pátek 9. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Svět a Kosovo:
  • Amnesty International a britští poslanci kritizují kosovské bombardování
  • Hanba NATO (Guardian) Česká televize:
  • ČT: včerejší Události: plíživá komentaritida (Tomáš Pecina) Jak je tomu s Romy jinde:
  • Romové v Maďarsku (Edo Velecký) Romové a Češi:
  • Dopis paní Bánomové (Václav Pinkava)
  • Romové a Češi: obě skupiny musejí začít se sebekritikou (Tomáš Zukal)
  • Rasismus pana Pospíšila (Alena)
  • Nevyděluji Romy z národa (Petr Možný)
  • Protestuji: Co Čech, to rasista? (Jan Olša) Zásahy proti vydávání knih v ČR:
  • Budou Vachalovský a Bok stíháni za vydání svazku KATO? Česká televize:
  • Dopis do ČT: Obranný val kolem ředitele Chmelíčka a soubor privileegovaných periodik (Zdeněk Fekar)
  • Britské listy a Česká televize: pravda není ani na jedné, ani na druhé straně (Václav Pinkava)
  • Nemohly být titulky u pořadu V pravé poledne pro neslyšící? (Aleš Kastner) Jak Amerika zabraňuje příchodu přistěhovalců:
  • Kubánští uprchlíci: Zprávy, lži a video (Jiří Jírovec) Český jazyk:
  • Jsou normativní příručky češtiny opravdu důvěryhodné? aneb Prokletý odstřelovač/ostřelovač (Daniela Macháčková) Soudnictví a politika:
  • Česká koruna a padělky (Ivan Hoffman) Reakce:
  • Nemám vlastní zjednodušené genetické teorie (Jaroslav Teplý)
  • České družstvo na fotbalovém mistrovství světa (Ivan Hoffman)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Chudáci lidi.Osmadvacetičlennou skupinu uprchlíků z Afghánistánu a Srí Lanky zadrželi policisté u obce Komňa na Uherskohradišťsku. Objevili je příslušníci nově zřízeného pátracího odboru služby cizinecké a pohraniční policie. Z Afghánistánu a ze Srí Lanky prchají lidé před velmi intenzivním útlakem. Nikdo nepožádal o azyl. Po sepsání protokolů je policisté vrátili z celního přechodu ve Starém Hrozenkově na Uherskohradišťsku na Slovensko.

  • Libor Novák byl osvobozen. Rozhodnutí pražského Městského soudu, který zprostil bývalého výkonného místopředsedu ODS Libora Nováka obžaloby za daňové úniky, Václav Klaus. "Doufali jsme, že ten výsledek bude takový," řekl. (Ale kdo to byl, kdo bil na poplach před údajným politickým procesem?)

  • Ombudsmanem se zřejmě stane počítačový expert Václav Trojan nebo ředitelka Školského úřadu ve Žďáru nad Sázavou Simeona Zikmundová. O nich především hovořili poslanci po veřejném slyšení kandidátů na ombudsmana. Jen jeden se zmínil o bývalé chartistce Anně Šabatové a nikdo nemluvil o šéfu Konfederace politických vězňů Stanislavu Drobném.

  • Na Annu Šabatovou a Stanislava Drobného sprostě zaútočila televize Nova. Poznamenává Tomáš Pecina:

    Značně nevybíravým způsobem zaútočila TV Nova ve svém večerním zpravodajském pořadu na dva kandidáty na ombudsmana, Stanislava Drobného a Annu Šabatovou. Zejména vůči Šabatové, proti níž byla použita metoda "soundbites", šlo o míru manipulativnosti, žurnalistické pokleslosti a nekorektnosti (té opravdové, ne jak ji chápou v ČT), jakou si tato stanice obvykle vyhrazuje jen pro prezidenta Havla a jeho ženu. Že bychom se dotázali, co na to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání? Raději ne, mohli bychom se dozvědět, že - jak výstižně napsal jeden můj kolega - kulatost Země se nepodařilo prokázat...

    (Anna Šabatová byla za své úsilí ve prospěch lidských práv před časem jako jediná v Evropě (v daném roce) vyznamenána cenou OSN.)

  • Činitel Národní aliance obžalován za vyjadřování extremistických názorů. Zemský vedoucí sdružení Národní aliance Vladimír Skoupý, který je od února ve vazbě kvůli podezření z propagace fašismu, byl obžalován z podpory a propagace fašismu a z hanobení národa, rasy a přesvědčení. Skoupý prý porušil zákon články v časopise Vlajka, vystupováním a projevy na skinheadských demonstracích v Praze a Rakovníku a tím, že na košili nosil výložky připomínající nacistickou symboliku. Osmašedesátiletý člen Národní aliance Roman Skružný byl obžalován za  články v časopise Vlajka. Ultrapravicové občanské sdružení Národní aliance podporují hlavně skinheadi. Na konci března se je rozhodl rozpustit ministr vnitra Václav Grulich, a to za opakované porušování zákonů. Sdružení se odvolalo k Nejvyššímu soudu.

  • Úřad vlády mlčí; to, že existuje jakýsi zákon o přístupu k informacím je mu jedno? V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - také podle zákona o přístupu k informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • Poslanec Petr Pleva hájí svůj návrh mediálního zákona:

    Vážený pane Lewite,

    než jste se pustil do kritiky mého pozměňovacího návrhu, který je nadepsán MK + Pleva a zcela otevřeně vychází z pozměňovacího návrhu ministerstva, měl jste si ho přečíst pořádně a nikoli jen zběžně. Pak by Vám jistě došlo, že míra regulace se neměří počtem paragrafů, ale jejich obsahem.

    Petr Pleva, poslanec PS PČR

  • O Temelínu by se mělo konat referendum. Poznamenává František Korbel:

    Ve středeční rozhlasové debatě (7. 6.) to mluvčí ČEZu řekl přesně. 1 MWh elektrické energie v Temelíně vyrobíme za 900,-Kč. Přebytek prodáme do zahraničí za 600,-Kč. To vše je údajně výhodné, neboť přebytky je lépe prodat se ztrátou, než je nechat rozplynout v síti. Co však nedodal, je skutečnost, že celá produkce jaderné elektrárny Temelín je velkým přebytkem. Přebytkem přebytků, vždyť již dnes ČEZ vyváží cca 20 % veškeré produkce. Jediné, v co ČEZ nyní doufá, je domácí růst spotřeby energie. Že je touha po zvyšování spotřeby nesmyslná, že moderní cestou jsou naopak úspory, že naše hospodářství je stále energeticky náročnější než ve vyspělých zemích a že růst HDP není podmíněn růstem spotřeby jako spíše zaváděním nových (a úspornějších) technologií, ČEZ příliš nezajímá. Platit totiž budeme my. Každou temelínskou kilowathodinu doplatí ze své kapsy český spotřebitel a po třiceti až čtyřiceti letech dostane od elektrárenské společnosti malý dárek. Radioaktivní betonové monstrum s tunami vyhořelého paliva, o němž dnes nikdo nemá tušení, kde a jak vůbec skončí. Jakékoliv řešení však budeme muset opět tvrdě zaplatit. Vláda, která rozhodla o dostavbě Temelína proti závěrům komise, již sama pro posouzení dostavby určila, zklamala. Proto souhlasím, aby na základě dostatku pravdivých informací rozhodli o spuštění JE Temelín občané v referendu.

  • O problému rasistických postojů vůči Romům v České republice, na základě debaty v BL kolem příspěvků Karoliny Bánomové a  Josefa Pospíšila, píše v angličtině v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Amnesty International a britští poslanci kritizují kosovské bombardování

    Tento týden zaútočila na loňské kosovské bombardování Amnesty International a parlamentní výbor britských poslanců. Obě skupiny zpochybnily legálnost bombardovací kampaně.

    Amnesty International obvinila NATO z válečných zločinů za to, že NATO prý přijalo příliš málo opatření, aby se zabránilo v Kosovu civilním obětem na životech. Tato lidskoprávní organizace také konstatovala, že útok 23. dubna 1999 na srbskou státní televizi byl " vážným porušením válečných zákonů" a že to byl válečný zločin.

    "NATO se úmyslně zaměřilo na civilní instituci a v důsledku toho přišlo o život 16 civilistů," uvedl mluvčí AI. Amnesty International také kritizovala NATO za rozhodnutí létat se stihačkami až ve výši 5000 metrů, aby během leteckých úderů nebyla ohrožena bezpečnost pilotů. "To však ohrozilo bezpečnost civilistů na zemi," konstatoval mluvčí AI.

    Zpráva Amnesty International analyzovala útok NATO na civilní konvoj v Djakovici a dospěla k závěru, že jednotky NATO nebyly schopny konvoj přesně identifikovat, než na něj zahájily palbu.

    Všestranický výbor britské Dolní sněmovny pro zahraniční záležitosti dospěl k názoru, že byla bombardovací kampaň porušením Charty OSN. Přestože bylo bombardování ospravedlnitelné z morálních důvodů, její právní zdůvodnění bylo "pochybné".

    Britští poslanci kritizovali plánování NATO, zejména tu skutečnost, že NATO nepředvídalo, že bombardování povede k eskalaci etnického očišťování kosovských Albánců prezidentem Miloševičem. Měly být připraveny zásoby, aby bylo možno ubytovat uprchlíky rychleji.

    Britští poslanci požadují od britské vlády, aby zveřejnila analýzu NATO, proč se mu nepodařilo předpovědět Miloševičovu reakci.

    NATO popírá, že byly civilní oběti důsledkem nedbalosti a viní z nich technické omyly a nehody.

    "Každý cíl, na který NATO zaútočilo, schválila skupina vládních právníků a útočili jsme tak, aby byly civilní oběti co nejnižší," uvedl mluvčí NATO Jamie Shea. "Nikdy jsme netvrdili, že se můžeme vyhnout civilním obětem. To by bylo pošetilé, protože žádná vojenská operace v historii nebyla dokonalá."


