středa 12. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Setkání s Jaromírem Štětinou:
  • Jak jsem dostal (na letišti) vizitku od novináře (Jaroslav Pour) Česká televize:
  • K pořadu Horké křeslo: Jana Bobošíková ho ČT nabídla, ale v Brně, aby se vyhnula Jiřímu Hodačovi
  • Projekt ekonomického vysílání ČT (Jana Bobošíková) Česká politika: projde jen ten, kdo je nevýrazný?
  • Ombudsman (Ivan Hoffman) Novela volebního zákona:
  • Do voleb je daleko! (J. B. Akláb) Velká Británie:
  • Nový šéf BBC chce propustit 1100 členů managementu Bulvární a nedůstojné poznámky deníku Guardian:
  • Protekce: proč se bývalý šéf BBC stává u Blaira odborníkem na zločinnost, když tomu vůbec nerozumí Internet:
  • Internetová nerovnost v Británii, i když čtvrtina britských domácností je už napojena na internet AIDS:
  • Jak zachránit Afriku (Guardian) Školství:
  • Ještě jednou - mají se rušit víceletá gymnázia? (Marek Houša) Česká společnost:
  • K mediálním poznámkám Milana Šmída Sdělovací prostředky:
  • Nekrolog za "V pravé poledne" (Miloš Štěpánek) Tisková zpráva CME:
  • CET 21 stáhl žalobu na více než 5 miliard Kč

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se včera rozhodla zahájit správní řízení s provozovatelem televize Prima, společností FTV Premiéra, řekl místopředseda rady Martin Muchka. Rada chce zjistit, kdo tu televizi vlastní! Rada podle Muchky požádala držitele licence o vysvětlení, jak se změnily majetkové vztahy poté, co Investiční a Poštovní banku (IPB), která Primu ovládala, převzala Československá obchodní banka (ČSOB). "Nemůžeme z nich tu odpověď dostat," řekl Muchka. Podle některých informací nemá ČSOB, která IPB převzala od nuceného správce, nad Primou kontrolu. Podle informací deníku Mladá fronta Dnes má kontrolu nad držitelem licence FTV Premiéra finanční skupina GES Holding. Ten údajně od IPB loni v prosinci získal kontrolu nad společností Domeana, která je stoprocentním vlastníkem FTV Premiéra. - RRTV udělala správný krok - není přece možné, aby komerční televizi ovládali anonymní vlastníci. Jenže velká otázka je, co se stane, až bude RRTV doplněna novými členy: je nepravděpodobné, že si udrží dosavadní rozhodnost, protože v ní bude znovu posílen vliv ODS.

  • Poslanci včera v druhém kole tajné volby nezvolili obmudsmana, t.j. prvního českého veřejného ochránce práv a jeho zástupce. Počátek fungování úřadu ombudsmana se tak o několik měsíců odkládá, neboť prezident Václav Havel a Senát budou muset sněmovně navrhnout čtyři nové kandidáty.

  • Jak jsou financovány Britské listy. Ptá se na to Václav Pinkava, když prý tyto informace požaduju od jiných. Nevidím důvodu, proč by měly být finanční poměry BL utajovány. BL jsou financovány převážně z vlastní kapsy vydavatelovy. (Stejně tak to do značné míry dělal po dobu dvaceti let se svým nakladatelstvím 68 Publishers v Torontě Josef Škvorecký, Češi žijící v zahraničí usilující o kulturní aktivity, zaměřené na české prostředí, nepředpokládali, že bude možno na těchto aktivitách vydělávat, považovali to za normální.) Britským listům poskytuje zdarma server a technické zázemí pražská firma Internet Servis, a za to dostává malou část příjmu z reklamy na nich. Britské listy vydělávají za reklamu od posledního čtvrtletí roku 1998, ale tento příjem je velmi nepravidelný - například v listopadu a v prosinci 1999 a v lednu a v březnu 2000 nevydělaly nic. V roce 1999 celkem vydělaly BL za reklamu 66 590 Kč, přičemž v tom roce Jan Čulík zaplatil za telefonní internetové připojení 102 000 Kč (editorská práce, cca 8 hodin denně, zůstává nehonorována). Za první půlrok 2000 byl příjem BL z reklamy 34 380 Kč, účet Jana Čulíka za telefon za tento půlrok 56 300 Kč. Lze do toho připočítat též náklady na nový počítač (42 000 Kč, duben 2000) a alespoň část nákladů devíti cest do ČR za poslední rok (jedna cesta cca 14 000 Kč za letenku). Žádný přispěvatel BL nedostává honoráře a Britské listy tímto děkují za jejich neplacenou činnost (toto poděkování je také uvedeno v obou knižních výborech BL.) Václav Pinkava se také dotazuje, jaký honorář byl vyplacen Janu Čulíkovi za knihy ...jak Češi myslí a ...jak Češi jednají. Náklad, cena a kvalitní výroba obou knih byly vykalkulovány tak, aby, pokud se náklad celý prodá, to přesně pokrylo veškeré výrobní výdaje. Takže - žádný.

  • Prohlášení Grigorije Javlinského. Upozorňuje Marcela Malá, že 5. července publikovala ČTK vyjádření od Grigorije Javlinského, že jeho Epicentrum "nemá žádné kontakty s Epicentrem Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové".

  • K článku Jana Nademlejnského o Epicentru poznamenává Tomáš Pecina:

    Zdá se mi, že zde došlo k určitému nedorozumění: termíny "propagandista" a "novinář-aktivista" mají pro mě jasný význam a nepoužívám je jako znevažující nálepku (viz např. mé články o RFE a o českých médiích z loňského roku). Propagandista je ten, kdo pod rouškou novinářské činnosti (a z jiných pohnutek než kvůli osobnímu přesvědčení) propaguje určitou osobu nebo kauzu, zatímco novinářský aktivista je novinář, který je o něčem tak přesvědčen, že odkládá profesionální soudnost a přestává být - v zájmu podle něj dobré věci - nestranným. Řečeno méně srozumitelně, jde o dvě formy téhož defektu, přičemž jednou je původ objektivní, podruhé subjektivní.

    Celé je to opravdu dost podobné té hypotetické kauze s Haló novinami, kterou jsem uváděl v korespondenci s panem Urbanem:

    Představme si, že obviním Haló noviny ze stranění komunistům (nebo dokonce z napojení na systém komunistické propagandy). Ony mi odpovědí, že jsou nezávislé a ať přinesu důkazy.

    Mně v takové situaci nezbude než říct, že stejně se jmenovala sobotní příloha komunistického Rudého práva (nahodilá shoda jmen?), a vzít některý úvodník nebo redakční komentář a na jeho základě doložit, že Haló noviny nejsou vzhledem ke komunistické straně a komunistické ideologii nestranné.

    Anebo, jako druhou možnost, bych mohl říct: Omlouvám se Haló novinám, pro své obvinění nemám žádné přímé důkazy. Pro úplnost však považuji za potřebné uvést, že se stejně jako ony jmenovalo příloha Rudého práva, a zároveň čtenáře upozorňuji na několik pozoruhodných článků z tohoto deníku, aby si udělali představu sami.

    Přesně to měl, myslím, udělat i Jan Čulík vůči Epicentru, a mohlo to být by to bez žalob, bez zrušených sloupků (a trapného odhalení, že JČ vlastně po celou dobu spolupráce Literárky sponzoroval) a bez emocí.

    Zkusím s tím začít: Omlouvám se Jaromíru Štětinovi, Petře Procházkové a Janu Urbanovi za všechny hanlivé výroky, které jsem o nich napsal, a zároveň vyslovuji naději, že agentura Epicentrum uspokojivě zodpoví tři dotazy, které jim položily Britské listy. Nestane-li se tak, nebudu moci považovat novinářskou integritu (věrohodnost) a nezávislost pana Štětiny a paní Procházkové za nepochybné.

  • K existenci či neexistenci Epicentra. Ferdinand konstatuje:

    Tak jsem si jeste jednou precetl ten vypis z Aresu a cervenam se hanbou. Firmu Epicentrum Film vede pan Jancarek, takze pochopitelne vznikala spolu se Stetinovym Epicentrem. O ctrvrte firme nedokazu rici nic, snad jen ze ma poskytovat tiskove sluzby, a to se mi zda od tiskove agentury prece jen ponekud odtazite.

    Druha cast me namitky - ze to jsou vsechno zivnostnici, kteri pouze spolecne uzivaji nalepku Epicentrum - stale trva.

  • Ochranná známka Epicentra? Poznamenává Josef Řehák:

    Ochranne znamky lze na internetu nalezt na adrese: http://www.rejstrik.cz/ avsak ani podle tohoto zdroje nelze tuto "Agenturu" nalezt, pouze "LIDOVÉ NOVINY EPICENTRUM"

  • Novinářská cena pro Central Europe Review. Sesterský časopis Britských listů, týdeník Central Europe Review, vycházející v angličtině, jehož je editor Britských listů Jan Čulík pravidelným týdenním přispěvatelem, dostal novinářskou cenu NetMedia 2000 Award za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě.

    Výroční konference NetMedia, která vznikla v roce 1995, je čelná evropská internetová konference pro novináře a pracovníky sdělovacích prostředků. Zabývá se tiskem i elektronickými médii. Podrobnosti o NetMedia 2000 naleznete na adrese http://www.net-media.co.uk.

    Videozáznam udílení cen je možno shlédnout na adrese http://www.virtuetv.co.uk/news/netmedia2000/index.html.

  • Úřad vlády mlčí; to, že existuje jakýsi zákon o přístupu k informacím je mu jedno? V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - také podle zákona o přístupu k informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? Je k dispozici finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Setkání s Jaromírem Štětinou

    Jak jsem dostal (na letišti) vizitku od novináře

    Jaroslav Pour

    Nechceme vést kampaň proti Jaromíru Štětinovi, ale nemůžeme potlačit tento článek. Požádali jsme Jaromíra Štětinu, aby se k této záležitosti vyjádřil. Nepřišla žádná odpověď. Pokud odpověď přijde, rádi ji samozřejmě zveřejníme. - Poslali jsme článek Jaroslava Poura do Literárních novin a doufáme, že tento nezávislý týdeník otiskne tento literární text.

    Vážený pane Čulíku,

    je mi celkem jedno, proč a jak se pan Štětina věnuje investigaci v Rusku, nebo doma, v Epicentru svém nebo někoho jiného.

    Já si to, co se děje v Čečně nebo Kosovu, ověřit nemohu (a když dnes srovnám reportáže a zprávy s těmi před válkou v Jugoslávii a po ní, někdy nevím jestli se píše o téže události), domnívám se však, že reportáže z povstaleckých (nebo jiných frontových) zákopů ještě nevypovídají nic o reportérovi a jeho vlastnostech - pomineme-li touhu po Pulitzerově ceně, nebo ustřelené noze.

    (Kromě prohrané války není nic strašnějšího, než válka vyhraná.)

    Chtěl bych Vám ale jen objektivně napsat o svém setkání s novinářem, po kterém mi zbyla jen vizitka a nepříjemný pocit :

    V roce 1990, když odcházela sovětská okupační vojska z Československa a opouštěla vojenské objekty a základny, jsem měl shodou náhod na starosti jejich FYZICKÉ převzetí od sovětského velení - nikoli politické převzetí.

    Bylo to několik kasáren a olomoucké vrtulníkové letiště - naše armáda měla svých kasáren a starostí dost, takže o tyto objekty nestála.

    Olomouc měla historicky vždy víc kasáren, než by celkem malé město uneslo, a vzhledem ke své poloze (smluvní distance "demarkační linie" Varšavská smlouva - NATO) bylo okupačními vojsky přeplněno. Helikoptéry létaly 24 hodin nad městem, nákladní vozy a cisterny křižovaly město a nenechávaly nikoho na pochybách, jak se věci mají.

    Velice rozsáhlé pozemky a budovy přímo ve městě byly obehnány vysokými ploty a kromě pár "spřátelených" kšeftařů s benzínem (v Olomouci byly obrovské sklady pohonných hmot) a jinými erárními komoditami to bylo po třicet let absolutně tabuizované území pro místní lidi, a to do poslední chvíle.

    Byla to TERRA INCOGNITA.

    Ve městě bylo asi 1000 bytů pro Sovětskou armádu, velitelství Střední skupiny vojsk (s protileteckým krytem v pancéřované střeše - nikoli, jak je obvyklé pod zemí, školami pro děti vojáků, speciálním obchodním domem (tzv. Zelená labuť, podle pražské Bílé labutě), na letišti 26 podzemních nádrží po 250 000 litrech kerosenu (celkem 6,5 milionu litrů!!), překladiště - terminál pro celou Moravu s dvojnásobnou kapacitou, obrovské sklady materiálu a jen na letišti např. jídelna pro 1000 osob (dnes by se jen v ní najedla na střídačku od 11.30 - 14.30 snad pětina celé naší armády v proponovaném stavu).

    Zkrátka obrovské pozemky a statisíce kubíků budov.

    Píšu to shora proto, že toto všechno bylo NUTNO OPUSTIT do určitého data a to ve spěchu a ze strany Sovětské armády s pocitem prohry (u většiny důstojníků), leč s alespoň zdáním důstojnosti vojáka neuvyklého prohrám.

    Nicméně - a to je meritum věci - kasárna a ostatní objekty byly předány ve stavu odpovídajícím používání armádou, fluktuací vojáků a samozřejmě stylem myšlení a koloritu osob (vojenských i civilních), které v nich celkem rádi, že mimo SSSR, trávili část života.

    Kromě různých komisí (které exodus připravovaly) jsem byl snad jediný, který se dostal do VŠECH objektů hned PO definitivním odchodu vojáků.

    Vlastnil jsem cca 100kg klíčů s různými visačkami, pečlivě popsanými kaligrafickou azbukou nějakým mongolským staršinou, se kterými jsem si nevěděl rady, neboť dveře, k nimž (asi) patřily, byly popsány někdy jinak, i když smysl mohl být stejný. Klíče byly roztříděny v papírových krabicích a když se jim váhou protrhlo dno, stala se z nich eklektická směs, která mi nedávala jinou možnost, než do každého zámku jich vyzkoušet třeba 300, nebo 600 ...

    Navíc všechna kasárna měla zhruba stejnou strukturu místností a stejný styl.

    Začal jsem tím, že jsem najal ostrahu, (armáda to odmítla, a tak objekty připadly městu), radnice ovšem neměla v rozpočtu peníze na sanaci těchto objektů, a tak je "postoupila" Dopravnímu podniku jako organizaci, kterou řídila.

    Hlídat takové množství budov a pozemků, nejen z hlediska zapomenuté munice, ale i bezpečnostního, nebyla legrace - uvědomte si prosím, že to všechno bylo pod proudem, pod tlakem vody, pod parou, pod tel. spojením (často speciálním SDK), nebyla dokumentace, neboť byla tajná a někdo ji zapomněl požadovat, hlavní uzávěry energií se nedaly vystopovat a různé "úpravy" a la armáda a navíc podle sovětských norem (nebo bez) znepřehlednily tento stav na druhou.

    Pozval jsem pyrotechniky (ale ti přijeli, jen když se na něco narazilo, jinak ne, ale KDO měl na něco narazit, když nevěděl JAK se tam dostat.

    Dal jsem do novin zprávu o NEBEZPEČÍ, KTERÉ HROZÍ v bývalých kasárnách, v domnění, že chabá strážní služba (tenkrát vznikaly jako houby po dešti - stačilo být líný a mít vlčáka, a parta takových měla živnost...) + nebezpečí, odradí Olomoučáky od prohlídky.

    Ti, co tenkrát (je to snad právě dnes 10 let a kdo si vzpomene) popoháněli odsun vojsk až k hektickému tempu, byli nesporně čestní, byli vlastenci, byli oprávněně hrdí na svou práci, vystupovali klidně, leč s převahou, kterou jim dávalo vědomí rozpadu sovětského "impéria", byli si ale vědomi, že nemůžou přestřelit (kolony tanků stále stály v zahrádkách a na stojánkách desítky bitevníků s OSTROU municí), ale MUSELI mít rychlý úspěch, neboť cizí armády na našem území, které byly 32 let potupou národa musely pryč ZA  KAŽDOU CENU - národ čekal na činy.

    Z technického hlediska ovšem byli DILETANTI.

    Zamávali poslednímu trénu, šli na rockový koncert k odchodu vojsk a nechali si zatleskat.


    A pak to přišlo.

    Pár dní se nedělo nic.

    Pak se osmělili první ČEŠI, kteří vlezli dírou v plotě.

    To byla noc první - takřka panenská.

    Za týden už jsem klíče nepotřeboval.

    VŠECHNY dveře byly vypáčené, průvodci po objektech byly strážní služby (za malou úplatu).

    Pak začaly chodit rodiny s dětmi jen na procházku, po nich přijela auta s přívěsnými vozíky, pak nákladní auta a pak už začalo totální a bezostyšné rabování.

