem mají o konkrétní výhody. Zájem této země a jejích občanů je až na druhém, třetím, čtvrtém, pátém místě. A sjezd ODS to jasně dokázal. Jeho účastníci se chovali jako mafiánská klika, která se v nebezpečí shromáždila kolem svého šéfa, namísto aby se pokusila zamyslet se nad tím, zda nemají občané pravdu. Nebyl jediný člověk, který by neinterpretoval provolání jako přímý útok na stranu, namísto toho, aby se zamyslel nad jeho textem.

My jsme žádnou taktiku neměli.

Strčilo nás do toho veřejné mínění, které jsme probudili. Neměli jsme žádnou připravenou strategii. Nebyli jsme skupinou šesti lidí s politickými ambicemi, kteří si chtěli provoláním otevřít dveře do světa politiky.

Jako co? Dělat co? Víte, jak to vzniklo - protože šest zakladatelů je šest relativně známých bývalých studentů z doby před deseti lety. Jsou to lidé, kteří pomáhali zorganizovat studentskou stávku a porazit komunistický režim. Je to šest nikoliv úplně bezvýznamných lidí.

Provolání vzniklo v té atmosféře, v jaké vzniklo - 17. listopadu 1999, deset let poté, co jsme řekli, že se politika bude muset dělat jinak, že se bude dělat víc morálně než komunistická politika. A bohužel, museli jsme dojít k závěru, že o deset let později se nynější politická elita v některých ohledech chová hůř než komunistická elita. To bylo velmi smutné prozření u lidí, kteří stáli u zrodu nynějšího systému. Proto jsme nechtěli vystupovat v rámci nějaké občanské asociace.

My jsme si nic nepředstavovali. Chtěli jsme jen ulevit svému svědomí a říci, "Tohle není to, co jsme před deseti lety chtěli."

Tak jsme se museli rozhodnout co dál. V podstatě existovala dvojí volba: rezignovat na jakoukoliv další činnost, poděkovat těm, kdo nás podporovali a rozejít se, vrátit se ke své práci (a stále více si téměř myslím, že jsme to měli udělat); druhou možností bylo vytvořit nějakou strukturu, která by útočila na nynější politiky a pokusila by se dosáhnout cílů provolání. Tato struktura by mohla být dvojí - buď občanská asociace nebo politická strana, a o tom se pořád debatuje až do dneška.

Bohužel od nás lidi strašně moc očekávali. Nebyli jsme na to připraveni. Takové očekávání není splnitelné. Ale veřejnost potřebuje tu naději. To je právě to smutné, že vývoj za posledních pět let okradli lidi o naději. Úplně se vzdali. Říkají, "nemáme koho volit", stále méně lidí chodí k volbám. To znamená, že vzniká stejná apatie, jaká existovala za komunismu, a my jsme byli ti lidé, které veřejnost poznala z doby před deseti lety a o nichž si myslela, že by mohli situaci změnit. Ale potíž je, že my jsme ji nechtěli změnit .. my jsme prostě nechtěli do politiky. A proto jsme zklamali jejich očekávání.

Nevím. Myslím, že ta očekávání nemůžeme splnit. Cílem občanské organizace, která byla nyní založena, by mohlo být naučit lidi, jaká mají práva, naučit je, co dělat s demokracií, ukázat jim, že tady nejsou jen od toho, aby jednou za čtyři roky šli k volbám, ale že každý den, každý týden z těch čtyř let mají chodit za poslanci, ptát se jich na věci a nenechat je usnout.

Samozřejmě, je to všechno dlouhodobý cíl. Řekli jsme, že chceme, aby Klaus a Zeman odešli, a myslím, že to chce většina občanů. Ale samozřejmě Klaus toho velmi chytře využil ve svůj prospěch. Pokusil se z nás udělat nějaké permanentní revolucionáře, kteří nechápou, co je to demokracie.

Klaus měl pravdu, že jestliže neodejde a jestliže Zeman neodejde, nebudeme mít jinou možnost než počkat až do voleb. A pořád ještě přemýšlíme, jestli ustoupit stranou (tam, kde jsme byli před čtyřmi měsíci) anebo jestli se pokusit docílit toho, aby Klaus - protože tady jde hlavně o Klause - prohrál příští volby.

A zde jsou zase dvě možnosti. Možná že se budou vyvíjet současně a pak se sloučí. Založení politické strany je stále ještě jedna možnost - čtyři skupiny stoupenců provolání, které znám, se už o to pokoušejí.

Druhou možností je, že jednáme se současnou opozicí, která je, když vynecháme komunisty, Čtyřkoalice, zejména KDU-ČSL a Unie svobody. Myslím, že se nám za poslední čtyři měsíce podařilo je probudit. Jejich postoj se změnil a na základě našeho provolání začali být aktivní.

To je něco, čemu nerozumím. Budete se muset zeptat pana Brože. Možná že jsem se o tom ještě nezmínil, podepsal jsem provolání a pomohl jsem založit občanskou asociaci, ale od začátku jsem řekl, že nebudu pro ni kandidátem ani se nestanu členem. Podporuji asociaci a pomáhám, když mohu, ale nemluvím jejím jménem. A bohužel, musím říct, že v této věci jsme se s Josefem Brožem neshodli. Myslím, že to byla relativně velká chyba.

Kdyby vznikla rozumná strana, udělal bych všechno, aby strana vedla dobrou předvolební kampaň a pokusil bych se přesvědčit voliče, aby pro ni hlasovali, ale nevstoupil bych do té strany.

