středa 3. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Státní finance:
  • Jak česká vláda vyhodila oknem 20 milionů Kč (Václav Pinkava) Sdělovací prostředky:
  • ČT: "Občane, financuj nás z koncesionářských poplatků, my ti ale nepovíme, jak z tvých peněz platíme své zaměstnance"(Tomáš Pecina) Ke včerejším Událostem České televize:
  • Tak jak to vlastně bylo s pondělní demonstrací anarchistů a kdo porušil zákon? (Jan Čulík) Zdraví:
  • Muži v ohrožení: náhlý a radikální růst rakoviny prostaty Česká politika:
  • K ombudsmanovi (v návaznosti na článek J. Čulíka) (Jaroslav Štemberk) České bankovnictví:
  • Úvěry a zákony (Ivan Hoffman) Sté výročí úmrtí Friedricha Nietzscheho:
  • Mater dolorosa (Stefan Zweig) Sdělovací prostředky:
  • Nezaměstnanost v ČR: "Novináři z LN opět útočí" (Jaroslav Vaško) Čeští Romové, Kanada a české občanství:
  • Kanadská vláda se vychloubá pomocí pár ojedinělým osobám (Tomáš Pecina)
  • Nemravná čistka českého občanství (Václav Pinkava)
  • Český zákon o občanství byl tolerantnější k Romům než jsou Němci vůči Turkům (Jaroslav Štemberk)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Rakouská vládní zmocněnkyně pro odškodnění obětí nucených prací za druhé světové války Maria Schaumayerová prohlásila, že jednání, která vede s českou stranou, ještě nejsou u konce, protože Češi se přihlásili pozdě. Bude se zkoumat oprávněnost každého nároku a čeští občané, kteří byli na území dnešního Rakouska nuceně nasazeni a trpěli diskriminací, budou mít přístup k prostředkům z chystaného fondu.

  • Podle Le Mondu byla reforma zdravotnictví v ČR úspěšnější než v Maďarsku. V Maďarsku totiž stále stoupá úmrtnost. ČR podle Le Mondu dokázala zreformovat systém lékařských konzultací: zdravotnické služby mimo nemocnice jsou vstřícnější, blíže nemocným a pozornější vůči pacientům než v Maďarsku. Maďarská a česká úmrtnost byla v 70. letech přibližně stejná a nyní je rozdíl pro muže ve věku 45 až 54 dvojnásobný až trojnásobný, uvedl Le Monde, podle něhož je situace vážná i u žen. Podle Le Mondu nemá nejchudších 25 až 30 procent maďarských obyvatel na běžné léky a dostane se jim léčby až v okamžiku hospitalizace.

  • Podle německých ekologů blokuje Temelín energetický rozvoj ČR. Jaderná elektrárna Temelín blokuje podle představitelů německé ekologické organizace Bund Naturschutz energetický rozvoj České republiky a je největší překážkou jejího vstupu do Evropské unie.

  • Spolková země Horní Rakousy požaduje od vídeňské vlády "energický postup" proti české jaderné elektrárně Temelín s cílem zabránit jejímu uvedení do provozu. Tento požadavek předala ve Vídni delegace zemských orgánů vedená hornorakouským hejtmanem (zemským premiérem) Josefem Pühringerem rakouskému ministru životního prostředí Wilhelmu Moltererovi.

  • V ČR je velmi nerovný přístup k internetu. Možnost připojení k internetu z domova má podle průzkumu společnosti Dema v současnosti deset procent občanů ČR starších 18 let. Ve srovnání se situací před třemi lety se tento počet zvýšil trojnásobně. Loni to bylo devět procent. Nejčastěji mají možnost připojení na web z domova lidé ve věku mezi 30 a 44 lety (18 procent), následuje skupina do 59 let (deset procent) a lidé ve věku 18 až 29 let (devět procent). V závislosti na vzdělání je možnost internetu nejrozšířenější mezi vysokoškoláky (30 procent). Lidé, kteří mají příjem větší než 8001 Kč, mají možnost připojení nebo již připojeni jsou z 26 procent, v kategorii od 5000 do 8000 Kč je to pět procent a v příjmové kategorii do 5000 Kč mají tuto možnost dvě procenta občanů. Z podnikatelů má možnost připojení na internet 32 procent dotázaných. Pravidelných uživatelů, kteří přistupují na web minimálně 12krát do měsíce, je necelých 13 procent a běžných uživatelů s návštěvou nejméně pět dnů je 32,5 procenta.

  • Celkové roční tržby telekomunikačního sektoru v České republice by měly do roku 2005 vzrůst na 180 miliard korun, což je zhruba 4,5 miliardy USD. Dnes dosahují telekomunikační tržby cca 100 miliard Kč.

  • V centru Prahy na Ovocném trhu v plátěném stanu začala týdenní výstava o romské historii. Chronologicky sestavené dokumenty, mapy, fotografie i osobní svědectví mají návštěvníkům poskytnout informace o pohnutých dějinách romského etnika v Čechách a na Moravě a jejich současném postavení v české společnosti. Dlouholetá krutá perzekuce neskončila ani po vzniku demokratické Československé republiky - zákon z roku 1927 "o potulných cikánech" zakázal Romům tábořit a kočovat. Přikazoval také každému příslušníkovi etnika staršímu 14 let prokazovat se "cikánskou legitimací". Za druhé světové války byly usmrceny tisíce Romů, v padesátých letech byli Romové násilně asimilováni a v době normalizace neúspěšně integrováni do společnosti. Po pádu komunismu vznikly nové kulturní romské instituce a začaly se vydávat romsky psané knihy a časopisy a romistika se začala vyučovat na vysokých školách, avšak Romové od té doby čelí zvýšenému rasismu a diskriminaci.

  • Po zákazu tabákové reklamy klesla do roka spotřeba cigaret ve Finsku o 37 procent, v Norsku o 26 procent, na Novém Zélandě o 21 procent a ve Francii o 14 procent. Uvedla to Eva Králíková z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v reakci na tvrzení mluvčího Akciové společnosti Tabák Marka Hlavici, podle nějž zákaz reklamy tabákových výrobků nikde na světě nevedl k prokazatelnému snížení spotřeby cigaret.

  • WWW aplikace Obchodního rejstříku na webu Ministerstva spravedlnosti byla doplněna o evidenci úpadců. Zpřístupňuje se tak databáze firem, na které soud prohlásí konkurs nebo povolí vyrovnání (http://www.justice.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/upkuk/s_i8.sqw,) informuje Štěpán Kotrba.

  • Dosavadní generální ředitel Microsoftu pro ČR a SR Jan Mühlfeit byl od 1. července letošního roku jmenován ředitelem pro země střední a východní Evropy: tj. pro Polsko, Madarsko, Rusko, Ukrajinu, Českou republiku, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko a Chorvatsko. ("Tak proto byl předtím skandalizován," domnívá se Štěpán Kotrba.)

  • K Ozvěnám plus: Jak to bylo v ČSSR s Československou stranou socialistickou, tak to bylo i s Československou stranou lidovou. Píše Zdeněk Jungwirth: Rozhodně se nechci nikterak zastávat Jiřího Vyvadila, ale považuji za poněkud podivné, že byla v pořadu Ozvěny plus zpochybňována jeho důvěryhodnost mimo jiné proto, že byl členem a funkcionářem Československé strany socialistické. Tato strana se do roku 1989 chovala tak, jak se chovala. Ale totéž za minulého režimu dělala i Československá strana lidová - dnešní KDU - ČSL. Netřeba snad dále rozvíjet. Autoři pořadu a pan Bok na to zřejmě zapomněli.

