Zajímavé jsou také postupy vyřizovánístížností Radou ČT. Na podněty občana T. Peciny téměř nereagují; dotazy politiků je zaujmou mnohem více.

Jak by se tito úředníci dali pohnout ke slušnějšímu chování? Vznášejí se nad občany jak duch nad vodami.

Jindřich Marek: "Jsem šokován a zhnusen" (kupodivu však nikoliv svým vlastním chováním)

Jan Hora

rano jsem Vam a panu Markovi posilal reakci na "odpoved" pana Marka panu Skopovi. Nyni Vam posilam "odpoved" pana Marka mne. Nestacim se divit. Jan Hora.

Date: 24.5.2000 8:30
Od: Marek Jindřich, marek.jindrich@vlada.cz
Komu: janhora@post.cz
Vazeny pane,

jsem sokován a zhnusen, ze soukroma sdeleni grafomanum o zavazne nemoci meho kolegy, ktereho pan Skop zostudil v Britskych listech, jsou dale sirena a takto potom Vami demagogicky nekompetentne interpretovana. Navic mi podsouvate vyroky, ktere jsem nerekl, a ohanite se demagogii hodnou komunistickeho rezimu (tehdy se rikalo "my delnici platime a zivime inteligenty", dnes se rika "my danovi poplatnici zivime uredniky" - vezte, ze i ja, moje rodice, sourozenci, pratele, znami a sousedi platime dane - nedeljte ze sebe danoveho oha, ktery muze kazdeho ponizovat a urazet).

Je sice dnes modni delat "hon na uredniky", ale Vase vyzvy, abych se omluvil panu Skopovi - a dokonce "vsem obcanum CR", radeji nebudu komentovat, abych neurazil Vasi jemnocitnou dusi.

Jelikoz jste mne nestydate urazil ve veci, ktera nesouvisi s Vasi osobou a  svym zpusobem ani s mym zamestnanim (ohradit se proti hyenismu grafomanu ma pravo kazdy obcan), koncim s Vami tuto - soukromou!!! - rozpravu.

J.Marek

Na obranu Jindřicha Marka

Petr Možný

Poznámka JČ: Rád bych opravil dva omyly.Odpovědi na dotazy veřejnosti z Úřadu vlády nikdy nemohou být označovány jako soukromé, ani tehdy, kdy tím pisatel, státní úředník chce skrýt svou vulgárnost. Veřejnost má plné právo vědět, proč nebyl pan ministr Karel Březina na vojně. Pan Březina nemá jako ministr právo tyto skutečnosti skrývat. Pokud je chtěl skrývat, neměl se stávat ministrem. To je cena, kterou musí člověk při vstupu do veřejné sféry zaplatit.

Jiří Jírovec

K rozhlasové debatě s Ivanem Hofmanem a Přemyslem Vachalovským

myslím, že nemáte pravdu v argumentech, kterými uzavíráte v BL z 24. května diskusi o publikování svazku Kato. Nevím, proč Vás pohoršují výroky Přemysla Vachalovského a nikoli jednání ministerstva vnitra, které zjevně nakládá se svazky a údaji, jak se mu zachce.

Vaše zásada nepoužitelnosti neověřitelných textů je jistě upřímně míněna, ale kdybyste ji dotáhl do konce, musel byste skončit s Britskými listy. V podstatě nemůžete ověřit vůbec nic, protože kdokoli Vás může kdykoli napadnout, že jste určitou informaci dostal buď od nepovolaného člověka nebo, že je stejně všechno jinak nebo tajné. Jak jistě víte, jediné východisko z tohoto začarovaného kruhu je zdravý selský rozum a přehled, který umožňuje dávat si věci do souvislostí. Nevyčítejte panu Vachalovskému, že je vidí.

V textu, který jsem Vám poslal (email se možná ztratil a tak článek přikládám ještě jednou) jsem se pokoušel naznačit, že nejde o Kavana, ale o princip. Buď svazkům věříme nebo ne. Pokud se jim věří v případě "nýmandů" a nevěří u vybraných prominentů, pak je něco v nepořádku.

Stejně jako je v nepořádku to, že nikdo stejně nemůže dokázat pravost nebo nepravost jakéhokoli svazku ani jakékoli manipulace s ním, a to i kdyby měl nakrásně přístup k celému archivu MV.

