pátek 2. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Zprávy Helsinského výboru amerického Kongresu:
  • Bude se konat oficiální slyšení "Lidská práva romské menšiny" Majetek a restituce:
  • Pozor, na byty nyní prodávané v ČR do soukromého vlastnictví mohou vzniknout restituční nároky! (Jan Sammer) Ministerstvo zdravotnictví mlčí:
  • Proč je odstraňován schopný šéf Masarykova onkologického ústavu v Brně? (Pavel Kocián) Mediální změny:
  • Balšínek se ujímá vedení Týdne (Stanislava Krupová) Jak pojala tutéž zprávu ČT a BBC:
  • Drama ve Wasserbilligu: stejné téma, stejné místo, různé televize a především různí reportéři (Tomáš Pecina) Britské sdělovací prostředky:
  • Pod vlivem rychlých změn v mediální oblasti nebude výhledově britská Komise pro komerční televizní vysílání vyžadovat od komerční televize veřejnoprávní pořady Ženy a soudnictví:
  • Kdo podpoří oběti znásilnění? Ženy a česká společnost:
  • Ještě k pořadu České televize o sexuálním obtěžování žen (Petr Možný)
  • Zbytečný paragraf (Eva Klausnerová, Literární noviny) Reakce:
  • Dvě nohy dobré, čtyry nohy špatné aneb Literární noviny a umění propagandy (Ondřej Čapek) Česká republika:
  • K nové iniciativě 99 a o Václavu Havlovi (Jiří Jírovec)
  • K šikanování (Jiří Jírovec) Reakce:
  • Velká Británie: Co je špatného na rozptylování azylantů do různých měst? (Vít Novotný) O Romech a o české společnosti:
  • Tak znovu úplně od začátku: O rasismu Josefa Pospíšila (Jan Čulík)
  • Nesouhlasím s rasismem Josefa Pospíšila (čtenářka)
  • Souhlasím s Josefem Pospíšilem (Václav Just)
  • Vřele souhlasím s textem Josefa Pospíšila (Miloš Zahradník)
  • Česká společnost je chudá a nemůže tolerovat problematické sousedy (Jan Schejbal)
  • Různých názorů v BL ubývá (Zdeněk Maštalíř)
  • Karolina Bánomová a Bashy Quraishy. Co mají společného? (Jaroslav Teplý Postscript:
  • Mluvčí z Krumlova (Ivan Hoffman)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Aktualizace v pátek ve 13.00: Čínský student Zheng konečně letí do Prahy. Píší Aleš Špičák a Ivan Pšenčík z Geofyzikálního ústavu AV ČR:

    Vazeny pane Culiku,

    s radosti Vam oznamujeme, ze pan Zheng jiz obdrzel dlouhodoba ceska viza, a v pondeli 5.6. prileta do Prahy. Stihne se tudiz zucastnit i konference, na ktere ma prispevek.

    Jak uz jsme Vam psali, ozveme se Vam pozdeji se shrnutim cele zalezitosti. Obavame se, ze i kdyz "nas" pripad skoncil stastne, moznost vzniku podobnych problemu v budoucnosti pretrvava.

  • Politický proces v České republice? Nesmí být v ČR svoboda projevu?Policie ve čtvrtek obvinila vydavatele knihy Mein Kampf Michala Zítka z propagace a podpory nacismu. Podle zákona může být potrestán odnětím svobody na tři až osm let. ``Bylo mi doručeno obvinění. Je tam odstavec, který pouze popisuje, že jsem vydal tuto knihu, a tím jsem spáchal trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačování menšin,`` řekl Zítko. Dodal, že s obviněním nesouhlasí a jde o ``klasický politický proces``. Podle Zítka policie postupuje přesně podle přání vlády. ``Vláda prohlásila, že mě zavře, a nyní chladnokrevně postupují podle svého prohlášení,`` řekl. Poznamenal, že spoléhá na soud, neboť se domnívá, že soudy jsou nezávislé.

  • Pražská židovská obec má týden na rozhodnutí, zda podpoří plán České pojišťovny na uložení ostatků ze středověkého židovského hřbitova na stavební parcele pojišťovny v pražské Vladislavově ulici. Předseda pražské židovské obce Jiří Daníček ČTK po schůzce se zástupci pojišťovny řekl, že projekt nechce stavět nad plochou, kde mají být ostatky uloženy, ale pod ní.

  • Unie svobody bude prosazovat přímou volbu prezidenta . . Rozhodli o tom včera večer členové republikového výboru strany na svém mimořádném zasedání, řekl předseda unionistů Karel Kühnl. Stoupencem přímé volby hlavy státu jsou všichni členové předsednictva unie, ne však místopředseda strany Miroslav Malchar.

  • Dosavadní šéfredaktor zpravodajství televize Prima Petr Schwarz odstoupil z funkce. Zástupce společnosti FTV Premiéra Pavel Hadinec ČTK sdělil, že Schwarz byl "pověřen přípravou nových projektů a v této souvislosti rezignoval".

  • Bývalý tiskový mluvčí společnosti ČNTS Dalibor Balšínek se stal šéfredaktorem časopisu Týden. Viz článek v tomto vydání BL.

  • Chyba v zápisu Rady České televize? Tomáš Pecina píše:

    Jak mě včera informoval mluvčí ČT Jiří Tráva, žádná směrnice pro komunikaci s institucemi a jednotlivci mimo ČT, předložená 23. května generálním ředitelem Radě ČT (jak dokládá zápis: http://www.czech-tv.cz/ct/radact/jednani2000/20000523.htm) neexistuje. Kdo ví, možná neexistuje ani ředitel, Rada a dokonce ani Česká televize... Zkuste se zeptat pana Trávy (Jiri.Trava@czech-tv.cz)!

  • Šikanování na malém městě. Poznamenává Václav Pinkava:

    V souvislosti s diskusi prave probihajici v Britskych listech na tema sikanovani v ceskych skolach potazmo chovani dospelych, mozna by vas zaujal i tento priklad mene okate sikany schopneho nepohodlneho jedince skupinou az detinsky nesikovnych a malichernych 'zastupitelu' ceskych pomeru.

    Vsadim se, ze obdobnych jevu je na ceskem venkove pozehnane, ale za ukazku to stoji.

    http://www.knihzdar.cz/odvolani.htm


  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný. Druhého výboru se minulý týden prodalo v knihkupetví Fišer za jediný den padesát výtisků, takže kdo má o knihu zájem, nechť její koupi příliš neodkládá.)

  • Vynikající kniha o rozpadu československé federace. Upozorňuje Daniela Macháčková:

    Upozorňujeme všechny čtenáře, kterým není lhostejná současná politika českého státu a kteří se zajímají o její historii, že nakladatelství Academia vydalo první analytickou knihu o rozpadu Československé federativní republiky s názvem Česko – Slovensko. Autorem je profesor ústavního a mezinárodního práva na Michiganské univerzitě, rodák z českých Holic, Eric Stein. Jedná se o zatím nejrozsáhlejší a nejpodrobnější, v češtině dosud jedinou monografii věnovanou rozpadu našeho dřívějšího dvojnárodnostního státu.

    Zájemci o tuto publikaci si ji mohou zakoupit v každém kvalitním knihkupectví, nebo si ji objednat na adrese nakladatelství Academia, či prostřednictvím jejích webových stránek http://www.cas.cz/ACADEMIA

  • Diskuse o vysokém školství. Informuje David Klimek:

    Cílem diskuse je seznámit publikum s odlišnými pohledy na současnou situaci českého vysokého školství a možnostmi dalšího vývoje. Studenti i širší veřejnost by měli mít možnost vytvořit si představu o směru uvažování přítomných zodpovědných politiků, státních úředníků i představitelů akademické půdy a zároveň jim tlumočit své názory. Předpokládáme, že přínosem večera by mělo být zjištění nutnosti dalších reforem českého vysokého školství a tedy i podnět k další reformní práci.

    Koná se 6.6. 2000, od 17.00 do 19.00 hod. v pražské Městské knihovně.

    Hosté:

  • Zástupce ministerstva školství (odbor pro vysoké školy)
  • Petr Matějů – poslanec, spolunavrhovatel novely zákona o vysokých školách
  • Zástupce akademické obce
  • Hana Ripková – ředitelka Fulbright Commission

    Tematické okruhy:

  • Jakým způsobem lze uspokojit vysoký počet zájemců o studium na vysokých školách?
  • Způsob zajištění spravedlivých přijímacích zkoušek
  • Možnosti směřující ke zlepšení finanční situace vysokých škol
  • Evropský prostor pro vzdělání - přiblížení českého systému Evropské unii

  • Nové texty z české literatury. Píše Radek Sarkozi:

    http://www.ceskaliteratura.cz byla doplnena o nove texty:

    anonym: Drevo se listem odievá,

    Capek: O peti chlebich,

    Kolar: Basen ticha,

    Dekuji Vam za zajem o stranku Ceska literatura na Internetu (v kvetnu ji navstivilo 700 surfaru) a preji Vam hezky 1. cerven 2000.

  • České úřady mlčí, bez ohledu na zákon o svobodě informací. Dovíme se od Jindřicha Marka, zda byl či nebyl ministr Karel Březina na vojně, od Libora Roučka, jak je možné, že Jindřich Marek uráží e-maily členy veřejnosti a je-li placen Úřadem vlády a jaký má plat a od Jana Kavana, proč nesmyslně zabraňuje jeho ministerstvo návratu čínského postgraduálního studenta do pražského Geofyzikálního ústavu? Je možno brát český zákon o svobodném přístupu k informacím vážně, nebo je to jen takový vtip českého politického establishmentu?

  • O případu čínského studenta, kterému české ministerstvo zahraničních věcí nesmyslně znemožňuje pokračování v postgraduálním studiu v Praze, o  nepřátelském a právně nedomyšleném přístupu české státní byrokracie vůči cizincům a uprchlíkům a o arogantním a nezdvořilém způsobu, jaký projevil v reakci na dotaz veřejnosti činitel českého Úřadu vlády Jindřich Marek píše v angličtině v hlavním článku v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Zprávy Helsinského výboru amerického Kongresu:

    Lidská práva romské menšiny

    čtvrtek, 8. července 2000, 14 hodin

    Washington, DC

    Vstup volný pro členy, zaměstnance, veřejnost i tisk

    Washington, D.C. Výbor pro bezpečnost a spolupráci v Evropě bude pořádat slyšení o lidskoprávní situaci romské menšiny v regionu OSCE, kde Romové čelí rozšířené diskriminaci na veřejnosti, ve školství, při bydlení a v zaměstnání a dochází vůči nim i k celé řadě dalšího porušování lidských práv.

    Na světě žije podle odhadů asi 10 milionů Romů, včetně přibližně 1 milionu Romů, žijících ve Spojených státech. Většina Romů je soustředěna ve střední a v jižní Evropě. V postkomunistických zemích se otázky lidských práv Romů nabývají na důležitosti.

    Mnoho Romů reagovalo tím, že zažádali o azyl v západní Evropě a v Kanadě (a v některých případech ho dostali). V reakci na to konstatovala Evropská unie,že pět žadatelských zemí (Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko) musí zlepšit situaci Romů, mají-li být tyto země přijaty do Evropské unie.

    Vystoupí tito svědci:

  • Diane Orentlicherová, profesorka práva na American University [ve Washingtonu]. Orentlicherová pracovala loni pro Vysokého komisaře OSCE v otázce národních menšin a přispěla k jeho zprávě (zveřejněné 7. dubna) o Romech v regionu OSCE.

    Ina Zoon, poradce, Open Society Institute. Bývalá viceprezidentka Rumunské ligy pro lidská práva, čelná aktivistka při dokumentaci diskriminačních rysů českého zákona o občanství a zastánce zákonných změn. Zoonová nyní pracuje na zprávě o tom, jaký mají Romové přístup k veřejným službám v Bulharsku, v České republice, v Maďarsku, v Makedonii, v Rumunsku a na Slovensku.

  • Monika Horáková, poslankyně parlamentu, Česká republika. Horáková je členem strany Unie svobody, je členem správní rady European Roma Rights Center (Evropského střediska pro práva Romů) a členem odborné skupiny pro Romy v Radě Evropy.

  • Rumjan Russinov, ředitel, Roma Participation Project. Russinov předtím pracoval jako ředitel monitorovacího a advokátského programu bulharského Projektu pro lidská práva v Sofii. V té funkci hrál čelnou roli při uzavření dohody mezi Romy a bulharskou vládou o celonárodní agendě pro Romy. Úspěšně dosáhl schválení prvního celostátního programu v tomto regionu, který byl vypracován s romskou účastí. V květnu 2000 začal pracovat pro Roma Participation Project v Open Society Institute.

  • Angela Kocze, ředitelka pro vzdělávání v oblasti lidských práv, European Roma Rights Center. Koczová je romská Maďarka, která pracuje pro European Roma Rights Center, mezinárodní právní středisko působící ve věci veřejného zájmu,které dohlíží na situaci Romů v Evropě a  poskytuje právní obranu obětem porušování lidských práv.

  • Karolina Bánomová, členka Asociace československých Romů v Kanadě. Rodina Bánomové uprchla v roce 1997 z České republiky; Karolina Bánomová dostala azyl v Kanadě.

    HELSINKI COMMISSION NEWS
    Commission on Security and Cooperation in Europe
    234 Ford House Office Building
    Contact: Ben Anderson
    Washington, D.C. 20515-6460
    (202)225-1901
    Rep. Christopher H. Smith, Chairman
    Ben.Anderson@mail.house.gov
    Sen. Ben Nighthorse Campbell, Co-Chairman
    www.house.gov/csce

    For Immediate Release: June 1, 2000

    Human Rights of the Romani Minority
    Thursday, June 8, 2000 2:00 p.m.
    Room 485 Russell Senate Office Building
    Washington, DC
    Open to Members, Staff, the Public and Press

    (Washington, D.C.) - The Commission on Security and Cooperation in Europe will conduct a hearing on the human rights situation of the Romani minority in the OSCE region where Roma face widespread discrimination in public places, education, housing, and employment, as well as other human rights violations.

    There are an estimated 10 million Roma around the world, including approximately 1 million in the United States, with most Roma concentrated in Central and Southern Europe. Romani human rights issues have taken on increasing prominence in post-communist countries.

    Witnesses scheduled to testify are:

    Diane Orentlicher, professor of law at American University. Orentlicher worked for the OSCE High Commissioner on National Minorities last year and contributed to his report (released April 7) on Roma on the OSCE region.

    Ina Zoon, Consultant, Open Society Institute. Former Vice President of the Romanian League for Human Rights, leading activist in documenting discriminatory aspects of the Czech citizenship law and advocating changes in the law. Zoon is currently preparing a report on Romani access to public services in Bulgaria, the Czech Republic, Hungary, Macedonia, Romania, and Slovakia.

    Monika Horakova, Member of Parliament, Czech Republic. Horakova is a member of the Freedom Union party, a member of the Board of Directors of the European Roma Rights Center, and a member of the Council of Europe's Specialist Group on Roma.

    Rumyan Russinov, Director, Roma Participation Project (RPP). Russinov previously served as director of the Bulgarian Human Rights Project's Monitoring and Advocacy Program in Sofia. In that capacity, he played a leading role in forging an agreement between Roma and the Bulgarian Government on a national agenda for Roma, successfully achieving the adoption of the first national program in the region drafted with Romani participation. He joined the Open Society Institute's RPP in May 2000.

