Rada pro rozhlasové a televizní vysílání: "Vladimír Železný možná neposkytuje pořadem Volejte řediteli vyvážené a objektivní informace, avšak důvod k odnětí licence to není"

Britské komerční televizi bylo nařízeno, aby obnovila vysokou sledovanost zpravodajství

Britská komerční televize ITV se octla pod zvýšeným tlakem, aby zavedla nedávno zrušené půlhodinové hlavní večerní zpráv, které se donedávna, po dobu třiceti let, vysílaly ve 22 hodin. (V Británii se chodí podstatně později spát než v České republice a pracuje se většinou od devíti či od půl desáté - brzké vstávání v ČR je důsledkem nespavosti rakouského císaře Františka Josefa, který nutil své úředníky, aby začínali pracovat už za rozbřesku - a dodneška se to v ČR většinou zachovalo. 22 hodin tedy není tak pozdní noční hodinou, jakou je to v ČR.) Jenže zpravodajství ve 22 hodin bylo pro ITV zásadní překážkou: bránilo to britské komerční televizi vysílat v hlavním vysílacím čase zábavné celovečerní filmy. Měl-li film skončit do 22 hodin, musel začít v půl osmé nebo nejpozději ve 20 hodin, což je v britských rodinách ještě doba chaosu - večeří se, děti jsou rozjívené, není klid. Dlouhou dobu odmítala akomerční televizi ITV povolit Rada pro britské komerční televizní vysílání zrušit hlavní zpravodajskou relaci ve 22 hodin. Nedávno to však povolila a dovolila ITV přesunout své hlavní zpravodajství na dobu v podvečer, v 18.30 a až ve 23 hodin vysílat pětiminutové shrnutí hlavních zpráv dne.

Tento experiment se, jak se zdá, nepodařil. Z českého úhlu pohledu je zajímavé, jak energicky jedná Rada pro komerční televizní vysílání vůči britské komerční televizi: nestaví se do pozice mrtvého brouka, jakou, jak se zdá, ze záhadných důvodů projevuje vůči televizi Nova a Vladimíru Železnému česká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Vyšlo totiž najevo, že nová struktura vysílání zpravodajství na britské komerční televizi vedla k poklesu sledovanosti zpravodajství na tomto okruhu. Britská rada pro komerční televizi nyní nařídila společnostem ITV, aby do tří týdnů vypracovaly plán, jak zastavit pokles sledovanosti zpravodajství na svém okruhu. V květnu bude Rada rozhodovat, zda nařídit ITV, aby znovu zavedla půlhodinové zpravodajství ve 22 hodin, které bylo zrušeno, aby se mohly bez přerušení vysílat zábavné filmy.

Očekává se ovšem, že ITV vyvinu obrovský tlak, aby nebyla donucena obnovit vysílání zpravodajství ve 22 hodin. Od doby, kdy bylo zpravodajství ve 22 hodin zrušeno, ITV vydělala o 70 milionů liber více na reklamách než do té doby. Vysílání ITV ve 22 hodin nyní sleduje pravidelně o milion diváků víc než když se tam vysílala hlavní zpravodajská relace.

Od té doby, co bylo zpravodajství ve 22 hodin zrušeno, poklesla celková sledovanost obou večerních zpravodajských relací ITV o 13,9 procent. Regionální zpravodajství ITV nyní sleduje o 22 procent lidí méně než dříve. Z poklesu sledovanosti zpravodajství ITV má prospěch BBC, k níž diváci přešli.

Sir Robin Biggam, předseda Komise pro komerční televizní vysílání, konstatoval, že britská komerční televize ITV "nesplnila své závazky", že udrží vysokou sledovanost svého celostátního i regionálního zpravodajství. Gerald Kaufman, předseda mediální komise britského parlamentu, uvedl, že situace je velmi vážná a že jedinou možností, jak ji napravit, je obnovit vysílání zpravodajství ve 22 hodin.

Moderní otroctví v důsledku nesplněných slibů

V senegalském Dakaru se v těchto dnech koná Světové fórum pro vzdělání OSN. Během následujících několika dní se tam sejde 500 vedoucích představitelů ze 181 zemí světa. Odsoudí tam novodobé otroctví - přestože, jak včera napsal deník Guardian, tito vedoucí představitelé v podstatě odsuzují miliony nejchudších dětí světa, aby žily v nevědomosti a v trvale znevýhodněném postavení.