Nevím. Neumím to vysvětlit. Takový prostě jsem. Princip politických stran se nezdá být perfektní, ale na druhé straně, je jednoduchý a srozumitelný, takže si myslím, že je dobrý. I když musím říct, že jsem přesvědčením monarchista. Raději bych žil v takovém zřízení, jaké má Švédsko nebo Velká Británie, i když Británie se ho zbavuje. Budeme možná muset sem pozvat britskou královnu, až se jí zbaví. Jsem konzervativní člověk. Stýská se mi po takové postavě - ať je třeba jen symbolická - která představuje věčnou instituci, jako je král.

Řekl jsem Václavu Havlovi roku 1992, nebo kdy to bylo, když začal hledat totožnost českého státu a náš příspěvek Evropě: "Pane prezidente, vytvořte konstituční monarchii a to bude náš příspěvek Evropě."

Tak zase: existují dvě varianty: vznikne nová strana, pravděpodobně na základě generačním...

Nevím. Říkám "pravděpodobně". Samozřejmě, že to nestačí. I když osobně si nemyslím, že by bylo tak špatné, kdyby vznikla strana - nebo alespoň politická platforma - která by zastupovala lidi, kteří vyrostli po revoluci, kteří získali zkušenosti v zahraničí, kteří pracovali na Západě, kteří studovali ve Spojených státech, v Británii, ve Francii, v Německu, kteří získali zkušenosti a vrátili se, nebo kteří zde už deset let podnikají a mají každodenní zkušenosti a kteří by měli zájem změnit politiku v této zemi.

Potíž je, že si myslíme, že devadesát procent nynější politické reprezentace je prostě poznamenáno komunismem, včetně Klause. Klaus se chová tak, jak se chová, a nemyslím, že to má mnoho společného s tím, že u něho nevznikl žádný civilizovaný standard hodnot.

Neříkám, že ze všeho lze obviňovat komunismus, ale myslím si, že lidé, kteří zažili západní demokracii a nezažili komunismus - prostě vyrostli v normální společnosti - se budou chovat jinak než tihle lidi. Tohle je prostě jen skupina lidí, kteří jen parazitují na skutečnosti, že jim moc spadla - zcela nezaslouženě - do klína na základě jednoduchých, demagogických hesel, která už několikrát porušili, a voliči to zatím vždycky přijali.

Myslím, že generace, která nyní dospívá, se bude umět daleko lépe orientovat a vzniknou z nich voliči, kteří tady vyrostli a kteří takovouhle stranu prostě zlikvidují. Klaus měl úspěch jen proto, že hovořil k voličům, kteří neměli žádnou zkušenost s demokracií a neměli představu, co je demokracie - nebo etika, politická etika.

Komunismus poškodil morální hodnoty. Za komunismu nemělo nic žádnou hodnotu. Hodnotu měla jen stranická legitimace. Co je slušné nebo neslušné, nepsané zákony - nemluvě o psaných zákonech - to tady čtyřicet let neplatilo. Takže proč by to mělo platit deset let po revoluci?

Samozřejmě, že to je demagogie, ale co jiného byste tam dala?

Proč? Protože pan Grebeníček - o tom to přesně všecko je - je to o komunismu. Tyto zásady chování přijal Klaus. Chová se stejně jako Grebeníček a před ním Jakeš a Brežněv v Rusku.

Grebeníček se naprosto oportunistickým způsobem připojil k nám, k našemu provolání. K nám!? Grebeníček, předseda komunistické strany, se přidá k nám, těm, kteří bojovali proti komunismu. To stačí na to, aby vás to přimělo buď toho člověka zastřelit, anebo mu alespoň říct: "Hele, zůstaň doma a buď rád, že se ti nic nestalo."

Ze šesti z nás, iniciátorů petice, je alespoň pět pro to, aby byla komunistická strana úplně zakázána.

Mně nezajímá, kdo pro ně hlasuje. Možná, že kdybyste nezakázali NSDAP, dodnes by pro ni hlasovalo třicet procent lidí. Kdo ví.

Fašistické, nacionalistické, komunistické strany, které mají historicky na rukou tolik krve, by měly být v normální zemi zakázány. Nemluvím například o Francii, kde má komunistická strana úplně jinou historii. Mluvím o Komunistické straně Československa, která se přeměnila na Komunistickou stranu Čech a Moravy a která je odpovědná za statisíce zničených lidských osudů a za desetitisíce politických vražd.

Nevydáváme. Řekli jsme tři slova: komunisté, zůstaňte doma. Tři.

Ano. Na paměť února. Samozřejmě, o tom tady už půl hodiny mluvíme. Protože paralela mezi rokem 1948 a léty 1999-2000 je velmi silná. Tehdy komunisté také v podstatě převzali moc demokraticky. K žádnému vojenskému puči tady nedošlo. Perfektně se jim podařilo využít veřejného mínění, využít toho, že bylo po válce, že před válkou byla velká krize, využili Mnichova.

Takže v podstatě využili veřejného mínění a převzali moc. Vládu a začaly čistky. Vytvořili jednotnou Národní frontu a zlikvidovali pluralitní stranický systém. Skončilo to totalitou, politickými vraždami, vězeními, tábory a tak dál.

To, co udělal Klaus, samozřejmě, byla měkčí verze. Avšak koaliční smlouva mezi dvěma největšími stranami je velmi nekonvenčním přístupem a mohlo by to skončit stejným modelem. Klaus a jeho poradci se chovají stejně. Jsou to demagogové, lžou přesně jako komunisté, využívají demagogie přesně tak, jak ji využívali komunisté a dělají všechno jen proto, aby zůstali u moci a o zájem státu a jeho občanů se nezajímají. Komunisté měli taky zájem jen o moc. O nic jiného.