  • Ještě k anarchistickým demonstrantům a České televizi. Poznamenává Tomáš Pecina:

    Včera ve zprávách v 16.00 už měla ČT zprávu o včerejší demonstraci anarchistů objektivní (z "militantních extremistů" se přes noc stali "levicoví radikálové"). - Že policie v pondělí z účastníků demonstrace zatýkala řečníky, je faux pas, za které v demokratických zemích odstupují ministři vnitra. Proč ještě nebyl Stanislav Gross pozván do Jedenadvacítky, aby to vysvětlil? --- A kdyby chtěla být ČT skutečně objektivní, mohla by tam pozvat i ministra spravedlnosti a zeptat se ho, proč je už několik měsíců ve vazbě Vladimír Skoupý, který se neprovinil ničím jiným, než že veřejně vyslovil politický názor.

  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není soud a nemůže rozhodovat, zda Vladimír Železný v TV Nova lže či nelže, napsal Petr Štěpánek zde ve včerejším vydání BL. Tomáš Pecina na to reagoval zde. Jan Lipšanský k tomu podotýká:

    Nevim, jestli se ted vyjadrim spravne pravnicky - ale kdyz v KAZDEM poradu Volejte rediteli je skryta reklama na mineralku, kterou vyrabi firma, v niz ma pan Zelezny vetsinovy podil, je to, nebo neni TRVALE a DLOUHODOBE porusovani zakonu? Nestacil by jediny tento pripad?

    A co zrejme trvale porusovani autorskych prav, kdyz TV Nova jak se zda bez souhlasu vlastnika autorskych prav pod sve vlastni reklamni soty pousti hudbu ze soundtracku slavnych celovecernich filmu?

  • Na papežově oslavě Svátku práce není nic nového. Poznamenává Jaroslav Štemberk.

    Tradice "dělnických mší" na 1. máje (který byl do církevního kalendáře zanesen jako svátek Josefa dělníka) byla jako protiváha socialistických prvomájových průvodů zavedena před více než sto lety papežem Lvem XIII., tedy v podání Jana Pavla II. se nejedná o žádnou novinku.

  • Rozhovory, které Britským listům poskytl ředitel zpravodajství ČT Jiří Hodač a neposkytl šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal, srovnává v angličtině Jan Čulík a zároveň uvažuje o nebezpečí politických tlaků, které v současnosti hrozí České televizi v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review na tomto místě. (Pochvalu anglicky psaným analýzám českých sdělovacích prostředků, které Jan Čulík zveřejňuje v týdeníku Central Europe Review jako pravidelná shrnutí práce Britských listů, vyjádřila v minulých dnech na recepci pro pražské intelektuály, kterou uspořádal americký velvyslanec John Shattuck, jeho manželka Ellen Humová, někdejší novinářka pro listy Los Angeles Times a Washington Post.)

  • Čtenost Britských listů za březen 2000. Zde najdete ve formátu PDF audit čtenosti Britských listů za měsíc březen 2000. Veškeré zjišťování čtenosti na internetu je nutno brát cum grano salis, nelze ji zjišťovat spolehlivě a firmy, které spolehlivost z podnikatelských důvodů předstírají, nemají pravdu. Nicméně je snad zajímavé, že si v březnu 2000 Britské listy zřejmě otevřelo cca 16 600 samostatných počítačů. Průměrně za pracovní den zaznamenaly BL denně 1896 návštěv na svých stránkách a z každého z třiadvaceti vydání BL za měsíc březen 2000 si čtenáři vyžádali 11 402 stran. Zajímavé také je, že čtenáři jsou velmi pozorní a jen cca 18 procent přístupů je pouze na titulní stranu: ostatních 80 procent přístupů je k jednotlivým článkům BL - podle jiných statistik čte každý čtenář, který si BL otevře, v průměru cca 4 - 5 článků denně.

  • Nový knižní výbor z Britských listů. Druhý výbor z Britských listů Jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) vyjde 15. května 2000. Pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o České televizi, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, obálka je tady. Výbor Jak Češi jednají je možno už nyní objednávat v nakladatelství Milenium na této adrese. - V týdnu od 15. do 19. května bude Jan Čulík v České republice k dispozici k případným besedám či rozhovorům o této publikaci, kdo má zájem, nechť napíše na adresu tohoto listu.

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147). Pár posledních výtisků je ještě k dostání pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Jak česká vláda vyhodila oknem 20 milionů Kč

    Václav Pinkava

    Snad stoji za povsimnuti, ze pochybnosti pana premiera Zemana ohledne 'bubliny Y2K', (ktere vyjadril spolecne se svym siamskym dvojcetem 3.1.2000), mu nezabranily vcas podepsat navrh usneseni vlady v listopadu 1999, kde zaznelo - ze vlada "... III souhlasi ... b) na zaklade usneseni vlady ze dne 28. cervence 1999, c 785. clanek IV bod 2 odst e) se zajistenim zalozniho satelitniho spojeni pro predstavitele ustrednich uradu, pro prednosty okresnich uradu a pro vybrane klicove podniky statniho hospodarstvi prostrednictvim druzice IRIDIUM v poctu 200 ks mobilnich stanic v cene 20 mil. Kc."

    Spolecnost Iridium LLC, navzdory poslednimu vzedmuti na vlnach 'medialni bubliny Y2K', zkrachovala v 11:59 EST 17 brezna 2000. Na stale existujici webstrance http://www.iridium.com vsak najdeme i nadale vysvetleni komu bylo Iridium urceno.

    "WHO IS IRIDIUM FOR?. If your business travels or leisure activities take you to places where you are unable to communicate as freely as you would like, Iridium is for you. With Iridium, your taste for adventure no longer means you have to give up contact with the rest of the world. Take your hand-held Iridium telephone or pager with you and be reachable when you do business in foreign cities, visit areas where telephones are rare or non-existent, or when you set sail on your boat or a cruise liner. ..."

    Nabizim zamerne trochu doslovny preklad:

    "Pokud vas vase obchodni ci odpocinkove aktivity zavedou do mist kde nejste schopni komunikovat tak bez zabran, jak byste si prali, pak je Iridium neco pro vas. Kdyz mate Iridium, vase touha po dobrodruzstvi uz nemusi znamenat, ze se musite vzdat kontaktu s ostatnim svetem. Vezmete s sebou svuj prenosny Iridium telefon nebo pager a budte dosazitelni, kdyz podnikate v mestech v cizine, navstevujete oblasti, kde telefony jsou vzacne nebo neexistuji vubec, nebo kdyz vyplujete na vlastni lodi nebo na oceanskem parniku. ..." Primo titanicke pokuseni pro kazdeho, kdo neni schopen komunikovat vzdy a vsude tak jak by si pral, kvuli svym odpocinkovym aktivitam.

    Nikdo neni jasnozrivy a kdo jen mohl tusit, ze telefony, kde jednotka hovoru stoji 100 Kc, nebudou prilis k pouziti, děj se Y2K nebo ne. Vzpominam si, ze premier se vzchopil a odvolal z funkce vedouciho Uradu pro statni informacni system kvuli nehospodarnosti kolem Y2K, aniz k tomu chtel vyslovny souhlas poslanecke snemovny. Asi mu lezelo v zaludkou i tech 200 satelitnich telefonu, byt jeste provozuschopnych. Takhle vydat 20 melounu a zachovat klid bych taky nedovedl. Lepsi vsak je, nechat si prejit chut vcas.


    ČT: "Občane, financuj nás z koncesionářských poplatků, my ti ale nepovíme, jak z tvých peněz platíme své zaměstnance"

    Změní se v této věci postoj veřejnoprávní ČT?

    Česká televize
    JUDr. Dušan Chmelíček, generální ředitel

    2. května 2000

    Re: Stížnost

    Vážený pane řediteli,

    dne 28. dubna t. r. jsme se písemně obrátili na oddělení PR České televize s dotazem na výši platů zaměstnanců veřejnoprávní televize (rámcově podle pracovního zařazení, pro vybrané pozice) a na konkrétní celkovou výši odměn vyplacených dvěma špičkovým manažerům (p. Puchalskému a p. Lovittovi, tedy dvěma členům předchozího vrcholového vedení, kteří ve svých funkcích neuspěli).