V luxusním hotelu Meridien v Dakaru bylo včera zahájeno toto Světové fórum pro vzdělání OSN, v atmosféře samolibosti, naprostého selhání a nesplněných slibů, konstatuje Guardian.

Tytéž organizace OSN, tytéž vlády a tytéž finanční instituce přislíbily na obdobném fóru, které se konalo před deseti lety v Thajsku, že do roku 2000 bude všem dětem světa poskytnuto základní školní vzdělání.

V dnešní době však existuje 125 milionů dětí, které nikdy v životě nebyly ve škole. Dalších 150 milionů dětí bylo donuceno za posledních deset let přestat chodit do školy dříve, než se naučily číst a psát. 880 milionů dospělých je v současnosti ve světě negramotných. Přesto však jen málo mezinárodních organizací přizná, že existuje v tomto ohledu celosvětová krize.

V některých částech světa, zejména v Asii, došlo k pokroku, jenže situaci jinde srovnávají nyní charitativní organizace s otroctvím, jaké existovalo v devatenáctém století - vlády totiž úmyslně udržují nejchudší složky obyvatelstva svých zemí bez vzdělání.

Světové společenství a národní politikové nejsou schopni se dohodnout na akčním plánu, jak poskytnout negramotným lidem školní vzdělání - do Dakaru necestují žádní vedoucí představitelé bohatých severských zemí a poselstvím pro miliony nejchudších občanů této planety je, že vzdělání pro nejchudší miliardu lidí není prioritou.

Jen pět miliard dolarů - méně než třetina výdajů, které ročně utratí Spojené státy za kosmetiku - by poskytlo zadarmo vzdělání pro všechny, argumentují humanitární organizace.

V ulici Diomaye Sene v čísle 9 v Dakaru žijí dvě desetileté holčičky, nejlepší kamarádky Ndeumbe Ngom a Coumba Mdoye.

Ndieumbe nikdy nebyla ve škole a žije s rodiči a čtyřmi bratry v jednoduché, rozpadávající se kůlně. Maminka je nezaměstnaná a otec vydělává méně než 70 Kč denně prodejem západní kosmetiky na ulici. Všechny peníze, které vydělá, jdou na potraviny a na činži.

Ndieumbe je inteligentní a ráda by chodila do školy, ale i když její rodiče vědí, že vzdělání je jediná možnost, jak by mohla uniknout životu v brlozích, nemohou si nijak pomoci. Za posledních deset let, hlavně v důsledku omezení, vnucených Senegalu Mezinárodním měnovým fondem, byla nucena silně zadlužená senegalská vláda účtovat rodičům za učebnice, tužky, učitelské platy a za papír. Rodiče Ndieumbe by to stálo přibližně 2800 Kč posílat dítě do školy. Mohlo by to pro ně být stejně tak 28 milionů - nemohou si dovolit nic.

Coumba žije na stejném dvoře hned vedle. Oba její rodiče mají práci a žijí za podstatně lepších podmínek. Každé ráno jdou obě holčičky spolu ke škole.Coumba pak jde do třídy, Ndieumbe se vrací domů, kde vaří a hraje si. Po škole se opět obě kamarádky setkávají.

"Je mi velmi líto, že nemůžu chodit do školy jako Coumba," říká Ndieumbe. "Chtěla bych se učit, chtěla bych se stát učitelkou. Mám-li pomoci rodičům, musím mít zaměstnání. Nechci prodávat na ulici kosmetiku."

Coumba bere tabulku a křídu a rychle sečítá 25 a 19a pak 38 a 27. Nieumbe umí jen napsat číslo dvě. Ale s pomocí Coumby se Ndieumbe naučila počítat do sta a trochu francouzsky, což je v Senegalu druhý jazyk. Umí sice počítat, ale neumí ještě psát číslice. Neumí se podepsat, ale její otec, sám nevzdělaný, ji učí arabská písmena.

Coumba chodí do školy strašně ráda. "Chodit do školy je jako se probudit. Dneska jsem se učila časování a matematiku."