Domnívám se, že by Vás tato situace měla jako novináře svrchovaně zajímat. Mimochodem, proč se nepozastavujete nad tím, že televisní stanice Thames dostala onen svazek v roce 1991 a pracovala s ním, přestože nemohla vědět, zda je autentický nebo ne. Byl tehdy porušen zákon tím, že byl svazek předán britské televisi? Pokud ano, byl za to někdo odsouzen? Ví premiér Zeman, že k svazek někdo zveřejnil už před léty? Pokud ano, jak může hrozit soudem českým vydavatelům spisu Kato za to, že vydali něco, co je dávno ve veřejné doméně a to bez jejich přičinění? To je otázek, pane Čulíku, to je otázek a vy byste to chtěl zamést pod koberec?

Přečetl jsem si pozorně Vaši diskusi s Ivanem Hofmanem a Přemyslem Vachalským. Vy argumentujete tím, že se svazek, který Benjamin Kuras dostal od televisní stanice Thames se nezachoval a o několik výměn dál tím, že (neexistující) první správa považuje Kavanův svazek za živý. Tak kolik těch Kavanových svazků vlastně je a kdo s nimi na ministerstvu vnitra manipuloval a manipuluje? A vy, místo abyste připustil, že tady něco silně nehraje, se pouštíte do Přemysla Vachalovského za to, že sdělil posluchačům osobní zkušenost s tím, jak ho Jan Kavan přesvědčoval, aby nestávkoval. Nějak to mi to k Vašemu bývalému stylu nesedí. Nevím, proč jste se změnil.

Vachalvského vzpomínka je pravděpodobně dokazatelná svědecky, protože těch studentů držících hladovku bylo jistě víc a lecos ještě pamatují.

Zcela paradoxně i vy sám dáváte v rozhovoru k lepšímu neověřitelné informace o živých svazcích. Kdo Vám ty informace poskytl (pokud to nebyl mluvčí MV) a jak můžete dokázat, že jsou pravdivé? No vidíte, a jste u Janouchů - což byl eufemismus mého nezapomenutelného kanoistiky a noblesního jednání, Jeronýma Řepy, pro "být v pytli" (nebo ještě hůře).

Chtěl bych Vás ještě upozornit na to, že je dost pravděpodobné, že soudní rozsudky týkající se Kavanovy záležitosti, nejspíš znamenají pouze to, že materiály, které měl soud k dispozici, neprokázaly, že Kavan s Stb spolupracoval vědomě. Těžko totiž lze předpokládat, že jakýsi obvodní či městský soud měl neomezený přístup do archivů MV a ke svědkům, aby mohl uzavřít, že materiály ministerstva vnitra prokázaly, že Kavan nespolupracoval vědomě. Což jsou dvě diametrálně odlišné věci.

Ať je to jakkoli, jakou máte záruku, že ministerstvo vnitra materiály pro soud nezfalšovalo. Jaký máte důkaz, že soud posuzoval autentický svazek? Na základě čeho věříte soudnímu výroku? Jak víte, že soud nebyl ovlivněn politiky?

Na závěr mám ještě podnět pro pana Pecinu. Místo pátrání po platech v televisi by mohl dělat něco důležitějšího: potrápit Parlament, premiéra i presidenta žádostí o objasnění toho, kdo vlastně MV kontroluje, kdo je zodpovědný za chaos, který tam evidentně ve svazcích vládne a kam se poděla jejich osobní odpovědnost za možné zneužívání moci, kterou vlastníci estébácké pozůstalosti nesporně mají.

Zdraví Vás

JJ

Znovu Kavan

Jiří Jírovec

Presidentův názor je zajímavý proto, že on sám podepsal lustrační zákon, který informační zdroje Stb považuje za apriori spolehlivé a na jejich základě nálepkuje občany ČR. Protože Havel má s Stb svoje zkušenosti, je třeba silně pochybovat o tom, že k výše uvedenému úsudku o nespolehlivosti jejich informací dospěl teprve včera nebo předevčírem.

Z článku v Lidových novinách, které citovaly Havla podle českého vysílání BBC, bohužel nevyplývá, zda se presidenta někdo zeptal, jak dlouho ve své moudrosti ví, že se spisům Stb nedá věřit a jaká je záruka, že pozitivně lustrovaní lidé nejsou obětí stejného posmrtného žertu Stb jako Kavan.

Byl-li a je-li president Havel přesvědčen o tom, že zdroje Stb jsou nespolehlivé, bylo a je jeho morální povinností neustále vystupovat proti jejich používání a zamezit tak škodám, které mohl lustrační zákon napáchat na lidech.

V souvislosti s Stb je zajímavé i to, že její činnost, alespoň jak se mi zdá, jakoby končí někdy v padesátých letech - řekněme mučením velebného pána Toufara za čihoštský zázrak. Zabýváme se staříky, kteří "byli u toho" a je jim sedmdesát, osmdesát let. A přitom Stb byla při silách ještě před deseti lety. To znamená, že mnozí z lidí, kteří rozpracovávali disidenty, a třeba i Kavana jsou ještě v nesklerotickém věku a  mohli a měli by lecos z toho, jak se vlastně věci měly, objasnit. Právě kvůli těm možným omylům.

