Zabrání odpor Rakušanů vůči Evropské unii rozšiřování západoevropské organizace do středovýchodní Evropy?
Odpor vůči rozšíření Evropské unie, což je nyní nejdůležitější záležitostí na programu EU, se v Rakousku zintenzivní a vzhledem k tomu, že rozšíření EU musí být schváleno jednomyslně, Rakousko, s podporou lidového hlasování, by ho mohlo úplně zablokovat.
Tento komentář Hugo Younga vyšel 27. června v deníku Guardian.
Ve snaze definovat určité politické principy, Evropská unie proměnila jednu ze svých členských zemí v párijský stát. Stalo se to letos v lednu. Evropa vydala morální prohlášení a Rakousko bylo potrestáno. Ale ukázalo se, že je tato politika kontraproduktivní. Nebyla nesprávná, ale už není správná. Nyní má Evropská unie zřejmě čas už jen do konce týdne na to, aby ji změnila. Politika, která svého času vyjadřovala široké evropské ideály, potřebuje nyní, aby byla zachráněna ze sevření úzkoprsých nacionálních postojů. Britští liberálové se musí postavit přímo k tomu, co to znamená.
Člověkem, který jako první vyvolal ostrakismus Rakouska, byl šéf rakouského státu Thomas Klestil. Obával se, že bude donucen přimout novou koalici, v níž bude mít zastoupení neofašistická strana Svobody, v čele s Joergem Haiderem a soukromě nabádal ostatní země Evropské unie, aby Rakousku vydaly varovné signály. Souhlasily, že to učiní. Rakousko bude muset čelit sankcím, pokud se dostane Joerg Haider do vlády. A on se do vlády skutečně dostal. Hrozba nefungovala. Na politické úrovni je Rakousko ostrakizováno už pět měsíců. Když přicestoval do Londýna nedávno rakouský ministr zahraničních věcí, fatálně byla jedinou veřejně známou osobou, která ho přijala Margaret Thatcherová.
Zásah EU proti Rakousku nebyl řádně promyšlen. Podíleli se na něm daleko více vedoucí představitelé států než ministerstva zahraničních věcí a Evropská komise nerozhodovala o ničem. Gesto bylo náhlé a poněkud grandiózní. O Haiderově straně je známo, že šokujícím způsobem popírá holocaust, útočí na přistěhovalce a flirtuje s hitlerovskou ideologií. Účast Haiderovy strany v rakouské vládní koalici vrhlo první stín na vzájemnou důvěru a společné hodnoty, které vládly v Evropské unii po dobu čtyřiceti let. Pod vedením Francie a Belgie, jimž se dosud podařilo udržet své rostoucí fašistické strany mimo vládu, Evropská unie rozhodla, že bude definovat hranice přijatelného politického extremismu.
Tento postoj byl dán najevo Rakousku, ale také zemím, žádajícím o vstup do EU, zejména těm v druhé řadě, jako je Rumunsko a Bulharsko, které mají jen chabé demokratické tradice. Účelem bylo definovat standard slušnosti, jaký chce Evropská unie bránit. Rakousko do určité míry tomuto signálu z EU naslouchalo. Haider jím samozřejmě pohrdal. Avšak než složila nová vláda přísahu státu, přiznala silněji než jakákoliv předchozí vláda, že se Rakousko podílelo na nacistických zločinech.
Od té doby tato vládla nepodnikla nic pro realizaci nejhorších rysů nenávistného programu Strany svobody. Nezasáhla proti menšinovým právům, ani neochromila demokracii. Haider, i když s podvratnými úmysly, odešel z vedení strany. Obvinění od Evropské unie vůči Rakousku zůstává, nepříjemně, v říši teorie a nikoliv praxe.
Jak se stává při mnoha zbrklých politických rozhodnutích, nikdo předem nepromyslel, jak se v této věci bude moci Evropská unie dostat ze slepé uličky. Teď, když je zjevné, že Evropská unie musí tuto politiku zrušit, vznikly velké překážky. Zavedené sankce vyvolávají negativní důsledky, a to na nesprávných místech.
V několika zemích EU jsou tyto sankce nyní považovány za hrozbu národní politické totožnosti. Tyto sankce sice byly přijatelné, možná i obdivuhodné, jako dočasné opatření, ale nyní se proměňují v něco, co vypadá jako trvalý útok na zemi, jejíchž 27 procent voličů konec konců pro Haidera hlasovalo. Zejména Dánsko je znepokojeno takovýmto útokem na demokracii. I když s tím nebude mít "Brusel" mnoho společného, je pravděpodobné, že dánské referendum o tom, zda přijmout euro, bude silně ovlivněno katastrofickými představami, jak ústředí EU vnucuje svou vůli občanům jednotlivých členských zemí, kteří chtějí něco jiného - pokud se do září vztahy Evropské unie vůči Rakousku nebudou normalizovat.
Ze samotného Rakouska by se dopad tohoto všeho mohl rozšířit velmi daleko. V Rakousku se má, také v září, konat referendum ohledně sankcí EU. I když podpora Haidera příliš nevzrostla, rozhořčení nad protirakouskými sankcemi ano. To bezpochyby vyvolá další nálady proti Evropské unii a vyvolá to takový výsledek referenda, který dá politikům najevo, že je Rakousko rozhodnuto nikomu nedovolit, aby zasahoval do jeho vnitřních záležitostí Haiderova protiimigrační rétorika se bude setkávat větší odezvou. Odpor vůči rozšíření Evropské unie, což je nyní nejdůležitější záležitostí na programu EU, se zintenzivní a vzhledem k tomu, že rozšíření EU musí být schváleno jednomyslně, Rakousko, s podporou lidového hlasování, by ho mohlo úplně zablokovat.
