pondělí 19. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Iracionální aspekty česko-romského antagonismu:
  • Češi mají pocit, že jsou k nim všichni neféroví (Jan Martinek) Česká televize:
  • Dvě témata, osm hostů, šedesát promarněných minut: Rozpaky z nového moderátora pořadu ČT V pravé poledne sílí (Tomáš Pecina)
  • Stížnost Radě ČT: Ředitel ČT požadoval porušení zákona o ČT a měl by být odvolán
  • Jak to "ve skutečnosti bylo s nátlakem Václava Klause na ČT" (Jana Dědečková)
  • Juliana poznamenává: Problémy orlů z hlediska šedé myši
  • Miloš Rejchrt psal o Prorokovi do Lidových novin (Jan Čulík)
  • Rada ČT učinila chybu, že hned nezveřejnila zápis z jednání v Ostravě (Jana Dědečková)
  • Veřejné rozvažování: Jana Dědečková polemizuje s Milošem Rejchrtem
  • Tisková zpráva ČT, kterou šéfredaktor zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl zveřejnit v Událostech
  • Co si myslet o dramatickém vývoji v redakci zpravodajství České televize v posledních dnech(Tomáš Pecina) CME a CET 21:
  • Dopis Martinu Chalupskému: Opravuji poslední zprávu CET 21 (Michal Donath, CME) České podnikatelství v zahraničí
  • Viktoru Koženému zmrazil soud majetek (New York Times) Sportovním fandovstvím ku zdraví:
  • Násilní angličtí fotbaloví fanoušci v potyčkách s policií O přijímacích zkouškách na právnickou fakultu UK
  • Kniha stížností (Jan Novotný, Literární noviny) IPB:
  • IPB (Ivan Hoffman)
  • Hlupáctví v Čechách (Jiří Jírovec) Američané v Praze:
  • Báječní muži na létajících strojích (Tomáš Horyna)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Naléhavá prosba o pomoc.Píše Jana Tichá:

    Vazeny pane Culiku,

    obracim se na Vas s prosbou o pomoc. Muj pritel v Kanade ma velke problemy se svoji dcerou. Je psychicky nemocna, presto kanadske urady jeji pripad resi neustalym veznenim misto toho, aby ji bylo umozneno se seriozne lecit. Cela jeji historie je popsana na: www.helpdita.8k.com, ale o tomto vebu vi jen malo lidi. Jde o mladou zenu, ktera si sama nedokaze pomoci, a to, co s ni delaji kanadske urady, je bezvychodne, podle me skonci sebevrazdou.

    Nabizela jsem priteli, abychom ji prevezli do Cech a zaridili ji leceni v Cechach, ale ma to spoustu uskali. Ta nejvetsi prekazka je, ze by s tim musela souhlasit, a ona si nepripousti, ze by leceni potrebovala, a pak...dost dobre si nedovedu predstavit jeji prepravu letadlem, snad jen pod lekarskym dohledem a spoustou sedativ.

    Pritel si uz pres rok dopisuje se vsemi moznymi urady v Kanade, ale vysledek je temer nulovy. Mam pocit, ze v Kanade takto postizene lidi uklizeji do vezeni, aby neprekazeli. Ale nikdo jim nechce pomoci. Mozna by stacilo uvest jen na Vasich strankach odkaz, pritel je uz zoufaly, nevi na koho se obratit.

  • Poněkud malé odškodné za špatně provedenou operaci. 1950 korunami odškodnila liberecká pobočka České pojišťovny Růženu Artyskovou z Varnsdorfu za potíže, které jí vznikly po gynekologické operaci v Lužické nemocnici v Rumburku. Paní Artysková se podrobila loni v září běžnému zákroku, ale je dosud v pracovní neschopnosti a péči neurologů. Kdy se jí vrátí zdraví, lékaři nevědí.

  • V ČR rozhodují muži a většina lidí má technické či ekonomické vzdělání. Mezi osobami, které mají v ČR rozhodovací pravomoce, je 73 procent mužů a 27 procent žen. Vysokoškolské vzdělání má 63 procent řídících pracovníků, z toho 42 procent technické, 29 procent ekonomické a 31 procent jiné. Nejvíce lidí s rozhodovacími pravomocemi, 38 procent, je ve věku 40 až 49 let, 27 procent je ve věku 50 až 59 let, 22 procent je ve věku 30 až 39 let. Osm procent řídících pracovníků je ve věku do 29 let, pět procent má více než 60 let. Vyplývá to z průzkumu Sdružení GfK.

  • Kritizován Stanislav Gross. Ministr vnitra Stanislav Gross čelí kritice pravicových poslanců. Chtějí, aby odstoupil, že je prý spoluodpovědný za páteční zásah příslušníků policejní protiteroristické jednotky v pražském sídle Investiční a Poštovní banky, který poslanci považují za protizákonný.

  • Jak má vypadat rozhovor s generálním ředitelem české firmy? Podotýká Tomáš Pecina:

    Jeden takový otiskly Lidové noviny zde - z typografické úpravy ani z místa publikace v deníku přitom nevyplývá, že by se snad mělo jednat o placenou inzerci.

    Ten rozhovor je jedním slovem nenapodobitelný, od první věty ("Okouzlující bezprostřednost Eda Kingmana je obohacená nečekanou kombinací humoru a vřelosti") po závěrečný výčet chodů, které pan ředitel na setkání s redaktorkou pojedl.

    Napadá mě: jakpak by se asi líbil takový partner k rozhovoru panu Chmelíčkovi a strážkyni jeho mediálního obrazu paní Sedláčkové? Skoro bych řekl, že Lidové noviny na seznamu korektních publikací jsou.

    Mám pravdu, paní Sedláčková?

  • Veřejnoprávní Česká televize má zajímavý seznam korektních tiskovin, jimž jedině umožňuje rozhovor se svým panem generálním ředitelem. Britské listy mezi nimi nejsou.

  • Úřad vlády mlčí; to, že existuje jakýsi zákon o přístupu k informacím je mu jedno? V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - také podle zákona o přístupu k informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • Krize ve zpravodajství ČT. O tom, jak si Václav Klaus zjevně vyzkoušel, zda svou nezávislou linii míní Česká televize vážně, a jak to skončilo odchodem Romana Proroka i Zdeňka Šámala, píše v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review anglicky Jan Čulík na tomto místě.

  • Není třeba se učit cizí jazyky. Poznamenává Jindřich Pařík:

    Posloucham Radio Impuls. Delaji takovou anketu "Myslite si ze je dobre znat cizi jazyky?"

    Zaslechl jsem v aute pouze dve odpovedi: "Myslim ze by se vsicni na svete meli naucit esperanto. Nikdo by se nemusel ucit vic cizich jazyku. Ale co by pak delali ti ucitele, ze jo?" Pravila podle hlasu postarsi dama.

    Jiny muz mel nazor:

    "Myslim si ze normalni clovek cizi jazyky vubec nepotrebuje. Pri ty dnesni drahote se nikam do ciziny nedostane a u nas je stejne taky hezky. Rikam normalni clovek u nas cizi jazyk nepotrebuje, u nas se domluvi. To je jen pro ty "lepsi" lidi...."

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Iracionální aspekty česko-romského antagonismu

    Češi mají pocit, že jsou k nim všichni neféroví

    Jan Martinek

    Úvodem si neodpustím poznámku k diskusi v BL o  česko-romských vztazích. Nabyl jsem dojmu a snažím se mu i  uvěřit, že se účastníci této diskuse pomalu, ale jistě dopracují k poznání, že generalizování negativních zkušeností s některými našimi romskými spoluobčany na  celou tuto entitu je skutečně projevem rasismu (jsou různé projevy rasismu!), a že bez tohoto uvědomění není příliš naděje na zjednání nápravy, tj. plnohodnotného a smysluplného zapojení Romů do české společnosti, že to je základ, bez něhož nelze pokročit dál.

    V antagonismu Čechů k romským spoluobčanům cítím ale rozpor, který Čechům účinně brání dospět k výše zmíněnému poznání a ztotožnit se s ním. I  Češi mají své historické zkušenosti být v roli clena méněcenné entity určené, když ne přímo k fyzické likvidaci, tak k asimilaci. Jako laik bych řekl, že se s tímto problémem s určitými přestávkami potýkají od roku 1621. Zdálo by se tedy, že by jim tato jejich zkušenost mela účinně bránit v tom, dostat se do role utlačovatele - rasisty. Navíc českou historii nezatěžují takové excese, jako je koloniální nadvláda nad jinými národy, využívání clenu jiných národu k otrocké práci, jejich následná rasová segregace a mnohdy i fyzická likvidace pomocí státem tolerovaných či dokonce podporovaných rasistických organizací. A přesto je nyní málem celý (!?) český národ prezentován jako nejrasističtější národ v Evropě (viz různé zprávy a jednání EU). A to mu sdělují, tu více, tu méně diplomaticky zástupci právě těch států, jež se svým aktivním rasismem ve svých dějinách potýkaly, a které se s  jeho rezidui mnohdy nedokázaly plně vypořádat dodnes.

    Proč se tedy Češi do této podivné role presto dostali a proč si nedokáží připustit, že je to hlavně zásluha jich samých, a vytrvale lpějí na své zjednodušené pravdě, tj. že vším jsou vinni jenom oni (Romové) a je jenom na nich, aby sebe a tím i nás z této situace dostali?

    Vysvětlení pro tento postoj je nutno hledat i v jakési české "přecitlivělosti" na neférové jednání - podraz. Češi získali celou radu zkušeností s dějinnými podrazy, v historicky nedávné době to byl Mnichov 1938 (podraz Západu), 1945 Osvobození RA (z osvoboditelů okupanti), 1948 Únor (z vítězství lidu jeho zotročení), 1968 (z dějinného vzepětí zrada normalizace), 1989 Listopad (nebyli jsme jako oni a oni tedy takovými zůstali a patřičně toho využili, až se nelze ubránit dojmu, že všechno bylo jinak). Tyto události se samozřejmě projevují i v jiných oblastech života, názorech a postojích Čechů (každému národu udělují jeho dějinné zkušenosti predispozice pro jeho budoucí jednání).