Zveřejnění spisu Stb je věc pro politiky nepříjemná, protože není vyloučené, že přijdou další materiály, týkající se jiných osob.

Za povšimnutí stojí ukvapený výrok premiéra Zemana, který rovněž přinesly Lidové noviny. Podle něj prý porušili vydavatelé svazku zákon, protože vyzradili státní tajemství. Jediný zákon, který mohli porušit, je ovšem zákon o lustracích, který nařizuje, že informace o stycích občana s Stb nesmí být zveřejněna bez jeho souhlasu. Například vydání tak zvaného Cibulkova seznamu je zcela jasně protizákonné, ale nikdo proti němu neprotestoval.

Jaké státní tajemství (ČR) mohl svazek Stb, uzavřený nejpozději v roce 1989, obsahovat je u boha. To si spíš Zeman si nedal pozor na jazyk a nepřímo potvrdil, že vláda kryje Kavanovu minulost, aby mohl jako ministr zahraničí přicházet do styku s informacemi NATO.

Veřejně činné osoby se nemohou ubránit tomu, aby jejich skutky a přístupy nebyly zkoumány. A používány i v politickém boji. To se ostatně děje kdekoli jinde.

Například v USA je běžné, že nominace politiků do funkcí padá v okamžiku, kdy se objeví podezření, že není v šechno zlato, co se třpytí.

Kdybychom přenesli americký přístup (obratně využívaný opozicí zrovna vládnoucího presidenta) do českých poměrů, viděli bychom, že je zcela jedno, zda Kavan o spolupráci s Stb lže nebo mluví pravdu. Vtip totiž je v tom, že svými hloupými styky s velvyslanectvím země z níž emigroval, vzbudil pochybnosti o své minulosti. V USA by to stačilo na vyloučení z vládních funkcí.

Pokračování Kavanova případu odráží neschopnost české společnosti - přesněji řečeno českých politiků - vyrovnat se s vlastní minulostí. Lustrační zákon k tomu zjevně nepomohl. Patrně ani nemohl, protože byl počat politiky, z nichž mnozí měli sami máslo na hlavě. Považujeme-li spolupráci s Stb za klíčový prvek minulosti i současnosti české společnosti, pak se nemůžeme divit, že existuje hlad po informacích a že tyto informace budou používány v politickém boji tak dlouho dokud pamětníci časů Stb nebudou pod drnem.

Kavan sám má smůlu v tom, že přes všechna privilegia, kterých se mu dostává díky jeho pozici, že existuje přírodní zákon precisně formulovaný Járou Cimrmanem: "Dokázat se dá všechno, kamaráde, ale to že nejseš fízl, to nikomu nedokážeš."

Kavanův případ není o absolutní pravdě (viz PS). Je o tom, jak je Kavan vnímán. Je o vzájemně podpůrném systému politiků, kteří vytvářejí pravidla hry tak jak se jim to hodí, a pokud se do nich nevejdou, hledají zadní vrátka.

Jiří Jírovec

Poznámka JČ: 1. Pohoršuje mě, že za posledních deset let činitelé ministerstva vnitra nakládalo se svazky a údaji od bývalé Stb, jak se mu zachtělo, často k účelovým kauzám.

2. Neověřitelné texty jsou skutečně nepožitelné. Nechápu, co lze z třicet let starého policejního svazku, anonymně sestaveného pod ideologickými, účelovými a jinými tlaky použít. Přesvědčivější by bylo svědectví pana Vachalovského a kolegů u soudu, jenže mám dojem, že více než dohady o případné spolupráci Jana Kavana s případnými různými tajnými službami nemají. Britské listy nepublikují neověřené informace. Vznášejí ovšem otázky, na něž se dožadují odpovědi. V Kavanově případě je však pravda nezjistitelná, pokud například časem nevyjde najevo z Británie, že byl třeba agentem MI5.

3.Jde o nedorozumění, domnívá-li se Jiří Jírovec, že zastávám názor, že v některých případech jsou snad policejní svazky průkazné. Zastávám názor, že v žádných případech nejsou průkazné.

4. Jistěže byl porušen zákon, byl-li svazek předán začátkem devadesátých let komerční britské televizní stanici, která měla s  Kavanem spor. Jenže jestliže za to nebyl nikdo stíhán v tehdejším Československu, domníváte se, že je realistické, že by česká vláda stíhala zahraniční firmu?