    Angela Kocze, Human Rights Education Director, European Roma Rights Center (ERRC). Kocze is a Romani Hungarian who works for the ERRC, an international public interest law organization which monitors the situation of Roma in Europe and provides legal defense to victims of human rights violations.

    Karolina Banomova, Member of Czechoslovak Roma Association in Canada. Bamanova's family fled the Czech Republic in 1997; she has been granted asylum in Canada.


    Pozor, na byty nyní prodávané v ČR do soukromého vlastnictví mohou vzniknout restituční nároky!

    Jan Sammer

    Vazeni,

    prilozene upozorneni jsme poslali na vetsinu prazskych obvodu. Aby nabylo pravniho ucinku, bylo by treba je uverejnit i v tisku. Zadame vas tedy o jeho uverejneni tak, aby melo zakonnou platnost pri vyrizovani restituci.

    Dekujeme predem

    Czech Coordinating Office,

    Jan Sammer, secretary


    Upozornění !

    Obce vyvinuly v poslední době zvýšené úsilí privatizovat svůj domovní majetek. Je pro to mnoho rozumných důvodů. Zapomíná se přitom na závažnou skutečnost, že mnoho domů nebo jejich částí, určených k privatizaci, patří obcím podle zabavovacích rozsudků z doby komunismu, a že tyto rozsudky byly zákonem 119/1990 zrušeny ke dni, kdy byly vysloveny.

    Zabavení těchto domů tedy bylo zrušeno, ale mnoho jich nebylo původním majitelům vráceno a je dosud v majetku obcí. Zabavení těchto domů a tedy i držení jich v majetku obcí je v rozporu se zákonem 119/1990, ale i se zákonem 198/1993, který říká, že komunistický režim systematicky a trvale porušoval lidská práva, porušoval základní zásady demokratického právního státu, a že k perzekuci občanů používal všech mocenských nástrojů a to zejména, že je popravoval, vraždil a žalářoval a zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva.

    Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku bude, pravděpodobně na podzim, projednávat mnoho stížností proti České republice. Převážná většina těchto stížností se týká právě toho, že rozsudek zabavení byl zrušen, ale zabavený přednět nebyl vrácen, a pak toho, že čeští občané, kteří, většinou v důsledku emigrace o své občanství podle českých zákonů přišli, jsou z restitucí vyloučeni. Tato podmínka byla odsouzena Výborem pro lidská práva Spojených národů v jeho usnesení ze dne 19. 7. 1995 jako diskriminace odporující závazkům přijatým Českou republikou a bude teď o ní jednat i Evropský soud.

    V zájmu držitelů neprávem zabaveného majetku, jejich oprávněných majitelů i možných kupců je, aby držitelé neprodávali a kupci nekupovali takový majetek, protože držitelé nemohou prokázat, že majetek drží plným právem a kupci budou zapleteni do sporů, v kterých jim bude prokazováno, že vědomě koupili majetek, ke kterému prodávající neměl dispoziční právo.

    Jan Sammer

    Česká koordinační kancelář

    1103-100 Toronto, Ontario

    Canada M2R 3N1


    Ministerstvo zdravotnictví mlčí:

    Proč je odstraňován schopný šéf Masarykova onkologického ústavu v Brně?

    Pavel Kocián

    Předem mého dopisu se Vám velice omlouvám, že si Vás dovoluji obtěžovat, ale po zvážení všech okolností s přihlédnutím k současné závažné situaci okolo Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) a jeho vedení si Vás dovoluji oslovit.

    Již přes dva měsíce se snažíme obhájit pravdu a spravedlnost, týkající se MOÚ včetně jeho ředitele ( důkazní materiály a podklady máme kdykoliv k dispozici ). Ačkoliv na ministerstvo zdravotnictví přesně do rukou ministra zdravotnictví zasíláme dopisy, tyto vůbec nejsou brány na zřetel. Nikdo z ministerstva ani sám pan ministr nemá zájem nám odepisovat. Názory spokojených pacientů pana ministra nezajímají.

    Ministerstvo nereaguje ani na petice občanů, kteří žádají v rámci pravdy a spravedlnosti zastavení výběrového řízení, vypsaného na post ředitele prosperujícího MOÚ. Je to totiž velmi dobře předem organizačně a rafinovaně připravený podvod na občany tohoto státu. ( Mohu kdykoliv na požádání dokladovat.) Výběrové řízení vypsáno též v souladu s mocenskými zájmy jednotlivců a na základě lží a pomluv.

    Domníváme se a jsme přesvědčeni, že ministerstvo zdravotnictví, konkrétně pan ministr Fišer nechce a nemá zájem vyslyšet pravdu. Pane profesore, co se vlastně téměř po deseti letech změnilo?? Požádal jsem pana prezidenta Havla osobním dopisem, oslovil jsem pana Václava Klause a ostatní členy vlády. Zareagoval pouze předseda KDU-ČSL ing.Jan Kasal a to v Poslanecké sněmovně interpelacemi. Dle informací ani on neměl šanci výběrové řízení zastavit. Jdeme-li hlouběji do tohoto problému, zjišťujeme, že výběrové řízení je vypsáno s jistým záměrem dosadit do této funkce bývalého komunistického chlebodárce a bývalého předsedu CZV KSČ v MOÚ v letech 1982-1987 soudruha Žaloudíka (výběrové řízení je mu šito přesně na míru).

    Vzhledem k tomu, že máme vážné pochybnosti, jak to vlastně s tou naší demokracií je u nás ve skutečnosti, dovolujeme si Vás oslovit. V roce 1989 razila tato současná vládnoucí garnitura heslo "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí ." Tenkrát jsme všichni věřili, ale dnes?

    Ne, pravda v této České republice nevítězí a nikdy zvítězit nemůže, protože do politiky jsou zatahovány a prosazovány mocenské zájmy jednotlivců a lživé faktory. Jeden s druhým je svázán z minulosti pevným provazem a do toho nelze nikdy proniknout. A s pravdou už vůbec ne. Masarykův onkologický ústav a následné vypsání výběrového řízení je toho jasným příkladem. Asi se mi to jenom zdá, ale jsme zase tam, kde jsme byli-v socialismu. Ale to prosím posuďte sám.

    Závěrem si Vás dovoluji požádat, zda by jste si alespoń Vy našel čas a po poskytnutí dalších pravdivých důkazů a materiálů ( na požádání mohu kdykoliv zaslat) se přesvědčil, na čí straně je pravda. Věřte mi, když teď vidím, za co se v roce 1989 bojovalo, tak je mi z toho velmi, velmi smutno.p V příloze si Vám dovoluji zaslat poslední část materiálů, zaslaných vládním činitelům.

    Do dalšího spravedlivého a objektivního posuzování Vám ze srdce přeji jen to nejlepší.

    S úctou k Vám

    Pavel Kocián

    Brno

    Poznámka JČ: Jiný příspěvek k této tematice je zde.

    Balšínek se ujímá vedení Týdne

    Stanislava Krupová

    Bývalý tiskový mluvčí společnosti ČNTS Dalibor Balšínek nastoupil do vedení zpravodajského časopisu Týden. Za poslední rok je to již třetí výměna na postu šéfredaktora Týdne: nejdřív odešel dlouholetý vedoucí Karel Hvížďala, na jehož místo byl dočasně jmenován Michal Růžička. Po Růžičkově odchodu na  funkci šéfeditora deníku MF DNES opustila redakci i velká část redaktorů a nově jmenovaný Lederer tak musel shánět téměř celý tým znovu.

    Po jeho nástupu Týden prošel grafickými a obsahovými změnami, které se ovšem nesetkaly s pozitivní reakcí čtenářů, neboť jeho prodej postupně klesal. Letos v dubnu vydavatelství Ringier nakonec skomírající titul prodalo podnikateli Sebastianovi Pawlovskému, který mimo jiné investoval do rekonstrukce Slovanského domu v Praze 1,3 miliardy korun.

    V současné době se prodává okolo dvaceti tisíc výtisků týdně. "Chtěl bych dosáhnout padesáti," naznačil své plány nový šéfredaktor Balšínek. Podle jeho slov nezamýšlí výraznou změnu formátu a chtěl by Týden zachovat jako zpravodajský magazín po vzoru německého Focusu nebo amerického Newsweeku. "Články by měly být analytičtější a přehlednější. Razím heslo, že bychom neměli být týden pozadu za událostmi, ale naopak o týden napřed," upřesnil Balšínek.

    Podle informací BL jedná Balšínek asi s patnácti redaktory z ČTK, MF DNES, Lidových novin a Eura. V současné době do Týdne nastoupil bývalý vedoucí domácí rubriky Lidových novin Ondřej Neumann a vedoucí ekonomické sekce téhož deníku Miroslav Motejlek. Novým redaktorem týdeníku je i Lukáš Rous, který by měl vést rubriku kultura a společnost. Zatím není známo, kdo ze současných redaktorů Týdne bude muset odejít.

    Dalibor Balšínek má zkušenosti šéfredaktora z týdeníku Spy, který po jeho odchodu změnil zásadně vzhled i obsah a z politicko - společenského se stal čistě bulvárním. Před tím pracoval jako reportér televize Nova, kam přišel z redakce Lidových novin.

    Před časem v měsíčníku Strategie zveřejnil své plány na nový týdeník, který by měl být "něco mezi původním Spyem a Reflexem" a měli by do něj přispívat prominentní redaktoři, kteří se během své práce dostanou k informacím, jež nemohou ve svých "seriózních" médiích zveřejnit.

    Od těchto tendencí však Balšínek po nástupu do Týdne podle svých slov upouští.


    Jak pojala tutéž zprávu ČT a BBC:

    Drama ve Wasserbilligu: stejné téma, stejné místo, různé televize a především různí reportéři

    Tomáš Pecina

    Události, 1. 6. 2000:

    Studio, moderátor Bohumil Klepetko: "Muž ozbrojený pistolí, granátem a nožem, který včera odpoledne přepadl mateřskou školku v lucemburském Wasserbilligu stále drží jako rukojmí 25 tří- až sedmiletých dětí a jejich tři vychovatelky. Psychicky nemocný devětatřicetiletý Tunisan s lucemburským pasem původně požadoval výkupné ve výši 60 milionů belgických franků a patnáctimístné letadlo k odletu do Libye. Teď už výkupné nechce a bez rukojmí chce aspoň odletět z Lucemburska. Přímo na místě ve Wasserbilligu máme našeho zpravodaje Pavla Boudu. První otázka je jasná: Aktuální situace dramatu ve školce je jaká?"

    Rozdělená obrazovka, vlevo Klepetko, vpravo Bouda. V pozadí parkoviště. Nápis "Živě". Živý vstup je prostřídáván předtočenými záběry.

    Pavel Bouda (hovoří s velmi plochou intonací): "Tak tady ve městečku Wasserbillig na německo-lucemburské hranici je situace velmi napjatá, je to pochopitelné, drama se odvíjí už více než 30 hodin a i když se na první pohled dlouhé hodiny nic neděje, tak se situace zatím nevyvíjí nijak příznivě, alespoň v tom smyslu, že by ten, kdo děti zadržuje, chtěl všechna zadržovaná rukojmí propustit. I když během dne dnes byly propuštěny 4 děti, nadále jich 25 únosce zadržuje a spolu s nimi tři vychovatelky, tři učitelky. Městečko Wasserbillig je doslova obležené policií, jsou tu dokonce dvě speciální jednotky ostřelovačů, jedna ze sousedního Německa, jedna je z Lucembursku, nicméně policie trvá na tom, že situaci a krizi lze řešit vlastně nenásilnou cestou a doufá, že dojde k dohodě, dokonce se věří, že k řešení dojde během následujících pár hodin."

    Klepetko: "Kdo je muž, který jako rukojmí drží malé děti? Jaké jsou jeho motivy?"

    Na parkovišti se mezitím začíná něco dít, mezi automobily pobíhají zdravotníci a záchranáři.

    Bouda: "Ty motivy ukazují, že pravděpodobně celé drama je výsledkem jedné dlouhé rodinné krize, protože se ukazuje, že přibližně čtyřicetiletý muž tuniského původu, který žije v Lucemburku už od roku 1982 tady založil rodinu, oženil se, rozvedl a z toho manželství zbyly dvě děti, které soud přiřkl manželce a dokonce vlastně zamezil tomu, aby docházelo ke styku s otcem. On sám je dlouhodobě léčen u psychiatra, dokonce jeho osobní lékař byl první, kdo vlastně zprostředkoval celý kontakt, no a jak jsme slyšeli, požadavky muže, který děti unesl, se během dne velmi měnily, od letadla přes výkupné ve výši přibližně půldruhého milionu dolarů, dokonce požadoval velkou tiskovou konferenci uspořádat, na které by mohl vystoupit a vlastně odmítnout rozhodnutí lucemburského soudu, no a to vše dokazuje, že postavení, pozice policie ve vyjednávání je velmi obtížné, protože s člověkem, který je takto labilní a takto mění své požadavky, se samozřejmě nejedná lehko."

    (Celková délka: 3 minuty 6 sekund)


    BBC World, World News, 1. 6. 2000, 18:00 GMT:

    Studio, moderátorka Nisha Pillai, pod logem stanice nápis "Breaking News". (Právě přicházející zpráva) Titulek "Nisha Pillai".

    Pillai: "The armed man holding children and teachers hostage in a day-care centre in Luxembourg has been shot by snipers as police stormed the nursery more than 28 hours after the hostage crisis began. Towards the end, 25 children and three teachers were being held hostage in a nursery in the town of Wasserbillig. All of them are reported to be safe now. The gunman was said to be of Tunisian origin, he'd apparently demanded a plane to fly him to Libya, there were reports that he'd been suffering from psychiatric problems in the past. We're going now to Luxembourg, to the town of Wasserbillig, where we're joined by our correspondent James Coomarasamy."

    (Pillai: "Ozbrojený muž, zadržující děti a učitele jako rukojmí ve středisku pro děti v Lucembursku byl zastřelen střelci ze zálohy, když policie na školku zaútočila více něž 28 hodin poté, co krize s rukojmími začala. Nakonec bylo zadržováno 25 dětí a tři učitelé ve školce v městě Wasserbillig. Podle zpráv jsou všechny tyto osoby nyní v bezpečí. Ozbrojenec byl prý tuniského původu, údajně se dožadoval letadla, které by ho dopravilo do Libye, podle zpráv v minulosti trpěl psychiatrickými problémy. Nyní se přepojíme na Lucemursko, na město Wasserbillig, kde na nás čeká náš dopisovatel James Commarasamy.")

    Na obrazovce se objevuje reportér, před stejným parkovištěm jako před chvílí Pavel Bouda.

    Po celou dobu vstupu titulky, v tomto uspořádání:

    Horní řádek, stálý: LUXEMBOURG HOSTAGES (LUCEMBURŠTÍ RUKOJMÍ)

    Spodní dva řádky, mění se: "Armed police storm nursery school/all hostages released", "Armed police storm nursery school/gunman shot", "Voice of JAMES COOMARASAMY/Wasserbillig" ("Ozbrojená policie zaútočila na školku - všichni rukojmí osvobozeni", "Hovoří JAMES COOMARASAMY, Wasserbilig") (objevuje se, když běží předtočené záběry).