    Dnes mne telefonicky kontaktoval tiskový mluvčí ČT p. Tráva a informoval mě, že televize nám tyto údaje neposkytne.

    Domnívám se, že takový postup je v rozporu s tím, z jakých zdrojů je rozpočet ČT tvořen; veřejnost má právo znát tyto údaje, protože jen tak lze zajistit, že s veřejnými prostředky nebude nakládáno nehospodárně. Akceptuji, že televize nebude sdělovat - s výjimkou vrcholového vedení - přesné mzdové údaje u jednotlivých zaměstnanců, přístup k rámcovým (přibližným) údajům o platech zaměstnanců na jednotlivých pozicích v ČT je však k zajištění veřejné kontroly nezbytný.

    Věřím, že se s mým stanoviskem ztotožníte, a žádám Vás, abyste v rámci své kompetence zajistil nápravu závadného stavu.

    S pozdravem,

    Tomáš Pecina


    Česká televize
    oddělení pro styk s veřejností

    28. dubna 2000

    Re: Dotaz

    Vážení, náš internetový deník (http://www.britskelisty.cz) má v úmyslu zveřejnit rámcové údaje o výši platů zaměstnanců České televize (protože rozpočet ČT pochází z větší části z koncesionářských poplatků, považujeme za samozřejmé, že tyto údaje jsou veřejnosti k dispozici).

    Prosím proto o informaci, kde jsou tyto údaje dostupné, eventuálně o zaslání příslušného výčtu, pokud možno odděleně nejméně pro následující místa (nebo jejich ekvivalenty v případě, že neuvádím pozice přesnými názvy):

  • generální ředitel
  • ředitel pro strategický rozvoj
  • programový ředitel
  • ředitel/šéfredaktor zpravodajství
  • vedoucí domácí/zahraniční zpravodajské redakce
  • moderátor zpravodajského pořadu "21"
  • editor zpravodajského pořadu "21"
  • moderátor Událostí
  • editor Událostí
  • zahraniční zpravodaj ČT
  • redaktor/reportér regionálního zpravodajství

    Kromě těchto rámcových údaje dále prosím o přesnou informaci, jaké celkové prostředky byly v loňském a předloňském roce vyplaceny na odměnách bývalému generálnímu řediteli panu Puchalskému a řediteli pro strategický rozvoj/programovému řediteli panu Lovittovi.

    Děkuji předem za promptní odpověď, kterou Britské listy v nejbližším možném termínu uveřejní.

    S pozdravem,

    Tomáš Pecina


    Tak jak to vlastně bylo s pondělní demonstrací anarchistů a kdo porušil zákon?

    Ke včerejším Událostem České televize

    Jan Čulík

    Zde je přepis včerejší reportáže ČT, vysílané v pořadu Události, o pondělním policejním zásahu proti anarchistům na Střeleckém ostrově:

    Studio, moderátor Janeček: "Vyšetřovatelé obvinili jen jednoho z 53 zadržených účastníků včerejší nepovolené demonstrace anarchistů na Střeleckém ostrově v Praze. Devatenáctiletý mladík se měl dopustit útoku na veřejného činitele a hrozí mu až tři roky vězení. Ostatních 52 zadržených má podle policejního mluvčího Jana Holuba na svědomí pouze přestupky."

    Mužský hlas: "Federace sociálních anarchistů jako jeden z pořadatelů demonstrace tvrdí, že policie zasáhla v rozporu se zákonem o shromažďování. Ve svém prohlášení uvádí, že ke včerejší akci nepotřebovala podle zákona žádné povolení."

    Ženský hlas: "S tím souhlasí i ministr vnitra Stanislav Gross. Zároveň ale považuje postup policie za adekvátní. Účastníci shromáždění totiž neuposlechli výzvy policistů k rozchodu."

    Záběr na policistu, který brutálně srazil k zemi dívku, poté jiní policisté odvádějí demonstranta a drží ho přitom za krk.

    Policejní důstojník v černých brýlích za hradbou novinářských mikrofonů a diktafonů: "V případě, že do deseti minut se nezačne vaše shromáždění rozcházet, nastoupí pořádkové síly, prostor bude uzavřen..."

    Demonstranti skandující "Policejní stát!"

    Ministr vnitra Gross: "Až po patnácti minutách začal samotný projev a policie v tu chvíli samozřejmě musela konat, protože došlo k porušení zákona."

    Záběr na anarchisty napadající policii, poté na zásahovou jednotku, která na Malostranském náměstí zatýká demonstranty.

    Ženský hlas: "Anarchisté v prohlášení zároveň uvádějí, že policie zákon o shromažďování zneužívá. Neexistuje totiž přesná definice, co je a co není porušování veřejného pořádku."

    Ulice, advokát Martin Maisner: "Čím budete mít konkrétnější ustanovení v zákoně, tím větší máte nebezpečí, že některá jednání, která to má postihnout, se vlastně do toho zákona nevejdou."

    Most Legií, Patrik Kaiser: "Ministr vnitra Stanislav Gross doufá, že při další ultralevicové demonstraci, která je tentokrát namířená proti zářijovému zasedání a která se koná 7. května, nebudou levicoví radikálové porušovat zákon tak, aby musela policie zasáhnout jako v případě včerejších anarchistických oslav 1. máje. Anna Stárková a Patrik Kaiser, Česká televize."


    Zkusme si logickou strukturu této reportáže rozebrat v bodech:

  • Jen jeden demonstrant byl obviněn, z "útoku na veřejného činitele".

  • Anarchisté: "Policie porušila zásahem zákon, demonstrace nepotřebovala povolení".

  • Ministr vnitra Gross: "Demonstrace sice nepotřebovala povolení, ale policie jednala správně, účastníci totiž neuposlechli její výzvy k rozchodu. Zahájením projevů (?? - nejasné) demonstrace porušila zákon. (Jaký?)

  • Anarchisté: "Policie zákon zneužívá, neexistuje definice porušování veřejného pořádku."

  • Právník Maisner: "Kdyby existovala definice, tak by se nemohlo postihovat všechno." (parafráze)

  • Ministr Gross doufá, že 7. května nebudou levicoví demonstranti znovu porušovat zákon.

    Obávám se, že skutečně zde byla předvedena prezentace problému podle receptu, jak pejsek a kočička vařili dort. Je možné, že právní situace je nepřehledná. O to je však v tom případě závažnější, že policie jak se zdá agresivně zasáhla proti demonstrantům, přestože právně je v tom zmatek.

    Jsem přesvědčen, že je úkolem veřejnoprávní televize takovéto problémy samostatně vysvětlovat a analyzovat; poukazovat na nedostatky či nedomyšlenosti, které z toho vyplývají.

    Zjevně nestačí nastrčit pasivně mikrofon nejrůznějším protagonistům daného problému, zastávajícím opačná stanoviska, a z toho, co na mikrofon řeknou, vytrhnout pár vět. Od veřejnoprávní televize se žádá profesionální úsudek. I kdyby v tomto případě bylo jejím závěrem, že situace je právně nepřehledná a že tedy bylo právně destabilizující a politicky nemoudré vydat rozkaz k agresivnímu zásahu policie. Česká televize nutně měla přece také dojít k závěru, že za právně nejasně zdůvodněný zásah nese přímou odpovědnost ministr vnitra Gross a měla od něho požadovat jasné vyjádření k této věci a nespokojit se s jeho úhybnými tvrzeními, jako že sice demonstrace nepotřebovala povolení, ale stejně porušila zákon, protože demonstranti neuposlechli policii. Z jakých důvodů rozkázala policie pokojným demonstrantům, aby se rozešli - byli na místě, kde neblokovali provoz - a aby nebyly proneseny projevy, když údajně nebylo potřeba pro demonstraci povolení?