Rozdíl mezi oběma dětmi je už teď zjevný. Coumba je sebevědomější, otevřená a hrdá na to, co umí. Chce jít po škole na univerzitu. Ndieumbe neví, co je univerzita. Coumba ví, co je život mimo chudobu. Život Ndieumbe je definován domovem, kde pracuje osm hodin denně. "Ale já chci vzdělání," říká.

Po vzdělání je v Africe obrovská poptávka. V Zambii platí matky až 70 procent svých příjmů na to, aby si samy najaly učitele a zakládaly vlastní školy.

Černobyl způsobí ještě 50 000 případů rakoviny

Katastrofa v Černobylu způsobí ještě 50 000 nových případů rakoviny štítné žlázy mezi mladými lidmi, žijícími v nejpostiženějších oblastech, uvádí zpráva Světové zdravotnické organizace.

Podle jejích údajů se dá očekávat, že v Gomelu v Bělorusku onemocní 36, 4 procent dětí, jimž bylo v době výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu dne 26. dubna 1986 méně než čtyři roky, rakovinou štítné žlázy.

Je to daleko vyšší procento, než jaké se původně očekávalo, a také je to daleko vyšší procento než v jiných oblastech, kde došlo k jadernému ozáření, například v Tichomoří, v důsledku amerických jaderných zkoušek.

Vědci jsou přesvědčeni, že důvodem je to, že lidé nedaleko Černobylu trpí nedostatkem jódu, který je zapotřebí k řádné funkci štítné žlázy. Malé děti, které byly vystaveny radioaktivnímu jódu, ho absorbovaly velké množství, protože ho měly nedostatek, a tak u nich došlo ve štítné žláze k velké koncentraci radiace.

Jiná, všeobecnější zpráva o Černobylu, která byla také zveřejněna tento týden, konstatuje, že to nejhorší pro 7 milionů lidí, postižených explozí jaderného reaktoru, teprve přijde.

Generální tajemník OSN Kofi Annan konstatoval, že přesný počet obětí nebude nikdy znám, ale že 3 miliony dětí vyžadují léčebnou péči a "mnoho jich předčasně zemře".

Vědci také očekávají, že i ve vzdálenějších oblastech vznikne podstatný počet případů rakoviny štítné žlázy. V regionu Mogilev onemocní rakovinou 5 procent lidí z téže věkové skupiny - celkem přibližně 5000 osob. Ve vzdálenějších regionech Ruska Kaluga, Tula a Orjel onemocní rakovinou jedno procento mladých lidí - celkem dalších cca 3700 osob.

Tobias Munchmayer, odborník organizace Greenpeace na jadernou problematiku, konstatoval, že by Velká Británie měla zrušit plánované finanční dotace na stavbu dalších jaderných reaktorů na Ukrajině. Dodal, že je známo, že zbývající dosud fungující reaktor č. 3 v Černobylu je nebezpečný a požadoval, aby ho Ukrajina okamžitě uzavřela. Apeloval také na země skupiny G 7, aby nefinancovaly stavbu nových jaderných elektráren na Ukrajině, ale aby poskytly finanční prostředky pro obnovitelné zdroje energie.

Inflační cíl

Oznámení

Server Netmag.cz na stopě podivných praktik BSA a Microsoftu

Uzivatele pocitacu v Ceske republice zacinaji byt stale vice znepokojeni aktivitami Business Software Alliance (BSA) a jejimi kontroverznimi internetovymi strankami.

"Zda se, ze do BSA unikaji osobni udaje o zakaznicich primo od nekterych renomovanych pocitacovych firem," rika Petr Nachtmann z internetoveho zpravodaje Netmag.cz. "BSA pritom u nas pravne neexistuje, jeji organizacni struktura je nejasna, a tak je otazkou, kde vsude se jiz nyni nachazeji udaje o uzivatelich, kteri v dobre vire zakoupili u renomovaneho dodavatele a pote zaregistrovali svuj legalne nabyty software."