Většina hráčů ve hře v EU tomu nyní, jak se zdá, dobře rozumí. I ti, kteří jsou nejsilněji rozhořčeni tím, že je Haider přítomen ve vládě, soukromě přiznávají, že sankce musejí být zrušeny. Rakousko však bude nutno podle nich i nadále pečlivě sledovat. Ale tohle nemůže pokračovat donekonečna. Rakousko musí dostat šanci na pochvalu, pokud své chování napraví. Tony Blair zastává tento názor. Otázka je: bude možno zmobilizovat diplomatický talent čtrnácti zemí EU včas a zastavit blížící se kalamitu? Anebo národní politické zájmy zlikvidují dosavadní ryzí nadnárodní idealismus?
Hlavním viníkem je země, která to všechno vyvolala: Francie. A tady je důležitá role Portugalska. Příští týden přebírá Francie od Portugalska rotační funkci předsednictví Evropské unie. Původním účelem bylo pro Francii odradit voliče, aby hlasovali pro vlastní francouzskou fašistickou Národní frontu. Jenže to degenerovalo v rivalitu mezi prezidentem Chiracem a premiérem Jospinem, kdo z nich se bude vyjadřovat intenzivněji antifašisticky. Blíží se prezidentské volby. Před nimi se mají konat, a to je důležité, francouzské komunální volby a Chirac se obává Národní fronty. Obecně se předpokládá, že jakmile Francie převezme otěže EU, bude blokovat každou dohodu s Rakouskem, a podobné to bude i tehdy, když budou v čele EU stát Švédsko a Belgie, které také zastávají velmi protirakouský postoj.
Proto velmi mnoho záleží na posledních dnech portugalského předsednictví Evropské unie. Je ovšem nutno říci, že Portugalsko toho zrovna moc nedokázalo. Nic moc nedokázalo ani Rakousko, které má ve zvyku vykecat vždycky veřejně všechno ohledně jakékoliv tajné diplomacie. Ale teď už jde do tuhého a všichni to vědí. Je pravděpodobné, že by mohlo dojít k dohodě, v jejímž rámci budou suspendovány protirakouské sankce, pod podmínkou, že Rakousko dovolí, aby EU pár měsíců kontrolovala, co se v zemi děje. Rakousko bude možná muset přislíbit, že se bude účastnit protirasistických kampaní EU, což dosud neslíbilo. Bude také pravděpodobně požadováno, aby se v rakouských školách vyučovalo více otevřeně protinacistické historie. Přesně kdo by měl hodnotit, jak se Rakousko chová a jak dlouho by se to měl hodnotit, to jsou citlivé otázky. Avšak zdá se velmi důležité, aby Antonio Guterres, portugalský premiér, využil intenzivně zbytků své energie, a usiloval v těchto dnech v tomto smyslu o dohodu.
Rakousko je velmi složitý případ. Hella Picková arugmentuje ve své pronikavé nové studii, Guilty Victim: Austria from the Holocaust to Haider (Vinná oběť: Rakousko od holocaustu až k Haiderovi, IB Tauris, 24,50 liber), že Haiderova přítomnost v rakouské politice zpochybňuje úsilí Rakouska za posledních deset let vyvářet dojem, že je tato země zralou demokracií.Avšak Evropská unie udělala všechno, co prakticky udělat mohla. Trvalé sankce, které nemohou být odstraněny žádným zlepšeným chováním, kromě nepravděpodobného odvolení Haiderovy strany, by celý problém jen zhoršily. Nejlepším způsobem jak zabránit haiderismu, je zrušit tresty, které se už přežily.
K návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání
Toto je článek od jednoho pracovníka významného českého elektronického média, jehož jméno a adresa je redakci známa.
Ve Vašem článku (který jste napsal s Tomášem Pecinou) "Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Jsme schopni
předvídat...?" jste jako první zde, v mnohém "ťukli hřebíček na hlavičku".
Ale, v návrhu zákona NYNÍ nejde o nové technologie, ale jde NYNÍ spíše o
vyřešení (nebo zakonzervování, např. jde o modelový a základní §, a to
"Železnému a jeho rodině se Nova přiděluje navěky", který samozřejmě v
civilizované formě! zcela vážně prosazuje jistý poslanec za ČSSD-Kučera)
"bordelu" v terestrickém vysílání.
Zde- ve vládním návrhu zákona o vysílání, který prošel i legislativní
radou vlády! - MK ČR v mnohém, až absurdně, řešilo dluhy Rady pro vysílání,
která upřímně řečeno selhala a nechala za sebou spoušť (t.j. popření
plurality a vytvoření monopolu jak v televizním, tak i rozhlasovém komerčním
vysílání).
A víte, že se v Česku (fuj termín) NESMÍ psát, lidově řečeno
nedoporučuje se, o tomto skutečném stavu, o jeho příčinách a jeho genezi,
protože jde o pošpinění jistých "ctihodných" lidí (a jejich poskoků) z
elektronických médií, a to by se mohlo přinejmenším odrazit na share(u)
printů? A jestli budete oponovat např. M.Šmídem - tak to byl pouze
"čajíček".
Ostatně víte, že autorem dadaistického bonmotu "mediální policie" (jinak se
to nedá chápat, jenom hlupáci tento termín brali vážně) je P. Dostál, když
se seznámil se skutečným stavem v oblasti terestrického komerčního vysílání,
který Rada úspěšně kamufluje (klíčovým autorem těchto mystifikací je jistý
Štěpánek) ve svých výročních zprávách?
