Co je nového v České republice

...O vývoji v redakci zpravodajství má v úterý jednat na svém řádném zasedání Rada ČT. Její členové v pátek většinou nebyli k zastižení, nebo se nechtěli k situaci vyjadřovat. Jedině Jana Dědečková, kterou do rady nominovala ODS, ČTK řekla, že rada ve čtvrtek s dosavadním postupem vedení televize souhlasila. "Byli jsme přítomni... jednání s panem Šámalem," doplnila s tím, že podporu postoje vedení ČT vyjádřila celá rada. Šámal však tvrdí, že s vedením jednal pouze telefonicky, bez přítomnosti členů rady.

Charakteristický detail: ačkoli se zprávy z jednání Rady doposud obvykle objevovaly na Internetu hned následující den po jednání, včerejší ostravské zasedání bylo výjimkou - zápis je zatím nedostupný. I když nelze čekat, že se z něj dozvíme víc než obecné fráze, jaké známe z Jirákových a Kučíkových "zápisů" (tj. Rada vyslechla, jednala a schválila), absence dokumentu na webu je výmluvným indikátorem, že deklarovaná otevřenost Rady ČT zřejmě skončila s prvním skutečně důležitým rozhodnutím, která tato Rada musela učinit.

(T.P.)

Česká televize vydala tiskovou zprávu, v níž popírá, že by chod zpravodajství ovlivňovaly politické strany. Tiskový mluvčí ČT Jiří Tráva v ní uvádí, že odvolání moderátora pořadu V pravé poledne Romana Proroka bylo důsledkem opakovaného selhání v posledním pořadu, kterého se účastnili premiér Miloš Zeman a předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus. Jak to, že Hodač Proroka odvolal tak náhle a neměl připraveného ani zacvičeného jeho nástupce, Tráva nevysvětluje.

Tomáš Pecina k tomu poznamenává:

Milý pane Čulíku,

obávám se, že Vaše poznámka je typickým projevem "wishful thinking" - přacího myšlení. Protože si nejste schopen připustit, že Ivan Kytka se v řízení redakce zpravodajství doupouštěl zásadních chyb (a já jsem - přes veškerou úctu ke Kytkovi jako k novináři - přesvědčen, že tomu tak bylo), trápíte se teď spekulacemi, zda je Hodač nepopulární, protože postupuje profesionálně (jako Kytka), či snad z jiného důvodu.

Platím-li už mezi přispěvateli Britských listů za "nervózního, dotěrného buřiče" (či jak to půvabně napsal pan Izák), mohu si dovolit upravit skutečnost Occamovou břitvou a vyslovit následující hypotézu:

1. Jiří Hodač je velmi špatný manažer a chybná Chmelíčkova volba. Svědčí o tom skutečnost, že do ČT nepřišel "z BBC", jak tvrdí, ale ve skutečnost BBC opustil již o několik měsíců dřív, poté, co jeho pracovní místo bylo zrušeno pro nadbytečnost (je známo, že Jiří Hodač se odmítl zúčastnit konkursu, po jehož úspěšném absolvování by jedině mohl v práci pro britskou stanici pokračovat, a kromě toho měl i v BBC pověst velmi neefektivního manažera). Neúspěch vést nepočetný kolektiv BBC musel téměř jistě vést k neúspěchu při řízení daleko početnějšího kolektivu redakce zpravodajství.

2. Není nic trapnějšího, než šéf, který nadává na neschopnost a tupost svých podřízených, místo aby ty neschopné a tupé neprodleně vyměnil. Této chyby se dopustil Kytka a doplatil na ni (byť to bylo za mocného přispění stranických špiček). Ale trapný a respekt nezasluhující je i šéf, který posílá tak závažná rozhodnutí jako změnu osoby moderátora neosobní elektronickou poštou. Pokud Hodač skutečně takto s lidmi v redakci jednal a nedokázal Prorokovi vysvětlit svoje rozhodnutí z očí do očí, nemůže čekat, že ho budou jeho podřízení respektovat.

3. Klausův pokus zastrašit Dušana Chmelíčka není ani první, ani poslední snahou ovlivňovat dění v České televizi. Chmelíček je ovšem nesebevědomý a nepříliš zkušený mladý muž, který byl na své místo natolik citově vázán, že místo aby Václava Klause (stejně jako kohokoli jiného) poslal do háje, zareagoval nepřiměřeně a přivodil své televizi malér, ze kterého se ČT bude jen těžko dostávat. V Klausově kanceláři nemohli čekat lepší výsledek a ještě teď si tam musejí mnout ruce.

4. Pracovníci redakce zpravodajství si zaslouží lepšího šéfa než Jiřího Hodače a televizní diváci si zaslouží lepšího ředitele televize než Dušana Chmelíčka. Očekávám proto, že ještě před prázdninami, nejpozději v září, nás čekají další dvě resignace. Hodač, přes stranické kolečko, o kterém tak tak naivně hovoří v Mladé frontě, selhal jako šéf a nepřežije, a Chmelíček byl Klausem a Jaklem elegantně zombifikován. Ano, i zombie může vést určitou dobu televizi (v této podobě ji ostatně dost dlouho řídit Jakub Puchalský), jen bych nerad, v zájmu diváků i pracovníků ČT, kdyby to trvalo příliš dlouho.

5. Lidé v redakci zpravodajství si konečně zaslouží slušného a schopného šéfa, který v zavede jasná pravidla a začne honorovat výsledky, ne servilitu. Z této pozice pak bude moci celá televize tlačit i na legislativní úpravy, které by jí zaručily nezávislost (indexace televizního poplatku, způsob jmenování Rady ČT, transparentnost jejího jednání). Jinak skutečně hrozí, že celá ČT skončí do tří let v privatizaci.

Tady nejde "udělat někomu průšvih" jako na Západě. Postavil byste proti sobě veřejné mínění. To je ta velká revoluce, která ještě ani nezačala. Kdyby se místní pollsteři přestali starat a podporu svých klientských politických stran a začali se ptát na důležité věci, dozvěděli bychom se např., kolik lidí je proti Petru Uhlovi za to, že se zastával (i když snad netakticky) Romů.

Spojeni na Koláře: pražský telefon - 44 46 15 51-9, linka 295 (Střední odborné učiliště Zelený pruh-má tam kancelář).

Spojení na Stejskala z ministerstva školství: 571 93 791

šéfka České školní inspekce Marie Kalábová: 51 02 31 00

Jsou to lidé, kteří se podle mě upřímně snaží s tím něco udělat.

Jeden takový otiskly Lidové noviny zde - z typografické úpravy ani z místa publikace v deníku přitom nevyplývá, že by se snad mělo jednat o placenou inzerci.

Ten rozhovor je jedním slovem nenapodobitelný, od první věty ("Okouzlující bezprostřednost Eda Kingmana je obohacená nečekanou kombinací humoru a vřelosti") po závěrečný výčet chodů, které pan ředitel na setkání s redaktorkou pojedl.

Napadá mě: jakpak by se asi líbil takový partner k rozhovoru panu Chmelíčkovi a strážkyni jeho mediálního obrazu paní Sedláčkové? Skoro bych řekl, že Lidové noviny na seznamu korektních publikací jsou.

Mám pravdu, paní Sedláčková?

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

"Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

Výběr textů z posledních dní:

Jaroslav Pour

Koncem května 1953 vystoupil Československý ušatý prezident Z. v československém státním rozhlase (TV ještě nebyla), a sdělil svému národu, že se nemusí obávat o svoji měnu, úspory atd.

Moje matka ho poslechla a nebála se, druhý den pak šla nakoupit a vše, co TEN DEN mohla ještě koupit, byla plechová vanička a tři hlávky zelí. V té vaničce jsem se pak koupal jako dítě narozené v roce 1953, to zelí už jsem nezažil.

Lidé se strašně naštvali a když v den mého narození vypukl požár v továrně 100 metrů od našeho domu, můj otec, (ač byl v tu dobu na Slovensku) si preventivně sbalil kufr s tím, že půjde zpátky do TNP Mírov, odkud se teprve před rokem vrátil.

Začátkem června 2000 vystoupil Český premiér Z. v české televizi a zakysanými koutky svých úst sdělil svému národu, že se nemusí obávat o svou měnu, úspory atd. Volič se mu změnil na drobného střádala. (O co lehčí to měli v Byzantské říši).

Mé matce je už 70 let, vanu má vířivou a když krájí zel,í tak si vždycky vzpomene na ty nejdražší nahnilé vládní hlávky. Opět, jako už mnohokrát v dějinách Koruny České (země i platidla) má zase nějaký premiér/prezident PLÁN.

Novým prvkem ovšem je, že premiér působí také jako šéf Public Relations soukromé banky. Chudák Barbora T. (Na co by se ho asi ptala, sedíc ještě v 21 od něho nalevo a uprostřed stolu a on v opozici ?).

28 bank a finančních institucí, které vlastnily české subjekty, jsou podle premiéra s hlavou našišato pracně VYTUNELOVANÉ svým vedením - jen ta jedna, (která půjčila a kapitálově vstoupila ) dvěma televizím (je to poprvé, co televize uklidňují národ, a z toho jde strach), VYVEDLA svá aktiva cestou Nomury.

Pracně tunelovat per partes je nanic, říkají si ti co sedávají v studené parádě Kožených křesel - v časech globalizace je třeba myslet komplexně - pěkně všechno na jednu hromadu a potom teprve...tak nějak celej balík, tak nějak 35% všeho co ještě zbylo najednou....

Po smrti Rudolfa II. jeho oblíbený LEV ve své UMĚLÉ JESKYNI pod Hradem pošel - Čeští páni měli jiné starosti a zapomněli ho krmit...

Zachovejte klid, občané, říká guvernér ČNB s tváří hráče pokru, a balí kufry (nebo prostě jen ví a opouští loď ?).

Zachovejte klid, občané, říká premiér ČR, hypnoticky poulí oči a doufá, že mu to ještě jednou někdo uvěří.

Zachovejte klid, občané, říká ministr a spěchá s několika variantami na NOČNÍ KRIZOVÉ zasedání vlády - dobře ví že :

(varianta 1) Konsolidační banka (tak strašně malá) je už na huntě a půjčovala si i u LVA - kdyby tak šlo (varianta 2) navýšit státní rozpočet (HDP) stejně snadným trikem jako základní jmění každé akciovky, nebo snad

(varianta 3)

rozdělit HDP na zdravou a nezdravou část, anebo

(varianta 4)

založit ČR s.r.o. a prohnat přes něj všechny vládní výdaje s týdenním zpožděním na účtu - ale proboha u které banky ?, nebo (varianta 5)

postavit na Staroměstské náměstí kádě na drahé kovy a k nim zručného rétora (mohl by se jmenovat Volnost, Rovnost nebo Bratrství (V.K. by dodal nového neokoukaného jménem Národní Hrdost) - připravené kamiony s bruselskou poznávací značkou na chvíli zakrýt plachtou, nebo se rovnou

(varianta 6)

zastřelit.

Když nebudou prachy v Českých bankách KDO ??? Bože půjčí zahraničním investorům - nákláďáky s logem Nomury už jsou za celnicí. Dokud si zahraniční investor mohl půjčit z našeho, to se mu investovalo - model vymysleli na přelomu roku 90/91 naši hoši, když privatizovali - tak moc bych chtěl ve volebním roce klepat na základní kameny, ale ta Nomura to chce mít doma - prostě fuj, to se nedělá, ale co naplat, asi už to začalo.

Která místní banka půjčí své konkurenční bance ? - které to nařídit, když už jsou všechny soukromé ?

Co takhle ČNB, ale za co bude pak intervenovat, když kurzový polštář je značně prosezený a za 1/2 dne může být hotovo - státní dluh v dolarech může narůst během dopoledne výše celého HDP ? a zdržet se s placením je zdržet se se vstupem do EU.

Pan profesor už dělá z nouze ctnost.

Vlevo Scylla, vpravo Charybda, Miloši. LVU se za dva dny zkrátil ocas o 1/3. Brr.

Sirény tak pěkně zpívají - alespoň na chvíli do Hannoveru pro pár fotek před Potěmkinovou vesnicí 2000 (proč ten speciál letí zpátky tak rychle ?, - z té výšky vypadají pole jako již sklizená).

Ale pavilon na EXPU jsem postavil o kousek větší než Mamula památník v Hrabyni, to zas musí Severní Morava uznat - ještě že je nad Prahou bez mráčku a nemusím nouzově přistát v Ostravě.

Proč už lidi nezajímají diskuse o potratech, trestu smrti, zlaté hokejce a ukřivděné penaltě, vždyť v Bruselu mi říkali, že jim to vydrží navěky a nasadit se to dá vždy, když je nejhůř. To je asi setrvačnost národa stát pořád někde fronty - ale zase ať svět vidí jak si za mé vlády Češi váží koruny, například Rakušani by na šilinky frontu nestáli.

Národu jsem sdělil, že na pomoc státu BANCE doplatí její akcionáři, Nováci budou z obliga.

CO ale slíbím BANCE ? když :

Nejbohatší Český finančník (t.č. na Bahamách) nabízí 1 Kč,- za CELOU BANKU - vláda se tím vážně nezabývá. Bude se tím zabývat až poté, co do ní vrazí 96 miliard z peněz mých a mé matky - pak ji se slávou prodá nastojato za 24 miliard komukoli, a bude si hrát na machra ve dveřích růžového AUTOBUSU.

Můj dědeček (otec té matky s plechovou vaničkou) byl ředitel Živnobanky, neměl velký osobní majetek, kupoval si AKCIE, aby měl na stará kolena dividendy k důchodu.

Vstoupil tak majetkově do ŽB (všimněte si koupil si - ne optoval - akcie vlastní banky), Škodovky, spousty pivovarů, cukrovarů, sem tam nějaké zbrojovky, sem tam nějakého dolu, pojišťovny a tak dál.

Pak mu režim akcie procvakl - jen prostě a jednoduše do nich udělal dvě malé dírky - a uložil je hluboko v trezorech SBČS a dokonce na ně vydal potvrzení. (Tenkrát se to nejmenovalo Kupónová knížka, ale to potvrzení mám dodnes).

Potom mu vyměřili důchod 600 Kč,- a poslali dopis, že má platit milionářskou dávku, ale jen 33% z těch šesti stovek (stát si uvědomoval, že víc to nejde) - zato pravidelně až do smrti - pak se na to nějak zapomnělo a neplatil nic.

Potom na něm ještě chtěli, aby na Den znárodnění mával mávátkem. Vyhověl jim. Na nic už nečekal, (rozuměj NIC UŽ NEOČEKÁVAL), chodili jsme spolu na zahradu, pumpovali vodu na jahody a na zelí a pod třešní hovořili o světě a době - bez emocí a bez iluzí.

V deseti letech jsem mu pod tou třešní řekl, že byl KAPITALISTA, vždyť půjčoval peníze za ještě víc peněz a když někdo nemohl platit, tak ho zničil (byl jak říkám ředitelem Živnobanky) a to v mých dětských očích bylo nemorální. Řekl mi, že byl jen úředník a dělal jen svou práci.

Na pekaře, nebo truhláře, kteří zbankrotovali, nedohlédl - jejich děti neznal - možná, že to byli oni co mu pak vyměřovali důchod - to už se dneska nikdo nedozví.

Možná, že nějaký bývalý nezaměstnaný, kterého doporučila (v rámci ozdravění všech ostatních) propustit Živnobanka, mu udělal tu malou dírku do akcií, nevěda jinak co si s nimi počít - dělal taky jen svou práci.

Český premiér chce (v rámci svého - dnes již evidentně zapomenutého- volebního programu) dohlédnout na všechny pekaře a truhláře svého stádečka, ale bude se na ně muset dívat těmi dvěma malými dírkami ve virtuálních znehodnocených akciích, čímž bude jeho pohled rozostřen přesně tak, jak si budou banky přát.

Bratr Miloš Zeman si může ještě malou chvíli namlouvat, že něco řídí, ale v tom horkém letošním létě, kdy třešně dozrávají strašně rychle, si už může zazpívat (sborově s celou vládou) spolu s Karlem K. : "...Ne nejsme na kolenou - RYJEME DRŽKOU V ZEMI...".

Zbývají mu dvě možnosti buď jít a nebo obejmout strom, aby nabral sílu jak říká (v tomto případě nejlépe třešeň - ale jak to udělat a nezalepit se od smůly ze záseků do kůry, které si sám nadělal).

Dilema mezi tolerančním patentem a slučovacím sjezdem vyřeší pak naše burza za něho. Možná to bude v úterý, možná ve středu, ale nejspíš zase v pátek.

V rámci zabránění bankrotů doporučí vláda v podnicích, kde je částečným vlastníkem, vyplatit za akcie důchodovým fondům jen za 30% ceny, tedy přivodit těmto důchodovým fondům/pojišťovnám ztrátu 70%, aby zachovala úvěrovou hodnotu pro příští hrátky.

A tak sbor vládních hasičů čerpá bezohledně dál z Artézských studní hluboko pod povrchem svého současného vidění, jež byly 50 let plněny vodou, (která byla dlouho na příděl a které slíbili dopřát žíznivému národu na všech náměstích ze svých stranických píp plnými doušky) své miliardy kubíků (pár kapek jsou i nikdy nevrácené akcie mého dědečka) čím dál širšími hadicemi po čím dál rozsáhlejším požářišti za přihlížení již značně dehydrovaného a přehřátého obyvatelstva (malá část populace jejich švagrů ovšem již leží u svých modrých bazénů), rafie manometru klesá k nule, ale strojník nedbá, jeho pohled už vidí nové moře zvané EVROPSKÁ UNIE, vždyť stačí jen vydržet a pak přehodit sací koš, ubezpečuje národ..

Tam ve vládě asi nevědí nic o funkci sifonu, který má každý hajzl (aby oddělil žumpu od sterilního prostředí - do něho je třeba vždy trošku vody nalít, - a ztráty jsou i u splachování), natož o přetrženém vodním sloupci (..již Pascal a Bernoulli..), myslí si, že toto PERPETUM MOBILE vodního světa (ze str. 69 příručky) bude fungovat, (když teorie říká že ano, pomineme-li gravitaci) - až skončí u splasklých hadic s propálenými podrážkami a umouněnou tváří a ještě i potom budou ve svých řadách hledat žháře a pohořelcům vysvětlovat, že vody nebylo dost pro všechny neboť právně nešlo vypustit soukromý bazén.

Pan profesor pak všem pod ohořelým krovem hospody U Kaštanu zdůrazní, že každý přece měl návod z Davosu jak uříznout virguli a stejnou šanci si svůj pramen najít - vrtací soupravu půjčujeme pak oproti sponzorskému daru mateřské straně - dodal.

Někdo vrtal do hloubky, někdo pak HORIZONTÁLNĚ (spolupředseda tomu říká nehezky tunel, ale v naší dohodě tomu říkáme jen vrtání špatným směrem - pardon špatným podnikatelským záměrem).

Oba předsedové, (bratr Zeman jako prognostik spálenou zemi předpovídal), pak poprosí pohořelce o konsensus při vytvoření vlády národní záchrany a požádají obyvatelstvo, aby nosilo zbytky zachráněné vody do státního vodojemu (bazény u vil preventivně vypuštěny do Ženevského jezera i za cenu netěsných potrubí na cestě).

A budou k tomu ochotni vyhlásit i referendum s jedinou otázkou : CHCE SE VÁM JEŠTĚ ŽÍT ?

Hned potom vyletí z davu směrem k nim jako výraz díků první vidle s ohořelou násadou ......

Jaroslav Pour

Vladimíra Bošková

Britské listy zveřejnily informaci, která názorně ukazuje, jak se v právně vyspělém státu (V. Británii) vláda stará o evidenci lékařských pochybení a o možnosti snížit jejich počet.

Podobným způsobem se postupuje i v ostatních vyspělých zemích. To znamená jak v civilizované části Evropy, tak v Kanadě nebo USA veřejnost zná statistiku lékařských pochybení, zástupci občanů se účastní přípravy systémových nápravných kroků a občané také znají konkrétní případy postihů lékařů.

Veřejnou statistiku přitom nikdo ze zúčastněných nezpochybňuje a bonton dobré společnosti vede i lékařské organizace k tomu, aby samy vystupovaly proti nekvalitní zdravotní péči.

V ČR neexistuje veřejná a nezpochybnitelná statistika o chybách lékařů.

Ministerstvo spravedlnosti na toto téma se zástupci občanů odmítlo komunikovat, ačkoli v SRN nebo v Rakousku je to právě ministr spravedlnosti, který pečuje o statistické podchycení kauz, v nichž se prokázalo pochybení lékaře.

Občanské sdružení na ochranu pacientů zkusilo oslovit i například policii ČR, neboť ani orgány činné v trestním řízení neevidují počet podezření na lékařská pochybení ve zvláštní statistice (tyto kauzy dodnes nejde "oddělit" od hospodských rvaček či autonehod, protože trestní oznámení se nevedou podle povolání zúčastněných aktérů).

Ovšem vše je marné, ani policie se zatím nehlásí ke zprůhlednění chodu spravedlnosti v českém státu, takže občané nevědí, kolik trestních oznámení ve vztahu k lékařům bylo za rok učiněno a kolik návrhů na soudní žalobu vůči lékařům bylo vypracováno na úrovni vyšetřovatelů a státních zástupců.

Potřebné informace dnes nemá ani ministerstvo zdravotnictví, ani profesní komory ve zdravotnictví, takže tyto instituce pro dohled nad kvalitou lékařské péče s klíčovým postavením pro školení lékařů nemají téměř vůbec přehled o tom, zda je v ČR poskytována péče lege artis, nebo non lege artis.

Evidence stížností pacientů u lékařské a stomatologické komory nepodléhá žádné kontrole ze strany vlády ani ze strany veřejnosti - je supertajná.

Evidence stížností na lékaře u zdravotních pojišťoven je opět tajnou záležitostí - nemá k ní přístup ani veřejnost, ani vláda, ani poslanci, ba ani členové správních a dozorčích rad těchto pojišťoven.

Stížnosti pacientů směřující na ministerstvo zdravotnictví jsou jen dílčím výsekem - všichni občané nespokojení s lékaři se na tuto instituci neobracejí, protože většinou dopředu vědí, že je to zbytečné (není znám jediný případ postihu lékaře rozhodnutím MZ na základě stížnosti pacienta, MZ postihlo některé lékaře jen tehdy, když se nelíbili ministrovi - veřejnost má podezření, že tresty souvisejí jen s osobním přáním ministra uvolnit v některé nemocnici funkci vedoucího pracovníka pro jinou osobu).

Takže v ČR neexistuje jednotná celostátní statistika o míře pochybení lékařského stavu, protože žádná politická strana dosud neměla zájem chránit veřejnost před špatnou zdravotní péčí, před špatně proškolenými profesními pracovníky či před pracovníky ve zdravotnictví, kteří nejsou na potřebné mravní úrovni nebo příliš holdují alkoholu či drogám, anebo se taky někdy zblázní.

Nesmějte se, zahraniční zdravotnické zákony věnují značnou pozornost včasnému zásahu proti lékaři, u něhož vzniklo podezření na duševní onemocnění. V ČR se však nepočítá s tím, že by doktor mohl duševně onemocnět a být nebezpečný pacientům.

Občanské sdružení na ochranu pacientů v současné době poskytlo Kanceláři prezidenta republiky malou ukázku stížností pacientů nebo pozůstalých rodinných příslušníků, a to jednak na lékařské pochybení, jednak na instituce, které jejich stížnost řádně nepřezkoumaly.

V naší ukázce pro prezidentskou kancelář existují signály o možném šokujícím pochybení lékařů: např. rodina pozůstalých se rok od nemocnice a později ani od lékařské komory nedověděla příčinu úmrtí jejich syna.

Naše ukázka kauz ovšem signalizuje i šokující postupy institucí, které jsou zákonem zřízeny k dohledu nad lékařským povoláním.

Prezident ČLK David Rath se např. pokusil jednoho ze stěžovatelů zbavit svéprávnosti (naštěstí soudci byli rozumní).

Šokující stížnosti pacientů se týkají nejen rodin "obyčejných" občanů, ale také rodin lékařů, právníků, architektů - podezření na nedbalou lékařskou péči prostě zasahují všechny skupiny populace bez rozdílu. Tato podezření bohužel končí stejným výsledkem: kauza se odloží ad acta bez řádného přešetření.

Vladimíra Bošková

předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů

Marcela Reslová

Chci reagovat na některá tvrzení z druhého textu. Nejprve věcný omyl. D.Macháčková píše: "K problému se vyjádřili i zástupci Ústavu pro jazyk český, konkrétně všichni čtyři jeho pracovníci..." (zvýraznila mr). Možná je to jen stylistická neobratnost, možná měla D.Macháčková na mysli "všichni čtyři pracovníci jazykové poradny", nicméně to čtenář nemůže tušit. Jak jsem zjistila z webových stránek ÚJČ ( http://www.ujc.cas.cz), ústav má pět různých oddělení v Praze a dvě v Brně. Pracovníci uvedení pod odpovědí pracují v oddělení gramatiky a jazykové kultury, a ani tady nejsou čtyři, ale je jich pět, ovšem - jak uvedeno - dr. Štícha je na zahraničním pobytu na univerzitě v Heidelbergu.

K otázce: "Chcete snad tvrdit, že když jsem citovala dlouholeté profesionály českého jazyka (...), že jsem tím citovala mylná tvrzení?" Nevím, proč by se jakýkoli profesionál českého jazyka nemohl dopustit mylného tvrzení. A jestliže M. Pilař tvrdí, že slovo ostřelovač je v SSČ z r. 1998, a L. Křížek píše, že je toto slovo v Pravidlech českého pravopisu z r. 1993, když tam ve skutečnosti nejsou (zde mi nezbývá než v obou případech věřit odpovědi ÚJČ, sama si to bohužel ověřit nemohu), tak to mylná tvrzení jsou.

Hned v další větě "Ale vážení, jazyk je flexibilní útvar a podobné diskuse byste měli oceňovat, a ne hanět..." se objevují dvě věci. V odpovědi ÚJČ jsem nenašla jediný náznak toho, že by autoři podobné diskuse haněli, vůbec se k tomuto problému (k přínosnosti podobných jazykových diskusí) nevyjadřovali. Dále D.Macháčková píše, že jazyk je flexibilní útvar. Má pravdu. Je tedy velmi těžké sešněrovat ho do jazykových pravidel a norem, a proto není divu, že "se v nich (v jazykových příručkách - pozn. mr) ve výjimečných případech dá dopátrat až čtyř různých řešení jednoho jevu." (I. Železný)

Z čeho, D.Macháčková usuzuje, že "si z čtenářů dělají pracovníci ÚJČ blázny"? Píše, že autoři tvrdí, že jazykové příručky "žádný úzus pro slovo o(d)střelovač neuvádějí, neboť jsou v nich uvedena jen slovesa ostřelovat a odstřelovat" (D.Macháčková má na mysli zřejmě normu, neboť úzus je ustálená jazyková zvyklost, a může být i nesprávný; viz V.Šmilauer, Nauka o českém jazyku, SPN 1972, s.24), a poučuje je, že existují i slova příbuzná, tedy odstřelovač, ostřelovač, odstřelující atd. Dál už bohužel svůj výklad nerozvádí. Pokud chtěla D.Macháčková říct, že ze sloves si tedy můžeme odvodit ta zmíněná podstatná jména a tím získáme výklad jejich významu, dává za pravdu ÚJČ. Autoři píší: "Od obou sloves lze příponou -(a)č utvořit podstatné jméno činitelské. Tato podstatná jména nejsou synonymní, ale zachovávají základní významový rys svého základového slovesa. Ostřelovač by tedy měl být ten, kdo někoho nebo něco ostřeluje: střílí z dálky (...); zásah sice nelze vyloučit, ale nemusí se ani předpokládat. Zato odstřelovač své cíle střelbou likviduje, zpravidla jedním, přesně zacíleným výstřelem. (...)" Myslím si, že toto vysvětlení může být dostatečnou oporou pro správné užívání slova o(d)střelovač. Nevím, proč si D.Macháčková myslí, že jí "svrchované vědecké pracoviště zabývající se češtinou" nebylo schopno "nabídnout argumentovou analýzu, podle níž bychom se mohli orientovat".

V závěru článku autorka velmi přesně vystihla jazykovou situaci: "Jazykáři s problémem nemohou nic dělat, protože "jazyk" si udělal, co chtěl, a na nic se jich neptal." Jazyk je samostatný systém, vyvíjí se, podléhá změnám a jazykovými příručkami se příliš neřídí. Jak bychom potom mohli vysvětlit, že se v současné češtině (přinejmenším v Čechách, situací na Moravě si nejsem jistá) stále více prosazují formy bysme, (udělal) by jsem, (koťata) byly atd.? Ve všech gramatikách se uvádějí "správné" tvary, stejně tak jsou vyučovány ve školách.

Ne všechna rozhodnutí ÚJČ byla správná (třeba poslední Pravidla českého pravopisu nejsou, podle mého názoru, příliš šťastná), ale obávám se, že některé útoky na ÚJČ (viz také BL 17. a 19.4.2000) jsou zbytečné. Zdá se mi, že si někteří pisatelé hledají jakoukoli záminku, aby ukázali, jak neschopní lidé rozhodují o "našem" jazyku.

P.S. Důkazem, že členové ÚJČ jen nepijou kafe a nepřemýšlejí, "o čem budou přemýšlet v příštím tisíciletí" (P.Jánský, BL 17.4.2000), může být knížka Čeština, jak ji znáte i neznáte (Academia 1996), ve které někteří z pracovníků ÚJČ velmi přístupnou formou pojednávají o různých aspektech českého jazyka.

Martin Vadas

Když ČTK přinesla zprávu, že "Šéf zpravodajství TV Prima odstoupil z funkce," málokteré noviny ji přetiskly. Bylo tomu snad proto, že se jednalo o bezvýznamnou změnu v soukromé televizi, na které je snad zajímavé jen to, že jeho práci převzala sama generální ředitelka stanice.

Když však odvolali moderátora dlouhodobě skomírajícího pořadu televize veřejné služby "V pravé poledne", spustil se poprask. Došlo k jeho odvolání v nešťastném okamžiku - den poté, kdy v přímém přenosu se do milého moderátora pustili hosté, které si pozval do studia. Nebyli to ledajací hosté, ale představitelé mocných parlamentních stran, kteří svoji moc po minulých volbách bez ohledu na sliby voličům umocnili vzájemně podpůrným smluvním ošetřením společných zájmů.

Komentátoři se ptají: je nebo není ohrožena nezávislost České televize? Odpověď je jednoduchá. Nezávislost televize veřejné služby je ohrožována permanentně. Je skutečností naší politické kultury.

Na jedné straně se jedná o stav, který je součástí našeho právního řádu - vyplývá ze stávajícího znění zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, jejíž radu volí sněmovna na základě předem - mezi parlamentními stranami - ujednaného politického klíče. Stejný zákon zatím nepřikazuje této radě jednat veřejně a pro radní je pohodlnější jednat (jménem veřejnosti) na uzavřeném zasedání. Právě schválený jednací řád Rady ČT pro jistotu neříká, zda jednání rady je veřejné nebo uzavřené. Rada však zpravidla jedná za turnikety České televize. Prostor pro dohady o politickém vlivu na televizi veřejné služby se otevírá - možná i zbytečně. Nahlédneme-li do výčtu agend, které zákon Radě přikazuje, ukáže se, že není ve veřejném zájmu skrývat mluvčí veřejnosti před ní samotnou. Podobnými úkoly jako tyto rady se již léta zabývají např. akademické senáty vysokých škol - na veřejných zasedáních

Druhý zákon, který vrhá Českou televizi do područí vůle politických stran, je zákon č. 252/1994 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb., který ponechává veřejnoprávní média a jejich radní u dveří parlamentních politických stran v roli prosebníků o navýšení televizního poplatku. Vůle ke změně v dnešním parlamentu údajně není a prý nebude až do voleb. Inflace jakoby během tří minulých let neexistovala. Parlament ani nevede veřejnou rozpravu o tom, zda si veřejnost přeje televizi nebo rozhlas levnější nebo kvalitnější. Povinnosti rozsahu veřejné služby ze zákona v závislosti na inflaci nesnížil a ekonomické síly České televize i Českého rozhlasu logicky poklesly. Kde se to podepisuje? Výroba se pod tlakem "zlevňuje"- není čas ohlížet se na kvalitu, točí se za peníze "ber kde ber" - není vůle k nezávislosti.

Stále přitom platí "Mathého rovnice" (75 x 12 / 365 3D 2,46 koruny). To je kolik přispíváme denně na program České televize a její kontrolní orgán - Radu ČT. Pro nás, kteří kupujeme každý den noviny za šest, deset, nebo čtrnáct korun je to přesvědčivé srovnání: za poměrně málo peněz dostáváme relativně velkou směs novinek, zábavy i ponaučení.

Veřejnost by se měla ozvat a dát parlamentu a Radě ČT zadání: jsme ochotni připlatit, když vytvoříte podmínky pro kvalitní a nezávislou televizi. Nechceme tuhle dýchavičnou chudinku.

Na druhé straně však nelze nevidět i jistou necitlivost, bezradnost a snad i nadbíhání těmto politickým tlakům (někdy i nevysloveným politickým (ne)vůlím) ze strany samotné České televize (upraveno LN). Je zbytečně tajnosnubná a nedokázala veřejnost ani sněmovnu přesvědčit o efektivitě poskytované služby. Výroční zprávy Rady ČT jsou již několik let pro sněmovnu nepřijatelné. Atmosféra nedůvěry trvá.

Když jsem loni v létě napsal na www stránky "TV.CULTURE.CZ", že ". . . Po odvysílání komunistického propagandistického seriálu "30 případů majora Zemana" již nebude nic jak bývalo. . .", považoval jsem to tehdy za nadsázku. Měl jsem na mysli především to, že skončí zdrženlivé a tolerantní mlčení veřejnosti a tištěných médií vůči České televizi. Jejich šéfům se tehdy zdálo, že hemžení uvnitř instituce veřejné služby jejich čtenáře nemůže zajímat, nemůže zvýšit prodej a tudíž neláká inzerenty, že je tedy pro ně výhodnější uzavřít s Českou televizí pakt o neútočení, společné zakázky na sociologické průzkumy, reklamní kampaně apod. Ředitelé i radní odcházejí, noví přicházejí, jen Česká televize a potřeba veřejné služby v oblasti televizního vysílání pro demokracii je věčná.

V průběhu vysílání seriálu o příkladném estébákovi Zemanovi se stavidla zdrženlivosti protrhla a České televizi se dodnes dostává zasloužené kritické pozornosti i ze strany médií (zkráceno M.V.).

Sto dní hájení po nástupu nového ředitele dávno uplynulo a média se ptají po výsledcích jeho působení ve funkci. Některým novinářům znovu není dáno získat rozhovor s ředitelem televize veřejné služby. Pan ředitel a jeho mediální poradci si novináře rozdělili na ty, které "jsou na seznamu" a na ty, kteří tam již nejsou: Jaroslava Sedláčková, ČT: "V seznamu periodik, jimž poskytneme možnost rozhovoru s panem generálním ředitelem, Britské listy nebudou". Stalo se tak jen 5 měsíců poté, kdy bývalému kandidátovi na ředitele právě Britské listy na jeho žádost uveřejnily projekt, se kterým se ucházel u bývalé zdiskreditované Rady ČT o post ředitele. Je asi škoda, že BL už nejsou na seznamu pana ředitele, jsou to ony, kdo věnují ČT soustavnou pozornost a zcela zdarma ji zahrnují aktuální a zpravidla i poučenou reflexí (kráceno LN).

Po více než čtyřech měsících vlády ředitele Chmelíčka se na kvalitě vysílání ČT mnoho nezměnilo. Byl zveřejněn záměr "ubavit nás k smrti", což je cesta ne nepodobná komerčním televizím. Vyvolává to však otázku, zda právě důraz na zábavu je opodstatněním existence televize veřejné služby v duálním systému? Zápisy ze zasedání rady naznačují symbiotické porozumění nové Rady ČT a ředitele (kráceno LN). Do toho přichází zčeření hladiny nešťastným načasováním změny na postu moderátora - kdysi pro ČT prestižního - nedělního diskusního pořadu, který Česká televize dnes vysílá pod názvem "V pravé poledne".

Minulý týden jsme byli bombardováni titulky novin: Televize k politování - Jiří Leschtina - MFDnes 00-06-08, "V pravé poledne" jako recidiva (Černého) Debaty - Miloš Štěpánek BL 00-06-06, Obranný val kolem ředitele Chmelíčka a soubor privileegovaných periodik - Zdeněk Fekar BL 00-06-09, Doma Prorokem - Jiří Franěk - (R) P 00-06-08, ČT: odchod Proroka rozbouřil atmosféru (uj) MfD 00-06-09 (kráceno LN).

Inovace a zkvalitňování pořadů by měly být běžnou a hlavní agendou zaměstnanců veřejné služby. Že se však rozhodnou činit tak až tehdy, kdy na ně zaštěkají ve vzácné (přesněji řečeno výmluvné) shodě vrcholní představitelé exekutivní a legislativní moci, je na pováženou. Vzpouzení se odvolaného Proroka, stejně jako odmítnutí ředitelem Hodačem vyhlédnutého moderátora Dědiče, nesvědčí o koncepční práci managementu. Výsledné řešení - povolání právě volného veřejnoprávního bojovníka Antonína Zelenky, který zatím nemá za sebou přesvědčivé výsledky v audiovizuálním médiu, nového moderátora předem defavorizuje a zkvalitnění veřejné služby činí obtížnějším.

V malé České republice se nutně pohybujeme v kruhu: Byl to právě Zelenka, kdo v roce 1997 odmítl převzít novinářskou Cenu křepelek, protože mezi devíti oceněnými byl také Otakar Černý, jehož moderování tehdejší Debaty na ČT považoval Zelenka za neprofesionální a neodpovídající. Zelenka odešel z Českého rozhlasu loni v listopadu s odůvodněním, že Radiožurnál již nenaplňuje veřejnou službu: "Ztratil jsem důvěru ve veřejnoprávnost této stanice," objasnil v tisku důvody odchodu. Musíme Zelenkovi přát, aby odvaha, kterou projevil přijetím úkolu moderovat "V pravé poledne", mu zůstala i v přímém střetu s představiteli moci - tentokrát pod drobnohledem kamer a jeho případný budoucí odchod z pořadu nebyl doprovázen stejným výrokem, jako tomu bylo při opouštění rozhlasu.

lin0 Pro člověka mimo ČT je obtížné představit si, v jaké "tvůrčí" atmosféře pracují její zaměstnanci. Z novin se dozvídáme, že ke každodenním ranním rituálům pracovníků ČT náleží civění do intranetových e-mailových schránek, kde zjišťují, zda ještě mají vynakládatúsilí veřejných služebníků, nebo zda Česká televize o jejich služby již nestojí. Proč se tak děje? (kráceno LN). Nikdo jim neumí říci, co po nich vlastně chce- sněmovna, rada, management - veřejnost.

Martin Vadas

Ivan Hoffman

Pro atomové elektrárny byla stanovena lhůta životnosti dvaatřicet let, takže ta nejnovější z roku osmdesát devět se bude zavírat v roce dva tisíce dvacet jedna.

Jedná se o politický i ekonomický kompromis. Tvrdá jednání německé vlády s energetickými firmami trvala rok a půl, a nakonec i Zelení slevili ze svého radikalizmu - připustili například, že okamžitému uzavření těch nejstarších elektráren brání vyčerpané kapacity dosavadních skladišť atomového odpadu.

Dnes fungujících devatenáct jaderných elektráren v Německu kryje deset procent energetické spotřeby Spolkové republiky a produkuje třetinu elektrické energie.

Lze tedy důvodně předpokládat, že jak vláda, tak výrobci elektřiny při svém rozhodování určitě používali kalkulačky a zjistili, že jejich elektřina z jádra nebude schopná konkurovat levným dovozům.

Německé rozhodnutí zbavit se jaderných elektráren by pro nás mělo být inspirací: Nikoli pouze v debatě o atomových elektrárnách, ale především v tom, abychom nepočítali s tím, jak Evropa fungovala před třiceti lety, ale raději s tím jak bude fungovat v třiceti letech příštích.

Jestliže naše ministerstvo průmyslu a obchodu na včerejší rozhodnutí německé vlády reagovalo ústy své mluvčí výrokem, že "každá země má svou politiku", je to samozřejmě pravda.

Z toho, že máme svou politiku ovšem vůbec nevyplývá, že je dobrá. Stavba Temelína je výrazem víry našich vládních ekonomů, že před námi jsou padesátá léta. Moc pravděpodobné to ale není.

Vysílá se ráno v pátek 16. června 2000.

Poznámka JČ: To, co míním tím, že už užívání pojmu Rom může být rasistické, pěkně vysvětlil Václav Pinkava v tomto příspěvku.

Josef Pospíšil

Vazeny pane Culiku,

zasilam Vam dalsi svuj prispevek, i kdyz nevim, zda se tento docka Vaseho zverejneni.

Zaslal jsem Vam svoji reakci na posledni dopis pani Banomove, ve kterem me opakovane vyzyvala k zaujeti stanovisek k ruznym problemum a rozhodne na me nezapusobil stylem sdeleni: "To je vse, co k tomu mohu dodat a s takovym debilem, jako jste vy uz komunikovat nehodlam, vubec nikdy, nic z toho co muzete jeste rici ci vymyslet, me nezajima." Z ohlasu ctenaru, které dosly mne osobne, bych usuzoval, ze i tyto by ma reakce zajimala. Takze mi z toho nakonec vychazite jako rozhodci, ktery ukonci zapas ve chvili, kdy jeho oblibenec zacina prohravat. Ve svych novinach vsak jste bezesporu svym panem. Pro pripad technicke poruchy v siti a moznosti, ze jste muj puvodni text vubec nedostal, jej Vam zasilam ještě jednou a skrtam pak predchozi radky.

Na dalsi Britske listy se tesi

Josef Pospíšil

Reakce Jana Čulíka:

Vážený pane Pospíšile,

Ano, snažím se otevírat Britské listy pokud možno nejrůznějším názorům, ale ty názory, dovolíte-li, musejí být objevné. Vaše články, zveřejněné dosud v BL, zde představují názor, který v tomto časopise dosud nebyl v tak razantní formě publikován, a proto je správné, že zveřejněny byly, zejména i proto, že vyvolaly diskusi. Zajímavé, i když nikoliv příliš potěšitelné, je také, že vaše názory zřejmě - podle reakcí čtenářů soudě - mají v České republice dosti podstatnou podporu.

To však, že jsou Britské listy otevřené různým názorům, neznamená, že bych chtěl publikovat znovu a znovu totéž. Vašim názorům už zde bylo dáno místo a z mého hlediska se mi zdá, že už jen opakujete dále znovu a znovu vaše původní názory. Dávám vám proto ještě jednou prostor, ale nemyslím, že bych chtěl zveřejňovat další vaše texty, pokud v nich nepřinesete něco nového. Přiznám se, že urážlivý a ponižující tón, jaký používáte např. v komunikaci s paní Bánomovou, je mi odporný. Nedivím se, že vám paní Bánomová odpověděla dosti razantně. Myslím, že byste odpověděl stejně razantně i vy každému, kdo by s vámi jednal tak, jak jednáte s paní Bánomovou a třeba se vás a vaše příbuzné pokoušel z Čech odkazovat kamsi do střední Asie, odkud slovanské kmeny kdysi do střední Evropy přišly.

Mimochodem, paní Erica Schlagerová z amerického Kongresu vyjádřila vřelé díky za anglický překlad rasistického dopisu od pana Roberta Izaka v minulém čísle BL. Pro Američany na tom musí být zajímavé, že čeští rasisté těmito reakcemi přehrávají přesně stejné, staré známé stereotypy, jimiž Amerika prošla a jichž se bolestně zbavovala během posledního století. A - ano: oni Němci a Rakušani se svými nápisy "Češi, nekraďte tady!" přirozeně jednali rasisticky. Vídeňský tisk se toho nezbavil dodneška.

Neříkám, že rasismus mezi lidmi neexistuje všude. Některé vlády a některý veřejný diskurs v některých zemích se však přece jen snaží dost intenzivně vysvětlovat, proč jsou rasistické postoje nespravedlivé, kontraproduktivní a škodlivé.

Jinak někteří čtenáři vyjádřili podezření, že ta Bánomová ty své příspěvky na Romku píše nějak moc inteligentně, jestli jsem jí to neopravoval. - To není rasismus?

(Rasismus je rozšiřování určitých, často iracionálních předsudků z jednotlivce na celou skupinu lidí s určitými společnými fyzickými vlastnostmi.)

Jan Čulík

Slovo má Josef Pospíšil:

Vážená paní Bánomová,

po přečtení Vašeho článku v Britských listech ze dne 8.6.2000 mi doslova spadly z očí šupiny. No peříčkem byste mne porazila. Samotného mne to překvapilo, když jsem po vzoru svého starého kámoše Míly Kohouta z Bostonu zvolal: Byl jsem rasista!

Ale teď už jsem jiný a  přijímám Vaši argumentaci. Jestliže Vaše kultura je skutečně o 3-4 tisíce let delší než naše, čemuž nemám důvod nevěřit, pak zatímco Vy jste se v Indii věnovali lékařství, matematice a astronomii, my si ještě v šumavských hvozdech zdobili pozadí modrou barvou a tudíž Vás nemůžeme dohnat, i kdyby jste nám běželi naproti. Rozdíl tolika tisíciletí znamená pro nás téměř setkání s civilizací na daleko vyšším stupni vývoje, něco jako blízké setkání třetího druhu. Tedy pochopitelně, pokud jste ve vývoji pokračovali a pokud jste zářné dědictví předků neprošustrovali někde cestou dávno tomu, což se nestalo, na tom se jistě shodneme - Vy i Nový Pospíšil.

O to více je politováníhodné, že v naší zemi v srdci Evropy ochlupení barbaři v uniformách SNB v padesátých letech našeho století postříleli koně Vašich lékařů, odmontovali kola z Vašich mobilních astronomických observatoří a zakázali Vašim předkům pořádat matematické semináře v přírodě. Inu vyspělejší kultura často naráží na hrubou omezenost svého okolí. Stydím se za tento akt zvůle a omlouvám se Vašim vědeckým pracovníkům. Jako výraz naprosté pokory jdu okamžitě k bazénu a tam se budu opalovat, až zčernám. Jestliže opravdu tvrdíte, že Vás z Čech vyhání rasismus a na tentýž si mnozí Vaši spoluobčané hrubě stěžují ve Velké Británii, poněkud mi uniká, proč tak málokdo z Vašich soukmenovců-emigrantů zamíří do kolébky Vašeho původu, do Panjabu a Rajastanu. Nedovedu si představit, že by mezi lidmi absolutně identické barvy pleti mohl někdo Romy kvůli této jakkoliv šikanovat. Vaše kultura je velice stará a bohatá, je blízká a pochází z kultury indické. Romština je novoindický jazyk - takže jazykové bariéry by také asi neměly být překážkou. Abyste si to - opět - nedomyslela špatně. Já neříkám, že tam někdo z Vašich má jít. Já tam nikoho neposílám. Proč ale tolik mých oblíbených Židů putuje do své země zaslíbené, státu Izrael a Air India lítá poloprázdná? U nás je rasismus, fašismus, nacismus, xenofobie, genocida, apartheid, pogromy, diskriminace, donedávna ( do svého polepšení ) tam navíc pomocí svých odporných článků řádilo i strašidlo rasové nenávisti - opovrženíhodný patolog Josef Pospíšil. V Anglii to není o nic lepší (až na Pospíšila). Není vysledovatelná nějaká souvislost s ekonomikou? Jestliže prchám ve snaze zachránit holý život, tak prchám tam, kde mi o něj nepůjde. Pokud si vybírám, asi to s mým pronásledováním nebude tak zlé. Co proboha máte proti tomu šest tisíc let starému státu, odkud pocházíte? Úplně se bojím domyslet. Aby v tom tak byla nějaká forma rasismu! Doporučil bych ještě jednu nepatrnou, téměř kosmetickou úpravičku Vašeho článku -

Vaši pohnutou historii vůbec nelze srovnat s historií Indiánů na severoamerickém kontinentu ani s historií Afroameričanů z doby otroctví a pozdější. Indiánům vzali jejich loviště a mnoho z nich deportovali do lovišť věčných bílí dobyvatelé za pomocí lstí, násilí a notné dávky zištné podlosti. To je historické dědictví po předcích, kterým se USA nemá moc co chlubit. Odsuzuji jej. V případě Afroameričanů již nešlo o vyvražďování bílými lidmi pro etnickou odlišnost, ale o notně drastický a krutý dovoz pracovních sil, při kterém na moři zahynulo cca 60-70( nucených imigrantů, zbytek pak pracoval v ponižujícím otrockém postavení na plantážích. Ani s tím nesouhlasím. A současné problémy s dnešními Afroameričany způsobili bílí předci dnešních Američanů, kteří do Ameriky černé otroky dovezli. Vaši předkové však do Evropy přišli dobrovolně. Přikočovali. Nikdo je nevyháněl z Panjabu se slovy: "Marš do Vysočan!" Setkali se s přijetím veskrze nevlídným, rychle přerůstajícím ve velmi otevřený odpor vůči jejich pobytu v Evropě - snaha zamezit či zakázat jejich kočování, případně násilné deportace. Byla taková doba a tehdejší vládci prostě neviděli rádi poddané toulat se krajem, aniž by si plnili své nevolnické či daňové povinnosti. Ponechám na Vašem vysvětlení, proč se Cikáni ( výraz Romové platí až od Prvního světového romského kongresu v roce 1971 ) s jednoznačně odmítavým stanoviskem setkali všude, kam přišli, pochopitelně byla na vině opět většina, která nedovedla posoudit přínos Vašeho připutovavšího etnika, jež se po dlouhých sedm set let odmítlo přizpůsobit mravům a zvyklostem zemí, do kterých na základě svobodného vlastního rozhodnutí přišli, ani se nehodlali vrátit do země svých otců a matek, přestože v Evropě byli vystaveni všemu myslitelnému trýznění dle tehdejšího soudního řádu, které je mělo donutit k asimilaci či odchodu. Z toho nabývám domnění, že se Vašim předkům v Evropě muselo opravdu hodně líbit, jestliže takový teror dobrovolně snášeli.

Neschvaluji vyvražďování Cikánů v koncentračních táborech fašistického Německa. Ano, to byla genocida. Neschvaluji ani rasové vraždy z rasových pohnutek. Který kretén proboha zabíjí v Čechách Japonce? A - pochopitelně - vůbec kohokoliv? Jen bych ještě uctivě požádal o sdělení, zda je skutečně platné romské přikázání - Rom Roma neokradeš. Pak by totiž veškerá majetková trestná činnost Romů byla namířena proti bílým a to by znamenalo jistý náznak, řekl bych, možné souvislosti, hmhm, s určitou formou v podstatě jakéhosi skrytého téměř jako - rasismu.

Barvu Vaší pleti Vám pochopitelně nevyčítám. Cestující pražskou tramvajovou linkou číslo 22 sice tento znak používají jako jisté vodítko pro míru ostražitosti, ale to jen proto, že jsou rasisti. Demaskující působení téže stejně trápí jen určitou (asociální) část Vašeho etnika a díky Vašemu slibně se rozbíhajícímu národnímu obrození i toto brzy zcela vymizí. Co dodat na závěr - slibujete vděk za každou radu? Jsem přesvědčen, že si jej plně zasloužím, považte sama. Pro začátek bych doporučil Desatero přikázání a snahu něco dokázat.

Srdečně Váš fanoušek

Josef Pospíšil

P.S. Teď upřímně. Yula Brynnera si vážím. Přesně tohle jsem měl na mysli. Čím více budete mít mezi sebou takovýchto osobnosti, tím více příznivců budete mít. Uznání však nelze vynutit. I z Vaší rozšiřující se intelektuální vrstvy mám radost. Je-li to pravda, co si přát víc. Asi jen to, aby Vaši intelektuálové byli vzorem pro ostatní Romy a nedělali si ze svého romství trafiku, jako - no prostě jako někteří.

P.P.S. Poté, co jste mě upozornila, že pan Giňa ml. není komik, jak jsem se mylně domníval, ale opravdický hlasatel, už si vážím i jeho. Tak vidíte, jak mi to jde!!!

Poznámka JČ:Mladý Ondřej Giňa - na rozdíl od některých jiných pracovníků zpravodajství České televize, kteří nemají vysokoškolské vzdělání, studoval na vysoké škole - na Central European University v Budapešti.

Reakce na článek ze dne 9.6.2000

Vážená paní Aleno,

jestliže je předmětem diskuse problematika romská, což je, nechápu Váš údiv nad tím, že Vás vyzývám, abyste pomohla řešit konkrétně romskou sociální problematiku adoptováním konkrétně romského odložence z dětského ústavu, jste-li tak antirasisticky zaměřená, jak tvrdíte. Kdybych Vás vyzýval, abyste se starala o osiřelého tuleně, když brojíte proti rasismu a ne proti praktikám kožešnického průmyslu, chápal bych Vaše překvapení. To by - pochopitelně - nemělo souvislost. Vy jste však vytáhla do svatého tažení proti mým "naprosto patologickým" článkům týkajícím se právě tohoto etnika. Nikde jsem nepsal, ani nenaznačoval, že mám na mysli odebrání dětí rodičům. To jste vymyslela Vy a hned jste mě za to napadla. Zajímalo mě, jak daleko jste ochotna ve své podpoře Romům zajít. Zatím jste pouze nazvala rasistou člověka, který se nerad stává hlasatelem nepříjemných pravd. To ale asi bude tak všechno, viďte?

Z problémů sociálních dělají problémy převážně vlastní právě Romové - opět to nepáše Pospíšil. Když srovnáte jejich podíl ve společnosti a podíl jejich potomků v kojeneckých a dětských ústavech, zjistíte dosti děsivou skutečnost. Půlka odložených dětí je romského původu. Neodložil je Pospíšil, odložili je Romové. Nepoměrně větší podíl romských matek než matek neromských v naší společnosti se zachová jako - řekněme - kukačka. Tady nejde o pár asociálních neromských rodin, které znáte. Tady jde o nadbytek asociálních romských rodin, které určitě neznáte, jinak by Vaše rozhořčení nemělo takovou jiskru. Dělíte lidi na slušné a ostatní. Proč ne. Myslíte ale, že údaje o tom, v které skupině je jaké zastoupení, jsou škodlivé? Nemyslíte, že právě na základě těchto údajů by se ti, kterých se to nejvíce týká, měli snažit o nápravu, namísto aby pouze vydávali zlobný pokřik typu postřelená husa?

Kdyby mě někdo házel do stejného pytle s nájemnými vrahy a tuneláři, moc bych se smál. Ani bych se nehájil svým rejstříkem či procentuálním poměrem bílých vrahů k bílým nevrahům. Jen bych se smál.

Nesmál jsem se po roce 89 v německém a rakouském pohraničí, když jsem v obchodem četl neumělou češtinou psané výstražné tabule týkající se krádeží. Styděl jsem se za Čechy. Mluvil jsem německy a ani ve snu by mě nenapadlo něco čmajznout. Také jsem ale nekřičel, že dotyčný obchodník je rasista. Trpěl krádežemi, ne xenofobií. A jestliže se nám ( snad ) již podařilo své sousedy přesvědčit, že ne všichni Češi jsou zloději, musela, musí, či ještě bude dlouho muset iniciativa vycházet od nás. Němci si akorát s povzdechem pořídili více personálu, kamery a čárové kódy. Od opakovaně okrádaných podnikatelů by první krok čekal asi jen opravdu nenapravitelný idealista.

Jsem velice rád, že se, jak tvrdíte, neschováváte za všemocný a vševysvětlující termín rasismus, kterým často Romové a jejich obhájci ospravedlňují asociální jednání této skupiny v míře větší, než obvyklé. Tak to jsem Vás osočil nespravedlivě a hned se za to radostně omlouvám. Radostně proto, že jsme tím pádem stejného názoru - t.j. za své asociální jednání ( v míře větší, než obvyklé ) si mohou Romové sami. Nikdo je k asociálnímu chování nenutí. Je to otázkou volby. Velice fandím slušným romských rodinám a moc si přeji, aby jich bylo co nejvíc. Přeji si, aby byly slušné všechny!

Míru zdar Pospíšil

P.S. Jinak s Vámi souhlasím ještě: - v kauze Matiční ulice - ani já ji neoznačuji za problém rasový. ( Váš příspěvek v Britských listech ze dne 2. června 2000 ) - ve Vašich úvahách o neplatičích ( dtto ). Divíte se?

Robert Izak

Za základ vezmeme můj článek s Vaším komentářem.

Skutečnost, že "Romové - stejně jako všichni jiní lidé - mají plné právo na to, aby byla respektována jejich lidská důstojnost a aby nebyly přenášeny prostřednictvím kolektivní viny případné asociální přestupky na všechny Romy, jen proto, že všichni mají tmavou pleť" je princip se kterým naprosto souhlasím a ani v článcích které u vás vyšly a které jste odmítl, jsem nenašel opak. Zejména ale tady nikdo v celé polemice nemluvil o pleti. Naopak, mluví se o nepřijatelném životním způsobu který poškozuje nejen spoluobčany Romů - byť by byli pleti fialové s puntíkama - ale i Romy samotné. Tím, že používáte barvu pleti jako zástěrku pro vážné problémy, se ukazujete i nečestní vůči těm, které údajně obhajujete.

Takže v tomto smyslu má Karolina Bánomová nulaprocentní pravdu. A právě proto, že "každý má právo na lidskou důstojnost" nemá právo p. Bánomová urážet druhé a označovat je za rasisty. Už proto že to vyžaduje od druhých.

Tvrzení, které mi pan Čulík podsouvá "že Romové v ČR si slušné chování a zacházení od většinové společnosti teprve musejí zasloužit", je šokující zejména proto že je lživé. Nechť soudný čtenář porovná s originálním citátem: "Čili opět potvrzení jedné veledůležité zásady, že úctu si nelze vynutit, tu si lze pouze zasloužit." Takže ne zacházení, ale úctu pane Čulíku! Mohu s vámi zacházet pěkně ale úctu k Vám mít nemusím a obráceně. Vaše silná touha překrucovat je patrně hnána neschopností smířit se s jiným názorem. Vaše škoda.

Rodině Giňových popřejeme pěkný pobyt v libovolné restauraci v Česku a jen podotknu, že nešlo o "vstřícné marketingové akce" anobrž o návrh a to ještě návrh k legraci, vtipu, nadsázce. Že jste to nepochopil Vám nevyčítám, utvrdil jste mě nicméně, že i kdybych mluvil jazyky andělskými, tak to není - pro Čulíky & Co. - vůbec nic platné.

A přišla chvíle pro citát. Je tentokrát z politické závěti Českému národu od Františka Ladislava Riegera a hodí se vskutku pro občany všech pletí - takže nic tendenčního pane Čulíku:

"...nedal svésti vášni ke křivdění komu jinému; přeji mu, aby dbaje vždy jen rady mužů ve všem čestných a skutky vlasteneckými osvědčených, nedbal na slova zvučná a hesla jalová, jeho samolibosti lichotící, jakáž pronášejí často lidé nezralí, mravnosti pochybné, anebo sobcové, zisku, populárnosti a moci politické žádostiví; radím mu aby důvěřoval hlavně vlastní síle - ovšem správně oceněné, aby nepřeceňoval sil svých a nepouštěl se do podniků pošetilých, samo bytí jeho ohrožujících, jsa toho vždy pamětliv, že jen poctivou prací duchovní i hmotnou, a i tu jen postupně sice, ale bezpečně založí si lepší budoucnost." (časopis Zlatá Praha, 1903, 20. číslo, str. 231)

Nebudu v dalších úvahách pitvat jiné články z BL, neboť shora uvedený rozbor považuji za dostatečně průkazný, kterak vydavatel "zvažuje každé slovo, než je napíše". Současně to považuji i za zbytečné, neboť je plýtvání časem něco dokazovat aby to vzápětí bylo rozcupováno a překrouceno p. Čulíkem. Hledání pravd bylo vždy namáhavé ale obávám se, že v tomto případě i poněkud bezcílné. Jistě, zajímám se o to co se děje v mé zemi, ale nyní už se o to nezajímám prismatem Britských listů, ale třeba časopisu Reflex. A to je celé.

To nejpodstatnější na závěr:

Použil jste bez mého svolení článek, který jsem Vám poskytl a poslal ho dále, podle Vašich slov, Helsinskému výboru kongresu Spojených států amerických. Porušil jste tak nejen autorská práva, která jsem Vám neudělil, stejně jako jste se dopustil vážného prohřešku tím, že jste některé části článku přeložil svévolně, vyjmul části textu z kontextu a zvýraznil bez souvislosti Ty, které se Vám hodily. Považuji to za neoprávněnou manipulaci s mým autorským textem a žádám: a) Abyste poskytl p. Izakovi originální text zaslaný Helsinskému výboru kongresu Spojených států,

b) Zveřejnil nejméně tuto část textu tohoto článku v nejbližším vydání BL,

c) Omluvil se p. Izakovi a tuto omluvu zveřejnil v nejbliším vydání BL,

d) Poskytl co nejdříve vysvětlující komentář Helsinskému výboru kongresu Spojených států včetně příloh jmenovaných výše.

Robert Izak