Účelem tohoto materiálu je přispět do diskuse na úrovni ekonomické
politiky státu a upozornit na alternativy a nástroje řízení v oblasti
konkurenční schopnosti české ekonomiky. Jedná se o podklady pro širší komplexní
text - "Národní vize rozvoje ČR", který bude v červnu Radou vlády
vypracován jako strategie českého dlouhodobého sociálního a ekonomického
rozvoje.
Text je prostřednictvím sítě FSV-UK (www.fsv.cuni.cz) nabízen odborné veřejnosti k diskusi. Návrhy na úpravy (nejlépe pokud jsou přímo zabudovány do textu načteného z webu pomocí techniky Wordu “nástroje-sledování změn”) prosíme poslat e-mailem na adresu: benacek @ mbox.fsv.cuni.cz. Práce na finální verzi materiálu budou sice ukončeny 25.5.00, autora však zajímají (konstruktivní a úsporně sdělené) připomínky i po tomto datu.
Přestože samotná realizace “konkurenčních schopností” spočívá na úrovni podniků, jako samostatných a nezávislých ekonomických subjektů, neznamená to, že vláda k tomuto problému nemá co říci. Naopak, z hlediska institucionální ekonomie se všeobecně uznává, že role vlády je v této oblasti navýsost významná. Dokonce se dá říci, že za vážnými ztrátami konkurenční schopnosti lze téměř s jistotou hledat pochybení vládní politiky. Nepřekvapuje proto, že všechny vlády v rozvinutých zemích se k jistému dílu odpovědnosti nad stavem konkurenční schopnosti hlásí, a že i ekonomické subjekty vládu tlačí k politice vytváření ekonomického prostředí, které rozvoji konkurenční schopnosti napomáhá.
Konkurenční schopnost se tak stává celospolečenským problémem, přesahujícím podnikovou sféru. Napomáhání “konkurenčním výhodám” v domácí ekonomice je například na úrovni EU chápáno jako schopnost zlepšovat nebo udržovat životní úroveň (ve srovnání s ekonomikami obdobného charakteru) bez trvalého zhoršování vnější ekonomické pozice (/2/, str. 115, dle /6/), respektive dosahování trvalé vysoké dynamiky ekonomického růstu (měřeného meziroční dynamikou HDP na obyvatele) (/3/, str. 19, dle /6/). Na základě uvedeného se úroveň konkurenční schopnosti stává také jedním ze základních cílů hospodářské politiky. Přesun problému konkurenční schopnosti z podnikové úrovně na úroveň vlády znamená i posun kritérií a to do oblastí těžko kvantifikovatelných a zobecnitelných. Jako pomůcka se často používají multifaktorové a multikriteriální hodnocení, které ve své podstatě jsou heuristické a tím bohužel ztrácejí exaktní ekonomický obsah [3]. Bohužel s tímto problémem souvisí i zvýšené riziko zneužívání takto zaměřených politik, které se mohou snadno stát arénou lobbyismu a hledání renty podniků, bank, politiků a byrokracie. Na rozdíl od klasické makroekonomické politiky vlády (fiskální, monetární a kursové) se politika zaměřená specificky na posilování konkurenční schopnosti někdy nazývá “mikroekonomickou politikou”. Jejími součástmi jsou “průmyslová politika” [4], obchodní politika a politika hospodářské soutěže.
Důsledný, vládou podporovaný program tzv. benchmarkingu, tj. vyhledávání nejlepších zahraničních zkušeností ve veřejné i soukromé sféře a jejich přenos do ČR. ·
1. Účel a kritéria dokumentu
Jako výchozí tezi této studie je možno konstatovat, že konkurenční schopnost české ekonomiky jako celku je neuspokojivá. Zejména v průmyslu jeho podíl na světové výrobě dlouhodobě klesá a většina podniků má problémy se udržet na trhu. Místo rychlé konvergence k průměrné ekonomické úrovni zemí EU se za posledních 10 let mezera mezi českou ekonomikou a ekonomikami takových zemí jako Portugalsko, Španělsko a Irsko jen dále rozevřela, respektive náskok před Polskem a Maďarskem se snížil. Proces otevírání českého trhu vůči EU přitom hrozí dalšími problémy s adaptabilitou.
Úkolem tohoto dokumentu se využít analýz současného stavu a dosavadních zkušeností v oblasti konkurenční schopnosti k formulování strategických cílů (vizí), operabilních nástrojů a principů jejich použití, o něž by se mohla opírat hospodářská politika vlády a ostatních subjektů státní správy. Cílem těchto aktivit by mělo být vytváření podmínek pomáhajících růstu konkurenční schopnosti podniků a celé ekonomiky z hlediska dlouhodobého vývoje v rozmezí let 2001-2015. Samozřejmě vybírat nelze ani samotný cílový stav, ani nelze počítat s těmi prostředky, které jsou vůči hospodářské politice autonomní. Z krátkodobého hlediska je valná většina podmínek pro zvyšování konkurenční schopnosti vládou neovlivnitelná. Z dlouhodobého hlediska je však možné působit na změnu většiny podmínek. Mezi hledisky času je proto nutno zásadně rozlišovat. Rozlišovat se také musí mezi možnostmi přímého a nepřímého působení na úroveň konkurenční schopnosti ekonomiky. Z našeho hlediska budeme považovat za dominantní dlouhodobé cíle a nástroje nepřímého působení. Politika vlády tak v první řadě vytváří jen prostředí, které podniky vede k rozhodování a výsledkům, jenž zvyšují jejich efektivnost a posilují postavení Česka ve světové ekonomice.
2. Identifikace a operacionalizace instrumentů pro politiku vlády
Základem vládní politiky v dané oblasti je působení na dva stěžejní výrobní faktory, jejichž vybavenost je pro moderní ekonomiku stěžejní: kapitál a práce. Třetím momentem je ovlivňování kvality institucí a hierarchií, které se společnost vytváří za účelem kontroly tržních systémů a prosazování parciálních cílů. Samozřejmě všechny uvedené instrumenty jsou ve svém reálném působení propojeny a každou jejich parciální analýzu je nutno chápat jako pracovně-účelové zúžení.
A. Kapitálové zdroje
V této oblasti se hospodářská politika dotýká disponibility finančního kapitálu na rozvoj investic. Jedná se o zdroje, které lze aktivovat poměrně rychle a v nichž lze hledat východiska pro urychlení růstu v období 2 až 5 let. Chronicky úzkým místem české ekonomiky v oblasti kapitálu je jeho alokace. Trhy peněz (tj. banky) a kapitálu (tj. burza) byly u nás dlouhodobě zanedbávány a jejich efektivnost byla jako celek negativní, čímž se znehodnocovaly kapitálové zdroje a nové investice byly často neproduktivní.
A1) Privatizace bank do rukou strategických investorů s dlouhodobou vizí (střednědobý úkol) a regulace bankovního sektoru a kapitálových trhů (dlouhodobý úkol) je z hlediska role kapitálu na zvyšování konkurenční schopnosti českých podniků prvořadým úkolem vlády. Privatizace a regulace jsou předpokladem pro to, aby fungování bank v oblasti finančního zprostředkování a alokace kapitálu dosáhlo evropské úrovně.
Transformace ekonomiky klade mimořádně vysoké nároky na disponibilitu úvěrů, zejména na investice. Úrokové sazby by měly být nízké. Základem pro to je vysoká tvorba domácích úspor, které jsou navíc doplňovány toky zahraničního kapitálu. Integrací českého trhu kapitálu do celosvětového trhu se úrokové sazby dostanou na úroveň zemí EU. Velice důležitá je i struktura disponibilních úspor podle svých finálních držitelů. Je omylem se domnívat, že u nás je nutno vysokou tvorbu domácích úspor přerozdělovat ze soukromých zdrojů do zdrojů veřejných pomocí zdanění a deficitu veřejných rozpočtů. To, že vláda takto využívá úspory, které by jinak připadly soukromému sektoru ovlivňuje kvalitu investic. Zatím žádná česká vláda neprokázala, že je lepším investorem než profesionální soukromí investoři.
A2) Vláda by měla vytvářet podmínky stimulující vysokou tvorbu domácích soukromých úspor. Česká ekonomika by si měla dlouhodobě udržovat jednu z nejvyšších měr celkových úspor v Evropě. Úspory by neměly být předmětem fiskálních nástrojů přerozdělování. Řešením je redukce výše zdanění doprovázená snížením veřejných výdajů a zvýšením hospodárnosti při jejich vynakládání.
A2.1) Odpisy, jako jedny z nejvýznamnějších zdrojů úspor pro financování investic podniků, u nás stále trpí přemírou regulace. Výrazná liberalizace odpisové politiky (např. zavedením skutečných akcelerovaných odpisů) a indexace základu odpisů inflací by pomohly zvýšit konkurenční schopnost úspěšných podniků. Základem odpisů by se měly stát reálné ceny investičního majetku.
A2.2) Investiční pobídky vlády (motivované přilákáním zahraničního kapitálu) by bylo vhodné rozšířit na pobídky specifické pro menší investory a dále do oblastí dodavatelských vztahů ze strany domácích subjektů vůči velkým zahraničním firmám.
A2.3) Deficit veřejných financí (tj. soustavná tvorba veřejných úspor i mimo cyklus) není po ozdravění bankovního sektoru a poklesu rizik z úvěrů nezbytným předpokladem rozvoje. Soukromý sektor netrpí nedostatkem projektů a navíc může expandovat do oblastí, které dosud spadaly pod ingerenci státu.