    Hanba NATO

    Amnesty International konstatuje, že jsme v Kosovu spáchali válečné zločiny. Britští ministři jsou nebezpečně blízko tomu, že nad tím jen pokrčí rameny, napsala ve čtvrtek 8. června v deníku Guardian Isabel Hiltonová. Článek pokračuje:

    Zahraniční výbor britské Dolní sněmovny rozhodl, že intervence NATO v Kosovu byla podle mezinárodního práva protizákonná, ale z morálního hlediska byla ospravedlnitelná. I ve věku nového imperialismu je to značně šokující závěr. Žádá se od nás, abychom přijali, že je morálně správné porušovat mezinárodní právo, pokud se to činí s dobrými úmysly. Je to proto, že my jsme dobří, takže i když děláme věci, které možná vypadají nesprávné, ve skutečnosti nesprávné vlastně nejsou. Jestliže poruší Slobodan Miloševič mezinárodní právo - a my bychom jistě argumentovali, že ho skutečně porušil - my smíme porušit mezinárodní právo, abychom mu dali patřičné poučení.

    Je to taková argumentace, která by mě poněkud znepokojila, kdyby s ní nepřišel nikdo tak dobrý či upřímný, jako jsme my. Ale je to ještě horší.

    Činy NATO byly protiprávní podle vlastní smlouvy NATO, která nedovoluje agresivní vojenskou akci bez mandátu OSN. Na to reaguje zahraničněpolitický výbor Dolní sněmovny návrhem, aby si NATO přepracovalo svou Chartu. Je to brilantní řešení, pokud jediné, co vám vadí je to, že NATO porušuje své vlastní předpisy. Jestliže, jako mně a celé řadě odborných svědků, kteří vystupovali před tímto parlamentním výborem, vám taky vadí, že mezinárodní právo nepovoluje Severoatlantickému společenství bombardovat NATO jen v důsledku svého vlastního rozhodnutí, ať už jsou jakkoliv dobré vaše úmysly, pak vás změna předpisů NATO moc neuklidní.

    Potíž ovšem je, že mandát OSN vyžaduje, aby podepsali ti, kteří s ostatním světem většinou nehodlají spolupracovat - Rusko a Čína - a je nutno je přesvědčit alespoň aby akci, kterou chceme podniknout, nevetovali. To je zajisté obtížné, ale těžko to podporuje tvrzení NATO, že stojí na straně demokracie, spravedlnosti a zákonnosti, jestliže ignoruje předpisy, když se mu tyto předpisy nehodí.

    Také, podle Amnesty International, byla vojenská kampaň vedena tak, že jednotky NATO spáchaly celou řadu válečných zločinů. Jak Amnesty International zdůrazňuje, požadavek, aby letadla NATO nelétala níže než ve výšce 5000 metrů v podstatě zcela znemožnil, aby se dodržovalo mezinárodní humanitární právo. Přímé útoky na civilisty, útoky, které se nesnaží rozlišovat mezi vojenskými a civilními cíli, a útoky, které mají velký záporný dopad na civilisty, jsou zakázány. Vzhledem k značně velkým rozdílům mezi počtem civilních a vojenských obětí při bombardovací kampani by bylo zajímavé slyšet argumenty NATO, že tato pravidla nebyla porušena.

    Podrobné studium zprávy tohoto parlamentního výboru ukazuje, že v této věci občas poslanci pociťovali určité mírné výčitky svědomí, i když není překvapivé vzhledem k celkovému tónu zprávy, že analýza nepřijala kritiku od Amnesty International.

    Je ovšem možno přijmout robustní názor, že válečné zločiny, spáchané muži s čistým srdcem a vysokými morálními cíli (totiž naší stranou) nejsou válečnými zločiny. A George Robertson se přiblížil tomuto postavení nebezpečně blízko. Anebo můžete přijmout názor, že to, že Miloševič je skutečný zločinec, nijak neumenšuje povinnost NATO dodržovat mezinárodní válečné právo. Právě z dodržování takovýchto zákonů odvozuje NATO své tvrzení, že je morálně nadřazenější než lidé jako Miloševič či Saddam Husejn a osobuje si proto právo je soudit. Jakmile tento princip odhodíte, vylejete i s vaničkou dosti důležité dítě.

    Jestliže nyní zastáváme názor, že už není zapotřebí mandátu OSN ke schválení vojenské intervence v zahraničí, nemohla by být tedy vytvořena nová pravidla, podle nichž by se řídily příští intervence? Ptám se, protože by bylo dobré vědět, jak máme posuzovat, do kterých z 30 až 40 válečných konfliktů, které právě zuří na této planetě, máme zasahovat na tomto jednostranném základě. A za druhé, pokud přijmeme argument, že ve snaze realizovat své vznešené ideály máme právo na činy pochybného právního základu, budeme i nadále podporovat právo mezinárodního společenství stíhat jiné osoby za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti?

    A za třetí, pokud nám nevadí, že porušujeme základní principy Charty OSN, znamená to, že považujeme tuto organizaci za nenapravitelně nedokonalou? Pokud ano, co to znamená pro naše členství v této organizaci? Podporovali bychom ostatní členy Rady bezpečnosti, kdyby se rozhodli ignorovat nepříjemná omezení, určovaná mezinárodním právem? Kdyby se například Čína rozhodla podniknout invazi na Tchaj-wan, poplácali bychom ji po zádech a řekli bychom, vítej v našem klubu? Anebo bychom ji kritizovali a pohrozili bychom bojkotem dovozu čínských hraček, dokud Čína nepřijme náš názor?

    Přece hlavním důvodem úsilí po norimberských procesech vytvořit spolehlivé mezinárodní právo - a bylo to bolestně pomalé a nedokonalé úsilí - bylo vytvořit všeobecně schválené měřítko, podle něhož mohou být posuzovány činy států a jejich zločiny a prostřednictvím jehož mohou být státy trestány. Samozřejmě, je obtížné muset přesvědčovat jiné státy, mnohé z nichž jednají z nečestných motivů. Avšak alternativou je obětovat zásady mezinárodního práva a tvrdit (jak to budou mnohdy činit darebáci), že jednáme na obranu humanitárních zásad.


    ČT: včerejší Události: plíživá komentaritida

    Tomáš Pecina

    Pozoruhodný jev bylo možno pozorovat ve včerejší zpravodajské produkci ČT: nazvěme ho pracovně třeba plíživou komentaritidou.

    Anna Stárková v závěru svého vystoupení v Událostech řekla: "Předseda senátu Michal Hodoušek vyjádřil v posledních větách své řeči pocity všech, kteří proces s Liborem Novákem sledovali v soudní síni. Řekl doslova: 'Čím lépe pro Libora Nováka, tím hůř pro ODS. Stín podezření zůstává, protože někdo vysoce postavený z této strany to prostě vymyslel a udělal.'..."

    Paní Stárková nemá stroj na čtení myšlenek pocitů a musí se držet fakt: soudce Hodoušek řekl to a to - bylo by to dokonce ještě účinnější, protože použitá formulace budí oprávněné pochybnosti o nestrannosti reportéra. Pokud přináším zprávu, nesmím ji zároveň komentovat (a když už ji komentuji, asi bych se měl pozastavit i nad tím, zda je vhodné, aby soudce v trestní věci pronášel místo zdůvodnění rozsudku politická prohlášení). p> Pavel Bouda v jinak slušně zpracovaném příspěvku o jednání premiéra Zemana v Bruselu uvedl: "Nejnověji zazněl z Prahy falešný tón ohledně referenda." Následoval střih na Václava Klause v pořadu V pravé poledne a jeho inkriminovaný výrok: "Referendum o vstupu do Evropské unie jako o momentu největšího dobrovolného omezení vlastní suverenity v našich dějinách vůbec, tak toto referendum být musí a my budem první, kteří se o něj budeme rvát, aby bylo, a to, myslím si, by mělo být co nejdříve."

    Problém je ale v tom, že pracovníci nezávislé televize by neměli žádného zahraničního představitele, ani Günthera Verheugena, považovat a priori za arbitra vhodnosti nebo nevhodnosti výroků místních politiků. Diváka zajímá, co Verheugen řekl, ne co si o tom myslí reportér; poznámka o falešném tónu, nehledě na to, že je to ohavné, otřepané klišé, přísluší komentátorovi a ne zahraničnímu zpravodaji televize.

    Do Jedenadvacítky si Jaroslav Dědič k tématu Hodouškova rozsudku pozval Petra Dudka z BBC a nejmenovaného zástupce ODS, místo kterého byla ovšem ve studiu prázdná židle. Dědič správně vysvětlil, že představitelé ODS odmítli účast s tím, že stanovisko zaujmou na zítřejší tiskové konferenci, ale v následné diskusi nejenže nepřítomnou stranu nehájil, ale jeho projev vzbuzoval dojem, že má nařízeno ODS co nejvíc "zdrbnout".

    Jsou-li tyto pohyby projevem větší nezávislosti České televize na politicích, je to jen dobře. Ovšem např. příspěvek o poklesu nezaměstnanosti a rostoucím výkonu české ekonomiky, kde se vyskytly takové perly jako tvrzení rozzářeného bankovního analytika Féra "Tak vysoký pokles nezaměstnanosti jsme v květnu neměli historicky v nejlepších letech 95" (=srovnávání nesrovnatelného), budí značné pochybnosti, nejde-li o pouhé přeprogramování ve prospěch nové garnitury. Hlasy, že ředitel zpravodajství není v existujícím mocenském uspořádání v České republice zcela neutrální, znějí, bohužel, v televizních i jiných kuloárech s rostoucí silou.


    Romovia v Maďarsku

    Edo Velecký

    Vcera vecer uviedla madarska televizia RTL Club v relacii Fokusz reportaz z jednej zakladnej skoly v Madarsku. Reportaz ukazala ako v praxi uz na niektorych miestach vyzera segregacia medzi detmi.

    Ziaci su prakticky rozdeleni do dvoch skupin. V jednej su biele deti, v druhej deti Romov. Toto rozdelenie sa dodrzuje v celej skole, v triedach, na chodbach, v jedalnach, na toaletach, na skolskych vyletoch, pri roznych spolocnych akciach, proste stale a vsade. Napriklad v jedalni najprv nastupuju pre jedlo deti bielych, potom Romovia.