    Jak to všechno souvisí s antagonismem Čechů k Romům. Jednoduše. Dle Čechů se na nich Romové dopouštějí podrazu tím, že je Češi "nejenom musí živit ze svých daní, chápat a omlouvat jejich nezájem o  vzdělání, práci, konformní a konzumní spořádanost, strpět a tolerovat jejich kriminalitu, ale navíc, když se s tím nechtějí smířit a vyslovují k tomu své výhrady a odsudky, tak se i veřejně přihlásit k tomu, že díky tomu jsou z nich rasisté". A aby toho ještě nebylo málo, tak "oni ti Romové jedni nevděční" emigrují a všude o Češích šíří ty "své vymyšlené báchorky o českém rasismu, aby díky této rasové kamufláži své emigrace pobrali maximum sociálních dávek hostitelské země". Takže, kdo je vlastně ten chudák, že? A to musí Češi k tomu všemu pomlčet o své chudobě, své zaostalosti, své ztrátě perspektiv, své nemožnosti se dovolat nějaké pomoci či spravedlnosti - to nikoho nezajímá, doma v ČR i v Evropě. Češi si musí přece pomoci sami. Proč to platí jen pro ne a ne i pro Romy? Co je to za podivně pokroucenou pravdu o soužití Čechů a Romů, jak se prezentuje Evropě a světu? S tím se nelze přece smířit, a tak stále více vítězí netolerance nad dobrou vůlí pomoci slabšímu a situace se dále komplikuje.

    To je to, co zásadně pokřivuje názorové a pocitové zrcadlo Čechům tak, že si vytvořili účinnou zábranu proti navození atmosféry národního česko-romského usmíření. To vede k absenci dobré vůle na straně Čechů a ke generalizujícím odsudkům celého romského etnika, k oné bariéře, která byť nehmotná, tvrdě fyzicky odděluje "bílé od černých" a nedává prakticky žádnému z Romů šanci na perspektivu slušného života v ČR. Kde není šance, není ani snaha si ji vytvořit. Nejde tedy o "romskou lenost a negramotnost", ale v první řadě o změnu společenského klimatu, a zde je na řade majoritní část společnosti. Od prvotních proklamací je nutno přikročit k  věcnému dialogu, k hledání postupných řešení. Jako příklad by mohl možná posloužit i článek v BL popisující hledání řešení romské otázky na  Slovensku. Asi i v něm všechny zveřejněné názory nejsou úplně v pořádku, ale je zde prezentována snaha jít do toho "s otevřeným hledím" - společne Romové i Slováci. Dočkáme se toho i u nás v Čechách nebo i tady nám Slováci ukážou, že jsou lepší?

    Je si nutno položit ještě jednu otázku, a  to: Jaké jsou zábrany na straně Romů, které zase jim účinně brání aktivně a rovnoprávně se zapojit do života většinové společnosti? Odpověď i na tuto otázku, lze najít v iracionální rovině chápání problému.

    Jak jsem se zmínil výše, Češi mají zkušenost s "historickými" podrazy, které ohrožovaly v mezních případech až jejich národní existenci. Dokázali se s tímto nebezpečím vypořádat převážně typicky českým způsobem - přizpůsobením, kolaborací, přetvářkou, lokajstvím, švejkováním - viz v nedávné minulosti tzv. normalizace atd. - samozřejmě přeháním, jistěže jsou světlá místa i v naší nedávné i dávné historii a  odvážní a čestní Češi, těm se omlouvám, záměrně zjednodušuji). Ve stejném životním prostoru sdíleli s  Čechy životní osudy i cikáni (nyní Romové), ale ti byli vždy ohroženi na své fyzické existenci, a také byli často i ve velkém fyzicky likvidováni (a podíleli se na tom i  Češi - nebylo trestné v dávných dobách cikána zabít, poštvat na něho psy; nebo nyní již známý tábor v Letech). Romům nikdy nepomohla žádná jejich snaha o přežití v té podobě, jak ji provozovali Češi. Tyto negativní zkušenosti uvedly Romy do vnitřní pocitové izolace, v níž se vymezili k  okolní společnosti. Neusilovali o zapojení se do společnosti, protože to bylo něco, o čem věděli, že toho nemůžou nikdy dosáhnout. A většinová společnost je v tomto jejich sebezáchovném izolacionalismu jenom utvrzovala a i nyní nadále utvrzuje. Nejenom historická zkušenost Romů z  česko-romského soužití je zábranou aktivního východiska k  nápravě nepříznivého stavu, ale i něco dalšího, a to neschopnost Romů programově a trvale přistoupit na schizofrenní životní styl většinové společnosti a ztotožnit se (sžít se) s ním. Na rozdíl od Čecha Rom neumí přijímat dlouhodobě nedůstojnou životní roli, tím nemyslím chudobu a  nevzdělanost, ale život v přetvářce a neupřímnosti (je nutno odlišovat od lidské schopnosti lhát, podvádět, účelově se přetvařovat apod., tyto negativní lidské charakterové vlastnosti Romové ve vztahu ke gadžům účelově používají ve své snaze o přežití - obhájení holé existence - není to myšleno jako omluva, ale konstatování faktu, že jim mnohdy nic jiného nezbývá, nakolik se je majoritě podařilo vytěsnit na samý okraj společnosti či za ni. Nelze přistoupit na  zjednodušování, že všechno je jenom a jenom vina Romů, viz účelové porovnávání Romů, Židů, Vietnamců apod. Vše je složitější a toto pojednání usiluje o určité vymezení této složitosti.) Každý víme, jak to funguje v  moderní společnosti, málokomu se podaří si zachovat vnitřní a vnější integritu, tj. být za všech okolností sám sebou a podle toho jednat a žít a cítit a kupodivu to málokomu nějak viditelně vadí a překáží v jeho životě (je ovšem mnoho šidítek, které si moderní člověk vytvořil, a které mu nedovolí si kvůli tomu "naplivat si do tváře" - konzumní styl života, charita, proklamativní náboženství, ideologie a politika atd.) Dle mého názoru by Rom sám se sebou nevyžil, kdyby nemohl za všech okolností být právě sám sebou. Rom tedy nikdy dobrovolně nepřijme tuto "civilizační nemoc lidské duše", protože by ji nepřežil a i kdyby ji přežil, ztratil by kontakt se svými lidmi, stal by se odpadlíkem a vyvrhelem bez zakotvení. Možná v  Romech zůstalo více, v dobrém slova smyslu, z přírodních národů než v nás. Nebo je to spíš důsledek toho, že byli Romové vyloučeni z participování na "vymoženostech bílé civilizace", a tak si zachovali více původních "syrových" lidských vlastností, např. spontaneitu, přímočarost, citovost apod.? Velmi bych přivítal, kdyby se k  těmto mým, dá se říci, hypotézám někdo z Romů či profesionálních znalců romského národa vyjádřil. Asi to bude obtížné, jedná se o téma, které předpokládá maximální otevřenost na jedné straně a upřímné pochopení na straně druhé. A Internet je příliš anonymní k takovému počínání.

    Náprava česko-romských vztahů musí vycházet u Čechů z poznání, že přezíravý odsudek Romů je ta hlavní překážka, kterou musí ve svých srdcích a myslích odstranit. Romové by se naopak měli aktivně chopit každé jím nabízené pomoci a rozvíjet ji ke svému prospěchu a tím i ku prospěchu celé společnosti, tj. opustit roli pouze pasivního příjemce - žadatele o pomoc, a tím dokázat Čechům, že chtějí být jejich rovnocennými partnery, že české země pokládají i za svůj domov a  chtejí se podílet na jejich rozvoji. To by mohl být začátek cesty k vzájeěné toleranci, respektu a soužití.

    Na závěr si opět neodpustím pár poznámek. Jednak k článkům pana Pospíšila. Doufám si rozumět tomu, proč byly napsány a jak byly napsány. Sám jsem podobné postoje a názory kdysi v BL prezentoval (i když ne s  takovou nadsázkou a přezíravým sarkasmem). I já jsem byl nemile zaskočen tím, že tyto mé názory byly panem Culíkem prezentovány jako rasistické. Snažil jsem se pochopit, co pana Čulíka k takovým závěrům o mém myšlení a názorech vede. Rozhodující bylo to, že jsem si uvědomil, že nejde jenom o způsob uvažování a o názory jako takové, ale o to, k  jakým perspektivním východiskům to které uvažování a  názory vedou. Mýlit se je lidské a není projevem zbabělosti tuto chybu přiznat a snažit se ji napravit. Nejde o to, co bylo, ale o to co bude! (Toto není myšleno jako výzva k  veřejnému pokání pana Pospíšila :-). Spíš je to veřejné přiznání mého omylu.)

    Jako problematická a  kontraproduktivní se mi jeví antirasistická reklamní kampaň. Míjí se účinkem. Český rasismus není založen na barvě kůže (s výjimkou rasismu prezentovaného militantními skiny), ale na přisouzení asociálně nepřizpůsobivého chování jednotlivce (jednotlivců) celému jednomu etniku (shodou okolností snědé barvy kůže). Díky tomuto generálnímu odsudku pak následně dochází k sociální segregaci celého tohoto etnika ve většině oblastí společenského a  hospodářského života. Současně vzniká jakási společenská poptávka po násilí na takto "onálepkovaném" etniku, kterou realizují různé militantní organizace za  neúčinného odporu státní moci. Výsledkem je bezvýchodná situace, kdy je většina utlačovaného ( znevýhodněného) etnika trvale zbavena možnosti legálně si obstarávat zdroje pro svou existenci, často jsou tito lidé i terčem fyzických útoků, východisko pak hledají členové této minority v emigraci (není nutno rozlišovat, zda se jedná o emigraci za sociálními dávkami či za novou nadějí na lepší život v  tolerantnější společnosti). Antirasistickou kampaň je nutno postavit na jiných základech a to na vyprovokování komplexnějšího pohledu majority na problémy její romské minoritní části, který by vyústil v poznání a  presvedčení, že je čas aktivně se podílet na  pozitivních změnách (náměty jak pojmout takovou kampaň bych mel, jsem ochoten je sdílet s případným zadavatelem kampaně).Věřím tomu, že Romové sami to již takto vnímají (ne-li, je to naše společná budoucí tragedie!) a  jsou připraveni vzít osud do svých rukou. Dejme jim k tomu proto šanci.

    PS. Jsem si vědom toho, že mi možná přijdou odpovědi, které tvrdě, možná nevybíravě až vulgárně odsoudí mé názory, i na takové odpovím, ale slušně a s maximální tolerantností. I forma sdělení vypovídá o obsahu tohoto sdělení a o jeho autorovi. Máme-li poznat realitu a svou pozici v ní, pak bychom ji měli přijímat takovou, jaká skutečně je a ne si ji výběrem upravovat. Bez komplexního pohledu bývá analýza a závěry na  ní postavené mimo realitu a tím k ničemu.