    PS. Na Nově, obávám se, bylo včera podle našich zpráv zpracování tohoto tématu podstatně kvalitnější. Jaksi tam měli větší profesionalitu i soudnost. Reportéři hovořili pomaleji, užívali srozumitelné formulace, obraz se netloukl s komentářem (tohle je problém, na který v případě ČT upozorňujeme pravidelně už dva roky, v ČT se, bohužel, nemění nic), v reportáži Novy byly přineseny pertinentní názory (Gross, Uhl a Šabatová)... Nedá se ve zpravodajství ČT skutečně nic zlepšit?


    Muži v ohrožení: náhlý a radikální růst rakoviny prostaty

    Co mají společného mediální magnát Rupert Murdoch, starosta New Yorku Rudy Giuliani, americký generál z války v Perském zálivu Norman Schwarzkopf, hudebník Frank Zappa a jihoafrický anglikánský biskup Desmond Tutu? Všichni onemocněli rakovinou prostaty, nejnovější vážnou hrozbou zdraví mužů, napsal v neděli 30. dubna týdeník Observer.

    Výskyt rakoviny prostaty - malé žlázy mezi močovým měchýřem a konečníkem, která produkuje tekutinu pro chám - stoupl v poslední době skutečně dramaticky. Bývala to vzácně se vyskytující nemoc, nyní je to druhá nejčastější rakovina u mužů. Její obětí se stává každý dvanáctý muž. Do roku 2015 se očekává, že rakovina prostaty předstihne rakovinu plic jako nejčastější rakovina u mužů.

    V Británii se za posledních deset let zdvojnásobil počet osob, který onemocní rakovinou prostaty, na 20 000 osob ročně. Počet mužů, umírajících na rakovinu prostaty, se v Británii za posledních třicet let ztrojnásobil - z 3340 v roce 1964 na 9500 v roce 1998. Je to několikanásobek počtu osob,kteří zahynou při dopravních nehodách. Je to také ostrý kontrast ve srovnání s mnoha jinými případy rakoviny, kde počet onemocnění klesá.

    Ašak navzdory tomuto vzrůstu je rakovina prostaty mimo ohnisko zájmu výzkumníků. Umírá na ni pětkrát více mužů, než kolik žen zemře na rakovinu děložního krčku, přesto se však pro tuto nemoc neprovádějí žádné preventivní prohlídky. Před dvěma lety vydávala britská vláda na výzkum rakoviny prostaty jen 47 000 liber ročně - tedy asi 250 Kč ročně na každého zemřelého muže.

    O rakovině prostaty se často hovoří, že je to nemoc stáří a že většina nemocných jsou lidé nad šedesát let. Avšak nyní se rakovina prostaty rychle šíří i mezi mladými muži. "Znám mnoho mužů, kterým je kolem čtyřiceti, kteří tu nemoc mají, a dokonce i muže kolem třiceti," konstatuje Jeremy Gambrill, činitel charitativní organizace Prostate Cancer Charity, u něhož byla tato nemoc zjištěna ve věku 49 let a bylo mu řečeno, že do tří let zemře.

    Mezitím uplynuly dva roky a sedm měsíců. Gambrilla léčili radioterapií a nyní ho léčí hormonovou terapií. "Ještě mám pět měsíců, ale stále ještě žiju normálním životem. Spím trochu déle než normálně a musím si každý den brát pilulku, ale kvalitu života mám stále dobrou."

    Nečekaný vzrůst výskytu rakoviny prostaty překvapil vědce, kteří nemají na výzkum této nemoci skoro žádné peníze a nemají pro ten vzrůst výskytu žádné vysvětlení. Existuje ovšem celá řada teorií.

    "Vzrůst počtu případů rakoviny prostaty je zcela reálný, není to tím, že snad lidi stárnou anebo že bychom tu nemoc nyní byli schopni diagnostikovat přesněji. Velkou roli hrají potraviny," vysvětluje profesor Jonathan Waxman, který založil Prostate Cancer Charity.

    Hlavním viníkem je podstatný vzrůst konzumace masa od ukončení druhé světové války: u vegetariánů se rakovina prostaty vyskytuje o padesát procent méně často než u lidí, kteří jedí maso. Usuzuje se, že nemoc působí také růstové hormony, které jsou nyní stále častěji dávány dobytku.

    Většina ostatních rizikových faktorů zůstává stabilní. Konzumace mléčných výrobků také zvyšuje pravděpodobnost onemocnění rakovinou prostaty. Ti, kdo mají v rodině předchozí případy rakoviny prostaty, ji také pravděpodobněji dostanou. Podle jiné teorie se stávají obětí rakoviny prostaty především vysocí muži, kteří mají více vlastních růstových hormonů. Muži, kteří mají více testosteronu, jsou také zranitelnější.

    Ale při diagnóze a při léčení chybí lékařům dosud ještě hodně informací. Nové techniky - jako je krevní zkouška PSA nebo transrektální ultrazvuk - dnes ulehčují diagnózu. Ale příznaky - jako častější močení - se velmi špatně sledují. Mnoho mužů jde k lékaři teprve, když už je rakovina velmi rozšířena a zasáhla i jiné tělesné orgány, jako kosti, což způsobuje bolesti v kyčlích. Někdy je nemoc tak vážná, že je nemožné močit a pacient ve velkých bolestech končí v nemocnici, kde se musí podrobit chirurgickému zákroku.

    "Když se to zjistí brzo, pravděpodobněji budete vyléčeni, ale léčba je dost radikální. Mají- li pacienti plné příznaky, často bývá na vyléčení pozdě," konstatuje Michael Leahy, lékařský onkolog v Imperial Cancer Research Fund.

    Avšak u některých mužů roste rakovina velmi pomalu, a tak je lepší počkat, než ji léčit zásahy, které mohou vést k nemožnosti udržet moč a k impotenci. "Často máme případy, kdy není jasné, co s nimi vlastně dělat," říká Leahy.

    V jednoduchých případech se prostata vyřízne. Jiné léčebné metody jsou drastičtější, včetně celkové kastrace. V Británii jsou statistiky lidí, kteří tuto rakovinu přežijí, čtvrté nejhorší v Evropě. V Británii přežije jen 44 procent pacientů. V Německu a  ve Francii je to blíže 70 procentům.

    Dobrá věc je však prý to, že se o této nemoci konečně začíná otevřeně hovořit.

    Muži, kteří nepříliš rádi hovoří o svém zdraví, zvlášť nechtějí mluvit nemocech spojených s jejich pohlavními orgány. Ale poslední dobou se v důsledku vládních osvětových kampaní jejich postoj mění. Britská vláda nyní rozhodla, že poskytne na výzkum rakoviny prostaty milion liber ročně. "Jsou to finance pro šest lidí na práci po dobu tří let. Je to naprosté minimum," varuje Waxman.


    K ombudsmanovi

    (v návaznosti na článek J. Čulíka)

    Jaroslav Štemberk

    Citát z pořadu Ozvěny plus -Zdeněk Vojíř, předseda senátorského klubu ČSSD:

    "My si myslíme a jsme otom přesvědčeni, že funkce ombudsmana není funkcí politickou, ale jakousi funkcí provozní. (...) Ten ombudsman by měl zastávat občany ařešit jejich spory se státní správou..."

    Toto vyjádření je, kromě jazykových vad, které již vytkl J. Čulík, strašlivé i z hlediska obsahového. Svědčí o tom, že člověk ve významném postavení v zákonodárném sboru postrádá elementární znalosti z oboru teorie státu. První a druhá věta si totiž obsahově naprosto protiřečí.