A tak si to nyní odskákala M.Landová
svým vyhazovem, již proto, že neměla m.j. jazykové, odborné a tím i osobní
překážky v komunikaci s EU (DG X), RE.
Což "skuteční" čeští mediální
experti (= jednotřídka + znalost jak zatopit uhlím na chatě + dovedu! otočit
knoflíkem u přijímače) nesnesli a neunesli.
Viz. například poslanec Kučera -
což je modelový příklad učeného "...", M.Zelenka = předseda Asociace
soukromých provozovatelů, nakonec i Železný a Fleischmann atd. Ostatně kdo
to řekl, že v Čechách nikdo není p(P)rorokem?
P.S.
Ostatně, víte kdo je autorem výroku "zamezím ČR vstupu do EU" cca z r. 1995
(jestliže bude platit evropský a ne balkánský zákon o vysílání) ?
Ještě jednou Vás zdravím a v žádném případě nesmíte z mého e-mailu citovat,
jedině když zatajíte autora! Můžete si myslet co chcete, ale tady doopravdy
existuje i "mediální mafiánství" a já jsem zodpovědný nejen sobě!!!
Snaha o kontrolu médií nás v Evropě diskvalifikuje
Ministerstvo se sice zbavilo "mediální policajtky" v provedení Maríny Landové, ale na kontrole a svazování medií normalizačními paragrafy návrhu svého mediálního zákona stále trvá. Tak to alespoň prezentuje ministr Dostál.
Podle něj by měl zákon regulací docílit, aby televize a rozhlas sloužily veřejnému zájmu a veřejný zájem to je především stanovení pravidel hry. To prohlásil Pavel Dostál v nedávném
rozhovoru pro Strategii.
Je jasné, že bez pravidel by byla anarchie. Ta nesvědčí žádnému trhu ani mediálnímu. Na místě je jen otázka míry, a tu jak se zdá vládní úředníci nemají. Navíc se zuby nehty brání
poslanecké iniciativě Miloslava Kučery, který pochopil evropská zadání a nesnaží se o vyvolání politického souboje, ale o smysluplné hledání společné schůdné cesty.
Ministerstvo kultury pochopilo regulaci medií dokonce tak, že se rozhodlo zabránit tzv. křížení vlastnictví. Znalcům situace na mediálním trhu v západní Evropě a jinde ve vyspělém světě se jen tají dech. Taková norma, která by bránila křížení jde přímo proti trendům globalizace a celkového vývoje, který se odehrává v posledním desetiletí.
Podnikatelé, kteří historicky začali podnikat v samostatných mediálních odvětvích, dnes vlastní různé sdělovací prostředky a navzájem je propojují. Mediální propojení existují jak na národních úrovních, tak i v celosvětovém měřítku. Pokud by Evropu řídilo české ministerstvo kultury, nikdy by nemohla vysílat televize RTL a její majitel by zároveň nemohl provozovat
internet a vydávat knihy. Nebo koncern Pearson by nevydával Financial Times a nevysílal Channel 5.
Mediální analytici se shodují, že proces propojování a globalizace médií je nezvratný a nezbývá než na tento trend přistoupit. Zamezení křížení způsobí jedině zmatek a poškodí české provozovatele médií ve světové konkurenci. Ta si totiž vždy cestu najde, i třeba formou naklonování nejrůznějších dceřiných společností a bude fúzovat dál a dál.
Stejně tak se brání američtí filmoví producenti pokusům o zavádění evropských vysílacích kvót. Ve Francii je už řada firem, které se tváří jako čistě francouzské a zajišťují produkci
hollywoodských filmů.
Mediální pravidla jsou tedy opravdu na místě, ale s patřičnou mírou. Tou je například oznamovací povinnost. Přezkoumání každé mediální fúze, každého křížení je pak už jen otázkou pro antimonopolní úřad a ten Česká republika už dávno má.
Pokud se bude pokoušet ministerstvo podvazovat česká média více, než po nás Evropa vůbec žádá, diskvalifikuje samo sebe a česká média ve velké soutěži.
Poznámka JČ: S argumentací Ivy Peringerové nesouhlasím, a to z těchto důvodů. 1. V civilizovaných zemích, v nichž existuje kvalitní televizní vysílání, podléhají sdělovací prostředky, a to i komerční, dosti podstatným kvalitativním zákonným omezením. Celá řada mediálních teoretiků (John Keane, Colin Sparks) totiž argumentuje, že pouhé volné tržní vztahy nemohou zajistit svobodu projevu v médiích, jejich objektivnost, vyváženost, nezávislost a kvalitu. 2. Pluralitní pravidlo, zakazující křížení mediálního vlastnictví bylo donedávna v platnosti pro to, aby v demokratických zemích nevznikaly monolitní mediální konglomeráty s příliš velkým vlivem (hlavní britský komerční televizní okruh ITV je například rozdělen na 16 navzájem si konkurujících regionálních televizních společností). V současnosti se ruší zejména proto, že s příchodem digitálního dojde zjevně k velkému rozrůznění a zmnožení dosavadních sdělovacích prostředků, takže monopolizace snad už tolik nehrozí, a také proto, aby mediální koncerny ve větších zemích mohly fúzovat ve skutečné giganty a konkurovat celosvětově na mezinárodní scéně. Je však velmi nepravděpodobné, že by jakákoliv česká mediální firma mohla mít na světové mediální scéně podstatnější vliv. V českém kontextu jde spíše o to, jak zabránit tomu, aby velké mediální firmy, často ze zahraničí měly - jak je tomu dosud - příliš velký vliv na malém českém trhu. V tomto kontextu jsou inteligentní zákonná ustanovení, zajišťující pluralitu a nezávislost českých médií, velmi potřebná. Kdo proti tomu brojí, se neubrání podezření, že zastává podnikatelské zájmy mediálních skupin, jimž by se samozřejmě hodilo, kdyby mohly vydělávat, aniž by musely plnit zákonně dané podmínky kvality.