Na předchozí navazuje další zásadní problém, kterým je výše příjmů veřejných rozpočtů. Přestože podíl příjmů státního rozpočtu na HDP u nás za posledních 10 let podstatně poklesl a dosahuje zhruba průměru zemí OECD, růst významu místních rozpočtů, rozsah a etatistický charakter sociálního a zdravotního pojištění a zejména konsolidace rozsáhlých mimorozpočtových výdajů do účtu veřejných financí naznačují, že finanční moc státního sektoru, který nevyniká efektivností, je u nás stále výrazně nad úrovní vyspělých zemí s podprůměrnou úrovní HDP na obyvatele.
A3) Podíl veřejných financí na HDP je u nás stále neúměrně vysoký a vláda by dalším výrazným snižováním daňového břemene měla dát úspěšným ekonomickým subjektům větší prostor k rozvoji.
A3.1) Vláda by měla usilovat o to, jak převést financování veřejně spravovaných aktivit do aktivit soukromého sektoru. Například jde o pokračování privatizace síťových odvětví a některých služeb pod ingerencí státu (např. energetiky, zdravotnictví, dopravy, vyšších stupňů vzdělávání, centrální evidence/rejstříky/, atd).
A3.2) Privatizace nebo odstátnění některých odvětví s nedokonalým tržním prostředím znamená nutnost vyřešit postavení jejich regulačních orgánů a prosazení nástrojů tvrdého rozpočtového omezení a konkurence v podnicích těchto odvětví.
A3.3) Dokončení privatizace v průběhu zhruba 5 let uzavře vládě dodatečné zdroje peněz pro veřejné rozpočty. To je další důvod k tomu, aby vláda už nyní připravovala podmínky pro to, aby soukromý nebo veřejně-právní sektor mohl převzít financování aktivit, za něž byl dosud finančně odpovědný stát.
A3.4) Systém přímých a nepřímých daní by se měl reformovat a systém ekologických daní by měl přebírat významnou část daňového břemene.
Sektor malých a středních podniků tvoří v současné době nejméně 40% HDP. Jeho potenciál růstu a efektivnosti je větší než je tomu ve velkých domácích firmách bez strategického partnera.
A4) Podpora malým a středním podnikům zůstává stále nedostatečná.
A4.1) Chronickým problémem malých podniků je u nás ztížený přístup k finančnímu kapitálu, zejména z důvodu institucionálního selhání. Kromě nefunkčních bank tento problém navíc ještě prohlubovaly vlády jednostrannou preferencí různých finančních úlev a dotací velkým podnikům . Malé a střední podniky si od vlády zaslouží přinejmenším stejnou finanční podporu a systém úlev jako velké podniky.
A4.2) Prostor k podnikání je navíc malým firmám zužován i na evropské poměry mimořádně vysokou byrokratickou zátěží, která na ně dopadá mnohem tíživěji, než na velké podniky .
A4.3) Formou podpory a ochrany zájmů malých a středních podniků by mělo být - tak jak je to v EU běžné - přenesení určitých dosud státních pravomocí (např. vedení obchodního rejstříku, učňovské školství, podpora exportu) na podnikatelskou samosprávu.
A4.4) Asymetrii ve vyjednávací síle malých podniků s vysoce organizovanými partnery (velkými podniky a státem) lze částečně vyvážit vytvářením podmínek, které by umožňovaly vznik aliancí malých podniků, kooperativ, průmyslových parků a komor.
S disponibilitou peněz v ekonomice úzce souvisí monetární politika a postavení ČNB. Názor, že v po první fázi transformace má nastoupit expanzivní monetární politika ČNB, která by měla být pod větší kontrolou politických stran, je neúnosně schematizovaným přístupem politiků k ekonomickým problémům. Ekonomické analýzy ukazují na to, že měkká monetární politika v případě nedokončené transformace má nejen inflační charakter, ale navíc, pomocí vytváření různých "polštářů", působí proti restrukturalizaci a efektivitě. Podobně bylo zjištěno, že znehodnocování kursu je málo účinným nástrojem na upevnění konkurenční schopnosti domácích firem vůči světové konkurenci. U obchodovatelných statků má u nás výrazně inflační charakter s nízkým dopadem na stranu domácí nabídky. Většině podniků tak umožňuje jen odkládat restrukturalizaci.
A5) Nezávislost ČNB a její monetární politiky je nutnou podmínkou pro udržení tlaku na zvyšování konkurenční schopnosti ekonomiky. Navíc kurzová politika ČNB by se měla orientovat na postupné nominální ukotvení kursu a na očekávání, že s restrukturalizací a stabilizací ekonomiky se reálný kurs bude muset zhodnocovat.
Strategie vlády udržovat nízkou cenovou hladinu u většiny mezinárodně neobchodovatelných komodit (např. bytů a služeb), čímž se umělým způsobem posiluje konkurenční schopnost českých obchodovatelných komodit, je sice pochopitelná, z hlediska ekonomického fungování je ale neefektivním řešením.
A6) Urychlení konvergence české cenové hladiny k cenám v EU (při současném reálném zhodnocování koruny) umožní, aby se česká ekonomika adaptovala ještě před vstupem do EU na parametry cen a rozhodování na úrovni světové ekonomiky. Zároveň je to předpokladem splnění Kodaňských kritérií v oblasti konkurenční schopnosti.
B) Lidské zdroje
V této oblasti jde o zdroje, jejichž aktivace a dopad na ekonomiku je dlouhodobý a hraničí až s generační výměnou (tj. působí v horizontu 10-25 let). Na prvním místě zde stojí problémy tvorby lidského kapitálu (tj. školství a vzdělávání), vědy, výzkumu a rozvoje, jejichž stěžení úloha v dlouhodobém růstu moderních ekonomik je nepopíratelná. V českém systému školství je stále vidět dědictví myšlení jak z dob Rakouska-Uherska, tak z dob totality. Hluboce se opomíjí výchova k tvořivosti, právnímu vědomí a k občanské asertivitě. Místo zaměření se na kvalitu, samostatnost v myšlení, rozvoj osobnosti , schopnost komunikace a týmovou spolupráci, cílem "vzdělání" stále zůstávají zvládání kvantity faktů, výchova k poslušnosti k autoritám, upřednostňování oportunismu a výklad světa jako mechanický problém přicházející do společnosti zvnějšku.
Pro moderní rozvoj lidského kapitálu je důležitá také provázanost reformovaného školství s mimoškolským vzděláváním a s výzkumem. Naléhavost řešení těchto problémů, které už ze střednědobého hlediska ovlivňují výkonnost podniků, je tak významná, že je žádoucí zejména vysoká rychlost změny.
B1) Klíčovým krokem k zajištění dlouhodobých cílů této společnosti by měla být zásadní reforma obsahu a forem vzdělávání, které by se měly orientovat na tvorbu lidského kapitálu v podmínkách globalizovaného světa. Z tohoto hlediska je například nutno chápat roli školství jako konstruktivní odvětví, které vytlačuje těžký průmysl z pozice motoru růstu.
B1.2) Vzdělání by se mělo dostat všem, kteří o něj jeví zájem a to podle úrovně jejich schopností. Současně by se u vysokého školství měl očekávat příspěvek studujících proporcionální tomu, jak u nich škola zhodnocuje jejich soukromý lidský kapitál.
B1.3) Zvláštní postavení a podpory státu by mělo získat vzdělávání za účelem rekvalifikace pracovníků ohrožených nezaměstnaností a pomoc jejich opětovnému uplatnění na trhu práce (včetně úlev začínajícím malým podnikatelům).
B2) Financování sektoru vědy, výzkumu a vysokého školství by mělo být provázáno s kvalitou jejích výsledků.
B2.1) Zkvalitnění vědy a výzkumu vyžaduje reformu Akademie věd, její propojení s vysokým školstvím a posílení vazby na podniky, které by se měly výrazněji podílet na aplikovaném výzkumu.
B2.2) Financování a provádění výzkumu a vývoje by se mělo v mnohem větší míře provádět na podnikové úrovni. Stát by ale měl vytvářet podmínky, které by podniky k těmto aktivitám pobízely.
Důležitým faktorem, zvláště ve vztahu k nezaměstnanosti, je nejen kvalita a adaptabilita lidských zdrojů, ale také možnost jejich efektivní alokace mezi odvětvími a regiony. S otevíráním se vůči EU bude zřejmé, že v některých segmentech pracovního trhu dojde k výraznému úniku lidského kapitálu do zahraničí.
B3) Velkým problémem českého trhu práce je nízká mobilita pracovní síly omezovaná tradicí a nedostatkem cenově dostupných bytů.
B3.1) Mobilita práce je u nás výrazně limitována tradicí nestěhovat se. Očekávání, že se má práce stěhovat za lidmi (a ne naopak) je nutné měnit osvětou a programy na podporu mobility. Ty by staly alternativou k podporám v nezaměstnanosti a rekvalifikačních programů.
B3.2) Deregulace cen nájemného a urychlení privatizace bytů je vhodné kombinovat s rozvojem institucí (např. hypotečního práva a rychlosti jeho vymáhání) na podporu nové výstavby.