    Politika = správa věcí veřejných, tedy za činnost politickou je podle teorie považována taková činnost, která je přímým výkonem veřejné moci nebo směřuje k ovlivnění výkonu veřejné moci v zájmu podstatně širším než vlastním. Za funkce "provozní", tedy nepolitické, lze považovat ve veřejných úřadech pouze takové funkce, kde se příslušný pracovník nepodílí na rozhodování, ani je přímo neovlivňuje, pouze vytváří technické podmínky pro činnost úřadu. Je-li veřejný ochránce práv ("ombudsman") do své funkce volen sněmovnou (nikoli najat konkrétním občanem, jako je tomu u  advokáta) proto, aby hájil práva a oprávněné zájmy občanů proti "přehmatům" státní správy, nemůže být pochyb o  tom, že jde o funkci politickou.

    Jiná otázka, podstatně složitější a v teorii a zejména praxi spornější, je, které politické funkce mají být obsazovány volbou (kdy přímou, kdy nepřímou a kým), které jmenováním (a kým), a kde je přípustné uplatnit hledisko stranické a kde nikoli. (Z hlediska teorie je např. nesporné, že v demokratickém státě mají být přímo voleni členové zákonodárného sboru, je přípustné uplatňovat stranické hledisko při jmenování ministrů, ale nepřípustné při jmenování (či volbě) soudců. Naopak není obecná shoda např. v tom, zda je lépe presidenta volit přimo či parlamentem a do jaké míry je přípustné při jeho volbě zohlednit stranické hledisko.) Při volbě ombudsmana by poslanci měli rozhodovat na základě morálních kvalit, odborné erudice, osobních zkušeností a organizačních schopností (jde zároveň o vedoucího úřadu) kandidáta, nikoli podle jeho stranické příslušnosti či sympatií k některému politickému proudu.

    U zmiňovaného J. Vyvadila (jehož morální kvality si netroufám posuzovat) v jeho prospěch svědčí, že postupně vykonával funkce soudce, poslance i senátora, erudice a zkušenosti mu tedy rozhodně nechybí, na druhou stranu v jeho neprospěch svědčí neúspěch ve vedoucí funkci (předsedy ČSS) a dosavadní úzká svázanost s politickou stranou (ČSSD).

    Vyvadilův nápad, že by president republiky měl udělit milost Liborovi Novákovi, považuji za velice nešťastný. Pokud se člověk ve významné stranické funkci a navíc s právnickým vzděláním skutečně dopustil daňového trestného činu (o čemž však nejprve musí rozhodnout nezávislý soud), nemělo by to být v demokratické společnosti tolerováno ani bagatelizováno.

    Jaroslav Štemberk


    Úvěry a zákony

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Zprávu o tom, že za první čtvrtletí tohoto roku meziročně klesly úvěry poskytnuté českými bankami o rekordních 6,2 desetiny procenta, lze vnímat jako špatnou i jako dobrou.

    Pro podnikatele je špatné, když mu banka nepůjčí. Od bank ovšem chceme, aby přestaly riskovat, protože nakonec jsme to my, občané, kdo jejich špatné úvěry musí zaplatit.

    V zájmu bank je samozřejmě vydělávat na půjčování peněz. Vydělávat ovšem lze pouze tehdy, jestliže jsou úvěry spláceny. A pokud bylo pro banky komplikované splácení úvěrů vynutit, rozšířil se u nás absurdní zvyk půjčovat si a nesplácet.

    V některých případech byli bankéři obětí nedokonalých zákonů, jindy se díky nedokonalým zákonům stali nepostižitelnými spolupachateli, když půjčovali s vědomím, že se splácet nebude.

    Situace by se měla v budoucnu zlepšit po té, co včera vstoupily v platnost zákon o dražbách a novela zákona o bankrotu.

    Stát se dlužníkem již nebude tak výhodné a jednoduché jako dosud. Dlužník ručící nemovitostí o ni přijde v dražbě a šéfové firem, které neplatí své závazky, budou muset pod hrozbou až tříletého vězení sami podat návrh na konkurz.

    Oba zmíněné zákony přicházejí pravda poněkud pozdě. Majetek firem, který mají banky v zástavě, činí odhadem dvě stě až tři sta miliard, a sto padesát dva miliard činí hodnota závazků firem po lhůtě splatnosti.

    K vytvoření normálních poměrů pak nedojde přes noc také proto, že obcházet zákony, anebo precizně využívat jejich mezer přestalo být ostudou.

    Nové zákony umožní tvrdší postih neplatičů, nicméně kdy se v podnikání stane samozřejmostí morálka? Obecně tehdy, když se začne vyplácet poctivost. Dražby a konkurzy snad uvolní bankám ruce, aby mohli s menším rizikem, tedy výhodně poskytovat úvěry. To není špatný začátek.

    2. května 2000


    Mater Dolorosa

    (Dopisy Nietzscheovy matky Overbeckovi)

    Stefan Zweig

    Vazeny pane Culiku,

    v poslednich cislech Britskych listu se objevila zminka o letosnim stem vyroci umrti F. Nietzscheho. Prozradil jsem Vam kdysi svou afinitu k dilu Stefana Zweiga. Ten velky muz se pokusil Nietzscheovu postavu zachytit nekolikrat. Monografii a dvema esejemi. Jeho posledni, bolestny cas pak zachytil neprimo i ve sve kratke eseji Mater Dolorosa. Esej se mi libila, a proto jsem se ji před lety pokusil prelozit. Nebylo by jeji zverejneni malou a snad i vhodnou pripominkou zmineneho vyroci ?

    J. Nezval


    Mater Dolorosa

    Trpělivost této ženy je vpravdě nekonečná - a  zde je zapotřebí trpělivost, kterou má jen vlastní matka Peter Gast, 1890

    Tichá, štíhlá vdova po pastorovi v Naumburgu, která chodí vždy v černém, chodí vždy sama, často do kostela; zbožná, zkoušená žena. Zivot k ní nebyl přátelsky nakloněn. Její muž jí brzy zemřel, jediná dcera, její jemná, roztomilá Elizabetha jí opustila, když odjela do Paraquaye s oním podivným fantastou Forstrem, a její miláček, její milovaný syn - ach, zasténá když si na něj vzpomene, a v kostele za něho zašeptá zvláštní modlitbu. Jak mnoho radosti jí připravil tento jemný, chytrý, něžný mladík, jak byla na svého Fricka pyšná po všechna ta první léta; byl nejlepším žákem gymnázia, oblíbeným žákem všech učitelů na univerzitě, ve čtyřiadvaceti letech se stává - zázrak v univerzitním světě - řádným profesorem basilejské univerzity, v pětadvaceti je pro své přátelství s Richardem Wagnerem všeobecně ctěn; každá matka jí, tiché, skromné vdově po pastorovi v Naumburgu takového syna musí závidět. A jaké píše krásné, učené knihy; jsou sice těžko srozumitelné té trochu naivní, trochu staromódní paní, která kromě zbožných traktátů a snad několika klasiků četla jen málo, a která dokonce tituly jeho knih nadepisuje chybně (" Geistesdämmerung " místo " Götzendämmerung " a " Zara Tustra " místo " Zarathustra "). Učení lidé však připisují psaní jejího syna význam, jak by takové chvále neměla matka ochotně uvěřit ? Najednou se ale její radosti zmocní divoká úzkost, prudký strach; nejdříve přišel nějaký člověk, pak zase jiný a vyprávěli, že její Fritz, její miláček zneucťuje myšlenky svého zbožného otce, píše rouhačské knihy a sám se drze nazývá "Antikristem". Je to prý hanba, je to potupa: syn pastora osočuje křesťanské učení a zvěstuje křížovou výpravu proti kříži. Ubohá, prostá žena se zhrozí až do hloubi srdce; ztratila svého syna. Skutečně, jeho dopisy jsou chladnější a mnohdy i tvrdší. Z jeho psaní, z jeho bytosti vyskakuje divoký, pánovitý tón; rozrušené matce se do duše vkrádá tajemná předtucha; duše jejího syna se musel zmocnit nějaký démon, nějaký nepřítel boží.