    Pillai se obrací k obrazovce: "James, we're getting conflicting reports about the gunman. He's been shot, apparently. What is his condition, has he survived?" ("Jamesi, dostáváme rozporné zprávy o ozbrojenci. Údajně byl zastřelen či postřelen. V jakém je stavu, je naživu?")

    Záběry projíždějících sanitek a vozidel civilní ochrany.

    Coomarasamy (mluví rychle): "Well, the initial report we're being given from the ministers, ministers from the Portugese Foreign Ministry, who were involved in the negotiations, was that he had been shot and killed, but now it seems he was seriously wounded in the head, and they say that he probably won't survive, at the moment, they say, he is alive, but probably won't survive. What is clear though is that the children, the 25 children and the 3 adults who were with them, have been released, are safe and well, we've seen some of them as they were coming up just behind me, have been walking around here, reunited with their parents, who'd been staying at the crisis centre, which is this building just behind me, which has been turned into a crisis centre for the past 24 hours or so. So, not clear yet whether or not the gunman has died or has been critically wounded - that's what we've been told at the moment."

    ("No, podle původní zprávy, kterou jsme dostali od ministrů, z portuugalského ministerstva zahraničních věcí, které se podílelo na vyjednávání byl ozbrojenec zastřelen, ale nyní se zdá, že byl vážně zraněn na hlavě, a uvádějí, že asi nepřežije, v současnosti, konstatují, je na živu, ale pravděpodobně nepřežije. Je ale jasné, že děti, 25 dětí a 3 dospělí, kteří byli s nimi, byli propuštěni, jsou v bezpečí a v pořádku, viděli jsme některé z nich, jak vycházely zrovna za mnou, chodí tady kolem, setkávají se s rodiči, kteří pobývali v krizovém středisku, to je tato budova hned tady za mnou, ta byla v posledních přibližně 24 hodinách proměněna v krizové středisko. Tak není ještě jasné, jestli ozbrojenec zemřel anebo byl kriticky zraněn - to je vše, co nám bylo zatím sděleno.")

    Pillai: "So after this rather decisive police operation against the gunman, there must be scenes of joy, there must be great jubilation at Wasserbillig at the moment...?"

    ("Takže po této velmi rozhodné policejní operaci proti ozbrojenci musí docházet ke scénám radosti, ve Wasserbilligu musejí všichni být teď velmi šťastni...?!")

    Coomarasamy: "It's difficult to hear, Nisha, but what I can say is that it does appear that it was a Luxembourg policeman, marksman who actually killed him. There is some speculation that perhaps the gunman had been trying to escape. It's not clear whether or not that's true. But certainly, it was a softly-softly-up operation, until then, there'd been negotiations with his psychologist over the phone, clearly the situation had been becoming more tense, he'd been becoming more and more tired. It does appear that in the end, the police decided it was time to make their decisive move and it does appear to have been successful.

    ("Je špatně slyšet, Nisho, ale mohu říci, že to asi byl lucemburský policista, střelec, který ho usmrtil. Existují spekulace, že se možná ozbrojenec snažil utéci. Není jasné, jestli je to pravda. Ale v každém případě to byla velmi opatrná operace, až do té chvíle se vyjednávalo telefonicky prostřednictvím psychologa, zjevně začínala být situace napjatější, byl stále více unavený. Zdá se, že se nakonec policie rozhodla učinit rozhodný zásah a zdá se, že to bylo úspěšné.")

    Pillai: "You'll probably never know now, Jamie, what the gunman's real motives were, but anyway, there must be great relief for the children and their families that their ordeal is all over."

    ("Asi se, Jamie, nikdy nedovíte, jaké byly ozbrojencovy skutečné motivy ale v každém případě to musí být pro děti a pro jejich rodiny obrovskou úlevou, že jejich trápení skončilo.")

    Coomarasamy: "That's right, there has been quite a lot of speculation, it's been said that pehaps he bore grudge against some social workers at the day centre because his children had been taken into care, but really nobody has yet given the full story of what he was talking about in his negotiations. He's known to be mentally unstable, we do know that he'd asked for an airplane to take him possibly to Libya, and possibly for some money again, that's unclear. And around now the police are expected to be giving a fuller statement, so soon we should know exactly what went on, exactly what he was demanding, exactly how it came that the hostage drama finally ended."

    ("To je pravda, hodně se tu spekulovalo, říkalo se, že možná byl rozhněván na některé sociální pracovníky ve středisku pro děti, protože, jeho vlastní děti mu byly oficiálně odebrány, ale nikdo dosud plně nezveřejnil, o čem při vyjednávání hovořil. Je známo, že byl mentálně nestabilní, víme, že požádal o letadlo, které ho mělo odvézt snad do Libye, a možná chtěl také nějaké peníze, to je nejasné. Přibližně asi teď bude policie poskytovat podrobnější prohlášení, takže brzo budeme vědět přesně, co se dělo, přesně, co požadoval, přesně, jak se stalo, že drama s rukojmími skončilo.")

    Pillai: "James, just remind us for a moment... the ages of the children - some of them were very young, weren't they? Perhaps to stay in there for more than a day must have been quite an ordeal for them..."

    ("Jamesi, připomeňte nám na okamžik ... jak staré byly ty děti - některé byl velmi malé, že? Možná muset tam být déle než den pro ně muselo být opravdu trápení...")

    Coomarasamy: "It must have been. We were told that the children, certainly those that had been released earlier this morning were in good physical health, but clearly, it's taken a toll of those who stayed there more than 28 hours... must be quite worried, quite in a tense state. All the ones who we've seen coming out seem to be relatively calm, clearly they'll be talking now to police, the professionals, their parents will be there as well, but it has been incredible ordeal for these children, some as small as two or three... and everyone here is quite relieved that this is finally over."

    ("Muselo to být trápení. Bylo nám řečeno, že ty děti, v každém případě ty, které byly propuštěny dnes dopoledne, byly v dobrém psychickém stavuu, ale zjevně, postihlo to ty, které tam byly déle než 28 hodin... musejí mít velký strach, musejí být ve velkém napětí. Všechny ty děti, které jsme viděli vycházet, se zdají být relativně klidné, zjevně teď budou hovořit s policií, s profesionály, rodiče tam budou také, ale pro tyto děti to bylo nesmírné trápení, některým jsou jenom dva nebo tři roky... a všichni tady jsou nesmírně rádi, že už to skončilo."

    Pillai: "Have you been able to witness some of the reunions for yourself between the families and the children as they've been released, James?"

    ("Byl jste Jamesi osobně svědkem některých setkkání mezi rodiči a dětmi, jak byly propouštěny?")

    Coomarasamy: "Well, from a distance we can see some of the children with their parents, not the actual reunions as those are happening behind in the crisis centre, but I've seen certainly some of the parents... one mother and her daugher who appears to be one of the earlier-released children coming out, clearly they didn't really want to talk to anybody, just seemed to be very relieved that the whole thing was over."

    ("No, z dálky vidíme některé ty děti s rodiči, ne skutečná setkání, k těmu dochází vzadu v krizovém středisku, ale viděli jsme v každém případě některé rodiče... jednu matku a její dceru, která je zřejmě jedním s dříve propuštěných dětí, jak vycházely, zjevně nechtěly mluvit s nikým, měly jen obrovský pocit ulehčení, že to už skončilo.")

    Pillai: "James Coomarasamy, thanks so much for joining us from Wasserbillig in Luxembourg." ("Jamesi Coomarasamy, děkujeme, že jste nás informoval z Wasserbilligu v Lucembursku.")

    (Celková délka: 4 minuty 25 sekund)


    Události Plus, 1. 6. 2000:

    Studio, moderátorka Marcela Augustová: "Drama ve školce v lucemburském Wasserbilligu po čtyřiadvaceti hodinách skončilo. Všechny děti jsou v pořádku, jejich únosce policie zneškodila."

    Statický záběr, v insetu Pavel Bouda, vlevo dole symbol telefonu. Předtočeno. Následují záběry z okolí školky, nesynchronizované se zvukem.

    Bouda: "Dvoudenní drama v lucemburském městečku Wasserbillig nakonec vyřešilo speciální komando. Vyjednávání policie s ozbrojeným únoscem se stále jen bezvýsledně protahovalo a tak po více než třiceti hodinách došlo k zásahu. Kolem půl osmé večer obsadila mateřskou školku speciální jednotka. Její členové doslova během pár sekund osvobodili všechna rukojmí. V té době bylo v budově stále ještě 25 dětí ve věku do sedmi let a jejich tři učitelky. Nikomu z nich se nic nestalo. Jedinou obětí se stal sám únosce, devětatřicetiletý muž původem z Tunisu. Podle prvních informací ho zneškodnil odstřelovač a rychle se roznesla zpráva, že na místě zemřel. Teprve následně policie uvedla, že byl s vážným zraněním převezen do nemocnice. Lékaři označují jeho stav za kritický - byl totiž zasažen přímo do hlavy - a šance na přežití mu nedávají prakticky žádné."

    (Celková délka: 1 minuta)


    Komentář

    Přestože Pavel Bouda předvedl v Událostech na svůj standard dobrý až velmi dobrý reportérský výkon, z přímého srovnání s britským kolegou vyšel jako poražený.

    Problematický byl - jako obvykle - už Klepetkův úvod. Není možné začínat takovou zprávu podružnou informací, čím vším byl muž (kterého Česká televize nepochopitelně označovala jako únosce, ač nikoho nikam neunesl) ozbrojen. Proč nešlo říct např. "Už více než den trvá drama v mateřské škole v lucemburském Wasserbilligu. Ozbrojený muž tam drží 25 dětí a 3 učitelky a požaduje... atd."? Zpráva musí být strukturována od důležitého k méně důležitému a nakonec k ilustrativnímu, a informace musejí být kromě toho podávány přiměřeným tempem, aby je divák dokázal strávit.

    Ani Bouda ani Coomarasamy neměli v přímých vstupech dost informací (a Coomarasamy evidentně ani dobré spojení se studiem), ale pouze druhý z nich dokázal předat něco z dramatičnosti okamžiku divákovi. Boudova intonace působí dojmem nezájmu, jakoby se reportér staral víc o to, jak dát svým větám korektní podobu, než o obsah sdělení. Coomarasamy ví velmi dobře, proč říká "the crisis centre right behind me" ("krizové středisko za mnou") a proč se snaží uvést co nejvíc ilustrujících detailů. Troufám si tvrdit, že Pavel Bouda by nedokázal zaujmout, ani kdyby v přímém vstupu informoval o přistání prvních lidí na Marsu.

    Za pozornost stojí otázky Nishi Pillai (kterou, michodem, považuji za nepříliš dobrou moderátorku), jimiž se snaží od Coomarasamyho získat informace s emocionálním nábojem. Pro reportéra jeho zkušeností by bylo hračkou začít si vymýšlet a hovořit o "hugs and kisses" mezi vystrašenými dětmi a jejich rodiči, jichž byl před malou chvílí svědkem, ale Coomarasamy je profesionál a suše odpovídá: nic nevím, nic takového jsem neviděl.

    Zásadním prohřeškem proti novinářské etice byl ovšem Boudův telefonát, zařazený do Událostí Plus. Člověk není mina, proto nemohl být "zneškodněn", nejvýš zastřelen, eventuálně těžce postřelen, a tato informace je zásadní, proto patří na začátek, ne na konec zprávy. Rovněž není přípustné zamlčet před divákem informaci o pravděpodobné duševní nemoci ozbrojeného muže.


    Pod vlivem rychlých změn v mediální oblasti nebude výhledově britská Komise pro komerční televizní vysílání vyžadovat od komerční televize veřejnoprávní pořady

    Pod vlivem rychlých změn v oblasti sdělovacích prostředků se zřejmě bude měnit i dosavadní britské pojetí veřejné rozhlasové a televizní služby - která se dosud - a to do značné míry i v komerční oblasti - přidržovala ve Velké Británii principů "informovat, vzdělávat a bavit".

    V konzultačním dokumentu, zveřejněném ve středu 31. května konstatuje Independent Television Commission, Rada pro komerční televizní vysíláni, že by komerční televize neměla už být nucena vyrábět nákladné a nepopulární "pořady veřejné služby", pokud má být schopna efektivně soutěžit s nynějšími specializovanými televizními okruhy, které začínají přebírat tradiční teritorium pořadů veřejné služby.

    Tento návrh byl zveřejněn pouhý týden poté, co komise ITC vydala ostrý útok na špatnou kulturní politiku hlavního britského komerčního televizního okruhu ITV a požadovala, aby byla tato politika radikálně přepracována. Avšak s postupným příchodem digitálního televizního vysílání, konstatuje nyní ITC, požadavek, aby komerční televize vysílala dokumentární filmy, původní televizní dramata a další specializované pořady by se mohl stát příliš velkým břemenem a měl by být zmírněn, ne-li úplně zrušen. Podobné povinnosti, i když lehčí, které má nynější britský komerční televizní okruh Channel 5, by také měly mít zmírněny. Naproti tomu kulturní komerční okruh Channel 4 a BBC by si měly zachovat přísně veřejnoprávní charakter, argumentuje ITC.

    Předseda komise ITC Sir Robin Biggham uvedl: "Mediální prostředí se nyní mění tak rychle, že musíme přehodnotit a nově definovat veřejnoprávní vysílání v digitálním světě mnoha televizních okruhů. Je zjevné, že veřejnoprávní, volně, bez poplatku dosažitelné terestrické televizní vysílání se stane základem budoucí regulace, a tak je důležité definovat jeho roli v rozvíjejícím se světě mnoha televizních okruhů."

    V konzultačním dokumentu ITC doporučuje, aby v krátkodobé perspektivě nebyly zrušeny veřejnoprávní povinnosti komerčního okruhu ITV, protože zrušení těchto veřejnoprávních povinností pro ITV by vyvolalo tlak na BBC. Deregulovaná ITV by se plně věnovala co nejvyšší sledovanosti v hlavním vysílacím čase a co nejvyšším příjmům z reklamy, na úkor kvality, a BBC by mohla podlehnout pokušení učinit totéž.

    Ale až se přestane analogový signál vysílat, až přejde většina britských domácností na digitální televizi, situace se výrazně změní, argumentuje komise.

    "Nelze zaručit, že komerční televize ITV bude schopna i po úplném přechodu k digitálnímu vysílání v Británii dál plnit svou veřejnoprávní roli. Pokud bude její postavení na trhu výrazně oslabeno, nebude zřejmě ochotna dál financovat méně populární pořady a bude zapotřebí finanční podpory z jiných zdrojů," konstatuje konzultační dokument.

    V současnosti už poskytují okruhy jako Discovery Channel a History Channel a National Geographic specializované služby; nezávislé zpravodajství poskytuje několik televizních společností na specializovaných zpravodajských okruzích, Cartoon Network a Nickelodeon posytují pořady pro děti. V blízké budoucnosti vznikne kulturní televizní okruh Artsworld, který bude finacovat Guardian Media Group společně s jinými firmami.