B3.3) Mobilita pracovních zdrojů ze zahraničí (zejména nedostatkových dělnických profesí nebo vysoce kvalifikované práce) zvyšuje efektivnost pracovního trhu a její pozitivní dopad na konkurenční schopnost domácí výroby je významný. Imigrační politika omezující tuto mobilitu plošnou negativní byrokracií, při trendu hrozivého poklesu počtu domácího obyvatelstva v produktivním věku a rostoucí možností odchodu práce do zemí EU, je z ekonomického hlediska kontra-produktivní.
B4) Strategie firem udržet si konkurenční schopnost pomocí mimořádně nízkých mezd a ostatních pracovních nákladů je sice z dlouhodobého hlediska neefektivním řešením, avšak až do střednědobého horizontu je tato funkce důležitá pro fungování pracovního trhu (například za účelem útlumu zaměstnanosti, urychlení restrukturalizace nebo jako rozfázování neodvratné likvidace podniku). Z tohoto hlediska by tato strategie neměla být vládou kompenzována pomocí různých subvencí (u soukromého sektoru) nebo zaštiťováním nízkých mezd ve veřejném sektoru.
C) Institucionální uspořádání společnosti
Institucionální problémy v první řadě souvisejí s fungováním státu a jeho orgánů. Prvořadým úkolem vlády je zabezpečení vlastnických práv a vymahatelnost práva vůbec. V této oblasti je zaostávání této země vůči vyspělým zemím zřejmě největší. Přicházíme k základnímu paradoxu české společnosti: na jedné straně nízký stupeň vymahatelnosti vlastnických práv, a tím vznikající faktická ochrana různých sinekur a rent, napomáhají zvýšit krátkodobě konkurenční schopnost významné části ekonomiky. Na druhé straně se to děje na úkor těch subjektů, které by mohly zvyšovat konkurenční schopnost i dlouhodobě a mnohem intenzivněji. Institucionální a politické selhání vedlo k tomu, že se produktivní motivace ekonomických subjektů hluboce oslabovala na úkor motivu tzv. "hledání renty", který je anti-produktivní. Prosazení podmínek, které by už s konečnou platností zavedly řád do motivů podnikání je v tomto kontextu nutno považovat za klíčový cílový stav institucionálního uspořádání této země.
C1) Zlepšení práce českého soudnictví a zvýšení vymahatelnosti práva by měly být neustále prioritou politiky vlády na podporu konkurenční schopnosti ekonomiky.
Největší rozsah změn je ale nutno očekávat od státní správy a podmínek kladených na chování veřejného sektoru. Existence rozsáhlého státního aparátu je umožňována vysokým podílem veřejných rozpočtů na HDP. Měkké rozpočtové omezení v této sféře umožňuje přetrvávání neefektivnosti a rostoucí byrokratizaci. Růst počtu a moci zaměstnanců státní správy se pak dále projevuje v jejich sklonu ke korupci, která se soustřeďuje na další odsávání prostředků především z té efektivnější části ekonomiky.
C2) Zásadní reforma státní správy by měla nejen zastavit, ale i obrátit trend neustálého nárůstu jejího počtu pracovníků .
C3) Vznik krajů a větší decentralizace státu by měly být spojeny s principem subsidiarity jako efektivnějšího systému řízení, což by znamenalo snížení požadavků na celkové počty pracovníků.
C4) Role konkurence ve státní správě a ve veřejném sektoru by se měla výrazně zvýšit na základě odstranění jejich mnoha monopolů, otevřením se vůči soukromému sektoru a pomocí otevřenější personální politiky.
Další role státní správy, která úzce souvisí s úrovní konkurenční schopnosti podniků, je rozvoj infrastruktury, zejména v oblasti její koncepce, koordinace, spolufinancování a regulace. Je charakteristické, že tento sektor je chronicky konfrontován s neřešenými problémy. Přitom funkční infrastruktura je pozitivní externalitou, která zásadním způsobem zvyšuje konkurenční schopnost všech podniků v jejím dosahu.
C5) Vyřešení dopravních systémů, zejména dálničního a železničního propojení na hlavní tahy EU, bylo u nás dlouhodobě odkládaným problémem.
C6) Otázka fungování tzv. síťových odvětví (energetika, zásobování vodou a kanalizace) závisí do značné míry na vyřešení jejich privatizace a regulace.
C7) Zatím má vláda velký dluh vůči společnosti v budování informační infrastruktury. Za uvolněním veřejných informací výrazně zaostává budování centrálního informačního systému a podpora podmínek pro rozvoj tak revoluční technologie, jakou je internet .
C8) Zkvalitnění ochrany vlastnických práv, práce soudů a bank by určitě prospěla centrální databáze dlužních a trestně odpovědných firem, jejich majitelů a právních zástupců, která by byla propojena s rejstříkem nemovitostí a obchodním rejstříkem.
C9) Ochrana životního prostředí je ochranou všech proti negativním externalitám, kde zvýšení konkurenční schopnosti jedné firmy je kompenzováno vynucenými ztrátami jiných ekonomických subjektů.
Na otázku infrastruktury úzce navazuje problém fungování trhů. Velkou škodu u nás způsobila politika rezignace založená na domněnce, že všechny trhy vznikají spontánně, jsou samoregulujícími se entitami a že u nich nemůže dojít ani k selhání, ani ke zneužití dominantními subjekty. Výsledek toho je nejlépe ilustrován nedávnou historií českého kapitálového a bankovního trhu. Většina moderních trhů vyžaduje rozsáhlou infrastrukturu informací, legislativy a soudní exekutivy, jejíž budování není možné bez pomoci státu.
C9) Vláda se nemůže vyvázat z odpovědnosti za stav těch trhů, jejichž funkce závisejí na ochraně kontraktů, vynutitelnosti vlastnických práv, nezkreslených informacích a bezbariérovém vstupu na trh.
C10) S efektivností trhů souvisí i úroveň hospodářské soutěže. Vytváření monopolů a kartelových uskupení může ohrozit efektivnost trhů. Pak je nutné úroveň konkurence zásahem státu bránit. Na druhé straně úspěch na světových trzích vyžaduje, aby výrobce získal na domácím trhu tzv. tržní sílu. Nad jejím zneužitím ale stát musí vykonávat ochranný dozor.
C11) Vstup do EU, přes všechna možná úskalí a rozpory, nemá pro Českou republiku žádnou strategickou alternativu. Ztráta suverenity v dílčích oblastech a nutnost realokovat některé zdroje nejsou dostatečnými důvody k tomu, aby procesům tržního a institucionálního přizpůsobování vláda nepomáhala.
Každý moderní stát se vyvíjí v konfrontaci tří základních faktorů společenské organizace: trhu, státních hierarchií a občanů. Projevem občanského faktoru jsou politické strany, zájmová sdružení, církve, nadace, odborové organizace, profesní komory, nátlaková sdružení, soukromé neziskové organizace, atd. Jejich rozvoj vytváří prostředí, které efektivním způsobem řeší problémy, nad nimiž selhávají funkce trhu a státu. Tím má významný dopad na stav konkurenční schopnosti ekonomiky.
C12) Rozvoj občanského sektoru je nedílnou podmínkou k dosažení efektivní podnikové sféry a sféry veřejné správy. Instituce státního řízení musí vytvářet podmínky pro rozvoj společenského dialogu a zavazování sociálního partnerství mezi podniky, státem a neziskovými organizacemi.
Závěrem
Při podnikání v tržním hospodářství a za konkurence na globalizovaných světových trzích jsou podniky vystaveny vnějším rizikům, kterým se musí neustále přizpůsobovat. Bránění jejich vlivu pomocí ochranářské vládní politiky a přenášení rizik z hospodaření podniků na vládu a na celou společnost je krátkozrakou a nebezpečnou politikou, která vede k tzv. morálnímu hazardu a k následnému strnulému vývoji společnosti.
Vláda se nemůže zbavit povinnosti podílet se na řízení veřejných statků a vytváření podmínek podporujících efektivní poskytování veřejných statků. Tím podnikům pomáhá snižovat rizika a náklady procesů tržního přizpůsobování. Bez této pomoci nelze v moderním světě dosáhnout požadovaného růstu, jakož i u nás tolik očekávaného zvýšení konkurenční schopnosti českých podniků na světových trzích. Vyžaduje to však zásadní reorganizaci celého systému veřejné správy. Český stát má dále velký dluh vůči této společnosti v oblasti vytváření podmínek pro budování lidského kapitálu, vzdělávání a rekvalifikace.
Klíčovým problémem této ekonomiky je prosazení principů privatizace i na straně neformalizovatelných (tzv. reziduálních) vlastnických práv a povinností: odpovědnosti vlastníka za výsledky svého hospodaření. Motiv efektivnosti nesmí být zpochybňován anti-stimuly přicházejícími ze strany státní politiky. Podniky s neúspěšnou restrukturalizací by neměly být "odměňovány" možností získat měkké rozpočtové omezení, např. dotacemi od státu, odpuštěním daní nebo závazků vůči bankám, dodavatelům a zaměstnancům. Výjimky v této oblasti by měly podléhat zvláštním procedurám podléhajícím veřejné kontrole. Význam funkční legislativy a soudnictví v oblasti hospodářského práva je z tohoto hlediska naprosto zásadní.