5. V rozhlasové diskusi jsem neargumentoval, že se původní policejní svazek nedochoval a zároveň, že je živý. Argumentoval jsem, že vzhledem k tomu, že se lidé, kteří organizují protikavanovské kampaně, dopustili už dvakrát, určitých, řekněme, nepřesností, nemohu považovat to, co vydali, za průkaznou věc, konec konců pan Vachalovský konstatoval, že "on tady není od toho, aby něco dokazoval". Zároveň vím, že svazky, které byly na někdejší 1. správě, nebyly nikdy předány do archívu a jsou považovány za svazky živé. Tím se nijak nevyslovuji ke kvalitě svazků ani k tomu, do jaké míry je svazek "KATO" případně totožný s tím, co vydali pánové Bok a Vachalovský. Nemám možnost to ověřit, a i kdyby tato možnost existovala, i výchozí "autentický" materiál Stb je zjevně pochybné kvality.

6. Informace o tom, že svazky z 1. správy nebyly uloženy do archívu,jsou ověřitelné.

7. Je velmi nepravděpodobné, že by se soud při rozhodování o Kavanově vině či nevině rozhodl pod politickým tlakem v jeho prospěch, protože tou dobou byla česká vláda proti Kavanovi velmi ostře zaujata a tisk proti němu vedl kampaně.

8. Veřejně činné osoby sice musejí ve zralé demokracii odstoupit, vznikne-li proti nim podezření, avšak v těchto demokraciích existují většinou dosti nezávislé a soudné sdělovacíí prostředky, které ve většině případů dokáží rozlišit, zda jde o autenticky vážné podezření, anebo o uměle vyvolanou PR kampaň, jejímž prostřednictvím se snaží určitá dílčí nátlaková skupina zničit kariéru politika-protivníka. Otázka pro pana Jírovce: budou-li PR agentury vyrábět placené kampaně ve sdělovacích prostředcích proti jednotlivým ministrům, bez samostatného soudného rozhodování sdělovacích prostředků, o co ve skutečnosti jde, mají ti ministři při vzniku každé takové kampaně automaticky odstupovat?

9. Jsem přesvědčen, že jsou daleko vážnější záležitosti, pro něž by měl být ministr Kavan kritizován. Například chaos na jeho ministerstvu, v jehož rámci je zabraňováno studentům ze zahraničí, aby pokračovali ve svém postgraduálním studiu v ČR (viz v Britských listech publikovaný případ čínského studenta) a dále nehorázný ústupek britské vládě, v jehož důsledku budou zabraňovat cestě do Británie britští imigrační úředníci už na ruzyňském letišti!! To prosím Jan Kavan schválil!

Štěpán Kotrba

Gratulovat se nemusí sněmovně, ale ocenit se musí buldočí vytrvalost a liščí chytrost, vedoucí k naprostému vítězství lobbyistické skupiny výrobců a prodejců informačních technologií, sdružených pod značkou SPIS (www.spis.cz) I když odborníci měli k prvním verzím návrhu zákona, který SPIS zpracoval, zásadní výhrady a vypadalo to na vleklý souboj argumentů ( [I růže může kvést modře), politického kalkulu i demagogie ve sněmovně, nakonec byl cestou "velké dohody" návrh schválen. Tak jak se předpokládalo. Za pritomnosti 186 poslankyn a poslancu se pro zakon vyslovilo 169 pritomnych a nikdo nebyl proti. Tváří v tvář elektronickému obchodu a jeho propojení na sněmovnu se odpůrci zákona o elektronickém podpisu odvážili při hlasování tak akorát "jít se vyčůrat".

Pro práci sněmovny tak vzniká nový precedens průchodnosti multipartajního "pragmatického posunu". Třeba to dopadne tak, že vznikne SVK - Strana Velké Koalice, a činnost parlamentu se vrátí k ospalému klidu normalizačních husákovských let ... :))) Nicméně - gratuluji.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Dobrých zpráv nikdy není dost, přidejme tedy radost z toho, že se nepotvrdila jedna špatná, totiž podezření, že se premiéři Zeman a Dzurinda místo se zlatou cihlou nechali fotografovat s atrapou.

Cihla byla pravá, navíc ji guvernérovi Národní banky Slovenska, který ji přivezl na oficiální ceremonii, nikdo neukradl.

Ostraha byla bdělá, politici nelhali - lepší konec ten příběh nemohl mít.

Opačně se bohužel vyvíjí příběh s italským referendem o změně volebního systému, o kterém byla řeč v pondělí. Vydávat respekt italských politiků k hlasu lidu jako dobrý příklad pro politiky naše, bylo zdá se předčasné.

Po té co změnu volebního systému na většinový neodhlasoval lid, naznačují poslední reakce italských politiků, že možná volební systém velké strany změní samy, podobně jak se k tomu schyluje v ČR: Bez referenda, v parlamentu.