Druhým důvodem pro demonstraci bylo, že máme pocit, že jsme dlužni něco těm lidem, kteří bojovali proti komunismu a fašismu. Kteří zažili demokracii teprve ke konci života. Zdálo se nám, že po celých těch deset let od roku 1989 stát - ne že by jim nepoděkoval, ale nepoděloval jim dost.

Důvod, proč přišlo míň lidí, byl dvojí. Jedním důvodem je to, že téma komunismu nepřiláká mladé lidi. Je to spíš téma pro starší generaci. Toho lituju, protože to znamená, že nejsme hrdi na to, že naši dědečkové a otcové, no, někteří naši dědečkové a otcové, uměli vzít zbraň a jít do úplně beznadějného boje...

Druhým důvodem samozřejmě bylo, že lidi o nás ztratili zájem. Ale důležitější bylo, že tuto druhou demonstraci organizovala občanská asociace Děkujeme, odejděte. Už to nemělo to spontánnost. Je to nyní už instituce. Také demonstraci připravil daleko menší tým a nechcí říct chaoticky, ale neměl tu zkušenost. Tak tři dny před demonstrací uvažovali o tom, jestli by to neměli zrušit. Nakonec to nezrušili a já jsem rád, že to nezrušili.

Ne. Zakládání asociace bylo samo o sobě dost namáhavý a složitý proces, protože je jedna věc podepsat petici, ale když se sejde sto lidí, každý člověk má jiný názor na to co dál.

Jedním z hlavních cílů asociace bylo podporovat zájem o politiku v regionech. To se mi skutečně líbilo, a považuji to za nesmírně důležité. Vytvořit nějakou novou politiku, založenou na principu, že budeme občanům naslouchat a že se politika nebude dělat v Praze.

Proto je ta občanská asociace velmi potřebná a dobrá věc. Vznikají sítě - v Brně, v Hradci Králové, v Liberci, v Olomouci. Tato střediska by se měla zabývat politikou na regionální úrovni. To znamená, měla by dozírat na svou radnici, na své poslance a tak. A kdyby bylo později nutné - například při volbách - zorganizovat celostátní akci, pak by ji zorganizovalo koordinační centrum v Praze.

Měl jsem skutečně představu, že by regiony pracovaly nezávisle, ale byl zvolen trochu jiný model a bohužel bylo centrum zase založeno v Praze.

Potenciál regionů je obrovský. Bohužel, zatím jsme narazili na to, že Praha tam má špatnou pověst - je to téměř averze - což není dobré. Dosud jsem si povšiml, že regiony mají obrovské problémy a je pravda, že ty problémy jsou z Prahy neviditelné a regiony pořád očekávají, že jim Praha pomůže. Je to svého druhu rozpor: na jedné straně hovoří o centralismu a o pragocentrismu; na druhé straně, kdykoliv vznikne problém, očekávají, že jim Praha pomůže. Myslím, že si regiony musejí uvědomit, že jsou věci, které si budou muset vyřešit samy.

Ale zase, tohle vzniklo, protože Klaus nechtěl provést decentralizaci. Dodneška bojuje proti regionům. Nechce, aby vznikla volená regionální shromáždění. Potřebuje, aby byli lidi na něm a na Praze závisí. My si myslíme něco jiného. My si myslíme, že bychom měli na Prahu na chvíli zapomenout a řešit problémy v regionech.

Já vím, je to těžké. V původní verzi provolání bylo něco o křesťanství jako o základu evropské kultury a o principechj, které my, autoři provolání, podporujeme. Nakonec tam zůstal jen příslib vnitřní poctivosti, který je možná jen abstraktním pojmem. V prvních dnech, kdy byly reakce lidí nejsilnější, reagovali lidi taky na tuto slušnost. Jakmile ale začali chodit lidi jako vy - novináři a politologové - a začali to rozebírat, začali se ptát "Co je slušnost?" a "Je to velmi velké a abstraktní", ztratilo to tvar.

Jestliže lidé reagovali na imperativ slušné politiky, znamená to, že jim chybí tato slušnost. Že to není program? Nevím. Myslím, že to program je. Chovejme se slušně. Je to program. Jsou tisíce příkladů, co je neslušné. Je dohoda mezi Klausem a Zemanem slušná? Je to, že manažeři, kteří způsobí, že banky přijdou o miliardy korun ztrát, dostanou miliony korun odškodného, slušné? Je slušné, že malí podnikatelé jsou zavíráni za dluhy ve výši několika tisíc korun a lidé, kteří ukradli majetek v hodnotě miliard korun, nejsou ani stíháni? Je slušné, že někdo lže?

Podívejte se na finanční skandál CDU, hrálo to do rukou Klause a všech těch lidí, kteří tvrdí, že politika se bez tohoto typu chování neobejde. "Stává se to každému, i nám. Promiňte, ale neodejdeme," říkají. Klaus se omlouvá, anebo se vlastně ani neomlouvá, jen prostě říká: Já neodejdu, tečka. V Německu takovýto skandál politickou stranu v podstatě zlikviduje. Nemělo se to stát, ale když už se to stalo, alespoň odejdou. Je slušné odejít. To se tady neděje.

Proto musíme počkat až na volby. Protože jsou tady u moci neslušní politikové. To ovšem neznamená, že Klaus v příštích volbách úplně prohraje, protože mnoho lidí je rádo, že tady Klaus je. Dělá na ně dojem, protože je svým způsobem charismatický a vytváří dojem, že je velmi silný.