    Komise zdůrazňuje, že komerční kulturní televizní okruh Channel Four by měl zůstat ve veřejném sektoru a neměl by být zprivatizován. Channel Four je celostátní televizní okruh, financovaný čistě z reklamy, ale nemá žádné vlastníky ani akcionáře a veškeré jeho zisky musejí být podle zákona investovány do výroby pořadů. Privatizace okruhu Channel Four by podle ITC vážně ohrozila "étos, šíři pořadů a individualitu" této televizní stanice.

    V krátkodobé perspektivě, kdy zatím v Británii existuje pět terestrických televizních okruhů by měla být regulace zjednodušena, ale nikoliv úplně zrušena. Komise ale dodává: "Pohlédneme-li do budoucnosti, budou zřejmě zapotřebí významnější změny, včetně omezení a možná časem úplné likvidace regulace televizního vysílání ve prospěch veřejné služby, jak ji známe dnes."

    Komise předkládá svůj konzultační dokument k veřejné diskusi, než zaujme konečné stanovisko.


    BBC

    Podle své Charty musí BBC poskytovat "řádně vyvážené vysílání, obsahující široký sortiment témat" a "sloužit vkusu a potřebám nejrůznějších druhů diváků". Úroveň musí být vysoká, "zejména co se týče obsahu, kvality a editoriální poctivosti". Televizní a rozhlasové vysílání musí být poskytováno jako "veřejná služba pro rozšiřování informací. vzdělávání a zábavy". BBC musí plnit zvláštní požadavky, týkající se kulturních pořadů, zpravodajství a publicistiky, sportu, pořadů pro děti a mladé lidi, regionálních pořadů a vysílání přenosů z parlamentu.

    ITV

    Různorodost

    Držitelé licencí pro komerční televizní vysílání (v Británii je hlavní komerční televizní okruh rozdělen z důvodů plurality na šestnáct regionálních studií, které si navzájem konkurují s pořady pro hlavní celostátní vysílací progam) musejí poskytovat službu, která obsahuje pořady v devíti tematických oblastech: drama (původní televizní filmy, zábava, sport, zpravodajství, dokumentární filmy, náboženství, kultura a pořady pro děti.

    Minimální požadavky

    Držitelé licencí pro komerční televizní vysílání musejí minimálně odvysílat devadesát minut zpravodajství, 10 hodin pořadů pro děti a 2 hodiny náboženských pořadů týdně. Kvóty pro regionální vysílání jsou od 2 hodin 30 minut do 14 hodin 30 minut týdně, podle regionu.

    Zpravodajství

    Držitelé komerčních televizních licencí musejí přebírat domácí i zahraniční zpravodajství od nominovaného zpravodajského studia (jímž je v současnosti Independent Television News) a musejí ho vysílat živě a simultánně po celé celostátní síti. Musejí vysílat zpravodajství v nejsledovanějším vysílacím čase.

    Původnost a kvalita pořadů

    65 procent pořadů v britské komerční televizi musí být původní televizní tvorba. Většina vysílaných pořadů, kromě zpravodajství, sportovních přenosů, her, reklamy a teletetu, musí být evropského původu. Alespoň 25 procent pořadů musí být vyrobeno nezávislými televizními firmami. Platí také všeobecný požadavek, že pořady musejí být nejvyšší kvality.

    Channel Four

    Podle britského zákona o vysílání z roku 1990 musí být tato televizní stanice okruhem "veřejné služby pro šíření informací, vzdělání a zábavy". Pořady musejí být vysoké kvality a širokého sortimentu a okruh musí mít svou individuální charakteristiku. Pořady musejí obsahovat "vhodnou proporci materiálu, který zaujme vkus a zájmy, pro něž normálně nevysilá ITV" a Channel Four musí být inovativní a experimentální. Platí také požadavek, že okruh musí vysílat vzdělávací pořady a zpravodajství a publicistiku vysoké kvality.

    Channel Five

    Většina povinností je podobná jako u ITV, ale Channel Five nemusí vysílat regionálí pořady ani nemusí přebírat zpravodajství od ITN. Existují kvóty (nižší než u ITV) pro publicistiku, náboženské pořady a pořady pro děti. Okruh nemusí poskytovat pořady v dalších kategoriích.

    Kdo podpoří oběti znásilnění?

    Jeden právník se mi svěřil, že vždycky se u soudu snaží prezentovat předchozí historii sexuálních styků znásilněné ženy a předvést ji jako "prostitutku", a že většinou dosáhne osvobození obviněného muže, psala ve čtvrtek 1. června v deníku Independent Natasha Walterová. Článek shrnujeme.

    Aktivisté, kteří v Británii usilují o reformu způsobu, jímž soudní systém jedná s případy znásilnění, jsou přesvědčeni, že se znásilněnými ženami nezachází systém spravedlivě. Procento obžalovaných násilníků, kteří byli shledáni vinnými, pokleslo z 25 procent v roce 1985 na 7 procent v roce 1999.

    Profesorka Jennifer Temkinová ze Sussex University vydává tento měsíc v Journal of Law and Society studii o postojích právníků vůči znásilněným ženám. Studie je velmi deprimující.

    Někteří právníci prostě nevěří, že je určitý druh znásilnění vůbec trestným činem. "Je plýtváním státním peněz stíhat bývalého manžela, kterého rozvedená manželka žaluje za znásilnění... říká, že šlo o znásilnění a pravděpodobně tomu tak bylo. Ale, upřímně řečeno, záleží na tom?" Jiní právníci nevěří, že žena má právo odmítnout sex, když předtím jednala zbrkle. "Prosím vás, ta ženská ho pozve do bytu na kávu. No a co čeká?"

    Zdá se, že tito právníci jsou přesvědčeni, že vážnost trestného činu by neměla být posuzována činem samotným, ale podle toho, jestli žena vypadá jako nevinná oběť. "Myslím, že je to docela logické," řekl jeden právník, "když ta ženská vypadá u soudu jako uklízečka, porota jí projeví méně sympatií než když vypadá slušně."

    Co to přesně znamená vypadat jako uklízečka? Jaké třídní a rasové předsudky jsou součástí takového úsudku?

    Včera jsem hovořila s jednou ženou, Marií, která se před časem stala obětí násilného znásilnění. Policisté, kteří se zabývali jejím případem, byli zcela přesvědčeni, že existuje množství přesvědčivých důkazů, že násilník bude odsouzen. Žena byla po útoku celá zakrvácená, křičela, po celém domě měla svědky. Jeden policista jí řekl, že pokud se obhájce násilníka pokusí hovořit o její předchozí historii milenců, žalobce tomu zabrání. Takže tato žena se značný váháním a s vírou ve spravedlnost soudu, se vydala do soudní síně.

    Tam okamžitě začal obhájce násilníka likvidovat její pověst. "Řekl, že jsem prostitutka," sdělila mi Marie a hlas se jí třásl, ač už od události uplynuly dva roky. "Řekl, že jsem si nechávala za sex s muži platit. Řekl, že jsem začala křičet, že mě znásilňuje, protože mi odmítl zaplatit. Řekl, že jsem od té doby spala s mnoha dalšími muži. Nikdy jsem s nikým ic neměla pro peníze. Od oné noci jsem s nikým nic neměla, strašně mě to ztraumatizovalo. Ale co to mělo všechno s tím případem společného? Snažil se vytvořit dojem, že nemám žádnou hodnotu, že jsem ženská, která by šla s každým." Násilník byl osvobozen.

    Marie byla svobodná matka dělnického původu a v době procesu byla nezaměstnaná. Jaký dopad měly tyto skutečnosti na její případ? Jeden právník ve studii profesorky Tomkinové konstatoval: "Jestliže bydlíte někde nezákonně nebo jste svobodná matka, na porotu to má vliv. Je víc nakloněna přesvědčení, že jste si to zasloužila."

    Současné právní předpisy mají zabraňovat výslechu ohledně předchozí sexuální historie oběti znásilnění, ale právníci ve studii profesorky Tomkinové svědčili, že přesně to vždycky dělají, za účelem osvobodit svého klienta.


    Ještě k pořadu České televize o sexuálním obtěžování žen

    Petr Možný

    Vážený pane Čulíku, po shlédnutí pořadu v ČT, který byl věnován sexuálnímu obtěžování v ČR, jsem nabyl dojmu, že většina žen tento problém nepovažuje za závažný a že si věří, že se případnému obtěžování dokáží ubránit samy, bez pomoci vyšetřovatelů a právníků. V pořadu zazněly převážně hlasy žen, které samy se sexuálním obtěžováním osobní zkušenost nemají, nebo dokonce žen, které považují vstřícné sexuální chování ze strany muže, byť nevyžádané, za něco pozitivního (paní Saudková).

    O tom, že sexuální obtěžování u nás se vyskytuje a může být pro ženu velmi traumatizující hovořila pouze přestavitelka Ústavu pro gender studia a to spíše v teoretické rovině.

    Já sám neznám ve svém okolí ženu, která by si stěžovala na problémy se sexuálním obtěžováním (tím nemyslím chování úchylných jedinců, kteří se obnažují v parcích nebo osahávají ženy v dopravních prostředcích. Mám na mysli zneužívání moci na pracovišti typu "Když na mě nebudeš milá, nedostaneš prémie, neprodloužíme ti smlouvu, doplatíš na to".)

    Jsem však přesvědčen, že tyto případy existují a že by se jim mělo dostat podstatně větší pozornosti a publicity. Proto bych byl rád, kdyby do Britských listů napsaly svůj autentický příběh ženy, které byly sexuálně obtěžovány, jak to řešily a jak to pro ně dopadlo. Dokud totiž ženy samy nezačnou o tomuto problému hovořit konkrétně a adresně a nebudou na  jedince, kteří se takto vůči nim projevují, konkrétně poukazovat, bude pro většinu mužů snadné obhajovat tvrzení, že ženy jsou sexuálně obtěžovány pouze velmi výjimečně, že našim ženám se pozornost ze strany nadřízených vlastně líbí a že si stěžují pouze ty, které jsou nějaké "divné".

    Domnívám se, že změnit chování neslušných mužů může pouze odvaha a solidarita žen. Jenže - najde se u nás dostatek odvážných a solidárních žen?

    Petr Možný

    Poznámka JČ: Ještě jednu věc. Vždyť v tom pořadu přece byly - neuměle interviewované, to je pravda - i dívky, které říkaly něco jako - cha cha cha, to se stává, jenže my o tom nechceme mluvit.

    Odpověď Petra Možného:

    Pane Čulíku, myslel jsem, že z mého dopisu je jasné, že můj osobní postoj k věci sexuálního obtěžování se liší od poselství dokumentu v ČT. Pokud jdem napsal: "Po shlédnutí dokumentu jsem nabyl dojmu" nehodnotil jsem tento dojem jako správný či odpovídající skutečnosti, ale jako dojem, k němuž mne tento dokument vedl. Právě moje pochybnost o tomto dojmu mě vedla k sepsání mé reakce. Víte, já se (asi přece jen více než vy) bráním tomu, abych své vlastní dojmy generalizoval a považoval za obecně platné - jinak bych asi napsal "Tento dokument vyvolal u diváka dojem, že... " Já totiž vím, že nevím, jaký dojem určitý pořad či článek vyvolá u jiných.

    Stejně tak nevím, zda dojem, že "většina žen tento problém nepovažuje za  závažný a že si věří, že se případnému obtěžování dokáží ubránit samy, bez pomoci vyšetřovatelů a právníků." odpovídá naší realitě nebo ne.

    Nevím, zda ženy zastávající jiný názor se nedostaly do pořadu proto, že o ně autoři dokumentu neměli zájem, nebo proto, že je jich u nás skutečně minimum. Ale moc by mě to zajímalo. Hlas obětí sexuálního obtěžování je v debatě zatím povážlivě slabý. Třeba se naše ženy, až na vyjímky, opravdu dokáží ubránit sexuálnímu obtěžování samy jiným způsobem a proto nástroj v zákoníku práce nepovažují za potřebný. Já nevím, opravdu nevím a chtěl bych vědět. Od žen, od těch, které to zažily.

    Jan Čulík:Pořad ČT vás právě zřejmě zmanipuloval, že vytvořil dojem, že "že většina žen tento problém nepovažuje za závažný a že si věří, že se případnému obtěžování dokáží ubránit samy, bez pomoci vyšetřovatelů a právníků." Jinými slovy: "jen nedávejme ženám nástroj, aby se mohly samy bránit". Nezdá se vám to od České televize poněkud neetické?

    Petr Možný:

    Pane Čulíku!

    Přesně! Jenže - dokud o tom ženy nebudou chtít mluvit, do té doby mohou muži tvrdit, že se to neděje. Proto jsem vyzval ženy - mluvte o tom, konkrétně a  adresně! Buďte navzájem solidární a své nepříjemné zkušenosti si navzájem potvrďte. Když pět žen nezávisle na sobě vypoví, že byly určitým mužem sexuálně obtěžovány, bude pro něj velmi těžké to popírat. Když se ozve jen jedna a ostatní o tom "nebudou chtít mluvit", tak na to ta jedna doplatí. A  to je právě to, co mi vadí.

    Co myslíte, ozve se větší množství čtenářek BL? Kéž by.


    Zbytečný paragraf

    Eva Klausnerová, Literární noviny 22/2000, 24. května 2000

    Paragraf 7 nově upraveného Zákoníku práce se týká nepřípustného ponižování lidské důstojnosti a nežádoucího sexuálního chování na pracovišti. Podle časopisu Profit je zbytečný. Reaguje na zkušenosti USA, zatímco je středoevropské kulturní a sociální zázemí úplně jiné. U nás si nemyslíme, že je galantnost porušováním rovnoprávosti. Stejný názor má i poslankyně za ODS Eva Dundáčková, která se s diskriminací žen nikdy nesetkala.

    Ráda bych paní poslankyni dala prožít galantnost některé tovární haly. Byla by třeba tlumočnicí a provázela tam zahraničního zákazníka, který se chce osobně zúčastnit dokončování svého výrobku. Strávila by v té hale tři týdny a každý den by se na ni snášela sprška laškovných oplzlých poznámek a návrhů tamních pracujících mužů. Co by dělala? Tvářila by se, že nic neslyší, a frekvenci obscénností tak jen zvyšovala? Nebo by v odpověď zahalekala sprostoty stejného kalibru, aby prokázala svou rovnnoprávnost?

    Když jsem jednou jako studentka byla na brigádě a zedník v  montérkách si mě přišel oplácat, obrátila jsem proti němu kropicí hadici. Ale kde by paní poslankyně v kostýmku a s příručním slovníčkem technických výrazů honem sebrala hadici? Mohla by si jít stěžovat vedoucímu směny - a samozřejmě by se dozvěděla, že všechno je jenom legrace a že nesmí být tak háklivá. Přestala by být háklivá?

    Právo na osobní důstojnost získávají české ženy dosti pozdě, ale teď už snad budou mít alespoň nějakou formu ochrany a záštity. Paní poslankyni Dundáčkové přejji, aby jí vdržely iluze. Je stínovou ministryní spravedlnosti, tak doufejme, že někdy něco zaslechla o zlodějích.