Silvio Berlusconi, šéf pravicové opozice, prý po úspěchu v dubnových krajských volbách a po té, co mnoho Italů o víkendu uposlechlo jeho výzvy bojkotovat referendum, začíná kalkulovat s možností, že by v případě vítězství v předčasných volbách nemusel být závislý na kompromisech s malými stranami.

V Itálii by změna volebního systému podle odborníků znamenala redukci parlamentních stran na pět až sedm, tedy na polovinu současného stavu.

Vypadá to zkrátka tak, že místo toho, aby italští politici dali těm našim dobrý příklad respektu k občanům, ocení naopak inspiraci, jak občana obejít.

V pátek dostanou Italové z České republiky vzkaz, že i pět stran je příliš. Náš recept na stabilitu je prostý: Třicet procent hlasů jako mandát pro vládu jedné strany. Bez referenda, právem vyvolených.

Vysílá se ve čtvrtek 25. května 2000.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Pokles popularity Miloše Zemana přisuzuje STEM způsobu, jakým měnil ministry, nicméně z výsledků IVVM se zdá, že tyto výměny obraz vlády v očích veřejnosti nezhoršily.

Politikové výzkumy podle stranické příslušnosti buďto vítají, anebo zpochybňují, někteří je pak nepřeceňují, a konečně někteří o nich nahlas přemýšlejí.

Jaroslav Bašta se domnívá, že premiér doplácí na nepopulární kroky vlády, Lubomír Zaorálek naopak soudí, že se vládě daří zachovat sociální smír a pomáhat podnikům a tomu vděčí za rostoucí důvěru.

Takto asi vysvětlení dramatického poklesu přízně Miloše Zemana u voličů ČSSD hledat nelze.

Více asi napovídá třetí průzkum, který se nezabývá politiky, ale společností, která je hodnotí. Když se STEM zeptal občanů na to, které životní hodnoty jsou pro ně nejdůležitější, osmdesát procent tázaných uvedlo na prvním místě klid. Sedmdesát jedna procent lidí u nás považuje za podstatné mít zajímavou a užitečnou práci, ale na úspěchu a uznání záleží pouze osmačtyřiceti lidem ze sta a na kvalifikaci čtyřiačtyřicet. Většina prostě touží po klidu, rodinném štěstí, k čemuž je pro ně důležité mít zajímavou práci a hodně peněz, které umožňují dobře si žít. Není ničím překvapivé, že takto převážně orientovaná společnost pociťuje sympatie k Petře Buzkové, Václavu Fischerovi a Stanislavu Grossovi, kteří vystupují klidně a slušně. Spíše je překvapivé, že si tento způsob chování neosvojují politikové neoblíbení. To že politikovi nezáleží na popularitě ještě nevysvětluje, jaký smysl má pro něj být nepopulární. Zjevně žádný.

24. května 2000

Jiří Kouba

Pan Jodlovski se mj. podivuje nad výlučností vyjádřenou povýšením obecnějšího "lidé" na jméno celého národa:

Proč říkáte cigánům "romové"? Odjakživa to přece byli cikáni (tady na severní Moravě "cigáni") a jestli se dá věřit aspoň některým novinám, tak slovo "rom" v cigánštině znamená "člověk".

Takže pokud by se tak označovali, tvrdili by, že oni jsou lidi a my ne.

Ať už tomu tak je nebo ne, jako amatérský etnograf bych chtěl ujistit p. Jodlovskiho i ostatní čtenáře o tom, že by šlo o jev zcela standardní. Příklady, které uvedu, se týkají severoamerických Indiánů, avšak odborníci na Asii, Afriku by můj výčet jistě potvrdili nepřebernou řadou dalších příkladů.

Většina kmenových společentví, spojených jazykem, rity, kulturou, obrannou politikou vůči jiným podobným komunitám sebe označuje termínem, který ve vlastním jazyce znamená "lidé", někdy s přívlastky výlučnosti. Tentýž kmen je ale v širším povědomí díky druhému jménu, které vytvořilo okolí a které v některých případech již tak lichotivě nezní.

Znáte Indiány Ndé ? Asi ne. A co Lenapy? A kmen Nýc ? O všech jste četli v mayovkách a cooperovkách, jenže pod těmi druhými jmény.