    Deti bielych si sadnu k jednej skupine stolov, ktore su prestrete standardnym obrusom, romske deti ku stolom s obrusmi z umelej hmoty, lebo tie sa lahsie umyvaju... Romovia jedia priborom z umelej hmoty, ostatni standardnym priborom, Romovia dostavaju polievku do misiek na rozdiel od bielych, ktori maju klasicke taniere. Aj chlieb je rozdeleny na dve kopky, tato je pre nase deti, ta druha pre deti Romov... Detto su rozdelene toaletne zariadenia... atd, atd...

    Riaditelka skoly zastavala standardne nazory, ktore nie je treba snad opakovat, takze len strucne: detom chybaju zakladne navyky z domova, skola tento nedostatok nevie (a ani nechce, ako sa ukazalo) substituovat. Paradoxny bol v tejto suvislosti jej nazor, ze ak romske deti oddelene do samostatnych tried nemaju v ostatnych ziakoch priklad, tak sa ich zaostavanie len zvysuje. Ina ucitelka pre zmenu navrhovala totalne oddelenie romskych deti, ich umiestnenie do samostatnej oddelenej budovy, kde ich budu ucit len romski ucitelia ( asi vychovani takymito skolami).

    Reportaz ukazala aj charakteristicke domace podmienky tychto deti - nic noveho pod slnkom, dominovala beznadej a bieda so vsetkymi sprievodnymi znakmi. Smutne vsak boli vypovede romskych deti, ktore citia, ako vdaka tomuto vsetkemu stracaju podu pod nohami.

    Na zaver reporterka citovala ustavu, podla ktorej ... ale nechcem velmi unuvat, vsak vsetci pozname ustanovenia o zakladnych ludskych pravach, ktore nerozlisuju medzi pravami bez ohladu na rasu, narodnost, etnicky povod, jazyk, nabozenstvo...

    Konecne, papier znesie vsetko, nie ?


    Dopis paní Bánomové

    Václav Pinkava

    Mila pani Banomova,

    Vas prispevek do
    včerejších BL jsem precetl s velkym zajmem. Docela mne ohromilo, ze muj oblibeny herec a sveho casu i favorit mezi sedmi statecnymi, Yul Brynner je 'vasinec' :-) To je trumf, (byt je soudnemu cloveku jedno, jestli ta ktera rasa ci etnikum ma ukazkove jedince, kladne i zaporne, a soudi kazdeho zvlast, i sebe, ne podle 'odlesku nasich slavnych' jako pan Pospisil).

    Ani netusite jak mne vsak zahralo u srdce, kdyz jsem si povsiml parafraze me vlastni vety, ktera se zjevne stala 'klasickou'.

    Ve vasem clanku se objevila trochu upravena (s ohledem na kontext) "Kradez obycejneho zlodejicka neni intelektualni vykon srovnatelny s tunelovanim celych podniku paralegalni cestou." Srovnejme "Kradez neni prece intelektualni vykon srovnatelny s tunelovanim celych podniku paralegalni cestou." (viz http://www.britskelisty.cz/0005/20000503m.html. Mate tu vetu tak zafixovanou v pameti ci podvedomi, nebo slo o vedomy cin uznani, v souladu s vasim podnadpisem, "Tímto bych chtela podekovat p. Culikovi a ostatnim, kteri svymi prispevky kvalifikovane reagovali na clanky J.Pospisila.)" Mohu doufat, ze jsem se stal 'klasikem', ktereho netreba uvadet jmenovite? Vezte, ze  to nepovazuji za kradez (ve smyslu autorskeho zakona), a s radosti vam zpetne i do budoucna dovoluji mne citovat bez omezeni, v zajmu nasi spolecne dobre veci.

    Neuvadet zdroje citatu by vsak mohlo nahravat panum Pospisilum, pri jejich tendenci klast zbytecny duraz na obecne platna pravidla etikety sve 'herrenrasse' a pritom prehlizet hnusne chovani svych soukmenovcu. Skinovi se neda vytknout, ze by mel nemyte vlasy, jako nekterym 'anarchistum' ... Vzdy mi prislo az neuveritelne, jake meli nacisticti vrahove vylestene holinky a upravene uniformy, zatimco ve skutecnosti snad by melop zalezet na tom jak jedname svyma rukama, ne zda jedname 'v bilych rukavickach'.

    Berte prosim toto upozorneni spise jako zert, ac jsem si dovolil zalaškovat ci 'rejpnout' na okraj tak vazneho tematu.

    Totiz okrajovost ci neokrajovost veci je jen otazkou priorit ctenare. Nekteri si vsimnou barvy pleti drive nez chovani, nekteri si vsimnou chovani, a pak, neodmyslitelne i barvy pleti. Malokdo vidi jinemu cloveku jen 'do oci'. Jiste budeme nadale svedkem toho, ze vedlejsi aspekty veci budou tlaceny do popredi. Kdybyste to same psala pod prijmenim ci pseudonymem Cechova, nebo naopak Smith, jak odlisne by to nekteri lide vnimali ?

    Jdu na vec nazorne ale 'od lesa', ale abych to neprehnal, dluzim trochu jasnejsi vysvetleni. I tento muj dopis uprednostnuje formalni a ritualni 'slusnost' vaseho prispevku a nekomentuje jeho vecny obsah. Byl by ukazkou povrchniho 'souzeni podle obalu', ci odvadeni pozornosti jinam, pokud bych nerekl, ze s obsahem vaseho prispevku vrele souhlasim.

    Vas prispevek vsak obstoji sam bez me pochvaly, jako urcita docasna tecka, ci jemny vykricnik za pojmenovanim podstaty problemu. Ale pokusme se jit dal smerem k nejakemu reseni. Co s tou nesnasenlivosti (na obou stranach) delat ? Jak presvedcit cloveka, ze jeho chovani je mylne a nepopudit si jej, nevystvat jej pryc, do enklavy jemu pochlebujicich, kde se zloba vsech zucastnenych srovna a seradi, podobne jako paprsky svetla uvnitr laseroveho pristroje - ktere posleze vyrazi s obrovskou energii ven ?

    Vsechno nejlepsi preje ,

    Václav Pinkava

    Reakce paní Bánomové:

    Vazeny pane Pinkava,

    opravdu se omlouvam za toto nedorozumeni, ale zrejme jsem tuto Vasi vetu skutecne mela v hlave tak zafixovanou, ze jsem si ani neuvedomila, ze jiz byla pouzita drive. Pokud souhlasite, tak se to pokusim napravit v mem pristim prispevku do Britskych listu ( bude to ale par dni trvat, protoze jeste dnes letim na dva dny do Washingtonu).


    Romové a Češi: obě skupiny musejí začít se sebekritikou

    Tomáš Zukal

    Pan Pospíšil se dopustil neodpustitelného, když argumentuje ad personam a ad populum, ačkoli se na jednom místě pokouší rozlišovat mezi těmi Romy, kteří se snaží o "slušnost" (a mnoho lidí s negativními zkušenostmi podotknou, že proti jejich přirozenosti) a mezi "asociály". Ten článek rasistický je. Obávám se však, že většina lidí v ČR nepřijme názor opozice, která se vůči Pospíšilovi v BL vytvořila. Na to, co chtějí mnozí lidé slyšet, se pokusím dát odpověď v závěru tohoto článku.

    Odmítám názor, že by bylo v přirozenosti nějakého národa ubližovat ostatním, to je přece spíše dáno konvencemi a společenskými normami proměnlivými v čase. Žijeme v době, která umožňuje rychlé provedení změn. Češi-gádžové mohou mít oprávněně nepříjemnou představu, že pozitivní vyrovnávání se s tímto konfliktem bude velmi zdlouhavé (a možná proti "přirozenosti" těch, kteří na takovou "přirozenost" věří).

    Iritují mě polemiky o "alternativních řešeních". Realista přece nemůže vidět jiné východisko než integraci Romů do české společnosti. Jiné úvahy jsou nejen vyloženě rasistické, ale navíc i zbytečné. Čím více se bude slovně disputovat o konfliktu, tím hůře. Argumentace a dialog jsou velice důležité, než se začneme s nějakým problémem vypořádávat, měly by však vést mj. k uvědomění si povinností, které mají části společnosti k celku. Otázku povinnosti bych nechtěl zlehčovat.

    Diskuse v BL se několikrát stočila k významu kultury. Zpochybňováním existence romské kultury odkrýváme vlastní obavy o nedostatečnosti kultury české, pro kterou se naši předkové (jak nám bylo řečeno) museli pořádně ohánět, aby se stala respektovanou. Někdy se mi zdá, že cílem bylo, aby my sami jsme začali mít představu, že jsme ("my Češi") respektováni, uznáváni zásluhou několika slavných synů českého národa a všeobecné kulturní vyspělosti. Jsme vůči okolnímu světu v historické defenzívě, do níž se dokážeme spolehlivě stavět i samovolně. Nechceme se dostat do defenzívy i vůči Romům. Bojíme se, že ústupky vůči Romům budou důkazem naší slabosti. - Právě naopak, v naší situaci je potlačení rasistických tendencí buď záležitostí statusu (" naše chápající inteligence", kterou česká většina nechápe) nebo právě síly a nadhledu (které mohou být přítomny i u inteligence).

    Existuje jakási česká (lidská - uvědomuji si nebezpečí z generalizací) vlastnost řešit obtíže komikou, byť by byla někdy nevybíravě brutální. Proč ji nevidět jako výraz rezignace na subjektivně nepříjemné věci? Drastický rasistický humor je nepříjemným projevem rasismu. Bojovat proti němu je však směšné, důležitější je, že signalizuje, kde tlačí bota, a na co všechno dokážeme rezignovat. Není ale směšné, když rezignuje česká policie, ať už je to na řádění fanatických skinů nebo cikánského gangu. Policie má prý v konfliktních oblastech stále obavy, že není možno proti organizované nevraživosti efektivně zakročit, v případě kriminality Romů je podle názoru mnoha řadových občanů větší nebezpečí politizace nebo msty.

    Studoval jsem americkou černošskou literaturu, a ačkoli si jsem vědom rozdílů mezi naší současnou situací a proměnlivostí americké reality za posledních dvě stě let, neodpustím si srovnání. Zásluhou černošských aktivistů a spisovatelů se totiž změnil postoj velkého množství lidí vůči rasismu a i globální kulturní a etický kontext. Dvě z nejobdivovanějších knih afroamerických spisovatelů 20. století Černý chlapec Richarda Wrighta nebo Ellisonův Neviditelný muž ukazují, jak důležitá je komunikace vnitřních problémů menšiny. Nechci zde tyto knihy rozebírat, upozorňuji pouze, že děj nabyl na umělecké přesvědčivosti mj. tím, že protagonisté příběhů, chlapci na cestě k rasové a lidské emancipaci upřímně odkrývali nejen zášť a pohrdání bělochů ale i zaslepenost a agresi prostředí, ze kterého vyšli. Tuto práci musí tady a teď odvést sami Romové.