    Dvě témata, osm hostů, šedesát promarněných minut

    Rozpaky z nového moderátora pořadu ČT V pravé poledne sílí

    Tomáš Pecina

    "Dnes vám chceme nabídnout, doufám že, příjemnou změnu. V hodinové diskusi se budeme zabývat ne jedním, ale dvěma tématy: tím prvním nemůže být nic jiného než současná situace v Investiční a poštovní bance; v druhé polovině, už v jiném složení diskutujících hostů, se budeme zabývat svobodou projevu a svobodným přístupem k informacím na pozadí dvou kontroverzně přijímaných knih - Mein Kampf a KATO, s podtitulem Příběh opravdového člověka," zahájil v charakteristicky rozšafném, pomalém a stále dost netelevizním stylu Antonín Zelenka své druhé vystoupení na obrazovce České televize.

    Proti minulému týdnu došlo v Zelenkově projevu k určitému pokroku: hovořil poněkud rychleji a své hosty už nevyvolával jménem jako učitel žáky. Témata byla ovšem složitější a bylo jasné, že zejména první téma bez důkladné přípavy vyšumí do ztracena a divák od obrazovky odejde s oprávněným pocitem, že si z něj televize udělala dobrý den.

    Ekonomický novinář nemá v našem diskusním pořadu co dělat - této letité zásadě se Zelenkův tým nezpronevěřil ani tentokrát. Proti ministru financí Mertlíkovi a zástupci centrální banky Niedermayerovi usedla proto Libuše Benešová, senátorka za ODS (nevěděl jsem, že paní Benešová je fundovanou odbornicí přes bankovnictví) a bývalý ministr financí Tošovského vlády a nynější poslanec Unie svobody Ivan Pilip.

    Úvodní materiál (komentář k němu namluvil sám Antonín Zelenka) byl, jak se dalo očekávat, upovídaný, neadresný a povrchní. Ve stejném duchu pokračovala debata. Ministr Mertlík se do kamery neustále ušklíbal a za celých třicet minut neposkytl divákům jedinou cennou informaci, kromě spekulací, kolik by krach IPB stál, nebýt moudrého rozhodnutí ČNB o nucené správě.

    Když Mertlík začal Libuši Benešové hrozit trestním stíháním (což v době vyšetřování "ministerských nepřátel" Vachalovského a Boka není tak úplně nevinná hrozba), moderátor nebyl vůbec schopen reagovat a ze strachu, že by debata mohla být zajímavá, úslužně posunul téma jinam. Ivan Pilip se držel při zdi, Libuše Benešová - evidentně indisponovaná svou neodborností v probírané tematice - svá vystoupení formulovala spíš obecně, jako svého druhu nezávaznou stranicko-volební agitaci.

    Před svou první volbou americkým prezidentem řekl George Bush do kamery: "Read my lips: no new taxes (Odezírejte mi ze rtů - nebudou žádné nové daně)", a americká média to pak opakovala do omrzení kdykoli se zdálo, že slib bude (opět) porušen. Zemanův (mimochodem extra-hloupý) předvolební výrok "ani korunu do bank" jsme z České televize neslyšeli jinak než v parafrázi ani jednou. Místo toho se včera v televizní debatě nehorázně a nekontrolovatelně žvanilo.

    Charakteristické je, že za celou dobu nepadlo ani jedno jméno konkrétní osoby spojené s vývojem v IPB a s jejími potížemi. Procházka? Tesař? Vazby banky na TV Nova a na špičky ODS? Konkrétní příklady tunelů v bance? Takové otázky diskutujícím evidentně nebyly po chuti a Česká televize vyšla opozičně-smluvnímu přání plně vstříc: někdo možná udělal chybu, ale už je to za námi, dohodli jsme se a ty, občane, můžeš nejvýš mlčet a celé představení nám pak ze svých daní zaplatit.

    Druhá půlhodinová debata slibovala otevřený střet mezi vydavateli indexové literatury a jejich protivníky. Nic takového se ale nekonalo: ani vydavatel Zítko, ani Přemysl Vachalovský/John Bok nebyli panem Zelenkou shledáni salonfähig a do debaty byli připuštěni pouze poslední dva jmenovaní, a to jen v krátkém předtočeném šotu.

    Fraška, která se na obrazovce odehrála, pak pamětníkům musela dát vzpomenout debatní pořady o Chartě 77. Jediný zajímavý dotaz přišel od telefonujícího diváka: četli všichni čtyři diskutující pánové Mein Kampf a pokud ano, proč v tom tedy brání ostatním? Přeuctivý moderátor pořadu ovšem na odpovědích ani u jednoho účastníka netrval.

    Pokrok proti Prorokovým debatám? Ta nuda je teď sice mnohem větší, ale, řekl bych, jaksi kultivovanější...


    Stížnost Radě ČT na generálního ředitele České televize

    Ředitel ČT požadoval porušení zákona o ČT a měl by být odvolán

    Tomáš Pecina

    Rada České televize
    Fax: (02)61213971
    18. června 2000

    Re: Stížnost na ředitele ČT

    Vážení,

    podle kombinovaných informací ČTK, teletextu ČT a denního tisku (mj. Mladé fronty Dnes, Lidových novin a Britských listů) dal ředitel České televize pan Chmelíček dne 15. června t. r. prostřednictvím ředitele zpravodajství pana Hodače pokyn, aby byl do pořadu Události zařazen přibližně dvoustránkový text stanoviska vedení ČT, a to v nekomentované podobě, formou čteného textu. Když šéfredaktor zpravodajství pan Šámal odmítl tento příkaz splnit, pan Chmelíček vůči němu uplatnil postih podle § 53, odst. 1, písm. b), zákoníku práce (tj. zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně).

    Z platné zákonné úpravy, zejména ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a zákona o České televizi, lze usuzovat, že ČT má právo zařazovat v závažných případech do vysílání svá vlastní stanoviska, avšak jedině způsobem, který není v rozporu s požadavkem vyváženosti a nestrannosti informací a podmínkami výkonu veřejné služby, tedy např. ve zvláštním bloku výrazně odděleném od běžných pořadů. Zařazení textu prohlášení do hlavního zpravodajského pořadu, na který jsou kladeny z hlediska vyváženosti a objektivity informací zvýšené nároky, by byl s těmito zákonnými požadavky zjevně v rozporu, a kdyby pan Šámal pokynu uposlechl, porušil by tím ustanovení § 73, odst. 1, písm. c), a § 74, písm. f), zákoníku práce.

    Proto podávám Radě ČT stížnost na ředitele ČT a navrhuji, aby v případě, že se Rada ztotožní s výše uvedeným stanoviskem, byla vzhledem k mimořádné závažnosti okolností a následků případu zvážena možnost ředitele České televize odvolat v průběhu funkčního období podle § 9, odst. 4, zákona o České televizi.

    S pozdravem,

    Tomáš Pecina


    Česká televize a jednání a postoje Rady ČT

    Jak to ve skutečnosti bylo s "nátlakem Václava Klause"?

    Tuto informaci poskytla Britským listům Jana Dědečková z Rady ČT:

    Klaus se vůbec nedohadoval, zda přijde do vysílání. Klaus odmítl účast, protože v té době se měl vracet ze zahraničí. Ale Prorok mu několikrát volal a naléhal, že účast již přislíbili ostatní hosté s tím, že ve studiu nechá prázdnou židli. Klaus si stěžoval u Chmelíčka na nevhodnost Prorokova chování. Přesto vše Chmelíček trval na tom, že ho nemůže nikdo nahradit v této sestavě a diskuse bude probíhat ve třech s omluvou a prázdnou židlí. Klause rozzlobilo, že v televizních upoutávkách na pořad bylo avízováno, že účast přijal. Protože ČT ani po dvou dnech upoutávky nezměnila a Klaus se vrátil ze zahraničí dopoledne, rozhodl se do studia přijít, aby židle nebyla prázdná. Není třeba v této věci spatřovat politický tlak, spíše nedostatek komunikace.

    Poznámka JČ:Bylo-li to skutečně tak, tak to ovšem nevysvětlily žádné sdělovací prostředky, včetně České televize a jejího slavného, neodvysílaného komuniké (které přinášíme, viz níže).

    Kromě toho, jak byla ta zpráva zformulována (prý ji kromě pana Trávy psala i paní Sedláčková) - že neobsahovala skoro žádné informace a vůbec nepůsobila důvěryhodně, se prostě NEDĚLÁ to, že funkcionář napíše komuniké a to se komunistickým způsobem přečte na obrazovce, podobně, jako když před více než dvaceti lety hlasatelky nadávaly neosobními komuniké "zaprodancům a ztroskotancům" z Charty 77.

    Chmelíček mohl situaci snad zachránit, když už Jiří Hodač udělal tak strašnou chybu a odvolal Romana Proroka hned po Klausově nátlaku, kdyby býval osobně šel do Událostí či lépe do Jednadvacítky a podrobil se tam přímému rozhovoru - nebo kdyby podobný rozhovor poskytl třeba Britským listům. Je totiž zapotřebí, aby Chmelíčkovi někdo dával tvrdé otázky na tělo (mluvím v této souvislosti s Britskými listy nikoliv, abych jim dělal reklamu, ale protože nikdo jiný v ČR tvrdé, racionální a věcné otázky nemá ve zvyku dávat) a Chmelíček i ČT strašně potřebují, s aby bylo vidět, že dokáže ředitel ČT takovým razantním otázkám, jaké dávají BL, přesvědčivě čelit, aby nad nezávislým reportérem přesvědčivě ředitel v debatě zvítězil. Kdyby takto vystoupil Chmelíček třeba v Jednadvacítce (pokud by našel schopného moderátora,který by ho byl schopen kriticky zpovídat a nebál by se ho) rozhovoru by měla předcházet osmi až desetiminutová reportáž která by skandál shrnovala ze všech úhlů pohledu: měli být interviewováni Klaus, Jakl, MFD, Prorok, Šámal.

    Šámal měl být vyhozen nikoliv proto, že neodvysílal Chmelíčkovo "komunistické" komuniké, ale proto, že o celé věci ve vysílání ČT otevřeně neinformoval ODE DNE, KDY BYL PROROK VYHOZEN, a tak selhal na celé čáře jako novinář a podvedl vlastně veřejnost, protože jí nepodal spolehlivé a úplné informace o jedné z nejdůležitějších záležitostí na české mediální scéně.

    Tomáš Pecina má pravdu, když konstatuje (na jiném místě těchto BL), že vzhledem k tomu, že Jiří Hodač Proroka vyhodil hned po Klausových stížnostech, si strašlivě naběhl a znemožnil se. Jak proboha mohl něco tak neobratného a nepromyšleného udělat, i kdyby to býval udělal v dobré vůli? Bylo přece jasné, že jestliže Hodač okamžitě na hodinu odstraní Proroka poté, co si na něho stěžoval Klaus, bude to tvrdá rána důvěryhodnosti České televize i jemu samotnému!! Oni ti lidi vůbec neuvažují dopředu?

    Nemám ovšem naprosto žádné pochybnosti, že podpora, které se dostalo v kuřárně ČT Šámalovi, je účelová a kamarádšoftská a s úsilím o  dobrou žurnalistikou nemá naprosto nic společného.


    Juliana poznamenává:

    Problémy orlů z hlediska šedé myši

    (Roman Prorok před časem napsal Britským listům na kritický článek, týkající se jeho osoby, že "orel much nelapá".)

    Vazeny pane Culiku,

    v sobotu byly plne Lidovky "vzpoury" redaktoru CT, ale musim se priznat, ze je mi vysledek celeho deni celkem lhostejny. Tak jako orli nelapaji mouchy, jsou sede mysi lhostejne osudy orlu.

    Myslim, ze co se tyka patecnich BL, pravdu mate bohuzel i Vy i Tomas Pecina: v CT patrne vladne "kamaradsoft" a je tam i spatny management na ruznych urovnich. Myslim, ze at zvitezi jakakoliv strana, zpravodajstvi se nezlepsi. Nemyslim, ze tam nekomu jde o sluzbu obycejnemu cloveku, takze nevim, proc bych se osudy jednotlivych protagonistu mela vzrusovat. Dojem, ze je prosty clovek nezajima a ze jsou nad neho povzneseni, jsem ziskala jak ze zpusobu jejich referovani, tak z odpovedi ruznych redaktoru ctenarum BL (napr. V. Leporske).

    (Z televiznich zmen jsem litovala pouze odchodu A. Stroehleina, ale tenkrat jeho odchod i odchod J. Bobosikove jejich kolegum vubec nevadil. Parkrat jsem ale v zahranicnich novinach videla odkaz na Stroehleinuv internetovy casopis Central Europe Review (odkazy na politologicke analyzy CT jsem nezaznamenala), takze si myslim, ze jeho odchod byl ztratou pro CT, nikoliv pro neho.)

    Myslim, ze zadne ze soupericich stran nejde o to, aby byla stanovena nejaka pruhledna pravidla, ktera by platila obecne. Plati zasady, ktere jsou vyhodne pro ty, kdo maji momentalne navrch. Pak, kdyz je odstavi nekdo silnejsi, zacnou bojovat za demokracii. To ale neni specialita CT, takhle to tady jde vsude. Videl jste Hrace od Gogola?


    Miloš Rejchrt psal o Prorokovi do Lidových novin

    Jan Čulík

    Člen Rady České televize, evangelický duchovní Miloš Rejchrt, uveřejnil v sobotu v Lidových novinách (zde článek o odvolání Romana Proroka.).

    Článek zahrnuje některá pozoruhodná tvrzení, z nichž vyplývá - aniž by chtěl zpochybňovat předchozí Rejchrtovy zásluhy a odvahu chartisty - že bohužel Miloš Rejchrt televizi moc nerozumí a  o to méně, jak se zdá, rozumí politice.

    Miloš Rejchrt například píše:

    "Komunikace s vrcholnými politickými představiteli je v případě generálního ředitele součástí jeho agendy a není důvod, proč by měl o svých telefonních hovorech s nimi podávat hlášení komukoliv."

    Generální ředitel veřejnoprávní televize by právě měl udržovat "clear blue water" - velký odstup od jakýchkoliv šéfů politických stran, má-li se vyhnout podezření, že s nimi vstupuje v nepřípustné politické spiknutí. O čem, pane Rejchrte, mohou předsedové politických stran a ředitel veřejnoprávní televize spolu smysluplně hovořit! Proč byla ustavena Rada ČT - domníval jsem se, že mj. právě jako prostředek ke komunikaci veřejnosti (včetně politiků) s televizí...?

    Jakmile se začne generální ředitel ČT vybavovat s politiky, okamžitě se otevře podezření, že si s nimi něco dohodl. Každý telefonní rozhovor od šéfa politické strany je potenciálně zneužitelný k vyvíjení nátlaku - i třeba podprahového - na ředitele ČT. Právě v případě Václava Klause bylo zjevné, že nátlak vůbec nebyl podprahový. Klaus si neměl právo stěžovat Chmelíčkovi na Proroka - právě protože má obrovskou moc - ale měl právo požadovat, aby ČT stáhla chybnou upoutávku.

    Napíše-li Miloš Rejchrt: " není důvod, proč by měl o svých telefonních hovorech s [šéfy politických stran] podávat [ředitel ČT] hlášení komukoliv", je jasné, že tenhle člověk nemá v Radě ČT vůbec co dělat. Veřejnost má přece plné právo vědět, co ředitel ČT peče s politiky.

    Další zvláštní výrok Miloše Rejchrta:

    "Post moderátora tak prekérního pořadu, jako je V pravé poledne, není na doživotí. Po stránce pracovněprávní je odvolání Romana Proroka nenapadnutelné."

    Ale jistěže může být moderátor jakéhokoliv pořadu odvolán. Vypovídá to však mnohé o kultivaci profesionality a kultury českých debatních politických programů, když ČT odvolá moderátora pořadu V pravé poledne zbrkle neosobním e-mailem v pondělí po vysílání a nemá za něho náhradu. Představa, že Jiří Hodač odvolal (jistě velmi nedokonalého) Proroka proto, aby zlepšil úroveň pořadu V pravé poledne ZROVNA po soustředěném útoku Václava Klause je nepřesvědčivá. Přijmeme na okamžik, že to Hodač skutečně udělal jedině z interních profesionálních důvodů. V tom případě bylo od nejméně nesmírně neohrabané, že to udělal ZROVNA po telefonátech Václava Klause - a ještě neobrabanější a zbrklejší bylo, že neměl připravenou a dlouhodobě nazkoušenou novou verzi pořadu V pravé poledne s novým moderátorem. TAKTO (bez dlouhodobější přípravy nové verze pořadu v zákulisí televize) s v žádném případě špatný pořad nezlepšuje. Je to nepřesvědčivé.(JČ)


    Rada ČT učinila chybu, že hned nezveřejnila zápis z jednání v Ostravě

    Jana Dědečková

    (Členka Rady ČT Jana Dědečková zaslala Britským listům článek, v němž reaguje na poznámku Tomáše Peciny, proč že najednou nebyl zápis z ostravského jednání Rady zveřejněn, a dále ČTK a Britským listům článek, v němž reaguje kriticky na sobotní text Miloše Rejchrta, zveřejněný v Lidových novinách. Viz níže.)

    Kritika, která se snesla na Radu ČT, že nebyl na internetu zápis z jednání v Ostravě 15.6.2000, je naprosto zasloužená. Rada byla přítomná zasedání grémia ČT a mohla tak sledovat celý průběh události, které vedly k odvolání Z.Šámala.

    Musím napsat odvolání, poněvadž rezignovat by pan Šámal musel hned při přijetí tiskového prohlášení grémia ČT a telefonického rozhovoru s ředitelem, nikoli až po písemném upozornění, že nesplněním příkazu se vystavuje všem důsledkům, které vyplývají z porušení pracovní kázně, včetně rozvázaní pracovního poměru.

    Pan Šámal rezignoval až po tomto kroku, kdy si byl vědom následku svého rozhodnutí a proto v tom na rozdíl od podporujících redaktorů nevidím, žádnou osobní statečnost, ale alibismus.

    ČT měla právo použít své prostředky k odmítnutí dezinformace MFD. Zvláště v případě, že tiskovou zprávu grémia ČT odmítla zveřejnit ČTK.

    Členové Rady, kteří byli přítomni celému jednání vyjádřili grémiu ČT svou podporu a to, všemi hlasy přítomných.Je chybou a neprofesionálním jednáním Rady,že vzhledem k tomu, že nebyli ve svém prostředí, nepořídili z tohoto jednání zápis a spokojili se s konstatováním, že zápis bude vyhotoven v útery 20.6.2000 v Praze. Jsem si ale jistá, že podpora deklarovaná na jednání v Ostravě všemi přítomnými členy Rady, nebude v zápise z Ostravy zpochybňována, přesto, že byla učiněna ústně a že u kolegy Reichrta mezitím došlo k diametrální změně názoru, jak jsem zjistila z jeho textu v dnešních LN.

    Ujišťuji Vás, že tato nedbalost se již nebude opakovat a že naše otevřenost není pouze prázdnou frází.

    S pozdravem čtenářům BL

    Jana Dědečková

    Poznámka JČ: Obávám se, že paní Dědečková nemá pravdu v jedné věci. Česká televize je veřejnoprávní instituce a  v žádném případě nemá právo na vysílání pouze svých vlastních názorů, či názorů svého vedení, ať je kdokoliv mimo ČT jakkoliv zkreslil či potlačil. ČT měla právo odvysílat své dvoustránkové memorandum, ale bývala by k tomu musela přinést názory všech ostatních, zúčastněných stran: Proroka, Hodače, Klause, Jakla, MFD, ukázat ve vysílání ten dopis. Proč se nikdo neptá na selhání Zdeňka Šámala, jehož Události měly informovat o celé situaci okolo Prorokova odvolání objektivně už v ono pondělí večer, kdy byl Prorok odvolán? Jestliže o věci nikdo nic pořádně neví a šíří se snad účelové fámy, je to vina samotné ČT a právě Šámala a Hodače, že o věci nebyli schopni řádně informovat.


    Veřejné rozvažování

    Jana Dědečková

    17. června 2000

    Poslední zasedání Rady dalo zapravdu mému naléhání po veřejných zasedáních. Jedním z argumentů proti veřejným zasedáním mého kolegy Rejchrta bylo, že ke každému rozhodnutí musí dospět po důkladném rozvažování v kolektivu lidí, kterým důvěřuje a kteří neznehodnotí výsledek jeho rozvažování výsměchem z procesu, který nutně každému rozhodnutí předchází.

    Dnešním článkem v LN popřel kolega Rejchrt platnost tohoto argumentu právě tím, že ve čtvrtek na zasedání Rady v Ostravě došel po důkladném rozvažování, kdy měl dostatek informací, text tiskové zprávy i pozornost a úctu přítomných, k názoru, který deklaroval ve své závěrečné řeči jako bezvýhradnou podporu vedení ČT v záležitosti, která se týkala R. Proroka, tiskové zprávy vedení ČT a následně postupu vedení v případě Z. Šámala.

    Došel k tomuto názoru se znalostí všech dostupných informací a to i těch, které chyběly žurnalistům našich médií. Nikde jsem totiž nezaznamenala zprávu o tom, že tiskovou zprávu grémia odmítla ČTK, že zveřejnění stanoviska vlastním prostředkem bylo jedinou možností, jak reagovat na dezinformace MFD.

    Nikde jsem v dnešním tisku nečetla, že Z.Šámal rezignoval na svou funkci až po písemném upozornění, že porušením příkazu nadřízeného se vystavuje všem důsledkům pracovně právním i s možností ukončení pracovního poměru, takže jeho rezignace je jen umíráčkem za nebožtíkem.

    Tyto všechny informace měl kolega Rejchrt a o těchto informacích rozvažoval na neveřejném zasedání Rady 15. 6. 2000 v kolektivu lidí, kteří mají hluboký zájem na tom, aby veřejná služba vysílání, byla službou kvalitní a vysoce profesionální.

    V případě kolegy Rejchrta byly vytvořeny v Ostravě všechny podmínky, které tolik potřeboval pro své rozvažování.

    Ke své podpoře vedení ČT dospěl po důkladné rozvaze se znalostí všech faktů, tudíž i těch, o kterých je jeho dnešní článek o znectěném R.Prorokovi.

    A protože nepotřeboval, abychom byli zahrnutí do procesu jeho rozvažování, na základě kterého zcela přehodnotil svůj čtvrteční postoj, domnívám se, že tento argument padl a  nic nebrání tomu, aby souhlasil s veřejným zasedáním Rady.

    Jana Dědečková

    Členka Rady ČT


    Tisková zpráva ČT, kterou šéfredaktor zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl zveřejnit v Událostech

    Věc: Tisková zpráva

    Ze článku J.Ungera v MFD ze dne 15.6. 2000 vyplývá podezření, že rozhodovací procesy v ČT jsou ovlivňovány politickým tlakem. Česká televize důrazně prohlašuje : NE, NENÍ TO PRAVDA . Právě průběh přípravy pořadu V pravé poledne vysílaného dne 4. června t.r. je evidentním důkazem, že ČT důsledně respektuje stanovená pravidla přípravy diskusních pořadů bez ohledu na to, kdo se jich účastní. Již týden předtím byla rozhodnuta vysílat tento pořad i s tzv. “prázdným křeslem“, když účast do poslední chvíle odmítal generální ředitel České rafinérské, a.s..

    Stejným způsobem ČT postupovala i v případě předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause, který byl o tomto zásadním postoji ČT předem informován.

    Při telefonátu generálnímu řediteli České televize D. Chmelíčkovi vyjádřil V. Klaus pochybnost nad vhodností takového postupu.

    Generální ředitel ČT při té příležitosti znovu objasnil uvedená pravidla, která ČT uplatňuje bez výjimky, a bezprostředně po telefonickém rozhovoru zaslal V. Klausovi dopis tohoto znění :

    Vážený pane předsedo, na základě našeho dnešního telefonického rozhovoru Vás žádám o přehodnocení Vašeho stanoviska neúčastnit se vysílání pořadu České televize “V pravé poledne“ v neděli 4.června t.r. Přikládám text zvacího dopisu, kterým Vás a další hosty oslovil redaktor České televize Roman Prorok, kde jsou upřesněna témata pořadu. Česká televize pokládá diskusi na tato témata za nanejvýš aktuální, stejně jako ostatní zvaní hosté, kteří již potvrdili svou účast. Jde o předsedu vlády ČR a ČSSD Miloše Zemana, předsedu KSČM Miroslava Grebeníčka a předsedu US Karla Kühnla. Doufám, vážený pane předsedo, že se také Vám podaří změnit si program tak, abych Vás mohl v neděli uvítat na Kavčích horách. S úctou, (podpis Dušan Chmelíček)

    Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus prostřednictvím svého poradce L. Jakla tento návrh opětovně odmítl. Nicméně v neděli ráno svůj názor změnil a diskusního pořadu V pravé poledne se zúčastnil.

    Již před zahájením vysílání měl moderátor Prorok problémy při komunikaci s pozvanými hosty, kterých se viditelně obával. V průběhu besedy pak opakovaně selhal, když se mu kontrola nad diskusí vymkla z rukou do té míry, že se nechal chvílemi zesměšnit.

    Něco takového je dle standardů ČT naprosto nepřípustné. Úroveň moderování pořadů “V pravé poledne“ v posledních měsících trvale klesala, o čemž měl pan Prorok dostatek informací.

    Základním profesionálním předpokladem moderátora diskusního pořadu ČT je zejména schopnost racionálně řídit diskusi, nepodléhat obavám z hostů, sebereflexe, udržovat trvale vysoký standard a důstojně reprezentovat ČT. Pokud moderátor tato kritéria nenaplňuje, musí být z moderování uvolněn bez ohledu na jakékoliv spekulace.

    Jiří Tráva

    Tiskový mluvčí ČT


    Poznámka TP: Z textu té zprávy ale vyplývá, že pro obraz České televize a jejího vedení bylo asi lepší, že ji Zdeněk Šámal do vysílání nezařadil. Televizní divák přece není takový primitiv, aby uvěřil proklamaci typu "NE, NENÍ TO PRAVDA" (tj. rozhodování ČT není pod vlivem politických tlaků), když prokazatelná fakta (zejména odvolání Proroka bez patřičné náhrady a Klausův telefonát) svědčí o opaku.

    To si pan Chmelíček skutečně myslel, že po vyslechnutí takového neohrabaného dementi, navíc v pořadu, který není určen pro četbu tiskových prohlášení, ale pro vyvážené a nestranné zpravodajství, si divák oddechne a uvěří jeho verzi? Proč např. nevystoupil Dušan Chmelíček (eventuálně Jiří Hodač) hned ve čtvrtek večer sám s přesvědčivým projevem?

    Kdyby tvrdil totéž, co se píše v prohlášení, neuvěřil bych mu asi stejně, ale rozhodně bych mu dal "the benefit of the doubt". Takto mi nezbývá než si povzdechnout, jaký Chmelíček, takový Hodač, a čekat, jestli Rada ČT v úterý rozhodne o pokračování agonie nebo ranou z milosti celou burleskní záležitost ukončí, i za cenu, že hledání nového ředitele reformu zpravodajství o další půlrok pozdrží.


    Reakce redaktorů zpravodajství ČT na odstoupení Zdeňka Šámala

    Musíme reagovat na důvody rezignace Zdeňka Šámala. Stejně jako on nesouhlasíme s nařízením managementu ČT odvysílat v hlavní zpravodajské relaci veřejnoprávní televize reakci vedení ČT na článek MfD. Bez ohledu na její formu se domníváme, že Události neslouží k prezentaci stanoviska managementu ČT v mediálních sporech. Podle našeho názoru má hlavní zpravodajská relace především sloužit veřejnosti. Právě z těchto důvodů se stavíme za odstupujícího šéfredaktora zpravodajství ČT.

    P.S. Ten, kdo souhlasí s tímto textem, má možnost se pod něj podepsat v kuřárně na velíně.


    Co si myslet o dramatickém vývoji v redakci zpravodajství České televize v posledních dnech

    Tomáš Pecina

    Milý pane Čulíku,

    obávám se, že Vaše páteční poznámka je typickým projevem "wishful thinking" - přacího myšlení. Protože si nejste schopen připustit, že Ivan Kytka se v řízení redakce zpravodajství doupouštěl zásadních chyb (a já jsem - přes veškerou úctu ke Kytkovi jako k novináři - přesvědčen, že tomu tak bylo), trápíte se teď spekulacemi, zda je Hodač nepopulární, protože postupuje profesionálně (jako Kytka), či snad z jiného důvodu.

    Platím-li už mezi přispěvateli Britských listů za "nervózního, dotěrného buřiče" (či jak to půvabně napsal pan Izák), mohu si dovolit upravit skutečnost Occamovou břitvou a vyslovit následující hypotézu:

    1. Jiří Hodač je velmi špatný manažer a chybná Chmelíčkova volba. Svědčí o tom skutečnost, že do ČT nepřišel "z BBC", jak tvrdí, ale ve skutečnost BBC opustil již o několik měsíců dřív, poté, co jeho pracovní místo bylo zrušeno pro nadbytečnost (je známo, že Jiří Hodač se odmítl zúčastnit konkursu, po jehož úspěšném absolvování by jedině mohl v práci pro britskou stanici pokračovat, a kromě toho měl i v BBC pověst velmi neefektivního manažera). Neúspěch vést nepočetný kolektiv BBC musel téměř jistě vést k neúspěchu při řízení daleko početnějšího kolektivu redakce zpravodajství.

    2. Není nic trapnějšího, než šéf, který nadává na neschopnost a tupost svých podřízených, místo aby ty neschopné a tupé neprodleně vyměnil. Této chyby se dopustil Kytka a doplatil na ni (byť to bylo za mocného přispění stranických špiček). Ale trapný a respekt nezasluhující je i šéf, který posílá tak závažná rozhodnutí jako změnu osoby moderátora neosobní elektronickou poštou. Pokud Hodač skutečně takto s lidmi v redakci jednal a nedokázal Prorokovi vysvětlit svoje rozhodnutí z očí do očí, nemůže čekat, že ho budou jeho podřízení respektovat.

    3. Klausův pokus zastrašit Dušana Chmelíčka není ani první, ani poslední snahou ovlivňovat dění v České televizi. Chmelíček je ovšem nesebevědomý a nepříliš zkušený mladý muž, který byl na své místo natolik citově vázán, že místo aby Václava Klause (stejně jako kohokoli jiného) poslal do háje, zareagoval nepřiměřeně a přivodil své televizi malér, ze kterého se ČT bude jen těžko dostávat. V Klausově kanceláři nemohli čekat lepší výsledek a ještě teď si tam musejí mnout ruce.

    4. Pracovníci redakce zpravodajství si zaslouží lepšího šéfa než Jiřího Hodače a televizní diváci si zaslouží lepšího ředitele televize než Dušana Chmelíčka. Očekávám proto, že ještě před prázdninami, nejpozději v září, nás čekají další dvě resignace. Hodač, přes stranické kolečko, o kterém tak tak naivně hovoří v Mladé frontě, selhal jako šéf a nepřežije, a Chmelíček byl Klausem a Jaklem elegantně zombifikován. Ano, i zombie může vést určitou dobu televizi (v této podobě ji ostatně dost dlouho řídit Jakub Puchalský), jen bych nerad, v zájmu diváků i pracovníků ČT, kdyby to trvalo příliš dlouho.

    5. Lidé v redakci zpravodajství si konečně zaslouží slušného a schopného šéfa, který v zavede jasná pravidla a začne honorovat výsledky, ne servilitu. Z této pozice pak bude moci celá televize tlačit i na legislativní úpravy, které by jí zaručily nezávislost (indexace televizního poplatku, způsob jmenování Rady ČT, transparentnost jejího jednání). Jinak skutečně hrozí, že celá ČT skončí do tří let v privatizaci.


    Dopis Martinu Chalupskému: Opravuji poslední zprávu CET 21

    Michal Donath, mluvčí firmy CME

    Vážený pan
    Martin Chalupský
    mluvčí CET 21

    18. června 2000

    Vážený pane Chalupský,

    jako mediální zástupce CME/ČNTS se zájmem sleduji počínání Vaše i Vaší agentury, a nejen na Britských listech. Nepovažuji však za profesionální je jakkoliv hodnotit. I přesto, že stojíme na opačné straně barikády, však cítím potřebu Vám sdělit, co byste možná měl vědět, než příště zasednete ke klávesnici, abyste mohl plnit pokyny svého klienta či nadřízených. Tedy i pro mluvčího platí: dvakrát měř a jednou řež! Zejména proto, že klienti přicházejí a odcházejí. Pověst nekritického mluvčího slepě transformujícího informace klienta do ne zcela pravdivých či nepravdivých tiskových zpráv však zůstává.

    Teď několik poznámek k Vaší poslední tiskové zprávě zveřejněné 16. června 2000 na Britských listech:

  • Zákon o konkurzu a vyrovnání neukládá straně, která podává návrh na konkurz jiné společnosti, tuto společnost o svém postupu informovat. Společnost CET 21 bude zcela jistě v souladu se zákonem vyzvána Krajským obchodním soudem v Praze, aby se k návrhu vyjádřila. Otázku relevance podání ponechejme laskavě oba soudu.

  • Tvrdíte, že veškeré obchodní transakce týkající se dlužné částky 166 milionů korun probíhaly na základě rámcové smlouvy o převodu práv k užití autorských děl z 24. 9. 1998 ve znění dodatku k této smlouvě z 30. 9. 1999. Nevím, zda víte, že ona smlouva z 24. 9. 1998 patří do souboru takzvaných zázračných či magických smluv, které se zázračně objevily až po odvolání Vladimíra Železného 19. 4. 1999, i když podle data podpisu měly existovat již od roku 1996, 1997, respektive 1998. Hodnověrnost těchto smluv byla zpochybněna nálezem znalce z oboru kriminalistika - technické zkoumání listin z 3. 10. 1999. V této souvislosti podala ČNTS 14. 10. 1999 na Vladimíra Železného trestní oznámení pro podezření ze spáchání hned několika trestných činů. I kdybyste to snad nebyl býval věděl, je nade vší pochybnost zřejmé, že dodatek z 30. 9. 1999 neexistuje, neboť žádný z jednatelů ČNTS by pět a půl měsíce po odvolání Vladimíra Železného z funkcí v ČNTS nic takového nepodepsal. Určitě nebudete chtít tvrdit, že v tak závažné tiskové zprávě došlo k náhodnému překlepu.

  • Zmiňujete se rovněž o tom, jak která ze smluvních stran plnila své smluvní závazky, jak společnost CET 21 z toho neměla žádný prospěch, a společnost ČNTS žádnou újmu. Pro ČNTS jsou tyto zálohy daňově neuznatelným nákladem právě proto, že k převodu práv nikdy nedošlo. Nevyúčtované zálohy poskytnuté ČNTS společnosti CET 21 nazýváte odměnou za to, že CET 21 řádně smlouvu plnila a převáděla příslušná práva. V této souvislosti jistě uznáte, že podobné finanční transakce jistě měly projít účetnictvím obou společností. Avšak ani v auditorské zprávě za rok 1998 ani ve statutárních výkazech ČNTS podepsaných Vladimírem Železným převod práv zmíněn není. Nestalo se tak ani přesto, že generálním ředitelem a jednatelem ČNTS byl až do svého odvolání 19. dubna 1999 Vladimír Železný. Zdá se tedy, že na Vašem kategorickém tvrzení není něco zcela v pořádku.

    A mám ještě něco mezi námi mluvčími. Představte si, že minulé pondělí přinesla řada mutací Deníků Bohemia článek „Chyby, které by mohly přijít draho“. Autorem byl Radim Hreha. Šlo v něm mimo jiné o to, že agentura Donath-Burson-Marsteller podniká mimo rámec registrace v obchodním rejstříku, kterou je činnost ekonomických a organizačních poradců, v oboru public relations a že nesprávně a v rozporu se zákonem účtuje nesprávnou sazbu DPH, 5 místo 22 %. No prostě jedna hrůza. Autorovo jméno jsem neznal, omlouvám se. Ale dokázal jsem jej najít. Představte si pane Chalupský, že pan Hreha je radním ve městě, kde žije šéf Vaší agentury MUDr. Berka, v Českém Krumlově. To je ale náhoda, že?

    Jo a ještě něco. 8. června vyšel na Britských listech příspěvek Petra Lewita s názvem „Petr Pleva - další neposlušná ovečka v Klausově stáji“. Jméno autora mě zaujalo stejně jako jméno pana Hrehy. Neznal jsem je. Jen ze zvědavosti jsem kliknul na odkaz u jména autora. Mail by byl odešel na adresu berka@cepra.cz. Že by zase náhoda? Možná slyším trávu růst, ale panu Lewitovi, který podle dikce textu nepatří k nevzdělaným, vzkazuji, že celá řada poskytovatelů připojení na Internet zdarma zájemcům zřizuje elektronické poštovní schránky. Nejen že to nic nestojí, ale navíc se nemusejí za nikoho schovávat. Nebo že by to bylo naopak?

    S pozdravem

    Michal Donath


    Viktoru Koženému zmrazil soud majetek

    Jednou ze silných stránek Viktora Koženého byla vždycky odvaha, až drzost, napsal 15. června deník New York Times.

    Začátkem devadesátých let Kožený, podporovatel investic, ukončil svá studia na Harvardu vrátil se do své vlasti v Československu a přesvědčil 800 000 místních občanů, že vydělají desetkrát tolik, co investovali, pokud svěří své investice jemu. Když odjel z ČR s 200 miliony dolarů a zanechal většinu účastníků jeho investičního plánu téměř na mizině, Kožený uvedl, že je to "bolestné", že jeho úsilí nebylo řádně oceněno.

    Před dvěma lety se Kožený přestěhoval do letoviska Aspen v Coloradu a udělal obrovský dojem na toto bohaté lyžařské město svou extravagancí, kupoval kaviár Beluga a lahve Chateau Petrus za tisíc dolarů za kus. Brzo svěřili lidi z Aspenu Koženému své peníze - údajně až 450 milionů dolarů pro další investiční projekt, který se nepovedl.

    Když si někteří stěžovali, Kožený je obvinil z "otevřené chtivosti po penězích" a že říkají, že jde o kyselé hrozny.

    Nyní ale, jak se zdá, je Kožený (36) v průšvihu, v důsledku toho, co jeho bývalí přátelé z Aspenu charakterizují jako jeho vlastní chtivost po penězích. Je ohrožen celý jeho majetek.

    V rámci velmi přísného právního rozhodnutí konstatoval federální okresní soudce Lewis T. Babcock v Denveru v úterý, že skupina z Aspenu "velmi pravděpodobně" prokáže Koženému podvody a šmelinářství.

    Soudce také zpochybnil spolehlivost zprávy curyšské pobočky chicagské účetní firmy Grant Thornton L.L.P., o niž žalobci uvádějí, že na ni spoléhali při rozhodování o investicích.

    Jde o projekt, v jehož čele stál Kožený a jehož cílem bylo získat kontrolu nad lukrativní státní olejářskou společností v Ázerbajdžánu, v bývalé sovětské republice u západního Kaspického moře.

    Žalobci, včetně finančníka z Wall Streetu Leona G. Coopermana a obří pojišťovnické firmy American International Group požadují návrat 160 milionů dolarů, což představuje jejich investice ve výši 141 milionů dolarů plus úroky a právní výlohy.

    Cooperman a AIG získali soudní příkazy, jejichž prostřednictvím má být zmrazen Koženého majetek v Aspenu, v Londýně, na Bahamských ostrovech a na britských Panenských ostrovech.

    Koženého majetek zahrnuje některé podivnosti, jako například pohovku ručně ušitou ze 33 aligátořích kůží. Ale jeho majetek také zahrnuje sbírky uměleckých předmětů a nábytku ze 17., 18.a 19. století, vinný sklep s 500 lahvemi vzácného merlotu a 23 beden starého portského, obrovský dům na Bahamách, rezidenci v Londýně a chatu v Aspenu o velikosti 23 000 čtverečních stop.

    Telefon v Koženého bahamské rezidenci měl obsazeno, když se četní novináři snažili získat k této věci vyjádření. Kožený také nereagoval na výzvu, aby předložil argumenty ze své strany.

    Soudci u všech čtyř soudů zatím přijali to, co zjistily všechny ostatní soudy. Ale 41 stránkový rozklad soudce Babcocka je dosud nejpodrobnější analýzou celého případu, cituje soudce z Londýna a z britských Panenských ostrovů, kteří konstatují, že skutečně velmi pravděpodobně došlo k podvodům a v podstatě přijímají klíčové věcné argumenty žalobců.

    Soudce Babcock napsal, že aspenští žalobci předložili důkazy, že Kožený "provozoval šmelinářskou činnost tím, že prováděl opakované podvody a propíral finanční instrumenty investičních fondů".

    Případ, který pravděpodobně bude uzavřen až příští rok, je charakteristický pro zlatou horečku, která převládla v kaspické oblasti až do doby asi před dvěma lety - a na zlaté horečce se podíleli dobrodruzi, záhadní prostředníci a otevření podvodníci.

    (Článek v deníku New York Times pak podrobně líčí celý ázerbajdžánský případ, jak už ho před časem zmapoval týdeník Fortune, v Britských listech česky na tomto místě.)


    Násilní angličtí fotbaloví fanoušci v potyčkách s policií

    V sobotu večer jsem se vydal, jak už to občas činím, oběhnout tady v Glasgow pár bloků. (Teď v červnu je zde na severu světlo přibližně až do půl dvanácté v noci, v ČR je tou dobou už půl jedné.) Poslouchal jsem přitom rádio a povšiml jsem si, že ve zpravodajství rozhlasové stanice BBC Radio 4 byla zpráva o tom, že poprvé od roku 1966 vyhráli Angličani ve fotbale nad Německem, na prvním místě. Jenže se ukázalo, že to nebyla ani tak zpráva o fotbalovém vítězství jako spíše zpráva o chuligánství britských fotbalových fanoušků. (Ti posléze, poté, co byli deportováni zpět do Británie, si stěžovali na brutalitu belgické policie: že prý útočila slzným plynem i obušky i na pokojné fanoušky, kteří seděli v restauracích. No nevím.)

    I nedělních Observer přinesl zprávu o fotbale na své titulní straně. Zase ale: nebyla o fotbale, ale o určitém společenském jevu. Překládám: (JČ)

    Násilní angličtí fotbaloví fanoušci v potyčkách s policií

    Ostudná pověst Anglie, co se týče fotbalového násilí, dosáhla opět včera nového rekordu, když opilí chuligáni bojovali na ulicích před zápasem Anglie-Německo v rámci mistrovství Euro 2000 v pouličních potyčkách.

    Politikové, hráči i veřejnost včera večer násilné scény odsoudili a stovky anglických fotbalových fanoušků byly deportovány zpět do Británie v poutech.

    Alespoň jeden anglický fanoušek byl kriticky zraněn po bojích v ulicích Bruselu a Charleroi s německými, tureckými a francouzskými fanoušky. Pořádková policie užila proti násilí, které šokovalo obyvatele provinčního belgického města Charleroi, vodních děl a slzného plynu. Chaotické scény, které charakterizoval jeden čelný belgický policista jako "naprostý mnohonárodnostní chaos" zřejmě povedou k tomu, že Anglie nedostane možnost uspořádat světový fotbalový pohár v roce 2006. (...)


    O přijímacích zkouškách na právnickou fakultu UK

    Kniha stížností

    Jan Novotný

    Tento text vyšel 14. června v Literárních novinách č. 25/2000.

    Kniha stížností - tak se jmenuje nejkratší z krátkých Čechovových povídek. Antonu Pavloviči možná k jejímu napsání stačilo všimnout si a vybrat. Chci se pokusit o něco podobného. Čechov našel knihu stížností na nádraží, já na internetu. Každý čtenář Literárních novin asi něco zaslechl o prozrazených testech k přijímacímu řízení na Právnické fakultě UK. Letos se fakulta proti vyzrazení dokonale pojistila - všechny otázky, z nichž se bude vybírat, zveřejnila. Jsou jich asi dva tisíce. Fakulta v příslušné brožuře sděluje, že hodlá uznávat jen autorská řešení, jak budou předložena v den zahájení zkoušek. O jiných se nemíní dodatečně s nikým bavit. Nadace Scio zveřejňuje na www.scio.cz své odpovědi na otázky včetně různých variant a komentářů ke sporným případům. Zároveň nabídla svou stránku k rozhovoru; ten se rychle rozvinul a stále rozvíjí. Snad nějak takto by jej zpracoval Čechov:

    Jestli jsou ty odpovědi správné, tak se asi zblázním radostí. Bacha na otázku: císaři římské republiky. Republika skončila nástupem Oktaviána. Doufám, že se tam takový debilové, kteří se naučej pouze připravený odpovědi, nedostanou. Děláte všichni chybu. Otázka přece zní: nejvyšší obytná budova světa, ne administrativní. Je to chyták. Já se za to přímo modlím, i když nejsem věřící. Já jsem nad vypracováním těch otázek strávila 8 dní - tak 7 hodin denně - a teď si to každej blbeček najde za pár sekund na netu. S tou chybou to však není až tak horké. Prakticky totiž je obytnou jakákoliv budova, kde je byť jen jediná místnost určená pro trvalé bydlení. No jistě, že se to naučí každej. Debil je ten, kdo se to nenaučí. Nesmělý dotaz:opravdu v římské republice nebyli císaři? Ani Caesar? Nebo on už ji stihnul zrušit? Definice obytné budovy je jasná. To ví, že spát se dá i v kanceláři. Pokud si někdo chcete ověřit odpovědi na otázky z prvních stránek, doporučuji R. Holman: Dějiny ekonomického myšlení. Otázky většinou odpovídají názvům kapitol a jsou z této knížky doslova opsané. U "jánabráchismu" je dokonce opsán celý odstavec.Suharto prý jen zavíral lidi, ale genocida, to ne. Nejvyšší budova světa se zdá být mrakodrap Petronas v Kuala Lumpur. Otázka je, jestli to autor testu ví. Tak tebe to štve? To se podívejme - asi to máš všechno úplně v pořádku, co? Některé otázky jsou nejednoznačné a některé dokonce chybné. Proto budu rád, když se objeví materiál, se kterým bude třeba srovnávat. Vojenský konflikt s  Afghánistánem je nesmysl, neboť Sověti tam nebojovali proti afghánské armádě, ale proti povstalcům. Byl by někdo tak laskav a vysvětli, co je to "nová institucionální ekonomie"? Je ta budova v Kuala Lumpur obytná? Doslechl jsem se, že si člověk může koupit i přesně vyplněné otázky. Zajímalo by mě, jestli nevíte kde. Podle mě jste se sekli s těmi římskými císaři. No jo, ale ta budova v Chicagu je s anténou vyšší než ta v Malajsii, a co teď ? S anténou nebo bez? Pokud mohu radit, pořiďte si Ekonomii Samuelsona a Nordhause, většina obecného přehledu z ekonomie je z něj doslova opsaná. Já to vypracovávám sama a už mi zbývají jen ty otázky, které nemůžu nikde najít, nebo se mi hledat nechtějí. Tizian namaloval Danae. Jde o obraz osoby jménem Danae, nebo o obraz jménem Danae? Babo, raď. Bedno, odkud máš tu korunovaci Alžběty? Světový dějiny v kostce fakt uvádějí to datum, co jsem napsal. Není mi dost jasný rozdíl mezi neokeynesiánstvím a postkeynesiánstvím - vlastně jsem ještě před 14 dny žádného Keynese neznala. Král Jiří sice zemřel v roce 1952, ale Alžbětu korunovali až 2.6.1953. Scio to má správně. Rubens: Jsem si jist, že namaloval i Dianin návrat z lovu. Koupil jsem si za 800 odpovědi tady v Praze a vyjde to nastejno, jako bych to stahoval ze Scia. Spousta nesrovnalostí a nejasností. Caesar císařem de facto nebyl, nechal se jmenovat doživotním konzulem... i když ten císařský titul je od něho odvozený - těžko říct. Vždyť je to úplná hovadina - copak nevěříte svému štěstí jako já? Je možný, že existuje víc Venuší před zrcadlem? Ty velikánský světový dějny umění uvádějí Velázquese jako autora obrazu Venušina toaleta i Venuše před zrcadlem a pravděpodobně jde o jeden a ten samý obraz. Co mi přijde absurdní, je vypracování těch logických otázek. Takhle se to každý nabifluje, nerozumí tomu, ale my potřebujeme, aby vzali ty, co logiku maj. V Dějinách umění (Pijoan) je u Rubense dokonce reprodukce a jmenuje se Venuše před zrcadlem. Posílám další zdroj informace. Jedná se o knihu Peněžní ekonomie a bankovnictví. Otázky většinou bývají v tmavém rámečku. Já bych ty zkoušky nechal udělat pana děkana PF UK - ať vidíme! Podle tebe není první samostatná měna na našem samostatném území česká koruna v ČR? Problém leží ve výroku "Všichni nejsou". Znamená to, že nejsou všichni najednou, anebo ani jeden není? Když jsme byli první samostatný stát, tak to bylo se Slovákama. Na otázkách jsem dělala celý týden, od rána do večera, navíc mám před sebou maturitu, hlava mi z toho třeští a pak si ňákej blbeček najde řešení tady a nabifluje se to, aniž by měl o tom ponětí. Je to nespravedlivý. V tom případě by se měly počítat pražské groše a knížecí platidla - to bylo také naše samostatné území. Poraďte nějakou drogu, aby se člověk všechno do těch zkoušek našprtal. Když ti šašci dělali ty otázky, tak museli počítat s takovýma debatama na všech úrovních. Podle mě myslí většinou střed - takže doufejme - obecně známé věci. Tudíž koruna česká, snad. Chystám sázkovou kancelář, v níž si budete moci vsadit na sporné úlohy s kurzem, který dáme se spolužáky z práv dohromady. Z výdělku hodláme financovat žalobu PF UK po přijímačkách, až se ukáže, že v testech byly chyby. Ta logika je problém. Opravdu správné bude to, co se rozhodnou za správné vydávat, a nikdo se s nima nebude moct přít. Když se koukám na to, jak se tady debatuje, a taky na odpovědi, zjišťuji, že být právníkem v této zemi znamená být především šprtem s rodiči v zádech. Karle IV., obracej se v hrobě. Věřím, že vše, co se dělá kolem přijímaček, povede (časem) k rozhodnutí hlav pomazaných, že na VŠ bude moct studovat každý, kdo má maturitu. Moc se těším, až budou po zkouškách muset autoři přiznat barvu, co považují za správné řešení. Pak je rozneseme na kopytech. Nechte už těch debat o císařích - správná odpověď je žádný z nich a tečka!


    IPB

    Ivan Hoffman, Radiožurnál

    Vlastnit banku znamená nést odpovědnost. Pokud někdo špatně hospodaří s vlastním majetkem, je to jeho věc. Pokud ale špatně hospodaří se svěřenými penězi, nelze tomu nečině přihlížet.

    Nucenou správou v IPB centrální banka zasáhla proti nedůvěryhodným správcům stovek miliard vkladů.

    Ti zřejmě měli dojem, že dobře hospodařit nemusí, když jsou proti odebrání bankovní licence centrální bankou jištěni úctyhodným rukojmím tří milionů klientů.

    Pokud vlastníci IPB předpokládali, že jejich problémy za ně bude muset vyřešit stát, měli konec konců pravdu, i když se tak stalo jiným způsobem, než jaký si přáli.

    Osvobodit rukojmí lze buďto zaplacením výkupného, anebo rázným zásahem proti vyděračům.

    První způsob je bezpečný, ale drahý. Druhý pak je levnější, ale riskantní.

    Centrální banka a vláda zvolili riskantnější možnost, ale zřejmě k tomu byl dobrý důvod: Odstupné by rukojmí nebylo bývalo zachránilo.

    Zatímco by stát dál bezvýsledně vyjednával o výší výkupného, vlastníci by z banky přelévali další miliardy do jiných svých společností.

    Vykutálený management asi připomínal chladnokrevnou bandu únosců i nucenému správci, který v pátek na cestu do jámy lvové požádal o ozbrojený doprovod.

    Hrozivě vyhlížející policisté v kuklách a se samopaly zřejmě nucenému správci svou přítomností ušetřili diskusi s ochrankou, která by mu jinak třeba oznámila, že není vítán.

    Kdyby nuceného správce, pověřeného úkolem osvobodit tři miliony rukojmích, trapně vykázala z budovy soukromá bezpečnostní agentura, bylo by třeba diskutovat o demisi ministra vnitra. K ničemu takovému nedošlo.

    Z IPB byli vykázáni členové představenstva a dozorčí rady a nucený správce může začít s šetřením nepěkných podezření.

    Vysílá se v pondělí 19. června ráno.


    Hlupáctví v Čechách

    Jiří Jírovec

    V rozruchu, který vyvolal italský rozhodčí odpískáním penalty v utkání českých a holandských fotbalistů za hloupý faul Němce, zaniká událost, která, jak se zdá, souvisí s hlupáctvím ještě nebetyčnějším.

    Když Jan Čulík před časem napsal o  zástupném jásání (nad olympijským vítězstvím v hokeji), měl jsem pocit, že trochu přehání. Ostatně proč se trochu neradovat - nebo v opačném případě nerozhořčit. Potíž je v tom, že taková událost nesmí zatemňovat mozek - což, jak je čím dál zřejmější - bylo jádrem Čulíkovy obavy.

    Lid tedy zástupně běsní nad penaltou, která v nejhorším případě znamená ztrátu postupu a s ní menší podíl na zisku z mistrovství Evropy, a jeho zlobou smrštěný mozek nestačí pojmout falešnou hru, kterou s ním hrají hlupáci na domácím hřišti.

    Ve hře je Investiční a poštovní banka (IPB) a zatimní skóre ČR 3 - Nomura 17. Góly jsou ovšem v miliardách korun, přičemž k trojce můžeme dodat "kdoví jestli", kdežto sedmnáctka je pojištěna výrokem českého ministerského předsedy Zemana: "Jestliže za tři miliardy IPB koupili (míněna NOMURA) a za 20 miliard část jejího portfolia prodali, je jenom logické očekávat, že se budou o tuto banku starat s péčí řádného, byť nikoli socialistického vlastníka." Tak alespoň cituje Zemana Právo.

    Zůstaneme-li u analogie s kopanou, musíme se ptát, jacíže to hlupáci representovali český stát v okamžiku, kdy klání o IPB začalo a jací hlupáci seděli na střídačce a čekali na svoji příležitost.

    Ti první si dali sedmnáctimiliardový gól do vlastní branky. Ti druzí to nechali být a teď rozvíjejí neuvěřitelné teorie o tom, jak se dobří kapitalisté (pardon investoři) postarají o hloupé Čechy, když na nich tak vydělali.

    Bylo by to k smíchu, jenže stejní hráči (na tom, kdo z nich je zrovna náhradník nesejde) se budou se stejnou naivitou a privatizační odhodlaností pouštět do té trošky, která ještě zbývá.

    Nejsem ekonom, ale zdravý selský rozum mi říká, že dostat za majetek v hodnotě minimálně 20 miliard korun miliardy tři, je výkon hodný ocenění kriminálem. Už jen proto, že teď vláda (nepřímo) vyhrožuje NOMUŘE, že když to jinak nepůjde, zajistí si stabilitu IPB sama. To ovšem mohla udělat, pokud to opravdu umí, i bez privatizace.

    NOMURA si z toho bude asi hodně dělat. Svoji investici již zhodnotila - díky ideologické pravověrnosti českých politiků zhruba 6x -a může svůj podíl na IPB prodat třeba za symbolickou kačku.

    Je možné, že NOMURA základní kapitál banky nakonec navýší. Nebude to ale jen další důkaz toho, jak blbě ČR prodala?

    Bylo by velmi záslužné, kdyby tuhle ostudnou věc mohl rozebrat nějaký ekonom a pak třeba i odborník na kriminální počínání vlády (jestli nějaký takový obor existuje).

    Jiří Jírovec

    PS Pokud jde o penaltu, televisní kamery zcela jasně ukázaly, že Němec stáhl Holanďana za dres, což bylo hlupáctví už jen proto, že utkání řídil rozhodčí o němž český tisk předem psal, že nás zrovna nemiluje.


    Báječní muži na létajících strojích

    Tomáš Horyna

    Tento týden navštívili Českou republiku američtí piloti, kteří koncem druhé světové války bombardovali Prahu - tak začíná zpráva v televizních novinách. A pak záběr na sympatické staré pány s nezbytným americkým úsměvem na tváři. Jeden dokonce se jmenovkou na klopě. Údajně se po letech přijeli do Prahy omluvit. Mimo jiné za rozbombardování kostela a kláštera Emauzy. Jsou potěšeni, jak je tato architektonická památka opět obnovena. Na obrazovce se usmívá a mluví několik vteřin i vysoký církevní hodnostář. Jen se nějak nemohou dohodnout, proč vlastně Prahu tenkrát bombardovali. Měsíc před koncem války. Je vyslovena domněnka, že to bylo následkem chyby navigace. Že měli bombardovat Drážďany. Jinými slovy, že se spletli. Pro Američany jsou zřejmě Praha a Drážďany hned vedle sebe. Nicméně všichni se příjemně a přátelsky usmívají. Tu idylickou pohodu mě ale značně narušuje vzpomínka nejen na zničené Emauzy, ale i na další vybombardovaná místa v Praze. A na vyprávění přítele ze studií, Pražáka, jemuž při bombardování Prahy zahynuli oba rodiče. O těch mrtvých se zřejmě před zestárlými báječnými americkými hochy mluvit nesluší.

    A další vzpomínka. Tentokrát můj vlastní zážitek. Vesnice v Polabí. Krásné jarní odpoledne. Krásné i tím, že končila válka. K vesnickému nádraží se v dálce blíží odpolední vlak. Říkalo se mu dělnický, protože se s ním vraceli lidé z práce, z blízkého města. A pak najednou na obloze dvě letadla. Hřmí nízko nad vesnicí a najednou střílí. Střílí z kulometů na blížící se vlak plný lidí. A pak zmizí. Tehdy jsem poprvé viděl co umí letecký kulomet, když se kulka trefí do lidské hlavy. Rozstřílená, zkrvavená lidská těla pak vozili ve slámě na venkovských vozech, tažených koňmi. A lidé ve vesnici nechápali proč. Proč ti mrtví, zmasakrovaní obyčejní, neviní lidé. Starší kamarád mě tenkrát poučil - to byli Američané, kotláři. Ti údajně měli za úkol ničit lokomotivy. Proč ale rozstříleli celý vlak ? Proč musili střílet do vlaku plného lidí ? Spletli se ? Koncem týdne tehdy ještě bombardovali nákladní seřazovací nádraží v blízkém městě. Další mrtví a ranění.

    Moje první cesta do zahraničí po letech, kdy jsme nesměli vůbec nikam, vedla do Drážďan. To bylo už dost let po válce, ale dojem z totálně zničených Drážďan byl stále ještě otřesný. Později jsem se setkal s přímým účastníkem, za války totálně nasazeným do Německa, který jako zázrakem přežil bombardování Drážďan v továrním krytu. Jeho vyprávění by bylo na celou knihu. Jistě - byla to odveta němcům, ale oběti, tisíce převážně starých lidí, žen a dětí - bylo to nutné ? A můžeme se ptát dál ? Byla nutná Hirošima a Nagasaki, pak Korea, Vietnam, Afghánistán? Bylo nutné bombardování v Iráku, při kterém zahynuly tisíce nevinných lidí a hlavní viník zůstal u moci ? A z nedávné minulosti - Čečensko a bombardování v Jugoslávii ? Proč bylo nutné surové zničení Čečenska ? Komu pomohlo bombardování v Kosovu ? Kdo měl zájem na rozdmýchání etnických sporů v dříve klidné a přátelské Jugoslávii. Proč je stále někde nutné ničit a zabíjet ? Proč je zabíjení ve velkém beztrestné ? Proč se zabíjení stále dokonalejší vojenskou technikou pokládá téměř za normální ? Na co mají křesťané ve svém desateru " Neazbiješ !". Nezabiješ - bez jakýchkoliv výjimek.

    Jestliže se vykonavatelé hromadného zabíjení po čase blahosklonně omluví, je to jistě chvályhodné ? Mnozí se nejen neomluví, ale nejspíš ani nepociťují nějakou vinu z vykonaného vraždění a zabíjení. Podívejte se na hollywoodské akční filmy. Zabíjení je zde přeci normální ! A hrdina je vždycky neprůstřelný. Nebo obdobné počítačové hry, také většinou Made in USA. Ale zabíjení v malém je přece jen převážně trestné. Ve velkém nikoliv. A to je pro mě úděsné, úděsně absurdní ( mnohem absurdnější než hry Václava Havla, který se sice staví do role humanisty, myslitele, ale který se nedokázal čestně postavit ani k nesmyslnému bombardování v Jugoslávii ? O to víc si cením odvahy pana Jiřího Dienstbiera ). Bohužel všechny ty ojedinělé protesty proti absurditám tohoto světa zůstávají jen voláním na poušti. Na poušti denních starostí a malicherností obrovského lidského stáda, ovládaného dravci. Jakékoliv protesty jsou zřejmě naivní. Přivítejme proto báječné staré pány z USA, kteří se po více než půlce století přijeli alespoň omluvit.

    Poznámka JČ: I když sympatizuji s odporem Tomáše Horyny vůči válečnému vraždění, dovolil bych si vznést otázku: bylo chybné bojovat proti Hitlerovi se zbraní v ruce? Je skutečně správné v žádném případě se neprotivit zlu silou? Pro Američany byla těžko účast zrovna jen ve druhé světové válce jen počítačovou hrou: mnoho z nich ve válce proti německému nacismu obětovalo životy. Jen při vylodění na francouzských plážích se američtí vojáci museli brodit vodou po prsa směrem ke břehu, přičemž na ně ze zálohy z pláží střílely německé kulomety. Zahynuly tam tisíce lidí. Válka je hnusná, ale někdy nezbytná záležitost. Ve válce dochází k chybám a krutostem. Bombardování Drážďan mnozí dnes silně odsuzují jako velmi kontroverzní.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|