Ano, na některé. Igor Chaun a já jsme Klause podporovali v roce 1990, když založil ODS.

Mám dojem, že jsme ho neznali. Kdybychom ho bývali znali, tak bychom ho nepodporovali. Nemyslím, že se změnil. Klaus je prostě rozmazlené dítě. Rozmazlený, nezralý člověk. Co se dá dělat. Existuje. Zvolili jsme ho.

Nejdůležitější krok je před námi - volby. Samozřejmě, mohli bychom se pokusi o jinou alternativu, které se Klaus nesmírně obává, a ta je dostat lidi do ulice a donutit Klause, případně Zemana, aby odešli. Ale myslím, že ten čas minul. Ta atmosféra je pryč.

Osobně jsem očekával, že Richard Falbr, údajný šéf odborových svazů, se nějak vyjádří o našem provolání, ale když pak zjistíte, že se stal senátorem díky ČSSD, je jasné, že nemůže nic říct proti Zemanovi.

Všichni se na nás dívali jako na šest bílých rytířů. Ale o nás to není. Je to o lidech. My nebudeme cestovat po regionech a přesvědčovat lidi, aby Zemana a Klause svrhli. Nebo se to stane spontánně. Lidi mohou povstat. Nemohou vždycky čekat, až jim někdo dá rozkaz.

Jinou alternativou jsou volby. A musím říci, že jestli za dva roky Klaus vyhraje, nejsem jediný, který bude uvažovat o emigraci.

Kazi Stastna, 5. března 2000

Poznámka JČ: Zmíněný rozhlasový pořad Ozvěny Plus však byl skutečně špatný. V příspěvku, zveřejněném v BL dne 15.3., konstatoval Petr Štěpánek, že po případném zvolení do Senátu z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání odejde.

Jiří Jírovec

Nevím, jestli titulek "Dobrý odborník se pozná podle toho, že svůj názor obhájí i proti laikovi", je Váš nebo Daniela Tomka, jehož poznámku uvádí. Ať tak či onak, myslím, že je nesprávný, ledaže laika definujete jako člověka, který je ochoten nechat se o dané věci poučit.

Problém je v tom, že poučitelných lidí ubývá. Vcelku nechtěně to naznačuje i pan Tomek, když píše, že je "vděčný teatrologovi, který se ujme (například) kácení pralesa v národním parku". Výraz "ujmout se něčeho" totiž implikuje neústupnost (v boji za něco).

Není jistě žádný důvod, proč by se teatrolog nemohl o prales zajímat a proč by nemohl klást velmi rozumné otázky a žádat na ně odpověď.

Pokud se teatrolog dozví, že se stromy v pralese mají kácet, protože lze dřevo výhodně prodat, a na kšeftu zainteresovaní lesníci budou tvrdit, že se nic neděje, protože ty stromy zase vyrostou, může jako laik učinit velmi kvalifikovaný závěr, že jde o lumpárnu, proti níž je třeba bojovat. Může ovšem jít i o zákrok ekologicky zdůvodnitelný a ten by měl jako laik přijmout.

Úsloví, že "žáby si nikdy nevypustí rybník", je pěkné, ale pokud jsem si stačil pozorováním svého okolí všimnout, vztahuje se především na aktivisty z nejrůznějších hnutí proti něčemu. Nechť mi pan Tomek ukáže jediný příklad, kdy takové hnutí veřejně připustilo, že nemělo pravdu.

Protože pracuji v podniku Atomic Energy of Canada Ltd (AECL), který vyrábí jaderné reaktory (a současně se zabývá otázkami ochrany životního prostředí a vlivu radioaktivity na živý organismus), mohu bez váhání tvrdit, že "atomoví inženýři" neobhajují jaderné elektrárny, protože to je jejich obživa. Jaderné elektrárny totiž neexistují z potřeby vědců, ale z potřeby ekonomiky. Vědci - a nejen ti, kteří patří do poněkud mlhavé kategorie "atomových inženýrů" - obhajují, a to značně ostýchavě, jediné: chceme-li se dostat dál (třeba za ty jaderné elektrárny), je třeba uvolnit pro výzkum dostatečné množství prostředků a to i na věci, které nemají okamžité praktické upotřebení.

Veřejná výměna názorů mezi laikem a odborníkem bývá bohužel často znehodnocena sdělovacími prostředky, které v rámci politické korektnosti stavějí odborný a laický názor proti sobě tak, jako by byly rovnocenné. Toho lze dosáhnout například tím, že editor zprimitivní odborný názor a nechá zcela zjevné bludy druhé strany bez odpovědi. Běžným trikem bývá utnutí diskuse v okamžiku, kdy laik ztrácí půdu pod nohama.

Před několika lety například vysílala kanadská televize (CBC) pořad o Chalk River Laboratories, které jsou součástí AECL. Byl pojat jako konfrontace dvou pohledů - vědce (shodou okolností mého tehdejšího kolegy z Environmental Research Branch) a členkou hnutí "Concerned Citizens of Renfrew", což je název místního okresu neboli hrabství.

Zastávala jediný názor, ale zato velmi pevně: vědcům se nedá tak nějak věřit. Co udělal politicky korektní editor? Vytvořil z vědce absurdní postavu a navíc posunul celou věc do emocionální roviny. Strach matky bydlící se svými nevinnými, nic netušícími dětmi (záběr typu Madona s Ježíškem a děti hrající si venku, aniž by věděly, že si tím škodí) na řece Ottawě (40 km pod Chalk River Laboratories) musí každý divák pochopit, zvlášť když vidí, jak se vědec bydlící 10 km nad Laboratořemi bezstarostně rekreuje (záběr rodiny na běžkách) a nejspíš vychová děti ke stejné necitlivosti, jakou prokazuje on sám (vědecké děti kutí cosi u počítače). Nějaké argumenty? To by diváky jenom mátlo.

Mohu uvést ještě jeden zajímavý příklad, který se týká AECL, respektive střetu vědců na jedné straně a laiků a sdělovacích prostředků na straně druhé.

Když podle dohod mezi USA a Ruskem došlo k likvidaci určitého počtu jaderných hlavic, vznikl problém, kam s plutoniem, které bylo z hlavic vyjmuto. Jednou z možností je "spálit" plutonium v jaderném reaktoru. Není to převratná novinka, protože plutonium se do některých typů paliva přimíchává. Plutonium z hlavic je ovšem o něco čistší (weapon grade) než plutonium používané jako palivo (reactor grade) a tak Kanada nabídla, že palivo obsahující "weapon grade" plutonium otestuje ve výzkumném jaderném reaktoru v Chalk River.

Jak se dalo očekávat, protinukleární skupiny se případu ujmuly a začaly protestovat ve sdělovacích prostředcích. Mluvčí AECL vysvětlil, že vzorky obsahující 3% plutonia a 97% běžného paliva (uranu) budou připraveny v ruských a amerických laboratořích, přičemž každá ze dvou zásilek bude obsahovat asi 120g plutonia. Uvedl dále, že vzorky mají podobu nerozpustných, nehořlavých a mechanicky velmi odolných keramických pelet. Vzorky měly být přepraveny do Chalk River nákladním autem v kontejnerech, které jsou, jak příslušné normy požadují, prakticky nezničitelné.

Protestující strana na to reagovala námitkou, že AECL nezveřejnilo nouzový plán pro případ, kdyby se přece jenom něco stalo. Když AECL odpovědělo, že takový plán má a zveřejní, bylo napadeno, že zatajuje nebezpečnost zásilky, protože jinak by nouzový plán přece nebyl zapotřebí.

Ve sdělovacích prostředcích se jeden přes druhého rojili starostové různých měst, přes něž měla být zásilka dopravována a opakovali do nekonečna, že vědě tak nějak nevěří. Sdělovací prostředky měly svoji "story", která jim vydržela několik týdnů. Tedy přesně do té doby, než vláda přepravila zásilku vojenským vrtulníkem.

Rozruch kolem zásilky jaderného paliva obohaceného malým množstvím plutonia nevznikl proto, že by odborník nechtěl nebo nebyl schopen laika poučit o zanedbatelném riziku dané akce, ale kvůli velmi úzkým zájmům různých skupin, které se případu "ujaly" a medií, která viděla politicky korektní "story".

Pár gramů plutonia lze vhodnou kampaní zveličit tak, že si ani neuvědomujeme, že tuny plutonia, pěkně nachystané k výbuchu, jsou stále v rukou politiků a vojáků. Naš svět si ovšem potrpí na vymyté mozky, protože těm se lépe vládne.

Jiří Jírovec

PS Výzkumný reaktor v Chalk River pokrývá asi 70% světové spotřeby radioisotopů pro lékařské použití. Radioaktivní materiál je je běžně přepravován po silnici do 200km vzdálené Ottawy na další zpracování a odtud dale na místo určení. Proti tomu ovšem aktivisté neprotestují, protože taková věc se nedá "prodat" - veřejnost dobře ví, že jde o zatím nenahraditelný diagnostický prostředek. Když byla před dvěma lety v AECL stávce a reaktor byl z bezpečnostních důvodů odstaven, nebyl slyšet žádný jásot. Spíše naopak - media odsuzovala "zlé" techniky za to, že spoluobčanům odpírají ozáření.

PPS Přikládám překlad článku, který jsem po dopsání tohoto textu objevil v týdeníku The North Renfrew Times.

Kdo vystoupí na obranu vědy?

"Ti nejlepší jsou nepřesvědčiví, ti nejhorší jsou plni vášnivé naléhavosti." W.B. Yeats

Mezi statisíci schopných vědců je jen několik desítek takových, kteří jsou ochotni věnovat čas tomu, aby vylezli z ulity a hájili vědu. Je ale spousta lidí, kteří zdánlivě autoritativně a s vášnivou naléhavostí hovoří proti vědě, a kterým se dostává široké publicity. Zvláštní zájmové skupiny toho či onoho zabarvení nás bombardují svými pseudovědeckými prohlášeními, která vždy najdou dobrou odezvu v tisku. Jak řekl Mark Twain: "Lež dokáže oběhnout celý svět, zatímco pravda si ještě zavazuje tkaničky."

Jiní nepříliš zodpovědní novináři uznávají dvě jiné zásady: "Nikdy nedopusť, aby se do cesty dobrého příběhu připletla fakta" a "srozumitelný a použitelný výmysl je užitečnější než složitá, těžko pochopitelná pravda."

Zlatým dolem těchto "dobrých příběhů a použitelných výmyslů", z něhož v současné době těží různí sociální aktivisté, je globální oteplování - a s ním údajně spojené rozšiřování tropických onemocnění - a vyvolávání strachu z geneticky upravovaných potravin.

Podobných námětů a s nimi spojených dohadů existují ale stovky. V zásadě představují triumf pavědy nebo vůbec nevědeckého přístupu jak nad skutečnou vědou, tak nad zdravým rozumem.

Každému myslícímu pozorovateli musí být naprosto zřejmé, že hnutí na ochranu životního prostředí, stejně jako jiné aktivistické skupiny, spoléhá na obavy veřejnosti z údajných následků a na jejich neznalost problému. Všechny tyto problémy mají určité společné rysy. Týkají se budoucnosti zdraví lidstva nebo životního prostředí. Vzbuzují dojem, že je ohroženo zdraví mladých matek a že jsou rizikem pro nemluvňata stejně jako nenarozené děti. V obviněních se musí vyskytovat slovo "rakovina". Není třeba připomínat, že nejzákladnějším požadavkem je, aby se lidi vyděsili k smrti, ať je k tomu důvod nebo ne. Dalším důležitým pravidlem je vyhnout se faktům nebo srovnáním. Nikdy neposkytněte žádný takový pohled na věc, který by ukázal, co je doopravdy hlavním rizikem ve společnosti, nebo váš boj o získání srdcí a duší bude prohrán. Udržujte veřejnost v temnotě a pumpujte do ní strach. Strach je hlavní motivátor.

Rafinovanost triků

Účelem je vyvolat v nás zlobu a strach a tím nás zbavit soudnosti. Nic tak snadno nepodnítí nastolení rapidních společenských změn jako veřejné pohoršení a strach. Greenpeace a jemu podobné skupiny dosáhly ve svých podvodech rafinovanosti. Když se konečně dozvíme, co dělají nebo co udělaly, problém se změní a nastoupí nová chvilková mánie.

Měli bychom se ptát, proč se tyto skupiny domnívají, že je důležitější, aby do nás šťouraly jak do sršního hnízda, než aby nám poskytly všechna příslušná fakta.

Člověk vždycky doufá, že přes povyk tisíců šašků zaslechneme alespoň jeden hlas hovořící pravdivě, moudře, ve prospěch poctivé vědy a zdravého rozumu.

To se však stává zřídkakdy. A pokud se to stane, zřídkakdy se tomu dostane publicity. A pokud to publicity dosáhne, zřídkakdy to je k něčemu dobré, i když Galileo málem přišel v důsledku toho o život.

Zdá se, že moderní "věda" se ve sdělovacích prostředcích pozná podle rámusu, stálého opakování a kolektivního souhlasu.

Přesto bychom se měli stále pokoušet šířit nepopulární pravdu proti obecné vědecké naivitě, nebo se nám může stát, že dopadneme jako blboun nejapný.

Globální klimatická změna je realita. Došlo k ní v minulosti a dojde k ní v budoucnosti.

Tato skutečnost je jednou z velmi mála, na které se všichni shodneme. V současné době však nikdo s určitostí neví, jestli nás čeká spíš oteplování nebo jestli směřujeme k další době ledové.

Jisté je, že nevíme dost o  příčinách ani o našem vlivu na tuto změnu, neboť máme k dispozici jen velmi málo spolehlivých klimatologických dat sebraných za příliš krátké období.

Ať už se však jedná o oteplování nebo o dobu ledovou , je tu jak na míru střižená příležitost pro manipulaci s emocemi.

Z ní se vyrojily desítky odvozených problémů, z nichž lze mimo jiné jmenovat stoupání mořských hladin, a tudíž zaplavování měst, přibývání ničivých vichřic, neúrodu a hladovění, vymírání živočišných druhů, šíření malárie a jiných tropických onemocnění.

Jak je to s šířením malárie a jiných tropických chorob do naší části světa jakožto výsledek globálního oteplování?

Říká se, že tato hrozivá tropická nemoc, která postihuje stamiliony lidí a každoročně jich několik milionů zabije, pravděpodobně pronikne během několika málo století až sem. Proč se nám dostává tohoto varování?

Zjevně proto, abychom se vyděsili natolik, že se dáme získat pro Suzukiho nadaci a jiné názory na společnost a budoucnost. O vzácných a ojedinělých případech malárie v Kanadě nebo Dengueovy horečky v Texasu se mluví, jako by byly zárodkem epidemie. Zastavme se však na chvíli a zamysleme se. Vychází se zde z předpokladu, že globální oteplení určitě nastane.

Tuto jistotu však nemáme. A i kdyby v Kanadě nastalo takové podnebí, jakému se těší obyvatelé Floridy nebo Texasu, dostala by se sem taky jejich epidemie malárie?

Jaká epidemie malárie? Florida žádnou nemá. A diví se někdo, proč ne? Malárie je stejně tak nemocí chudoby - podobně jako nevědomost - jako klimatu.

Je úžasné, jak nás strach a nevědomost mohou zaslepit. Abychom mohli uvěřit tomu, že se malárie může v Kanadě stát významnou chorobou, museli bychom ignorovat významný pokrok v lékařství, ke kterému kolem nás denně dochází.

Je zřejmé, že aby tady malárie dosáhla epidemických rozměrů, museli bychom nejen zastavit veškerý lékařský pokrok od této chvíle na dobu několika dalších desítiletí, ale museli bychom se také vrátit do minulosti. Naše vyspělá společnost by se také musela stát tak nuznou, technicky neplodnou a ve střetu s touto nemocí tak bezmocnou, jako je mnoho zemí třetího světa.

Když uvážíme, jak daleko dospěla západní medicina během posledních deseti let, musíme se tázat, jaký motiv mají ti, kteří se nás snaží přesvědčit, že za dalších sto let nikam dál nepokročíme a že lékařská věda nebude schopná čelit nemocem, které nás skutečně mohou ohrozit. Malárie mezi nimi nebude.

Moderní zázrak

Jestli však jsou tito aktivisté schopní přesvědčit dostatečnou část veřejnosti a politiků, že jejich verze problému s malárií dává smysl, pak je možné cokoliv.

Může se jim podařit podrtrhnout nohy lékařskému výzkumu. Nemyslete si, to už se děje.

Může se jim podařit zablokovat moderní zázrak, jakým je výzkum genetického inženýrství zabývající se i nyní moskyty a parazity, kteří způsobují malárii.

Ale i to se děje. Může se jim podařit sabotovat zázrak geneticky upravovaných potravin, které nám poskytují lepší a bezpečnější stravu. To se rovněž děje.

Na každý pokrok ve vědě připadá nějaká skupina aktivistů, kteří jsou proti němu.

Pokud jste se za posledních zhruba dvacet let o to zajímali, mohli jste si všimnout něčeho velmi důležitého; problémy životního prostředí se nikdy nevyřeší ignorancí, hlučným aktivismem, pseudo-vědou, nadměrně omezujícími nařízeními nebo snahou vrátit zpátky čas.

Vyřeší se vzdělaností, bohatstvím, technikou (vědou), pokrokem a energií, což všechno dohromady tvoří podstatu skutečné vědy. Jestli my, vědci, nevytáhneme hlavu z písku a nezačneme vystupovat na obranu vědy, vydáme společnost na milost a nemilost značně naivním a nevědomým lidem, kterým nic nebude bránit, aby učinili přítrž pokroku. A my pokrok potřebujeme, abychom přežili.

Jak řekl C.P. Snow: "Nestačí, aby vědci měli občanskou zodpovědnost. Jejich zodpovědnost je mnohem větší a jiného druhu. Neboť vědci mají morální povinnost říct, co vědí. Budou díky tomu neoblíbeníŠMůže se stát, že budou víc než neoblíbení. To nevadí."

Poznámka:

Dr. John K. Sutherland je konsultant, specialista na zdravotní rizika a ochranu před radioaktivním zářením. Přednáší na University of New Brunswick ve Frederictonu.

C.P. Snow byl spisovatel, fyzik a britský parlamentní tajemník pro technologii.

Z týdeníku The North Renfrew Times přeložila Marie Jírovcová.

Václav Pinkava

Spekulovat o tom, kdo by mohl být příštím prezidentem ČR, opět v období kdy je Václav Havel nemocen je sice, někdejšími slovy Miloše Zemana, hyenismus, ale zdá se mi čím dál tím víc náročné vyčíhat jiný okamžik k takové spekulaci. Václav Havel je zosobněním zdraví českého státu.

Nechám však stranou spekulaci o tom kdo to bude, a obrátím se k tomu jak to bude.

Ústava je v tomto ohledu zajímavé čtení. Co by se stalo, kdyby žádný nástupce prezidenta zvolen nebyl - z toho kterého důvodu?

Ve třetí kapitole, článku 58, bodu 8 stojí doslova: "(8) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby. "

Porovnejme oficiální (?) anglický překlad na webu: "(8) If the President of the Republic is not elected even in the third round, a new election shall be held. "

Nechci vypadat jako hnidopich, ale to je určitá interpretace, ne překlad původního znění. Volby jsou volby a volba je volba. Přesný překlad by zněl "... new elections shall be held." Zachovává to nejasnost originálu, zajisté. Jaké se to konají volby? Opakované volby prezidenta? Nebo jednorázové všeobecné volby politiků, neboť si ani napotřetí nedokázali prezidenta mezi sebou jednoznačně zvolit? Příliš nakrátko ostříhaná interpretace, soudíte?

Považujete-li za pravděpodobněji 'správný' výklad ten první, zvažte jak mají další opakováné volby prezidenta probíhat. Totiž nikde není psáno jestli čtvrté kolo voleb se vrací k volebnímu principu prvního kola, nebo opakuje nadále princip kola posledního předchozího (třetího atd). Jaký je v tom rozdíl?

• Abych byl zvolen v prvním kole, musím dostat jak nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců, a k tomu nadpoloviční počet hlasů všech senátorů.
• V druhém kole stačí nadpoloviční počet hlasů všech přítomných poslanců, a k tomu nadpoloviční počet hlasů všech přítomných senátorů
• V třetím kole stačí ke zvolení nadpoloviční součet hlasů všech přítomných poslanců a senátorů dohromady.

Jednotlivá kola voleb se odehrávají s odstupem čtrnácti dnů. Tak dlouho, než se podaří zvolit prezidenta.

A mezitím?

Do té doby se pravomoci a povinnosti prezidenta rozdělují mezi premiéra a předsedu poslanecké sněmovny, (pokud sněmovna není tou dobou rozpuštěna - v takovém případě tyto prezidentské pravomoci zastává předsedkyně senátu.)

Tato zastupitelská forma prezidentství je jediný ústavní způsob jak být de facto prezident, a zároveň zastávat jinou politickou funkci, i jak obejít ustanovení, že prezidenta může dělat jen někdo způsobilý senátorského postu - předseda sněmovny může být i mladší, že ano. Některé z prezidentských pravomocí toto mezidobí neřeší. Ve zmíněném bezčasí nelze například jmenovat a povyšovat soudce, zasahovat do jejich rozsudků, vracet zákony k přehodnocení parlamentu, ani je podepisovat - a tím uvádět v platnost (!). Také nelze jmenovat a povyšovat generály, ani vyhlašovat volby (!!)