O tajných službách: Článek pana Bradáče nebyl útokem na Jana Kavana, naopak
Mýlí se Tomáš Pecina, když označuje článek pana Bradáče za ÚTOK. Nepochopil, že otázka není odpověď a často kladená otázka - FAQ není názorem autora článku. Ty odpovědi, které pan Bradáč píše, jsou po velmi dlouhé době něčím, co má reálný základ. Kavanovi neškodí - naopak. Jsou spíše jeho OBHAJOBOU. Chytrou obhajobou, protože na realitě založenou. Opravdu rozvědka nebyla Stb a diletanti, kteří to jsou dodnes schopni papouškovat, nevědí o fungování tajných služeb nic.
Pan Bradáč je v českých zemích pravděpodobně první (nebo jeden z prvních), kdo zveřejnil některé z argumentů, oddělujících Stb (II. správu FMV) od zahraniční služby (I. správy). Popisuje i rozdíly v postojích jednotlivých služeb. Sadisti z politického odboru II. správy opravdu vlastenci nebyli... Jistou jiskru objevného odhalení mělo i nedávné zveřejnění části pozadí tzv. "tajné části" I. správy, řídící ilegální strukturu (přinesla ČT v rámci komentářů k majoru Zemanovi).
Podstatný fakt je ale na celé této kauze porevolučního vývoje tajných služeb jen jeden - a to, že archivy I. správy byly nejprve vyčištěny, upraveny, a poté ponechány "porevolučním strukturám". Originály byly rozkopírovány a opustily spolu s několika jedinci ČSSR. Tajná služba se zprivatizovala.
Cynismus, že? Přes pozměněnou informační hodnotu byly zbylé "archivy" jako "cenné" převzaty porevoluční strukturou FMV a ti lidé, kteří zůstali "v evidenci", se stali obětí verbovky americké, italské, izraelské a britské rozvědky.
Manipulace, které byly vystaveny materiály jak rozvědky, tak i kontrarozvědky, je učinily prakticky neupotřebitelnými.
Množství materiálů v archivech II. správy komplexnější metody z valné části vylučovalo, a tak se ke slovu dostaly pouze skartovací stroje a komise "historiků".
Ta během několika týdnů vyčistila archivy od některých "zájmových" osob, likvidovala stopy po perspektivních lidech, které potřebovala použít a zbytek po patřičné úpravě ponechala.
Ta úprava byla nejzajímavější. Na bývalém ÚV KSČ byla tajná tiskárna se zásobami nejrůznějších tiskopisů z různých dob, papírů různých institucí, všemožných razítek apod. Po desítkách let tyto prostředky falšování došly využití... První porevoluční vlna byla plná touhy po odplatě a chtěla se mstít. A tak vznikly kampaně, které přiživovali i někteří bývalí pracovníci těchto služeb. Se škodolibostí jim vlastní...
Archivy ilegálů přitom prakticky neexistovaly, protože "tajná část" zahraniční služby byla řízena přímo rezidenty v teritoriích či důstojníky z Prahy a centrální evidence neexistovaly...
Každý si řídil své lidi a veškerou agendu měl uschovanou ve své ocelové skříni...
Pouze za "vlády" jednoho z prvních porevolučních ministrů na vnitru se do rukou italské, "křesťanské" rozvědky dostaly seznamy - pouze některých agentů a některých rezidentů "veřejné části"... S tristními následky.
Řada z nich byla zabita za nevyjasněných okolností, řada z nich přešla pod jinou vlajku. Přežilo jich pouze několik a po těch se slehla země...
Finanční soběstačnost ilegálů a nezávislost jimi kontrolovaných zdrojů financí na československém rozpočtu umožnilo něco do té doby nevídaného: masivní příliv peněz do československé porevoluční ekonomiky, které bylo potřeba přes českou ekonomiku vyprat a tím i zlegalizovat.
Korunu tomu nasadil "pirát Kožený", který koupil velkou část technické správy FMV, o kterou diletanti Ruml a spol. neměli zájem.
A tak vznikla Victoria Security Printing, Victoria Security Products, Victoria Publishing a další odnože Koženého impéria... Vznikly ale i další firmy na bázi spojenectví. Starých i nových.
To byl jeden z hlavních důvodů, proč do české společnosti pronikl onen jinde nevídaný "mafiánský" kapitalismus, provázený rozsáhlou korupcí státních struktur a mediální manipulací, krachy bank a podniků.
Prostě se metody tajných služeb rozrostly do masového měřítka a zmutovaly.... A mutují dodnes.
Pod praporem věčného boje pravdy a lásky proti lži a nenávisti. Jak příznačné pro absurdního dramatika...