    Dvě nohy dobré, čtyry nohy špatné aneb Literární noviny a umění propagandy

    Ondřej Čapek

    Tak jsem si koupil Literární noviny a dobře mi tak. Jestli se někde v plné míře zračí současná nedostatečnost (celo)společenského dialogu v Čechách, není to pouze na oficiální politické scéně či v televizních nic neříkajících debatách. Specifickým „příspěvkem“ je i způsob psaní, který se rozmáhá v tiskovinách typu Literárních novin.

    Člověk, který by čekal, že právě tyto malonákladové noviny, po dlouhou dobu podporované státem, budou dbát na publikování nových provokativních názorů z více úhlů pohledu, je krutě zklamán hned v úvodním článku Jakuba Patočky Dva světy.

    Jestliže se v Britských listech před časem kdosi pozastavoval nad adorací Václava Havla ze strany pana Peheho, co by asi dotyčný pisatel říkal nad článkem, v němž je dána do protikladu Havlova účast na akci pořádané organizací Člověk v tísni, která se týkala porušování lidských práv v Čečně, se schvalováním nového volebního zákona?

    Aby bylo jasno: oceňuji jakoukoliv aktivitu, která upozorňuje na situaci v Čečensku, a nelíbí se mi nový volební zákon, jenže dávat tyto dvě věci do přímé spojitosti je podle mě naprosto tupá nic neřešící propaganda, vhodná maximálně do přísně stranického tisku. Za citování stojí poslední odstavec: „Václav Havel, proti němuž se oba maločeští politici [rozuměj: Klaus a Zeman] spojili, ve chvíli, kdy jejich mašinérie šrotovala další díl víry veřejnosti v klady demokracie, na Pražském hradě dával rozpomenout na listopadového ducha nezištné občanské společnosti a solidarity.“ Tento dutý namyšlený žvást myslím legitimizuje otázky zdali se Jakub Patočka vůbec nějakým způsobem snaží o alespoň zdání nezávislosti a nebo chápe svou pozici jako „jeden z bojovníků proti Klausovi“ .

    Leč pokračujme dále: v dobře napsaném článku by měly být zmíněny (alespoň ve zhuštěné podobě) i argumenty protistrany a snad by měl i obsahovat nějaké nové informaci či alespoň informace v nových objevných souvislostech. Bohužel, pokud sledujete delší dobu články v LtN, máte neodbytný pocit, že jsou psány podle jednotného kosíkovsko – patočkovského mustru s téměř manicheistickým protikladem dobra a zla. Síly dobra jsou občanská společnost, Havel, neziskový sektor, křesťanství (obzvláště katolicismus, protestanti to mají o něco horší, neb není jisté zdali nemohou za moderní ekonomiku), hnutí Duha, Nedej se a přírodní národy. Zlo je „hnědá limonáda a značkové hamburgery“ (termín A. Kosíka), nadnárodní společnosti a kapitalismus, reklama, konzumní způsob života… a samozřejmě arcisatan Klaus. Vědci mají možnost volby: ty dobří (často pod označením „americký profesor“) pochopitelně zastávají názor, např. že oteplování Země je způsobeno lidskou činností, ti špatní pochopitelně opak. Tento půdorys transcenduje jakýmikoliv článkem a činí z LtN cosi žánrově podobného westernu, ve kterém (zatím – a chce se mi dodat naštěstí – pouze na papíře) to vždy ten Dobrý natře tomu Špatnému.

    V posledním čísle jsou dva články věnované reklamě (viz č. 23 str. 5). První se zabývá pronikáním reklamy do školních budov a s jeho závěrem (reklama do školy nepatří) souhlasím. Přesto se mi zdá, že autorova argumentace trochu míjí jádro problému. Reklama ve školách nemá co pohledávat nikoliv proto, že je to pseudoumění (věc, která se u části reklam obtížně prokazuje), ale proto, že by prostor škol měl být k dispozici především jejich žákům.

    Měřítkem kvality školy jsou i aktivity „mimoškolní“, kam spadá (alespoň podle mého laického názoru) vše od sportovních aktivit, školního časopisu, kapely až po výtvarné aktivity a jejich prezentaci ve školních prostorách. Především kvůli poslednímu případu si nedokážu představit možnost, že by na nástěnce bylo místo na reklamu na kokakolu. Nejde však o nějakou ochranu vkusu žáků, ale o prosazení vlastnických práv státu na státem financovaných školách. V konečném efektu je pronájem prostor školy komerční aktivitě útokem proti žákově svobodě. Tento fakt však článek nezmiňuje – ono je vůbec zajímavé, jak moc jsou v LtN posedlí regulací a zákazy a jak málo se hovoří o lidské svobodě ve smyslu neregulace, určitého spolehnutí se na rozum každého jednotlivce (článek končí varováním, že až vyroste nová generace, reklama se škol zmocní již naprosto a „učebnice fyziky budou plné reklam na například elektrárenské společnosti“). Jinak samozřejmě je svoboda zmiňována v souvislosti s jejím omezením prostřednictvím spiknutí reklamních agentur, nadnárodních společností a Václava Klause. Nechci tvrdit, že současný kapitalismus je bez chyb, ale jeho podání v LtN si nezadá s komunistickým obrazem „zlého kapitalisty.“

    Jestliže autor Karel Kuna ve svém článku alespoň přináší nové informace a nechává prostor pro názory protistrany (reklamní agenturu Reblok), druhý článek Václava Drbohlava se nese plně v duchu aktivistického nenávistného diletantismu. Opět citace: „Reklamní agentury v českých zemích utrží asi 12 miliard korun. Tyto peníze platíme v ceně výrobků. Nepřidávají žádnou hodnotu, jenom nás „informují“. Hlupák dá peníze do výzkumu, chytrý do reklamy.“ Opravdu nevím, co autor vystudoval, či kde ke svým tvrzením přišel. Podle současné mikroekonomie nelze stanovit nějakou objektivní teorii hodnoty a nelze tedy ani určit, co se se subjektivní hodnotou děje při reklamní kampani. Existuje samozřejmě hned několik hypotéz o působení reklamy i o její společenské prospěšnosti. Kategorické tvrzení, že nepřidávají žádnou hodnotu, jenom nás „informují“, je nesmysl tradovaný snad jen v rámci kosíkovsko – patočkovského ghetta s pečlivým selektivním výběrem informací od těch „dobrých“ společenských vědců.

    Zbytek článku se zabývá mírou regulace a zdaněním reklamy podél komunikací a v obcích. Opět je čtenář stavěn před hotovou věc – reklama „zohyzďuje“ města a vesnice a země lze dělit na ty „dobré“, které reklamu zakázaly úplně (Finsko, Norsko), či jí podstatně omezují (Velká Británie) a ty špatné (samozřejmě trpící i řadou dalších neduhů – Čína a Chile). Autor cudně zamlčuje, jak je tomu v USA, ale soudě podle věty „V Americe zjistili, že v úsecích dálnic, kde jsou umístěny billboardy je třikrát více nehod…“, znamená to, že regulace tam zřejmě neexistuje (či neexistovala). Jenže USA nemá to správné image „špatné země“.

    Smutné je, že reklama je velice zajímavý a důležitý faktor ovlivňující kulturu a měla by být analyzována na základě znalosti faktů „z obou stran barikády“. <> Co říci závěrem: v současných Čechách se mi zdá se začínají rozmáhat dva typy kariér mladých intelektuálů, které však mají máloco společného s nějakou kultivací společnosti: vyber si hochu nějakého vlivného protektora (CEP Václava Klause nebo rovnou Václava Havla) a pilně chval vůdce a hanob nepřítele. Pro mě je smutné na celé věci, že v posledku jsou mi oba dva postkomunističtí Titáni zhruba stejně (ne)sympatičtí - VK je horší stylista než VH a ten zase je mizerný řečník (a tím nemám na mysli ani tak výslovnost, jako spíš schopnost zformulovat srozumitelnou větu, či nadužívání vulgarismů). Jestliže VK se pokládá za kompetentního architekta transformace bez znalosti reálného podniku, „mistr pera“ VH zase vypouští do oběhu fráze typu „blbá nálada“ či „mafiánský kapitalismus“ (a přiznávám se, že hlavně v případě druhého výroku platí ono „po bitvě je každý generálem“ a nerozumím jeho načasování) . A rozhodně bych nerad soudil, zdali VK rozumí míň Hayekovi, či VH Heideggerovi. Tím samozřejmě nechci pomíjet rozdíl v míře odvahy, kterou projevili ve svém odporu proti komunismu, ale je otázkou, zdali přistupovat k Havlovu disidentství jako ke generálnímu pardonu všech jeho chyb.

    Ondřej Čapek

    P.S.: Když jsem napsal do BL první článek o kvalitách LtN, pan Patočka mi neodpověděl, přesto, že mu byl článek poslán.
    Poznámka JČ: Řekl bych, že reklama nemá ve škole či v učebnicích co dělat hlavně proto, že je to manipulace, které by při učení asi děti neměly být vystavovány. - V Británii a v západní Evropě (všude tam, kde jsem to na dálnicích projel) skutečně nejsou kolem dálnic z bezpečnostních důvodů umísťovány komerční billboardy. To až v ČR.

    K nové iniciativě 99

    Jiří Jírovec

    Otevřený dopis, který presidentu Havlovi poslala Iniciativa 99, je potvrzením přísloví o kozlu a zahradníkovi. První část dopisu totiž presidenta obviňuje z toho, že proti mafiánskému kapitalismu nic neudělal (což se dá po deseti letech ve funkci považovat za naprosté morální selhání) a druhá jej žádá, aby se postavil do čela boje proti devadesáti devíti mafiánům.

    Seznam sám je pozoruhodný tím, že klade kontakty s Stb a KSČ na stejnou úroveň jako styky jmenovaných (údajných) mafiánů s ODS, ČSSD, ODA a třeba KDU-ČSL. Kdo tedy ještě zbývá - snad kromě neangažovaných nestraníků? I taková Unie svobody je přece odštíplá z ODS...

    Dopis, pokud jej chápu správně, ovšem jen naznačuje, že jmenovaní občané se mohli, ale nemuseli podílet na vytunelování miliard, o nichž president Havel před časem oficiálně informoval své spoluobčany. Předkládaná informace totiž neříká nic o tom, jak vlastně tato nová elita konkrétně hospodařila.

    Podle mého názoru byl dopis poslán na špatnou adresu. Měl být adresován nezávislým novinářům a soudům, aby se konečně začali věnovat pátrání, jak to s těmi prošustrovanými miliardami vlastně je.

    Žádat presidenta, aby "zmobilizoval své síly a postavil se do čela zápasu proti těmto konkrétním lidem (to je panečku jazyk!), byť jsou někteří z nich jeho osobními přáteli" je absurdní, zejména když si uvědomíme, že se Václav Havel sám stal jedním z nejbohatších lidí v ČR a nemá žádný důvod tento stav měnit. Navíc jeho majetkové transakce jsou spojeny se jménem Junek a patrně i Čalfa, tedy s (údajnými) mafiány ze seznamu, takže místo slepé důvěry by bylo na místě jejich prověření.

    V seznamu se objevuje i tato informace: Kožený Viktor, Harvardské investiční fondy, agent StB, kontakty s ODS.

    Zastavme se u tohoto jména, protože symbolizuje, jak věci ve světě chodí a jak těžké je, aby řadový občan něco dosáhl.

    Nedávno proběhla tiskem zpráva, že jakýsi zahraniční soud zmrazil Koženého konta v USA a na Bahamách. Za tímto rozhodnutím stála skupina investorů, kteří se domnívali, že "pražský pirát" zopakuje svůj český privatizační trik o pár poledníků na východ a že se oni na tom podstatně přiživí. Účel světí prostředky a tak ty investory ani za mák nezajímalo, co udělal Kožený v ČR a kolik dluží českým investorům Harvardských fondů. A teď křičí faul, zrada - Kožený nestáhl druhé, ale nás.

    Tihle lidé, naprosto nepoznamenaní postkomunistickými syndromy a spoluprácí s Stb, kupodivu nemají žádnou morálku a žádné ohledy. Chtějí víc a ještě víc a využívají k tomu každou příležitost. A my se divíme, že to malý český člověk dělá taky?

    Je Kožený podvodník nebo ne? Pokud ano, jak je možné, že žádost o zmrazení jeho kont nepřišla již dávno z české strany? Pravda je nejspíš taková že Kožený byl jen jedním z mnoha (ne jen jeden z 99) a těch mnoho se bojí, že by otevře-li se jeden případ, bude následovat další.

    Řadový člověk proti nim nemá šanci, už jen proto, že si nemůže dovolit komplikované a nesmírně nákladné soudní akce. Musel by bojovat proti chamtivosti a proti moci, která ji podporuje. A to je příliš velké sousto.

    Jiří Jírovec


    K šikanování

    Jiří Jírovec

    Jan Werich kdysi prohlásil, že zlí lidé rostou ze zlých dětí. Je to smutná pravda, k níž lze dodat, že k těm nešťastným několika málo procentům dětí, které mají "zlé" geny, vyrábíme stáda tupců s vymytými mozky.

    Vojtěch Polák popsal v Britských listech svoji konsternaci, z toho, že jakýsi chlapeček střílel v tramvaji po lidech kuličkovou pistolkou.

    A proč by nestřílel? Nedělá přece nic jiného, že se (nevědomky ovšem) podílí na skvělém kšeftu se zbraněmi - napřed dětskými a pak opravdovými - a násilím, které mu dospělí v bohaté míře dopřávají, protože na něm bohatnou.

    Původně jsem se chtěl pozastavit nad tím, že po tom spratkovi pan Polák neskočil, pistoli mu nesebral a nepožádal někoho s přenosným telefonem, aby zavolal policii. Jenže to není tak jednoduché. Jako jednotlivec by to mohl udělat, ale kam by se s tím dostal? Nejspíš by ho ještě spratkovi rodiče soudili, že se dotkl jejich synáčka a jeho soukromého vlastnictví. A pak, to dítě si přece jen hraje.

    Vojtěch Polák vysvětluje spratčí chování možným selháním rodiny. Možná, že to je poněkud nespravedlivé, protože rodiny vedou velmi nerovný boj s přílivem násilí, které se v neuvěřitelné intensitě objevuje ve zpravodajských relacích, filmech, televisních seriálech i sportu.

    Jeden čtenář BL mi nedávno napsal něco v tom smyslu, abych se raději věnoval událostem místním (tedy kanadským) a ne českým.

    Pokusím se mu vyhovět, protože americká pakultura, o níž se chci zmínit, přichází i do ČR a od ní se odvíjí mnohé z toho, čemu se pak podivují třeba cestující v pražské tramvaji.

    Zdejší společnost žije ve znamení násilí. Je to život schizofrenický, na jehož jedné straně je kšeft, který násilí přeměňuje na zisk a na druhé straně stojí snaha alespoň nějak omezit vliv této, podle mého názoru kriminální činnosti, na vlastní děti nebo komunitu.

    Před násilím ve sportu, zpravodajství a zábavním průmyslu není úniku, ledaže se odstřihnete od televisního kabelu a rozhlasu, nebudete kupovat noviny a přestanete chodit na sportovní podniky. Ale ani tehdy nemáte vyhráno, protože násilím vymyté mozky jsou kolem vás a hlavně kolem vašich dětí.