    První přišly na řadu obytné domy - od vypínačů, přes sporáky, dveře, okna až k radiátorům ústředního topení a zábradlí na schodech.

    Vše, co šlo nějak použít - rozebíraly se hangáry (ocelové profily, střechy, potrubí, ploty, elektroinstalace vyrvána ze zdí třeba po pár metrech, kvůli pár kachličkám omláceny celé metry čtvereční, hliník z izolací parovodů do sběru, unimobuňky letištního zařízení naloženy nastojato jeřáby, rozvaděče z radarových stanic vypáčeny (k čemu asi mohly být použity), nerezové zařízení kuchyně vytrháno ze základů, armatury a kohouty uraženy (někdy pod tlakem vody, jež zaplavila budovy), promítačky z filmových sálů rozkradeny (kdo měl doma asi kino?). Když už nešlo nic ukrást (zhruba po měsíci) začali "občané" bourat některé stavby, které jim připadaly novější - na stavební materiál.

    Pak přišli ti co nic nechtěli, chtěli jen rozbít zbylá okna a zdemolovat to co zbylo.

    Posléze už jen ti co neměli střechu nad hlavou - chtěli se jen v ústraní opít, nebo udělat (proč vždy doprostřed místnosti ?) velkou potřebu.

    Pak byl KLID a v ruinách začali hnízdit ptáci, lebeda byla 2 m vysoká a milostivě skryla trosky - z dálky to byla téměř idyla.

    Když jsem v těch megasutinách zvících bývalého centra Bejrútu (nebo dnešní Groznyj?) vytahoval nádrže (průměr 5m délka 12m) ze země (místní aeroklub topil petrolejem těženým z vrtů přímo v zemi ještě dva roky - helikoptéry odvzdušňovaly palivové nádrže na stojánce přímo do trávy, o ostatní se postaraly průsaky z nádrží) a odvážel barometrické časovače dělostřeleckých granátů (byly zapomenuty za pancéřovými vraty v podzemních kobkách - stačilo někomu nastavit na bubínku tlak 600 m nad mořem - to je asi Olomouc, a už by vlastníma rukama nikdy nic neukradl) přijelo tmavomodré žiguli s cizí poznávací značkou.

    Byli v něm dva muži a dvě ženy. Ženy byly přiopilé, jeden z mužů měl motýlka a byl suverénní.

    Řekl jsem jim aby odjeli - muž s motýlkem to odmítl a dal mi svou vizitku.

    Bylo na ní jméno JAROMÍR ŠTĚTINA - tenkrát jsem ho neznal a on si myslel, že bych měl.

    Přesto jsem jim řekl ať jedou pryč.

    Ty dvě opilé ženy mu řekly (snad s ruským přízvukem), ať mě pošle do prdele. Druhý muž pořád mlčel.

    Pak mi pan J.Š. řekl, že se to musí zdokumentovat jak Rusáci zdevastovali Olomouc.

    Já jsem namítl, že mám fotodokumentaci z předávání (kterou jsem dělal pro DPO, a kterou nikdo nikdy nechtěl), že letiště bylo v relativním pořádku (muselo fungovat do poslední chvíle) a že to VŠECHNO, co vidí, je dílo českých lidí až po odchodu vojáků.

    Prohlásil mě za nevlastence a svini, která nadržuje Rusům, něco fotografoval a pak řekl, ať si přečtu noviny (myslím, že tenkrát Lidové, ale nejsem si jist), že tam bude ta JEHO PRAVDA, KTERÁ NÁM POMŮŽE VŠECHNO POCHOPIT a ne ty moje oportunistické kecy.

    Opravdu nemám nic proti JŠ a nebýt článků v BL, tak si na něj ani nevzpomenu. Část objektů spravily soukromé firmy, někdy jen do stavu, jaký byl před tou první nocí, často však do lepšího.

    Nikdo by nepoznal že to byla kasárna, jen pár domů uprostřed města zůstaly jak Pavlovův dům v bývalém Volgogradu. Z ruské školy je francouzské gymnazium, z velitelství pedagogická fakulta, z krytu galerie atd...

    Většině lidí z Olomouce připomínají, kde že tu byli okupanti, někdo má z nich doma podlahu, či okna na skleník, těm mladším patnácti let neříkají vůbec nic - mně však připomínají setkání s novinářem.

    Kdyby ta devastace budov pramenila z frustrace 32 let nesvobody, omluvil bych i jejich zapálení (možná, že by to bylo pro radnici tenkrát ulehčení), ale to jejich rozhrabání pramenilo z věty, kterou napsal Jan Procházka v románu PŘESTŘELKA (když ho vychovaná maminka poslala 10.5.1945 zpátky i s ukradenými nůžkami - jediné co zbylo, protože přišel pozdě - z vyrabovaných kasáren na Kraví hoře, kde byl německý světlometný pluk), umiňuje si, řka: "Příští revoluci tak blbě nepropasu".

    O tom měl možnost pan J.Š. psát, mohl možná předejít spoustě věcí - ale nepsal.

    Na tomtéž letišti, jež jsem přebíral před 10ti lety od Rusů, složila pak olomoucká radnice po deseti letech od těchto událostí 1000 tun dlažebních kostek při rekonstrukci olomouckého centrálního náměstí (cca 100 x100 m, asi 1 hektar, jestli se nepletu), ty dlažební kostky byly v zemi přes 100 let, přes 100 let po nich chodili občané a všichni dobří rodáci.

    Po půl roce uskladnění na tom letišti (na hromadě) se všechny "ztratily" - asi 900 tun !! - a dodnes se jich našlo jen malé procento.

    Nějak se to zase udělá - mezi nově položenými kostkami náměstí budou větší mezery, mezi námi a Rusy mezera zvíci propasti 22 let našeho ponížení, korunovaná "objektivní" zprávou o tom, co po nich zůstalo, když táhli, mezi lidmi pak tu větší tu menší vzdálenosti položené různým pojetím téhož, které přináší denní zpravodajství médií.

    Někteří ukradli radiátory, někteří pak banky a někteří iluze.

    Člověčí mezery pak zarůstají zevnitř něčím, co se podobá hmotě ulity, neboť prostor pro tento růst byl již vytvořen. A tak pěkně v řadě, se správnou roztečí, (kontrolovanou a plánovanou médii mimo jejich svět) bývají lidé šťastni, že svůj malý hvězdný okamžik nepropásli, než se zase někdo po jejich hlavách nevydá na pochod.

    Váš

    Jaroslav Pour


    K pořadu Horké křeslo: Jana Bobošíková ho ČT nabídla, ale v Brně, aby se vyhnula Jiřímu Hodačovi

    Jana Bobošíková

    Vážený pane Pecino,

    námět na pořad Křeslo s názvem "Horké křeslo" ve formátu o kterém hovoříte a jako náhrada "Přísně veřejné", včetně návrhu vysílacího času - tedy středa nebo čtvrtek večer v ČT už několik týdnů leží. Podala jsem ho prostřednictvím ČT Brno.

    Proč prostřednictvím ČT Brno? Protože jsem po jednání s vedením televize neuspěla u pana Hodače v Praze s jiným projektem (ekonomický týdeník), jehož námět Vám v doslovném znění, tak, jak byl nabídnut ČT, posílám.

    Na základě dohody s generálním ředitelem Chmelíčkem a programovým ředitelem Čapkem jsem pořad koncipovala na dodavatelské bázi.

    Agenturně měl být pořad kryt ze zdrojů Reuters a BBC World Service. Následné rozhodnutí ředitelova podřízeného (Jiřího Hodače) bylo zcela opačné a znělo:

    O projekt zvenčí nemáme zájem, uděláme si ho vlastními silami, odborníků na ekonomiku máme v redakci dost.

    Zajímavý způsob manažerského rozhodování v ČT, že?

    A tak stejně jako Vy čekám. Na sebevědomé Horké křeslo, které by politici nebrali jako media training - tak totiž s lehkým úsměvem berou dnešní "21"- ale obávali se ho, na ekonomický pořad, kde se dozvím, co zamýšlí Alan Greenspan a jak se jeho rozhodnutí promítne do vývoje cen akcií dot com firem, a třeba i na pořad, kde mi experti řeknou, jaké výhody a rizika s sebou nese rozluštění genetického kódu.

    Přeji Vám i Janu Čulíkovi hodně síly a optimismu.

    Jana Bobošíková


    Projekt ekonomického vysílání ČT

    Autorka: ing. Jana Bobošíková, Polyconsult,

    duben 2000

    Současný stav - Ekonomický týdeník, apendix Událostí Plus, Bloomberg

    Česká televize v současné době vysílá Ekonomický týdeník, v pondělí v 17,55 na ČT 2. Tento pořad je částí ekonomické veřejnosti ignorován, částí vysmíván. Kladný ohlas jsem nezaznamenala. Pořad je vesměs monotematický, zaměřuje se vytrženě, nikoliv v souvislostech vesměs na domácí, často firemní, události. V drtivé části opomíjí zahraniční ekonomické události, byť mají na tuzemskou ekonomiku stále větší vliv. Výběr informací nenaplňuje veřejnoprávní úlohu ČT (definovanou pro ekonomické vysílání níže) a už vůbec nevyužívá jejího informačního (agentury, výměny, zahraniční zpravodajové) potenciálu. Zpracování informací a grafika ignorují vývoj v oboru a nevyužívají špičkového technického zázemí veřejnoprávní televize. Pořadu zřetelně chybí pevná dramaturgie a jasné stanovení cílové skupiny, kterou chce oslovit.

    Ekonomický přívěsek Událostí Plus, vysílaný ve všední dny na ČT 1 v cca 22,10, je zcela anorganicky zařazená změť informací, které mají sice pevnou dramaturgii, ale nenápadité zpracování a hlavně - téměř nulovou vypovídací hodnotu (pokud nejsou určeny jen finančním analytikům a brokerům, ale ti už zmiňované indexy znají ze svých počítačů několik hodin).

    Ekonomické zpravodajství agentury Bloomberg je občas je zařazeno on-line v časných ranních hodinách na ČT 2. Jde o standardní ekonomické vysílání v angličtině, s inspirativními, do ČT přenositelnými prvky. Cílová skupina mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní je asi specifická, ale ne moc rozsáhlá.

    Nové ekonomické vysílání ČT

    Cíl

    Vytvořit v rámci veřejné služby respektovaný audiovizuální ekonomický týdeník s perspektivou následného přechodu ke každodennímu samostatnému ekonomickému vysílání. Kvalitní ekonomický týdeník vytvoří zázemí pro následný denní ekonomický servis, který na veřejnoprávní obrazovku bezesporu patří.

    Aplikace veřejnoprávnosti jako veřejné služby v ekonomickém pořadu

    Veřejnoprávní ekonomické vysílání není nástrojem ani vládní ani parlamentní moci. Veřejnoprávní ekonomické vysílání není ani vysíláním všeho pro všechny. Je to vysílání toho nejdůležitějšího z hlediska definovaného veřejného zájmu (vstup do EU, snižování nezaměstnanosti, zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky, rozvoj informační gramotnosti apod.) pro všechny, kteří se chtějí orientovat v současném globalizujícím se světě. K daným skutečnostem musí přinést všechny relevantní názory, i kontroverzní, a podrobit je kritické analýze. Cílem je ukazovat svět ve správné proporci ke skutečnému významu událostí, a to opět z hlediska veřejného zájmu. Pořad musí usilovat o prezentaci problému z hlediska diváka, ne ze strany zdroje. To vše s vědomím, že veřejnoprávní médium má oproti komerčním největší potenciál nezávislosti, a tím i odpovědnosti.

    Ekonomický týdeník ČT

    Umístění a frekvence: neděle večer místo zahraniční "21" , ta ztratila každodenním vysílání Událostí ve světě na ČT 1 opodstatnění existence

    Stopáž: 30 minut

    Vysílání: z hlediska nákladů i aktuálnosti nejlépe živě

    Načasování: začátek vysílání - 3. 9. 2000, následné vytváření předpokladů pro každodenní vysílání (kromě soboty) tak, aby se zavedlo nejpozději do jednoho roku v závislosti na programových změnách ČT

    Cílová skupina: pořad je určen především manažerům, podnikatelům, státním úředníkům a všem, kteří se o ekonomiku zajímají

    Cíl pořadu: přinášet informace o tom, jaké podmínky k fungování ekonomiky vytváří stát, co se děje ve světové ekonomice a jak toto dění ovlivňuje procesy v ČR, co se děje v ekonomikách sousedů ČR, jak stát hospodaří s penězi daňových poplatníků, jak fungují podniky na veřejném trhu. Informace budou podávány v souvislostech ve srovnávání se zeměmi regionu střední a východní Evropy a EU. Pořad bude zdrojem informací nejen pro diváky, ale také pro ostatní média.

    Forma: moderní znělka, předěly a studio, interaktivita s divákem, dokonalá grafika. Zprávy, reportáže, rozhovory. Dikce ostrá, rozhovory asertivní. Podávání informací trojrozměrné - audio, pohyblivé video, titulky.

    Moderátor a scénář: moderátorkou a autorkou scénáře je ing. Jana Bobošíková, Polyconsult

    Model spolupráce: broadcaster (ČT ) kupuje pořad od producenta (Polyconsult), producent (Polyconsult) objednává výrobu pořadu u ČT

    Vzorový bodový scénář:

  • znělka, headlines
  • přivítání
  • ekonomické zprávy z uplynulého týdne - komentované
  • předěl (sdělný)
  • problémová reportáž
  • rozhovor
  • upoutávka na další témata
  • problémová reportáž
  • rozhovor
  • předěl (sdělný)
  • problémová reportáž
  • rozhovor
  • předěl (obrazový)
  • očekávané ekonomické události nadcházejícího týdne - komentované
  • rozloučení
  • znělka


    Ombudsman

    Ivan Hoffman

    Nelze říct, že by naši poslanci neměli o úřad veřejného ochránce práv zájem. Ve velice slušném počtu se účastnili jeho tajné volby. Když se ovšem sečetly hlasy, ukázalo se že jejich výrazně převažujícím zájmem bylo veřejného ochránce práv nezvolit.

    Někteří nyní hovoří o selhání Poslanecké sněmovny a o tom, že tento sbor pohrdá občany, jiní naopak v tomto selhání spatřují zbytečnost ombudsmana.

    Tito zastupitelé nám bezelstně vzkazují, že co nezajímá poslance, je prostě nezajímavé. "Bohužel jsme se nedohodli", povzdechne si jeden zákonodárce, zatímco jiný říká, že by se prezident a senátoři měli, než příště někoho navrhnou, nejprve poslanců zeptat, zda jim bude dost dobrý.

    Předseda senátorů zvolených za ODS Mirek Topolánek si hlasování dolní komory parlamentu vyložil tak, že nové kandidáty budou zřejmě muset senátoři "lovit v méně politických vodách".

    Otázkou ovšem je, zda hlavní vadou u kandidátů není to, že je navrhuje právě Senát a prezident.

    Pokud totiž poslance dráždí spíše navrhovatelé než navržení, pak jim vyhovět nelze, ať už budou senátoři a prezident lovit kdekoli.

    Nejpikantnější na ostudě poslanců je ovšem to, že se jí mohli vyhnout už ve chvíli, kdy funkci veřejného ochránce práv uzákoňovali.

    Nikdo je přeci nenutil, aby na sebe vzali břemeno volby. Kdyby byli například uzákonili, že z jejich návrhů na veřejného ochránce práv některého vybere prezident a ombudsman si pak svého zástupce zvolí sám, nemuseli poslanci včera zbytečně odebírat za asistence televizních kamer hlasovací lístky.

    O tom zda veřejný ochránce práv bude pro občany přínosem se zatím můžeme pouze dohadovat. Možná bude, možná ne. V čem jsme se včera ujistili je pouze to, že pro občana žádným velkým přínosem nejsou poslanci.

    Vysílá se ve středu 12. července ráno.


    Do voleb je daleko!

    J.B.Aklab@post.cz

    PSP ČR (podle očekávání) přehlasovala veto prezidenta Václava Havla a znovu

    schválila novelu volebního zákona, která má zdůrazněním většinových prvků ve volebním systému posílit roli velkých stran. Novelu, kterou prosazují ODS a ČSSD, podpořilo 124 ze 129 přítomných poslanců. Poslanci KDU-ČSL, US a KSČM svůj nesouhlas s předlohou vyjádřili neúčastí na hlasování.

    Zástupci menších parlamentních stran tuto legislativní úpravu pokládají za účelovou změnu, a uvažují , že se kvůli ní obrátí na Ústavní soud. Pouze se na obrazovkách TV (veřejnoprávní i soukromých) poněkud komicky dohadují, kdo dá komu přednost - "čtyřkoalice" panu prezidentovi, pan prezident poslancům. Velmi "žhavou" se může také v této souvislosti stát nejen deklarovaná ale i podpisy stvrzená podpora komunistů. Kdo na ni přistoupí - "čtyřkoalice" , prezident ?

    Václav Klaus a Miloš Zeman se předbíhají v ujišťování, že požadavek změnit volební zákon byl a je velmi racionální. Zatím si ale popis svého "racionálna" schovávají více méně pro sebe.

    Nicméně jeden fakt je obecně známý.

    Koalice, které u nás vládly, "sebepohlcovaly" snahy po zviditelnění ("silácká prohlášení ve "formátu VETA - a já si dupnu nožkou..." jejichž příklady denně přinášela média jak ze strany např. J.Luxe nebo J.Kalvody, tak i posléze M.Žantovského...a dalších (!) mnohdy zcela zmrazila vládní jednání. Doslova a do písmene vedla k  permanentnímu stavu "bouře ve sklenici vody" na české politické scéně, bez konkrétních příkladů ztroskotání.

    Faktické vyloučení KSČM z politického života přitom ve svých důsledcích zablokovávalo vytváření jakýchkoliv možných politických koalic (a mnohdy i "tichých spojenectví"...). V PSP ČR a následně i k údivu řady volebních expertů v Senátu, kde to podle úvah mnohých většinový systém téměř vylučoval, ale již téměř 11 let vyvíjí svou činnost "extremistická strana".

    A boj o získání jejích "extremistických" voličů promýšlí téměř jako šachovou partii každý volební subjekt české politické scény.

    A jedna nelogičnost na závěr.

    Plných 10 let, z nejrůznějších politických diskusních pořadů TV či rozhlasu, jsme slýchávali odsudky toho, jak ta či ona strana hlasuje v Parlamentu s komunisty - "štítivost takového jednání" poznali na své kůži po kritice svých oponentů mnozí demokratičtí předáci "zleva i zprava". Dnes možná pomohou malým stranám, které je odsuzovaly "nejštítivěji" i "nejrozčileněji" změnit u Ústavního soudu volební zákon.

    Odpor k existenci 2-3 silných politických stran, ale vlastně nemá kořeny v historii.

    Zavedení prvků, které posilují vítěze voleb, může být žádoucí, pokud se chceme vyvarovat např. takového politického zklamání, které kdysi popsal, i charakterizoval, ve dnech únorové krize 1948 velice přesně prezident E.Beneš.

    Podívejme se podrobněji na rétoriku odpůrců nového volebního zákona:

    • Volební zákon schválený Sněmovnou značně překračuje podle "malých stran" meze nejen politické kultury, ale obecné slušnosti.
    • Podle nich jde o "zákeřně vypočítaný direkt politickým soupeřům".

    Nějak neberou do úvahy, že v boxu, jehož terminologii užívají existují i neméně nebezpečné údery...(!)

    • Tvrzení premiéra Zemana, že zákon posiluje sebevědomí politických stran, je ve světle jeho cynické účelovosti, zejména podle expertů US a KDU-ČSL, výsměchem občanům.

    "Neférovost" zákona spočívá, podle čtyřkoalice, ve třech ustanoveních:

      1. násobcích uzavírací klauzule pro koalice,
      2. změně financování stran,
      3. zvýšení dělitele při výpočtu mandátu.

    1. V politice aritmetika podle politologů US a KDU-ČSL či "hradu" často neplatí.

    • Teze, že když jedna strana potřebuje 5 procent, pak dvě strany mají mít hranici 10 procent, podle jejich názoru nemůže obstát.
    • Na základě této logiky se jako absurdní příklad uvádí polská volební akce Solidarita (AWS), na jejímž vzniku se podílelo 22 politických stran, a která by pak potřebovala ve volbách získat nemožných 110 procent hlasů.
    • Na druhé straně se poměrně úspěšně zapomíná, že protipólem úvah by ale mohla být Dzurindova SDK, která porazila Mečiarovo HZDS - ale pravda, tam šlo o volební vítězství koalice pouze na jednou jedinou politickou stranou... .

    1. Změna financování postihuje strany také výrazně:

    • příspěvek za hlas se snižuje z 90 Kč na 30 Kč, to je na pouhou jednu třetinu původní částky,
    • na druhé straně příspěvek za poslance se zdvojnásobuje na milión Kč ročně.

    Čtyřkoalice argumentuje následující "matematickou" konstrukcí:

    • když by tedy koalice čtyř stran získala 19 % hlasů, tak by tedy z důvodu nepřekročení zákonem stanovené hranice neměla svého poslance,
    • na druhé straně - když by 19 % získala jediná politická strana, mohlo by to teoreticky odpovídat zhruba 40 poslancům,
    • koalice "čtyř stran" by ale takto přišla nejen o poslance, ale i o peníze za ně,
    • eníze by si totiž pak rozdělily "jiné" strany,

    (V tuto chvíli se ale tak trochu účelově zapomíná na to, že dokonce i zaslouženě (!), vždyť by ty ostatní strany měly na rozdíl od "čtyřkoalice" zvolené poslance...)

    • tedy konkrétně koalice by za poslance nedostala ani korunu (ostatní strany by si rozdaly zhruba 40 miliónů Kč ročně navíc),
    • za hlasy voličů by koalice dostala místo 102 milionů jen 34,
    • za čtyřleté období by tedy přišla o 220 miliónů,
    • soupeři by si polepšili o 160 miliónů.

    (Zkrátka a dobře - na tomto konkrétním příkladu se ukazuje, že politika je přece jen především o penězích...!)

    • Podle expertů "čtyřkoalice" jde údajně o snahu zardousit politické soupeře penězi.
    • V následujících volbách by koalice byla u konce s dechem, na kampaň by prostě neměla finanční prostředky.

    1. Konečně dělitel, jímž se přidělují hlasy, je nastaven skoro likvidačně: dělitel a počet obvodů reálně posunuje hranice získání mandátu z pěti procent na víc než dvojnásobek.

    • Pokud by se podle čtyřkoalice tato ustanovení, evidentně namířená ne na racionalizaci volebního systému, ale na likvidaci politických soupeřů, ze zákona vyškrtla, volební zákon by i tak zajistil stabilnější vlády.
    • V tomto bodu, i z hlediska jisté "nevyzkoušenosti" zmíněného ustanovení, mohou mít sice menší strany pravdu, na druhé straně to ale může vést k již poznané "politické vyrovnanosti", která se v období 1992-98 neosvědčila, a vedla k výměně pozic ČSSD a ODS.

    Výše napsané argumenty ale neobsahují i několik významných pozitivních změn:

    • O nominacích poslanců ve II. skrutiniu již nebudou rozhodovat součty zbytkových hlasů ze všech krajů, a především nebude docházet k přímému jmenování držitelů mandátu ze strany stranických sekretariátů... , které z Prahy dosadí své "aparátu milé" kandidáty do konkrétních krajů podle svého uvážení, třebaže tam např. vůbec nekandidovali...
    • Kandidát, který v malém volebním kraji obdrží např. pátý nebo šestý absolutně nejvyšší počet hlasů ( při smůle, že kandidáti, kteří obdrželi ještě více hlasů, jsou ze stejné volební strany jako on !!!), bude na rozdíl od předcházejících voleb fakticky zvolen, a nebude "přeskočen" prvním kandidátem strany, která např. "tak tak" překročila kvórum 5%, při výrazně nižším zisku absolutního počtu hlasů pro své kandidáty, ale na základě poměrného principu dostali někteří její kandidáti přednost.
    • Strany budou muset obezřetněji, a na základě přesnějších demokratických pravidel nominovat své kandidáty ve volebních okrscích ( např. na nominačních konferencích atd.), méně časté bude "dosazení" leadra z centra (čti z Prahy!) do příslušného kraje...

     

    Úplně na závěr. Zatímco poměrný systém spíše zvýhodňoval stranické sekretariáty a jejich nominace, ale nebral ohled na skutečnou volební úspěšnost jednotlivých kandidátů, nabízí nový model úspěch kandidátům, kteří povedou svou kampaň zodpovědně a možná právě i jinak než jejich vlastní strana. A může se stát, že přinese do našeho politického života i nové osobnosti, na které stále čekáme.

    Poslanci, kteří si vytvořili ze svého mandátu desetiletý "živnostenský list", anebo z kolektivu své strany malé "s.r.o." se zajištěnou státní podporou máme podle původního volebního zákona již několik ...!


    Nový šéf BBC chce propustit 1100 šéfů oddělení

    Greg Dyke, nový generální ředitel BBC, nyní oznámil, že hodlá zrušit 1100 pracovních míst nejrůznějších vysokých činitelů této britské veřejnoprávní organizace.

    Šéfové deseti oddělení BBC se budou muset účastnit konkurzu o 3 nová ředitelská místa poté, co bude manažerská struktura BBC radikálně omezena, aby bylo uvolněno větší množství finančních prostředků na výrobu pořadů.

    Greg Dyke sdělil zaměstnancům BBC, že jsou změny nutné, "jinak skončíme tím, že jen budeme předsedat nad vlastním úpadkem".

    Dyke uvedl, že očekává, že někteří dosud velmi významní pracovníci managementu BBC přijdou v následujících měsících o zaměstnání.

    Většina škrtů pracovních míst (včetně škrtů 200 pracovních míst v oddělení zdrojů) povede celkem během následujících šesti let k úsporám ve výši 750 milionů liber.

    Generální ředitel Greg Dyke zejména kritizoval skutečnost, že BBC vysílá nedostatek pořadů, zabývajících se podnikatelskými záležitostmi: "Naše podnikatelské vysílání se musí zlepšit," uvedl Dyke. Bude jmenován nový šéfredaktor pro podnikatelské pořady. Zároveň bude jmenován nový vedoucí oddělení náboženských a etických pořadů. BBC totiž chce posílit své náboženské vysílání.

    Dyke v této souvislosti uvedl: "Na základě podrobných výzkumů jsme zjistili, že se mnoho lidí v současnosti zajímá o duchovní záležitosti, ale nezajímají se příliš o formální náboženství. To neznamená, že vykážeme z obrazovek formální církve. Pokoušíme se oživit náboženské vysílání v televizi."

    V oblasti dokumentárního a vzdělávacího vysílání budou v BBC vytvořeny tři noví šéfové, kteří stanou v čele tří nových oddělení: dokumentární a investigativní pořady, zábavné a dokumentární pořady faktografického charakteru a specializované dokumentární pořady vědeckého rázu, včetně historie a přírodních věd.


    Bulvární a nedůstojné poznámky deníku Guardian

    Bývalý generální ředitel televize BBC John Birt byl nyní jmenován vládou Tonyho Blaira hlavním činitelem britské vlády pro potírání kriminality. V pravidelném sloupku nazvaném "Poznámky pro tahák" (Pass Notes) otiskl včera deník Guardian tyto v českém kontextu jistě šokující a bulvární názory:

    Poznámky pro tahák

    Jméno: John Birt

    (otištěna Birtova fotografie)

    Věk: 56 let a na snížení za  dobré chování nemá právo.

    Zjev: Patří k londýnskému soudu Bow Street. Vypadá totiž trochu jako zloděj ze supermarketu.

    Dělá znovu kariéru? Lord Birt byl právě jmenován Tony Blairem jako jeho zvláštní činitel pro potírání zločinnosti.

    Tento "činitel pro potírání zločinnosti" vypadá strašně moc jako ten Dalek (typ mimozemšťana ze seriálu Startrek, JČ) který býval ředitelem BBC. Jsou snad příbuzní?

    Je docela zábavné, že se o tom zmiňujete. Je to totiž tentýž člověk.

    Ale vždyť tenhle John Birt neví o zločinnosti naprosto nic!

    Ne všichni zaměstnanci v BBC by s tím souhlasili: zeptejte se těch, kteří byli propuštěni, nebo donuceni změnit svou kvalifikaci či těch, kteří byli převedeni na jiná pracoviště na doporučení Birtových manažerů, jejichž plat sežral podstatné části rozpočtu BBC.

    Konec konců, BBC Television Centre je vlastně dost blízko vězení Wormwood Scrubs...

    Mnoho intelektuálů v BBC je přesvědčeno, že už jen Birtovy cirkuláře, které rozesílal svým zaměstnancům, by svým byrokratickým jazykem mohly být úspěšně použity jako důkazní materiál při procesu o vraždě anglického jazyka.

    Takže je John Birt kamarád Tonyho Blaira?

    Pánbůh nás chraň ode všeho zlého! Ale účastnil se narozeninového večírku Blairovy manželky Cherie a je starým přítelem Blairova kolegy Petera M**del**na. (Mandelsona, pozn. JČ).

    Ale Tony Blair je přece tak vysoce inteligentní, asi má důvody, proč Birta jmenoval, jimž my, normální plátci koncesionářských poplatků, nikdy nemůžeme porozumět.

    Existuje teorie, že Birt způsobil, že dramaticky poklesla sledovanost pořadů BBC, a že by snad dokázal udělat totéž i s údaji o zločinnosti. Prostě tím, že se na ně jen podívá.

    (...)


    Internetová nerovnost v Británii, i když čtvrtina britských domácností je už napojena na internet

    Nejchudším domácnostem v Británii se internetová revoluce vyhýbá, protože si nemohou dovolit napojit se na internet. Podle nejnovějších statistik vzniká propast mezi nejchudšími domácnostmi a bohatšími lidmi. Počet domácností, napojených na internet, se za poslední rok v Británii zdvojnásobil na 6,5 milionu - to je asi čtvrtina veškerých britských domácností - přístup k internetu velmi silně záleží na příjmu lidí.

    Jen asi 3 procenta chudých domácností je napojeno na internet, u bohatších domácností je to 48 procent. U domácností v nejchudší třetině obyvatelstva (rodiny, které vydělávají jen asi 60 000 Kč měsíčně) má k internetu přístup jen asi 3 - 6 procent obyvatelstva. Čím vyšší rodinné příjmy, procento přístupů na internet stoupá. Rodin, jejichž příjem dosahuje cca 200 000 Kč měsíčně, je připojeno na internet více než 50 procent.

    Z právě zveřejněné zprávy z britského Úřadu pro národní statistiku také vyplývají obrovské regionální rozdíly. Zatímco Londýn a jihovýchod Británie zaznamenal nejvyšší míru napojení na internet, cca 25 procent, v Severním Irsku a ve Skotsku je míra napojení jen cca 15 procent.

    Deník Guardian poznamenává, že jsou tyto údaje jistě velmi deprimující pro britskou vládu, která neustále zdůrazňuje obrovský význam digitální ekonomiky. Ve svém projevu při zveřejnění britského státního rozpočtu na rok 1999 uvedl britský ministr financí Gordon Brown, že "všichni, kdo zůstanou pozadu v nové digitální revoluci, založené na vědomostech, zůstanou pozadu i v nové vědomostní ekonomice". Tony Blair varoval před tím, aby nedošlo k "rozdělení společnosti na lidi, kteří mají přístup k počítačům a kteří k nim přístup nemají".

    Avšak podle Claire Shearmanové, spolupředsedkyně organizace Communities Online, která se snaží poskytovat přístup na internet chudým lidem a  etnickým menšinám, rozdíl mezi těmito lidmi a lidmi bohatými co do přístupu na internet roste navzdory vládním iniciativám.


    AIDS: Jak zachránit Afriku

    K nedávnému kongresu o katastrofě s AIDS v Africe v jihoafrickém městě Durbanu napsal v úterý 11. července reportér BBC Robin Lustig tento článek.

    AIDS usmrcuje miliony lidí a drtivou většinu z nich v subsaharské Africe. Ona beztvará entita, známá pod názvem "mezinárodní společenství", se škrábe na hlavě a říká: "To je opravdu obtížný problém."

    No, jen do určité míry. Člověk, který předsedá nynější mezinárodní konferenci o AIDS v Durbanu, profesor Gerryy Coovardia, významný jihoafrický pediatr a imunolog, je přesvědčen, že řešení existuje, ne možná jednoduché řešení, ale řešení to nicméně je.

    Není to recept, konstatuje, ale je to plán - a byl už úspěšně vyzkoušen v Ugandě, v Thajsku a v Senegalu.

    Zapomeňte na okamžik na léky. Ano, prodlužují život HIV-pozitivních občanů Západu, kteří mají natolik štěstí, že žijí ve společnostech, které dokáží poskytnout čistou vodu, dostatek potravy a zdravotnický systém, který si dokáže poradit s různými krizemi, jichž se lidé, žijící s HIV, stávají obětí.

    Avšak léky nejsou řešením pro děti, jako je Pepile, sedmiletá HIV pozitivní holčička, s níž jsem se seznámil v mírně kopcovité krajině v Kwazulu-Natal, kde žije v prázdné kamenné chatrči se svou HIV pozitivní matkou. Její otec a čtyřletý bratr už zemřeli na AIDS. Potřebuje velké množství základní lékařské péče, než by jí vůbec mohl pomoci jakýkoliv mocný koktajl antiretrovirových léků.

    Beatrice Warová, Ugandka, žijící s HIV, ví z první ruky, čeho je zapotřebí k záchraně milionů lidí od předčasné smrti. Uganda, kde nyní klesá dramaticky míra další nákazy HIV, poskytla profesoru Coovardiovi řešení.

    Zaprvé musíte mít v zemi jasné politické vedení. Yoweri Museveni, ugandský prezident, promluvil včas, nahlas a často o metle AIDS, která hrozila zničit národ, který byl už na kolenou po mnoha letech tyranie a brutality. Museveni říkal jednoduchou věc: HIV nedostanete, když budete používat prezervativ.

    I v Jihoafrické republice je mnoho plakátů podél silnic, inzerujících totéž. Jenže je to poučení, které mat jihoafrický prezident Mbeki svým tvrzení, že ještě existují pochybnosti o tom, co AIDS vůbec způsobuje. Protože jestli HIV nevyvolává AIDS, proč by lidi měli používat kondom? Varování je neutralizováno. Tragédií je, že část Mbekiho názorů, které opakoval ve svém projevu při zahájení konference v Durbanu, je správná: HIV/AIDS likviduje Afriku nikoliv proto, že neodpovědní Afričané spí každý s každým bez ochranných prostředků, ničí to kontinent, protože příliš mnoho lidí žije v zoufalé chudobě, která poškodila imunitní systémy. Lidé trpí chronickou podvýživou a často latentní tuberkulózou. Přidejte jeden další virus a není divu, že se lidský imunitní systém rozloží. Právě proto je dnes 70 procent lidí, žijících s AIDS, Afričané.

    Ale zpět k řešení: jakmile vám političtí představitelé začali říkat pravdu, začnete vytvářet v komunitách vzdělávací programy a programy sociální péče. Naučíte ženy, jak se chránit před vnucovaným a nechráněným sexuálním stykem, jak prosazovat svou vůli v kulturách, kde jsou často jejich slovo i jejich přání ignorována.

    Poučíte děti o sexu a o prezervativech a o základní hygieně, takže až začnou být sexuálně aktivní, budou vědět, jak přežít. A budete povzbuzovat lidi, aby podstupovali testy na AIDS tím, že se začnete pečlivě starat o ty lidi, u nichž se ukáže, že jsou HIV pozitivní.

    Zatřetí: využijete pomoci tradičních vedoucích představitelů komunit: náboženských předáků, tradičních léčitelů, kmenových doktorů.

    Začtvrté, léky. Existuje jeden nový lék, nevirapin, který je levný a měl by být brzy k dispozici v celé subsaharské Africe. Má velmi silný vliv na omezování rizika při přenosu HIV infekce od matky k dětem a stačí si ho vzít jen těsně před narozením a těsně po narození dítěte. Pokud by bylo tohoto léku využíváno spolu s receptem profesora Coovadii, měl by obrovský vliv na snižování počtu nových infekcí.

    Reportér BBC Robin Lustig uváděl v pondělí 10. července na stanici BBC Radio 4 pořad The Orphaned Continent: Breaking the Silence about Aids in Africa (Opuštěný kontinent: porušit mlčení o AIDS v Africe) . Celý pořad i další informace jsou k dispozici na adrese http://www.bbc.co.uk/aidsinafrica/.


    Ještě jednou - mají se rušit víceletá gymnázia?

    Marek Houša

    Viceleta gymnazia .. viz http://www.ihned.cz/wos/newsdb/detail.asp?id=222281. Ke zruseni viceletych gymnazii se uz vyjadrilo mnoho komentatoru. Ale pani Klirova, publikujici casto v HN, jako prvni prinasi osobni zkusenost s vlastnimi dvema syny. Ostatni komentatori jen zduvodnuji z pozice sveho liberalniho presvedceni, proc nemaji byt viceleta gymazia postupne rusena.

    Mnozi z nich jakoby take ani nechteli pripustit, ze by snad ke zruseni viceletych gymnazii opravdu mohly byt prakticke duvody. (jsou uvedeny v clanku). Jakoby predem odmitali moznost, ze ministr a jeho poradci mohou byt racionalne uvazujici lide.

    K obavam z odcerpavani inteligentnejsich deti ze zakl. skol:

    Viceleta gymnazia vychovavaji jen velmi malo zaku. A tak na  zakladnich skolach zustane dostatek nadanych zaku. Jen ve velikych mestech muze dochazet k vetsimu odlivu intelektualne nadanejsich zaku. Proto by o ne zakladni skola mela bojovat, aby si je udrzela. Napriklad nabidkou mimoskolnich aktivit. Viz dale.

    K selekci zaku:

    Vetsina zakladnich skol tak jako tak vybira zaky, pamatuji, ze ve tridach A byvali ti lepsi zaci.

    Ke komunikaci mezi zaky:

    Ani zaci z ruznych trid zakladni skoly temer nekomunikuji, pokud nemaji spolecne tema - zazitky. Treba fakt, ze bydli ve stejnem dome, nebo ze navstevuji stejny zajmovy krouzek.

    Pokud chce tedy zakladni skola nebo ministerstvo takto argumentovat, mely by se nejprve postarat o dostatecnou nabidku mimoskolnich aktivit a pomoci tak detem budovat vazby. Dbat by pritom skola mela i na nabidku intelektualnich aktivit - neomezovat se jen na  pohybove. Pritom je dulezite, aby tyto aktivity byly otevrene zakum jinych skol.

    A pak se klidne muze stat, ze je budou navstevovat i zaci viceletych gymnazii.

    Marek Houša


    K mediálním poznámkám Milana Šmída

    Marek Houša

    Vazeny pane Smide,

    Vas obcasnik o mediich Louc jsem si se zajmem procetl a tesim se i na jeho budouci vydani.

    Uz leta ocenuji vas hlubsi vhled do medialni problematiky. Presto bych si dovolil nekolik pripominek k vasim nazorum:

    K deniku Pravo:

    Od deniku Pravo nelze ocekavat vlastni nazor. Pravo je pragmaticky vedeny denik bez vlastniho nazoru. Ale ktery dnes neni?

    O Pravu se obecne soudi, ze je to levicovy denik. Ale prave od vas bych cekal upozorneni na to, ze dnes vydavatele novin pouzivaji ideologii zcela ucelove. Zvlaste vedeni Prava, stale stejne od doby totalitni moci, bylo vzdy prikladem pragmatismu. Sefredaktor brzy rozpoznal pohasinajici hvezdu KSCM a preorientoval se vice do stredu- na volice CSSD. S jejich myslenkovym obzorem se nyni denik identifikuje a Pravo se tak stalo protipolem Mlade Fronty Dnes a udrzuje si vysoky naklad.

    Profiluje se jako denik pro starsi intelektualy - predevsim pak nizsi intelektualy, jako jsou ruzni urednici. Tito lide prozili v totalitnim rezimu vetsi cast aktivniho zivota a osvojili si tedy pragmatismus nutny pro preziti v nem.

    Tak jako tito lide, ani Pravo se prilis nebouri proti tomu, co se deje ve spolecnosti, ale pruzne se tomu prizpusobuje a snazi se toho, tak jako oni, vyuzit k vlastnimu prospechu.

    A tak jako oni, i Pravo stoji vzdy na strane skutecne hospodarske a politicke moci. A ta byla zatim i ve svobodnem Cesku spojena se snahou manipulovat verejne mineni. Vzpomente si, ze Pravo uzce spolupracovalo s Harvardskymi fondy nebo TV NOVA vedenou Vladimirem Zeleznym. Nemluve uz o inzerentech ruznych hlouposti, ktere ale jdou dobre na odbyt - jako naprikald caje na hubnuti.

    Zpusob prevzeti IPB kritizuje Pravo nejspis jen proto, ze MFD ho schvaluje. A sefredaktor Prava moc dobre vi, ze pro naklad je nejlepsi kontraverze.

    Prekvapuje me ale vas nazor obhajujici clenstvi v totalitni organizaci:

    Proto jestliže se Jan Kliment Rejžek v Katovne navezl do Jana Schmida z Ypsilonky, tak mne napadlo: no a co má bejt, že byl ve strane? Schmid chtel delat divadlo a také ho delal, i za cenu osobních kompromisu, a to divadlo nebylo špatné a já jsem mu jako divák za ty jeho inscenace vdecný, stejne jako budu navždy vdecný Karlu Srpovi za Jazzovou sekci a Hrabalova anglického krále. Ti lidé totiž navzdory nepríznivým podmínkám totalitního režimu neco pro lidi udelali, zatímco vetší cást tech, kterí se dnes na ne snaží házet bláto, si své komunistickým režimem neposkvrnené kádrové posudky zajistili vetšinou svoji necinností a bezvýznamností.

    A toto je prave mnou kritizovane pragmaticke uvazovani, typicke pro redaktory a ctenare Prava.

    Uvedomte si prosim, ze vas zpusob videni problemu nemusi byt jediny spravny a ze vas odsudek je prilis kategoricky.

    Mimochodem, zajimavy je eticky aspekt aktivni cinnosti v KSC, jehoz ucelem bylo "kryt zada" svym kolegum. A ze to neni novy problem! Byl diskutovan uz po druhe valce na pripadech kolaborantu. Mj. toto tema zpracoval i Steven Spielberg do popularniho filmu Schindleruv seznam. Jiste je ale priklad pana Schmida trochu jiny. Ale fakt ze byl ve strane, neni duvodem pro popreni jeho zasluh. Nesmi ale byt zapomenut.

    Na druhou stranu laskave uvazte, ze i pasivni protest je legitimni - viz. zacatky indickeho povstani proti kolonialistum - Gandhi.

    Marek Houša


    Nekrolog za "V pravé poledne"

    Miloš Štěpánek

    Nejspíš zásahem potměšilého boha médií se v Lidových novinách dne 4. července 2000 sešly

    a) zajímavý pohled na besedu V pravé poledne z poslední červnové neděle na téma IPB z pera Petra Příhody (Nový styl politické rozpravy?), který výstižně označil její styl (údajně náročnější na diváky) jako augurský, na rozdíl od populárnějšího a prý oblíbenějšího stylu šermířského,

    b) a současně prakticky parte o skonu tohoto pořadu v dosavadní podobě, složení i místu ve vysílacím schématu, ohlášeném vedením ČT na poslední červencovou neděli.

    Sláva! Konečně!! Ale pozor, nenechme se ukolébat! Jednak dvě komerční televize nás neděli co neděli krmí podobným politikářským gulášem. Jednak ČT slibuje od září "jiný diskusní pořad s novou strukturou i vysílacím časem", který bude nadále moderovat tajemně nadějný Antonín Zelenka. A zkušení Čechové odedávna vědí, že zdaleka ne všechny změny jsou k lepšímu.

    Chléb se bude podle mne lámat na tom, zda se podaří vybudovat pořad skutečně diskusní. Dramaturgům, redaktorům a jiným televizním organizátorům a tvůrcům na pomoc zformuloval Petr Příhoda dosti přesně (i když se zaváháním, vyvolavším moje dva otazníky), jak má vypadat směřování rozpravy, která si bezelstně (?) vytkla naivní (?) cíl dospět k nějakému poznání. Ano! Opravdu zajímavé a přínosné mohou být jen debaty bezelstné (tedy podřízené zásadě padni komu padni). A co by to bylo za směšný tyátr, kdyby beseda si nevytkla za cíl dospět k nějakému poznání! To by šlo jedině o agitpropáckou "nalejvárnu".

    Plodná (soukromně tomu říkám "rezultativní") beseda by měla mít (podle P. Příhody, jen s mírnou úpravou) tyto etapy: skutečnost (událost) - její poznávání - zachycení (myšlenkou, pojmem, slovem, větou) - sdělení druhému - porozumění a reagování atd. - společné pátrání po smyslu. Jedině takový sled má šanci dá vyvážený výsledek. Není nezytné dojít k jednomu závěru, ale alespoň vypreparovat stanoviska, která odpovídají rozložení názorů ve společnosti, podle skutečných politických zájmů reálných sociálně-demografických skupin, vrstev potažmo tříd.

    Je to tak prosté a současně tak složité. Jde ovšem také o prostředí v ateliéru, množství, složení a kvalitu publika v něm, dramaturgii i režii, rozsah a možnosti rešeršního zázemí i znalosti, obratnost a charisma či šarm (je to nakonec z jednoho kořene) moderátora. V rozhodující míře jde o složení panelu (co do počtu i kvality).

    Pokud nepřijmeme maximalistická měřítka, která každému umožňují (či ho dokonce nutí) prostě zlomit nad úrovní čehokoliv v Česku - a zejména v ČT - hůl, a pokud si volně vyložím meze publicistiky, dospívám k závěru, že řada moderátorů se s tímto teoretickým rámcovým scénářem dokáže vypořádat, i když třeba ne "bez ztráty hvězdičky". Ačkoli mnohé programy patrně všechny zákony a kánony televizní profese naplňují, vstávám občas od televizoru s dojmem, že jsem se o tom tikání světa něco nového dozvěděl. Abych se držel blízko typu talk-show", stává se mi to často po Netopýru či Z očí do očí Antonína. Přidala, Ještě jsem tu Terezy Brdečkové, Plovárně Marka Ebena nebo (pro mne překvapivě) po Prokopových Krásných ztrátách.

    Při své neprofesionalitě se ještě jednou hlásím k tomu, že podobné uspokojení (že jsem zas "trochu chytřejší") u mne vyvolávala větší část nyní již ukončené řady Přísně veřejné! Jana Pokorného (u jehož osoby jsem příznivě ovlivněn jeho výkonem - spolu s Hoffmanem, někdy i Němečkem a Klusákovou -Radiofóra a čtvrtečního poledního, rovněž rádiožurnálového O kom se mluví). Užil jsem obrat, že se ještě jednou hlásím ke svému mírnému uspokojení s Přísně veřejného, protože jsem tím již dříve vyvolal nelibost Jana Čulíka; a také tím, že jsem v programu V Pravé poledne Romana Proroka shledal jistý vývoj k lepšímu (viz).

    I nadále zastávám názor, že V pravé poledne se (od sklonku roku 1999 a začátkem letošního) vydalo co do výběru protagonistů (váhavě) správnou cestou (viz kvarteto s bývalým ministrem zahraničních věcí J. Zielencem a režisérem J. Svobodou, se čtveřicí politických komentátorů, nebo bývalých studentských vůdců a řada pozdějších tématických sezení, kde byl vedle tři odborníků jeden politik spíše na tapetě a ne v roli komentátora). Tento obrat nastal paradoxně kolem právem skandalizovaného pořadu s prezidentem republiky, bez "oponentů" jen náznakově kritických. A spočíval v tom, že program přestal být výhradní kořiští politiků. Recidiva pak zlomila Prorokovi krk, ačkoliv asi rozhodování o složení panelu a jeho zajišťování patrně nebylo v jeho výhradní pravomoci a odpovědnosti.

    Kvalita besedy (i podle Příhody) závisí na velkém množství okolností. A podle stařičkého, jinak nemoderního Hegela, všechno - naneštěstí - souvisí se vším, což umožňuje, že pravou příčinu problému lze dlouho zakrývat, či se ona sama skrývá. K dnešku však již bylo z nejrůznějších zdrojů (od A. J. Liehma přes Vladimíra Justa v Literárních novinách č.28 až po úvahu mé maličkosti citovanou ve vloženém odkazu) zcela neprůstřelně objasněno, že politik v roli komentátora je chucpe. Je to možná přímo ten příslovečný Archimedův pevný bod. Je sporné, zda zneužívání politiků v této roli škodí více médiím, nebo samotné politice. Kloním se spíše ke druhé alternativě, na které však větší část viny nesou média. Doufejme, že tato anomálie se již do České televize nevrátí. A že tento způsob politikářských exhibicí se začne v zápětí zdát poněkud podivným i televizím komerčním.

    Miloš Štěpánek

    5. 7. 2000


    Tisková zpráva CME:

    CET 21 stáhl žalobu na více než 5 miliard Kč

    Praha 7. července 2000 - Necelý rok po podání bez jakéhokoliv zdůvodnění vzala společnost CET 21 zpět svou žalobu u Krajského obchodního soudu v Praze proti společnosti ČNTS na zaplacení více než pěti miliard korun včetně úroků z prodlení za tržby z reklam za období od května 1997 do konce roku 1998, na které údajně neměla ČNTS podle CET 21 nárok. Krajský obchodní soud řízení proti ČNTS tedy zastavil a rozhodl o tom, že společnost CET 21 je povinna ČNTS zaplatit téměř tři miliony korun na náhradu nákladů soudního řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobu vzala zpět společnost CET 21 lze předpokládat, že se CET 21 proti rozhodnutí KOS o zastavení řízení neodvolá.

    "Po roce se potvrdilo, že žaloba proti ČNTS byla pouze účelová," prohlásil Jan Vávra, generální ředitel ČNTS. "Z hlediska public relations žaloba zřejmě v době podání splnila,co měla, a teď se již nedá jako absolutně neopodstatněná uhájit," dodal.

    Kontakt:

    Donath-Burson-Marsteller

    Michal Donath

    Tel.: 02/2421 1220

    Fax: 02/2421 1620

    michal_donath@cz.bm.com


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|