Citované prameny:
1. Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky České republiky. Vláda české republiky, Evropská komise EU, Ekonom (příloha), č. 46, 18.11.1999
2. European Economy. Publikace Evropské komise, č. 59, 1995
3. The Global Competitiveness Report 1996. World Economic Forum, Ženeva, 1996
4. Benáček V., Kabele J.: Problémy české veřejné správy a byrokracie - současný stav a nástin řešení. Analytická podkladová studie pro zpracování Strategického programu sociálního a ekonomického rozvoje ČR. Rada vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii, 1999 (též jako výzkumný materiál IES FSV UK, 2000)
5. Benáček V.: Adaptabilita české ekonomiky. Analytická podkladová studie pro zpracování Strategického programu sociálního a ekonomického rozvoje ČR. Rada vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii, 1999 (též jako výzkumný materiál IES FSV UK, 2000)
Zeman K.: Metody analýz konkurenční schopnosti. Materiál ČSOB, Praha, 2000
Poznámky
[1] Dekuji tímto asistentum z FSV UK, Zdenkovi Kudrnovi a Tomášovi Sedláckovi za pomoc pri vypracování tohoto dokumentu, Karlovi Zemanovi za poskytnutí podkladu z analýz CSOB /6/ a Vere Kameníckové a Václavovi Šmejkalovi za pripomínky.
Adresa autora je zde respektive IES, FSV UK, Opletalova 26, 11000 Praha
[2] Problémy nedostatecné adaptability ceské ekonomiky na signály trhu se zabývá studie /5/.
[3] Nicméne tato hodnocení mají svuj intuitivne chápaný význam, který je významným signálem pro svetové investory a politiky. Svetové ekonomické fórum a Mezinárodní ústav pro rozvoj managementu (IDM) vydávají každorocne analýzy zhruba 50 ekonomicky nejvyspelejších zemí sveta, kde se zeme na záver seradí podle stupne konkurencní schopnosti. Není bez zajímavosti, že existuje úzká korelace mezi daným poradím a úrovní HDP na hlavu, respektive úrovní rustu dané ekonomiky. Ceská ekonomika je sice v hodnocení za rok 2000 na 37. míste z celkového poctu 47 zemí, nicméne ani zlepšení o 4 místa oproti predchozímu roku není velkým úspechem.
[4] Zde se jedná o nesprávný preklad anglického “industrial policy”. Lépe by podstatu veci vyjádril preklad popisem “politika na podporu podnikání”.
[5] Akcelerované odpisy a indexace odpisu ve skutecnosti snižují danové zatížení úspešných podniku a predstavují tak významnou pobídku k jejich zvýšené míre investování.
[6] Zde je nutno vzpomenout transakce Fondu národního majetku, Národní banky, Konsolidacní banky, Ceské inkasní a Ceské financní a dále ruzné nezaplacené dane, pojistné, dluhy z privatizace a skryté dluhy z vládních záruk a ztrát komercních bank, které u stabilizovaných zemí OECD jsou nesrovnatelne nižší.
[7] Zatímco velké podniky vláda za posledních 10 let prímým nebo neprímým zpusobem dotovala cástkou mnoha set miliard Kc, dotace 26 miliard Kc malým a stredním podnikum, se zhruba stejným podílem na HDP, je jednostranným zvýhodnováním sektoru, který dosud neprokázal svou životaschopnost.
[8] Napríklad lze to zjistit pri prepoctu nákladu z regulace na pridanou hodnotu v podniku. Tyto náklady mají casto výraznou fixní složku (celní rízení, schvalování stavby, atest výrobku, úcetní evidence, výkaznictví, soudní rízení, atd.), u níž velikost podniku nerozhoduje. Podrobneji se problémem byrokracie zabývá materiál /4/, který soucasne nabízí rozsáhlý soubor kroku k náprave situace.
[9] Zde je možné ješte dodat kultivaci takových vlastností, jakými jsou zvyšování odpovednosti, samostatnosti, duveryhodnosti, spolehlivosti, výkonnosti, vytrvalosti a vztah k pozitivnímu a aktivnímu prístupu k životu vubec.
[10] Dle zvláštního zpracování CSÚ se pocet pracovníku v ceské verejné správe zvýšil z 95743 (v r. 1990) na 175478 (v r. 1997), tj. o 83%. Tento trend je zvlášte patrný na nižších úrovních hierarchie verejné správy.
[11] Napríklad k dosažení nizozemské úrovne zamestnanosti v této oblast by bylo potreba snížit ceské stavy o tretinu. Pritom jsou nizozemská státní správa a verejný sektor jedny z nejefektivnejších v Evrope.
[12] Mnohé verejné statky mohou být zajištovány soukromými subjekty, ovšem za predpokladu, že parlament a vláda vytvorí kvalitní legislativní rámec a umožní konkurenci a snadný vstup do techto odvetví. To je možné zajistit bud privatizací, volnou souteží o zakázky mezi soukromými firmami a organizacemi verejné správy, pomocí institucí nezávislé regulace a prevzetím metod rízení administrativy transnacionálních korporací.
[13] Na tomto míste nelze nevzpomenout budování systému informací o službách centrální vlády, jejich institucí, regionálních a místních vlád, propojení financních úradu se systémem sociálního a zdravotního pojištení, evidenci obyvatel, pracovních trhu, nemovitostí, motorových vozidel, rejstríku, atd.
Evropská komise potlačila zprávu o korupci při ničení dešťových pralesů
Vlády, velké podniky, Světová banka a Mezinárodní měnový fond obviněny z utajování alarmující zprávy
Tři roky potlačovala Evropská komise a World Wide Fund for Nature (Celosvětový fond pro přírodu) zničující zprávu o tom, jak multinacionální společnosti ničí dešťové pralesy, napsal v pondělí 29. května deník Guardian.
Zpráva jmenuje konkrétní mezinárodní společnosti, které využívají úplatkářství a zastrašování s cílem získat lukrativní kontakty na těžbu dřeva v dešťových pralesech. Zpráva také obvinila Mezinárodní měnový fond a Světovou banku, že nutí zadlužené země v třetím světě, aby prodávaly své lesy a prostřednictvím vydělaných peněz splácely své dluhy západním zemím.
Evropská komise, která zaplatila výzkumníkům téměř 200 000 liber (přes 10 milionů Kč) se obávala jejich zprávu zveřejnit, protože zpráva obsahovala konkrétní jména jednotlivých firem. Evropská komise proto požádala o mlhavější verzi zprávy, z níž byla odstraněna konkrétní jména, ale i tato verze byla posléze ještě rozmělněna.
Z třetí, nejrozmělněnější verze, sice stále ještě vyplývá, že Evropská unie sice financuje správu lesů v rozvojových zemích, ale tyto peníze jsou plýtvány na jiné účely.
Respektovaní autoři zprávy z World Resources Institute (Ústavu pro světové zdroje) a World Wide Fund byli natolik šokováni tím, čeho byli svědky, že doporučili zavedení moratoria na veškerou další těžbu dřeva v 11 zemích světa, v Kamerunu, v Gabonu,v Kongu (Brazzaville), ve Středoafrické republice, v Rovníkové Guineji, v Demokratické republice Kongo ve střední Africe, v Belize,v Surinamu a v Guayaně v karibské oblasti, v Papua New Guinea a na Šalamounových ostrovech v tichomořské oblasti. Moratorium by se mělo dodržovat do té doby, dokud nebudou úplatkářské skandály řádně vyšetřeny a dokud nebudou zavedeny řádné ekologické normy, uvádělo se v první verzi zprávy.
Autoři zprávy také doporučili, aby Evropská unie zastavila veškerou finanční pomoc těmto zemím, dokud nebudou tyto problémy vyřešeny, avšak to se nestalo. Zpráva uvádí: "Nové investice asijských multinacionálních společností se soustřeďují v zemích s všeobecně slabými či zastaralými ekologickými a sociálními zákony, které nelze vynucovat. Vlády těchto zemí se stávají lehce obětí zahraničních investorů, protože v těchto zemích funguje špatná správa lesů, nedostatečně se vybírají daně a v mnoha ohledech dochází k široce rozšířenému úplatkářství a ke korupci.
Mnoho těchto zemí trpí vážnými hospodářskými potížemi, mají vysokou zadluženost v zahraničí, vysokou inflaci a nezaměstnanost. Ve většině zemí, které jsme studovali, vládne malá skupina mocných lidí či klanů, které považují prvotní pralesy ve svých zemích za krátkodobý zdroj osobních příjmů, nikoliv za produktivní ekosystém, který může vytvořit sociální, hospodářský a ekologický prospěch pro celou zemi i její obyvatelstvo."
Korupce
Šalamounské ostrovy, Papua New Guinea, Kamerun a Belize byly ve zprávě jmenovány jako země, které trpí široce rozšířenou korupcí. "V některých zemích umožňují administrativní procedury široce rozšířenou korupci. Vysocí vládní představitelé v zemích, jako je Papua New Guinea, udělují práva na těžbu dřeva v lesích výměnou za úplatky."
Zpráva uvádí, že i když evropské firmy páchaly už v minulosti škody, jejich současná činnost je daleko agresivnější než dříve: "Těžba dřeva je často velmi neurvalá a vysoce jsou poškozovány okolní lesy. Silnice, vybudované pro odvoz dřeva, často dlouhé stovky kilometrů, umožňují přístup komerčním lovům, farmářům, horníkům a dalším, kteří páchají další rozsáhlé škody." Firmy se často dostávají do násilných konfliktů s místními obyvateli a kmeny.
Zpráva obviňuje hlavní dárce těmto zemím, totiž Světovou banku, Japonsko, Evropskou unii, Francii, Německo, Velkou Británii a Spojené státy, že netrvají na dodržování vlastních domácích předpisů na ochranu lesů a na jejich efektivní správu. Světová banka a Mezinárodní měnový fond podle potlačené zprávy situaci ještě zhoršují, protože tyto zadlužené země nutí, aby provedly měnovou reformu a aby prodávaly své lesy a za utržené peníze splácely dluhy západním zemím.
Zpráva uvádí, že jestliže vlády, darovací agentury a investoři okamžitě nepodniknou rozhodné kroky, do pěti až deseti let bude nenávratně zlikvidována většina panenského pralesa v Africe, v karibské i v tichomořské oblasti, v důsledku rozsáhlé těžby dřeva, která porušuje princip udržitelného rozvoje.
Původní zpráva byla dokončena v roce 1997 a Evropská unie schválila dvakrát revidovanou zprávu pro zveřejnění. Vytiskla 5000 výtisků. Zveřejnění zprávy před zástupci tisku loni v červenci blokovala organizace World Wide Fund, jejíž někteří zaměstnanci vypracovali původní výzkum. WWF se obávala, že některé kritizované vlády uzavřou úřadovny WWF ve svých zemích.
Byla vypracována mlhavější verze zprávy a protože Evropská komise tuto verzi odmítla financovat, WWF nechala zničit původních 5000 výtisků a financovala vytištění 2000 výtisků nejnovější verze zprávy. Listu Guardian WWF sdělil, že je nutno ještě "opravit některé nepřesnosti" a zpráva bude zveřejněna v červenci.
Odborní autoři zprávy
Deník Guardian má k dispozici všechny tři verze zprávy, včetně původního konceptu, v němž jsou uvedena konkrétní jména firem a jednotlivců, kteří jsou zapleteni do úplatkářských skandálů. Hlavními autory zprávy jsou Niger Sizer, odborník ve World Resources Institute ve Washingtonu a Dominiek Plouvier, poradce pro otázky lesnictví, který pracuje pro WWF v Belgii. Jejich práci hodnotili (peer review) před předložením Evropské komisi odborníci v zemích, jichž se zpráva týká.
Sizer uvedl: "Samozřejmě, že jsem byl zklamán, že nebyla zpráva zveřejněna. Několik skutečností bylo při hodnocení zprávy odborníky z různých zemí opraveno. Byli jsme velmi pečliví ohledně závěrů, k nimž jsme ve zprávě došli. Komise pro Evropu byla znepokojena a trvala na tom, aby byla některá jména ze zprávy odstraněna, ale stojím za vším, co je v původní verzi Má pověst a pověst našeho ústavu závisí na tom, že musíme vydávat přesné informace. Nepřesnost nebyla důvodem, proč byla tato zpráva potlačena."
Mluvčí Komise pro Evropu konstatoval: "Původně jsme požádali, aby byla některá jména odstraněna a po určité revizi jsme se zprávou byli spokojen. WWF zasáhla loni proti zveřejnění zprávy. Nyní WWF dodalo novou verzi zprávy a ta bude rozšířena mezi činitele, kteří o ni mají zájem, až bude vypracován příslušný seznam." Činitelé Komise pro Evropu nyní budou jednat o závěrech této zprávy.
Vysoký činitel pro pralesy v organizaci World Wide Fund Jean-Paul Jeanrenaud řekl, že WWF nechtěl uvádět konkrétní jména a byl znepokojen, že celá řada organizací, jmenovaných ve zprávě, byla asijská a WWF se nepřál, aby to vypadalo, jako že je zpráva zaujatá proti Asii.
Geneticky modifikované geny mohou přecházet k jiným biologickým druhům
Z dosud nezveřejněné studie profesora Hanse-Heinricha Kaatze z univerzity v Jeně vyplývá, že geny z geneticky modifikovaných řepkových semen mají schopnost přejít ve střevech včel do struktury bakterií a hub. To vyvolává vážné otázky pro stoupence geneticky modifikovaných potravin a biotechnologický průmysl, kteří byli dosud přesvědčeni, že geneticky modifikované geny nejsou schopny přecházet k jiným biologickým druhům.
Pokud budou tyto informace potvrzeny, dále by to mohlo ochromit veřejnou důvěru ve vědecký výzkum v této oblasti.
Profesor Kaatz experimentoval po dobu tří let s včelami na poli, na němž vyrostla geneticky modifikovaná řepka, pozměněná tak, aby odolávala určitým herbicidům. Odstranil pyl ze zadních nohou včel, když se vrátily z pole do jeho laboratoře, nakrmil jimi mladé včely, které konzumují pyl jako součást potravy bohaté na bílkoviny. V některých bakteriích a v kvasnicích ve střevech těchto včel nalezl geneticky modifikovaný gen, který řepce poskytl odolnost vůči herbicidům.
Německé televizní stanici ZDF sdělil profesor Kaatz, že "včely zjevně přijaly tyto modifikované geny." Uvedl, že se to "neděje často, ale děje se to."
Britské ministerstvo zemědělství konstatovalo, že bude tento výzkum studovat pouze tehdy, až bude zveřejněn ve vědeckém časopise a ohodnocen jinými vědci.
Adrian Bebb z organizace Přátelé Země uvedl: "Je to hodně znepokojující. Ukazuje nám to, jak málo víme."
V Evropě minulý týden vznikla obrovská kontroverze ohledně geneticky modifikovaných obilnin. Vyšlo totiž najevo, že už zřejmě nebude možné oddělit přirozené obilniny od obilnin geneticky modifikovaných. Ukázalo se, že britské firmy, prodávající obilniny k setbě, připouštějí jejich kontaminaci geneticky modifikovanými obilninami až po 1 procento a takovéto obilniny prodávají jako přirozené, geneticky nemodifikované. V Evropské unii neexistují normy určující, jak vysoká míra kontaminace geneticky modifikovanými obilninami v přirozených obilninách je přípustná. Mluvčí z organizace Greenpeace varoval, že připuštění celého jednoho procenta modifikovaných obilnin do potravního řetězce je časovanou bombou: "Limit by měl být nulový. Jedno procento je obrovský počet, vzhledem k tomu, že jde o živoucí organismus, který se dokáže rozmnožovat. Je to jako vznik virové epidemie." Nikdo neví, jaký vliv může mít na potravní řetězec rozšíření geneticky modifikovaných potravin, ale zdá se, že boj o udržení nekontaminovaných přirozených obilnin byl už prohrán. Vědci a mezinárodní dodavatelé semen a přiznali, že kontaminace plodin geneticky modifikovanými semeny je už prý zřejmě všeobecně rozšířena.
Potíž ovšem je, že není zdaleka jisté, zda budou moci farmáři, kteří vysadili tuto znečištěnou sadbu, moci svou sklizeň prodat. Až 600 britských farmářů zaselo takto kontaminovanou řepku a zřejmě ji v Evropské unii neprodají. Jejich škoda dosáhne výše 3 milionů liber (180 milionů Kč) a není jisté, zda dostanou za to od britské vlády odškodné.
Šikanování a násilí
Pane Culiku,
pripad, o nemz jsem Vam posledne psal (prepadeni chlapce a divky zakem
devate tridy ZS) byl policii dobre vysetren a oznamen rodicum, skolskemu
uradu a skole. Vinik se ke vsemu doznal, jeho rodice budou muset
zaplatit lekarska vysetreni a nutne osetreni. Da se rici: "Dobra prace
policie". Jsem zvedav, jak to bude reseno dal.
Vcera jsem videl v tramvaji dalsi projev nekontrolovane agresivity u
chlapce z pate az seste tridy. Kulickovou pistolkou (proc to, proboha,
volne prodavaji a proc to rodice nezabavi?) strilel oknem tramvaje po
vystupujicich starsich lidech a kdyz vystoupil sam, trefoval se do
zpetneho zrcatka a do otevreneho okna tramvaje. Mozna to byl on, kdo na
skolnim hristi pred casem tou pistolkou prinutil meho syna prozradit kod
zamku a zmocnil se jeho kola. Byl jsem naprosto konsternovan a chvili
jsem pochyboval, zda nejde jen o zly sen. Co to je za lidi, ze takto
(ne)vychovaji syna? Ti kluci zrejme vubec nemaji tuseni, ze delaji neco
spatneho. Zrejme se nikdy nesetkali s vychovnym usilim (zejmena rodicu)
kultivovat jejich agresivitu, zjevne nemaji tuseni, ze by ji ve svem
veku meli mit do znacne miry pod kontrolou a neco takoveho neumi ani v
minimalni nutne mire. Neni nakonec ten detsky svet jen primitivnim
obrazkem sveta dospelych, ktery je obklopuje? Nevysvetluje to do jiste
miry nemistne tolerantni postoje rodicu techto zaostalych (zanedbanych)
nasilniku? Pokud shledavaji svevolne nasili jako oduvodnitelne, nelze se
divit, ze jejich deti se podle toho chovaji. Opravdu by rekli: "Dobre mu
tak!", kdyby se obeti pro zmenu stalo jejich dite? Tezko. Je to
politovanihodny, infantilni egoismus - rodicu. Predevsim ti by meli byt
tvrde postihovani a nuceni k dospelym (a tedy odpovednym) postojum. Ze
nemaji na radnou vychovu cas povazuju za mimoradne pitomy, opet vyrazne
infantilni alibismus. Ve skutecnosti je to svobodne rozhodnuti kazdeho.
Neni pravda, ze se m u s i honit za penezi a karierou - pravda je, ze
to c h t e j i !
P.S.: V teto souvislosti me velmi zaujal text na adrese:
http://www.mvcr.cz/ascii/casopisy/policista/prilohy/strategie.html
Strategie prevence kriminality v Evrope a v USA - material z prilohy
casopisu POLICISTA c. 10/1997
Vynatek z publikace Johna Grahama a Trevora Bennetta. Prelozila PhDr.
Jana Valkova (prevzato s laskavym svolenim vydavatele, Institutu pro
kriminologii a socialni prevenci).
P.P.S.: Zajimavy je take text na adrese:
http://it.pedf.cuni.cz/asc/~uclisty/ul01/04.htm
Zejmena odstavec:
Potreba pocitu bezpeci je narusena radou strachu a uzkosti, pramenicich
z vykonoveho pojeti vyuky, ale take ze stale vice se rozmahajici sikany.
Vyzkumy uvadeji, ze temer jedna tretina deti je do sikany nejakym
zpusobem zapojena, at jiz jako obeti
nebo jako agresori. Sikana vsak neni jen zalezitosti vlastnich akteru,
jak se dlouho na sikanu nahlizelo.
Je onemocnenim cele skupiny, jak
uvadi Michal Kolar ve sve velice zdarile monografii Skryty svet
sikanovani na skolach z roku 1998. Autoritativne-hierarchicke usporadani
skolniho prostredi oznacuje za faktor sikanu primo umoznujici a
podporujici.
P.P.P.S.: Fakt je to zajimavy text:
Za prve: pojeti ditete se v nasi spolecnosti a tim i ve skole prilis
nezmenilo. Dve stoleti silne autoritarske skoly, tradice vychovy tehoz
zamereni, ctyricet let systemu, ktery autoritarstvi dovedl az k
totalite, udelaly v nasi zemi sve.
Za druhe zde funguje znamy mechanismus popreni a racionalizace. Rada
lidi citi zpochybnovani tradicniho vzdelavani jako utok na sebe, na
dulezitou cast sveho zivota. Je velmi obtizne pripustit, ze se nam
nedostalo toho nejlepsiho mozneho vzdelani, te nejlepsi vychovy, ze jsme
byli ochuzeni, osizeni. Nase predstava o sobe samych jako vzdelanych
lidech by tim dostala trhlinu. Nuze, doufejme, ze nase predposledni
misto v mezinarodnim srovnavacim vyzkumu funkcni gramotnosti nami
dostatecne otrese a naboura mytus o nasem vynikajicim skolstvi.
Pocta neznámému zesnulému básníkovi
V pondělí jsem byl na kremaci jednoho protifašistického odbojáře a veřejnosti neznámého básníka, který kdysi inspiroval svého bratrance a mého otce, Jana Křesadla, k básnictví. (Nebýt tohoto, neboť poté otec na básnění ulovil mou matku, nebyl bych ani já.)
Říkejme mu Jan Gregor.
Zemřel před týdnem v neděli, brzy ráno, oběť otravy krve, která vznikla v nemocnici zanedbáním po zlomenině, a navzdory pozdější pečlivé lékařské péči v jiné nemocnici. <>p
Jak už jdou světem ty zvláštní souvislosti, zemřel právě v den, kdy se po nějakých čtyřiceti letech zpívala glagolská mše mého otce, tentokrát v neobvyklém hvězdicovém poutním kostele Sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáře nad Sázavou, jako předzvěst vernisáže jeho souborné výstavy atd. A tak jsem na něj při té mši vzpomínal, a vzpomínám dál.
Poté co mu za celý život vyšla (s velkým zpožděním) osamělá básnická sbírka Žízeň, básně z jiného času 1945-1949 (Pražská imaginace 1994, ISBN 80-7110-135-4), napsal můj otec básnickou recenzi (v jednom z Gregorova oblíbených stylů). Jeho báseň "Janu Gregorovi" ze sbírky Instrukce, Insinuace a Invektivy, končí strofou:-
Ve světě, který vyprahl a zšedl
a v kterém básníci již téměř nežijí
tvůj nečasový verš mne divně opíjí
hudbou, již dneska víc by nikdo nedovedl.
Poslední řádek zní bezesporu jako nadsázka, ale rytmičnost veršů bez pevné časomíry, tak typická pro Jana Gregora, je prazvláštní. Připomíná mi chůzi nejistým terénem, například skalnatou horskou stezkou do výšin, až se člověku točí hlava z širokého rozhledu či jemné hypoxie. Každopádně tato vlastnost dodává jinak klasicky laděnému básníkovi Janu Gregorovi na neotřelosti. Je však i tématicky a obrazově neotřelý a jeho čas teprve přijde, soudím.
Dnes jsem si opět zalistoval v jeho sbírce, a hned ta první báseň mi přijde jak hymna pro každého, kdo pátrá po pravdě, třeba na internetu:-
Úzkost hledání
Svět pevně stmelený v drtivém lisu otázek puká,
na drobná jádra se drolí a strží v neznámo zapadá,
tisíci odpověďmi zní ozvěna tisícizvuká
jak po ránu zpěvem rozkvetlá zahrada.
Která však, která z těch odpovědí je jistotou stálou,
v kterém z těch květů semeno pevné pravdy dlí,
čeho se zachytit v rozpadu všeho ničivou škálou
pochyb, jež mě jak šelmy hladové napadly?
Sněhové vločky slunečních soustav mizejí dálí,
z jádřince země v oblacích páry stoupá tíž',
půda se rozvírá pode mnou v průplav tmy nenadálý,
jímž proplout k hladinám jasu nemohu již.
Zdymadlem tajemna ticho mě spouští a zvedá
jak koráb přetížený nákladem marnosti
a nadarmo čekám, až ruka zázračná, měsíčně bledá
mě ze štol slepoty do světla poznání vyprostí.
Vichrem neznáma rozechvělý, mrazem vesmíru zkřehlý
do svého bytí se choulím, hledám alespoň ždibec potravy ...
A krutá jistota mě bodá děsem jak řeřavé jehly,
že sousto nalezené mě novým zklamáním otráví.
Pokud v tomto vidím nějakou podobnost s občasnými pocity čtenáře Britských listů, bude to asi náhoda, co myslíte ?
Nesmysly paní Boškové: není pravda, že se v ČR bude léčit AIDS povinně ve všech případech
Tohle je část originálního návrhu zákona o veřejném zdraví.
(2) Bez souhlasu fyzické osoby je možné provést test na virus lidského imunodeficitu,
u těhotných žen, ( Již dnes jsou povinná některá jiná vyšetření - včasná léčba může zamezit přenosu infekce z matky na dítě - DŽ)
u fyzické osoby, která má poruchu vědomí, a u níž vyšetření na virus lidského imunodeficitu je významné z hlediska diferenciální diagnostiky a léčení bez provedení tohoto vyšetření může vést k poškození jejího zdraví, ( čili ne vždy -DŽ)
u fyzické osoby, které bylo sděleno obvinění z trestného činu ohrožování pohlavní nemocí včetně nemoci vyvolané virem lidského imunodeficitu nebo z trestného činu, při kterém mohlo dojít k přenosu této nákazy na jiné fyzické osoby,
u fyzické osoby, která je nuceně léčena pro pohlavní nemoc nebo injekční užívání drog. ( Je běžný úzus při nějaké pohlavní chorobě testovat i další venerol. choroby - například při kapavce se běžně testuje syfylis a měkký vřed atd - netestování by znamenalo nekvalifikovanou péči - DŽ - jenže např. v Británii se při (nenucených) testech na pohlavní choroby nedělají zkoušky na HIV, pozn. JČ)
(3) V ostatních případech lze vyšetření na virus lidského imunodeficitu provést jen se souhlasem fyzické osoby.
Další její kritika týkající se práv pacientů je rovněž mimo ( hlavně stížnosti na komory).
Minimálně co se týká stomatologické komory, ostatní neznám, ale velké rozdíly tam nebudou. Všechno je přístupné na www. dent.cz.
Tak jak je to v Británii se školstvím?
(Martin Maděra studuje na cambridžské univerzitě ve Velké Británii.)
Zdravim,
Reaguji na Vas clanek o Oxfordu a Cambridgi.
Uz z pohledu na jednoduchou statistiku -- na soukrome stredni skoly chodi
jen asi 7% zaku, ale ti pak tvori, tusim, kolem 40% prijatych na Cambridge
-- je videt, ze zde neco nehraje. Kdyz se k tomu pripocte, ze Cambridge a
Oxford dostavaji od vlady vyssi prispevek na studenta nez ostatni
univerzity, kvuli svemu "prestiznimu" postaveni (jedna se o hlavni
vyzkumne univerzity v Anglii), je z toho zavazny politicky problem,
protoze potom chudi v podstate doplaci na elitni vzdelani bohatych.
Pod vsechny ty argumenty z clanku bych se podepsal. Zejmena schopnost
cokoli "okecat" a sebejistost hranici s aroganci je znamym rysem
absolventu anglickych soukromych skol (predevsim tech internatnich), coz v
prijimacich pohoverech zejmena u predmetu jako anglictina, pravo nebo
ekonomie, kde je posuzovani kandidatu nejvice subjektivni, urcite hraje
vyznamnou roli.