Ndé (místně a nářečně Na Diné, Indé, N'Né, Tindí , De Indei) , významem "Lidé" ---alias---Apači , významem "Nepřátelé"

jejich příbuzní, také Na Diné ---alias---- Navahové , významem eufemisticky "Velká pole" , možná ale "Zloději z polí"

(a pro úplnost dalších 51 kmenů Na Diné v Kanadě a na Aljašce, známí jako Otroci, Králíci, Lidé od Měděné řeky atd., od nichž se kdysi dva právě zmínění bratranci odtrhli)

Dakota, Lakota, NAkota, významem "Lidé", "Spojenci" ---alias--- Nadoweiswi , významem "Hadi, zmije", zkomoleno na Sioux

Lenni Lenapé, významem "Jediní opravdoví lidé" ---alias------ Delawarové , pojmenováni podle jistého evropského diplomata

Nýc , významem "My" ------alias--------- Ute, Utahové

Kaigwu, významem "Královští lidé" -------------------- zkomoleno na Kiowa

a to je jen nepatrný zlomek.

Původ jmen "civilizovaných národů" , které se hrdě stavěly (a jednotlivci dodnes staví) třeba nad ty výše jmenované a třeba nad Romy je spíše zastřený( ví někdo stoprocentně, co znamená Čech ? ) , přesto popsaný fenomen žije dál. Ne zrovna ve jménech, s větší schopností abstrakce nám zobecněl a povýšil.

POřád je ale slyšet ty dva hlasy:

"To my jsme ..... Lidé"

"To jsou ty Zmije (kurvy, mrchy....) zrádný (mizerný, všivý, ...atd)".

Služebně starší princip kolektivně glorifikujícího (nás) a kolektivně defamujícího (ty jiné) jména nahradil princip generalizujícího přejného přístupu k nám a neméně generalizujícího odmítavého k těm druhým. Některé články z diskurzu o Romech tím směrem ukazují vcelku zřetelně.

Jiří Kouba

Ludvík Vavřina

prispevek pana Pospisila bohuzel konstatuje fakta. Co se tyce pani Banomove, chapu, ze se dere za sve, ale tvrzeni, ze tu jsou 700 let, je trosku nepresne. Z teto skupiny valku prezila jen hrstka a soucasna 200 tisicova populace tohoto etnika se zde objevila jako nasledek presunu ze Slovenska a snad i Madarska. Souviselo to tusim se znovuosidlovanim pohranici. Co se tyce zdi, to je velmi vdecna medialni bublina, rekl bych, ze proromsti aktiviste vyvadeli jak rabini pred pojistovnou. Pripad prasecaku neni jednoznacny, vetsina tabora byla mimo areal a muzeme se prit, do jake vzdalenosti od pietniho mista bude teren zplanyrovan. Nemyslim si, ze pamatnik by byl tak giganticky, aby se kryl s pudorysem tabora. Vetsim problemem je priserny smrad z prasat, ktery silne rozptyluje pietni myslenky.

Problem je, jak dal. Zatim se opravdu na cikany-Romy divame z hlediska sto let stareho Ottova slovniku naucneho : ".. stiti se prace a nemysli na budoucnost" a vetsina z nich se moc nesnazi nas pohled zmenit. Co s tim delat?

Masivni zvyhodnovaci akce podle mne jen povedou k zvyseni drzosti nekterych jedincu, nebot se bude osvedcovat postup "ty jsi povinen mi dat penezenku, jinak jsi rasista". Parazitismus se pouze posili. Uz dnes nekteri pseudoaktiviste zasantrocili statni prostredky venovane na ruzne bohumile akce. Jeste ke vsemu kazda akce plodi reakci a vysledkem bude pronikave zvyseni rasistickych nalad ve vetsinove populaci.

Pristup "padni komu padni" vypada dobre, horsi bude vydrzet dost dlouhou dobu, nez prinese vysledky. Vzpominam si, jak stary cikan na pile knoural, ze ho mistr honi do prace protoze je cernej. Duvod byl jen ten, ze se priserne flakal a s barvou kuze to nemelo nic spolecneho. Proste pri tomto pristupu budou vsichni slusni rasisti, kteri ublizuji tem hodnym, lec neprizpusobivym. A zatimco vetsinova cast populace bude platit pokuty a chodit do basy, kazdy soud s cikanem bude mit dohru nekde jinde (nejlepe v kongresu USA).

Zrizeni rezervace, kde by si zili po svem mi prijde trochu anachronicke, i kdyz jsou vlady, ktere by nam mohly poskytnout cenne rady.

Snad by byla pouzitelne cesta maleho zvyhodnovani tech slusnych a postupneho ubyvani tolerance v pripadech kdy ma clovek nejen prava, ale i povinosti (napr. platit najemne, elektrinu apod). Zvyseni vzdelanosti je dulezitym faktorem, ale zajem je zatim maly a mnozi ve snahach vladnich i nevladnich vidi cestu, jak absolvovat skolu bez uceni.