    Můžete stokrát ochránit svoje dítě třeba před idioty, kteří v zájmu kšeftu nechají hokejisty - měl bych spíš říct, že je k tomu nutí - aby si holými pěstmi roztloukali huby do krvava (za přihlížení sudích, jejichž povinností je bitku ukončit v okamžiku, kdy jeden z hokejistů spadne na led), ale jak zamezíte tomu, aby se mu sousedův synek nepokusil při "uličním" hokeji přerazit ruku sekem, jaký odpozoroval v NHL.

    Nevím, zda je v Evropě k mání vrcholný produkt americké pakultury, totiž profesionální zápas. Je těžké si představit, jak nízké pudy vedou severoamerické publikum k tomu, aby vůbec takovou věc konsumovalo. Nad jejich mentální úrovní a vůbec nad celou věcí by se dalo mávnout rukou, kdyby této zrůdnosti nebyly vystaveny i děti, které dostávají názornou lekci, že při likvidaci protivníka není zakázáno nic, že svalovec může decimovat střízlíka, že "vítězná" skupina může skopat do kulata soupeře ležícího bezmocně na zemi. Dítě zjistí, že - nejspíš v rámci emancipace - může svalovec tlouct i ženu (typu, který Jiří Suchý kdysi popsal zkratkou "k čemu ruce, k čemu hlava"), kterou producenti začínají stále častěji používat v ringu, aby to bylo trochu sexy.

    Perou se basketbalisté, perou se baseballoví hráči. Nemáte-li dost umělé krve z filmů můžete si dopřát skutečnou třeba z hokeje, můžete se dívat na záběry z pohotovostí v nemocnicích nebo na videa z policejní akcí. Můžete si koupit video z války v Zálivu nebo z masového střílení v Columbine v ve státě Colorado. Dolar světí vše. Kupujte si pistolky a střílejte se. Od toho přece jsou. Možná se dostanete do televise a všichni se na vás budou dívat.

    Není bez zajímavosti, že jeden z prvních snímků naznačujících, jak dobře se Elian Gonzales přizpůsobil na Floridě, ukazuje tohoto chlapce, an pobíhá s pistolkou v ruce po zahradě.

    Neutuchající příliv (tak říkajíc spotřebního) násilí je ovšem jen jednou složkou, která významně ovlivňuje severoamerické společnosti. Tou druhou je strach z možných důsledků dané situace.

    Strach z násilí je vyvoláván nejen skutečnými událostmi (které sdělovací prostředky nafukují do co nejprodejnější podoby), ale stejně často i politiky, pro něž je občanova obava velmi dobrým nástrojem maniplace.

    Výsledkem je podivná situace, která je obtížná zejména pro mladé lidi, jejichž systém hodnot se teprve vytváří. Jedni dospělí jim předkládají násilím (jako nástroj řešení problému) a jiní dospělí je trestají, když jednají podle návodu. A v tom všem se ztrácí dětský svět.

    Tak, jak pan Polák naznačuje, dětský svět, pokud existuje, je odrazem primitivního světa těch dospělých, proti nimž rodiče v podstatě nic nezmohou. A tak je možné, že ten chlapeček, co jsem ho označil za spratka vlastně dělá společnosti dobrou službu tím, že jí dává na vědomí jaká je - zatím neškodným střelivem který.

    Jiří Jírovec

    PS Násilí ve škole odráží podle mého ztrátu hodnot ve společnosti a nikoli tak či onak hierarchický systém výuky. Problém je v tom, že to nechceme vidět a raději se tváříme, že se nám za těch deset let tak nějak nepodařilo zaostalé školství povznést, přestože blíže pravdě může být, že jsme si dobré školství zničili.

    PPS Šikana v armádě a třeba ve vězeních a nemá nic společného s bolševismem. Je to prostředek, který se velitelům hodí k udržování pořádku. Významným prvkem v jejím snášení je víra, že si to trpící jednou vynahradí na bažantech. Sadisti a jiní choří se najdou všude, ale většina lidí se zapojuje, protože si myslí, že to tak má být.


    Ke zneužívání mladistvých

    Üřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů kapitalismu konstatuje, jak se 30. května objevilo v BL, že za komunismu Kanadě byli v ústavech a dětských domovech mladí lidé zneužíváni.

    Už jsme si nějak zvykli na tuhle novořeč a tak pro zpestření něco jiného.

    Kdyby existoval, Üřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů kapitalismu (jako že neexistuje) tak by mohl konstatovat, že v ryze kapitalistické Kanadě byli v ústavech a dětských domovech mladí lidé zneužíváni. A to především v těch v nichž byli indiánské děti násilně poslané na převýchovu pod křídla některé z církví. Z nich ta Anglikánská je v Kanadě na prahu finančního krachu protože hormony pod kněžskými hábity si tehdy žádaly svoje a zneužití si svoje žádají teď.

    Jiří Jírovec


    Velká Británie: Co je špatného na rozptylování azylantů do různých měst?

    Vít Novotný

    Nevidim nic spatneho na rozptylovani azylantu po ruznych britskych mestech. Bydlim v glasgovske ctvrti Sighthill, ktera je zrejme jednou z nejzanedbanejsich mestkych ctvrti ve Skotsku. Sklada se z panelaku postavenych v sedesatych a sedmdesatych letech. Pro svoji chudobu a vsudypritomne drogy a alkohol v ni nechteji bydlet ani mistni zadatele o mestsky byt. Obraz, ktery me nekdy brzo po ranu potkava, jsou skupinky zdejsich nezamestnanych muzu a zen, nasavajicich pivo nebo vino v okoli panelaku, kde bydlim. Nikdy nevim, jestli jeste neprestali pit, nebo uz zacali, v sedm hodin rano se to tezko urci. Zdejsi rodiny jsou z velke vetsiny neuplne, nejcastejsi jsou svobodne matky.

    Cvrt ted ozila rodinami a detmi, podle vzhledu, reci a ruznych stylu odevu jsou to azylanti z ruznych zemi. Nedavno jsem se dal do hovoru s malym chlapcem, a ukazalo se, ze to byl Rom z Polska. Uz pochytil anglictinu a se sestrou si v ni nadavali. Nove prichozi, ktere potkavam, vypadaji spokojene, nevim bohuzel, co se honi v hlavach rodicu.

    Azylanti prinesli do Sighthillu temer nevidany jev - uplne rodiny. Muj dojem je, ze nove prichozi ozivili tu sed a beznadej, ktera zde vladne. Pripada mi, ze Glasgow (mesto, ktere ma nejvice mestskych bytu v cele Evrope), ma azylantum co nabidnout, a rozhodne nepatri mezi mesta, ktera nemaji dostatecnou infrastrukturu, jak se zminuje zprava, o ktere se pise v clanku.

    Podle teto (omezene) zkusenosti bych rekl, ze azylanti by mohli prinest trochu civilizace do chudinskych ctvrti britskych mest. Proc by meli zustavat v Doveru, kde na ne utoci neonaciste?


    Tak znovu úplně od začátku: O rasismu Josefa Pospíšila

    Jan Čulík

    Motto: Vazeny pane Culiku,

    reakce, ktere s J. Pospisilem nesouhlasi, nedostavate?

    Nechce se mi psat stale to same. Rasismus je vedecky neoduvodnitelny. A i kdyby byl, eticky je neospravedlniteny.

    PS Clovek je zodpovedny jen sam za sebe. Pokud rozsirime odpovednost za ciny jedincu na cele etnikum, tak bych podle teto logiky mela byt zodpovedna i za to, ze J. Pospisil nadava K. Banomove. Coz odmitam.

    Juliana


    Ano, bohužel, je to dost šokující, přišly jen reakce, různou měrou souhlasící s rasistickým článkem pana Pospíšila. Proč je článek nepřijatelný? Ale psali jsme o tom mnohokrát a opakuje to snad už každý: záporné vlastnosti, které vidíme u některých lidí, nemůžeme neústrojně prostřednictvím kolektivní viny rozšiřovat na celé etnikum. Jak píše Juliana, člověk je zodpovědný sým za sebe. Nejsem zodpovědná za to, že J. Pospíšil nadává Karolině Bánomové. Všichni Romové nejsou zodpovědní za to, jak se někteří (možná mnozí) Romové chovají. Připisovat celé etnické skupině bez výjimky celou řadu záporných vlastností připomíná ideologické řádění německých nacistů. Ti si jistě také dokázali zracionalizovat některé údajně záporné vlastnosti židovského etnika.

    Je nutno se odpoutat od pohledu české společenské většiny a pokusit se vnímat okolní svět, ony "špinavé, zlé, nepřátelské a asociální" Romy zkusmo z jejich hlediska. Zkoumat, proč se asi chovají z českého hlediska tak "nepřijatelně". Co toho bylo původem. Je skutečně konstruktivní, když po nich jako po celku budeme plivat nenávistnou slinou? To opravdu pomůže spřátelení obou komunit, české a romské. Je skutečně řešením, budou-li si obě komunity zlým způsobem nadávat? Která komunita by měla mít víc rozumu, ta "vyspělejší" česká, anebo ta "nedospělá" romská?

    Nevím, jak vás o tom mám přesvědčit, ale způsob, jak argumentuje Josef Pospíšil, jeho nenávistné připisování kolektivní viny, je skutečně nepřijatelný a opravdu by mohl posloužit jako dobrý podklad pro žádosti o asyl. Tímto v podstatě "nacistickým" způsobem se většinou v západní Evropě skutečně nemluví.

    K některým jednotlivým výrokům pana Pospíšila:

    Romové [se prý] v Kanadě chovají zcela ideálně - „ studují ( mimochodem vysokou školou myslíte university nebo high school? ), neničí své byty i domy, nemají problémy se sousedy, romská kriminalita neexistuje, Romové v Kanadě nepůsobí žádné specifické problémy

    Proč ten posměšný postoj? Je skutečně pro pana Pospíšila tak neuvěřitelné, že by nějaký Rom mohl někdy studovat? Proč ta ironie? I v Británii žije většina Romů normálním, spořádaným životem. Co opravňuje pana Pospíšila k automatickému úsudku, že všichni Romové jsou kriminálníci? A co když Romové žijí asociálním způsobem jen v českém prostředí a dostanou-li se do sofistikovanějšího kulturního prostředí s větším množstvím sociální pomoci, jak se z případné zaostalosti vyhrabat, dostanou se z toho?

    Britský ministr vnitra popsal činnost Vašich spoluobčanů v Anglii značně odlišně.

    Britský ministr vnitra šíří účelovou demagogii ve snaze zalíbit se určitým xenofobním voličům. V české televizi šířil náměstek ministra vnitra Mike O´Brien skutečné lži, aniž by mu kdokoliv informovaně oponoval, například že v Británii neexistuje rasismus.

    Takže - buď lžete, nebo se do Kanady vystěhovala Vaše opravdová elita. Tak teď abyste se obávala, aby nepřijeli i ostatní Romové, viďte.

    Mluví se takovýmto způsobem s člověkem, kterého považujeme za spolubližního, anebo je to způsob, jímž dáváme dotyčnému najevo, že ho automaticky považujeme za podřadnou bytost, za zvíře. A z jakého titulu. Vy Karolinu Bánomovou, pane Pospíšile, znáte osobně? Máte nějaké důvody, proč jste na ni takto sprostý? Zaměňte si na chvíli slovo Rom za slovo Čech: bylo by vám milé, kdyby na vás při pobytu v Německu mluvil jako na Čecha takto nějaký Němec?

    [Romové] do skandinávských zemí dovezli i tam původně zcela neznámý druh trestné činnosti - navíc jeden z nejzbabělejších a nejodpornějších - přepadání starých osaměle bydlících lidí.

    Znovu: je skutečně přípustné obviňovat z trestných činů jednotlivců celou etnickou skupinu? Představte si, že nějaký Čech někoho v Rakousku či v Německu okrade či zavraždí. Je přípustné z toho generalizovat na celou českou populaci? Jsou všichni Romové vinni tím, že někteří jednotlivci údajně přepadávají ve Skandinávii staré lidi? Nikde jinde na světě zločinci staré lidi nepřepadávají? V Británii je to úplně běžný zločin. Že by to tam zanesli Romové, pane Pospíšile?

    [Romové v Kanadě ... si chtějí založit vlastní podniky.] Proč takto neřeší svoji osmdesáti, místy až devadesáti (!!!) procentní nezaměstnanost v České republice, je mi záhadou. Myslíte, že je vinen rasismus, špatný vzduch či blbá nálada?

    Skutečně neexistují v ČR žádní romští podnikatelé, pane Pospíšile? A je pro romské podnikatele lehké působit v České republice, kde je Romům často upírán vstup do restaurací či do různých veřejných prostranství? Je skutečně docela dobře možné, že v Kanadě mohou zahájit nerušeně podnikání, protože v ČR jim v tom mnohým brání rasismus.

    Tohle není urážlivé?

    Vzhledem k tomu, že v některých černošských jazycích neexistuje ekvivalent pro výraz údržba a - pokud jsem správně informován - v romštině nemáte výraz pro věšák a příbor ( proč? ), jak se řekne romsky povinnost? Máte takové slovo? Je frekventované?

    Představa, že některé kultury jako celek jsou méněcennější než "kultura bělošská" (která se vyznačovala ve dvacátém století především rozsáhlým vyvražďováním, kdo dokáže, například, že komunismus nebyl režim, který mnohým Čechům velmi vyhovoval, vzhledem k tomu, že se mu velmi přizpůsobili nejen v sedmdesátých a v osmdesátých letech, ale mnozí už v letech padesátých) je velmi sporná. Nemají-li Romové slovo "věšák", možná mají řadu jiných slov, které chybějí češtině. Nemají-li slovo příbor, jistě mají slovo pro lžíce, vidlička a nůž. Je obscénní vyvozovat z těchto jazykových zvláštností sociální závěry.

    Všichni občané mají jistě povinnost dodržovat zákony. Před zákonem mají však právo na to, aby byli posuzováni jako jednotlivci, nikoliv jako nositelé břemena kolektivní viny. Právě na základě textů, jaké plodí Josef Pospíšil, je mi konečně jasné, proč Romové emigrují a opravdu znepokojující je, že se k jeho názorům hlásí takový počet čtenářů.

    Musíme se také ptát, co způsobuje, že se mnozí Romové chovají asociálně? Nemohla by to náhodou být většinová česká společnost? Neexistují vůbec žádné problémy v interakci mezi sociální skupinou Čechů a Romů? Nechovají se mnozí Romové vůči Čechům záměrně asociálně a nevyužívají toho jako zbraně ve svém odporu? Jak je možné, že když s Romy začal pracovat prostředník Ind, Nečech, spolupráce byla možná? Proč považují evropští Romové, nikoliv jen ti, pocházející z Čech, Českou republiku za daleko nejrasističtější zemi?

    Otázky, které si jistě zaslouží úvahy a odpovědi.

    Atd. Přeložím příspěvek pana Pospíšila do angličtiny pro Central Europe Review a požádám čtenáře o reakce. Nevím ovšem, zda to nebude kontraproduktivní, protože podle článků v Central Europe Review si vytvářejí různé západní vládní organizace svou politiku vůči střednní Evropě. Seznámím vás s reakcemi.


    Nesouhlasím s rasismem Josefa Pospíšila

    Jména a adresa přispěvatelky jsou redakci známy.