    Náhle, v lednu 1885 přichází z Basileje hrozná zpráva. Má okamžitě přijet. Overbeck, jediný spolehlivý přítel a jí, jako profesor theologie zvláště blízký, vyzvedl duševně nemocného v Turině: aby ho bylo možno převézt do živého hrobu, do blázince, chce blouznivého předat jedině jí, vlastní matce. Během setkání se odehrávají strašlivé scény, které se člověk zdráhá opakovat, neboť pro duševně nemocného již setkání neznamená poznání. Silnou dávkou chlorálu omámeného, s pomocí lékaře a jednoho tělesného strážce se podaří nemocného Nietzscheho s matkou naložit do vagónu. A zde začíná jeho cesta do nekonečné noci a rovněž začíná svědectví jeho matky v dopisech Overbeckovi, které jsou jedním z nejotřesnějších dokumentů dějin lidské duše (Zveřejněny pod názvem "Nemocný Nietzsche" ve vídeňském nakladatelství Bermann-Fischer v roce 1937).

    Hrozná je cesta - dochází k výbuchu zuřivosti chorého, před nímž se musí matka skrýt v jiném kupé -, hrozné je převzetí v ústavu, kde v jedné cele bude za pět marek denně připoután největší genius století. Pro lékaře to vlastně není génius, nýbrž jednoduchý případ paranoii s označením "nevyléčitelný"; vedoucí ústavu, jemuž se někteří lidé snaží vysvětlit Nietzscheův význam, odmítne hned jeho práce s tím, že má na takové krasospisy moc málo času; o několik dní později bude nějaký profesor Nietzsche demonstrován studentům v kursu jako školský příklad paranoii, aniž by jen jediný z nich se pozastavil nad jménem "Nietzsche" (které bylo tehdy ještě tak neznámé, že o něm nebylo zmínky ani v konverzačním slovníku). Nechají pacienta pochodovat sem a tam, a protože nekráčí hezky vzpříma, ošetřující profesor s ním žertuje: "Takový starý voják jako jste Vy musí přece umět pěkně mašírovat". Stejně tak vtipkuje s larvou (tohoto) největšího myslitele naší éry i strážce nemocných; přátelsky mu hladí vous, poklepává po rameni a familiárně objímá muže, který za časů své jasnozřivosti považoval i nejjemnější dotek za příliš intimní a dotěrný. Stejně jako Baudelaireův "Albatros" se ten, jenž se dříve svobodně a nádherně vznášel v oblacích, se stal poté, co jsou mu poraněna křídla, terčem dětského posměchu a hrubých žertů hlídačů.

    "Nevyléčitelný" a "provždy internovat" prohlásili lékaři. Jeden člověk tomu však uvěřit nechce, ta dojímavě prostá, dojímavě věřící, dojímavě jemná žena, jeho matka. "Kdyby mě jen věčně netrápila myšlenka, zda lékaři stanovili diagnózu nemoci mého syna správně". Co pro ní znamenají všechna ta strašlivá cizí slova, všechny nálezy ? Ne, nevěří, že její dítě, její milovaný Fritz má být duševně chorý, nevěří, protože věřit nechce. Její miláček se jen přepracoval a kdyby si ho mohla vzít k sobě a pečovat o něj, jistě by se rychle uzdravil. Lékaři dlouho váhají. Lze duševně chorého, který trpí záchvaty zuřivosti - obává se sám Peter Gast, neboť Nietzsche by "v tomto stavu mohl matku uhodit či dokonce zabít", - bez dozoru, bez bezpečnostních opatření svěřit do rukou slabé, staré ženy ? To se zdá absurdní. Máma ale nepovolí, podstupuje nebezpečí, sklání se k položenému kříži, a tak nakonec začátkem roku 1886 propouštějí trochu uklidněného, v žádném případě však vyléčeného syna, na revers z ústavu. Od této chvíle je matka jeho jedinou ošetřovatelkou.

    Lidé teď často vídají starou paní vodit nemocného po ulicích a na delší procházky jako nějakého velkého nemotorného medvěda. Aby ho zabavila, vypráví mu neustále nějaké historky, kterým tupě, bez zájmu naslouchá; jemně ho odvádí od lidí, kteří si ho zvědavě prohlížejí i od koní, kteří ho odpuzují. "Nemám brát koně" říká vždy místo "nemám rád koně". Je šťastná pokaždé kdy se jí ho podaří bez velkého okukování a "zvýšeného hlasu" (tak jemně a šetrně nazývá divoké výbuchy nemocného) přivést zpět domů. Tam je to s ním trochu lehčí. Usadí-li ho ke klavíru, nechává pak duševně nepřítomného celé dlouhé hodiny hrát - kromě Wagnerova Amfortas, o kterém ví, že ho velmi rozrušuje - co ho napadne. Nebo mu dá něco ke čtení - přirozeně, že Nietzsche už dávno neví co čte, ale držet v ruce noviny nebo nějakou knížku a polohlasně si bručet, ho trochu zaměstnává. Podá-li mu tužku, probudí se v něm matná vzpomínka, že byl kdysi nějakým spisovatelem, škrábe a škrábe na papír nečitelná slova: něco z nesmrtelného básníka, rozeného hudebníka je v něm nevědomky ještě naživu, i když - strašidelně - jen v mechanických pohybech ruky. Když mluví, je, jak píše matka, převážně zmaten; jen tu a tam klenbou nesmyslného probleskují, podobně jako u nemocného Hölderlina, otřesná slova, když třeba říká "jsem mrtev, protože jsem hloupý", nebo, prudce se hrabajíce ve vlasech, "jsem sumárně mrtev".

    Všechno toto sděluje matka příteli nejdojemnějším způsobem. Je ve svém prostém vyprávění upřímná, a přece cítíme jak ta zkoušená žena zamlčuje to nejhořčí, jak se snaží sobě i příteli Nietzschův opravdový stav vydávat za lepší, za nadějný, jak spěšně zamlouvá jeho výbuchy hněvu, aby mohla opět chválit svého "hodného syna", jehož "milá, nanejvýš spokojená tvář" vypadá dokonce "vychytrale". A jenom z jejího dušeného nářku můžeme tušit jaké ohromné břemeno si matka na sebe vzala. O nevypočitatelně nemocného se starat, hlídat ho, mýt ho, krmit ho, oblékat ho, dvánáct hodin denně se jím neustále zaměstnávat, to všechno sama a bez pomoci, a potom, zatímco on spí, místo oddechu se starat o domácnost - jeden rok, dva roky, pět let obětovávajíce vlastní život bludné představě jeho uzdravení, bez jediné hodiny volna, bez přestávky, bez uvolnění. "Ach milý příteli", zasténá, "nikdo nemůže vědět jak trpím". Vždy znovu sama sebe posiluje, "člověk musí mít trpělivost a důvěřovat věrné milosti a milosrdenství boží".

    Nakonec se však i toto zbožné, v zázrak věřící srdce vzdává své dlouho hýčkané iluze duševního návratu a uzdravení milovaného syna. Rezignovaně doznává, že "jeho utrpení jí zůstane provždy zahaleno tajemstvím". Zůstává nadále věrna své denní službě, krmí ho nadále šunkovými chlebíčky a hladí po tvářích. Nietzscheova síla se však rozpadá stále víc. Je stále unavenější. Procházky ho již vůbec netáhnou, němě leží na své pohovce, na příchozí upírá vyhaslé oči pod ztěžklými víčky. Výbuchy zuřivosti ustávají, kráter vyhořel. Apaticky sedí nebo leží na verandě: "Za celé měsíce řekne sotva jedinou větu, i tělesně je úplně scvrklý, je na něj skličující pohled". On sám však zřejmě nepociťuje už vůbec nic, štěstí ani neštěstí; určitým hrozným způsobem stojí "mimo svět". Postupně ho opouštějí veškeré schopnosti rozlišovat, rychle pokračuje celkový rozklad, a to dokonce i představ o vlastní osobě. "Dlouhou dobu pozoruje své ruce s výrazem jako by mu vůbec nepatřily a pak je většinou strká do kapes, což dříve nikdy nedělal. Ač se tomu křečovitě vzpírá, opatrně mu je pokládám na stůl, mazlím je a vysvětluji mu, která z nich je pravá a která levá". Už je zbytečné, že ho začíná vyhledávat sláva a cizinci začínají mířit do Naumburgu, je zbytečné, že přátelé, kteří se mu v životě vyhýbali, ho teď navštěvují - je příliš pozdě. Už je nepoznává; jako umírající lev, budící hrůzu a velkolepý zároveň, dívá se zlomenýma očima nepřítomně na přátele i příbuzné. A dobrotivým osudem zůstává matka ušetřena toho posledního, nejhrůznějšího, jak ještě léta a léta leží v domě tato živoucí mrtvola, tato nehybná postava, až se konečně srdce ve stejně zkamenělém těle zastaví.

    Otřesná tragedie: mozek nejzářivější pronikavosti, nejobdivuhodnější plnost ducha spojená s nejkultivovanějším jazykovým projevem a - jeden malý bacil schopný tuto výsostnou stavbu vražedně rozložit, a nejnádhernější jas, který byl ještě včera tvůrčí silou, přeměnit na zvířeckou tupost: je to hádanka a tajemství, které nemohla prohlédnout a kterému nemohla porozumět nejen ona prostá a obyčejná žena, ale na které nemůžeme hledět bez pocitu ochromujícího děsu ani my. Je však více než podivuhodné jak tato hrdinská matka, stojící bezbranná před tímto mystériem, věrně, obětavě a s nevyčerpatelnou silou pokračuje ve své beznadějné službě, jak neustále doufá si pokorou a láskou vynutit zázrak; toto nesmírné hrdinství lásky, které není o nic menší než duchovní hrdinství onoho velkého buřiče, se nepopiratelně vyjevuje poprvé v jejích dopisech. Vždy je bezděčný projev projevem nejkrásnějším a nejlidštějším, vždy v nás jednoduché, prosté a věcné pravdy budí nejhlubší dojetí, a tak se o odchodu a zániku tohoto velikého ducha minulé generace dovídáme z poznámek prosté ženy víc než z klinických nálezů a učených dizertací. Právě ona, která jeho dílu rozuměla snad nejméně, zbožná, vzdálená, netušící matka, vystihla - zázrakem síly opravdové lásky - jeho bytost nejlépe.

    Z německého originálu "Mater Dolorosa" zařazeného do svazku sebraných spisů Stefana Zweiga: "Zeit und Welt", vydaného v roce 1980 nakladatelstvím Fischer Taschenbuch Verlag GmbH, Frankfurt am Main, přeložil

    Praha 31.3.1990

    Ing. Jiří Nezval


    Nezaměstnanost: "Novináři z LN opět útočí"

    Jaroslav Vaško

    Pokud jste zvolili toto téma na základě titulku, opět se potvrzuje jeho důležitost ohledně čtenosti periodika. Tento titulek se totiž pouze snaží přiblížit k profesionalitě prestižního českého deníku, Lidových novin.

    Ve vydání ze dne 2.5.2000 je na titulní stránce a pak ve vnitřní části deníku uveřejněn článek, s rozhodně poutavým titulkem "Stát chce přimět nezaměstnané, aby si hledali práci", jako podtitulek je uvedeno "Nejnižší čistá mzda by měla poprvé těsně převýšit životní minimum". Pokud čtenář uvažuje logicky a neorientuje se v heslovitém uvažování většiny českých médií, je poněkud zmaten, neboť mezi uvedeným nevidí naprosto žádnou souvislost.

    Pokud článek s tímto titulkem přečte, zjistí, že se jedná o shrnutí problematiky výše minimální mzdy a její vazby na výši nezaměstnanosti. Článek navíc uvádí poměrně dostatek objektivních skutečností a opírá se o názory více nezávislých osob, jedná se však o krátké odpovědi na otázky, které nebyly zveřejněny. Základní otázkou ale je, co mělo z uvedeného článku vyplynout. Článek samozřejmě neříká že nezaměstnaní si za nezaměstnanost mohou sami a že kdo chce, ten si práci najde. Tato hesla (nic než hesla to také nejsou) bylo možné použít tak před několika lety, v současné době by taková formulace byla příliš silná i na Českou republiku. Vzhledem k tomu, že ale všechny skutečnosti v článku uvedené se týkají vazby minimální mzdy a nezaměstnanosti, a vzhledem k onomu "nádhernému" titulku chtěl autor zřejmě skutečně dovodit, že výše minimální mzdy a nezaměstnanost spolu přímo souvisí (v článku je používán termín "dobrovolná" nezaměstnanost), což je však poněkud odvážná konstrukce.

    Článek na uvedené téma by nicméně měl být rozhodně napsán. Sporný bude asi jeho formát, neboť téma skutečně nelze odbýt několika větami. Pokud chceme dojít k jakýmkoliv závěrům, měli bychom vycházet z podkladů, zjištěných s vysokou mírou pravděpodobnosti. Rozhodně by bylo zajímavé, zda byl v České republice prováděn průzkum, jehož cílem bylo zjistit, zda vůbec, a pokud ano, tak kolik nezaměstnaných je nezaměstnaných "dobrovolně". Dá se předpokládat, že se skutečně bude o určitou část populace jednat, pak se ale objeví další otázka, zda je jejich "dobrovolná" nezaměstnanost "dobrovolnou" od samého počátku, nebo je až výsledkem skutečnosti, že jejich nezaměstnanost trvala příliš dlouhou dobu. Pouze na základě takto objektivně zjištěných údajů by bylo možné zjistit, zda velikost takové skupiny nezaměstnaných je statisticky významná a jaké je k jejímu zmenšení zapotřebí podnikat kroky.

    Ve vztahu k minimální mzdě je samozřejmě nesporné, že jakákoliv mzda, kterou je třeba vyrovnávat sociálními dávkami je pro jejího příjemce demotivující, je ale výše mzdy jedinou motivací pro práci ? Pokud mám práci, mám totiž i naději, pokud práci nemám, moje šance na zlepšení mého postavení je minimálně o jeden stupeň níže než toho, kdo práci má, sama skutečnost, že náš finanční příjem je stejný nemůže hrát roli. Samozřejmě toto tvrzení by opět bylo vhodné doložit průzkumem, popřípadě ho i vyvrátit.

    Závěrem kouzlo nechtěného. V článku Lidových novin je uvedeno, že "navrhované zvýšení spodní hranice platů nemá na státní rozpočet přímý vliv, protože náklady ponesou zaměstnavatelé". Dále je vysvětleno, že ohrožení státního rozpočtu by hrozilo v případě strmého nárůstu minimální mzdy, která by se nutně projevila i v platových stupnicích státních zaměstnanců. Uvedená perlička na závěr je ale námět na  samo jedno velké téma. Motto "bojme se o státní rozpočet, zaměstnavatelé si už poradí", je bohužel i v současné době ještě používané a v zásadě akceptované, proč také ne, když je možné snést takové množství argumentů na zlé zaměstnavatele a hodný stát. Nic není černobílé, a tak by možná nebylo úplně špatné si uvědomit, že stát bez zaměstnavatelů existovat nemůže. Možná by v rámci populistických argumentů bylo vhodné si uvědomit i to, že zaměstnanec s platem asi 20000,-Kč dostane ve skutečnosti asi 15000,-Kč a jako pracovní síla stojí zaměstnavatele asi okolo 25000,-Kč, tzn. že asi 10000,-Kč jde státu (daň, sociální a zdravotní pojištění, o kterých nikdo neví, nakolik jsou to pojištění a na kolik daně). Má tato skutečnost vliv na zaměstnanost, na vztah zaměstnavatel stát, na vztah zaměstnavatel zaměstnanec, ap. ? Pokusil se to někdo zjistit ? Je to možné vůbec objektivně zjistit ?

    Uvedené otázky jsou rozhodně citlivé a by nebylo špatné, pokud by se k tomu osoby, které mají k dispozici skutečně relevantní informace jak z České republiky, tak ze zahraničí (jedná-li se o fakta, která lze zevšeobecnit) vyjádřily.


    Romové v Kanadě: Kanadská vláda se vychloubá pomocí pár ojedinělým osobám

    Tomáš Pecina

    Pane Culíku,

    jsem stoupencem zásady, že tak jako neexistuje vyhláška, která by každému majiteli domu narizovala ubytovat jednoho žebravého bezdomovce, má každý stát právo urcit, komu umožní imigraci, clánek o situaci ceských Romu v Kanade me ale notne nazdvihl. Kanadská vláda se chová jako továrník, který postaví deseti ze svých peti set zamestnancu rodinné domky, a vodí tam na prohlídku hosty, aby se pochlubil, jaký je lidumil. Jak jsem vloni napsal v CER, je to situace oboustranného pokrytectví. Kanadská vláda pres svými volici-blbecky predstírá, že jí jde o blaho ceských Romu (a proto jim zakáže vstup do zeme), a ceská vláda na to pristoupí a horecne "vykazuje cinnost", aby demonstrovala pred svetem snahu o zlepšení situace. Všichni pritom vedí, že rešení leží v horizontu dvou až trí generací, a daleko úcinnejší (a levnejší) než podpurné programy - vcetne pritroublých mediálních kampaní - by bylo, kdyby ceská vláda odstranila rasismus ze svých institucí, jako jsou policie a školy. Jenže to by se, bohužel, nedalo tak efektne "vykázat", a tak se Romové musejí být rádi, že dostali aspon neco, a spokojit se s rolí usmevavých a vdecných exponátu v tomto muzeu politického cynismu.


    J. Pospíšilovi: Nemravná čistka českého občanství

    Václav Pinkava

    Vazeny pane,

    Ad: http://www.britskelisty.cz/0004/20000428n.html#13

    Soudim, ze pokud si nekdo nezaujate a vecne precte, co jste napsal, bud s Vami souhlasi ve vsech bodech, anebo mu to nejak neuvazuje.

    Jak pisete, zakon o nabyvani ceskeho obcanstvi neni vubec rasisticky. Je vsak nadherne intelektualne alibisticky, jako vas clanek, soudim.

    Poznamka pod carou od pana Culika je podivna, asi si nevsiml ze nikdo neupiral sebezavsivenejsimu a sebekriminalnejsimu (byt sebebelejsimu) Cechoslovakovi jeho ceskoslovenske obcanstvi. Uderem pulnoci z 31.12.1992 na 1.1.1993 mu vsak dejiny sebraly stat, jehoz obcanem byl. Pan Culik ma v tomto ohledu srdce na pravem miste, jen mozek mu nejak vynechal.

    Totiz, uderem pulnoci 92/93 vznikla jedinecna prilezitost udelat takovou tlustou a neprekrocitelnou caru za minulosti, oprostit se vsech zivlu. Ceske obcanstvi mohli dostat jen ti bezuhonni, cestni, neposkvrneni atd. Nasledne statisticke vylidneni teto zeme by vsak bylo na povazenou, a bylo tedy treba nalezt vhodny klic k eugenii naroda, aby narod jako takovy nezmizel a pritom byl mravne obrozen, alespon na papire.

    Slo se na to tedy filutatntsky a ucelove, jak vsichni vime. Proc si to zastirat?

    Totiz, proc mit mezi ceskymi obcany jen obycejne zlodejicky a vytrzniky, kdyz chceme byt svetovi. Kradez neni prece intelektualni vykon srovnatelny s tunelovanim celych podniku paralegalni cestou.

    Tak se uzakonil paragraf ktery roizlisoval mezi cestnymi 'ja nic ja muzikanty' a necestnymi trestanci za cokoliv, hromadne amnestie vubec nepocitaje...

    A vysledek. Statisticky vzato jsme Cesi vyspelejsi a svetovejsi. Mame mezi sebou jako spoluobcany zlocince mnohem tezsiho kalibru nez je nejaky ten kapsar.

    A nikdo nas nemuze pravem napadat za rasismus, v tom s vVami skutecne souhlasim.

    Pochcali jsme vsechny ty moralisujici rasisticke Zapadaky z vysoka, na filutantstvi jsme holt machri, ze?

    Poznámka JČ: Pan Pospíšil je spojen s činností Vlastenecké fronty, Britským listům to však při posílání svých příspěvků neuvedl. Nicméně se na  diskusi na toto téma v BL objevily odkazy na internetových stránkách Vlastenecké fronty.


    Český zákon o občanství byl tolerantnější k Romům než jsou Němci vůči Turkům

    Jaroslav Štemberk

    Vážený pane Čulíku,

    Vaše poznámka k článku p. Pospíšila je rovněž značně nepřesná. Ve Vámi naznačených případech Romů, kteří neměli čistý trestní rejstřík, se nejednalo o odebrání českého občanství, ale skutečně o jeho neudělení. Šlo o  to, že podle původního znění zákona o státním občanství ČR nebylo umožněno občanům Slovenské republiky s trvalým pobytem na území ČR přihlásit se k  českému občanství, pokud neměli čistý trestní rejstřík. (Dalšími silně kritizovaným ustanoveními byla ta, že občan SR, který se přihlásil o  občanství ČR, se současně musel vzdát slovenského občanství a udělení občanství SR znamenalo automatickou ztrátu občanství ČR, ačkoli slovenský zákon umožňoval dvojí občanství; toto bylo zrušeno Ústavním soudem ČR na  základě ústavní stížnosti P. Uhla.)

    I tak však byl zákon o občanství ČR k Romům podstatně měkčí oproti zatím platnému zákonu o občanství SRN, podle kterého může být občanství odepřeno i  tomu, kdo se v Německu narodil, celý život tam žije a má čistý trestní rejstřík, pokud není německé národnosti a německé občanství neměl v den jeho narození žádný z jeho rodičů. Podle odhadů je mezi v současné době v ČR žijícími Romy nejvýše 5% těch, jejichž alespoň jeden předek žil na našem území před r. 1945. Pokud jde o  území dnešní ČR, percentuelní podíl obětí nacistické genocidy byl mezi Romy téměř stejný jako mezi Židy. (Podíl Čechů na genocidě Romů byl přitom daleko výraznější než na genocidě Židů, která byla prováděna prakticky výhradně Němci.)

    Jestliže by ČR přistupovala k Romům zcela stejně jako SRN k Turkům, pak by měla občanství ČR pouze nevýznamná menšina Romů, kteří žijí na našem území.

    Se srdečným pozdravem

    J. Štemberk

    Poznámka JČ: Otázka je, zda pro obyvatele českého území lze vznik českého občanství považovat za přirozenou kontinutu předchozího občanství československého, anebo za něco absolutně jiného a nového. Jsem přesvědčen, že měla platit první alternativa.

    Považuju za dost znepokojující, že zde pan Štemberk označuje Romy za osoby, které mají být vyděleny z příslušnosti k českému společenství, že jsou stavěni na roveň tureckých přistěhovalců v Německu. - Německé zákony o občanství, založené na "krevní" příslušnosti, jsou ovšem kontroverzní.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|