Poznámka JČ: Cestou vpřed je energická kampaň proti proticikánským předsudkům ve většinové české populaci ("Je nespravedlivé tvrdit, že všichni cikáni jsou zloději", atd. - nynější plakáty s nápisem "Poznáte barvu jeho kůže?" jsou neúčinné a nesmyslné, protože Češi nereagují na kůži, ale přenášejí podle její barvy na Romy jako na celek určité společenské zvyky) a zároveň tvrdý postih veškeré kriminality, ať je o Romy či Neromy, kteří ji páchají. Tedy: budovat policii a bojovat proti uplatňování kolektivní viny ve společnosti.

Milan Cihlář

již delší dobu se chystám reagovat na nářky Vaše i jiných o českém rasismu a diskriminaci Romů u nás, avšak pan Josef Pospíšil v BL z 24.5.2000 vyjádřil svými slovy můj názor zcela přesně.

Znám tyto naše spoluobčany velmi dobře, neboť pocházím z města na severní Moravě, kde tvoří zhruba 10% obyvatel (důsledek promyšlené demografické politiky komunistické vlády po vyhnání sudetských Němců v roce 1946) a strávil jsem v jejich sousedství celé své dětství a rané mládí. Vím, že tito chudáci umějí nejlépe vše zničit, spotřebovat a pak jen přijít s nataženou rukou. A přestože ve valné většině neplní své základní občanské povinnosti, jsou v pohodě a vůbec jim to nebrání dožadovat se práv, o kterých se bílé většině zpravidla ani nesní. Za naprostou nehoráznost a výsměch všem, kteří pracují a poctivě odvádějí státu všechny desátky, považuji například zpětné vyplácení sociálních dávek těm, kteří se vrátili z několikaměsíční placené dovolené v západní Evropě či Kanadě. Neviděl jsem však nikdy, že by si naši spoluobčané tmavší pleti za ušetřený peníz sami postavili vlastní dům. Naopak. Nové domy, které pro ně postavili bílí rasisté, dokázali velmi brzy zničit a vybydlet. V našem městě proto tyto rodiny vždy fungovaly spolehlivě jako předdemoliční četa. Kde územní plán počítal s demolicí budov, tam byli z již vybydlených domů přestěhováni Romové. Tak postupně úspěšně infiltrovali do všech částí města, které dokázali dokonale zohyzdit. S výjimkou čtvrtí nových soukromých rodinných domků postavených po roce 1970, kde dosud nebydlí ani jedna rodina Romů. Nikoliv však proto, že by jim bylo kdykoliv upíráno právo zakoupit si v těchto lokalitách pozemek.

V této souvislosti mi poznámka o 700 letech spolužití v příspěvku Karolíny Banomové připadá poněkud kontraproduktivní, protože není pro Romy příliš lichotivé, že se za těch sedm století pobytu v kulturních zemích nedokázali, až na výjimky, pozvednout ze své takřka středověké úrovně (viz i v těchže BL kritizovanou reportáž pana Velíška o Romech ve Španělsku). A jestliže někdo nechce, je to horší, než když nemůže.

Nikdy jsem netrpěl žádnými předsudky vůči jiným národům či rasám, rozlišuji pouze lidi slušné (které lze jistě nalézt i mezi Romy) a ty ostatní. Domnívám se však, že všichni naši halasní a velkohubí zastánci práv našich nepřizpůsobivých romských spoluobčanů, kteří si ve skutečnosti jen přihřívají svoji polívčičku, by měli nějaký čas žít v jejich společnosti či okolí. Rovněž pak Ti, kteří zpoza hranic pokrytecky hlasitě křičí, přestože sami mají máslo na hlavě (nemyslím tím teď Vás, pane Čulíku, ale oficiální představitele států). Nebyla snad Británie největší koloniální mocností světa, která s domorodými obyvateli zacházela jako s občany té nejnižší kategorie? A co nedávné rasové nepokoje v Británii? Proč se Británie přílivu našich ubohých slušných romských spoluobčanů tak vehementně brání, když jim zde hrozí smrtelné nebezpečí? Nejsou snad Spojené státy vlastí toho nejhoršího rasismu, o jakém se našim ubohým utlačovaným spoluobčanům nikdy nezdálo ani v nejhorších snech. Potomci afrických černochů i "Native Americans" by mohli jistě vyprávět.

Nezbývá mi proto, než se pod článek pana Josefa Pospíšila stokrát podepsat.

Poznámka JČ: Jste si jist, pane Cihláři, že takoví jsou všichni Romové? A jak bude situaci řešit (rasistický) přístup, jaký zastáváte?

Václav Pinkava

PRAHA 22. kvetna (CTK) - Premiéri Ceské a Slovenské republiky Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda podepsali v sídle ceského kabinetu spolecné prohlášení k vyrešení cesko-slovenských majetkových vztahu. Zeman pri té príležitosti pre dal svému protejšku ctrnáctikilogramovou zlatou cihlu v cene asi ctyr milionů korun, která je soucástí zhruba ctyr tun zlata, které ceská centrální banka predala minulý týden na Slovensko. Puvodne mel Dzurinda dostat pouze symbolickou zlatou cihlu. "Protože oba premiéri zastávají názor, že politika má být pruhledná a verohodná, rozhodli jsme se pro predání originální, to znamená opravdu zlaté cihlicky, která má hodnotu ctyri miliony korun," uvedl Zeman. Zlato se stane soucástí slovenských rezerv a "sebevedomí", rekl novinárum Dzurinda. vh mhm

PRAHA 22. kvetna (CTK) - Predsedové ceské a slovenské vlády Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda dnes udelají symbolickou tecku za delením zbytku spolecného majetku z dob cesko-slovenské federace. Podepíší prohlášení a Dzurinda prevezme symbolickou zlatou cihlu. Delení majetku uzavreli oba premiéri podpisem smlouvy 24. listopadu. Na jejím základe odevzdá Ceská národní banka Slovensku 4,1 tuny zlata, které zadržovala za pohledávku 25,8 miliardy korun po delení ústrední federální banky. Banka vrací zlato s tím, že ceská vláda od ní pohledávky vykoupí za symbolickou jednu korunu. Ceská republika a Slovensko si rovnež vymení akcie v Komercní a Všeobecné úverové bance. Dzurinda se dnes setká i s predsedou Poslanecké snemovny a ODS Václavem Klausem. V úterý plánuje schuzku s predsedkyní Senátu Libuší Benešovou (ODS) a prezidentem Václavem Havlem. Týž den budou oba premiéri jednat o celní unii a pruchodnosti spolecné hranice. Vymení si také zkušenosti s integracním procesem Evropské unie. vh vb

Ve skutecnosti to bylo trochu jinak, Zeman nemohl cihlu ze stolu zvednout, a by ji predal (nebot byl v hlubokém predklonu), a na vysvetlenou rekl novinárum, že cihla váží 14 kilo. Pak s ní názorne zacvicil obouruc. Všudyprítomný rasputinovský samorost ceských medií Ivan Hoffman, kterého s oblibou ctu, však tvrdí ve svém clánku Atrapa v BL zde že cihla skutecne byla atrapou, a zlato se aktuálne pohybuje kolem 275 USD za trojskou unci.

Máme dost informací si neco z toho logicky overit od stolu?

Pocítejte se mnou:

1Kg = 32,151 trojských uncí = 8 841,525 USD = cca 353 661 Kc (pri kursu 1:40)

1 Zemanova cihla = 14Kg = 450,114 trojských uncí = 123 781,35 USD = cca 4 951 254 Kc (4 miliony jen velmi zhruba, soudim)

4,1 tuny = 4100 Kg = 131 819,1 trojských uncí = 36 250 252,5 USD = 1 450 010 100 Kc.

Cili jedna a pul miliard korun ve zlate, výmenou za neuznanou pohledávku 25, 8 miliardy korun, kterou však ceská vláda velkoryse koupila od CNB za symbolickou kacku. Jako další téma vyrovnání prícházejí na radu souvislá témata cesko-slovenského hranicního styku a celní unie. (Takový kamion se zlatem by se jinak mohl pri prechodu Lanžhot-Kuty dosti prodražit...)

Mimochodem, když vydelím 4,1 tuny 14ti kg, vyjde mi to na 292,857142857142857142857142857143... cihel. Ty drobné nugety na konci by mely hodnotu asi 4,2 milionu Kc. Že by sponzorský dar, ci provize? Spíše nebude pravda, kolik ta Zemanem neudržitelná cihla vážila. Podle mezinarodnich norem (podrobnosti zde totiž váží největší zlatá cihla typu London Good Delivery 400 uncí, neboli 12,5Kg. To pak 4,1 tu n vyjde na rovnych 328 cihel. Zatímco zemanovská cihla nám vychází na milionu bezmála pet, ta skutecná má hodnotu 4,4 milionu kacek neboli zaokrouhleno na nejbližší milion, ctyri. To je zaokrouhlení dolu o deset procent. Když už jsme u tech procent, k navršení 12,5 kg na 14 kg je treba 12 procent (což je asi tak soucasná hladi na volicských preferencí CSSD.

Drobné rozdíly, keré se snadno rozplynou v oparu becherovky, kupríkladu té nové, majetkove vyrovnané, slovenské.

Václav Pinkava