    Vážený pane Čulíku, minulý týden mě značně naštval článek pana Pospíšila, který mě vyprovokoval k reakci, kterou přikládám. Pokud byste ji zveřejnil, prosím o utajení jména i adresy. Pokud byste nepovažoval anonymitu v případě státního zaměstnance za etickou, tak to prostě smažte. Já jsem týden váhala s odesláním právě pro morální pochybnosti, ale dnešní příspěvek toho rasisty mé váhání ukončil. V každém případě přeji Vám i Britským listům všechno nejlepší.


    K napsání tohoto ohlasu mě doslova vyprovokoval příspěvek pana Pospíšila ze dne 24.5.2000.

    Nevím, jak by se tvářil, kdyby byl někým hozen do jednoho pytle např. s nájemnými vrahy podnikatelů nebo “bílými límečky”, jimiž byly elegantně vytunelovány banky a podniky, protože takováhle kriminalita je u nás zase doménou bílých. “Můžete si za to sám, že na vás pohlížíme jako na jednoho z nich, když jste taky bílý!”

    Znám různé slušné romské rodiny a vím, že z jejich dětí zase vyrůstají slušní lidé. Naopak znám i pár asociálních bílých rodin, jejichž děti lituji stejně jako cikáňata z asociálních romských rodin, protože jejich šance dosáhnout nějaké kvalifikace, a i jinak se vymanit ze svého prostředí, je bez pomoci společnosti nulová.
    Do zvláštních škol jsou tyto děti (nejen romské, i bílé) strkány často jenom proto, že se rodiče příliš neobtěžují je do školy posílat, už vůbec je pro vzdělání nemotivují a pochopitelně jim doma s učením nepomůžou.
    Za přihlížení nás všech si tak vychováváme další generaci asociálních lidí. Nebo myslíte, že kdybyste se v takové rodině narodil, měl byste kvalifikaci, kulturní návyky a motivaci i schopnost postarat se v životě o sebe?

    Tvrzení, že se nechováme rasisticky vůči Vietnamcům, protože u nic nakupujeme, mě spíš pobavilo. Drtivá většina Čechů jim totiž, jistě naprosto "nerasisticky", tyká.


    K mnohokrát v BL i jiných médiích rozebíranému problému Matiční ulice bych měla následující připomínky.

    Problém je téměř vždy líčen jako rasový (a to rasisty i odpůrci rasismu), ale podle mě jde spíše o dost komplikovaný případ sociální. Je myslím zřejmé, že mezi neplatiči nejsou jen Rómové.
    Taky jsem přesvědčená o tom, že ne všichni, co tam žijí, jsou asociální lidé, nepochybně tam skončili i různí slušní, ale sociálně slabí , např. osamělý důchodce nebo matka samoživitelka.
    Domnívám se navíc, že i ti “asociální” neplatiči nemusí nutně všichni dělat kravál a svinčík.
    Postavení nějaké zdi, která oddělí část slušných (obyvatel rodinných domků) a ty zbývající (sociálně slabé) nechá napospas “lůze”, přece není řešení.

    Sociálně slabí by se v domech pro neplatiče vůbec neměli octnout, často by stačilo, kdyby jim někdo poradil, jaké mohou ve své situaci získat sociální dávky. Věci by také pomohlo, kdyby měli možnost se přestěhovat do levnějšího(ale slušného) bytu. To ale mizerná bytová situace u nás asi neumožňuje.
    Co se týče “asociálních” neplatičů, kdyby mohlo být placení nájemného důsledně vymáháno, jistě by jich ubylo. Mnozí lidé neplatí, protože vědí, že jim to projde. Přitom některým stačí pohrozit zveřejněním, a dluhy splatí. Na ty otrlejší by jistě zabralo vězení pro dlužníky nebo alternativní tresty (prostě si dluh odpracovat).
    Podobně je to s lidmi, kteří sousedy obtěžují hlukem nebo nepořádkem, a nemusí to být jen v domech pro neplatiče, často stačí jedna partaj v jinak slušném domě. Jak je možné, že proti takovému chování nemají slušní lidé obranu? (Že nějaká zeď není řešení, je tady zřejmé!) Nejsou zákony, které by vynucovaly řádné chování (pod hrozbou adekvátních postihů) nebo jenom nejsou důsledně dodržovány?

    Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby asociálních lidí bylo co nejméně, ale (a tím se vracím k úvodní části svého příspěvku) to bychom museli něco udělat pro výchovu a vzdělání dětí z problémových rodin.

    Nedělali bychom to přece jen pro ně, ale pro celou společnost!


    Než jsem svoji reakci dopsala, objevil se v BL
    další příspěvek pana Pospíšila, na který už nemám slov. Připadá mi naprosto patologický.
    Já skutečně dělím lidi na slušné a ty ostatní a rasa nebo etnická příslušnost v tom nehraje žádnou roli!

    Souhlasím s Josefem Pospíšilem

    Václav Just

    Nejprve Vas musim pochvalit za vynikajici cinnost Britskych Listu. Nekdy je vsak trochu kazite svymi neuvazenymi "comments."

    Zacnu tedy Vasim sokujicim citatem pod vyse uvedenym clankem, "tyto reakce by mely slouzit jako material k tomu, aby cesti obcane romskeho puvodu dostavali azyl v zapadnich zemich v podstate automaticky." Je to skutecne podivne a az neuveritelne, ze na realny a pragmaticky clanek Josefa Pospisila reagujete tak iracionalne, ci nesmyslne. V porovnani s realistickym rozborem situace Romu pana Pospisila, napsala pani Karolina Banomova pouhe pohadky pro male deti. Tak to take normalni ctenari berou a k tomu rozhodne neni zapotrebi pripojovani nejakych provokujicich poznamek.

    Kdyz uz ale propagujete "automaticky azyl (by birth or colour)" pro urcitou skupinu lidi, pasujete se do role jakehosi podivneho a samozvaneho soudce. Jiny takovy soudce bude chtit automaticky azyl pro vsechny Mexikance do Kalifornie. Dalsi uz pro celou sub-saharskou Afriku. Potom se pripoji narok automatickeho azylu pro lidi nejvetsiho kontinentu, Asie - a vsichni hura do Evropy ci Severni Ameriky. Pri Vasem privilegovanem prirknuti automatickeho azylu pro Romy zcela prehlizite motto pani Banomove (i Vseobecne deklarace lidskych prav): Vsichni lide se rodi svobodni a sobe rovni co do dustojnosti a prav.

    Pane Culiku, kdyz uz tak zamyslite, proc by podle Vas meli byt Romove dovazeni pouze do zapadnich zemi a ne jinam? Pri Vasem automatickem azylovem pravu, budete se vubec ptat na souhlas k dovozu do techto jednotlivych zapadnich zemi? A proc nazyvat rasisty lidi, kteri maji opravnene obavy o dalsi civilizacni vyvoj teto planety?

    Prichod Romu do Kanady neni tak jednoduchou zalezitosti jak se jevi z nekterych jednostrannych informaci a zprav. Priliv zacal zadostmi casto postavenych na lzich a nasledkem padl bezvizovy styk s Ceskou republikou. Vubec se nepise o multi-milionovych soudech vyvolanych advokatem, ci advokaty Romu, na tzv. rasovych zakladech. Pan Pospisil ma naprostou pravdu, kdyz konstatuje, ze diky politicke korektnosti se v Kanade ani neda publikovat pravda. Spravne ovsem dodava, ze ani v Kanade nejsou lide slepi, hlusi a retardovani.

    Kdyz uz tedy musite psat komentare pod clanky tohoto tematu, je treba se postavit do neutralni pozice. A kdyz presto zacnete preferovat jednu stranu pred druhou, musite zcela jasne vysvetlit proc, nebo svou pozici. (Napr., ze se jedna o pouhou provokaci, nebo prosty fakt, ze Romove v Ceske republice neukradli ani zlomek ze 700 miliard Kc., ktere byly "vytunelovany" ne-Romy.) Jako journalista, cteny po celem svete, by jste mel tuto etiku vzdy zasadne dodrzovat.

    Take prece vite, ze kazdy z ctenaru ma sve osobni nazory i zkusenosti s Romy, ktere mohou byt od tech pozitivnich az do extremne negativnich. Tyto nazory ani sebelepsi novinarinou neovlivnite a nezmenite. Ba naopak, vyvolate emocialni debatu a vyhranene nazory, ktere nasi spolecnost jen vice polarizuji.

    Poznámka JČ: Argument, že se o rasismu některých Čechů nesmí mluvit, protože by se urazli a "naši společnost to ještě více polarizuje", je nepřijatelný.Tvrdím, že na základě způsobu psaní Josefa Pospíšila by Romové měli dostat azyl v zemích, které uznávají azylové právo, protože argumentace Josefa Pospíšila je obscénní a rasistická - právě v tom že nepřípustně aplikuje kolektivní vinu. To dělali nacisté a slušná společnost to nečiní. Obscénní je i argumentovat, že "nás" Romové poškodili, protože západní státy (rasisticky) zavádějí proti "nám" v důsledku jejich exodu víza... Takže vlastně je to všechno vina Romů a my nemůžeme za nic...


    Vřele souhlasím s textem Josefa Pospíšila

    Miloš Zahradník

    Dobry den pane Pospisil,

    jsem taky jednim z tech. kteri, slovy JC, "vrele souhlasi s Vasim dnesnim dopisem v BL prodchnutym nenavisti".

    Rekl bych to ale trochu jinak:

    Vas dopis povazuji za OK, s tim ze jde o polemiku a ne o esej na tema "romsti spoluobcane v nasi multikulturni spolecnosti".

    V polemice uz to byva tak, ze clovek obvykle zdurazni JEDEN nazor, a oponent pak zduraznuje zas nazor druhy...

    Nesleduji televizi, verim ze s nastupem interaktivnich medii jako je internet se klasicka televize postupne stane mediem sledovanym prave spis jen tou zaostalejsi a manipulovatelnejsi casti populace.

    Na zaklade mych (sporadickych) pozorovani televiznich novin nemohu ale rict o jejim romskem hlasateli (nepamatuji si uz, zda je na Nove ci na Ct) vubec nic spatneho !

    Takze pokud bych Vam neco vytkl, tak tento uplne zbytecny utok na nej.


    Česká společnost je chudá a nemůže tolerovat problematické sousedy

    Jan Schejbal

    Pane Culiku,

    ta Vase poznamka pod clankem pana Pospisila (jeho odpovedi na dopis z Kanady) je minena vazne? Ono to dost dobre nejde zaridit, abyste se sebral a treba rok, dva nebo deset zil jen tak zkusmo hned vedle romske komunity. I otrli jedinci, zvykli prosazovat sva prava a obhajovat nedotknutelnost vlastni osoby fyzickou silou zahy rezignovali a v ramci moznosti volili primerena opatreni. Budete-li zit v chude spolecnosti (a ceska spolecnost chuda je - minimalne podstatne chudsi nez britska), bude se vam zatezko hledat zbytek energie na to ustat problematicke sousedy. Takze si budeme spolu jen obtizne rozumet, nebot mi o koze a vy o voze. Podle meho nazoru je dopis azylantky z Kanady podstatne vice prostoupen nenavisti nez konstatovani pana Pospisila. Realita nema rada zadne prikraslovani. Mimochodem, vrele s Vami souhlasim, aby Romove dostavali automaticky azyl, treba v Britanii nebo i jinde v Evrope. Tam se mozna nauci zit, mozna, ze bohatsi spolecnost utahne jejich nakladny zpusob zivota, ktery je orientovan hedonisticky. Ostatne konzumni spolecnost taky. V Cechach se bude jeste nejaky patek vyzadovat tvrda prace. A ta voni jen mensine romskeho etnika (a mezi nimi mam dost znamych a kamaradu). Kdyz jim zacnu povidat o tom jaky jsem rasista, tak se smeji. Podle nas totiz bordel dela jenom clovek nikoliv Rom ci bily. A kdyz se nekdo neumi chovat, tak at tahne. S pozdravem hezkeho dne

    Jan Schejbal

    Poznámka JČ: To, že se údajně asociálně chovají někteří Romové, neznamená, že je možno přenášet břemeno viny na všechny. To je rasismus. Je nutno zkoumat a řešit, proč se někteří Romové chovají asociálně. Dopis pana Pospíšila je patologický a je znepokojující, jestliže to někteří lidí v ČR nevnímají.

    Různých názorů v BL ubývá

    Zdeněk Maštalíř

    Pokud vsak jeznoznacne odsoudite nejaky clanek, jako napr dnes clanek pana Pospisila, rad bych si jako ctenar precetl, jak si poradite s argumenty, se kterymi nesouhlasite. V uvedenem pripade bych chtel vedet, zda argumenty , ktere pan Pospisil uvadi,jsou pravdive nebo ne.

    BL jsou zajimave prave tim, ze se v nich stretavaji ruzne nazory. Tech nazoru, ktere Vam nevoni v posledni dobe ubyva. Nejspis autori ztraceji chut si v  poznamce JC precist ,ze jsou rasiste, nebo uplne hloupi, aniz by se s jejich argumenty nekdo zabyval.

    Nerad bych se dockal toho, ze v BL budu cist pouze nekonecne litanie pana Peciny na tema Ceska televize.

    Odpověď JČ:

    Vážený pane Maštalíři, rád to znovu v BL - po desáté - vysvětlím. Není sporu, že článek pana Pospíšila je naprosto tvrdě, až patologicky, rasistický. Nemohu napodobovat např. Český rozhlas, který při zveřejnění takovéhoto "pohledu na svět" jen prostě poděkuje "za váš názor". Předpokládám, že pisatelé do Britských listů jsou natolik inteligentní, že pokud nesouhlasí s případnou mou poznámkou na okraj, jistě ji v dalším příspěvku dokonale racionálně argumentačně rozdrtí.

    Jestli vás situace s veřejnoprávní Českou televizí nezajímá, máte na tento nezájem právo. Potíž je, že v zavedenějších demokraciích se sleduje vývoj sdělovacích prostředků velmi bedlivě, nejméně tak intenzivně, jako to dělají Britské listy, často daleko víc.

    Myslíte si, že existují důležitější témata, než jak funguje nástroj, jehož prostřednictvím společnost o sobě diskutuje?


    Vazeny pane Culiku,

    nevycitam Vam debaty o CT. Jen mam pocit, ze posledni dobou nepisete o nicem jinem. No a protoze za posledni rok me zaujal pouze Cerveny trpaslik,bylo by mi jedno i kdyby televizi parlamentnim vynosem zrusili.

    Chapu ,ze vetsinu lidi televize nesmirne ovlivnuje a ze muze udelat nebo znicit kohokoliv a je dulezite zabranit, aby si ji parlament omotal okolo prstu.

    Pro me jsou vsak BL zajimavejsi nez cela CT i s Novou dohromady, proto se vyjadruji k BL.Nazorove vetsinou stojim jinde nez Vy, ale prave rozdilnost nazoru me na BL laka. Posledni dobou mam vsak dojem, ze tech protichudnych nazoru ubyva.Mozna je to prave Vasim odsouzenim na konci vetsiny proti Vasi srsti jdoucich clanku.