U mediciny se tomu trochu divim, ale dostat se na OxBridge je v podstate
loterie. Tedy je a neni. Minimalni pozadavek jsou vetsinou tri acka u
maturity, coz ale prilis nerozhoduje, protoze toho dosahne vetsina
uchazecu. Pokud student vyrazne neuspel v olympiade (u prirodovednych
predmetu), nepublikoval sve basne, nedelal predmety navic (je pomerne
bezne, ze nekteri uchazeci studuji dvojnasobny pocet predmetu, nez je
povinne), neudelal maturitu o par let drive (treba v patnacti), neni
sachovy velmistr, nehraje vyborne na nejaky hudebni nastroj nebo
nereprezentoval Anglii v nejakem sportu, je opravdu tezke vybirat a pak
ten pohovor sehraje dulezitou roli. (Jedinym dalsim kriteriem je, domnivam
se, posudek reditele skoly.) Casti problemu je, ze byly zruseny zvlastni
zkousky na OxBridge, ktere drive plnily tuto rozhodovaci roli, protoze
byly tezsi nez maturita a zaci ze soukromych skol na ne byli specialne
pripravovani. To si statni skoly nemohly dovolit, a tudiz zkousky udajne
zvyhodnovaly zaky ze soukromych skol.
Chodil jsem na soukromou skolu a mam dva kamarady, kteri se na OxBridge
nedostali, ackoli meli dobre studijni vysledky, takze si myslim, ze z
jednoho pripadu, jakkoli spektakularniho, je nefer cinit zavery. Ale
hlavne mi pripada, ze v tom celem humbuku se ztraci podstata problemu:
anglicke statni skoly v kvalite vyuky nyni zretelne zaostavaji za
soukromymi. Hlavni problem je, podle meho nazoru, dlouhodoby chronicky
nedostatek financnich prostredku ve statnim sektoru, ktery se datuje od
zacatku vlady konzervativni strany v 80. letech. (Labouriste jsou v
podstate vazani svym predvolebnim slibem nezvysovat dane, jedny z
nejnizsich v Evrope, a nejsou proto schopni tento problem resit.) Rozdily
v prostredcich na zaka jsou velke, vede to k tomu, ze soukrome skoly maji
ty nejlepsi a nejlepe motivovane ucitele, mnohem mensi pocty zaku ve
tridach, podstatne lepe vybavene laboratore, skolni orchestry, divadla
atd. Naopak ze statnich skol jde posledni dobou spise strach a kdo jen
trochu muze, posila sve deti do soukromych.
Jinymi slovy, ten dojem z clanku, ze se studenti ze soukromych skol
dostavaji na Cambridge kvuli tomu, ze se umi pekne oblect a dovedou hezky
mluvit, je zavadejici. Skutecny problem jsou nizsi znalosti zaku ze
statnich skol. Studuji prirodovedu a reknu Vam otevrene, ze nekteri
studenti ze statnich skol meli v prvnim rocniku problemy s elementarnim
diferencialnim poctem, ackoli je to v poslednich dvou rocnicich stredni
skoly v Anglii hlavni tema ve vyuce matematiky, o jejich pravopisu ani
nemluve.
Cetl jsem, ze takto vysoka procenta studentu ze soukromych jsou zalezitost
90. let a drive -- t.j. pred nastupem konzervativcu -- byla podstatne
nizsi. I kdyz ted me napada, ze je mozne, ze se na tomto cisle podepsalo i
zruseni statnich vyberovych skol, tzv. grammar schools. (Nejsem si prilis
jisty kdy, omlouvam se.) Pokud se nepletu, nejsou nyni zadne statni skoly,
mozna az na vyjimky, selektivni, t.j. nemaji pravo vybirat sve studenty
pomoci prijimacich zkousek nebo studijnich vysledku. Narozdil od
soukromych skol, ktere vetsinou prijimaci zkousky maji, vsak ani
nepraktikuji rozdeleni zaku do trid podle jejich prospechu, tzv.
streaming, a dochazi proto k tomu, ze dobri studenti jsou "zdrzovani"
horsimi. Nehodlam zde diskutovat spolecenska a eticka pro a proti takoveho
pristupu, je vsak nesporne, ze se pri prijimacim rizeni na elitarske
instituce typu Cambridge tento postup ve srovnani s nejlepsimi zaky
soukromych skol projevi.
Ale zpatky k OxBridgi. Otazka samozrejme zni, zda-li za teto asymetrie
maji Oxford a Cambridge narok na extra penize ve srovnani s ostatnimi
univerzitami. Dalo by se o tom diskutovat, ale musi se take vzit v potaz,
ze ze statnich prostredku financovana OxBridge i tak jen zuby-nehty drzi
krok s bohatymi soukromymi americkymi univerzitami typu Harvard nebo
Stanford, takze kazde dalsi snizeni prostredku by pravdepodobne vedlo k
vypadnuti z "prvni ligy" svetovych univerzit a jeste urychlilo odchod
spickovych profesoru do USA. (Ve vede zacina byt situace podobna napr.
fotbalu -- spickovi hraci jsou po houfech skupovani bohatymi tymy, zde
americkymi univerzitami.) Proti vyssimu skolnemu na OxBridge se take
bojuje, protoze pak by pocet studentu ze statnich skol dale klesl. Kvoty
typu "min. 80% ze statnich skol" nebo jakakoli jina otevrena pozitivni
diskriminace ve prospech zaku ze statnich skol by pak byly nefer vuci tem
rodicum, kteri tvrde pracuji, aby sve deti mohli poslat do soukrome skoly,
a otevrene by ukazala, ze statni skoly jsou skoly druhe urovne, coz si
Blairova vlada nemuze dovolit. Proto tyto skryte medialni kampane.
[Jen na okraj -- nestuduje se v USA medicina stejne jako pravo az na
Graduate School, t.j. po bakalarskem titulu? Jak pak mohla byt ta
studentka prijata na Harvard na studium mediciny, jak vyplyva z Vaseho
clanku? A jeste jedna poznamka -- ze bylo na danou kolej prilis mnoho
zadatelu, alespon na Cambridgi, neni omluva pro kolej. Pokud ma jedna
kolej nahodou jeden rok prilis mnoho kvalitnich uchazecu, poskytne ty z
odmitnutych, ktere by za normalnich podminek prijala, ostatnim kolejim pro
druhe kolo vyberoveho rizeni. -- Oxford a Cambridge se deli obe na 30
koleji, "colleges", a prijimaci procesy, stejne jako mnoho dalsich veci,
jsou zalezitosti koleji, ne centralni university.]
Poznámka JČ: Dosti casto jsem cetl, ze je povest Oxbridge do znacne miry humbuk -
v kolika memoarech slavnych lidi se pise o tom, ze v Oxfordu nedelali nic
jineho, nez ze jen neustale pili, atd. Sam bych nikdy nehodnotil univerzitu
jako kvalitni jako celek, ale sel bych po oborech. Napriklad, Glasgow
University ma svetovou fakultu mediciny, atd. Podobne to bude i na
Oxbridgi - nektere fakulty ci katedry budou lepsi, jine horsi. Jak se
napriklad lisi oxfordska bohemistika od glasgowske. Myslim, ze nijak. Spis u
nas je rozvinutejsi. Atd.
Martin Maděra odpovídá:
Ano, souhlasim. Osobne to nemohu posoudit, ale tvrdi se, ze pro prakticky
zivot (job v City) je treba mnohem lepsi ekonomie na London School of Economics, pro inzenyrske
predmety je lepsi Imperial College atd.
Co se tyce te spatne povesti, snobstvi, Old Boys (bývalí spolužáci z luxusních soukromých škol) atd., mne samotnemu to
leze krkem. Ale zase, lisi se to predmet od predmetu. Medici se
pravdepodobne uci i ve spanku, prirodoveda je jen o neco lehci a
matematici porad pocitaji. Ti lide jsou, podle meho nazoru, naprosto
normalni a snobu je tam minimum. Prejdeme k predmetum jako pravo a situace
se okamzite zmeni. Podstatne se snizi narocnost, podstatne vzroste pocet
snobu a arogance, zdvojena prijmeni, letni pobyty v hlavni kancelari
Conservative Party atd. Takze u te mediciny me to trochu prekvapuje,
takovy pristup bych cekal spis u jinych predmetu.
Ja si myslim, ze v Anglii prilis mnoho arts graduates, prilis mnoho lidi
dela takove ty predmety jako anglictina, filozofie, historie, classics
atd., coz s tim prvnim problemem souvisi, protoze maji jako skupina prilis
velky vliv skrz media. Tady se vytvorila takova kultura, ze inzenyr je ten
umazany clovek, co Vam prijde spravit vodovod a ze veda je nudna.
Srovnejte si spolecenske postaveni inzenyra ve Spojenych statech, Nemecku
a v Anglii. A myslite si, ze inzenyri nebo matematici by vytvareli takove
ty Old Boys' Networks?
Jeste mimochodem, ted me napadlo, ta otazka -- zabila byste radsi delfina
nebo dite -- nema to neco do cineni s lekarskou etikou? Delala byste radsi
pokusy na zviratech, nebo na lidech? Podle meho nazoru je to legitimni
otazka a pro medika je odpoved jednoznacna -- delfina.
Případ orientálního špióna?
Případ čínského studenta, který má potíže s českým vízem, nemá patrně
nic společného s
neschopností nějakého úředníka, který si nevšimne, když mu nějaké
lejstro upadne pod stůl nebo
je kvůli tomu líný ohnout hřbet.
Podle toho, co se občas člověk dozví ze severoamerických sdělovacích
prostředků, je již nějakou
dobu v módě obezřetnost vůči Číňanům, kteří, s podlostí, nenápadností
a pilností Orientálcům
vlastní, pronikají pod záminkou vědy kam se dá, aby špiónili. Jsou
tak vychytralí, že jim nikdo
nic nedokáže a proto je třeba být o to přísnější v úvahách, jakou veš
si nasadit do kožichu.
Ono to nejspíš zase pomine, když teď jsou Američané s Číňany kamarády
přes kšeft (snad přímo
až na věčné časy), ale českým úředníkům bude chvíli trvat než se tahle
změna v přístupu našeho
nového vzoru dostane do příslušných direktiv. Konec konců, letenského
Stalina jsme si taky
vyhodili do luftu až několik let poté, co ho Chruščev shodil z
pomyslného piedestalu v
památném projevu roku 1956.
Onen student měl navíc choutky jet na nějakou konferenci v USA, a tak
jsme možná prokázali
spojenci malou službu. Výsledný efekt je sice stejný - podezřelec
nebude šmejdit v USA - ale
nevypadá to blbě, totiž jako diskriminace vědce Američany. Oni přece
za jednání českých úřadů
nemohou a ještě nás třeba pochválí, že jsme správně "tough".
Je to samozřejmě jen spekulace, které stojí proti neméně ponuré
možnosti, že na tom
ministerstvu skutečně pracují neschopní hlupáci.
Je Ransdorf malý Jarda?
Vážený pane Čulíku,
občas se na internetu zatoulám i na Vaše stránky BL. Nalézám na nich řadu
zajímavých článků od lidí, o jejichž existenci jsem neměl do té doby
většinou ani potuchy. Za to Vám patří můj upřímný dík.
Musím se však zároveň přiznat, že některé Vaše názory a komentáře ve mně
vyvolávají poněkud smíšené pocity.
Včera jsem si například přečetl, že - cituji:
Komunismus zřejmě podle Ransdorfa svět zachrání před globalizací. Tak si to
představuje malý Jarda.
Pana Ransdorfa osobně neznám. Ale z toho, co jsem o něm od jeho kolegů z
bývalého Prognostického ústavu slyšel (včetně jeho sporadických vystoupení v
hromadných sdělovacích prostředcích) jsem dospěl k názoru, že se jedná o
mimořádně erudovaného a vzdělaného muže, který sice nemá předpoklady být
mediální hvězdou, jeho výroky však poctivě přemýšlející člověk nemůže dost
dobře odbýt odkazem na představy malého Jardy. Tím se sice zřejmě zavděčíte
určité části čtenářů BL, ale tak povrchní odsouzení čpí přílišnou lácí.
Pokud vím, jednoznačný vědecky prokázaný scénář budoucího vývoje světa
doposud neexistuje a nejspíš nikdy ani existovat nebude, jakkoliv je to
téma, které mnoho lidí velmi zneklidňuje. Dovoluji si vyslovit názor, že je
kolem nás mnoho rádoby univerzálních expertů zcela nesouměřitelných svými
znalostmi i intelektem s panem Ransdorfem, kteří svá neomylná moudra hlásají
z obrazovky televize na běžícím pásu. Těm by Vaš příměr s malým Jardou
slušel rozhodně lépe. Leč není jim přáno.
Milan Kálal
Temelín není Černobyl
Dobry den,
nize uvedena kratka zpravicka z BL 26. 5. 00 me tedy dostala:
Při uskladnění dvou neutronových zářičů uvnitř jedné z budov jaderné
elektrárny Temelín ve čtvrtek 18. května se "podle očekávání" zvýšila
radiaktivita v této budově, ale ne venku, uvádí Černobyl (pardon, Temelín).
(PS.) Když jsem tento vtip psal, uvažoval jsem, jestli to v emocionálně
exponované ČR někoho hodně naštve. A skutečně, za vtip mi v pátek dopoledne
vynadali asi dva čtenáři. Rád bych jim zcela nevzrušeně odpověděl: prosím,
přečtěte si, úplně vážně a bez emocí, tento článek. Myslíte, že ten Temelín
skutečně stojí za to? - Nevím.
Precetl jsem si bez emoci uvedeny clanek, ale nevim porad, jakou ma
souvislost s Temelinem. Aby bylo jasno, nejsem zadny velky priznivce JETE
(zda se mi ekonomicky nevyhodna), ale pokud nekdo argumentuje Cernobylem v
pripade Temelina, vyrazuje se tim z jakekoli odbornejsi debaty. Jak znamo, v
Cernobylu byly (vlastne snad porad jsou) postaveny reaktory typu RBMK
moderovane grafitem a chlazene vodou. To neni prilis vnitrne bezpecna
koncepce, takze kdyz se k tomu pridala lajdackost obsluhy, stalo se, co se
stalo. V Temeline by pri nahromadeni krajne nepriznivych okolnosti mohlo
dojit k uniku chladiva do obalky reaktoru, ale okolni krajina by nebyla
zamorena. I tak bych to samozrejme provozovateli nepral, asi by pak na
dekontaminaci padlo dost penez.
Situace je bohuzel stejna i u jinych ekologicky a spolecensky ozehavych
temat (geneticky upravene potraviny, zbrane, drogy, tezba ruznych nerostu,
stavba dalnic apod.). Na jedne strane aktiviste, kteri argumentuji casto
dost podpasove, na druhe strane puvodci problemu, kteri prejimaji podobne
metody. Bezny clovek se pred vymyvanim mozku nema jak branit.
Nezainteresovani odbornici se nakonec chte nechte postavi na stranu puvodcu
problemu, laicka verejnost na stranu aktivistu (protoze kdyz uz je situace
opravdu vyhrocena, svoji stranu musi zvolit kazdy).
Rekl bych, ze vetsi cast viny za tento stav lezi na aktivistech a duvodem je
hlavne libiva argumentace pro verejnost za kazdou cenu. Tim se da sice
vyhrat konkretni spor, ale do budoucna se ekologicke uvazovani spise
diskredituje. Dokonce uz jsem prisel do styku i s takovymi aktivisty, kteri
organizuji kampane docela jako totalni valku, to jest pouzivaji jakekoli
(zatim nastesti jen informacni) prostredky.
No, a vyse citovana narazka pro bezneho cloveka prinasi informaci, ze
Cernobyl = Temelin. Vic si nezapamatuje a jak se potom ma skutecne solidne
rozhodnout. Opravdova informacni hodnota nulova. Pokud jste proti dostavbe
Temelina, bylo by lepe to priznat otevreneji v clanku, u ktereho je jasne,
ze se jedna o vlastni nazor pisatele. Clanek, ktery se tvari jako objektivne
predavana informace by si mel odpustit lacine legracky tohoto druhu. Ona to
totiz ve skutecnosti uz vubec legrace neni.
S pozdravem
Karel Kocourek
P.S. Aby nevznikla mylka, ja sam se za odbornika na tuhle problematiku
nepovazuji. Pred 10 lety jsem sice cosi kolem toho vystudoval, ale jednak od
te doby delam neco jineho a jednak jde o tak slozity problem, ze bych si
proste netroufl svuj nazor povazovat za docela spravny.
Vlády a život
Ivan Hoffman, Radiožurnál
O víkendu se fakticky rozpadla polská vláda, když se z ní rozhodla odejít Unie svobody a v Severním Irsku se naopak Unionisté do vlády vracejí. V prvním případě politická jednání zatím ztroskotala, v druhém případě se politické řešení našlo.
Vlády vznikají a zanikají, zůstávají občané, kteří své zkušenosti s politiky promítají do svého volebního rozhodování. Tak tomu bude i u nás bez ohledu na to, jaký budeme mít volební zákon.
Po pátku si část politiků libuje, že nás příště čeká vláda stabilní, zatímco další politici hovoří o tom, že to bude vláda menšiny proti většině.
S jistotou lze ale říct pouze to, že výsledek voleb podle nové matematiky vůbec nelze odhadnout z pohledu na volební preference.
Špatný výsledek může potkat jak stranu, která má málo voličů, tak i stranu, která je populární v menšině z pětatřiceti volebních obvodů. Výsledek ovlivní styl volební kampaně, spokojenost či nespokojenost občanů s dosud předvedenou politikou a dosaženou životní úrovní, ale také momentální událost, či skandál, který se objeví jakoby náhodou zrovna před volbami. Jisti si zkrátka můžeme být pouze sami sebou.
Pokud jde o příští vládu, někdo se dočká triumfálního vítězství, většina pak noční můry.
Vznikne-li většinová vláda, jedné strany, neznamená to, že se tato strana nemůže rozpadnout, ale také je možné, že beze zbytku splní svůj volební program. V případě, že nový volební systém projde celým legislativním procesem a ústavní soud ho neshledá v rozporu s ústavou, bude rozumné číst volební programy daleko pozorněji, než dosud a lépe si číst kandidátky. Odhlasováním nového zákona ve sněmovně totiž ještě žádný zdravý rozum nezvítězil ani neprohrál. Zvítězit či prohrát může až ve volbách. Zatím není co slavit, ani nad čím bědovat.
29. května 2000
Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo 