pátek 26. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Věda a zdraví:
  • "Fantastická cesta" lidským tělem je nyní realitou Sdělovací prostředky:
  • Britská Rada pro komerční vysílání kritizuje ITV Reakce:
  • Co v Netopýru chybělo? (Miloš Rejchrt, člen Rady ČT) Odpověď Tomáše Peciny Miloši Rejchrtovi:
  • Nerušte mi můj brain-storming! Může být neveřejné rozhodování kvalitnější než veřejné? (Tomáš Pecina) Sdělovací prostředky:
  • Šmíd a Puchalský vyhozeni z Nedělních novin (Jana Ciglerová) Veřejnoprávní média:
  • Životně důležitá role veřejnoprávních médií v demokracii (Jiří Jírovec) Dopis do Lidových novin:
  • Dva akordy pro česko-německou “entente cordiale”? (Miloš Štěpánek) Odložená demonopolizace Telecomu:
  • Jak hlasovali (Jan Lipšanský, původně pro World Online)
  • Proč ODS hlasovala pro prodloužení telekomunikačního monopolu (Jan Lipšanský, původně pro World Online) Oznámení:
  • Sněmovna schválila elektronický podpis! (SPIS) Diskuse: Vliv Britských listů je omezen na sektu spřízněných stoupenců:
  • Zpravodajství internetové žurnalistiky (Milan Šmíd) Temelín:
  • Očekávaná radiace (Ivan Hoffman)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Kdy se začnou činitelé české státní správy chovat slušně? Odpoví Libor Rouček na  dotaz Britských listů, jak je možné, že Úřad vlády (a) není schopen po dlouhé týdny odpovědět na jednoduchý dotaz, zda ministr Karel Březina byl či nebyl na vojně, a pokud ne proč nebyl a (b) jak to, že zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek šokujícím nezdvořilým způsobem reagoval na dotaz veřejnosti, namísto aby se omluvil za dlouhé mlčení svého úřadu. Zatím všichni mlčí, jen Jindřich Marek dále nadává. Jak je možné, že Markovi stále ještě nedošlo, jaké nehoráznosti se dopustil a že se v žádném případě nemůže činitel státní správy takto chovat - ještě včera poslal Michalu Škopovi další urážlivý dopis. Bude česká státní správa tento pozoruhodný incident dál přehlížet? Myslím, že by to čtenáři neměli nechat bez povšimnutí. Prosím, požadujte vysvětlení a omluvu od Libora Roučka, fax má číslo (02)2313693.

  • I ministerstvo zahraničních věcí se staví do pozice mrtvého brouka, ve věci skandálního znemožnění studia čínskému postgraduálnímu studentovi. Odpovědnost na chaos na svém ministerstvu v této věci nese ministr Jan Kavan.

  • Bylo by rozumné užít pro slušné jednání úřadů s veřejností americké vzory? Poznamenává Juliana:

    Pred casem byl v Lidovkach rozhovor s jednou Češkou (bohuzel vypadavam a nemuzu clanek najit), ktera pracovala v administrative nekolika americkych presidentu - krome jineho odpovidala zdvorile na dopisy verejnosti. V tom rozhovoru pusobila jako skutecna dama. Nechapu, proc ji ceske urady nepozadaji o pomoc, aby jim trochu pomohla zvysit kulturu jednani.

  • Televize jinde ve světě. Konstatuje Tomáš Pecina:

    Na BBC World právě běžel spot o stavu českého vězeňství, o přeplněných věznicích, o odsouzených, kteří čekají na svobodě, až se na ně dostane místo atd. Jaká úleva po úterním Velíškovi: záběry dávají smysl, překlad souhlasí s tím, co člověk na obrazovce říká (pane Boudo!), závěrečný záběr (sign-off) je na zavírající se mříž, ne na důležitě se tvářícího reportéra před nemožným pozadím.

  • Žádost Jiřímu Hodačovi. Píše Tomáš Pecina:

    Vážený pane,

    v zápisu z úterního zasedání Rady jsem se dočetl, že jste vypracoval zásady pro komunikace s institucemi a jednotlivci mimo ČT. Mohu Vás proto požádat o kopii těchto zásad pro zveřejnění v Britských listech? Rovněž bych měl zájem publikovat metodický návod, o němž jste se zmiňoval jak v rozhovoru se mnou, tak minulý týden v pořadu Netopýr. Je tento text už hotov?

    Děkuji předem za vaši odpověď,
    s pozdravem,
    Tomáš Pecina, Britské listy

    PS: Pokud Vám nové zásady zakazují na tento e-mail odpovědět, buďte tak laskav a sdělte mi to: nerad bych se ocitl v podobné situaci jako občané socialistického Československa, kde nejenže téměř vše bylo tajné, ale tajné bylo i to, co všechno je tajné.

  • Na to reagoval v pátek ráno Jiří Hodač tímto dopisem:

    Vážený pane Čulíku,

    v dnešních BL mě Váš polupracovník vyzývá ke zveřejnění zásad pro přípravu zpravodajských a publicistických pořadů, které jsem vydal pro pracovníky Ředitelství zpravodajství ČT, a v té souvislosti podotýká hned cosi o jakémsi socialistickém utajování. I když mi do způsobu, jakým si ověřujete či neověřujete fakta nic není, chtěl bych Vás - a slibuji, že víckrát Vám do Vašich metod už mluvit nebudu - jen upozornit, že uvedený materiál je v doslovném znění již dva dny k dispozici na oficiální internetové stránce České televize a může si ho tedy přečist nejen kdokoli z Britských listů, ale i kterýkoli jiný zájemce kdekoli ve světě. Kromě toho je již několik k dispozici novinářům i u našeho tiskového mluvčího pana Trávy.

  • Dostat se na vysokou školu v ČR je tak obtížné a systém přijímacích zkoušek je dost mechanický, a tak se lidé pokoušejí koupit si předem vypracované odpovědi. Právnická fakulta Univerzity Karlovy se distancovala od nabídek prodeje vypracovaných odpovědí na otázky přijímacích zkoušek, které se v posledních dnech objevily na veřejnosti. - Právnická fakulta rozeslala od 9. do 15. května všem účastníkům přijímacího řízení pro akademický rok 2000 až 2001 soubor otázek, ze kterých bude v den přijímaček vylosováno pod dohledem notáře po 35 otázkách z každého předmětu. Nového postupu při přípravě přijímacích zkoušek využila skupina lidí a k souboru otázek vypracovala i jejich řešení, které nabízí k prodeji prostřednictvím inzerátů.

  • Ve čtvrtek před polednem se zřítila betonová střešní konstrukce rozestavěného obchodního centra francouzské firmy Carrefour v Hradci Králové. Jeden dělník byl zraněn těžce a dva lehce.

  • Stát musí ODS vrátit na daních 64.000 korun. Finanční úřad pro Prahu 1 vyměřil neoprávněně Občanské demokratické straně darovací daň ve výši přibližně 64.000 korun a stát musí tuto částku občanským demokratům vrátit. Rozhodl o tom Městský soud v Praze.

  • Při uskladnění dvou neutronových zářičů uvnitř jedné z budov jaderné elektrárny Temelín ve čtvrtek 18. května se "podle očekávání" zvýšila radiaktivita v této budově, ale ne venku, uvádí Černobyl (pardon, Temelín).

    (PS.) Když jsem tento vtip psal, uvažoval jsem, jestli to v emocionálně exponované ČR někoho hodně naštve. A skutečně, za vtip mi v pátek dopoledne vynadali asi dva čtenáři. Rád bych jim zcela nevzrušeně odpověděl: prosím, přečtěte si, úplně vážně a bez emocí, tento článek. Myslíte, že ten Temelín skutečně stojí za to? - Nevím.

  • Vláda bude moci za určitých podmínek rozhodovat o vysílání českých vojáků do zahraničí a o přítomnosti cizích ozbrojených sil na území České republiky. Umožní to novela Ústavy, kterou přijala Poslanecká sněmovna. Novela také umožňuje parlamentu, aby zmíněná rozhodnutí vlády zrušil.

  • Z ublížení na zdraví vyšetřovatel zřejmě v nadcházejících dnech obviní lékaře anesteziologicko- resuscitačního oddělení Všeobecné nemocnice v Náchodě. Je podezříván, že loni v prosinci zavinil smrt sedmnáctiletého chlapce, který v náchodské nemocnici podstoupil operaci kolena.

  • Břeclavský policejní náměstek Vítězslav Klusák tvrdí, že nepil alkohol před nedávnou dopravní nehodou, při níž zahynula v Brně důchodkyně. Prý se napil až po nehodě a  někteří brněnští policisté se ho snaží očernit, aby byl od policie propuštěn.

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný. Druhého výboru se minulý týden prodalo v knihkupetví Fišer za jediný den padesát výtisků, takže kdo má o knihu zájem, nechť její koupi příliš neodkládá.)

  • Evropské ceny za internetovou novinářskou práci. Zbývají už jen tři týdny pro nominace na  European Online Journalism Awards. Loni dostávali ceny jen britští novináři, letos se mohou účastnit novináři z celé Evropy a soudci jsou vybráni z čelných sdělovacích prostředků po celém kontinentě. Podrobnosti jsou na adrese:

    http://www.net-media.co.uk/eolja/form.html

  • O novém tažení proti Janu Kavanovi v souvislosti s blížícími se senátními volbami a o knize Přemysla Vachalovského a Johna Boka "KATO: Příběh opravdového člověka", jejíž manipulaci někteří Češi kupodivu přijímají zcela nekriticky, píše v angličtině Jan Čulík v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review na tomto místě.

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • Zveme vás na literární Luhačovice - setkání mladých a zavedených autorů, pod záštitou Klubu českých spisovatelů v Praze. Informace, podrobný program a přihlášky (nutno odeslat do 30. května) viz na této adrese.

  • Časopis Integrace, ktery je prvnim ceskym mediem venujicim se kriticky problematice evropske integrace, je na adrese http://www.integrace.cz.

  • Čtěte revui Souvislosti. Píše Jakub Krč:

    Posílám vám odkaz na nové číslo revue Souvislosti (vycházíme od r. 1990, na internetu 3 roky). Ač jsme zaměřeni filosoficko-teologicko-literárně, máme v posledním čísle dva příspěvky, které možná mají aktuálnost i publicističnost v sobě. Je to jednak úplný soubor dokumentů ke kauze Pražská katolická teologická fakulta (Wolf, Štampach, Halík a spol.), jednak edice e-mailů jihoslovanských intelektuálů z doby bombardování NATO. Jelikož "žijeme" pouze z dotací a nevyděláváme (spíš naopak), neberte prosím můj dopis jako nevyžádanou reklamu, prostě jen jako tip, možná nejen pro vás... Pěkné čtení a pěkné léto!

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    "Fantastická cesta" lidským tělem je nyní realitou

    Vynálezce spolkl miniaturní kameru, která zaznamenala celou cestu jeho zažívacím traktem, způsobem, který připomíná science-fiction Isaaca Asimova, "Fantastická cesta".

    V tomto klasickém Asimovově díle, které bylo zfilmováno v hlavní roli s Raquel Welchovu, byla posádka a její ponorka zminiaturizována a injekční stříkačkou vpravena do krevního oběhu pacienta. Jejich úkolem bylo zlikvidovat krevní zátku v  mozku pacienta, oběti pokusu o vraždu, dříve, než trombus pacienta usmrtí.

    Izraelský vynálezce Gavriel Iddan, který spolupracuje s profesorem Paulem Swainem, gastroenterologem z Royal London Hospital, nahradil miniaturní průzkumníky kamerou velikosti pilulky.

    Prostřednictvím pilulkové kamery ve vynálezcově těle vznikly dosud nejpodrobnější a nejpřesnější záběry zažívacího traktu.

    Zpráva v časopise Nature uvádí, že pilulkovou kameru úspěšně zkoušelo deset dobrovolníků, někteří v Londýně a jiní v Izraeli.

    Součástí článku je i "hezká fotografie mého pyloru"(malého otvoru ve spodní části žaludku). "Jsem na ni velmi hrdý," uvedl dr. Iddan. "Vypadá jako květina."

    Tradiční endoskopie je fyzicky velmi nepohodlná. Je totiž nutné vsunout do pacientova konečníku anebo do jícnu svazek optických kabelů.

    "Až uvidíte alternativu, zvolíte mou pilulku," konstatoval dr. Idan. Jeho "pilulkový endoskop" měří 11mm. x 30 mm. Pod jeho průhledným, vpředu zaobleným obalem, je miniaturní videokamera s miniaturní světelným zdrojem, která zaznamenává záběry toho, jak prochází zažívacím traktem.

    Kamera nepotřebuje kabely, signál vysílá na anténu, která je připevněna zvnějšku na pacientovo tělo. Záběry se zaznamenávají přenosným videorekorderem, který má pacient u pasu.

    Poté, co kamera projde celým zažívacím traktem, vynálezce propojí videonahrávač se speciálním počítačem, který vyprodukuje velmi podrobný obraz střev s informacemi, kde byly záběry přesně pořízeny.

    Dr. Iddan konstatoval: "Ve srovnání s tradiční endoskopií nevyžaduje tento systém, aby byl pacient v nemocnici. Pacienti mohou spolknout kapsli ráno a jít do práce. Šetří to čas."

    Poté, co kamera projde zažívacím traktem - trvá to obyčejně 24 hodin - zaznamenané záběry lze zrychlit, takže lékař může provést analýzu během několika minut.

    Velmi důležité je, že kamera pronikne i do tenkého střeva, které dosud bylo neznámou oblastí.

    Dr. Iddan plánuje své zařízení ještě zlepšovat, neboť na rozdíl od tradiční endoskopie nemůže toto zařízení brát vzorky polypů nebo malých nádorů.

    V Izraeli byla založena firma jménem Given (gastrointestinal video endoscopy) a dr. Iddan očekává, že jeho zařízení bude za několik měsíců uvedeno na trh.


    Britská Rada pro komerční vysílání kritizuje ITV

    Independent Television Commission, britská Rada pro komerční televizní vysílání, ostře kritizovala zpravodajství a publicistiku a zábavné pořady hlavního britského komerčního televizního okruhu ITV.

    Pouhý týden poté, co ITC odmítla plány ITV na zvýšení sledovanosti svých zpravodajských pořadů, se nyní Komise zabývala dalšími údajnými nedostatky této komerční televizní stanice.

    Ve výroční zprávě o práci ITV za poslední rok, která byla v Británii zveřejněna ve čtvrtek, kritizuje ITC zpravodajský pořad Tonight (který se vysílá v podvečer, poté, co byly zrušeny hlavní večerní zprávy ve 22 hodin, aby mohla ITV vysílat nerušeně celovečerní filmy v hlavním vysílacím čase) a jeho moderátora Trevora McDonalda za to, že pořad Tonight spoléhá příliš mnoho na rozhovory s celebritami a na nezávazná společenská témata.

    Co se týče zábavných pořadů ITV, Rada ITC konstatuje, že bez vysoce populární game show, Who wants to be a millionaire (soutěžící odpovídají na primitivní otázky a vyhrávají při tom peníze, výhra se při tom rychle násobí) která se vysílá nyní velmi často, by vypadala struktura kulturních a zábavných pořadů ITV velmi prázdná.

    ITC konstatuje, že ITV selhala a nepodařilo se jí "dostat se do vrcholné formy" v oblasti, věnované novým uměleckým směrům, komediálních pořadů a zábavných programů, přestože ITV prošla "rokem převratných změn" vzhledem k tomu, že jí bylo dovoleno, aby zrušila News at Ten. Nynější zpravodajský pořad Tonight zatím diváky výrazněji nezaujal a vládne nebepečí, že dokumentární pořady budou brzo vypadat všechny stejně.

    Minulý týden požadovala ITC, aby ITV bezodkladně přišla s novými podněty, jak zastavit pokles sledovanosti svých zpravodajských pořadů.

    Pozitivně se ITC vyjádřila o sportovních pořadech, o pořadech pro děti a o původních hraných televizních filmech a seriálech ITV, které odrážejí dnešní skutečnost ve Velké Británii.

    Dokumentární filmy ITV však prý spoléhají především na tzv. "human interest stories" (příběhy lidí), materiál, natočený průmyslovou televizí, pořady o spotřebitelských otázkách a programy zaměřené na životní styl. Celkově je to všechno velmi podobné, konstatuje komise ITC. Mizí rozdíl mezi dokumentárními filmy, zpravodajstvím a tzv. "features" a hrozí nebezpečí, že ITV bude připravovat diváky o programovou rozmanitost, na kterou mají právo.

    Zpravodajství, které pro ITV připravuje nezávislé studio Independent Television News, však zůstává podle ITC vysoké kvality.

    ITV přijala zprávu ITC pozitivně a s uspokojením konstatovala, že ITC uznává, že ITV podstatným způsobem investuje do nových pořadů: loni ITV investovala do výroby nových pořadů celkem 64 milionů liber (cca 3840 milionů Kč).


    Co v Netopýru chybělo?

    Glosa k článku Tomáše Peciny

    Miloš Rejchrt, člen Rady České televize

    Zákon se stává zákonem, když jej Parlament schválí. Okolnost, že návrh zákona vzešel z iniciativy toho či onoho politického uskupení, je pro platnost zákona bezvýznamná.

    Stejně tak je pro výkon povinností člena Rady ČT bezvýznamné, který poslanecký klub jej v přípravném dojednávání nominoval. Volba Poslaneckou sněmovnou sama ze své podstaty zavazuje zvolené radní k nadstranickosti a tento závazek potvrzuje i zákon, jenž členům Rady ČT přímo zakazuje prosazovat zájmy politických stran či hnutí, tedy i těch, které je navrhly.

    Panu Pecinovi ale tato skutečnost zřejmě unikla, jinak by nemohl vložit zklamání ze stanovisek radního Rejchrta do věty "ač tentokrát nominován nesmluvní opozicí".

    Pan Pecina tím na sebe prozrazuje, že od členů Rady ČT stále očekává vazbu na politické strany a jejich nezávislost si nejen neumí představit, ale ani si ji nepřeje.

    Nevím proč p. Pecina považuje za „trapné“ mé stanovisko, že novináři by se mohli občas a po předběžné domluvě zasedání Rady ČT účastnit. Trvám na tom, že zasedání Rady v zásadě musí zůstat neveřejná z jednoho prostého důvodu: ke svým stanoviskům a závěrům dospívá Rada rozvažováním.

    Rozvažování není určeno veřejnosti, nýbrž výlučně těm, kdo rozvažují. Proces hledání konsenzu nebo alespoň většinového stanoviska znamená přemýšlení nahlas, zaujímání a opouštění provizorních stanovisek, tedy také nepřesná či mylná tvrzení, mimoběžné úvahy, mentální škrty a korektury. Ti, kdo jsou spojeni společným úkolem dospět ke konečnému stanovisku, spojuje bazální důvěra, že mohou takto přemýšlet a formulovat volně, že je nikdo nebude chytat za slovo a skandalizovat za omyl či nepřesnost.

    Účastní-li se takovéhoto pracovního zasedání někdo, kdo není vázán společným úkolem dospět ke konečnému stanovisku, debata volně probíhat nebude, promění se kontext a  zasedání nebude procesem rozvažování. Osobně si nedovedu představit, že bych mohl rozvažovat např. v přítomnosti p.Peciny: příliš silně bych vnímal přítomnost člověka, který z jednoho mého vystoupení v televizní debatě vyvodil závěr, že Rejchrt „projevil řadu vlastností, které by ho měly v demokratické zemi z výkonu veřejné funkce automaticky diskvalifikovat“...

    Svůj veřejný charakter by Rada ČT měla podle mého názoru, který tímto předkládám jako své osobní programové prohlášení, posílit takto:

    1/ Všechna usnesení Rady jsou neprodleně zveřejněna na internetu.

    2/ Všechna hlasování Rady o věcech, které jsou předmětem činnosti Rady ze zákona, (včetně odvolání ředitele- v tomto bodě navrhuji změnu zákona) se hlasuje po jménech a hlasovací protokol je součástí zápisu.

    3/ Každý člen Rady má právo k zápisu připojit své stanovisko.

    4/ Rada nemá mluvčího, všichni členové Rady mají právo a povinnost komunikovat s veřejností.

    5/ Rada pořádá pravidelné tiskové konference.

    6/ Rada pořádá pravidelná setkání s veřejností.

    Miloš Rejchrt, člen Rady České televize


    Nerušte mi můj brain-storming!

    Může být neveřejné rozhodování kvalitnější než veřejné?

    Tomáš Pecina

    Čtenáři Britských listů-pamětníci si možná vzpomenou, že podobným problémem jsme se na stránkách BL obírali již jednou, na podzim 1998. Šlo tehdy o to, že senátní výbor pro lidská práva posuzoval stížnost Českého helsinského výboru ohledně zmasakrovaných účastníků Global Street Party v květnu téhož roku, a na veřejném zasedání padaly z úst ctěných senátorů a senátorek takové výroky, že když jsem z nich druhý den v BL citoval, článek převzaly Lidové noviny a kolem celé věci vznikl menší skandál.

    Senátoři se cítili poškozeni, tvrdili, že jsem jejich výroky překroutil, ale když jsme po nich požadovali přepis magnetofonové nahrávky jednání, odepřeli nám ho s tím, že jejich názory na jednání teprve krystalizovaly, byly nehotové a nebylo by tedy dobré, kdyby se dostaly na veřejnost.

    Po jistém nátlaku se předseda výboru František Vízek podvolil a z přepisu se ukázalo, že všechny výroky - až na jeden, který jsem vinou své nepozornosti připsal jinému mluvčímu - souhlasí a byly parafrázovány naprosto přesně.

    Otázka, kterou si dovolím položit Miloši Rejchrtovi, tedy zní: Kdyby se ono zasedání výboru uskutečnilo s vyloučením veřejnosti, přineslo by to - z hlediska veřejného zájmu - lepší nebo horší výsledek, než jakého bylo dosaženo publikací inkriminujících výroků?

    Stejná situace je i u širšího pléna, poslanecké sněmovny Parlamentu. Výkony poslanců můžeme v době zasedání sledovat, minutu po minutě, každou noc na ČT2, a co je k vidění, se stává vítanou potravou pro satiriky nedělního pořadu Stalo se i pro jejich píšící kolegy. Kdyby sněmovna zasedala neveřejně, tyto - často podpásové - útoky na politiky by přestaly, ale zvýšilo nebo snížilo by to kvalitu demokracie?

    Veřejný činitel, jakým je člen Rady České televize, pozbývá při výkonu své funkce určité části zákonné ochrany, např. je možné ho bez jeho souhlasu fotografovat nebo nahrávat jeho projev na magnetofon. Požaduje-li tedy ochranu svého "rozvažování", svědčí to o buď o nedostatku zkušenosti s demokracií, nebo o povážlivém deficitu soudnosti.

    If you can't stand the heat, get out of the kitchen (Nesnášíte-li horko, vypadněte z kuchyně), říkají Angličané. Nemohu se zbavit pocitu, že veřejný činitel, který nedokáže vzdorovat mesmerizujícímu vlivu jediného novináře, který si dělá při jeho vystoupení zápisky nebo si jeho slova nahrává, působí nevěrohodně nebo dokonce směšně.

    Situace v Radě ČT je ovšem vážná. Všichni víme, kam Českou televizi přivedlo tajnůstkářství její předchůdkyně (jíž byl Miloš Rejchrt po jistou dobu členem), a je na nás, jestli dopustíme, aby se stejná chyba opakovala. Že se poslanci Unie svobody při svém výběru kandidáta zmýlili, to je, při vší úctě k panu Rejchrtovi, jasné už v tuto chvíli.


    Šmíd a Puchalský vyhozeni z Nedělních novin

    Jana Ciglerová

    P r a h a - Ze dne na den odešli z vedení týdeníku Nedělní Noviny šéfredaktor Jan Šmíd a vedoucí politické rubriky Jakub Puchalský. Vedení společnosti Ringier tento krok odůvodnilo nespokojeností s úrovní listu a jeho nízkým prodejem.

    Na místo bývalého zpravodaje Českého rozhlasu ze Spojených států Jana Šmída nastoupil dosavadní vedoucí kulturní rubriky Andrej Halada. Po dřívěj ím generálním řediteli České televize Jakubu Puchalském se řízení prvních stran Nedělních Novin ujal Jiří Zázvorka. Ten před krachem Večerky Fidelise Schleé pracoval v jeho deníku jako vedoucí zpravodajství. V NN měl do té doby na starosti humoristické aforismy.

    Podle informací BL bylo vedení Ringieru zklamáno opětovným poklesem prodaných výtisků NN. Ten se nejdříve pohyboval okolo dvaceti tisíc, ale naděje na zvýšení vzrostly během předchozích tří prodloužených víkendů, kdy se prodej vyšvihl i o sedm tisíc kusů. Skutečnost, že šlo jen o dočasné zvýšení způsobené absencí jiných deníků na stáncích, potvrdil opětovný návrat k původním číslům prodeje po třetím volném květnovém pondělí.

    Podle nového šéfa NN Andreje Halady se personální změny neprojeví v rozsahu a rozvržení Novin, ale především v grafické a obsahové atraktivitě.

    "Chceme zvýšit přitažlivost obrazové a obsahové části novin a přiblížit je více našim čtenářům," naznačil čerstvě jmenovaný Halada směr, jímž se mají Nedělní Noviny po výměnách na klíčových postech ubírat. "V žádném případě nám nejde o bulvár," odmítl Halada. "Chceme trochu ubrat z politiky a uveřejňovat více zpráv z běžného života, abychom byli čtení pro celou rodinu."

    Halada se s vedením vydavatelství Ringier dohodl na několika měsíčním "hájení", které dostal na provedení naplánovaných změn. "Jak já, tak Ringier hrajeme s otevřenými kartami," poznamenal.

    Bývalý generální ředitel veřejnoprávní televize Jakub Puchalský pracoval v nedělníku jen několik týdnů. Z reakcí redaktorů NN, které v politické rubrice Puchalský vedl, vyplývá, že byli jeho příchodem mile překvapeni. "Moc jsem mu zpočátku nedůvěřoval, ale ukázal se jako velký profík. Je škoda, že odchází, byl o několik tříd lepší než lidi kolem," sdělil redaktor, který si s ohledem na nově vzniklou situaci nepřál být jmenován. Podle dalšího novináře už Puchalský nehodlá v médiích pracovat. Vyjádření Jakuba Puchalského se BL nepodařilo do večera získat.

    Odvolaný šéfredaktor Jan Šmíd, který Nedělní Noviny od začátku vedl, nebyl podle svých slov rozhodnutím Ringieru příliš překvapen. "Jde jim hlavně o prodej, což je logické. Nejsem zklamaný. Budu nadále pracovat v Zápisníku zahraničních zpravodajů pro Český rozhlas a dám si chvíli dovolenou," řekl Šmíd.


    Životně důležitá role veřejnoprávních médií v demokracii

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    V poznámce k  příspěvkuVlasty Leporské připouštíte možnost, že by se muselo respektovat, kdyby si občané přáli zrušit veřejnoprávní sdělovací prostředek, protože v demokracii přece sami rozhodují.

    S výhradami, které tady nebudu rozvádět, lze připustit, že občané snad tu a tam nějaké to slovo mají, takže teoreticky máte pravdu.

    Říkáte ovšem jen její polovinu, čímž věci vlastně neprospíváte. Takže dovolte, abych se pokusil Váš výrok doplnit o tu druhou část.

    Předpokládejme krajní situaci, to je referendum o veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, v němž má občan zaškrtnout políčko ano/ne. Předpokládejme dále, že občanova volba není náhodná (aby to měl za sebou), ale že vyjadřuje jeho názor na věc, tak jak ji v daném okamžiku rozumí. A tady je právě jádro celého problému.

    Občan je totiž neustále zpracováván - neváhám říct ohlupován - politiky, kteří dělají vše možné, aby posunuli veřejnoprávní sdělovací prostředky do roviny jakéhosi luxusu, který je třeba zlikvidovat (soukromníci to přece umějí dělat taky a laciněji).

    Budete-li se v pomyslném referendu ptát občana na to, zda souhlasí s tím, aby stát za peníze vydřené z daňových poplatníků vydržoval jakousi televizi nebo radio, kterou sleduje jen menší část populace, a ještě to je samý Bouda před nějakým skladištěm, může se stát, že občan odpoví, že o veřejnoprávní sdělovací prostředek nestojí.

    Jenže taková otázka je podvodná stejně jako jsou podvodné přípravné akce vedoucí k jejímu položení.

    Veřejnoprávní sdělovací prostředek je jedním z nástrojů, jímž lze udržet jakous takous demokracii. Kvalitativně jde o stejnou protiváhu k výkonné moci jakou jsou například nezávislé soudy. Definovat je jakkoli jinak, je podle mého názoru podvod.

    Politikové se ovšem tohoto podvodu dopouštějí a snaží se dosáhnout toho, aby si občan podřízl sám pod sebou větev a ještě se při tom (mylně) radoval, jak si demokraticky zavolil.

    Poslání veřejnoprávního sdělovacího prostředku je svrchovaně politické. Má-li je plnit, nesmí mít křídla přistižena nesprávně interpretovanou zásadou vyváženosti.

    Podle mého názoru je povinností veřejnoprávního sdělovacího prostředku přicházet s otázkami zásadní důležitosti (celospolečenské, chcete-li) a žádat na ně od politiků patřičnou odpověď. V mém pohledu se vyváženost nepoměřuje časem, který před kamerou stráví ten který politik, ale tím, jak se odpověď, kterou občan prostřednictvím sdělovacího prostředku dostává, poměřuje s otázkou.

    Veřejnoprávní sdělovací prostředek musí mít možnost učinit vlastní politický závěr a předložit jej občanům, je-li nejhůř i formou zcela otevřené výzvy, aby odmítli danou věc (řešení, politika, stranu) podporovat do té doby než budou otázky řádně zodpovězeny.

    Byla-li řeč o luxusu, domnívám se, že jediný luxus, který si společnost nemůže dovolit, je odkázat žurnalisty zastupující obecné zájmy (v ČR by se jistě našli lidí se znalostmi i potřebným morálním kreditem) vybalancovávat pravé a levé blekotání.

    Tahle myšlenka není až tak revoluční, jak by se mohlo zdát. Soukromé sdělovací prostředky takové právo mají a denně uplatňují. Problém je v tom, že tyto sdělovací prostředky vcelku pochopitelně slouží politickým zájmům svých vlastníků (často zahraničních). Tedy zájmům, které mohou být velmi úzké.

    Veřejnoprávní sdělovací prostředky představují velké nebezpečí pro politiky. Proto se je politikové snaží dostat pod kontrolu a nejraději by je úplně zlikvidovali. Tento podvod se odehrává jak v ČR, tak třeba v Kanadě.

    Pokud tedy chcete celé věci prospět, zaměřte se právě na tu definici a na manipulace politiků s ní.

    Jiří Jírovec

    PS Jen tak na okraj - ontarijský premiér Harris někdy v polovině května 2000 řekl (volně citováno), že není důvod ji (veřejnoprávní CBC) nezprivatizovat, když to soukromý sektor umí dělat lépe a laciněji.


    Dva akordy pro česko-německou “entente cordiale”?

    (dotaz k pánům B.Doležalovi a E. Mandlerovi)

    Miloš Štěpánek

    Předmluva

    Železo železem se ostří a jiskřičku lze vykřesat jen střetem - doslovně i v diskusi. Myslím, že stojí za úvahu, jak k vývoji politické kultury v Čechách a v  českých médiích (nemluvě o specifickém tématu) přispívá jednostranné kolovrátkovité opakování vlastního stanoviska k sudetoněmeckému tématu a přehlížení stanovisek protivných (v obou významech výrazu) - jak činí Bohuslav Doležal a Emanuel Mandler. Jednak obecně nebylo sebemrskačství (LN 21.4.2000) přijatelnou formou výměny názorů ani v době svého rozkvětu ve 13-14. století. Jednak “tento způsob letošní (ne)výměny názorů nenaplňuje obsah v Čechách - zásluhou TGM - rozšířené maximy, že demokracie je diskuse. Základní podmínkou dialogu je konfrontace přinejmenším dvou (odlišných, ne-li protilehlých) hledisek..

    Povšimněme si, že Lidové noviny oběma autorům vytrvale opětovně poskytují rozsáhlý prostor pro hlásání jejich stanovisek. Pak následuje záplava dopisů čtenářů (snad nejsem neobjektivní statistik) většinou nesouhlasných. Z nich mnohé ani nemohou být (pro nedostatek místa) uveřejněny A jeden z obou autorů potom názory z těchto dopisů prostě ignoruje, nevyvrací, ale vystoupí s prohloubením své původní argumentace.

    Také pro moje dvě níže uvedené dichotomie se v Lidovkách nenašlo místo. Souhlasil jsem, aby redakce mé poznámky dotázaným předala. Nebude však snad a škodu, když se s nimi seznámí i širší veřejnost. A ovšem že bych uvítal, kdyby se alespoň jeden z obou komentátorů v některém ze svých budoucích nevyhnutelných příspěvků pokusil s těmito dvěma náměty jako s reálnými dichotomiemi vypořádat.

    Vlastní dotaz

    Zaprvé: Byl jsem pokřtěn v československé církvi, (kterou jsem však hned po válce opustil, jako i moje matka, když jsme se dozvěděli o holocaustu, v podstatě ze skepse, že bůh by něco takového nemohl dopustit). Sympatizuji s hromadným zpytováním svědomí, a společným intimním vyznáním hříchů a zpovědí. Když se z české strany zní výzvy k novým omluvám vůči odsunutým, nemůže být antitezí truismus, že ne všichni Němci v předválečné ČSR vítali Hitlera a nemálo jich zahynulo v koncentračních táborech. Pro rovnomocné česko-německé souznění by nynější zastánci hesla Recht auf Heimat (s neopominutelným hamižným podtextem) do kontrapunktu česko-německých vztahů měli - třeba i v Jihlavě - přispět pokáním do svých řad za někdejší zastánce hesla Heim ins Reich. To není unik od tématu do minulosti, který by mohl pokračovat až k tésvatováclavské dodávce volů.

    Zadruhé: Nepochybně existuje právní názor, že dekrety prezidenta republiky položily základ českého práva; jejich zrušení by vyvolalo obrovské problémy, zejména by - bez dalšího - znamenalo obnovení platnosti práva nacistického. Odpůrci tohoto stanoviska (na straně české i německé) by měli proargumentovat, proč se také na německé straně považuje za nemožné (s podobnou argumentací) uznat neplatnost mnichovského diktátu “od samého počátku”. Vis-a-vis této opozici nevidím - snad bezpřílišného pragmatismu - lepší východisko (přijaté v Deklaraci, a při setkání Schröder-Zeman), než že dokumenty jsou “vyhaslé” a soustředit se na budoucí spolupráci.

    Miloš Štěpánek

    Původně napsáno 3. května 2000


    Odložená demonopolizace Telecomu

    Jak hlasovali

    Jan Lipšanský

    Parlament rozhodl o  fucktickém prodloužení monopolu Českého Telecomu o další dva roky.

    Že námi zvolení zástupci nehlasovali pro dobro této země, jak je chvíli předtím nabádal samotný prezident této republiky Václav Havel, ale stranicky, o tom svědčí níže uvedená tabulka.
    Opozičně-smluvní koalice:
    ČSSD Celkem: 74 hlasů 70 PRO 0 PROTI 0 SE ZDRŽEL0 4 NEPŘÍTOMNÍ
    ODS Celkem: 63 hlasů 53 PRO 0 PROTI 4 SE ZDRŽELI 6 NEPŘÍTOMNO
    Čtyřkoalice :
    KDU Celkem: 20 hlasů 0 PRO 18 PROTI 1 SE ZDRŽEL 1 NEPŘÍTOMEN
    US Celkem: 18 hlasů 0 PRO 17 PROTI 0 SE ZDRŽELI 1 NEPŘÍTOMEN
    KSČM Celkem: 24 hlasů 0 PRO 22 PROTI 1 SE ZDRŽEL 1 NEPŘÍTOMEN
    Nezařazení:
    Machatá PROTI
    Přitom Evropská unie po České republice požaduje urychlenou liberalizaci českého telekomunikačního trhu. Že nejde o nějakou zhůvěřilost, ale o potřebný trend běžného konkurenčního trhu, o  tom svědčí nejen příklad již tří mobilních operátorů v České republice, ale i postupy všech vyspělých zemí v celé Evropě i ve světě. Rozhodnutím parlamentu se těmto zemím opět vzdalujeme. Překvapuje, že prodloužení monopolu Telecomu schválili skoro jednoznačně poslanci za ODS. Copak pan Klaus už zapomněl, jak horlil pro volný trh v ČR? A nebo to byly jen kecy?

    E-mailem jsme asi 20 poslancům, kteří hlasovali pro prodloužení monopolu Telecomu, položili otázku, proč tak učinili. Odpověděl poslanec jediný! A to Jaroslav Zvěřina z ODS. Jeho e-mail uvádíme v nezkráceném znění:

    "Vážený pane, hlasoval jsem pro sněmovní verzi telekomunikačního zákona již při prvém projednávání, a svůj názor jsem nezměnil ani při projednávání senátní verze. Jde o velice složitou problematiku, kterou nelze zjednodušit na Vámi položenou otázku. Nicméně se domnívám, že je opravdu rozumnější odložit volnou přenositelnost telefonního čísla. Těch argumentů pro a proti bylo publikováno tolik, že nepokládám za nutné je opakovat. S pozdravem J.Zvěřina".

    Jak hlasovali jednotliví poslanci, najdete na této adrese.

    (Vyšlo původně v časopise World Online.)


    Proč ODS hlasovala pro prodloužení telekomunikačního monopolu

    Jan Lipšanský

    Na naši nedávnou anketu, v níž jsme se členů ODS a ČSSD ptali, proč hlasovali pro faktické prodloužení monopolu Českého Telecomu, se ozval Ivan Langer z ODS. Jeho e-mail uveřejňujeme v nezkráceném znění:

    "Přeji dobrý den a  dovoluji si Vám nabídnout oficiální stanovisko poslaneckého klubu ODS, které je k dispozici na webovských stránkách ODS.
    Ivan Langer
    P.S. Osobně si ovšem myslím, že přijetí tohoto zákona je jednoznačným krokem vpřed."
    Pokud nalistujete internetové stránky ODS, dočtete se tedy toto stanovisko - opět nekrátíme a uvádíme i  pravopisné chyby:

    Stanovisko ODS k senátním změnám v  návrhu zákona o telekomunikacích
    Poslanecká sněmovna neschválila změny v návrhu zákona o telekomunikacích provedené Senátem. Proč?

    S čím lze v senátní verzi souhlasit

    Zkrácení lhůt k zavedení služeb "volba operátora a přenositelnost čísla". Navržené termíny jsou blízké původním (poslaneckým) návrhům ODS - tedy k 31. 12. 2001, včetně sankcí za neplnění této povinnosti.

    V této souvislosti je opětovně nutno zopakovat, že hlavní cíl ODS - liberalizace trhu - je schváleným zákonem zabezpečena. Uvedené služby jsou spíše jakýmsi nadstandartem (sic! - pravopisná chyba - pozn. redaktora), který s vlastní liberalizací nemá mnoho společného, znamená uložení netriviálních povinností operátorům, jsou technicky i finančně velmi náročné a praktické zkušenosti s jejich využíváním v zahraničí nejsou zdaleka přesvědčivé (viz. naše stanovisko z března t.r.)

    Co přináší naopak špatného

    Především dává účastníkovi právo nezaplatit účet, pokud jeho výše přesáhne trojnásobek dosavadního šestiměsíčního průměru. Toto ustanovení, které je na první pohled velmi "lidské" (opět pravopisná chyba - chybí čárka - pozn. red.) je bohužel velmi lehce zneužitelné. Poskytovatel nemůže v takovém případě dokonce ani odpojit linku - to znamená, že až do definitivního rozhodnutí (soud) ji uživatel může používat v neomezeném rozsahu - přitom není výjimkou, že i fyzická osoba protelefonuje statisíce měsíčně! Nebezpečí masivního zneužívání je v tomto případě určitě daleko vyšší, než pozitiva, která by toto ustanovení přineslo při ochraně zákazníků. Navíc, (zde je ta čárka také chybně - pozn. red.) od počátku příštího roku mají všichni významní operátoři přejít na podrobné rozúčtování (po jednotlivých hovorech), takže nebezpečí případného "nedovolání se" bude velmi minimalizováno.

    Senát dále rozšiřuje už tak nezvykle rozsáhlé pravomoci státního Telekomunikačního úřadu vůči soukromému sektoru. Za nepřijatelné považujeme jeho právo vstoupit z vlastního podnětu do jednání o  uzavření propojovacích smluv mezi jednotlivými operátory. Jde o  nepřípustný zásah státní moci do smluvní svobody mezi účastníky trhu.

    Senát rovněž zavedl "právo vstupu na pozemek jen v  rozsahu podmínek stanoveným územním rozhodnutím". Protože se to týká nejen výstavby a údržby nových sítí, ale logicky i sítí existujících, bude toto ustanovení svou retroaktivitou působit prakticky nepřekonatelné potíže při provozu a údržbě těchto sítí, neboť ve velkém množství případů není díky praxi bývalého režimu územní rozhodnutí k dispozici.

    Senát naopak navrhl zrušit právo Telekomunikačního úřadu udělit výjimku z tzv. číslovacího plánu. Toto právo by však mělo být zachováno. V minulosti (např. v  případech týkajících se přístupu k internetu) Úřad tohoto práva využil ve prospěch věci a podobné situace nelze ani do budoucna vyloučit.

    Hodnotíme-li seriózně klady a zápory změn provedených Senátem (nikoliv pouze v dogmatickém, černobílém vidění některých zájmových skupin) musíme konstatovat, že zápory převažují nad klady. Toto hodnocení potvrzuje i názor odborné veřejnosti, která se v drtivé většině vyslovila pro zachování Sněmovní verze.


    Tolik stanovisko ODS. Také vám přijde zvláštní, že se nikde nedočtete ani jedno slovo o prodloužení monopolu Českého Telecomu? Mně také. Rád bych znal stanovisko ODS k faktickému prodloužení monopolu Českého Telecomu o dva roky. Všechny výše uvedené výhrady lze ve srovnání s  nutnou okamžitou liberalizací telekomunikačního trhu odmítnout jako nedůležité.

    Také by mne zajímalo, kterou odbornou veřejnost měli členové ODS na mysli. Ať si přečtete jakýkoliv odborný tisk (papírový i internetový), který vyšel po schválení Zákona o  telekomunikacích, všude se odsuzuje právě výše zmíněné prodloužení monopolu. Proč? Protože zde chybí rovnocenné konkurenční prostředí, obdobné tomu v oblasti mobilních komunikací, jež by po vzoru vyspělých zemí snížilo ceny - za připojení i v oblasti tarifů. Ale hlavně v oblasti internetu. Ten by měla mít vláda prioritně na  vědomí, protože sem se přesouvá většina světového podnikání.

    Právě proto si dovoluji s panem Langrem nesouhlasit - prodloužení monopolu Českého Telecomu, byť rádoby jen faktické, je pro tuto zemi krokem zpět. A nepletu-li se, Evropská unie nám to brzy připomene.

    (Původně vyšlo v časopise World Online.)


    Oznámení

    Sněmovna schválila elektronický podpis!

    SPIS

    Ve středu 24. května krátce po třinácté hodině většinou 169 hlasů ze 186 přítomných schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ve třetím čtení poslanecký návrh zákona o elektronickém podpisu. „Česká republika je první zemí východní a střední Evropy, která takový zákon má“, konstatoval jeden z předkladatelů návrhu zákona poslanec Vladimír Mlynář. Zákon musí ještě schválit Senát a podepsat prezident republiky.

    Zakotvení elektronického podpisu v právním rámci státu povzbudí především elektronický obchod, který náleží k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím. Zákon o elektronickém podpisu však změní i život běžného občana, kterému podstatně zjednoduší komunikaci s úřady. Jeho prostřednictvím budou moci podávat daňová přiznání, odhlásit vozidla na dopravních inspektorátech, žádat o vystavení nejrůznějších osobních dokladů a jednat s peněžními ústavy.

    Elektronický podpis je elektronickou obdobou podpisu ručního. Poskytuje ovšem řadu funkcí, které na papíře nemůžeme nikdy dosáhnout: umožňuje zjistit totožnost autora podepsaného dokumentu (to znamená, že příjemce zprávy ví, kdo je jejím autorem) , zaručuje integritu zprávy (příjemce má jistotu, že dokument nebyl po podepsání změněn) a zajišťuje, že autor dokumentu nemůže později popřít jeho autorství.

    Návrh zákona o elektronickém vznikl na popud Sdružení pro informační společnost a byl předložen jako poslanecká iniciativa Vladimíra Mlynáře (US), Stanislava Grosse (ČSSD), Ivana Langera (ODS) a Cyrila Svobody (KDU-ČSL). Návrh zákona byl vystaven na internetu, aby se k němu mohla vyjádřit široká odborná veřejnost.

    Vláda ČR návrh zákona 6.prosince sice zamítla, ale vzhledem k tomu, že se počátkem roku předkladatelé zákona, autoři, iniciátoři a pracovníci Úřadu pro státní informační systém dohodli na dalším společném postupu, ledy se hnuly. Předkladatelé do návrhu formou pozměňovacích návrhů zapracovali připomínky, které vycházely zejména ze schválené direktivy EU o elektronických podpisech a bylo tedy žádoucí, aby návrh zákona s ní byl kompatibilní.

    Ve středu 26. ledna byl návrh zákona většinou poslaneckých hlasů postoupen do druhého čtení. Během února a března expertní skupina nezávislých odborníků pracovala na komplexu pozměňovacích návrhů. V květnu návrh zákona hladce prošel druhým a třetím čtením.

    Místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer přijetí zákona komentoval: „Je to základní vykročení směrem k internetovému obchodování, které dnes hýbe světem.“ A ministr Stanislav Gross dodává: "Tento zákon ukázal, že nad některými předlohami můžeme dosáhnout politického konsensu a nebýt jen ve vleku událostí, ale naopak v některých oblastech stát na čele dění, které dnes hýbe světem a hýbe Evropou."

    SPIS upřímně děkuje všem, kteří se podíleli na přípravě tohoto zákona a kteří jeho přijetí podpořili.

    Kontakt: Jitka Pavlonová, SPIS, Blanická 16, 120 00 Praha 2, telefon 02/21503481-3,

    telefax 02/21503482, e-mail jitkap@spis.cz, http://www.spis.cz.


    Vliv Britských listů je omezen na sektu názorově spřízněných stoupenců

    Milan Šmíd

    Vazeny pane Culiku,

    se znepokojenim sleduji vyvoj Britskych listu smerem od e-zinu k fan-zinu. Pokud chcete vedet, co tim myslim, prikladam v priloze text z letosniho ledna, ve kterem jsem se snazil postihnout podstatne rysy internetove on- line zurnalistiky.

    Ten text by potreboval oponenturu, a proto - pokud si nekdo da tu praci a  precte si ji a vytkne mi me chyby, omyly ci zkreslene predstavy - budu rad. Takze timto zneuzivam Vasi vydavatelske benevolence k ryze osobnimu prospechu, tj. k vylepseni textu, ktery by mel - pokud obstoji v  oponenture - slouzit v budoucnu take nasim studentum.

    Jsem si vedom toho, ze svet internetu se rychle meni a proto nektera casova aktualni tvrzeni uz jsou asi passe (napriklad o prehlednosti a  navstevovanosti prvni strany Neviditelneho psa, nebo o navigacni mape serveru CT). Proto je v konecne fazi asi z textu vyradim.

    Zdravi Milan Smid

    Poznámka JČ:Nejsem si jist, zda je možno charakterizovat Britské listy s jejich cca 16 000 - 18 000 čtenáři měsíčně jako "fanzin". Je to několikanásobná čtenářská obec, než jakou má například dvojměsíčník Listy nebo týdeník Literární noviny. Soudě podle čtenářských i jiných reakcí jsou Britské listy v mnoha oblastech českého života v současnosti deníkem nesmírně závažným a  vlivným.

    Zpravodajství internetové žurnalistiky

    Milan Šmíd

    Na otázku, zda a jak se internetová žurnalistika, označovaná někdy jako on-line žurnalistika, odlišuje od žurnalistiky v tradičních médiích, existuje více odpovědí podle toho, jaké kritérium a jaký úhel pohledu zvolíme.

    Na jedné straně platí pro internetovou žurnalistiku v zásadě stejná pravidla - především ve věci jejího obsahu - jako pro žurnalistiku v tisku, rozhlase a televizi. Dalo by se tedy říci, že internetová žurnalistika se od té tradiční liší pouze vnějškově, svoji formou.

    Na straně druhé není pochyb o tom, že specifická forma, do níž se žurnalistický produkt v digitálním multimediálním prostředí převádí, jakož i způsob jeho distribuce, který nemá v tradičních médiích obdoby, nemůže zůstat bez vlivu nejen na metody práce, které internetový žurnalista používá, ale i na vnitřní obsah internetového zpravodajství.

    Ačkoliv teoretici masové komunikace DeFleur a Ball-Rocheachová ve své knize Teorie masové komunikace (pozn.1) ještě v osmdesátých letech si nepřipouštějí myšlenku, že by se z počítačových sítí a on-line služeb mohl stát nástroj masové komunikace, vývoj tuto tezi překonal a dnes jsme svědky toho, jak komunikační potenciál internetu využila nejen nová periodika, tzv. e-ziny (elektronické magaziny) zpravodajského charakteru (v ČR Neviditelný pes, Mobil Server, Svět namodro, Britské listy, iPort), ale také tradiční média pro vytváření on-line verzí svých produktů (v ČR např. iDNES, iHNED, České Noviny, ale i on-line verze rozhlasového a televizního vysílání).

    (Označování internetových periodik není zatím ustálené. Název e-zine se někdy používá pro veškeré periodicky obnovované webové stránky informačního charakteru, ať už je připravují amatéři nebo profesionálové, ať už vznikly původně pro internet nebo jsou jen internetovými odnožemi již zavedených médií. Existují však také autoři, kteří termín e-zine přidělují pouze takovým periodikům, které byly zakládány internetovými nadšenci a amatéry pouze pro internet.)

     

    Na první pohled by se mohlo zdát, že na internetu se žurnalistou může stát každý, kdo umístí svůj text na nějakou webovou stránku. Vždyť z hlediska dostupnosti není pro účastníky internetu velký rozdíl mezi webovou stránkou www.nytimes.com a stránkou www.cuni.cz/smid. Přesto webové stránky deníku The New York Times jsou považovány za sdělení masového média, zatímco stránka pedagoga Šmída na serveru Univerzity Karlovy nepřekročí rámec interpersonální počítačově zprostředkované komunikace (CMC - Computer Mediated Communication).

    To, že některá webová stránka se stane médiem masové komunikace a jiná zůstane osobním sdělením, pouhou interpersonální komunikací v prostředí internetu, rozhoduje širší komunikační kontext (např. téma šířeného sdělení, veřejný charakter sdělení, jeho periodicita, aktualizace, navštěvovanost webové stránky apod.), v němž obsahová kritéria hrají významnou roli.

    Ta jsou rozhodující i při posuzování toho, zda v daném konkrétním případě jde o skutečnou internetovou žurnalistiku nebo jen o nezávaznou výměnu názorů na úrovni diskusních skupin sestávajících se z omezeného auditoria názorově či generačně nebo tematicky spřízněných duší (tzv. fan-zine).

    To, co odlišuje skutečnou internetovou žurnalistiku od amatérských "žurnalistů" na mnohých webových stránkách, je právě naplnění obecných požadavků kladených na žurnalistiku, zvláště na zpravodajství. Od zpravodajství se vždy žádá, aby přehlednou a srozumitelnou formou zprostředkovalo svému čtenáři, posluchači a divákovi aktuální a podstatné, tj. zpracované, vytříděné a agregované informace o událostech a nejrůznějších jevech současného světa, a aby tyto informace byly v maximální míře objektivní, tj. v souladu se skutečností, bez záměrného zkreslování autorem zprávy, který si daná fakta dostatečně ověřil a prověřil.

    Zvláště v počátcích internetu získávaly na popularitě e-ziny, ve kterých se ostře kriticky hodnotily nejrůznější jevy, aniž by si autor dal práci se zjišťováním souvislostí, případně fakta ověřoval nebo poskytl příležitost k vyjádření protinázoru. I když taková zpráva mohla obsahovat požadované zpravodajské minimum, tj. odpovědi na otázky: "kdo, co, kde, kdy, jak a proč," informační hodnota zprávy oznamující například: "Firma XY mi dodala počítač, který předražila a který je špatný, protože vedoucí této firmy je podvodník a je třeba ho zavřít," byla malá právě pro její subjektivní úzký úhel pohledu, nehledě na to, že při jejím zpracování nebyly dodrženy výše uvedené zásady žurnalistické práce (např. předložení ověřených argumentů o nízké kvalitě počítače, vysvětlení proč cena není adekvátní, názor protistrany apod.).

    Není náhodou, že e-ziny tohoto druhu začaly postupně ztrácet své čtenáře, kteří si uvědomovali, že nedostávají plnohodnotné a ověřené informace, a proto návštěva takové webové stránky byla pro ně ztrátou času. Vydavatel takového e-zinu se pak musel rozhodnout: buď přijme zásady seriózní profesionální žurnalistiky nebo bude muset čelit nebezpečí, že čtenáři jeho e-zinu se omezí jen na úzký kroužek názorově spřízněných jedinců, např. nepřátel firmy XY, kterou e-zine permanentně kritizuje. Takový e-zine se pak stává fan-zinem a nelze mu přiznat atributy plnohodnotné internetové žurnalistiky. (pozn. 2)

     

    Nemá-li být internetová žurnalistika pouhým převedením žurnalistického produktu tradičních médií do digitální elektronické podoby, která je přístupná prostřednictvím internetu on-line, měla by využívat specifiky internetového prostředí.

    Tato specifika se projevuje především

    a) v hypertextovém formátu internetové zprávy,

    b) ve způsobu její distribuce, tj. v její disponibilitě v čase a prostoru.

     

    Ad a: Základem je hypertext

    Hypertext posloužil vynálezci celosvětové pavučiny World Wide Web Tim Berners-Leeovi jako nástroj umožňující rychlou orientaci a navigaci v obrovské množině nejrůznějších informačních souborů umístěných na síti, které jsou identifikovány jednotným "lokátorem" URL (Uniform Resource Locator).

    Svým odkazovým systémem, tzv. linky, však hypertext umožňuje členění i jednotlivých informačních souborů do bloků, o jejichž výběru a posloupnosti jejich čtení si čtenář později rozhoduje sám, podle své vlastní vůle. Kromě toho hypertext umožňuje využívat multimediálnost digitálního prostředí počítače tím, že kterýkoli z těchto bloků může obsahovat zvukovou nebo zvukově-obrazovou (audiovizuální) informaci.

    Nezbytnou součástí kvalifikace internetového žurnalisty je tudíž znalost jazyka HTML (Hypertext Mark-up Language). Ten mu umožní vytvářet v textu odkazy na jiné bloky textu a na další zdroje informací v rámci celého webu. Kromě toho mu jazyk HTML nabídne i různé možnosti grafického zobrazení, lay-out, celé zprávy. Naštěstí současné editory HTML jsou natolik "uživatelsky přátelské", že se příliš neliší od textových editorů např. typu Word, a není složité se s nimi seznámit.

    Při koncipování celého e-zinu, ale i jednotlivých zpráv by měl internetový žurnalista vycházet z formátu obrazovky počítačového monitoru, jejímž prostřednictvím se veškeré informace on-line ke čtenáři dostávají.

    Svým způsobem se zde dostává do podobné situace jako jeho rozhlasový a televizní kolega, který je omezen dvaceti- nebo třicetiminutovým trváním zpravodajské relace. Vzhledem k tomu, že do jedné minuty se "vejde" zhruba dvanáct řádek normalizovaného textu, musí rozhlasový a televizní žurnalista ve svém hlavním půlhodinovém zpravodajském pořadu soustředit hlavní informace do osmi až deseti stran textu, což je množství, které by se vešlo na jednu stranu deníku formátu našich Hospodářských novin.

    Na jedné straně není internetový novinář díky paměťové kapacitě serverů omezován v délce svých příspěvků, na straně druhé by měl mít na paměti, že jeho čtenář - zvláště ten, který se dostává k internetu přes telefonickou linku - je omezen kapacitou modemu, cenou spojových poplatků, a obvykle nemá čas a náladu procházet desítkami obrazovek a stahovat si stovky kilobajtů textů, pokud ho k takovým textům neváže nějaký speciální zájem.

    Specifiku internetové žurnalistiky velmi dobře vystihl novinář Ondřej Neff, který pochopil, že obrazovka monitoru vyžaduje stručnost a výstižnost, podání hlavních informací v kondenzované podobě sdělení, ve formě podobné čelu agenturní zprávy nebo headlinům rozhlasového a televizního zpravodajství. Neff věděl, že to, co čtenáře zajímá, jsou aktuální, pohotové a sítem novinářské zkušenosti vytříděné informace o dění v České republice tak, jak se toto dění odráží v českých médiích. Neff věděl, že tyto základní - často zjednodušená sdělení - pak může rozvinout do podoby klasického zpravodajství nebo jiných žurnalistických druhů a žánrů v dalších souborech, na které hlavní obrazovka odkazuje hypertextovým "linkem". (Není náhodou, že úvodní strana Neffova internetového periodika Neviditelný pes je nejčtenější webovou stránkou ze všech - i těch profesionálních jako jsou České noviny, iDNES, iHned - českých internetových periodik.)

    Odkazovost hypertextu dává internetovému žurnalistovi téměř neomezené možnosti rozšiřovat předkládanou zpravodajskou informaci o další dodatečná sdělení, která rozvíjejí buď historickou nebo tematickou perspektivu původní zprávy. Autor zprávy tak může čtenáře odkázat na zdroje a prameny, z nichž zpráva vychází, a to buď tím, že je sám na své webové stránky umístí (např. plný text rozhovoru se zdrojem, z něhož zpráva využívá jenom část apod.) nebo že hypertextovým linkem čtenáře na takové zdroje a prameny upozorní (encyklopedické odkazy, relevantní dokumenty, které jsou k dispozici on-line, plné texty materiálů, z nichž je citováno, odkazy na další média apod.)

    Internetová žurnalistika má v tomto ohledu možnosti, která všechna ostatní tradiční média postrádají, například co se týče přístupu k již zveřejněným materiálům. Umožňují totiž čtenáři širší, především historické souvislosti událostí. Pokud si neschováváme staré noviny a časopisy, ztrácíme možnost vracet se k informacím o událostech v minulosti, rozhlasové a televizní zpravodajství v podstatě žije a umírá okamžikem, kdy se vysílá.

    V internetovém zpravodajství však máme možnost kdykoli nasměrovat čtenáře k archivním souborům uloženým v počítačové paměti, které jsou okamžitě - bez dlouhého vyhledávání - k dispozici. (Možnost vyhledávání podle klíčových slov ve svých archivech dnes patří k základnímu vybavení rozvinutých internetových periodik, využívání této služby je však bohužel - zvláště u on-line verzí tištěných deníků a časopisů - často podmíněna zvláštní platbou internetového uživatele.)

     

    Téměř neomezená možnost rozšiřování základního rozsahu zpravodajské informace však sebou přináší jiný závažný problém on-line žurnalistiky, a to - jak čtenáře na formátu obrazovky počítačového monitoru orientovat ve struktuře celého e-zinu, a jak ho informovat o tom, s čím se může setkat na tom kterém hypertextovém odkazu. Tato na první pohled mechanická práce třídění zpravodajských a dalších žurnalistických materiálů do příslušných rubrik a podmnožin souborů však rovněž vyžaduje určitou žurnalistickou zkušenost a kvalifikaci. Ta spočívá právě ve schopnosti rozeznat, co je pro daného cílového čtenáře podstatné, jak které materiály spolu tematicky a významově souvisejí, a podle toho zvolit hierarchii odkazů a jejich formu tak, aby pomáhaly čtenářově orientaci, než aby ho zahlcovaly přemírou nových a dalších informací.

    Také tady platí, že méně je někdy více. Několik málo odkazů, v nichž se informace neopakují a které rozšiřují perspektivu pohledu na daný jev či událost, je pro čtenáře mnohem užitečnější, než desítky odkazů na materiály, které se sice k danému tématu vztahují, ale jejichž informační hodnota je nevyrovnaná. Stovka odkazů u jednoho článku sice může vypadat efektně, ale nenahradí dva nebo tři základní odkazy, které jsou pro zvolené téma podstatné.

    Také v tom spočívá hodnota a popularita příslušného e-zinu. Čtenář si ho oblíbí, pokud bude vědět, že ho nezavalí množstvím neutříděných žurnalistických materiálů, a že tu pracnou a časově náročnou selekci materiálů z hlediska tématu, zpravodajského významu a žurnalistické kvality za něj už někdo udělal, nejlépe někdo s profesionální žurnalistickou zkušeností.

     

    Zvláště při koncipování vstupní strany internetového periodika je třeba mít znovu na paměti, že obrazovka počítačového monitoru je limitem. Není vhodné "natahovat" vstupní stranu přes několik obrazovek. S jejím prostorem je třeba účelně hospodařit i v podmínkách, kdy její značnou část si nárokují reklamní "nudle" a "bannery" sponzorů, a musejí zde být umístěny základní informace o dané webové stránce včetně některých interaktivních služeb (vyhledávače, hlasovací panely, kontaktní adresy pro zpětnou vazbu apod.).

    Problém orientace v internetovém periodiku do jisté míry řeší využití rámců (frames), kdy postranní pruh obrazovky se nemění a průběžně nás neustále odkazuje na jednotlivé rubriky. Čtenářskému komfortu poslouží, když obsah těchto rubrik je k mání už pouhým dotekem kurzoru myši počítače jako tzv. "praporkové" (fly-out) menu. Bohužel, některá internetová periodika nechávají čtenáře projít sérií obrazovek na cestě k žádanému materiálu, a to jenom z toho důvodu, aby se při svém putování musel setkat s co největším počtem reklam, jejichž odkliknutí se potom vykazuje reklamním agenturám.

    Nestačí-li k základní orientaci v internetovém periodiku využití rámců, protože struktura rubrik je příliš složitá a webových stránek je příliš mnoho, pak je vhodné nabídnout čtenáři na úvodní straně odkaz na jednoduchou, hierarchicky strukturovanou mapu celého webového místa (tak jak to nabízí např. internetová stránka České televize www.czech-tv.cz, nebo informační server Ministerstva vnitra www.mvcr.cz).

     

    Celkově vzato, digitální multimediální prostředí internetu nabízí množství technických variant toho, jak "zabalit" či "naservírovat" žurnalistický produkt příslušnému konzumentovi. Kromě toho do každé webové stránky lze zakomponovat podprogramy, applety, které do ní vnesou některé dynamické prvky (animovaná grafika, pohyblivé obrázky apod.) Dosavadní zkušenosti však vypovídají o tom, že sebevíce technicky dokonalá a graficky efektní prezentace příslušných webových stránek daného periodika nezachrání jeho popularitu, pokud jsou tyto stránky informačně chudé nebo nevyrovnané z hlediska žurnalistické úrovně prezentovaných materiálů.

    Naopak, někdy autor e-zinu, který přehustí své stránky technickými vymoženostmi, odradí publikum od častějších návštěv, neboť kromě toho, že čtenář takového e-zinu musí déle čekat, než se mu natáhnou data příslušné stránky (což se pak projeví i na jeho účtech za telefon), se někdy - vzhledem k zastaralé hardwarové a softwarové vybavenosti svého počítače - nemusí k tak technicky složitě "zabalenému" souboru vůbec dostat.

    To ovšem neznamená, že by internetový žurnalista měl technické možnosti internetu a aplikací www ignorovat. Jde především o interaktivitu, kterou internet umožňuje, tedy vlastnost, kterou ostatní média dosahují jen obtížně a jen ve výjimečných případech (rozhlasové a televizní pořady, do nichž telefonicky vstupují posluchači a diváci). Mezi interaktivní nástroje obohacující internetovou on-line žurnalistiku patří zejména:

    - možnost získat okamžitý ohlas, tj. zpětnou vazbu, na zveřejněný materiál prostřednictvím elektronické pošty poslané na adresu autora nebo vydavatele e-zinu; tento čtenářský ohlas, případně diskuse nad zprávou, článkem, reportáží se mohou stát doplňkem zveřejněného žurnalistického materiálu;

    - možnost nabízená čtenáři, aby na základě nějaké nabídnuté bodové stupnice ohodnotil kvalitu či popularitu publikovaného materiálu, výsledky se samozřejmě průběžně publikují;

    - možnost nabízená čtenáři, aby daný materiál mohl poslat na jakoukoli adresu elektronické pošty, případně aby využil tzv. "print" verze příslušné webové stránky, tj. takové verze, která pro potřeby tisku vynechává veškeré reklamy a další informativní, k hlavnímu materiálu se nevztahující, texty.

    Specifickou formou internetové žurnalistiky jsou interview nějaké osobnosti, které kladou otázky internetoví uživatelé, a při nichž se komunikace vede prostřednictvím elektronické pošty (takovou formu interview pravidelně využívá např. internetová varianta deníku MF DNES http://www.idnes.cz) nebo někde dokonce prostřednictvím tzv. "chat boardu". Na rozdíl od podobné rozhlasové nebo televizní besedy s posluchači a diváky, internetová diskuse je dostupná čtenáři v plném znění také v kterémkoli pozdějším okamžiku.

     

    Ad b: K dispozici kdekoliv a kdykoliv v prostoru a čase

    V počátcích internetové žurnalistiky převládal názor, že právě interaktivita bude tou hlavní zbraní při jejím soupeření se žurnalistikou tradičních médií. Jak ukazuje praxe, interaktivních prvků v masových médiích (dnes např. také u digitální televize šířené kabelem) využívá jen menší část auditoria. Speciálně u internetu se typ "interaktivních" mediálních konzumentů zaměřuje více na nejrůznější diskusní skupiny typu BBS (Bulletin Board Service) nebo na tzv. "chaty" (skupinové diskuse vedené na internetu v reálném čase), než na nějaká internetová periodika.

    Postupem času se ukazuje, že největší síla internetové žurnalistiky a jejích produktů je především v disponibilitě internetových periodik v prostoru a čase. Žádné jiné médium nepřekonává prostorové hranice tak snadno jako internet. Webové strany s českými internetovými periodiky si může přečíst kdokoli kdekoli, kde je k dispozici nějaký IPS, čili poskytovatel internetové služby, nebo jen pouhá telefonní linka.

    Stejně tak není problém pro českého internetového uživatele přečíst si každý den hlavní materiály světových deníků The New York Times, Le Monde, The Guardian nebo Frankfuter Allgemeine Zeitung, nebo se v Praze seznamovat se světovými událostmi na webových stránkách informačních agentur Reuters, AP, Bloomberg, ČTK apod.

    Tuto univerzálnost přístupu by měl vydavatel českého e-zinu zohledňovat tím, že svému potenciálnímu čtenáři doma i v zahraničí nabídne různé varianty kódování textu tak, aby jeho text, včetně písmen české abecedy s čárkami a háčky, byl čitelný v nejrůznějším hardwarovém i softwarovém prostředí.

     

    Ještě významnějším prvkem internetové on-line žurnalistiky, než její celosvětová všudypřítomnost, je pak její disponibilita v čase. Je statisticky prokázáno, že navštěvovanost zpravodajských webových stránek pronikavě roste v případě nějaké významné události se širokým dopadem (např. smrt princezny Diany, katastrofální záplavy, sjízdnost silnic při sněhové kalamitě, průběh voleb apod.). (pozn. 3)

    Pravda, také rozhlas a televize dokážou překonat časovou bariéru mezi komunikátorem a příjemcem svými přímými přenosy "tady a teď". Ovšem internet nejen zprostředkovává v reálném čase přenos zvuku i obrazu (u obrazu v míře omezené kapacitou přenosu dat), internet nejen může okamžitě aktualizovat své texty v těsném závěsu za průběhem událostí, ale co je důležitější, tyto aktuální texty se dají kdykoli vyvolat na obrazovku monitoru, aniž by se muselo čekat, kdy informace o dané události přijde na řadu při postupném uvádění rozhlasových nebo televizních zpráv.

    Na rozdíl od přímých přenosů rozhlasu a televize, které sice mohou v reálném čase aktualizovat informace o události, ale nemohou se už podrobně vracet k jednou sdělenému, se v internetovém zpravodajství vždy můžeme on-line setkat s poslední zprávou vypovídající o aktuálním stavu a navíc zde máme možnost ohlédnout se zpět na vývoj události odkazem na zprávy předchozí, nemluvě o možnosti dalších odkazů na informace o širším pozadí dané události prostřednictvím vhodně zvolených hypertextových linků.

    Pokud internetové periodikum dokáže tuto možnost aktualizace využívat a bude na svých webových stránkách pohotově nabízet aktuální, pravdivé, ověřené a společensky významné (tj. relevantní přinejmenším pro určitý segment společnosti) informace, zcela určitě se nemusí obávat, že nenajde mezi internetovými uživateli své pravidelné čtenáře. Nehledě na to, že takové kvalitně a profesionálně vedené webové stránky se stávají často doplňkovým, a někdy dokonce i tím hlavním zdrojem informací o příslušných událostech.

    Stále častější citace internetových periodik na stránkách tisku a ve zpravodajských relacích rozhlasu a televize jsou toho důkazem.

    Milan Šmíd


    pozn.1: "I kdyby se počítačová gramotnost stala univerzální a dokonce i kdyby každá domácnost měla osobní počítač vybavený modemem, je obtížné si představit, jak by se pouze z této základny mohl nový systém masové komunikace rozvinout." Melvin L. DeFleur, Sandra J. Ballová-Rokeachová: Teorie masové komunikace, Univerzita Karlova, Praha 1996 - str. 346.

    pozn.2: Zandl, Patrik: Vzestup a pád internetové žurnalistiky? www.iPort.cz, 30.12.1999

    pozn.3: Fallows, James: But Is It Journalism?, The American Prospect, 23.11.1999,

    http://tap.epn.org/prospect.html/archives/V11-1/fallows.htm


    Poznámka JČ: Zdá se, že Milan Šmíd pominul vůbec nejdůležitější faktor internetové žurnalistiky: že, jak poznamenává Tomáš Pecina, internet osvobozuje společenskou komunikaci. Internet je svou podstatnou médiem podvratným a emancipujícím. Má potenciál rozrušovat konvence a bourat stereotypní myšlení. Internet se v poslední době projevuje jako nesmírně demokratizující nástroj komunikace, a to nejen v žurnalistice, ale i v podnikatelské sféře. - Tento osvobozující vliv má internet i v západních společnostech (viz americký The Drudge Report), a má v nich na tradičnější média vliv kladný (otevírají se témata, o nichž se dříve mlčelo - viz stránky mezinárodních protestů proti bombardování Jugoslávie) i záporný (pod tlakem internetu dochází k určité bulvarizaci tradičních sdělovacích prostředků, ke "znormálnění" pornografie, která dříve byla jen okrajovým rysem života). Důležité je, že mohou publikovat i profesionálové, kteří nemusejí být nutně vázáni tržními ohledy - už nejsou nutně zotročováni majiteli a nutností vydělávat. Důležitou a velmi vlivnou roli v tomto smyslu hraje "narrowcasting" - publikační činnost, soustředěná na relativně úzké zájmové skupiny (třeba lidí, zajímajících se o Českou republiku), které dokáže internet sloučit do jednoho společnství z celého světa. Jejich vliv je pak obrovský. - Doslova třaskavý vliv má a může internet mít ve společnostech postkomunistických či ve společnostech autoritářských - které se také (Čína, Saúdská Arábie) nyní snaží svobodný hlas internetu blokovat.

    Nechci být vůči Milanu Šmídovi neférový, ale jaksi si nedovedu představit, že by se někdo na té jejich škole postavil před studenty a vysvětlil jim, že internet je v první řadě nástrojem podvratným a emancipujícím, který rozrušuje stereotypy a dává možnost lidem necenzurovaně konfrontovat třeba i neuspořádané myšlenky - subverzí posunuje společenský vývoj kupředu. Představa, že podvratnost je pozitivní vlastnost, do mnohých českých intelektuálních kruhů, zdá se mi, ještě nedorazila.


    Očekávaná radiace

    Ivan Hoffman

    Po oznámení, že 31.srpna bude zavezeno palivo do reaktoru prvního bloku jaderné elektrárny Temelín, se dala očekávat zvýšená aktivita odpůrců tohoto projektu.

    Včera měla podobu recese, když v Olomouci studenti cestovali tramvají na způsob netopýrů, zavěšeni na tyči hlavou dolů. V letácích, kterými oslovovali veřejnost, se ohledně dostavby a potřebnosti Temelína ptali: ”Není to postavené na hlavu?”

    Polemika včera pokračovala také mezinárodně, když ČEZ reagoval na obvinění pověřence hornorakouské vlády pro Jaderná zařízení, který prohlásil, že ČEZ loni vyvážel elektřinu za cenu nižší, než za jakou ji vyrobil.

    Podle mluvčího ČEZu byly vývozy jednoznačně ziskové v řádu stamilionů korun a snížily náklady na výrobu elektřiny pro domácí spotřebitele, čímž se snížil tlak na růst domácích cen.

    Export elektřiny z ČR se letos proti loňsku očekává dvojnásobný a ČEZ se ani do budoucna neobává, že by přebytečnou elektřinu z Temelína neprodal.

    Asi nejnepříjemnější zprávou o Temelínu ovšem včera byla ta o zvýšené radiaci při uskladňování neutronových zářičů těsně před tím, než si v rámci dnů otevřených dveří přišla stavbu prohlédnout veřejnost.

    I v tomto případě měl pochopitelně mluvčí elektrárny po ruce uklidňující argumenty, když řekl, že zvýšená radiace byla očekávaná, nebyla naměřena mimo objekt skladu a tedy v žádném případě neohrozila zaměstnance ani návštěvníky.

    Vzhledem k tomu, že uklidňování veřejnosti má každý mluvčí v popisu práce, což důvěře v jeho vysvětlení příliš neprospívá, mělo by asi do budoucna vedení Temelína raději pokaždé předem říct, kdy dojde k očekávanému zvýšení radiace a o kolik.

    Neodradí tím studenty od zavěšování se na tyč v tramvaji hlavou dolů, ale třeba nepřibude lidí, kteří mají strach.

    Vysílá se v pátek 26. května ráno.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|