    Je třeba, aby si i Češi-gádžové uvědomili, že za romskou kriminalitu může do velké míry i necitlivá politika státu a jejich nezájem.

    Jsem znechucen vážením zla, které bodá z romské periferie a vážením přehlíživého odporu česko-gádžovské většiny a tuposti jejich extrémistů. Identifikace Romů s kriminalitou je nejen rasistická, ale navíc i hloupoučká, protože komplikuje stav věcí. Přu se s kamarády z ostravského regionu, kteří se přes nadhled, který mají nad jinými věcmi, nedokážou zbavit své kulturně sdílené a zkušeností potvrzované antipatie vůči tamním, pospolitě žijícím Romům. Docházíme maximálně k závěru, že je třeba méně politizací, ráznější trestání kriminality (i kdyby to připouštělo úvahy o policejním státě) a sebekritiku z obou stran.

    Loni v říjnu jsem dělal pro olomoucký studentský časopis rozhovor s Věrou Bílou. Ta se sice omluvila, že složitým problémům nerozumí, a nechala mluvit členy své doprovodné skupiny. Svorně připouštěli, že největším problémem je zaostalost Romů, vzájemná (a v mnoha případech bohužel oprávněná) nedůvěra a nezájem ze strany Neromů. Romové se podle nich proto v české společnosti nerealizují a i sami by se měli více snažit o zkulturnění, protože - jak řekl jeden z nich : "čím budou kulturnější naše děti, tím bude snazší se s námi domluvit." Měl jsem pocit, že to bylo něco, co jsem už dlouho chtěl z jejich strany slyšet.

    O praktických krocích a opatřeních někdy jindy.

    Rasismus pana Pospíšila

    Autorka, která pracuje ve státní službě, a proto píše anonymně, si přeje užívat jméno Alena.

    Pokusím se reagovat na dva příspěvky k tématu rasismus z 6.6.2000.

    Pan Teplý nepřesně (nepochybně omylem) citoval zde část mého předchozího příspěvku. Navíc vytržením ze souvislostí vše získalo poněkud jiný smysl. Zabývala jsem se problémem neplatičství, asociálního “sousedského” chování (hluk, nepořádek) a umisťováním dětí z problémových rodin do zvláštních škol bez legitimního důvodu, kterým je nevzdělatelnost. Nikde jsem ale netvrdila, že se to týká pouze Romů, protože si to nemyslím! Vaše “když těch, kteří se z vlastního popudu snaží se plně adaptovat na společnost, ve které žijí, je bohužel příliš málo” platí i na bílé asociály. Já si na rozdíl od Vás nemyslím, že jde u všech o nechuť se adaptovat, ale často o neschopnost, danou nízkou úrovní vzdělání (v nejširším slova smyslu), mnohdy nevalnou inteligencí, atd.

    Pane Pospíšile, vyzýváte mě zde, abych adoptovala romské děti. Ale já jsem problém “vzdělání a výchovy dětí z problémových rodin” naprosto neomezila na děti romské! Proč mě nenabádáte, abych adoptovala bílé dítě, jehož rodiče jsou např. otec primitivní “nemakačenko” a matka hloupá špindíra? Proč z problémů sociálních vždy uděláte problém čistě romský?

    Nikde jsem také nenapsala (ani nenaznačovala), že tento problém by se měl řešit odebráním těchto dětí rodičům (pokud k tomu nejsou skutečné důvody, ale to není předmětem naší diskuse) a následnou adopcí.

    Navíc o odstavec dříve se (právem) pohoršujete nad odkládáním dětí do dětských domovů a zde vlastně navrhujete odebrat děti těm, kteří je v dětském domově neodložili!!??

    Píšete: “Vysvětlete nám, zaslepeným, neznalým, patologické články píšícím, jakou skrytou zákulisní formou nutí český rasismus romské matky zbavovat se vlastních dětí v takovéto míře.” Žádným rasismem bych to nevysvětlovala. Jste si jist, že polemizujete s mým příspěvkem? Nikde jsem v něm žádné konkrétní počínání žádného Roma rasismem neodůvodňovala, natož abych to nějak zobecňovala.

    Píšete: “Tam kde končí ušlechtilost prakticky realizovaná a začíná ušlechtilost verbální, mění se tato na cosi ne již tak hodnotného”. To je jistě pravda, ale jediné z mých názorů, co se snad dá označit jako “verbální ušlechtilost”, je “Já skutečně dělím lidi na slušné a ty ostatní a rasa nebo etnická příslušnost v tom nehraje žádnou roli!”(což bych mohla ještě doplnit, že také národnost, náboženské přesvědčení, sexuální orientace, atd. v tom také nehraje roli.) Ale to není pro mě ušlechtilost, ale samozřejmost, a proto nemívám potíže s praktickou realizací.


    Nevyděluji Romy z národa

    Petr Možný

    Vážený pane Čulíku, Reaguji na vaši poznámku:

    "Myslim,ze i v dobre minenem clanku pana Mozneho spociva velke nedorozumeni. Proc porad musime vydelovat Romy z naroda jako neco jineho? Proc oznacovat lidi, kteri se pripadne chovaji asocialne, za Romy, a oddelovat je od ceskeho naroda? To je prave podstata rasismu, tento nesmiritelny nacionalismus."

    Myslím, že i ve vaší dobře míněné poznámce k mému příspěvku spočívá velké nedorozumění. Znovu jsem si svůj příspěvek přečetl a marně jsem v něm hledal vydělování Romů z nějakého národa. Nikde proti sobě nestavím "Čechy" a  "Romy". Takže probůh, jaký "nesmiřitelný nacionalismus"?

    Poukazoval jsem naopak na to, že jak "Romové" tak "gádžové" jsou si v rovni v tom, že nelze kvůli činům jednotlivce obviňovat celou komunitu - a to cituji vás. Rozlišování mezi "Romy" a "gádžy" jsem převzal od Romů. Jsem přesvědčen, že mnoho Romů by nesouhlasilo s tím, aby jim byla jejich romská identita upírána a aby byli zahrnuti do jednoho společenství s "gádži" - například paní Banomová píše "Jsem hrdá na to, že jsem Romka".

    Jestli mě ovšem kvůli tomu, že respektuji Romy jako svébytné společenství se vlastní tradicí, kulturou, dějinami a identitou, odlišnou od většinové společnosti "gádžů", budete považovat za rasistu, pak mi útěchou bude aspoň to, že se dostanu do společnosti V.Havla (V.Havel: "Vse nasvedcuje tomu, ze  se mlady Rom stal obeti rasismu." J.Čulík: "Obavam se, ze i tento Havluv vyrok zavani rasismem"), což mi nevadí. Jen si říkám: Když tedy i nás označíte jako rasisty, kdo z "Gádžů" projde vašimi přísnými kritérii, aby se nestal "rasistou"? Obávám se, že při takto rozšířeném chápání pojmu "rasista" se zcela ztratí jeho reálný obsah a stane pouhou nádávkou. Tím své příspěvky k diskusi na téma "český rasismus" uzavírám.

    Poznámka JČ: Problém zbytečného upozorňování na etnický původ Romů či jiných menšin v ČR dobře vysvětlil Václav Pinkava zde.


    Co Čech, to rasista?

    Jan Olša

    Vážená paní Bánomová, jelikož se z diskuse o etnické otázce stalo jen kolbiště emocí, dovolím si reagovat na Váš poslední příspěvek, který jsem četl v Britských listech. Z Vašeho stylu mám nepříjemný pocit, že můj názor pro Vás bude jen dalším příspěvkem k důkazům o „českém rasismu“, ale snad právě proto považuji za svou povinnost reagovat.

    V první řadě bych rád vyjádřil své mínění o tom, že Vaše názory a postoj nepřispívají k jakémukoli pozitivnímu řešení problematiky menšinových skupin obyvatel v ČR. Jde totiž o názory a postoje velmi netolerantní, kdy jakákoli odlišnost v názoru na tuto problematiku od Vašeho, je označována velmi zlobně za rasismus. Já si naopak myslím, že právě Váš postoj je rasistický, ale opačně. Ve vztahu k majoritní české společnosti.

    Ano, je projevem nebezpečného rasismu, je-li na komkoli pácháno jakékoli násilí z důvodů jeho rasy, přesvědčení apod. A tyto jevy na české scéně bezpochyby existují. Současně je nutno pojmenovat i jev, kdy vyslovení odlišného názoru je nactiutrhačně (vzpomeňme, za jak hrozný zločin bylo nactiutrhání v minulosti považováno) nálepkováno. V tomto případě se jedná totiž o názorový rasismus, kterého se sama dopouštíte v míře opravdu vrchovaté. Obávám se, že tím ale škodíte hlavně těm kterých se zastáváte. Názorový rasismus totiž nemůže být platformou, pro relevantní výměnu názorů a argumentů.

    V článcích pana Pospíšila nacházím jedno - pojmenování existujících problematických jevů v chování určitého etnika a jejich vliv na chápání úlohy tohoto etnika ve většině zbytku celé společnosti. Nic víc, nic míň. Domnívám se také, že bez pojmenování těchto věcí se v řešení etnického problému v ČR opravdu nedá nikam dostat. Dokonce si troufám tvrdit, že ani jinde ve světě, by se s podobným problémem, při cíleném (a šíleném) antagonismu, jaký je v současné době prezentován v BL proti tomuto pojmenování oněch skutečností, nepohnulo.

    A proto se Vás ptám - chcete skutečně pomoci vyřešit problém Vámi hájené menšiny v české společnosti, nebo Vám tento problém slouží jen k osobní exhibici a zviditelnění? Z Vašich postojů spíš vyplývá to druhé.