    Jinak jak argumentacne rozbit Vasi poznamku na konci clanku pana Pospisila? Pan Pospisil uvede konkretni argumenty, pro svuj nazor, ze situace Romu je zpusobena hlavne nedostatkem snahy na jejich strane. Vy napisete , ze Pan Pospisil je rasista a basta. Ja bych mohl pouze opakovat nektere argumenty pana Pospisila a Vy mne take nazvete rasistou.

    Bud pan Pospisil nerika pravdu a pak reknete ve kterych faktech se konkretne myli, anebo pana Pospisila nazyvate patologickym rasistou, pouze proto ze konstatoval fakta i kdyz ponekud nediplomatickym jazykem.

    Skutecnost, s jakou rychlosti zeme EU uvaluji viza vuci Slovensku, ukazuje, ze rasismus neni pouze na strane Cechu nebo Slovaku. Mam dojem ze i obyvatele EU maji neco proti Romum. A treba je i  zrnko pravdy na tom, ze i Romove maji na tom svuj podil.

    Poznámka JČ: Jistěže rasismus vládne i ve všech západních zemích, a jejich vlády mu trestuhodně podléhají, a zdaleka se to netýká jen Romů z ČR, ale i skutečně tvrdě pronásledovaných uprchlíků třeba z Iráku nebo z Afghánistánu nebo ze Somálska, kteří se tvrdě ztraumatizováni dostanou na Západ a tam je pak terorizují místní fašistické bojůvky a státní úředníci jim odpírají azyl. Je to však omluva pro Čechy? A není nečestný alibismus prostě říct, že si za všechno mohou Romové sami a náš způsob, jak s nimi jednáme, je naprosto správný?


    Karolina Bánomová a Bashy Quraishy. Co mají společného?

    Jaroslav Teplý

    Diskusi, která vypukla 24. a 25. května na stránkách BL o Romech, cikánech či dokonce cigánech a otázkách jejich adaptace ve vlastní zemi a v zemi kam se odstěhovali, případně slovy Karoliny Bánomové kam utekli, bych rád doplnil trochu obecnějším pohledem.

    Její pro "české" Romy specifický argument, že Romové nejsou cizinci a že žijí v Čechách už 700 let, je ovšem nutno trochu upřesnit. Za války Němci české cikány podobně jako české židy téměř úplně vyvraždili. Odhaduje se , že válku přežilo asi 500 českých cikánů a to je asi důvod, proč poslanec KDU-ČSL Štemberk se zmínil nedávno o odhadech, že mezi v současné době v ČR žijícími Romy je nejvýše 5% těch, jejichž alespoň jeden předek žil na území ČR před rokem 1945. Ti ostatní museli zřejmě v poválečné době odněkud (hlavně z východněji ležících zemí zemí) přijít. Přišli za okolností srovnatelných s okolnostmi, za jakých se už dlouho stěhují přistěhovalci z třetího světa do vyspělých demokratických zemí a chovají se obdobně.

    Dánská ministryně Karen Jespersen vyložila 4. května v otevřeném dopise holandskému deníku De Telegraaf zásady dánské politiky vůči asylantům a jejich integraci, jejíž významnou součástí je m.j. tříletá lhůta, během které se asylanti mají naučit jazyk a seznámit se s normami a hodnotami dánské společnosti.

    Na dopis téměř zuřivě reagoval 11. května v témže listu Basky Quraishy, místopředseda Federace organisací etnických menšin v Kodani. Stěžuje si na striktní politiku ministryně proti "nuceným manželstvím", ačkoliv mnoho allochtonů včetně dívek s vyšším vzděláním se prý pokoušelo jí vysvětlit rozdíl mezi "nuceným" a "aranžovaným" (či "sjednaným") manželstvím. Pan Quraishy konstatuje, že nucená manželství jsou již zakázána dánským trestním právem. Udělat z toho také součást cizineckého zákona je podle něho čistě politické opatření.

    (Srovnejte to prosím s článkem Drastické kulturní rozdíly: vraždění žen v Pákistánu pokračuje 1.6.2000 v BL.)

    Další jeho stížnosti (m.j.): Přistěhovalci po oněch třech letech nedostanou automaticky povolení k trvalému pobytu.

    Mezi etnickými menšinami je velká nezaměstnanost, ani jejich vzdělaní a kvalifikovaní, dánsky dobře mluvící příslušníci neseženou zaměstnání.

    Politici jako Karen Jespersen, premiér Paul Rasmussen a dokonce šéf největší socialistické strany Holger Nielsen, označili veřejně menšiny za primitivní a jejich normy a hodnoty za inferiorní. Dánská společnost otevřeně odmítá stát se společností multikulturní a chce jednostranně stanovit a prosadit podmínky integrace. Vinu za nedostatky integrace svaluje úplně na allochtony.

    Závěrem vyložil pan Quraisky karty na stůl: Ministryně Jespersen by se měla zaměřit na sociálně ekonomické problémy allochtonů místo, aby trvala na podivné představě o nadřazenosti evropské kultury nebo obhajovala pomyslnou dánskou identitu.

    Pro multikulturistu Quraisky je tedy dánská identita pomyslná, jeho vlastní však ne. Není vyloučeno, že bojovný způsob myšlení pana Quraisky má své kořeny v soudobé africké mentalitě, podle jména nepoznám, odkud pochází.

    Nigerijec, který se dostal do Holandska, byl nesmírně udiven, že se EU státy "složí" na podporu hospodářsky slabšího Portugalska. "To by v Africe nebylo možné. My se díváme na jiné africké státy jen jako na soupeře!"

    Nositel Nobelovy ceny za literaturu, Nigerijec Wole Soyinka konstatuje v rozhovoru s Los Angeles Times (převzatým LN 18.5.2000 pod názvem "Afriku ničí syndrom moci") hroucení humanitních hodnot v Africe a zvrácení pokroku, který se zdál přicházet po konci éry apartheidu. Jistě, utrpení dnešní Afriky není způsobeno vnějšími nepřáteli, přichází zevnitř. Afričtí vládci ze sebe navzájem vytvořili své nejhorší nepřátele. Jejich snaha dosáhnout konečné nadvlády strhává do propasti i obyvatelstvo vlastních zemí…Neumím si vysvětlit ani to, proč Afrika tak prudce upadla do barbarismu . Byl to současný konžský diktátor Laurent Kabila, který zahájil taktiku amputování rukou dětí svých nepřátel. Tato brutální metoda se rozšířila jako nějaký psychovirus a napdla i ostatní válečníky, včetně Fodaye Sankoha, povstaleckého vůdce v Sieře Leone. Tyto muži indoktrinovali své následovníky a donutili je, aby se zřekli jakéhékoliv povědomí o humanitě. Takové zrůdy se zrodily v Africe…

    Ty následníky není někdy ani potřeba indoktrinovat. Pavel Luke Dobrovský referuje o svých zážitcích v Neviditelném Psu 28.3.2000 (Zimbabwe:…trpitelsky do pekla) m.j. …Nic není, jako bývalo. V době, kdy jsem byl v Zimbabwe zrovna probíhala aféra s místním novinářem, který si dovolil napsat pravdu o vojenských metodách, byl unesen vojenskou policií a několik týdnů vystaven mučení, ponižování a brutálním útokům. Ptal jsem se tehdy místních, co tomu říkají:"Mučení je správné," řekl mi jeden."Je to naše tradice a běloši se do toho nemají co cpát. Dovolil si psát proti vládě, tak ho mučili. Je to správné."

    Dá se vyloučit, že by imigranti s takovou mentalitou mohli v budoucnu strhnou do propasti hostitelský evropský stát, jakmile jejich počet dosáhne potřebné hodnoty, což nemusí být ani zdaleka nadpoloviční většina? Před asi dvěma lety se mohli čtenáři dočíst v BL, že početné skupiny neintegrovaných přistěhovalců tvoří v terminologii druhé světové války v hostitelských zemích tzv. "pátou kolonu" doslova monumentálních rozměrů. Toho si všimla už i BVD, jakýsi holandský ekvivalent české BIS, která referuje o svých poznatcích ve výroční zprávě za rok 1999. (de Telegraaf 31.5.2000), předložené parlamentu.. Podle ní se různé arabské státy, zejména Libye, Spojené arabské emiráty a Saudská Arábie pokoušejí získat vliv v islamských skupinách v Holandsku m.j. pumpováním peněz do mešit, islamských škol a center. ( S tím souvisí i ti laskaví boháči z arabských zemí, kteří občas v Čechách nabízejí postavit mešitu za mnoho milionů třeba ve městě, kde není ani jeden mohamedán). Holandská BVD si dělá starosti, že tento vývoj ztěžuje integraci, protože přistěhovalci z jednotlivých arabských zemí jsou pod kontrolou agentů odpovídajících arabských států. Další starostí je rostoucí ilegální imigrace přistěhovalců, kteří si přinášejí s sebou určité konflikty ze svých domovských zemí.

    Z prohlášení Karoliny Bánomové a Bashy Quraishy lze odvodit dva základní principy hájené přistěhovalci se značně nižším stupněm vývoje, než má hostitelský stát.

    Ten se podle jejich názoru musí stát multikulturním, čímž se rozumí, že nikdo nebude k integraci do místní společnosti nucen, t.j. nemusí přijmout normy a hodnoty hostitelského státu za své. Hostitelský stát se musí postarat o to, aby přistěhovalci mohli žít na jeho úrovni.

    Nedivím se, že tyto požadavky kladou, protože se jim doposud dařilo je prosazovat díky slabošskému postoji demokratických vlád kontrolovaných politickými korekčníky. Ale toto období asi spěje ke konci, alespoň v Evropě. Nicméně nechtějí tito přistěhovalci z pochopitelných důvodů veřejně přiznat velmi důležitou okolnost, že totiž vzhledem k jejich množství a chování nejsou už ve vyspělých zemích vítáni. Takoví ovšem nejsou všichni, abych jednou udělal radost vydavateli BL.

    Současný vývoj vyvolává obavy v řadách těch (solidních) imigrantů, kteří si nekladou žádné podmínky a chtějí se co nejrychleji přizpůsobit poměrům v hostitelské zemi. Hned vedle dopisu pana Quraisky otiskl De Telegraaf dopis S.A. Vahidiana, který píše: Konečně zřetelná a spravedlivá integrační politika dánské ministryně vnitra. Ta přehnaná tolerance vůči cizincům má opačné následky. Sám pocházím z ciziny a mám mohamedánské vychování a jsem přesvědčen, že to jde někdy příliš daleko. Ti lidé si sami zvolili tuto zem, aby zde žili a musí se proto přizpůsobit jejím pravidlům. Když naši ministři chtějí řešit problém slabé znalosti holandštiny, musí přestat s vydáváním informací v tureckém a marokánském jazyce. Ostatní cizinci je také nedostávají ve svém jazyce. Mnozí přistěhovalci očekávají od Holanďanů, že pochopí vše z jejich kultury a zvyků a že se přizpůsobí životnímu stylu přistěhovalců, místo co by tomu bylo naopak. Vezměme na příklad nesmyslný návrh, aby (mohamedánský) "obětní svátek" byl prohlášen za státní (holandský) svátek. Mimo to musí Holandsko přestat s přehnanou poddajností…jinak tady zakrátko budeme mít extremistickou pravicovou stranu a ostatní cizinci, kteří se plně přizpůsobili jako já, to odnesou. Proto, Holandsko, vezmi si příklad z dánské ministryně.

    P.S. Vydavatel tohoto listu v komentáři k článku Z konference o české vědě: Petr Matějů o obstrukcích české byrokracie vůči zahraničním vědcům zapomněl na své zásady o kolektivním odsuzování a poněkud nadšeně prohlásil, že přistěhovalectví všeho druhu je pro každou zemi ekonomicky i kulturně prospěšné. Na základě shora uvedeného a s odkazem na vzpomínky na své mládí v komunistickém režimu se cítím oprávněn označit jeho prohlášení za nevědeckou metafysiku.

    J. Teplý, 1.6.2000

    Poznámka JČ: Za nevědeckou metafyziku já naopak označuji rasistické teorie pana Teplého o celkovém, podřadném étosu celých "jiných" kultur, založené na několika nereprezentativních citacích - je to asi, jako kdybych označoval celý český národ za rasistický na základě podpůrných reakcí na včerejší článek Josefa Pospíšila v Britských listech. Podobně jako citace z českého tisku za naprosto neprůkaznou považuji citaci jakéhokoliv materiálu z bulvárního Neviditelného psa. Spíše než pseudoteorie o podřadnosti a hrozivosti kultur jiných národů (jak to, že pana Teplého pustili do Holandské z té podřadné a hrozivé východňárské české komunistické kultury, neměli ho raději v zájmu zachování své civilizace nechat venku za dráty?) zastávám přesvědčení o společném lidském dědictví většiny národů, které se zdá být lépe zdokumentováno než náhodně vybrané bigotní citáty ze západního tisku. Evropa bude potřebovat z ekonomických důvodů ročně více než deset milionů přistěhovalců a na lidi odjinud si bude muset zvyknout. Právě přistěhovalci se většinou silně snaží o to, uchytit se a být úspěšní v nových zemích. Před druhou světovou válkou bylo přistěhovalectví do západní Evropy daleko vyšší než dnes a "etnicitu" západoevropských národů to nijak nenarušilo.

    Mluvčí z Krumlova

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Až do včerejška bylo ministerstvo kultury jediným resortním úřadem bez tiskového oddělení, nyní má i ministr Pavel Dostál tiskovou mluvčí.

    Jmenoval do této funkce bývalou redaktorku České televize Ditu Fuchsovou, která k aktuálním otázkám v resortu do konce měsíce uspořádá tiskovou konferenci.

    I přesto, že ministr Dostál je novinářem a kontakt s médii pro něj tím pádem nepředstavuje žádný problém, obecně je vhodné, aby do problematiky úřadu byl zasvěcen někdo, kdo je na rozdíl od zaneprázdněného šéfa kdykoli k zastižení.

    Mluvčí musí být profesionál, měl by být diplomat a je skvělé když má i jemný smysl pro humor.

    Uveďme příklad z Českého Krumlova, kde se mluvčí radnice vyjadřoval pro ČTK k případu, kdy provozovatel hospůdky U Josefa vyvěsil na dveře letáček s oznámením, že představitele a zaměstnance radnice odmítá obsluhovat na protest proti výzvě radnice, aby v předzahrádce nahradil plastový nábytek dřevěnými stoly a lavicemi.

    Mluvčí Vladimír Zunt k tomu věcně uvedl, že povolení o zřízení předzahrádky se týkalo záboru pěti čtverečných metrů komunikace, kde s ohledem na bezpečnost hostů měly stát dřevěné stoly a lavice.

    Provozovatel v rozporu s vlastní žádostí zaplnil plastovým nábytkem metrů devět.

    ”Věřím” dodal mluvčí na adresu provozovatele Kamila Oušky, ”že po přehodnocení svého stanoviska rád vyhlásí den degustace pro úředníky a představitele města zdarma.

    Je však otázkou, kolik jich tuto nabídku využije. Omluva by však byla v každém případě na místě.”

    A jak zareagoval na stanovisko mluvčího českokrumlovské radnice pan Ouška? Řekl že bude o návrhu na degustační den pro radnici uvažovat.

    Prý pouze symbolicky bouchnul do stolu, aby upozornil úředníky na nesmyslný postup. Hezký konflikt.

    Vysílá se v pátek 2.6. ráno.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|