Toč kolo toč a Midas po česku
Média se probudila - do včerejška takřka denně se z nich na nás cenil LEV v A trojkovém formátu na prostředních stranách všech novin (82% plochy bílé strany s logem kulaté lví hlavy a 18% plochy černé sebechvály - a nakonec čtyřlístek), všechny tři televize drbaly Lva za ušima v hlavním vysílacím čase - dvě možná musely (zdarma) a ta třetí vycpávala díry v rozpočtu, který nenaplnili koncesionáři. Všechny MISS a festivaly, co jich Praha zná, se na LVA třásly (nebo před ním), jít to tak dál tak mohl LEV spojit své jméno se zasedáním MMF a EB v hlavním městě.
Škoda, že se tak nestalo, a události těchto dnů se neudály v září, kdy by se komando v třetí největší bance na pozadí avizovaných protestů anarchistů jednak ztratilo jako kapka v moři povolané celé policejní DIVIZE (za mé ZVS měla divize na plném stavu 10 000 osob - o co lepší to měl František Josef I. - když bylo nejhůř povolal asistenční sbor Maďarů a bylo zameteno. Diskuse s nimi - Nem tudom - jako s Japonci v Nomuře.
Média se zachovala v rámci verše ...potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu a místo přesvědčení jen pití piva z žalu... (České pivo = jihoafrický akcionář) - doporučili jim to šéfové jejich reklamních oddělení, kteří mají patrně poslední slovo v korekturách na "svých" nočních zasedáních.
Právo z 19.6.2000 věnuje IPB skoro tři strany - dvě rozebírají situaci jaksi objektivně kriticky a jedna je celostránková reklama na služby a ještě lepší služby IPB.
Není nic staršího než dnešní ranní noviny - že páni šéfredaktoři. Co když mají reklamu předplacenou na tři měsíce dopředu ?
Drobný střádal/volič si mohl laskavě všimnout, že k situaci se vyjadřovali z 80% POLITICI a z 20% EKONOMOVÉ, a to skoro zase jen ti z nich, kteří buď mají své politické ambice za sebou, anebo tak nějak tuší, že před sebou.
Moc se politikům a ekonomům do medializace krize ČR/IPB ale nechtělo, neboť jejich tváře pracně budované vizážisty a týmy poradců Public Relations si při střetu s NEPŘÍJEMNOU pravdou budou lidé pamatovat, byť by všichni hlásali, že za vším tím lidem musíme vidět člověka/střádala.
Poslové špatných zpráv se ve Spartě (ne té Machově) házeli ze skály, proto je nosili otroci (a la Termophyly), nebo (a la L. Borghyová s vyrovnávacími půvaby) a ty dobré zprávy pak synové panovníků-následníci (a la Špidla ohlašující zvýšení sociálních dávek o 150 Kč, nebo o týden delší dovolenou).
Ve správních radách IPB jsme zasedali jen z povinnosti, že, paní Benešová a spol.?!
Zkrátka vyhnout se tomu, jak říkají Němci - "mitgefangen-mitgehangen", česky - s kým tě chytí s tím tě pověsí - ve volebním roce o metr výš, - a to je riskantní.
Největší spisovatel, ekonom a pacient Havel VĚDĚL o hnisavých bolácích v bankovním sektoru - a tak jaksi mu to všichni signalizovali již dávno, že. (Jen to nedokázal zformulovat při těch starostech s Barrandovem a hernií - Dagmar stejně víc vybírá než ukládá - tak co).
Všichni ti nadupaní ekonomové mezi 23 a 33 lety, co si už přečetli (v originále) pár monetárních příruček a stážovali (rozuměj : byli vytěžováni) ve filiálkách Bearings trustu mlčeli - nebo stáli frontu na své vklady u LVA v předstihu.
Ale asi ne, neboť ví, že konto vám založí všude na světě, a je jen na vás, jak si ho zdaníte - máte ovšem ohlašovací povinnost v ČR (v případě nejasností konzultujte věc s panem senátorem Lánským, neplést si s Meyrem Lanskym letitým účetním mafie).
(Včerejší skororeklama (telefonát) v jednom rádiu, kde finanční "poradci" už cítí novou šanci je toho dokladem - až ji musel hlasatel zarazit).
Místní instituce s honosnými názvy, těžící ze snížení úrokových sazeb v USA, šikovnosti A. Greenspana, soutěže dolaru s eurem a staré kotvy koruny na dolar již nyní inzerují své služby řkouce :
"Kdo by nám dal před čtyřmi měsíci 20.000 USD, tomu bychom dnes vrátili 25.000 USD, tedy za 120 dní 200.000 Kč, což je DENNĚ 41 USD, cca 1.660 Kč. (Pro ty poslední 4 měsíce to až zas tak klamavá reklama není - v tom mají BOHUŽEL pravdu. Náš státní dluh za tu dobu vzrostl také o cca 25%, aniž bychom si půjčili než cent navíc). To je ta správná doba pro nákup optovaných akcií - říká tak mimochodem výše zmíněný A.G.
TAK TO CHODÍ.
Pro ty občany/střádaly (s platem 10 USD denně), kterých se 50x denně on line ptají (rádio Impuls): "Máte ještě důvěru v NAŠE banky ?" to zní jako rajská hudba - ale co když v příštích 4 měsících zvítězí zase EU ? Pak dostanou klienti obskurních fondů o 200.000 Kč míň.v
TAK TO TAKY CHODÍ.
Už i jazzrocková skupina Chicago má ve své písni (z roku 70 ?) "budovatelský" refrén :
"What goes up - must go down, spinning wheel gotta go around...", (co jde nahoru, musí jít (také) dolů, kolovrátek se musí pořád otáčet).
A hoši v kšandách a motýlku jím taky otáčejí - dyť ty prachy jsou cizí.
Nebo hezky česky - DOBŘE UŽ BYLO.