    Byl bych velmi rád, kdybych se mýlil. A pokud by tomu tak bylo, požádal bych Vás o Vaši představu, jak tedy řešit problematiku určité skupiny obyvatelstva v majoritní společnosti, jejíž chápání zásad spolužití s ostatními částmi společnosti je skutečně velmi problematické. Víte sama, že pokusů dosáhnout řešení tohoto problému již bylo mnoho. Ani jeden však nedošel zdaru. Bez jakékoli ironie si myslím, že každou dobrou myšlenku (ať přichází odkudkoli), je třeba při řešení právě tohoto problému použít, protože pozitivní řešení se netýká pouze jedné skupiny, ale všech členů konkrétní společnosti.

    Není tomuto tak dávno, kdy Česká republika řešila podobný problém národnostní. Vzpomeňme při tom i na to, jak svět reagoval. Bez ohledu na skutečnost a upřímné snahy o řešení v samotné zemi. Dnes již všichni víme, jak uměle byl celý problém nafukován a zcela falešně interpretován. Také víme, jak to celé dopadlo a co to stálo občany této země. A mně osobně se celá ta dnešní hysterie zdá velmi podobná. Obávám se také, že nejen mně.

    I proto považuji Váš způsob argumentace a podíl nekritických emocí v ní, za velmi nebezpečný. Vhání totiž méně stabilní povahy do extrémně sebeobranných postojů, což může paradoxně vyústit i do sympatií k hnutím, jejichž krédem je snaha po jednoduchém řešení podobných otázek. A bohužel se s podobnými důsledky lze setkávat v ČR stále častěji.

    Méně emocí a více pragmatismu!!!

    Jan Olša


    Bude Přemysl Vachalovský stíhán za publikaci údajného svazku "Kato"?

    Je nějaký rozdíl mezi vydáním Mein Kampfu a údajného Kavanova policejního svazku?

    Jan Čulík

    Petr Cibulka bije po internetu především mezi svými stoupenci takto na poplach:

    From: Petr Cibulka [mailto:petr@cibulka.cz]

    PREMKU, JSEM S TEBOU, BUD SE MNOU. ZITRA POSILAM VSECHNY SVE ZNAME I NEZNAME DO KNIHKUPECTVI, AT SI KOUPI "KATA", DRIV NEZ HO NECHAJI PRI DOMOVNICH PROHLIDKACH ZABAVIT A SPALIT. VRACIME SE PRED DATUM 17. LISTOPADU 1989: VSE CO JE PRAVDIVE NUTNO VCAS A DOBRE SCHOVAT A U VYSLECHU VYUZIT SVEHO ZAKONNEHO PRAVA A ODMITNOUT VYPOVIDAT!!!

    S pozdravem a pranim vseho dobreho

    Petr Cibulka

    PS. Priprav informacni material v anglictine, at ho muzu rozesilat po celem svete! Po likvidaci knihy ji umistime na muj server v USA. Neboj se, pravda a laska zvitezi nakonec i nad jejich lzi a nenavisti...

    -----Original Message-----
    From: Přemysl Vachalovský [mailto:vachalovsky@ok.cz]
    Sent: Wednesday, June 07, 2000 9:04 PM
    To: Petr Cibulka
    Subject: uz je to tady

    Ahoj Petre.

    Mam tu cest Te jako jednomu z prvnich oznamit, ze organy cinne v trestnim rizeni zacaly konecne konat. Dne 16. 6. 2000 jsem na 9,00 hod. predvolan k podani vysvetleni (procesni ukon pred sdelenim obvineni) na Urad vysetrovani Ceske republiky. Predmetem vysvetleni je, cituji:"okolnosti vydani knihy Kato-Pribeh....." .

    John [Bok] je ve stejny den predvolan na 13, 00 hod. Vyplyva z toho, nepocitam-li vysetrovatelovu "poledni prestavku", ze pro me "podani vysvetleni", ktere zabere dle meho odhadu maximalne 5 minut, nebot nemam co vysvetlovat (§ 100 tr.r.) venuje vice jak 3 hodiny.

    Ma predtucha, ze zabaveni Mein Kamfu nebylo nahodne, nebot stejny osud by mohl potkat "Kato" a dalsi podobne publikace se naplnuje.

    O predvolani jsem informoval vydavatele, advokaty a Tebe, takze naloz s touto informaci dle vlastniho uvazeni. Zdravim Premek


    Kdosi nás káral, že je nepřípustné, když kritizujeme některé poměry v České republice, protože to, že ty poměry jsou právě takové, přesně určuje zákon! Jako by nebylo prvním právem občana v demokracii kritizovat to, co považuje za špatné zákony a usilovat prostřednictvím veřejné debaty o celospolečenský konsensus, v jehož rámci by se zákony vylepšily.

    Tak mi, prosím, nikdo nepište, že nemám kritizovat zahájené trestní stíhání proti nakladateli Zítkovi a konfiskaci Mein Kampfu. Vím, že je možno v českém právním řádu zřejmě najít paragraf, podle něhož lze Zítka stíhat. To, že je to možné, je špatné - znamená to, že v ČR nefunguje řádná demokracie. Charakteristickou vlastností komunismu bylo to, že se komunismus kritizovat nesměl. Charakteristickou vlastností demokracie naopak je, že se demokracie kritizovat smí. Zakazování extrémních názorů je absurdní - jasně a přesvědčivě to vyložil Vít Novotný
    na tomto místě. Pronásledovat nakladatele za to, že vydal historický, i když hnusný dokument (Mein Kampf) znamená z něho zbytečně dělat hrdinu. Extrémní názory musejí být povoleny, ale občané, kteří vědí, že tyto názory jsou hnusné, mají povinnost s nimi veřejně polemizovat. Nakonec je na nich, jak zdárně se bude rozvíjet demokracie.

    Případ publikace Kato

    Je vydání údajného policejního svazku Jana Kavana totéž jako publikace historického dokumentu, blábolivé knihy Adolfa Hitlera?

    Zdá se mi, že v případě údajného Kavanova svazku existuje určitá potíž. Jde totiž o neověřený a neověřitelný text, manipulace s nímž může významně poškodit pověst žijící osoby. Takové dokumenty se v civilizovaných zemích nezveřejňují. I v uvolněných dokumentech britské rozvědky jsou začerňována jména osob, které ještě žijí. Týká se to například i důvěrných vládních dokumentů o britské kolaboraci s nacisty na britských ostrovech v kanálu La Manche, které byly za druhé světové pod nacistickou správou. Zdá se tedy, že publikace tohoto knižního svazku by se mohla stát zdrojem osobního občanskoprávního sporu, kdy by Jan Kavan mohl vydavatele žalovat, že neověřeným a neověřitelným materiálem poškozují jeho pověst.

    Druhá věc je, že pokud je kniha "KATO" skutečně kopií autentického policejního svazku na Jana Kavana, je součástí dokumentů 1. správy FMV, které nebyly nikdy odtajněny.

    V případě, kdy vyzradí současní či bývalí britští tajní agenti utajované skutečnosti a publikují je v tisku či knižně, stává se záležitost okamžitě předmětem trestního stíhání. Kniha o praxi britské rozvědky Petera Wrighta Spycatcher, která vyšla v zahraničí, byla dokonce za vlády Margaret Thatcherové na britských hranicích celníky konfiskována. Bylo to ovšem před dobou internetu. V současnosti žije v emigraci ve Francii bývalý agent britské rozvědky David Shayler, který zveřejnil na internetu i v některých britských sdělovacích prostředcích určitá obvinění proti rozvědce. Britská vláda požádala o jeho vydání, Francie to ale odmítla s poukazem na to, že pr jde o politické pronásledování.

    Zdá se mi, že potlačovat vydání historického, dokumentu, totiž Mein Kampfu, je o něco nesmyslnější než trestat vydavatele publikace KATO. V případě publikace KATO se lze totiž hájit, že jde o poškozování pověsti živého člověka nedokazatelnými tvrzeními a nadto dokument patří k utajovaným materiálům, jejichž publikaci trestá každá země.

    Přesto si však myslím, že trestní stíhání Zítka, Vachalovského i Boka je pošetilé. Jako by nebylo v ČR dost kandidátů na trestní stíhání mezi tuneláři a ekonomickými podvodníky, jenže k tomu se úřady jaksi moc nemají.

    Potlačováním knih a trestním stíháním jejich vydavatelů ze sebe jen Česká republika udělá na mezinárodní scéně šaška a ze stíhaných osob nesmyslně vytvoří hrdiny. Daleko důležitější by bývalo bylo natočit pro Českou televizi srozumitelný a napínavý seriál, v němž by bylo vysvětleno, proč jsou Hitlerovy bláboly nepřijatelné. Stejně tak by bylo třeba, aby vystoupili na veřejnost i lidé, kteří by zpochybnili autentičnost publikace "KATO". Sám Přemysl Vachalovský uvedl v rozhovoru s Janem Čulíkem v Radiožurnálu, na žádost, aby dokázal autentičnost této knihy, "že on tady není od toho, aby něco dokazoval".

    To k diskreditaci publikace "KATO" naprosto stačí. Pánové Vachalovský a Bok si nemohli přát nic víc, než aby z nich dnešní český režim udělal v mezinárodním měřítku obětní beránky.


    Dopis do ČT: Obranný val kolem ředitele Chmelíčka a soubor privileegovaných periodik

    Zdeněk Fekar

    Vážená paní Sedláčková,

    jsem opravdu překvapen autoritou, kterou si pan Chmelíček buduje, využívaje k tomu Vás coby obranného valu.

    Naopak vůbec nebudu překvapen, až se (snad tedy brzy) mediální poslanecká komise rozhodne sesypat na radní České televize a tlačit na ně, aby rozhodli o odvolání generálního ředitele.

    Je mi na  jednu stranu sympatické, že máte na věc vlastní názor, (skutečně je mi to sympatické) a chápu, že do jisté míry kontroverzní přístup Britských listů k mediálnímu dění Vás k takovému chování může motivovat.

    Na  druhou stranu Vy jste mluvčí veřejnoprávní České televize , nejenom mluvčí pana Chmelíčka. A je na škodu, > že pan Chmelíček zřejmě naprosto nechápe, jak jemu i  televizi Vaše sympatizantské chování škodí.