Aktivity BSA zatim vyvrcholily zrizenim udavacskeho internetoveho serveru www.zatepla.cz. "Nektere formulace na techto strankach mohou byt navodem k trestnemu cinu trestemu cinu znezivani informaci v obchodnim styku, proto nas neprekvapilo, ze oficalne se k autorstvi stranek nechce nikdo hlasit," poznamenava Petr Nachtmann. "Psychologicky profil 'uzivatele' podobne sluzby je zrejmy: Nejcasteji zakomplexovana osoba, ktera si timto zpusobem resi svoje problemy, protoze se na nic jineho nezmuze. Lze oduvodnene predpokladat, ze s nelegalnim softwarem to moc spolecneho mit nebude," dodava Jiri Naxera

Spolecnost Macroware, na jejimz serveru kontroverzni stranky bezi, se od jejich obsahu verejne distancovala. "Pres skutecnost, ze domena zatepla.cz bezi na nasem serveru a domena je registrovana na nasi spolecnost, Macroware s.r.o. v zadnem pripade neni autorem techto stranek," uvadi Martin Caslavsky z brnenske firmy Macroware.

O BSA vyplouvaji postupne na povrch zajimave informace, server NetMag.cz proto hodla sve ctenare informovat o cele kauze i v budoucnu.

Zde je seznam zatim zverejnenych materialu:

Bonzaci vsech zemi, spojte se!

Moje internetové KREDO

Miloš Štěpánek

Od bezmezné důvěry k omezenému ručení (Polemika s V. Leporskou )

Třetinu aktivního života jsem byl v profesionálním kontaktu s výpočetní technikou (viz Zákony určené k obcházení). A tak jsem se na stará kolena rozhodl vyzkoušet, co Internet opravdu dokáže. V naší vlasti už je pro politiky a žurnalisty (jako jádro politické třídy) všeobecně dostupný. A tak provádím soukromé šetření (rozvědku bojem), jak mohou jeho vrozené perspektivní kvality pomoci bezprostředně tam, kde to národ nejvíce potřebuje: ve  tříbení názorů a sjednocování sil pro - jak jinak - naše světlé zítřky. Měřítkem může být šíře polemik a zejména jejich rezultativnost. V tradičních gutenbergovských médiích je pro výměny názorů prostor fyzicky i ekonomicky omezen. A na to se mohou redakce vymlouvat, takže se myšlenky pohybují často po mimoběžkách, v různých rovinách a bez vzájemného střetu, takže nelze vykřesat jiskřičku nového poznatku. V internetovém prostředí bez úzkých technických omezení by konflikt a sjednocování názorů měl mít meze pouze intelektuální. V Internet mám tedy důvěru téměř bezmeznou.

Od mého prvního vstupu na webové stránky, resp. (28.2) do Britských listů, uplynulo deset týdnů, během nichž redakce umístila bez mrknutí oka stejný počet mých příspěvků. Asi polovina jsou úvahy o projevech nízké kvality českých médií a východiscích pro jejich kritiku, (Metodika a pravidla diskuse, Právo vědět bez uvozovek, Česká média a politická kultura, Politici versus elektronická média, Dluhy médií politické kultuře) s převážně obecnými názvy, které mohly přispět k nízkému (či pokud vím dokonce nulovému) ohlasu.

Druhou část představují zamyšlení spíše politologická, ke konkrétnějším událostem a jevům, což se odrazilo i v posunu názvů ke konkrétům (Politická logika a schizofrenie, Nespravedlnost vůči - ministrovi - spravedlnosti, Stav a styl hledání následníka trůnu, Jak - nechtěně - blamovat nadstranického prezidenta, Pes na procházce a "blbá nálada" /k němuž míří polemika V. Leporské/ a čerstvě odeslané Zákony určené k obcházení).

Kromě jednoho dílčího e-mailového kontaktu, pochází tedy od V. Leporské první zveřejněný ohlas, který kvituji zásadně s povděkem. Zastávám totiž názor, že i špatná kritika je dobrá - nejhorší je lhostejné mlčení. Navíc vyznávám heslo "život za bonmot", což je patrné nejen z předchozí věty, a explicitně z prvního odstavec mé "inkriminované" "psí" (po)známky. Nicméně v duchu lituji, že předmětem sporu není jádro originálního (jak si neskromně myslím) výkladu "blbé nálady" jako absence nové transformační společenské smlouvy a potíží ji obnovit(v rozsahu osmi odstavců). Přesto mne důvěra v demokracii jako diskusi mne neopouští.

Připomínky V. Leporské se tedy obsahově týkají poloviny jednoho odstavce (5% textu) s vedlejšími tématy. Pro pořádek zdůrazním, na čem mi i nadále záleží v této okrajové argumentaci, tj. v upozornění na možné a médii většinou opomenuté aspekty dění.

Především fakticky ke kapitálové přiměřenosti jakékoli společnosti s.r.o. Bez ohledu na místo a předmět působení, osobní sympatie širokého okolí k jednateli si od doby své maturity na obchodní akademii v roce 1950 nedovedu představit, jak svěřuji já (a kdokoliv při smyslech) hospodaření s měsíčním objemem 30 milionů a základním jměním přes 400 milionů a taktéž navíc slíbené státní dotace na útlum dalších 600 milionů právnímu subjektu jehož ručení omezeno do výše 100 000 Kč. Učinit něco takového lze jen ve stavu (což je tuším výrok ministra Motejla) právního bezvědomí, srovnatelného s dítkem, které se musí nejprve spálit, aby uvěřilo, že kamna jsou horká. Až na to, že podobných investičních fondů, bank, stavebních společností už vyhořelo (moc se mi líbí slovenské slovo) neurekom, takže naivita opravdu není na místě. Proti tomu, aby "občané v určitém regionu mohli vyvinout regulérní (!) snahu o řešení věcí, které se jich týkají" jsem nenapsal ani ň.

Doplňkový ale neméně důležitý psychologický pohled na eskalaci razance výraziva ve sporu, v němž partneři nevnímají předkládanou hrozivou argumentaci. Snažil jsem se upozornit, jak nárůst zoufalství může vést řečníka k přiostřování slovníku. Zdánlivě je vše v pořádku, když se bonmot ujme,. Jindy je oheň na střeše pro údajnou nepřiměřenost a spory o výstižnost se vedou celé roky a někdy i generace. Komentátoři jsou povinni zpochybňovat významy a osvětlovat zapadlé aspekty jevů. Proti vlně odsudku "nezapůjčení psa na procházku" jsem upozornil i na jiný možný výklad tohoto jednání. Mám v úmyslu se vůbec podrobněji zabývat "anatomií humbuku" v Čechách, kam kampaňovité vychvalování i zatracování nesporně patří.

Za vznik soustředěné debaty uživatelů Internetu skýtá naše občanská společnost ručení jen velmi omezené. Proč?

1. argumentaci ad hominem. Neměli jsme toho dost za bolševismu, kdy se nejprve hledělo na to, KDO mluví, než CO říká? Ať fandím komukoliv (a já myslím, že jsem v textu nikomu nefandil - snažím se především dobrat pravdy. Filosofové nás poučují, že se ani nemá říkat "mám nebo nemám pravdu", ale naopak, "má pravda mne"?.
2. Věci tají neprospívají argumenty "o něčem jiném" či překrucování kritizovaných výroků. Copak jsem někde psal o "...neohroženém Falbrovi, který s hrdinstvím sobě vlastním.." Připomeňme ze starého režimu anekdotickou odpověď bafuňáře Američanovi na konstatování špatného stavu třeba našich vozovek "A u vás zase lynčujete černochy".
3. Od diskutované otázky by se nemělo odbíhat k libovolným jiným tématům. Pochopitelně "všechno souvisí se vším", to ale neznamená, že najednou lze diskutovat o všem. Co má společného s ekonomickou mohutností a způsobilosti "eseróčka" nebo podmínkami vzniku bonmotu (o němž jsem psal ve zmíněných několika řádcích já)

• po kom má právní nástupnictví ČMKOS,
• jaké jsou v ní sympatie a rozpory,
• co koho vyneslo do jakého postu,
• co si o kom zapsala StB,
• jaký má význam tripartita atd.

Co řádek to téma pro diskusi zainteresovaných.

Nejsou však náhodou legitimní i témata, která jsem navrhl výše v oddíle 2? Tak právě v tomto směru zkoumám zralost naší občanské společnosti, zejména na politické kultuře médií.

Miloš Štěpánek 20. dubna 2000

Nepodložené názory o Richardu Falbrovi v Britských listech

Vlastě Leporské: Když něco nevím, nemluvím o tom

Pár poznámek k Nietzschovi

Firma Profistav vytvořila u obce Horky černou skládku optických vláken

Na titul Ropák roku se tlačí až pět kandidátů

Děti Země

Letošní seznam dvanácti finalistů, kteří kandidují na titul Ropák roku 1999, obsahuje pět stejných jmen z předních míst v loňském hlasování, což je velmi neobvyklé. Jde o ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra (Ropák roku 1998!), o jeho ekologického poradce Jiřího Hanzlíčka (obsadil druhé místo), poslance Jiřího Drdu (třetí místo), radního města Prahy Zdeňka Kováříka (čtvrté místo) a ředitele Národního parku Ivana Žlábka (sedmé místo).

"Je zřejmé, že jmenovaní pánové pokračovali v popularizaci ropáckého hnutí i loni. Doufám však, že členové Komise budou hlasovat tak, aby pan ministr Grégr přenechal své prvenství někomu jinému. Jinak by se asi stal prvním superropákem," komentoval nečekanou situaci ankety její koordinátor Miroslav Patrik z Dětí Země.

Pokud se porovná umístění všech kandidátů za uplynulých sedm let, tak první místo patří Jiřímu Drdovi, kterému toužebný titul doposud unikal - jednou byl třetí a dvakrát čtvrtý. Na druhém místě je bývalý ministr životního prostředí a ropák roku 1994 František Benda.

Výsledky 8. ročníku této ankety budou zveřejněny dne 28.4.2000 na tiskové konferenci v 11.00 hodin v Brně (Panská 7) a dále na soirée s kulturním programem za účasti osobností ekologického hnutí.

Na titul Ropák roku 1999 kandidují:

Poradce ministra průmyslu a obchodu a předseda dozorčí rady podniku Diamo Jiří Hanzlíček - za nevybíravé prosazování záměru pokračovat v hlubinné těžbě uranu v ČR a za výrazný podíl při rozhodnutí vlády o dostavbě JE Temelín.

Poslanec a předseda představenstva firmy Termizo Jiří Drda - za podporu omezit zákon o ochraně přírody a krajiny, za obstrukce při vyhlašování Národního parku České Švýcarsko, za prosazování dovozu odpadu do českých spaloven, za záměr posunout zákaz použití PVC v obalech o sedm let a za zkreslování vlivů liberecké spalovny na životní prostředí, zejména vysokými koncentracemi dioxinů.

Radní hlavního města Prahy pro územní rozvoj Zdeněk Kovářík - za hlavní podíl při schválení nového územního plánu Prahy, který dále podporuje automobilismus a likviduje plochy zeleně, přičemž mnoho kritických připomínek veřejnosti ponechal bez povšimnutí.

Ředitel Národního parku Ivan Žlábek - za podíl při rozhodnutí o povolení kácet kůrovcem napadené stromy v dosud bezzásahových I. zónách parku a za hlavní podíl při velkoplošné likvidaci lesa ve II. zónách.

Náměstek ministra zemědělství Pavel Rybníček - za obhajobu myslivecké vyhlášky, která sabotuje ochranu vzácných živočichů.

Předseda představenstva firmy Vápenka Čertovy schody Jiří Bureš - za nehospodárné využívání vysoce kvalitního vápence, který se zbytečně používá na výrobu stavebních materiálů nebo k odsíření, čímž dochází k pokračování jeho těžby na území CHKO Český kras.

Ředitel firmy Ředitelství vodních cest ČR Vladimír Kadlec - za snahu prosadit výstavbu přehrad Malé Březno a Prostřední Žleb na dolním Labi v CHKO České středohoří a Labské pískovce.

Jednatel společnosti Česká drůbež Petr Červený - za zahájení výstavby velkokapacitní drůbežárny u  obce Myslív v přírodním parku Český les, za zodpovědnost při zničení téměř 100 stromků buku na tomto staveništi a za snahu o získání povolení na výstavbu dalších dvou velkofarem v Srbech a ve Velkém Malahově.

Starosta obce Horní Planá Jiří Hůlka - za prosazování vybudovat lyžařský areál s lanovkami a sjezdovkou na Smrčině v Národního parku Šumava, nový most u obce přes Lipenskou přehradu a za snahu otevřít nový hraniční silniční přechod do Rakouska ve Zvonkové.

Vedoucí odboru životního prostředí v Táboře Hana Randová - za trojí nezákonné neposkytnutí údajů o smlouvě mezi městem a firmou Rumpold týkající se svozu a likvidaci odpadů.

Poslanec Karel Sehoř - za snahu oslabit zákon o ochraně přírody a krajiny tak, aby se mohlo bez komplikací stavět i v chráněných oblastech.