Jede se vesele dál ve zcela nefunkčním státu, naši zastupitelé berou své platy, jen aby nás zastupovali, a hlavně aby volili prezidenta, opět a zas.

Zvážíme-li současnou politickou garnituru, asi by to pánům velice vyhovovalo. Ostatně, mají tento scénář reálně ve svých rukou.

Z největší pravděpodobností nás tedy povede do ztracena tandem Klaus-Zeman, unikátní to obdoba arogantního dvouhlavého presidenta vesmíru Zaphoda Beeblebroxe (jehož hlavy se nemají rády) ze sci-fi beletrie Douglase Adamse.

Takový je důsledek, pokud platí výklad ústavy, že po třetím neúspěšném pokusu zvolit prezidenta se vesele volí prezident ad absurdum.

To už bych raději chápal formulaci v ústavě tak, že politici na to mají tři pokusy, a pak jim odzvoní.

Ale víte co? Ještě schůdnější by bylo navrhnout na prezidenta rovnou Klause a alespoň tímto uvolnit zablokovanou politickou scénu. Jak se říká anglicky, vykopnout směrem nahoru.

Možná, že ten mladý dravý muž v ODS, který mi celkovým dojmem připomíná drátěnku, má docela slušný přehled.

Václav Pinkava

(41 let, nesenátor, neposlanec, s českým občanstvím a trvalým bydlištěm v ČR - pokud to někoho zajímá :-)

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Je tomu naopak.

Budou odcházet jako vítězové, poté, co jejich činnost bude oceněna šéfem.

Prvním příkladem je průkopník akce Čisté ruce pochválený za osobní odvahu při podávání stovek trestních oznámení. Odnáší si prý z vlády "cennou životní zkušenost" a pokud nabídku vládnout dostane příště, opět ji přijme.

Svět je malý a o překvapení v něm není nouze.

Nejen v politice se někdy ukáže, že je všechno jinak.

Dobrým příkladem do série je reklamní kampaň, kterou před původně irským pivním svátkem sv. Patrika zorganizovala americká organizace Lidé pro etické zacházení se zvířaty.

Místo mléka doporučují pít pivo a zdůvodňují to takto: "Pokud pijete mléko, podporujete produkt, který může mít hrozivé následky pro lidské zdraví, je katastrofou pro životní prostředí a skutečnou noční můrou pro dojnice a telata."

Mléko obsahuje cholesterol a vysoké procento tuku, pivo nikoli.

Celonárodní reklamní kampaň pod názvem "Dej si pivo!" je inspirována heslem "Dej si mléko!", které před tím razily na bilboardech mlékárenské firmy.

V kampani mají přijít na trh otvíráky na pivo se sloganem: "Pij odpovědně! Nepij mléko! Zachraň životy krav!"

Pivní kampaň, která vyzývá univerzitní studenty, aby zaměnili knír od mléka na horním rtu za pivní pěnu, má samozřejmě i odpůrce.

Nápad se nezamlouvá americkému Sdružení matek proti řízení v opilosti.

Odpůrci mléka ovšem nevěří, že se kvůli jejich kampani někdo opije, aby pak šel řídit vůz.

Jisté je, že tvrdit lze cokoli. Otázka je, zda tomu lidé uvěří.

Že mléko škodí zdraví, je podobně revoluční zjištění, jako že důvodem pro odvolání je schopnost. Ale kdo ví - třeba se to ujme.

16. března 2000

Poznámka JČ: Ale mléko, zejména plnotučné, skutečně není vhodný nápoj pro dospělé, právě kvůli tomu cholesterolu. (Někteří dospělí ho také velmi těžko stravují.) To do mě od mládí vtloukala moje matka lékařka. Velká otázka ovšem je, zda je vhodné nahradit pití mléka pitím piva, které také není zrovna zdravý nápoj. Musíte se dát na červené víno, které je proti infarktu, když ho nepijete víc než dvě skleničky denně...

Petr Novák

Nemam osobne zadne prakticke zkusenosti, ale vim, ze jiz nejakou dobu dodavku potravin pres Internet domu nabizi znama prazska kuryrni sluzba Messenger service (resp. jeji sestra Messenger DO DOMU) pod nazvem www.dodomu.cz. Krome potravin maji i letenky, napoje, vina, videopujcovnu, cistirnu a kancelarske potreby a mozna jeste neco dalsiho. A pokud se dobre pamatuji, tak pri nakupu nad 1000 Kc je doprava zdarma, coz je zhruba polovina tech 40 liber v pripade Icelandu.

Predpokladam, ze nekdo z ostatnich ctenaru prida i prakticke zkusenosti.

Jiřina Fuchsová

CZECH IS BACK

CZECH LANGUAGE & CULTURE (CNTX843.06)

at LOYOLA MARYMOUNT UNIVERSITY continues

Instructor: Jirina Fuchs, Czech poet, translator and consultant.

When: Saturdays, 9:30 a.m. - 12:30 p.m.

March 18 - April 29, 2000

(No class on April 22, 2000.)

Where: LOYOLA MARYMOUNT UNIVERSITY, Los Angeles Pereira Hall No. 20.

1.5 semester hours Tuition: $130.00

(Note: For this Spring semester 2000 NO PREREQUISITE NECESSARY.)

For more info or registration form call:

(310) 338-1971 or (310) 397-0505

or visit:

http://conted.lmu.edu/conted/ web site.

Instructor Contact: jfuchs@sprynet.com

TESIME SE NA SHLEDANOU!