    Uvědomte si, že nyní nejste mluvčí v soukromé televizi, kde i j ejí šéf má vlastní pořad a v něm vykládá, co ho právě trápí. Ať už si myslím, že takový pořad je nebo není v souladu s českými mediálními zákony, rozhodně takový program nepatří do veřejnoprávní televize. A Váš přístup, byť jen v podobě e-mailové korespondence, je naprosto totožný, jako by pa n Chmelíček vystoupil v neděli na obrazovce v pořadu "Hovoří k vám váš nedotknutelný ředitel."

    Vážená paní Sedláčková, nikoliv jako novinář, ale jako (u nás tak přehlížený) daňový poplatník Vás prosím (nikoliv žádám), abyste se poradila s panem Chmelíčkem a  přehodnotili Vaši diskriminační politiku osobující si právo poskytovat rozhovory jen vyvoleným novinářským miláčkům (jistě víme, že jen těm, kteří budou jméno vaší instituce i pana generálního samotného, hájit do roztrhání duše.)

    Věřte tomu, že skutečně není zcela běžné, že se ředitelé (byť generální a navrchol ještě veřejnoprávnětelevizní) skrývají za svůj personál a že by s nimi nebyla možná přímá osobní komunikace.

    Chtěl bych Vás ujistit, že sám mám zkušenost s několika profesionálními špičkovými manažery, kterým je možné kdykoliv zavolat buď přímo, nebo prostřednictvím jejich okolí, požádat o názor a oni ihned, či během téhož dne s profesionální ochotou bez větších problémů odpoví na jakoukoliv, byť i sebehloupější otázku, aniž by si vynucovali právo na  její poslání předem.

    Byl bych opravdu jen velmi nerad, vážená paní Sedláčková, kdybyste si můj názor tlumočila jako útok na Vás, na pana generálního ředitele Chmelíčka a potažmo na celou Českou televizi. To byste mezi řádky četla i Vy něco, co tam není.

    Jen se mi prostě nelíbí způsoby, které tady zaváděli pánové z rudých sekretariátů. Věřím, že Váš Seznam Vyvolených byl jen nešťastným a neuváženým škobrtnutím, důkazem čehož nechť je rozhovor poskytnutý Britským listům. Co byste říkala do konce týdne?

    Abych snad nemohl být obviněn z neférového jednání, dovoluji si upozornit, že kopii svého mailu zasílám rovněž redakci Britských listů, díky nimž se veřejnost dozvídá o podivuhodných zvyklostech zaváděných v České televizi.

    V úctě,

    Zdeněk Fekar


    Britské listy a Česká televize: pravda není ani na jedné, ani na druhé straně

    Václav Pinkava

    Vazeni,

    Dovolte, abych vyjadril osobni politovani nad vasimi prestrelkami na strankach Britskych listu, naposledy vcera > http://www.britskelisty.cz/0006/20000608d.html#03.

    Zatimco povazuji vase oboustranne rozhorceni za pochopitelne, soudim, ze pravda neni ani na jedne ani na druhe strane. Jedna se o vzajemny nedostatek vule se domluvit jako zastupitele stanovisek, kvuli prebujelym emocim. Nesmiritelnost je neco cim Britske listy nejen "trpi" (v obou slova smyslech) , - ale za co trpet i budou zamerne dal...

    Shodou okolnosti se toto odehrava vedle debaty o romske problematice, a tak vnimam jistou paralelu, diky jednomu nedavnemu postrehu na toto tema mimo vydanou diskusi:-

    V situaci, kdy je clovek preventivne podezrivan nebo dokonce obvinen z nejake nekalosti, a to nepravem, nema co ztratit, pokud se dane nekalosti skutecne zacne dopoustet, - ovsem reaktivne, a podsouvane chovani se tim privola, na dukaz, ze obvinujici mel(a) pravdu. Kdo byl ve skutecnosti zaujat, byl tedy vlastne jasnozrivec. Mel(a) pravdu, kdyz druhou stranu s predstihem povazoval(a) za nekorektni a spatnou.

    Zachazeni s oponentem timto zpusobem mi pripomina zachazeni s nepohodlnou mensinou, napriklad tou romskou ze strany ceske vetsinove spolecnosti, ale i vetsinove spolecnosti ze strany te mensinove.

    (Neni nahoda, ze anglicky se vylucovacimu indexu rika 'blacklist'.)

    Dovolte mi abych zucastnene za sebe pozadal o jednu laskavost. Prestante na sebe 'hazet papirove kulicky' zpoza barikad, ani se urazene a detinsky neobracejte zady. Zvyste uroven vasi vlastni shovivavosti, a smirite se natolik, ze se spolu budete schopni bavit, z oci do oci, treba 'nesmiritelne', lec ve sportovnim duchu, v oboustrannem zajmu pokrocit k lepsimu.

    Takovy vzacny vzor dospeleho a vyspeleho chovani by v ceske spolecnosti mohl mit nedozirne nasledky.

    Co rikate?

    Poznámka JČ: Britské listy nechovají vůči České televizi naprosto žádné záporné emoce ani antipatie, pouze se pokoušejí s ní jednat profesionálně a jsou poněkud zklamány, že se to opakovaně - z různých důvodů - nedaří. Je docela dobře možné, že chování České televize není způsobováno zlou vůli, ale prostě jen neprofesionálností, bohužel, efekt je stejný. Nebo je také možné, že někteří lidé v České televizi na kritiku od Britských listů (zapomínají, že Britské listy ČT také chválí, když se jí něco povede) reagují takovým způsobem, jaký definoval Milan Kundera v jednom ze svých románů, když tam charakterizuje pojem podle něho údajně specificky české (vzdorné) lítosti: je to ta pasáž, v níž učitel hudby kritizuje mladého žáka, že hraje na housle špatně, a žák tedy ze vzdoru schválně skřípe na ty housle co nejvzdorněji a nejnesnesitelněji. S tímto přístupem se bohužel nedá nic dělat a musíme počkat - je-li skutečně toto důvodem k reakcím v České televizi - až se situace zlepší.

    Umísťovat Britské listy však za výměnu e-mailů v posledních věcech a za publikaci části této výměny na index je však odpusťte, nehoráznost, stejně jako přiznání, že má ČT seznam "korektních" publikací, s nimiž jedině komunikuje.


    Nemohly být titulky u pořadu V pravé poledne pro neslyšící?

    Aleš Kastner

    Vážený pane Čulíku,
    teprve včera nebo předevčírem jsem četl v úterních BL článek kritizující nedělní debatní pořad. Kritice bylo mj. podrobeno i titulkování. Autor psal, pokud si vzpomínám, že titulky přicházely pozdě a pouze stručně shrnovaly, co se řeklo. Že kdyby takto byla komentována např. hra Romeo a Julie, stala by se z ní banalitka.

    Autor nevzal v úvahu skutečnost, že na TV se dívají i těžce sluchově postižení (neslyšící, "hluchoněmí") lidé. Jsem přesvědčen, že titulky byly určeny především jim. Jako otec dvou neslyšících dívek a člen Rady Federace rodičů a přátel sluchově postižených (neziskové organizace usilující dnes mj. o státní pomoc postiženým) musím titulkovou aktivitu ČT jedině uvítat. Je to zřejmě alternativní metoda k tlumočení do znakového jazyka, přesněji do znakované češtiny. Tlumočník přítomný na obrazovce zmenšuje plochu obrazu; z tohoto hlediska jsou titulky méně rušivé.

    Protože je velmi obtížné psát titulky "on line" současně s hovorem, byla použita metoda shrnutí. Možná jde pouze o experiment, jehož výhoda proti tlumočení spočívá v menší nákladnosti, nevím. Přesto tento počin televize vítám. Shrnutí jednoduchými slovy je navíc dosud pro většinu neslyšících mnohem vhodnější než doslovný opis řečených, často komplikovaných výroků, v nichž se neslyšící těžko orientuje - čeština je pro něj cizí jazyk a jeho slovní zásoba (nikoli pojmová, prosím!) je nutně omezená.

    Jestliže televize takto předloží různé alternativy zvýšené dostupnosti pořadů, pak postižení sami vyberou nejvhodnější variantu. Zpětná vazba zde funguje přes organizace, jako je SORDOS, Česká unie neslyšících, ASNEP nebo již zmíněná Federace.

    V případě divadelních her nebo jiných mluvených projevů známých předem se používá jiná metoda, a to kombinace předchozího sdělení obsahu a pokud možno promítání předem připravených titulků. Ty pak mohou být kvalitnější. Proto mohou neslyšící - aspoň v Brně - běžně chodit na opery: obsah si přečtou v seznamu, velká opera používá titulkovací zařízení a většina neslyšících vnímá částečný frekvenční rozsah hudby, obvykle hluboké tóny lépe.

    Rád bych rozšířil povědomí veřejnosti o specifikách smyslových a jiných postižení. Byl bych rád, kdybyste mohl tento text uveřejnit, nejlépe s dodatkem, jak problém řeší BBC, pokud to víte.

    Ing. Aleš Kastner, člen Rady FRPSP

    Poznámka JČ: Ve Velké Británii je nyní drtivá většina televizních pořadů, včetně pořadů vysílaných živě, opatřována podtitulky pro špatně slyšící na teletextu. Podtitulky mají nyní i televizní pořady, které vysílají kabelové a satelitní televize. Celá věc začínala snad někdy v sedmdesátých letech, kdy bylo titulky opatřováno pořadů jen málo, většinou jen ty nejsledovanější, nyní je však teletextové titulkování pořadů velmi silně rozšířeno: v každém případě mají podtitulky všechny celovečerní filmy, což je mimo jiné výhodné i pro návštěvníky z ČR, učící se angličtinu, neboť si mohou anglický text také zapnout v podtitulcích. Je to zřejmě všechno otázka peněz: mám však podezření, že radikální rozšíření titulkovací praxe na skoro všechny televizní pořady na veřejnoprávních i komerčních okruzích je dílem britských televizních rad, které tuto praxi nekompromisně vyžadovaly.

    Jestliže bylo titulkování nedělního V pravého poledne skutečně službou pro neslyšící, bylo službou velmi nedokonalou, neboť to, že se objevovaly titulky k tématům, o nichž se už v diskusi dávno nehovořilo, bylo pro slyšící diváky matoucí - byl to opět známý princip, který, jak se zdá, užívá Česká televize ve zpravodajství dost často, totiž princip vzájemně kolidujících informačních signálů, což ztěžuje vnímání.


    Zprávy, lži a video

    Jiří Jírovec

    Právo nedávno uveřejnilo dvě krátké zprávy. První se týkala zamítnutí žádosti příbuzných Eliana Gonzalese o přiznání práva požádat jeho jménem o politický asyl v USA. Druhá pak oznamovala zatčení jakéhosi Němce, který je údajně odpovědný za smrt několika lidí, kteří se snažili uniknout přes Berlínskou zeď do západního Berlína.

    Obě zprávy spojovala slova o lidských právech. Jak je hrozné, když někdo musel nebo musí žít tam, kde nechtěl nebo nechce a jak zrůdné bylo stavět zdi a střílet na lidi, kteří přes ně lezli, protože chtěli žít jinde.

    Jsou to lži, protože Západu ty zdi nikdy nevadily. Ostatně, jakmile padly, Západ si staví svoje vlastní ploty a dokonce si buduje předsunuté hlídky, které mají zachytit svoloč, která by se k nim chtěla vetřít. Ono to tak neřve, když nějakého českého Roma pošlou šupem domů z Ruzyně a ne až z britské půdy.

    Výše uvedené doplnila v posledních květnových dnech zajímavá reportáž CBC o kubánských uprchlících. Její součástí byl videozáznam statečného zápasu ochranitelů pobřeží USA s ozbrojenými narušiteli, kteří se snažili dotknout americké půdy.

    Narušitelé se připlavili až z Kuby, kde se jim nelíbí. Zhotovili si za tím účelem jakýsi vor, s nímž hodlali přistát na břehu země, z níž k nim doléhají krásná slova o svobodě. Chtěli se na písek americké pláže probojovat třeba násilím, k němuž hodlali použít kamení a vreckové nožíky, bude-li nejhůře.

    Stanout na pevné americké půdě má nejen symbolický, ale především právní význam. A to kvůli tomu, že ačkoli teritoriální vody jsou nedílnou součástí státu, jsou vzhledem k pevné zemi jaksi méněcenné.

    Tato nelogičnost má praktický důsledek. Dotkne-li se takový Kubánec pevniny, má nárok na podání žádosti o politický asyl. Je-li vyloven v teritoriálních vodách, je vrácen na Kubu, protože tak zní dohoda mezi oběma státy.

    To, že mocné Spojené státy mají takovou dohodu s Castrem, kterého jinak považují za svého nepřítele číslo jedna, lze vysvětlit jen tím, že nechtějí, aby se jim ta verbež dostávala do Miami a pak třeba i dál.

    Bdělí a ostražití ochránci pobřežních vod tedy mají rozkaz odchytit co nejvíce Kubánců ještě na moři. Kubánci tohle vědí a tak se uchylují k zákeřnému manévru. Jsou-li objeveni, snaží se házením kamení a výhružným povytahováním nožů, oddálit okamžik zajetí do té doby, než bude břeh, respektive dno na dosah.

    Kdybyste na nějakého amerického policajta vytáhli kudlu, tak vás nejspíš na místě odpráskne. Střílet na lidi utíkající z područí komunistického diktátora by ovšem vypadalo blbě a tak pobřežní ochranka používá humánní vodní děla, kterými již tak promočené utečence morálně deptá a předpřipravuje k zajetí.

    Je to absurdní divadlo. Kdyby totiž video zachycovalo stejné lidi házející stejné kamení na kubánskou pobřežní hlídku, divák by se dozvěděl, že jde o statečné bojovníky za svobodu. Na konci jejich cesty je všechno jinak. Aby to nevypadalo tak trapně, jsou obrázky doplněny vysvětlením, že se charakter uprchlíků mění a že přibývá násilí. "Voraři" se ozbrojují kamením a těmi nožíky, takže jde o násilníky, když už ne přímo o teroristy.

    Uklidněn vysvětlením, že to Kubáncům patří (přece nebudeme dovážet násilí, máme ho dost z vlastních zdrojů), může jít americký divák na kutě s dobrým pocitem, že jeho spravedlivý spánek střeží pohraničníci dnem i nocí vartující ve výsostných vodách.

    Jiří Jírovec


    Jsou normativní příručky češtiny opravdu důvěryhodné?

    aneb Prokletý odstřelovač/ostřelovač

    Daniela Macháčková

    Jedním z méně viditelných povolání je určitě redakční úprava knih a jejich korektury. Přestože málo viditelné, jsou tyto aktivity rozhodně velmi důležité pro všechny, kdo se dostávají do kontaktu s psaným slovem.

    Při své práci vycházíme my, redaktoři a korektoři knih, z dostupných slovníků - většinou jazykových. Jedním z nejfrekventovanějších je vedle Pravidel českého pravopisu (a jejich akademické verze) také normativní Slovník spisovné češtiny, který vydala Academia v roce 1998. A právě v tomto slovníku jsme objevili svízel, který nám všem ztěžuje život.

    Jedná se konkrétně o český překlad anglického termínu “sniper”, a tedy odstřelovač/ostřelovač. Ano, právě při překladu tohoto slova došlo ke zjištění, že Slovník spisovné češtiny zřejmě nemusí být závazným zdrojem jazykové normy - bohužel. Abych své tvrzení podpořila argumenty, uvedu zde část korespondence mezi pracovníky z dané sféry, kteří se problémem zabývali. Účastnili se jí tito pánové a dámy: Jolana Čermáková (redaktorka nakladatelství Ivo Železný), Karin Lednická (majitelka nakladatelství Domino), Daniela Macháčková (redaktorka nakladatelství Domino a Ivo Železný), Ivo Železný (majitel stejnojmenného nakladatelství), Martin Pilař (redaktor nakladatelství Domino) a nepřímo také Leonid Křížek (odborník na vojenskou terminologii a překladatel militarií).

    Na internetové stránce http://www.militaria.cz je v oddílu Slovníček diskutováno právě toto slovo. Cituji Leonida Křížka:

    V poslední době se začala objevovat nesprávná forma slova odstřelovač (ve tvaru ostřelovač), a to nejen v beletrii, ale i v odborných publikacích. Pravděpodobně to má na svědomí vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993, kde je tento tvar jako výhradní kodifikován. K diskusi o správném pravopisu jsem se dostal nejprve v rozhovoru s jedním renomovaným českým překladatelem, jenž na nesprávné formě trval se sarkasmem odpovídajícím jeho věhlasu, a posléze na stránkách herního časopisu PC Gamer. … Nevím, jak se nesprávný výraz “ostřelovač” dostal do poslední pravopisné normy (kterou ostatně řada kolegů překladatelů a nakladatelů pro její pitomost ignoruje), ale skutečností zůstává, že slovo “odstřelovač” je takto správně uvedeno ve Slovníku spisovného jazyka českého (ČSAV. Praha 1964), v novějších anglicko-českých slovnících (viz např. překlad slova “sniper” ve slovníku autorů Haise a Hodka, Academia 1984), v dřívějších pravopisných normách (například Váša-Trávníček) - ale především v autoritativním Vojenském terminologickém slovníku (MNO, Praha 1966), kde jsou na str. 144 hesla “odstřelovač” a “odstřelovačská puška” s příslušným vysvětlením. … Ve vojenské terminologii má kromě toho slovo “ostřelovat” jiný význam než “odstřelit”: “ostřelovat” či “postřelovat” nepřátele znamená zasypat určitou jednotku či místo dělostřeleckou palbou.”

    Na tento článek reagoval Martin Pilař ve svém dopise adresovaném Jolaně Čermákové:

    Upřímné naříkání Leonida Křížka je svým způsobem sympatické, ale je naprosto k ničemu! S těmi odstřelovači a ostřelovači je to skutečně jinak. Milovníci militarií budou nepochybně hledat všelijaké protiargumenty v dávné (!) historii, ale jejich nadšenectví je naprosto marné. Jednoduše řečeno - není možné argumentovat texty ze 60. let a už vůbec není možné argumentovat povrchními jazykovými pocity vojenských fanoušků. Je třeba vycházet z jazykové normy, která je v této chvíli závazná, tedy ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2. vydání, 1998). Anglické slovo “sniper” se prostě do češtiny MUSÍ překládat jako “ostřelovač”, protože jde o ostřelování z dálky (jehož výsledek je nejistý), nikoli o odstřelení, které končí jistou smrtí. …”

    Dovětek Daniely Macháčkové ke stejnému mailu:

    “… Pokud by někdo například vydal knihu s názvem ODSTŘELOVAČ namísto OSTŘELOVAČ, vystavuje se tím nebezpečí obecného a oprávněného výsměchu všech znalců češtiny a v neposlední řadě všech aktivních uživatelů daného normotvorného slovníku. …”

    Poznámka Karin Lednické:

    “… ostřelujeme z dálky, ať už jakési teritorium či člověka (a chudák Kennedy měl smůlu, že byl zároveň odstřelen), odstřelují Rusové při popravách do týla, kdy je výsledek na sichr …”

    Na tyto maily reagoval Ivo Železný:

    … Slovník spisovné češtiny pojednává tento problém jen výběrově a trochu jinak, než velí cit. V jednosvazkovém slovníku A-Z Academie je rovněž “odstřelovač”, Leonid Křížek je … vzdělaný … už odedávna, takže ho beru jako důvěrného informátora z této oblasti. Mimochodem jsem si v paměti osvěžil své časté kontakty s jazykovou poradnou Ústavu pro jazyk český, dokud ještě existovala (nyní existuje znovu a je možné jejích služeb využít i prostřednictvím mailu - pozn. aut.). Podle ní i podle propagovaného normativního slovníku … všechna větší díla (Pravidla školní i akademická, Slovník spisovné češtiny tuším osmisvazkový i čtyřsvazkový, zmíněný “výcuc” atd.) jsou na stejné normativní úrovni, ačkoli se v nich ve výjimečných případech dá dopátrat až čtyř různých řešení jednoho jevu. Navíc tento revoluční slovník v preambuli za spisovnou formou češtiny uznával i hovorovou češtinu, tudíž cokoli kdokoli kdekoli řekl. … Zkrátka a dobře “ostřelovač” je ztracený boj. …”

    Nicméně přesto se pokusím požádat současné osazenstvo Ústavu pro jazyk český při AV ČR o vyjádření. Jak je možné, že odborné jazykové slovníky a dřívější slovníky naučné byly v této problematice prakticky zajedno, dokud se neobjevila nová verze Slovníku spisovné češtiny? Je vůbec možné, aby překlep při přepisu z dřívější verze (jiná možnost vzniku této chyby mne nenapadá) dala vzniknout novému slovu s novým významem?

    Těším se, že někdo z ÚJČ AV ČR bude schopen na tuto otázku kompetentně odpovědět a že vznese hodnověrný a fundovaný názor na problematiku slova “odstřelovač” x “ostřelovač”.

    Daniela Macháčková


    Koruna

    Ivan Hoffman

    Předevčírem česká koruna během obchodování posílila vůči dolaru o padesát haléřů, včera pro změnu o desetník oslabila. Agentury hovoří o klidném obchodování.

    Naopak značně neklidné obchodování s korunami prováděli dva padělatelé, které včera zadržela policie v jednom z brněnských hotelů. V jejich případě cena za osm set falešných pěti tisícových bankovek bude představovat deset až patnáct let. Přitěžující pro ně bude skutečnost, že padělky byly velmi zdařile vyrobeny ofsetovou technikou.

    Výrazně lépe včera dopadl Pavel Čejka, kterému za placení falešnou pětitisícikorunou vyměřil nejvyšší soud v Olomouci podmínečně dva roky s odkladem nástupu na čtyři roky.

    Za relativní shovívavost justice vděčí tomu, že na zmíněné padělané bankovce byla místo portrétu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka vyobrazena tvář známého místního trafikanta.

    Šance obohatit se nezákonně s takto recesisticky pojatým platidlem byla minimální, Pavlu Čejkovi se to také nepodařilo a po odmítnutí bankovky číšníkem zaplatil útratu v regulérní měně.

    S vystřízlivěním ho zřejmě přešel smích a tři roky s napětím čekal, zda bude mít štěstí na veselého soudce. Nejprve byl krajským soudem v Brně odsouzen, pak vrchním soudem obvinění zproštěn, aby vzápětí byl Nejvyšším soudem osvobozující rozsudek zrušen a nakonec včera potvrzen rozsudek původní. Ten je navíc provázen nařízením abstinence ve čtyřleté zkušební době. Z tohoto případu se zdá, že když jde o peníze, soud není recesi nakloněn.

    Alespoň když se jedná o pěti tisícovku s portrétem trafikanta. V případě recese s milionovými dary kuriózních sponzorů je hrozba postihu menší. Ne že by se soudci rovnou smáli dobrému vtipu, ale milionové bankovky s Bácsem a Sinhou v ruce nemají.

    7. června 2000

    Poznámka JČ: Ano, souhlasím s Ivanem Hoffmanem, že se bohužel soudy v olomouckém případu zabývaly prkotinou. Nejsem si jist, že případ, kdy ožrala předloží číšníkovi zjevně recesisticky pozměněnou bankovku, měl vůbec jít k soudu - zejména proto, že tolik daleko závažnějších případů zůstává bez soudního stíhání. Nepřipadá vám, vzhledem k existenci tolika nepotrestaných tunelářů, že mají české soudy špatné priority? Raději honí vydavatele a nakladatele a konfiskují kontroverzní knihy. Možná že to má něco společného s kritikou Evropské unie, že české soudnictví stále ještě nebylo efektivně zreformováno.


    Nemám vlastní zjednodušené genetické teorie

    Jaroslav Teplý

    Ad
    Nálepkování v množství větším než malém

    Zjednodušené geneticke theorie: žádné vlastni nemám. Hledal jsem kdysi něco na Internetu a narazil jsem na článek J.M. Howarda, ktery na mne dělal dojem, že může do značné míry vysvětlit některé současné jevy jako chuligánství, rozdíly mezi chovánim bělochů a černochůu v USA atd. Trochu jsem se to pokusil shrnout a čekal jsem, kdo se na to ozve. Mam dojem, že jste tehdy BL ještě nečetl, protože byste se asi byl ozval. Takže reagoval jen anonym, možná dnešni Juliana, který suverénně odmítl myšlenku, že testosteron by byl zdrojem agresivity a neméně suverénně nebo takticky přehlédl to hlavní, s čím ten Howard přišel. Že totiz se dobře nevyvinou u lidí čelni mozkove laloky, jestliže dojde k predčasné pubertě. Jinak řečeno mohou být děti dvou etnických nebo jiných skupin v sedmi letech (příliš stručně řečeno) úplně "stejné" a v sedmnácti značně rozlišné, jestliže jedna skupina předčasně pohlavně dozrává. Já to tady nebudu rozvádět - naťukejte si v nějakem hledacím systému Testosteron +DHEA+ eventuelně Melatonin a vyleze Vám to jako prvni. Ono je to dost nepřehledně napsané, ale já mám pocit, že je ten člověk blizko pravdy.

    Rasismus: Kdyby JČ místo rasismu mluvil o generalisaci, odpovídalo by to dobře tomu, co píšete o korelačních a kausativních úvahách. Tvrdit o blondýnách, že jsou hloupé není projeven rasismu, ale nesprávné nebo neoprávněné generalisace. Stejné generalisace se mohou dopoustět a také někdy dopouštěji lidé v připadě Romů -cikánů. Karolina Bánomová Vám v dnešních BL potvrdila, že Romové jsou stejného rasového původu jako třeba Češi a jiné evropské národy, mluvit v diskusích o nich o rasismu je tedy naprosto nepodložené a nesprávné a přesto se to děje. Asi víte proč. Slovo rasismus může být signál, kódové heslo politických korekčníků, jak zatlačit lidi mající jiný názor do kouta a znemožnit je. Může to být to prachobyčejný prostředek politického boje nebo spíše teroru. Je to moderní západní obdoba např. komunistického pravidla, že prubířský kámen postoje občana k socialismu je jeho poměr k Sovětskému svazu, což vy jste v Anglii asi nezažil. A je ještě jiný důvod. Slovo rasismus je úderné, pod standartami proti rasismu budou někteří lidé s radostí pochodovat, aniž by si příliš lámali hlavu, zda o rasismus opravdu.jde Pro pochod pod heslem proti neoprávněné generalisaci se dají zlákat asi jen vyložení recesisti.

    Před časem jsem referoval v BL o knížce P.Lakemana "Dovnitř bez zaklepání". Aby to čtenáři nemuseli hledat přes hyperlink, cituju přímo "… Že to tak dlouho mohlo (holandský McCarthyismus - J.T.) trvat, bylo zčásti způsobeno podle Lakemana existencí malé extrémně pravicové strany drs. Janmaata. Kdokoliv kritisoval holandskou imigrační politiku nebo její následky , byl mediálně profesionálním způsobem spojen s Janmaatem a zatlačen do rasistického kouta. Kdyby byl Janmaat neexistoval, byl by ho Van Dam (známý politický korekčník) vynalezl, soudí Lakeman…"

    Zajímavé pokračování předcházejícího odstavce probíhá v Holandsku právě v těchto dnech: poslanec strany levého středu D66 Dittrich vystoupil s prohlášením, že Holandsko je přelidněné. Podotkl, že toto thema bylo dlouho tabu, protože s ním přišel první právě Janmaat, a proto se o něm nemohlo mluvit.

    Neměli bychom dávat trochu pozor, aby se nám nestalo něco podobného?

    Takže jestliže se přimlouváte za rozumný přistup, čímž míníte ne nějakému absolutnimu zakazováni nálepkování, musím trvat na tom, aby nálepka byla pravdivá, a vyhlásit také ne nějakému absolutnímu zakazování generalisace, tedy žádný jednosměrný provoz.. Nebo chcete-li žádné nálepky a žádná generalisace. To první je snazší splnit než to druhé. Kanadský ministerský předseda Trudeau kdysi ve veřejném projevu ocenil přínos českých imigrantů v Kanadě, nikdo mu však hned nepřipomněl, že je nepřípustné, aby z úspěchu nějaké části usuzoval na úspěch všech atd., dnes už jsme prostě dál, soudruzi..


    Fotbalové mistrovství světa

    Ivan Hoffman

    Dlouhé čekání na fotbalové mistrovství Evropy se chýlí ke konci. Diskuse o vítězném putování českého týmu kvalifikací vystřídaly poslední dobou zprávy o tom, jak našim hráčům nevyhovovaly v hotelu měkké matrace, jak si v jídelně hotelu nechali přesunovat stoly a jaké pozornosti místních obyvatel se těšil jejich autobus.

    To vše je provázeno masivním využitím hráčů v reklamních kampaních a televizními šoty, ve kterých si pochopitelně věří. Postupně samozřejmě přibývá informací fotbalovějších. Trneme například u zprávy o stavu Nedvědova nakopnutého kotníku, anebo při včerejší informaci, že náš nedělní zápas proti Nizozemsku bude pískat Ital Perluigi Collina.

    Specialitou tohoto holohlavého daňového poradce jsou prý penalty nařízené po strkanicích hráčů při rohových kopech a známý je svou alergií na řečnění hráčů.

    Vratislav Lokvenc s odvoláním na Řepku s Nedvědem zkonstatoval: ”Píská podivně a hráči u něj nikdy nevědí, na čem jsou.”

    Rozhodčí Colina ale určitě nebude tím nejhorším, co nás čeká v neděli večer.

    Náš problém má jména Cluivert, Bergkamp a Overmars. Daniel Drahokoupil, špión trenéra Chovance pokud jde o hru Nizozemců říká, že s tímto týmem můžeme sehrát vyrovnaný zápas.

    Upozorňuje, že naší šancí jsou slabší výkony které poslední dobou podává Cocu na levé straně zálohy a Achillovou patou má být podle něj pravděpodobný levý bek Zenden, prý spíše útočník, kterému defenzíva nesedí. Tolik teorie. Při pohledu na skupinu smrti, jak před časem nazval sestavu našich úvodních soupeřů Ladislav Vízek, bude zřejmě nejlepší přistupovat ke každému zápasu jako ke sportovnímu svátku a spíše než papírovým předpokladům věřit kulatosti míče. Po naší absenci na mistrovství světa je příjemné, že budeme u toho.

    Vysílá se v pátek 9. června 2000 ráno.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|