Ředitel Erste (ehemalige ČS) již blahopřál ministru financí k tomu, že tu bude taková hezká férová konkurence jako ČSOB, stejně se vyjádřil i ředitel KB - hezká kolegialita, ale večer už se střetly reklamy OB Leasing vs. ČS v jednom bloku na ČT.
Jestli při cca 250 mld. Kč měla IPB, jak říkal předseda vlády, 3,5 milionu střadatelů (což je velice nepřesně, leč z něčeho se vyjít musí, 70.000 na střadatele), tak KB při cca 310 mld. Kč musí mít 4,4 milionu střadatelů a ČS při cca 380 mld. Kč 5,4 milionu střadatelů, ČSOB (do fúze) při cca 180 mld. Kč 2,6 milionu střadatelů - pokud tato měřítka uplatníme na všechny.
Abych to shrnul - při mimobankovních (spořitelních) objemech vkladů u 4 největších bank podle vzorce, který je nám předkládán jen tyto 4 banky obsluhují cca 15,9 milionů střádalů (účtů?) - s obsluhou cca 1,120.000.000.000 Kč.
Vzhledem k tomu, že Úřad pro hospodářskou soutěž BLESKOVĚ SCHVÁLIL fúzi IPB+ČSOB, stvořil monstrum, které, když nevymaže ostatní, tak je při svém (možném) krachu vezme už definitivně sebou do hrobu.
Ministr Mertlík vidí toto monstrum (zatím) jako Midase (bájný král, který na co sáhl, proměnil ve zlato), ale i král musí vzít do ruky chleba - zlata se nenajíš (ani Slováci).
U vědomí tohoto problému mu bude potravu podávat STÁTNÍ RUKA a stravenky na (až) dva roky nucené správy + 12 měsíců záruky mu už zakoupila vláda z peněz daňových poplatníků.
Při velikosti ČSOB mohou nastat jen dvě možnosti : buď přežije SBČS- pardon ČSOB - nebo ostatní. (Kdo si teď koupí KB ?)
Ne že by banka TÉTO VELIKOSTI ve světě nebyla vygenerována - jsou i mnohem větší, ale v žádném státě, žádná banka neovládá portfolia aktiv 1/2 státu na úrovni celého HDP a nejdou přes ní (a budou muset v rámci záchrany) všechny finanční operace (a informace) státu.
(Poslední pokus o rekord byl učiněn v Albánii - střádalové si pak místo vkladů rozebrali AK 54 s úrokem 7,62 (mm)).
Je to ABSOLUTNÍ nonsens, po němž si žádný další (i nebankovní) investor nebude jist, že co v ČR STÁTNÍ MOC spojí, člověk nerozlučuj.
Opravdu, ale opravdu nemám rád pana profesora, ale vidím to tak, že by bylo lepší, kdyby IPB klasicky padla, o její dědictví se porvaly ostatní banky v konkurenčním boji (s čím teď bude obchodovat naše burza - mimochodem 20.6.2000 akcie Nomury Securitas posílily o 6,02 bodu) a byl by jednou provždy klid - výplata vkladů v úrovni 80 % by odčerpala 4 % likvidity vytvořila deflaci a Rašín by z hrobu zatleskal.
V minulosti nám taky stačila SBČS - která si pro jednoduchost obsluhy scvrkla hospodářství na pár organizací typu ZTS, IPS, ŽS, SIGMA, DS, TST a VS.
Pak je jen ovšem potřeba při Konsolidační bance obnovit STÁTNÍ PLÁNOVACÍ KOMISI, aby se vládlo ministrům lehčeji.
V (bermudském) trojúhelníku ROZPOČET - SBČS - SPK se už leccos ztratí a těžiště trianglu bude zase v SEKRETARIÁTU některé strany.
TO JE TO, OČ TU dnes BĚŽÍ.
A také zřídit Prognostický ústav kvůli azimutu, a aby měli pánové (někteří už profesoři) po demisi zase mateřskou firmu, placené cesťáky a klid na další revoluci.
Jaroslav Pour
psáno 20.6.2000
Nač máme Ústav pro jazyk český?
Na stránkách BL se mimo jiné objevují diskuse o českém jazyce. Vzhledem k tomu, že nemáme zákon "o jazyce českém", tak veškeré názory a doporučení Ústavu pro jazyk český AV ČR jsou zřejmě nezávazná, a to včetně pravidel jazyka českého - či je to jinak?
Články v BL probírají různé nedůležité otázky jako rozdíl mezi "odstřelovačem" a "ostřelovačem" nebo blábol pana Motla o synonymu polovodičů a tranzistorů. Podobný rozdíl v chápání slov, jaký nám články v BL předvádějí při překladu "ostřelovače" a "odstřelovače", najdeme u tisíců českých slov. Pravdu má JČ, když říká, že úzus je úzus, a holt ten, kdo nepřijal češtinu za svůj jazyk, necítí ten rozdíl a pídí se po logice vzniku a výkladu slov. Tak je to ovšem ve všech jazycích.
Poslední světoborný čin ÚJČ se datuje do druhé poloviny 50. let, kdy jsme začali psát "sirup" namísto předchozího "syrup". Jak jinak, když v ruštině píší "u" (čti "i"). Abychom však následovali Rusy (a také Slováky) ve sjednocení psaní "i" v příčestí minulém, naše vědce ani nenapadlo. Nadále tak u cizinců vypadáme jako tupci, kteří si zbytečně komplikují život. Budiž, tato nevýhoda je jakž takž tolerována dobrou "čitelností" češtiny (pokud ji někdo čte). Opravdu téměř všechna slova čteme tak, jak je píšeme. Za tuto výhodu vděčíme J. Husovi již 600 let a podle mého názoru tímto směrem se bude ubírat vývoj jazyků na celém světě (můžeme to pozorovat i na rozdílech mezi angličtinou a "američtinou".
Co však je ostuda, před kterou nelze strkat hlavu do písku, je nesmyslné třídění písmene "ch" za "h" a nikoliv v rámci "c", jak třídí celý svět. Ostuda jde tak daleko, že ve vládním nařízení, které vyjmenovává chemické látky, se "ch" občas vyskytne před "ci", občas za "h". Přitom není jasné, zda "c" a "h", když se ocitnou za sebou, tvoří vždy jedno písmeno - "ch" nebo mohou být součástí "širšího" písmene "sch" či mohou patřit do dvou různých slabik. Kdy už se někdo z ÚJČ probudí a začne usilovat o zákon o jazyce českém a v rámci tohoto zákona o slovníkové třídění "ch" v rámci "c". Mnozí chtějí "vstoupit do Evropy", ale že budeme muset stále přetříďovat všechny naše a rovněž všechny cizí slovníky, nad tím se nikdo nepozastavuje. Není výhodnější změnit systém třídění (naše staré slovníky pochopitelně necháme a budeme na doby, kdy byly v ažuru, vzpomínat, jako např. na to, že se u nás někdy jezdilo po silnicích vlevo nebo že se v Anglii platilo v šilincích)?
Ptám se tedy: Proč platíme vědce v ÚJČ, když jejich názor nemá žádnou váhu a když jejich erudice skončila koncem padesátých let?
O volebním zákoně a proporčním a většinovém systému
Vážený pane Čulíku,
k Vaší )poznámce k textu Ivana Hoffmana:
Rozhodně nemohu souhlasit s tím, že vláda ČSSD "skutečně
vládne" díky tzv. opoziční smlouvě. K určitému zlepšení vládnutí
u nás došlo, podle mého názoru zcela přirozeně, tím, že se k moci
dostala strana, která byla delší dobu v opozici a dostala šanci
změnit to, co jako strana opoziční kritizovala. Vytvoření vlastní
vlády bylo pro politiky ČSSD velkou výzvou a motivací, aby přesvědčili
občany o svých schopnostech. Naopak, pokud by ČSSD nebyla smluvně
svázána s ODS - představitelkou předchozího způsobu vládnutí, její
vláda by s největší pravděpodobností dosáhla výsledků ještě výraznějších.
Ohledy na smluvního partnera jí mnohdy brání v razantnějším postupu
(zejm. pokud jde o výměnu některých neschopných vysokých státních
úředníků a členů představenstev a dozorčích rad podniků se státní
účastí - členů ODS, akci "čisté ruce", revitalizační programy
atd.) Tzv. opoziční smlouva sociálnědemokratické vládě pouze zaručuje
setrvání u moci do příštích voleb, avšak "skutečné vládnutí"
jí nijak neusnadňuje, ale naopak ztěžuje.
Nový volební systém, který ODS prosadila, odstraňuje demokratické
výhody systémů většinového a poměrného zastoupení.
Ve většinovém systému může získat mandát i politik, který nemá
podporu celostátně významné strany, ale má širokou podporu voličů
ve svém volebním obvodu a naopak nezíská mandát politik, který sice
má silnou pozici ve velké straně, ale nemá mnoho sympatií u voličů.
V tomto systému může silná strana získat nadpoloviční většinu v
parlamentu za předpokladu, že dokáže voličům nabídnout dostatek
přitažlivých osobností. Oproti systému poměrného zastoupení je
pevnější vazba poslance na svůj volební obvod a slabší vazba na
politickou stranu.
Systém poměrného zastoupení zajiš"uje spravedlivé rozdělení mandátů
mezi politické strany podle jejich voličské podpory. Zda to, že
na základě tohoto systému se do parlamentu dostávají i představitelé
minoritních, avšak ne bezvýznamných, a třeba i extremistických,
politických proudů a zpravidla žádná strana nezíská nadpoloviční
většinu mandátů, jsou výhody nebo nevýhody, považuji za diskutabilní,
osobně si myslím, že by to nemělo být na škodu, předpokladem však
je schopnost politiků dosahovat konsensu mezi různými stranami.
Pro tento systém je typická silná vazba poslance na politickou stranu.
V existujících kombinovaných volební systémech je část poslanců
volena většinovým způsobem a další mandáty rozdělovány poměrně.
Schválený volební zákon, který vytváří podivný a bezprecedentní
hybrid obou systémů. V pěti či šestimandátovém volebním obvodu,
aby strana získala mandát, bude muset získat kolem 15 % hlasů
a strana, která zvítězí výraznějším rozdílem bude podstatně zvýhodněna
(pokud vítězná strana dosáhne 30 % hlasů a žádná jiná strana nepřekročí
20%, vítězná strana získá nadpoloviční většinu mandátů). Tento systém
směřuje k tomu, aby silná politická strana mohla vytvořit "jednobarevnou"
většinovou vládu při zachování silné závislosti poslanců na straně.
To by znamenalo, že o základních politických otázkách se, stejně
jako před listopadem 1989, nebude rozhodovat veřejně v parlamentu,
který bude pouze formálním "odhlasovávacím strojem", ale
v uzavřeném grémiu vládnoucí strany. Rozdíl by byl jen v tom, že
voliči by měli možnost v dalších volbách jednu skupinu oligarchů
vyměnit za jinou, aniž by měli přímý vliv na složení těchto skupin.
Souhlasím s názorem, že přijetí této změny volebního zákona bez
změny ústavního pořádku je protiústavní a pokud bude podána ústavní
stížnost, nezbude Ústavnímu soudu ČR, nebude-li chtít opustit linii,
kterou si vytýčil předcházejícími nálezy (viz např. nález č. 37/97
Sb. NU: "Zvyšování hranice omezovací klauzule nesmí však
ohrozit demokratickou substanci voleb."), než tento zákon
zrušit pro rozpor s články 5 a 18 odst. 1 Ústavy ČR a článkem 22
Listiny práv a svobod.
Jaroslav Štemberk
1. Vas termin "predchozi koalicni hastereni" povazuji za velmi
zavadejici. Z meho uhlu pohledu o zadne koalicni hastereni nikdy neslo.
Chyba v tomto pripade n e b y l a na obou stranach. Striktni a dobre
definovana pravidla diskuse jako prvni, soustavne a navic bez naznaku
sebereflexe a nepokryte z pozice sily porusovala vzdy ODS v cele s
Klausem. Z psychologie diskuse jasne plyne, ze reakce druhe strany je v
teto situaci zcela irelevantni. Jinymi slovy - tato situace n e m a
reseni. Nelze tedy v zadnem pripade mluvit o chybne reakci druhe strany.
Pokud ODS takto jasne prokazala neschopnost diskuse (a tezko si lze
predstavit, jak vice by mohla sama sebe diskvalifikovat), pak neexistuje
zpusob, jak s ni diskusi vest. Muzeme (a oba pravem taky mame)
pochybnosti o tom, zda druha (slabsi) strana je na tom lepe, ale
vicemene zde musime zustat na nejiste pude spekulaci. Velmi me
prekvapuje, ze Vase jindy tak presne a ostre videni problemu je zrovna v
teto veci tak zamlzujici a pripomina ucitele, ktery nema cas nebo naladu
vysetrit, kdo je skutecny vinik.
2. Ucel sveti prostredky? Vlada dik "oposmlouve" skutecne vladne. To je
podstatne, okolnosti vzniku a udrzovani te dohody nejsou hodne
pozornosti. Tak to uz tu bylo mockrat a ja jsem si jaksi nevsiml, ze by
se to nekdy nekde osvedcilo. A skutecne tak skvele vladne ta vlada? Z
meho uhlu pohledu je to prast jako uhod. Rozvratit nas nefunkcni
spolecensky model je stejne malo platne jako zkonsolidovat jej. Za
ujizdejicim vlakem se lidi nerozbehnou ani v jednom pripade. A to mne
pripada uz deset let ze vseho nejdulezitejsi - prestat se flakat na
nastupisti. A "vyresit" vlastni neschopnost diskutovat tim, ze diskusi
postavim mimo zakon, vytvorim politickou scenu, kde silnejsi proste
nemusi diskutovat se slabsimi - to je fakt dobry. To teda smekam a padam
na zadek. Tak to asi bude skutecne ta prava cesta k demokracii. Pripada
mi velmi zvlastni, ze zrovna Vy, jindy tak ostre kriticky a narocny se
zrovna zde spokojite s tak zoufalym malem. Opravdu me prekvapuje, ze si
najednou tak pochvalujete, jak hora porodila mys!
Zákon o silničním provozu
Provoz na silnici vypadá jinak, když ho pozorujeme od volantu a jinak když jdeme pěšky. Jinak se ovšem jeví i dvěma řidičům, z nichž jeden dodržuje předpisy a druhý riskuje. A konečně jinak se na dění na českých silnicích dívají lidé, kteří byli v autě jinými řidiči zraněni a zmrzačeni a jinak ti, kteří dosud měli štěstí. Právě různá životní zkušenost je asi důvodem rozdílných názorů poslanců na novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích.
Má smysl omezovat rychlost jízdy?
Nebylo by dobré povolit nějaké to pivo?
Není přísné brát řidičské průkazy?
To jsou některé z otázek, na které zákonodárci hledají odpověď.
V situaci, kdy automobilů přibývá rychleji než silnic, a silničáři každým rokem řeší otázku, zda silnice v zimě prohrnovat, anebo z jara opravovat, a především v době, kdy potkat bezohledného řidiče není žádný problém, je liberální přístup k řidičům obtížně pochopitelný.
Pouhý fakt, že na našich silnicích bylo za posledních deset let usmrceno či těžce zraněno téměř sedmdesát dva tisíc lidí, je důvodem ke zcela jiným otázkám.
Například zda nebrat řidičské průkazy každému, kdo je na silnici nebezpečný, ať už kvůli tomu, že nedal přednost v jízdě, přejel plnou čáru, řídí opilý, anebo je krátkozraký a nemá brýle.
Také by bylo možné uzákonit, že kdo automobilem jiného zraní, měl by mu být vůz zabavena, aby tak nemohl učinit i příště. Poslanci by měli dospět k zákonu, který občany pomůže účinně bránit proti těm řidičům, kteří je ohrožují.
Jestliže povolí neomezenou rychlost, aniž by současně uzákonili drsný trest za rychlou jízdou způsobené nehody, měli by za důsledky sami nést trestní odpovědnost. Věřím, že by jim to řekl i řidič, kvůli kterému mám sešroubovanou páteř, kdyby spěch, kterým zavinil čelní srážku, přežil.
Vysílá se ve středu 28. června ráno.
Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo 