úterý 25. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby O cenzuře při zveřejňování zápisů Rady ČT:
  • Další překvapení z Kavčích hor: kolik takových ještě bude? (Tomáš Pecina) Deník Právo, ministr a věda:
  • Špidla démonizuje genetiku (Juliana) Proti kterým demonstracím zasahuje policie:
  • Policie ČR: Proč byl zásah 16.5. proti anarchistům oprávněný, a proč proti sportovním fanouškům dne 15.5. policie silněji nezasáhla (plk. Radislav Charvát, Správa hl.m. Prahy) Znovu k případu Epicentrum:
  • Jan Urban: Stížnost na Jana Čulíka Syndikátu novinářů
  • Odpověď Jana Čulíka Syndikátu novinářů: Novinářský aktivismus Jaromíra Štětiny Dopisy a stížnosti Jaromíra Štětiny:
  • Zajděme spolu na pivo ... jsem rád, že jste potvrdil výrok, za který vás žaluji

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Další překvapení z Kavčích hor: kolik takových ještě bude? Rada České televize zasedá neveřejně, ale k dispozici jsou zápisy z jejích zasedání, které jsou nejpozději následujícího dne vystaveny na Internetu. Také jste si mysleli, že je to tak? Omyl, přátelé, nechali jste se napálit!, píše Tomáš Pecina v dosti šokujícím odhalení. Viz první článek dnešních Britských listů.

  • Zmatený pořad Tady a teď se v pondělí zabýval IPB. Bylo deprimující uvědomit si v pondělí v podvečer, že příchod Jiřího Hodače do redakce zpravodajství ČT mnoho nezměnil. Základní chyby televizní novinářské práce zůstávají tytéž, jak jsmo nich psali už před dvěma lety (viz například kniha ...jak Češi jednají, Milenium Publishers, 2000), prokázal pondělní pořad Jakuba Knězů. Jsou to úplně primitivní záležitosti, např: 1. Jestliže ukazuji na obrazovce televizoru nějaký text, nemohu při tom v komentáři číst text jiný (či vzdáleně parafrázovat obsah vysílaného titulku, musím říct totéž, co je na obrazovce, když to tam je), protože se jinak oba signály tlučou a přispívají k divákově zmatku. 2. Pořad musí mít předem logicky připravený obrazový i slovní scénář. Nelze napsat nejprve komentář a pak bezradně vyplňovat obraz reportáže bezcílnými záběry různých průčelí bank IPB, nervními švenky či záběry na nesrozumitelné dokumenty. (Martin Dorazín tohle umí, nemohl by o tom, jak se dělá scénář, uspořádat v ČT seminář?) 3. Interviewované osoby by měly mluvit srozumitelně, nikoliv v mlhavých rozvitých větách a podtitulek s jejich jménem by měl na obrazovce vydržet tak dlouho, aby si divák dokázal uvědomit, kdo mluví (to naopak není příliš potřeba třeba u premiéra, o němž každý ví, že to je Miloš Zeman, ne?). Ukazuji-li v grafice fotografie různých činitelů bank, měla by u nich být uvedena jména. Ženský hlas, který pomáhal číst komentář, byl necvičený, nekultivovaný a dryáčnický. Sledoval jsem pořad Tady a teď s osobou s vysokoškolským, nikoliv ekonomickým vzděláním. Její verdikt? "Nerozuměla jsem tomu ani slovo." Tahle plní veřejnoprávní televize svou roli? JČ

  • Poezie pro cestující. Co takhle vystavit do pražského metra takovouhle báseň? (Autorem včerejší ukázky byl Václav Renč.)

    Ó jak já bych emigroval!
    Někam nedaleko do vsi
    Černou kvočnou jako vejce
    Lstivě skryté v kopcích
    Bludný kruh bych změnil v ovál
    Abych zvěděl čí jsem čí
    Na nádraží kde má kurví
    Pohled smutná výpravčí
    Neb nechci jít kde je moře
    Chci jen zvědět čím jsem svůj
    Chci vidět když nechce hořet
    aspoň čadit vlastní hnůj

    (Pavel Šrut)

  • Odsávání chlóru z hermeticky uzavřené budovy chlórové stanice v areálu Spolany Neratovice, který v pátek unikl z prasklého potrubí, potrvá ještě zřejmě deset až čtrnáct dní.

  • Evropská komise ve své letošní výroční zprávě podle šéfa české diplomacie Jana Kavana pochválí Českou republiku za úspěchy v boji proti ekonomické kriminalitě.

  • Miloš Zeman řekl, že je absurdní, když jsou politické strany vyzývány ke konsensu, a přitom je dohoda dvou nejsilnějších politických subjektů - opoziční smlouva z roku 1998 - kritizována.

  • Zvyšující se počet lidí, kteří negativně hodnotí opoziční smlouvu mezi ČSSD a ODS, nechává politiky klidnými. Opoziční smlouvu průzkumu Institutu pro výzkumu veřejného mínění negativně hodnotí celkem 60 procent lidí, což je o deset procent více než ve stejném období loňského roku.

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Úřad vlády mlčí; to, že existuje jakýsi zákon o přístupu k informacím je mu jedno? V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - také podle zákona o přístupu k informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? Je k dispozici finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Další překvapení z Kavčích hor: kolik takových ještě bude?

    Tomáš Pecina

    Rada České televize zasedá neveřejně, ale k dispozici jsou zápisy z jejích zasedání, které jsou nejpozději následujícího dne vystaveny na Internetu. Také jste si mysleli, že je to tak? Omyl, přátelé, nechali jste se napálit!

    Skutečnost je zcela jiná: texty vystavené na Internetu se nazývají nikoli "zápis", ale "zpráva z jednání", a oproti skutečnému zápisu jsou z nich odstraněny některé body jednání a jejich části. Jedná se vlastně o šidítko na novináře, aby měli pocit, že jednání Rady ČT jsou aspoň tímto způsobem pod veřejnou kontrolou. Ve skutečnosti Rada utajuje nejen to, jak se usnesla, ale dokonce i o čem jednala.

    Vypravil jsem se včera do sídla Rady, abych zjistil, jak velký je rozsah této manipulace, a požádal o nahlédnutí do originálních zápisů. Byl jsem striktně odmítnut: zápisy z jednání jsou tajné - pardon: neveřejné, k dispozici jsou jen okleštěné "zprávy z jednání".

    Předseda Rady Miroslav Mareš mi pak telefonicky vysvětlil, že Rada považuje zápisy za interní materiál a vždy individuálně rozhoduje, co z nich zařadí do zprávy z jednání. Této cenzuře ale padne za oběť "pouze" přibližně 5 % obsahu, ostatní části zprávy prý odpovídají skutečnosti.

    Kterých pěti procent se to týká, se může veřejnost pouze dohadovat. M. Mareš uvedl jako příklad body, jejichž zveřejněním by došlo k porušení obchodního tajemství. Protože informace z důvěrných zdrojů Britských listů o tom, co a proč se v zápisech cenzuruje, jsou poněkud jiné, obrátil jsem se následujícími dotazy na členku Rady ČT Janu Dědečkovou (která nám zcela nedávno osvětlila rozdíl mezi starou a novou Radou tak, že tato je prý vstřícnější k veřejnosti).


    Otázky Britských listů:

    1. Jakou povahu mají části jednání, které jsou před veřejností utajeny?

    2. Zakládá se na pravdě informace z našich zdrojů, že byla tato praxe nejméně v jednom případě použita k utajení formulace kritické k řediteli ČT panu Chmelíčkovi?

    3. Jaká opatření budete prosazovat pro to, aby stávající praxe byla uvedena do souladu s postavením Rady jako dozorčího orgánu média veřejné služby, jehož provoz je z převážné části hrazen z veřejných prostředků? Konkrétně, jste ochotna, aby se předešlo dalším spekulacím, dát veřejnosti k dispozici plné texty zápisů?

    Jakmile její odpovědi obdržíme, samozřejmě je ihned zveřejníme - anebo by bylo stylovější, podle zásady o volání do lesa, zveřejnit pouze část odpovědí, a zbytek utajit pro interní potřebu?


    Špidla démonizuje genetiku

    Juliana

    V sobotním Právu (str. 6) je článek V. Špidly "Větší nebezpečí než jaderná reakce", z něhož mám dost rozpačitý pocit. Místopředseda vlády ČR tam varuje před nebezpečím zneužití genetických výzkumů, ale dělá to tak, jako kdyby genetický výzkum vznikl teprve včera a nikdo se nikdy etickými problémy spojenými s jeho důsledky nezabýval. Pokud má nějaké poradce přes vědu, tak svoji práci dost odbyli.

    V. Špidla zmiňuje jako nové potenciálně nebezpečné technologie geneticky modifikované potraviny, výrobu nových surovin, nevratné modifikace lidkého genomu, problémy patentování výsledků genetického výzkumu...Uvádí: "Vývoj v  genetice..bude schopen, kromě současných společenských rozdílů vyplývající ze sociální pozice jednotlivce, přinést i nerovnost z hlediska biologické kvality života."

    Nerovnost v "biologické kvalitě" života existuje i nyní - a bez genetiky. Na  léčbu člověka na vysokém stupni společenské hierarchie se vynakládá mnohem více prostředků než na člověka prostého (viz nedávné onemocnění R. Schustera). Obyčejný člověk může umřít nebo se na jeho záchranu musejí pořádat celostátní sbírky, o politiky je za státní prostředky nadstandartně pečováno. Je to rozdíl v "biologické kvalitě" života vyplývající ze  společenských rozdílů, nebo ne?

    Ve výčtu nebezpečí V. Špidla bohužel vynechal jednu velmi důležitou věc. Problém ochrany individua před a)případným vnuceným testováním b)zneužitím soukromých genetických údajů člověka jak státem, tak různými soukromými subjekty, např. pojišťovnami.

    Dále píše: "Zdá se, že se budou otevírat možnosti zásahů do intelektuální i  do citové struktury lidské bytosti, a tím lidskou bytost zcela změnit a  možná i zbavit jejího existencionálního charakteru."

    Domnívám se, že v současné době mění sociální inženýři v médiích "strukturu lidské bytosti" a "zbavují ji jejího existenciálního charakteru" mnohem efektivněji než by to dokázala celá armáda inženýrů genetických. Je taky otázka, co je podstatou skutečné lidskosti. Jedním z mých oblíbených filmů je "Blade Runner". Androidi (umělí lidé - poznámka pro nečtenáře sci-fi) se tam chovají "lidštěji" než lidi.

    Ale budiž, problémy to jsou, a je třeba se jimi zabývat.

    V. Špidla navrhuje toto řešení:

    "Považuji za potřebné vytvoření světové genetické agentury, obdobné agentuře pro atomovou energii, která by usilovala o zajištění etické přiměřenosti a  bezpečnosti vývoje v genetické oblasti, šíření znalostí a k zamezení rozšíření některých znalostí a některých technik, které mohou být velmi zneužitelné, např. ve vojenství. Je totiž v zásadě možné genetickými modifikacemi docílit genetického narušení určité populace."

    Agent Orange a jemu podobné látky, nesprávně použité léky nebo radioaktivita narušily genetickou strukturu některých populací snadněji, než to v současné době dokáže genetika.

    Co se týká "světové genetické agentury", dříve, než začne místopředseda vlády ČR něco navrhovat světu, měl by se seznámit s organizacemi, které už v  současné době existují a etikou genetického výzkumu se zabývají. Je pravda, že neexistuje žádná nadnárodní autorita, která by mohla ostatním státům vnutit omezení jejich genetického výzkumu, jak navrhuje V. Špidla. Na  poslední schůzce G8 se její představitelé v otázce geneticky modifikovaných potravin neshodli. Přesto probíhá spousta jednání, na nichž se snaží jednotlivé státy svoje přístupy sladit a mnohé zásady platí ve všech civilizovaných zemích (zákaz klonování lidí, zákaz pokusů na lidech bez jejich informovaného souhlasu [to zahrnuje např. testování léků, genetický screening populace], nutnou ochranu získaných výsledků před zneužitím).

    Velký soubor odkazů na deklarace organizací zabývajících se etikou biologického výzkumu je na této (japonské) adrese:

    http://www.biol.tsukuba.ac.jp/~macer/Declarations.html

    Adresa bioethické komise USA se spoustou zajímavých informací je zde:

    "http://bioethics.gov/cgi-bin/bioeth_counter.plp> Informace o australských pravidlech jsou tady:

    http://www.canberra.edu.au/secretariat/ethics/human_ethics/old/manual-National.html

    Etickým aspektům genetického výzkumu se věnují i církve. To, co říkali k  těmto otázkám představitelé českých církví a etici (např. Petr Příhoda) v  médiích mě nenadchlo. Mnohem informovanější je např. Church of Scotland viz zde: http://dspace.dial.pipex.com/srtscot/genthpy1.htm.

    Na Internetu jsem nenašla informace o dokumentech České bioetické komise (případně nějakého podobného orgánu), ale čeští odborníci se účastní zasedání komisí Rady Evropy k těmto otázkám (viz např.:

    http://www.uclan.ac.uk/facs/ethics/euro1rep.htm). Nevím, proč svoji činnost více nepopularizují mezi laickou veřejností.

    Takže abych to shrnula. Genetický výzkum má svoje KLADY i zápory. Bagatelizovat je nelze, v tom s V. Špidlou souhlasím, ale bylo by užitečné seznámit se s dosavadní literaturou o této problematice a potom případně předkládat nějaké návrhy světu. Také bych uvítala větší důraz na  informovanost laické veřejnosti. Ať o lidech nerozhodují nějaké světové komise, ale oni sami.


    Policie ČR: Proč byl zásah 16.5. proti anarchistům oprávněný, ale proti sportovním fanouškům dne 15.5. policie silněji nezasáhla

    Toto je odpověď
    na dotaz Michala Škopa ministru vnitra Grossovi.

    Policie České republiky

    Správa hlavního města Prahy

    1p.o.box 51, 140 21 PRAHA 4

    Č.j.: PSP-65-27/K-2000 V Praze dne 18. července 2000

    Věc : Dotaz k  činnosti Policie ČR při shromáždění "anarchistů" a shromáždění hokejových fanoušků - s d ě l e n í

    Dne 3.7.2000 byl Policii České republiky, Správy hl. m. Prahy doručen Váš dotaz ke shromáždění tzv. "anarchistů" ze dne 1.5.2000 v  Praze 1, na  Střeleckém ostrově, a ke shromáždění hokejových fanoušků ze dne 16.5.2000 v Praze l, na Staroměstském náměstí. Na  Vaši otázku, proč policie zakročila proti "anarchistům" a  naopak proč nezakročila proti hokejistům, jedoucím na střeše autobusu a  na otázku, čím bylo shromáždění "anarchistů" jiné oproti shromáždění fanoušků je možno konstatovat následující :

    Shromáždění tzv. "anarchistů" dne 1.5.2000 v Praze 1, na Střeleckém ostrově 1nebylo oznámeno na  příslušném Obvodním úřadu ve lhůtě.

    Tuto akci Obvodní úřad pro Prahu 1 v rámci své pravomoci zakázal1. Přesto se v  den konání kolem 12.00 hod. začali na Střeleckém ostrově scházet první příznivci autonomních a anarchistických skupin. Do 13.00 hod. se jich sešlo cca 300. Kolem 13.10 hod. bylo svolavateli akce pracovníkem Obvodního úřadu pro Prahu 1 předáno rozhodnutí o zákazu shromáždění. Současně byl svolavatel vyrozuměn velícím důstojníkem Policie ČR o tom, že má přítomné účastníky shromáždění seznámit s  rozhodnutím OÚ MČ Praha 1 o zákazu jejich shromáždění a  dále o  tom, že má účastníkům shromáždění vydat pokyn k  rozchodu po cca 2 - 3 členných skupinkách po mostě Legií směrem na Prahu 5. Jelikož na tyto výzvy veřejného činitele nebylo ze strany svolavatele reagováno, a tento naopak započal s  veřejným projeven na  zakázaném shromáždění, bylo proti němu a  několika dalším, kteří neuposlechli opětovné výzvy veřejného činitele, zakročeno v rámci zákona a to podle ustanovení § 13/6 z. č. 283/1991 Sb.

    Shromáždění hokejových fanoušků ze  dne 15.5.2000 v Praze 1, na  Staroměstském náměstí nebylo rovněž oznámeno, ale nebylo naopak od předchozího zakázáno příslušným Obvodním úřadem a v tom je hlavní rozdíl mezi oběma akcemi. (Zde jen upozorňuji, že tato akce se nekonala dne 16.5.2000, jak uvádíte).

    Konání tohoto setkání a přivítání sportovců jejich příznivci se dalo očekávat na základě získání titulů mistrů světa družstva ČR v  ledním hokeji, tak jako ostatně vždy v minulosti, kdy některé mužstvo nebo sportovec ČR dosáhli vynikajícího umístění v mezinárodních sportovních soutěžích a kdy tito sportovci byli spontánně přivítání širokou veřejností.

    Celé shromáždění proběhlo v  dopravně uzavřeném prostoru, za dohledu České i  Městské policie. Nelze uvažovat o  tom, že by při jízdě na střeše autobusu hokejisté mohli ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, s  ohledem na  dopravně uzavřenou zónu. Tímto jednáním mohli ohrozit především svou vlastní bezpečnost, popřípadě bezpečnost osob nacházejících se v blízkosti autobusu. Jízda na  střeše autobusu byla na místě bezprostředně řešena příslušníky dopravní policie s vedoucím výpravy sportovců a následně individuálně domluvou a napomenutím s jednotlivými hokejisty. Jelikož se s ohledem na vývoj situace domluva a napomenutí jevily jako dostačující, nebylo přistoupeno k dalším opatřením ze strany policie.

    Jak je patrno, policie tedy zakročovala v průběhu obou zmíněných shromáždění, při nichž došlo k zaviněnému jednání, které porušilo nebo ohrozilo zájem společnosti a  je výslovně označeno za  přestupek v  zákoně č. 200/1990 Sb., nebo jiném zákoně, přičemž nešlo o trestný čin. Za přestupek lze podle § 11 z. č. 200/1990 Sb. uložit tyto sankce : a) napomenutí, b) pokutu, c) zákaz činnosti, d) propadnutí věci. Ustanovení tohoto § přestupkového zákona bylo v obou případech použito.

    Před každou akcí podobného charakteru i v průběhu akce musí policie citlivě zvažovat význam chráněného zájmu, který by mohl být nebo který byl ohrožen. Dojde-li pak k takovému ohrožení nebo narušení, plní policie úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti v  rozsahu vymezeném ústavními zákony, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy a  zajišťuje především klid a  veřejný pořádek v místě a okolí konané akce. Zajistit klid a  veřejný pořádek se policii v obou případech podařilo.

    Ř e d i t e l

    Správy hlavního města Prahy

    plk. Radislav CHARVÁT


    Jan Urban: Stížnost na Jana Čulíka

    Syndikát novinářů ČR

    Pařížská 9

    Praha 1

    Praha 10. července 00

    Vážení kolegové,

    Navrhuji, aby se Syndikát novinářů ČR ve smyslu svých stanov vyjádřil k jednání vydavatele internetových Britských listů Jana Čulíka.

    22.6. v rozhovoru pro Radiožurnál Jan Čulík prohlásil: - Organizace Epicentrum, z níž vysílají lidé jako Jaromír Štětina a Petra Procházková, není nezávislá, ale je součástí impéria Berezovského . O den později v Britských listech znovu zpochybnil nezávislost a profesionalitu Petry Procházkové a Jaromíra Štětiny, s tím, že tentokrát je obvinil z propojení s institucí ruského politika Grigorije Javlinského.

    Tato závažná zpochybnění profesionální integrity a novinářské etiky dvou vysoce oceňovaných českých novinářů a jejich agentury nedoložil, přes moje opakované naléhání, dodnes jediným novinářsky přijatelným důkazem. Použil je, aniž by se je pokusil ověřit - například dotazem u napadených novinářů. Pozdější výklad Britských listů je opřen výhradně o dvě, jako důkaz naprosto nepřijatelné, interpretace. Citát z článku Jaromíra Štětiny o Grigoriji Javlinském, který je podle Jana Čulíka podezřele pozitivní. Stejně podezřelé je podle něj, že se agentura Epicentrum jmenuje stejně, jako institut pana Javlinského.

    Důkazy nepodložená tvrzení, naznačující korupci novinářů, by měla být za všech okolností pro naše profesní sdružení mimořádně závažným podnětem.

    Považuji postup pana Čulíka v této věci za vážné porušení etických a profesionálních norem novinářské práce. Navrhuji proto, aby příslušný orgán Syndikátu českých novinářů jednání Jana Čulíka veřejně projednal a odsoudil.

    Jan Urban


    Novinářský aktivismus Jaromíra Štětiny

    Jan Čulík

    Tento text bude základem vyjádření Jana Čulíka Etické komisi Syndikátu novinářů, která ho vyzvala, aby reagoval na výše uvedenou stížnost od Jana Urbana.

    Závislost Jaromíra Štětiny na Grigoriji Javlinském je zjevná z jeho článků

    Závislost Štětiny a Procházkové na Javlinském je prokazatelná z článků a vystoupení, které oba publikují v českých sdělovacích prostředcích. Nekritické PR, které mu tím vytváří, je zjevné. Zaměňte si pro názornost v níže uvedených krátkých citátech ze Štětinových článků Javlinského jméno za jméno jakéhokoliv českého či západního politika ("Václav Klaus a jeho poslední mohykáni. Příliš zásadoví pro úspěch") a uvidíte, jak absurdní jsou tyto formulace. Ruská veřejnost, ani demokratická, se nestaví vůči svým politikům takto černobíle. Tento způsob psaní je tím nebezpečnější, že o skutečném stavu ruské politiky se v ČR příliš mnoho neví a česká veřejnost nemá většinou možnost si tyto informace korigovat podle vlastní zkušenosti či z nezávislých zdrojů. Níže uvedené formulace by pozorovatel čekal v propagandistických volebních materiálech nějaké politické strany, nikoliv v článcích "nezávislých novinářů":

    Javlinskij a jeho poslední mohykáni

    (...)

    Příliš zásadoví pro úspěch

    Jabloko si za celou dobu existence uchovalo své hlavní bohatství - pověst principiální a nesmiřitelné demokratické opozice.(...)

    Javlinskij a jeho hnutí se nikdy nezapletli do žádného korupčního skandálu, nebyl hrdinou sexuálních dobrodružství, nenechal se přesvědčit k žádné oficiální funkci, nezahrával si s žádnou finanční či průmyslovou lobby. Naopak. Jeho hlavním heslem je boj proti korupci v nejvyšších politických kruzích. Ani tyto postoje mu však nepomohly k větší popularitě. Být příliš čestným voličům zas tak neimponuje (jako ostatně všude jinde). (...)

    Průzkumy slibují nyní Jabloku zhruba 11 procent hlasů. Je to úspěch. (...)

    Jabloko v minulých volbách utratilo na kampaň skoro nejméně ze všech velkých bloků. (...)

    Jaromír Štětina, Petra Procházková, Týden, 21. 11. 1999

    Grigorij Javlinskij (zadejte si "Jan Ruml, Miloš Zeman, Václav Klaus") "vystupoval vtipně, glosoval situaci s přehledem"

    Největší senzací minulých dnů je šéf demokratického hnutí Jabloko Grigorij Javlinskij. Jeho šance stouply během měsíce o 4 procenta. Dnes dává Javlinskému hlas 12 procent občanů. Odstoupení vlády vyneslo Javlinského do centra pozornosti. Vystupoval vtipně, glosoval krizi s přehledem. Ve chvíli, kdy se hroutila celá struktura moci, stál nad věcí. Pokud však Jabloko nezazáří v parlamentních volbách, jeho šance v roce 2000 budou mizivé. V seznamu uchazečů o prezidentské křeslo tedy zeje díra.

    Jaromír Štětina, Lidové noviny, 11. 4. 1998

    (Ivan Langer) "je politik evropského typu, vzdělaný, s vybranými mravy"

    Grigorij Javlinskij je jediným kandidátem, který si zaslouží zařazení mezi demokraty. Je to politik evropského typu, vzdělaný, plynně hovořící anglicky, s vybranými mravy, a to je také jeho nejvážnějším handicapem v ruské předvolební kampani.

    Petra Procházková a Jan Tobiáš, Lidové noviny 10.6. 1996.

    Britské listy se budou zabývat rozborem Štětinových článků v mezinárodním kontextu.

    Vznáším závažné otázky ohledně nezávislosti novinářské práce

    1. Je možno považovat za nezávislého, nestranného a kritického takového novináře, který o nějakém politikovi publikuje nekriticky vstřícné články? Integritu novináře zdiskredituje už jen jediný nekriticky obdivný článek zveřejněný na oslavu určitého politického činitele.

    2. Úkolem novináře je nikoliv se na událostech aktivně podílet, ale z nezávislého postavení o nich informovat a kriticky je analyzovat ze všech úhlů, padni komu padni. Novinář, jakého je možno si vážit, nesmí propadat nekritickému aktivismu, nesmí organizovat politické akce a nemůže se podílet na práci aktivistických organizací.

    Obě tyto závažné otázky se týkají novinářské práce Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, stejně jako humanitární organizace Člověk v tísni, která stojí na podivném pomezí mezi dobročinnou činností a žurnalistikou. Vznesení těchto otázek vyvolalo nevoli mezi stoupenci Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, stejně jako mezi pracovníky a sympatizanty organizace Člověk v tísni. Namísto, aby se v této věci účastnili veřejné diskuse, za účelem objasnění těchto otázek, pokusili se proti Janu Čulíkovi, který tyto výroky a otázky vznesl, vyvolat emocionální, mlžící kampaň.

    Vznesené otázky, vyplývající ze závislosti Jaromíra Štětiny na Javlinském

    Vzhledem k pozoruhodné vstřícnosti, jakou projevuje Jaromír Štětina ve svých článcích vůči tomuto politikovi, konstatoval Jan Čulík, že je Jaromír Štětina na Javlinském závislý. Britské listy zároveň zjistily, že jméno "agentura Epicentrum", které používají Štětina a Procházková, je totožné se jménem výzkumného střediska Epicentrum, Grigorije Javlinského a jeho politické skupiny Jabloko. Zveřejnění tohoto zjištění považují za službu veřejnému zájmu v ČR. Stejné jméno obou sdružení a vstřícné články české "agentury Epicentrum" vůči Grigorii Javlinskému vyvolávají pochybnosti Britské listy proto vznesly tyto otázky:

  • Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková nekriticky obdivné články o Grigoriji Javlinském?

  • Proč se jmenuje jejich "agentura Epicentrum" (která v ČR jako právnická osoba neexistuje) úplně stejně jako ruské výzkumné středisko Epicentrum, jehož šéfem je Grigorij Javlinskij z politického seskupení Jabloko?

  • Může Jaromír Štětina zveřejnit účetní zprávy příjmů své "agentury Epicentrum"? Vzhledem k  vstřícnosti Štětinových článků vůči Grigoriji Javlinskému by úplné zveřejnění těchto informací bylo namístě. (Podle ARESU jsou zaregistrováni Jaromír Štětina a Petra Procházková jako živnostníci, Petra Procházková má registraci na "Zprostředkovatelskou činnost v oblasti obchodu a služeb", zatímco Štětina na "Zprostředkovatelskou činnost v oblasti informací a kultury".)

    Britské listy nabídly Jaromíru Štětinovi prostor k diskusi v Britských listech, zejména by chtěly, větu po větě, s ním rozebrat v rozhovoru, články, které píše o Javlinském. Jaromír Štětina se účastnit takovéhoto rozhovoru v Britských listech odmítl, s tím, že jsou "neseriózní". Obáváme se, že k takovýmto výmluvám se často uchylují politikové, když se chtějí vyhnout nepříjemným otázkám. Jak je jejich redakční politikou, Britské listy zveřejnily k této záležitosti od vzniku této "aféry" celou škálu nejrůznějších názorů a zveřejňují i dopisy a stížnosti samotného Jaromíra Štětiny.

    Není pravda, že výše uvedené otázky jsou nezodpověditelné, jak argumentuje Jaromír Štětina. Otevřená diskuse o nich a jejich přesvědčivě zodpovězení je ve veřejném zájmu. V Radiožurnálu se Jaromír Štětina vyjádřil, že rád příjmy své "agentury" zveřejní, neučinil to však. Britské listy jsou mu v této věci otevřeny.

    Co je podstatou celého tohoto problému: Nepřípustnost novinářského aktivismu - Kritika organizace Člověk v tísni

    Stížnost Jana Urbana Syndikátu novinářů nelze považovat za objektivní, protože Jan Urban má s Jaromírem Štětinou společný zájem. Je totiž jako člen správní rady organizace Člověk v tísni ohledně aktivistické novinářské práce terčem téže kritiky, jakou vznášíme proti Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové. I Jaromír Štětina a Petra Procházková podle svých slov těsně spolupracují s organizací Člověk v tísni.

    Způsob práce organizace Člověk v tísni vyvolává závažné otázky, zda je přípustné spojovat aktivistickou činnost s novinářskou prací. Tomáš Pojar, činitel organizace Člověk v tísni, která se označuje za humanitární, vystoupil nedávno v Jednadvacítce České televize v diskusi o politickém útlaku v Bělorusku. Pojar vystupoval v diskusi s politickými výroky, v nichž nepřímo vyjadřoval politické sympatie protivládním uskupením v Bělorusku takovým způsobem, jak to činitelé západních humanitárních organizací nikdy nečiní.

    Pracovníci mezinárodních humanitárních organizací, jako je Oxfam či Action Aid či Children in Need se nikdy nevyjadřují k politické situaci v jednotlivých zemích, v nichž působí, už proto, že většinou působí v autoritářských či totalitních režimech a kdyby bylo zjevné, že na jejich domácí půdě straní určitému politickému uskupení, vlády těchto zemí by je vyhostily.

    Proč sídlí organizace Člověk v tísni, podle své výroční zprávy z roku 1997 (jediné, která je nám k dispozici) převážnou měrou financovaná ze státních prostředků českého ministerstva vnitra a českého ministerstva zahraničních věcí, ve veřejnoprávní České televizi? Její postavení, na rozhraní mezi aktivistickou a novinářskou organizací, je nejasné a znepokojující.

    Novinář nesmí organizovat demonstrace, ani činit apriorní úsudky

    Podle informací z ruských zpravodajských stránek na internetu podalo v květnu roku 2000 ruské ministerstvo zahraničních věcí českému velvyslanectví v Moskvě oficiální stížnost na Jaromíra Štětinu za to, že údajně organizoval před ruským konzulátem v Brně demonstraci proti zásahu Ruska v Čečensku. Aniž bych schvaloval zacházení ruských vojsk s obyvatelstvem Čečny, je hrubým porušením novinářské etiky, pokud žurnalista opustí své postavení nezávislého pozorovatele a namísto poskytování nestranných informací a kritického rozboru o událostech se začne na událostech podílet, případně je rovnou organizovat.

    V Britských listech nedávno "svědčil Jaroslav Pour z Olomouce o dalším případu nepřípustného novinářského aktivismu, zkreslujícího skutečnost na základně apriorního přesvědčení reportéra. Jaroslav Pour, občan, který byl po odchodu sovětských vojsk z tamější velké posádky pověřen převzetím těchto vojenských prostorů, že Jaromír Štětina odmítl spolehlivě fotograficky zdokumentovanou informaci, že Rusové zanechali vojenský prostor v dobrém stavu a že tento prostor posléze drasticky zdevastovali sami čeští obyvatelé Olomouce. Štětina argumentoval, že je nutno psát o tom, jak prostor údajně zničili sami Rusové, a když mu Jaroslav Pour namítl, že to není pravda, obvinil ho z nedostatku národního českého cítění. Před zveřejněním tohoto svědectví jsme se obrátili na Jaromíra Štětinu s žádostí o vyjádření k tomuto případu, v němž zjevně také zaujal apriorní aktivistický postoj, avšak Štětina se v té věci nevyjádřil.

    Jaroslav Pour píše, co zažil po odchodu sovětských vojsk z Olomouce, takto:

    Pár dní se nedělo nic.

    Pak se osmělili první ČEŠI, kteří vlezli dírou v plotě.

    To byla noc první - takřka panenská.

    Za týden už jsem klíče nepotřeboval.

    VŠECHNY dveře byly vypáčené, průvodci po objektech byly strážní služby (za malou úplatu).

    Pak začaly chodit rodiny s dětmi jen na procházku, po nich přijela auta s přívěsnými vozíky, pak nákladní auta a pak už začalo totální a bezostyšné rabování.

    První přišly na řadu obytné domy - od vypínačů, přes sporáky, dveře, okna až k radiátorům ústředního topení a zábradlí na schodech.

    Vše, co šlo nějak použít - rozebíraly se hangáry (ocelové profily, střechy, potrubí, ploty, elektroinstalace vyrvána ze zdí třeba po pár metrech, kvůli pár kachličkám omláceny celé metry čtvereční, hliník z izolací parovodů do sběru, unimobuňky letištního zařízení naloženy nastojato jeřáby, rozvaděče z radarových stanic vypáčeny (k čemu asi mohly být použity), nerezové zařízení kuchyně vytrháno ze základů, armatury a kohouty uraženy (někdy pod tlakem vody, jež zaplavila budovy), promítačky z filmových sálů rozkradeny (kdo měl doma asi kino?). Když už nešlo nic ukrást (zhruba po měsíci) začali "občané" bourat některé stavby, které jim připadaly novější - na stavební materiál.

    Pak přišli ti co nic nechtěli, chtěli jen rozbít zbylá okna a zdemolovat to co zbylo.

    Posléze už jen ti co neměli střechu nad hlavou - chtěli se jen v ústraní opít, nebo udělat (proč vždy doprostřed místnosti ?) velkou potřebu.

    Pak byl KLID a v ruinách začali hnízdit ptáci, lebeda byla 2 m vysoká a milostivě skryla trosky - z dálky to byla téměř idyla.

    Když jsem v těch megasutinách zvících bývalého centra Bejrútu (nebo dnešní Groznyj?) vytahoval nádrže (průměr 5m délka 12m) ze země (místní aeroklub topil petrolejem těženým z vrtů přímo v zemi ještě dva roky - helikoptéry odvzdušňovaly palivové nádrže na stojánce přímo do trávy, o ostatní se postaraly průsaky z nádrží) a odvážel barometrické časovače dělostřeleckých granátů (byly zapomenuty za pancéřovými vraty v podzemních kobkách - stačilo někomu nastavit na bubínku tlak 600 m nad mořem - to je asi Olomouc, a už by vlastníma rukama nikdy nic neukradl) přijelo tmavomodré žiguli s cizí poznávací značkou.

    Byli v něm dva muži a dvě ženy. Ženy byly přiopilé, jeden z mužů měl motýlka a byl suverénní.

    Řekl jsem jim aby odjeli - muž s motýlkem to odmítl a dal mi svou vizitku.

    Bylo na ní jméno JAROMÍR ŠTĚTINA - tenkrát jsem ho neznal a on si myslel, že bych měl.

    Přesto jsem jim řekl, ať jedou pryč.

    Ty dvě opilé ženy mu řekly (snad s ruským přízvukem), ať mě pošle do prdele. Druhý muž pořád mlčel.

    Pak mi pan J.Š. řekl, že se to musí zdokumentovat jak Rusáci zdevastovali Olomouc.

    Já jsem namítl, že mám fotodokumentaci z předávání (kterou jsem dělal pro DPO, a kterou nikdo nikdy nechtěl), že letiště bylo v relativním pořádku (muselo fungovat do poslední chvíle) a že to VŠECHNO, co vidí, je dílo českých lidí až po odchodu vojáků.

    Prohlásil mě za nevlastence a svini, která nadržuje Rusům, něco fotografoval a pak řekl, ať si přečtu noviny (myslím, že tenkrát Lidové, ale nejsem si jist), že tam bude ta JEHO PRAVDA, KTERÁ NÁM POMŮŽE VŠECHNO POCHOPIT a ne ty moje oportunistické kecy.

    Kritika aktivistického přístupu osob spojených s Člověkem v tísni vyvolala v této skupině další reakce

    Poté, co jsem vystoupil s veřejnou kritikou závislosti Jaromíra Štětiny na Grigoriji Javlinském, zrušil šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka můj pravidelný sloupek Týden ve světě v tomto listě. Prokázal svou závislost na organizaci Člověk v tísni tím, že sloupek svěřil Filipu Pospíšilovi právě z organizace Člověk v tísni. Znovu tím byly zdůrazněny pochybnosti o tom, zda jde o organizaci humanitární, anebo žurnalistickou. Pracovník humanitární organizace se má zabývat humanitární činností v postižených zemích, těžko však může zároveň psát v novinách pravidelný politický sloupek. Princip spojování aktivismu s novinářskou prací je pochybný.

    Vyzývám Jaromíra Štětinu, Jana Urbana a organizaci Člověk v tísni, aby definovali postavení této organizace: je to humanitární, anebo novinářská instituce? Pokud jsou Štětina, Urban a Pojar přesvědčeni, že je správné provádět aktivistickou, humanitární činnost a zároveň "nestranně" novinářsky informovat o této činnosti i o tom, co se děje v oblastech, kde tuto činnost provádějí, nechť to veřejně potvrdí.

    Osobně jsem přesvědčen, že slučovat obě činnosti je z etických důvodů nepřípustné.

    Jádro problému

    Právě to, že jsem poukázal na neslučitelnost politického aktivismu a nezávislé novinářské práce, je důvodem toho, proč se proti mě činitelé a stoupenci organizace Člověk v tísni pokusili zorganizovat diskreditační kampaň.

    Některé aspekty této kampaně byly zajímavé. Tak například během čtyřleté existence Britských listů je snad nikdy necitovala Česká tisková kancelář, přestože během těchto období BL mnohokrát přinesly exkluzivní a závažné informace. Jakmile přinesly Britské listy výroky o závislosti Jaromíra Štětiny na Grigoriji Javlinském, Česká tisková kancelář vydala během krátkého období k této problematice hned tři zprávy. Prvotní informace od Jakuba Dospivy, ač poněkud povrchní (neobsahovala ani stručnou citaci nevyváženého článku Jaromíra Štětiny o Javlinském, kterou ČTK poskytl Jan Čulík, aby si čtenáři mohli učinit vlastní závěr), byla relativně vyvážená, další zprávy ČTK však už neposkytly prostor kritizované straně. Naprosto jednostranný byl rozhovor veřejnoprávní ČTK s Petrou Procházkovou, v němž Procházková líčí, jak si finančně v důsledku úspěšného soudního sporu s Janem Čulíkem "polepší".

    Procházková v tomto rozhovoru konstatuje, že se jí po dobu celých osmi let nepodařilo získat od Grigorije Javlinského rozhovor. V této souvislosti je snad zajímavé, že dementi, že Javlinského Epicentrum nemá nic společného s Epicentrem Procházkové a Štětiny, se České tiskové kanceláři podařilo od Javlinského získat okamžitě.

    Není snad zapotřebí dodávat, jak malou informační hodnotu mají oficiální dementi politiků kdekoliv na světě. Mimochodem není pravda, jak píše Jaromír Štětina, že Britské listy o tomto dementi nepřinesly informaci. Zmínily se o něm ve vydání z 12. července 2000.

    Zdůrazňování podružností ve snaze zakrýt problém

    Při své práci se opakovaně setkávám s pokusy diskreditovat nová zjištění podružnostmi. Děje se to tak, že odpůrci nemívají na hlavní argumenty přesvědčivé odpovědi, a tak se snaží dělat hluk kolem nedůležitých skutečností.

    Rád bych tedy konstatoval:

  • Zmínka o "impériu Berezovského" v rozhlasovém interview dne 22. června 2000 byla přeřeknutím, způsobeným nepříznivými okolnostmi rozhovoru. Za přeřeknutí jsem se omluvil a Jan Urban to ví. Nerozumím tedy, proč formulaci s Berezovským zahrnuje do své stížnosti. Snad ne proto, aby přehlušil mé otázky.

  • Odpůrci si stěžují na to, že jsem po studiu článků Jaromíra Štětiny o Grigoriji Javlinském použil formulaci, že jsou Štětina a Procházková součástí "impéria Grigorije Javlinského". Tuto formulaci jsem posléze upravil v tom smyslu, že jsou Štětina a Procházková závislí na Grigoriji Javlinském: formulační rozdíl se mi zdá malý. (V Rusku není dost dobře známo, kdo politické seskupení Grigorije Javlinského financuje: nazvat ho impériem v tom smyslu, že v Rusku existují typická neprůhledná politická a podnikatelská seskupení, není nadsázkou.) Důležitá je podstata výroku, a tou je úsudek, k němuž dojde každý nezávislý pozorovatel nad četbou článků "agentury Epicentrum" o Javlinském.

  • Jaromír Štětina se pozastavuje nad skutečností, že Britské listy mění své stránky a zpřesňují své formulace i o několik dní zpět. Vidí v tom "nedostatek odvahy redaktora". Dynamičnost a proměnlivost je však podstatou internetu: na žádost autorů i čtenářů měníme i starší texty, pokud vyjde najevo, že je zapotřebí zpřesnit či opravit nějakou formulaci. Formulace, zprvu navozující dojem, že jsou obě Epicentra oficiálně totožná, jsme brzo korigovali: podezření o jejich možném spojení ovšem vyvolaly právě vstřícné články Jaromíra Štětiny. Václav Klaus má v ČR Centrum pro ekonomiku a politiku. Představte si, že by si v ČR založil nějaký rumunský novinář své vlastní Centrum pro ekonomiku a politiku a publikoval by v Rumunsku obdivné články o Klausovi. Jak by bylo možno na to asi reagovat?

    Mohou být všichni členové Komise pro etiku Syndikátu novinářů v této záležitosti objektivní?

    Komise pro etiku Syndikátu novinářů má tyto členy: Petr Bílek, Reflex, Adam Černý, Zemské noviny, Ivan Červenka, volný novinář, Daniela Drtinová, Česká televize, Jan Jůn, Radio Svobodná Evropa, Ivan Hoffman, Radiožurnál, Jan Horálek, Nová přítomnost, Jan Lipold, Mladá fronta Dnes, Barbora Osvaldová, FSV UK, předsedkyně komise, Petr Příhoda, Petr Schwarz.

    Terčem ostré kritiky Jana Čulíka i Britských listů byla v minulosti katedra masové komunikace fakulty sociálních věd FSV UK, na níž působí předsedkyně etického panelu Syndikátu novinářů Barbora Osvaldová. Britské listy před časem (zejména v roce 1998) také opakovaně a důvodně ostře kritizovaly Danielu Drtinovou z  České televize za její tehdy velmi neprofesionální způsob novinářské práce (od té doby se Drtinová do určité míry zlepšila). Systematicky kritizují i deník Mladá fronta Dnes, v němž pracuje Jan Lipold. Tito členové etické komise SN tedy nemohou být považováni vůči Britským listům za objektivní. Totéž platí o Ivanu Hoffmanovi z Radiožurnálu, který byl zase mohl být obviněn ze vstřícnosti vůči redaktoru Britských listů: v Britských listech už déle než rok pravidelně publikuje každý všední den své rozhlasové poznámky.

    S Janem Jůnem měl v letech 1994 - 1995 Jan Čulík jako tehdejší spolupracovník Svobodné Evropy velmi vážné profesní spory. Jan Jůn byl už v letech 1994 - 1995 čelným pracovníkem redakce pořadu Události a názory tehdy dočasně soukromé rozhlasové stanice "Rádio Svobodná Evropa", která až do konce září 1995 neměla existenční zajištění a jejíž šéf Pavel Pecháček tou dobou intenzivně vyjednával s českými činiteli o začlenění své soukromé instituce (dočasně a jednorázově tehdy financované Spojenými státy po přechodu zbytku mnichovské redakce do Prahy od 1. července1994 jen do konce září 1995) do veřejnoprávní struktury Českého rozhlasu.

    V existenční nejistotě tehdy "Rádio Svobodná Evropa" potlačovalo otevřenější, nezávislejší a kritické příspěvky. Jan Jůn býval v tomto období často vedoucím vydání či zástupcem vedoucí vydání hlavního politického pořadu RSE Události a názory, a to právě v době, kdy tento pořad cenzuroval či potlačoval závažné materiály, jejichž publikace byla ve veřejném zájmu, a to dokonce i překlady článků ze západního tisku, pokud byly vůči České republice "příliš kritické".

    Například byl potlačen reportážní příspěvek Jana Čulíka (včetně rozhovoru s tiskovým mluvčím úřadu britského ministerského předsedy v Downing Street), že americký prezident Bill Clinton či tehdejší britský premiér John Major nesmějí v době výkonu své funkce přijímat soukromé honoráře za veřejné projevy, protože takové honoráře běžně přijímal Václav Klaus. Svobodná Evropa touto dobou potlačovala či cenzurovala i příspěvky např. Jiřího Peheho, který z těchto důvodů s touto rozhlasovou stanicí rozvázal spolupráci. O cenzuře ve Svobodné Evropě psal Jan Čulík už několikrát, poprvé v deníku Práce dne 16. listopadu 1995, přetištěno v internetových Britských listech dne 1. 11. 1996 a pak znovu v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, Chomutov, 1999, str. 264-266. Výběr příspěvků z let 1994 - 1995, potlačených pořadem Události a názory "Rádia Svobodná Evropa", v němž byl Jan Jůn často vedoucím vydání či alespoň zástupcem vedoucí vydání zejména jeho zahraniční části, do níž Jan Čulík především přispíval, vyšel tiskem v knize "...jak Češi jednají", Milenium Publishing, Chomutov, 1999, str. 261-284.


    V minulých dnech korespondoval Jaromír Štětina s Janem Čulíkem. Celou tuto korespondenci dnes zveřejňujeme na jiném místě Britských listů.


    Dopisy od Jaromíra Štětiny:

    "Pojďte se mnou na pivo..."

    Prosím, pošlete mi vaši adresu, ať vás mohu žalovat

    -----Original Message-----
    From: Jaromir Stetina [mailto:j.stetina@volny.cz]
    Sent: Thursday, July , 00 4:10 PM
    To: jcu2@cableol.co.uk
    Subject: vyjadreni pro etickou komisi
    Dobry den pane Culiku,

    posilam vam pro vasi informaci me vyjadreni pro etickou komisi Syndikatu novinaru. Jestě jednou si vas dovoluji pozadat o zaslani vasi ceske adresy, aby muj pravni zastupce mohl na vas u prislusneho soudu podat zalobu. Prosil jsem vas o zaslani teto adresy uz jednou, ale nereagoval jste.

    Jaromir Stetina
    -----Původní zpráva-----
    Od: Jan Čulík jcu2@cableol.co.uk
    Komu: Jaromir Stetina j.stetina@volny.cz
    Datum: . července 00 17:56
    Předmět: RE: vyjadreni pro etickou komisi
    Vážený pane Štětino,

    děkuji Vám za zaslání dokumentu pro Syndikát novinářů.

    Ohledně adresy jsem vám nechtěl odpovídat, aby to nevyznělo arogantně. Potíž je, že nemám žádnou trvalou adresu v České republice, na kterou by bylo možno posílat právní dokumenty. Kromě toho, nezlobte se, ale zdá se mi podivné, že vám mám pomáhat ve věci, jejíž cílem je mě poškozovat. Měl jsem ale dojem, že to by vám měl vysvětlit váš právní zástupce.

    Díky.

    S pozdravem,

    Jan Čulík


    -----Original Message-----
    From: Jaromir Stetina [mailto:j.stetina@volny.cz]
    Sent: Thursday, July , 00 8:23 PM
    To: jcu2@cableol.co.uk
    Subject: Re: vyjadreni pro etickou komisi
    Dobry den pane Culiku,

    muj pravni zastupce to bude muset s adresou, kam dorucit zalobu, nejak vyresit bez vasi pomoci. Jen nevim, proc se domnivate, ze by vas mel nezavisly soud poskodit. Je to prece nejlepsi nezavisla puda pro to, abyste mohl sva tvrzeni o nasem spojeni s ruskymi politickymi ci medialnimi imperii dokazat. Ja vam nechci, verte mi, pane Culiku, uskodit. Kdyz jsem se diky vasi chybe, vyplyvajici ze zameny dvou nazvu dvou ruznych organizaci, dostal k vasi internetove strance, celkem jsem ocenil vasi snahu nastavovat Cecham a nesvarum tady zrcadlo. Jenze vy to zrcadlo drzite nejak nakřivo. Preci pri plneni role novinarskeho hlidaciho psa, pro kterou asi mate talent, nemuzete zjevne mluvit nepravdu. Nechci vam nijak ublizit, jde mi jen o ten nejzakladnejsi princip pro investigativniho novinare: nejdriv najit dukazy a pak tvrdit. Vy jste to udelal obracene. Nejdriv jste vypustil nesmysl, ktery se nas dotkl a dodatecne k nemu chcete najit dukazy. Verte mi, jde mi o doboru povest ceske zurnalistiky nemene nez vam. Porad si myslim, ze by bylop lepsi, kdybyste cestne pripustil, ze jste se zbodnul. Fakt by vam to vyneslo vic bodu u vasich ctenaru i odpurcu, nez lpeni na nepravde. Co, kdybychom v Praze, az tady budete, zasli na sklenici a popovidali si.

    Zdravi vas Jaromir Stetina


    -----Original Message-----
    From: Jan Čulík [mailto:jcu2@cableol.co.uk]
    Sent: Thursday, July , 00 11:43 PM
    To: Jaromir Stetina
    Subject: RE: vyjadreni pro etickou komisi


    Vážený pane Štětino,

    nemyslím, že mě chce poškodit nezávislý soud, ale dá se docela logicky předpokládat, že pokud někdo podává na někoho žalobu, je to pravděpodobně jeho protivník.

    Nemám proti vám nic osobně a rád s vámi zajdu na pivo. Budu v Praze ještě příští týden, jsem tady s dětmi, řekněte kdy, musím to logisticky zorganizovat.

    Potíž je, že vaše články o Javlinském jsou skutečně velmi zaujaté a vedly by každého nezávislého pozorovatele k závěru, že jste pod Javlinského vlivem. S tím nic nenadělám. Nemohu to nekritizovat. Proto ten výrok a pak ty otázky. Je to problém aktivistické novinařiny.

    Jinak vás mohu ubezpečit, že jsem nikdy přímo nenapsal, že jsou obě Epicentra totožná - jen jsem - myslím zcela právem - poukázal na existenci Epicentra pana Javlinského. Vzhledem k tomu, že jsem nenapsal, že jsou obě Epicentra totožná, jsem ochoten veřejně říci, že nemám informace o jejich totožnosti - jenže to je myslím otázka podružná.

    Několikrát jsem uvedl, že výrok v rozhlase s Berezovským byl přeřeknutím a za to jsem se omluvil, nedostal jsem ovšem příležitost to říct v rádiu - ze včerejšího sestřihu z předem s každým z nás zvlášť natočeného našeho "dialogu" v Radiožurnálu to myslím vystřihli.

    S pozdravem,

    Jan Čulík


    Svévolně měníte Britské listy!

    -----Original Message-----
    From: Jaromir Stetina [mailto:j.stetina@volny.cz]
    Sent: Friday, July 21, 00 12:59 PM
    To: jcu2@cableol.co.uk
    Subject: zametani stop

    Dobry den pane Culiku,

    nerad se do diskuse ve vasich Britskych listech vmesuju, ale ted mi nejde ani tak o vase obvinovani agentury Epicentrum ze spojeni s temnymi silami zahranicnich mocnosti, jako o etiku internetoveho zpravodajstvi.

    Rad bych poukazal na jeden pozoruhodny akt:

    Dne 23.6. jste uveřejnil v "Britskych listech" :
    "Organizace Epicentrum, z níž vysílají lidé jako Jaromír Štětina a Petra Prochazkova neni nezavisla, ale je soucasti imperia Javlinskeho."

    Od te doby ubehl skoro mesic a pres radu vyzev jste pro toto tvrzeni a jina tvrzeni znevazujici nasi nezavislost nenasel zadne dukazy. Proste jste sve tvrzeni nemohl nicim podeprit. To, ze jste si spletl dve organizace podobneho jmena jste nedokazal priznat. Jako uhybny manevr jste se nakonec musel spokojit s "dokazovanim" toho, ze nase agentura Epicentrum je "pod vlivem" Javlinskeho, neb o nem pise oslavne clanky. Pominme to, ze ani existence oslavnych clanku neni pravda, ale zkoumejme radeji priciny, proc dnes, 21.cervence uz v archivu "Britskych listu" vase tvrzeni z 23.cervna obsahujici narčeni ze spoluprace s "imperiem Javlinskeho" neni. Misto vety, ktera tam byla takrka pred mesicem, nachazime dnes pomoci internetu v archivu vasich "Britskych listu" presne na miste vety puvodni vetu jinou:

    "Organizace Epicentrum, z niz vysilaji Jaromir Stetina a Petra Prochazkova neni nezavisla, ale je pod vlivem ruskeho politickeho seskupeni Grigorije Javlinskeho."

    Tesi mne, ze uz nejsme "lide jako" ale trochu mne znepokojuje fakt, ze zpetne upravujete zneni svych "Britskych listu" . Myslim, ze falsifikaci faktu na webu (puvodni zneni vaseho prohlaseni jste upravil pote, co se stalo jednim z predmetu projednavani u eticke komise Syndikatu a predmetem me zaloby na vas) velmi ublizujete svym ctenarum. Doporucuji vam, pane Culiku, abyste jiz dale sve vlastni "Britske listy" ucelove nefalsoval. Je to bezpredmetne a zbytecne si delate ostudu. Zkuste zametat stopy zleho cinu elegantneji a vynechte ze hry nevinny internet. Je to skutecne velmi svobodne medium a zaslouzi si cestne jednani.

    Soucasne vas prosim, abyste tento muj dopis otiskl na strankach "Britskych listu" spolu v jeden den s celym mym dopisem eticke komisi Syndikatu, jehož zneni jsem vam jiz preposlal. Na techto dvou dokumentech, prosim, nemente ani jednotlive vety, ani jednotliva slova.

    Jaromir Stetina
    -----Původní zpráva-----
    Od: Jan Čulík jcu2@cableol.co.uk
    Komu: Jaromir Stetina j.stetina@volny.cz
    Datum: 21. července 00 17:13
    Předmět: RE: zametani stop

    Vážený pane Štětino,

    pro vaši informaci: formulaci jsem upravil ještě před červencovými svátky Jana Husa a Cyrila a Metoděje, dávno před tím, než jste začali svou kampaň.

    Vzhledem k předchozí činnosti a pověsti Syndikátu novinářů jeho složení (některé jeho členy BL v minulosti velmi ostře kritizovaly) nemá pro Britské listy jakýkoliv jeho výrok příliš velký význam. Nevím tedy, proč bych měl měnit jakékoliv formulace v Britských listech kvůli nějakému Syndikátu novinářů.

    Vzhledem k tomu, že číslo BL připravuji do noci, měním formulace v Britských listech následně dost často. Totéž se děje docela běžně vždy v dalších denních vydáních většiny třeba západních deníků.

    Osobně se domnívám, že mezi výrokem, zda jste součástí impéria Grigorije Javlinského či zda jste pod jeho vlivem, není příliš velký rozdíl. Zametáte stopy právě vy, a to poukazováním na podružnosti. Formulaci jsem upravil kvůli férovosti a přesnosti. Jádrem celého problému je to, že praktikujete aktivistickou novinařinu a Vaše články zaujaté jsou a pod vlivem Grigorije Javlinského jsou, lze to lehce dokázat a na tom se nedá nic měnit. Zda jsem řekl původně, že jste součástí impéria Javlinského a nyní opakuji, že jste pod vlivem Javlinského, na věci příliš nemění.

    Děkuji za váš další text. Vaše stížnosti velmi rád zveřejním, chtěl jsem stejně, ale nevěděl jsem, zda mi je posíláte jen soukromě, v kterémžto případě bych je přirozeně nezveřejňoval.

    S pozdravem,

    Jan Čulík

    Jsem rád, že jste potvrdil výrok, za který vás žaluji

    -----Original Message-----
    From: Jaromir Stetina [mailto:j.stetina@volny.cz]
    Sent: Friday, July 21, 00 6:27 PM
    To: jcu2@cableol.co.uk
    Subject: Re: zametani stop

    Diky, pane Culiku, ze jste potvrdil puvodni zneni sveho prohlaseni, kterym specifikujete zpusob nasi zavislosti na prislusnych imperiich. O to puvodni prohlaseni se opira mimo jine moje zaloba k soudu a tez, jak jsem vyrozumel, zadost o projednani u Syndikatu, kterou podal kolega Urban.

    S pozdravem Jaromir Stetina

    Stížnost na Jana Čulíka

    Syndikát novinářů
    etická komise
    Pařížská 9
    Praha 1

    Vážení kolegové,

    ještě než jsem Vám stačil odeslat své stanovisko k veřejným obviněním vydavatele "Britských listů" pana Jana Čulíka, zjistil jsem,že pan Čulík mění v archivu svých internetových novin znění některých svých tvrzení.

    Pokud vím, obrátil se na vaši komisi kolega Jan Urban a uvedl jako jeden z důkazů neetického postupu kolegy Jana Čulíka toto jeho tvrzení v "Britských listech" z 23.6.00:

    "Organizace Epicentrum, z níz vysílají lidé jako Jaromír Stetina a Petra Prochazkova neni nezavisla, ale je soucasti imperia Javlinskeho."

    Dnes jsem zjistil, že právě toto tvrzení, na nějž jako na neetické poukazuje kolega Urban, bylo v archivu internetových novin "Britské listy" vymazáno a nahrazeno větou:

    "Organizace Epicentrum, z niz vysilaji Jaromir Stetina a Petra Prochazkova neni nezavisla, ale je pod vlivem ruskeho politickeho seskupeni Grigorije Javlinskeho."

    Jelikož mám obavy z toho, že pan Jan Čulik eventuelním dalším zkreslováním svých vlastních starších vydání internetových listů může ovlivnit jednání vaší komise, rozhodl jsem se poskytnout komisi, bude li to komise pozadovat, k projednávání kompletní dokumentaci materiálů o případu tak, jak jsme ji z internetu s několika kolegy čtenáři "Britských listu"stáhli do našich počítačů.

    S přátelskym pozdravem

    Jaromír Štětina

    šéfredaktor agentury Epicentrum

    Praha, 21.cervence 00


    Další stížnost Jaromíra Štětiny Syndikátu novinářů

    Syndikát novinářů
    etická komise
    Pařížská 9
    Praha 1
    Vážení kolegové,

    předsedkyně etické komise Syndikátu novinářů mne požádala, abych komisi zaslal písemné stanovisko k tvrzením pana Jana Čulíka, že já a moje kolegyně paní Petra Procházková jsme závislí na jakýchsi ruských mediálních či politických strukturách. Vím, že se na Syndikát obrátil s prosbou o posouzení tvrzení pana Čulíka i kolega novinář Jan Urban. Rád odpovím etické komisi a Syndikátu novinářů na jakýkoliv dotaz, který by pomohl vyjasnit tvrzení pana Čulíka a uvést věci na pravou míru. Moje prohlášení tedy je toto:

    Zjistil jsem, ze internetová stránka uveřejňovaná panem Janem Čulíkem pod názvem "Britské listy" opakovaně přináší nepravdivé informace o mně, mé kolegyni paní Petře Procházkové a o naší novinářské firmě agentuře Epicentrum. Tyto nepravdivé informace rozšiřuje veřejně pan Čulík i osobně a to ve jmenovaných "Britských listech" i v jiných sdělovacích prostředcích. Tvrzení pana Čulíka, že já, či paní Petra Procházková, či naše agentura Epicentrum je závislá a spolupracující s nějakými politickými či mediálními skupinami v Rusku jsou nesmyslná a nepravdivá.. Například 22.6.00 řekl Jan Čulík v Radiožurnálu: "Organizace Epicentrum, z níž vysílají lidé jako Jaromír Štětina a Petra Procházková není nezávislá, ale je součástí impéria Berezovského." Totéž pan Čulík uvedl o den později v "Britských listech", jen s tím rozdílem, že nyní "impérium" s nímž bychom měli údajně spolupracovat je "impérium Grigorie Javlinského".

    Všechna uvedená tvrzení pana Čulíka na toto téma jsou nepravdivá a naprosto vykonstruovaná. Jako "absurdní" je odmítlo samozřejmě na dotaz ČTK i samo Javlinského hnutí JABLOKO (jehož prohlášení si pan Čulík na stránkách "Britských listů" netroufl uveřejnit). Ani já, ani Petra Procházková, ani naše agentura Epicentrum nespolupracují s žádnou politickou strukturou.. Ani doma, ani v Rusku, ani kdekoliv jinde v zahraničí. To znamená, že nespolupracujeme ani s politickým hnutím pana Javlinského. Nikdy jsme od žádného politického hnutí, politické strany či politika ať doma či v zahraničí nedostali ani halíř, kopějku, cent či groš. Tvrzení pana Čulíka se dotýkají naší novinářské cti a poškozují nás. Toho, že jsme nezávislí, a každou korunu na svou novinářskou činnost si vyděláme (a to dost tvrdě) prací pro své zákazníky, si totiž velmi ceníme a jsme na to pyšní.

    Nemohu poskytnout Syndikátu bohužel žádné důkazy o tom, že jsme nezávislí, že nás neplatí Grigorij Javlinskij, ani důkazy o tom, že nejsme prodlouženou rukou jakýchsi politických struktur Ruska v Čechách; takové důkazy nemohu poskytnout, neb takové důkazy neexistují - nemohou existovat důkazy něčeho, co se nestalo; není možné dokázat, že nejste zloděj, pokud jím nejste; že jste zločinec, vám musí dokázat žalující. Důkazní břemeno musí nést žalobce. Pan Čulík musí dokázat pravdivost tvrzení uvedeného výše. Já tvrdím, že jeho tvrzení je nepravdivé. Přitom věřím, že Syndikát dá možnost panu Čulíkovi, aby tato tvrzení dokázal." Pokud to pan Čulík nedokáže, měl by se omluvit.

    Čekal jsem, upřímně řečeno, že pan Čulík v sobě najde odvahu a přizná, že se proste spletl, když na internetu našel jméno analytického centra pana Javlinského pod jménem EPIcentr a spojil si to, díky podobnosti názvu, se jménem naší agentury Epicentrum. V podstatě je jeho tvrzení směšné a má asi takovou hodnotu, jako by tvrdil, že jsem způsobil poslední zemětřesení v Turecku, jen na základě toho, že toto zemětřesení mělo své epicentrum. Svou chybu nepřipustil a dále pokračuje v zastírání svého omylu novým a novým obviňováním, poukazováním na možnost, že agenturu Epicentrum Grigorij Javlinskij financuje. V bezradnosti nad tím, jak zastřít chybu se snaží vyhledávat moje a Petry Procházkové staré články, které se zmiňují o Grigoriji Javlinském. Ty články mají snad být jakýmsi nepřímým důkazem naší závislosti na ruském politickém hnutí JABLOKO. I to je celkem chabé tvrzení. Přečetl jsem si ty staré články a zcela odpovídají tomu, co o Javlinském píší z Ruska naši západní kolegové novináři, včetně britských. Fakt je, že na Javlinského nelijeme špínu, ale to není ještě důkaz toho, že jsme na jeho výplatní pásce.

    Pan Čulík mne na stránkách "Britských listů" i e-maily stále vyzývá, abych "Britským listům" odpověděl na jakési otázky, které by údajně měly vnést do případu jasno. V posloupnosti, v jaké pan Čulík přináší tvrzení a klade otázky vidím hlavní porušení novinářské etiky. Pan Čulík , ten pan Čulík který tak bohorovně a přitom trochu směšně kárá z výšin Albionu nezralou českou novinářskou obec, se totiž dopouští nešvaru, o němž se učí na britských i českých univerzitách v prvním ročníku práv i novinařiny: nejdříve tvrdí a pak se teprve pro svá tvrzení snaží najít důkazy. Kdyby se mne pan Čulík nejdřív na cokoliv zeptal, zřejmě bych mu odpověděl. Jenže pan Čulík nejdříve vypálil těžký kalibr o prodloužené ruce ruských politických sil v Čechách a potom, teprve o mnoho dní později, se začal ptát.

    Pro diskusi si vybírám parťáky, zrovna tak, jako si vybírám kamarády, s nimiž půjdu do hospody na pivo. Pan Čulík mne nemůže nutit, abych mu na cokoliv odpovídal, právě tak, jako mne nemůže kdokoliv nutit, abych se přátelil s někým,, kdo je mi proti srsti. Internetová stránka pana Čulíka hrdě zvaná "Britské listy" je pro mne jednou ze statisíců stránek, které se na webu toulají. Nic víc. Jen s tím, že (podle samotného pana Čulíka) oslovuje denně několik tisíc čtenářů, k nimž se pomluvy, proti nimž protestuji, dostávají. Jednoduše řečeno, tzv. "Britské listy", respektive soukromá internetová stránka pana Čulíka, pro mně nejsou sdělovacím prostředkem, jemuž jsem povinen na cokoliv odpovídat. A už vůbec nebudu předkládat panu Čulíkovi vyúčtování své firmy, do toho prostě soukromníkovi panu Čulíkovi nic není. Pan Čulík má jedině právo odhalit skutečnosti, které podpoří jeho obvinění. Skuteční investigativní ohaři jsou schopni sehnat darovací smlouvy, výplatní listiny, temné fotografie pana Javlinského a mne jak sedíme v ruské baně s kyprými děvčaty, kontrakty, které dokazují můj úmysl spolu s Javlinským svrhnout vládu prezidenta Putina (eventuelně Havla - podle toho, co je dosažitelnější) a tak podobně. Netrpělivě na takové důkazy příslušnosti k "impériu" čekám. Několik výňatků našich článků (docela slušně a objektivně napsaných) o spíše více než méně slušném ruském politikovi Javlinském nejsou žádným důkazem .

    Čekám, že pan Čulík dokáže před etickou komisí Syndikátu pravdivost těchto dvou svých tvrzení:: 1) "Organizace Epicentrum, z níž vysílají lidé jako Jaromír Štětina a Petra Procházková není nezávislá, ale je součástí impéria Berezovského" (Prohlášení Jana Čulíka 22.6. 00 v Radiožurnálu.) 2) "Organizace Epicentrum, z níž vysílají lidé jako Jaromír Štětina a Petra Procházková není nezávislá, ale je součástí impéria Javlinského." (Prohlášení Jana Čulíka 23.6.00 na internetové stránce zvané "Britské listy"). Pokud pravdivost těchto dvou tvrzení nedokáže, očekávám omluvu. Já sám jsem připraven odpovědět Syndikátu a jeho etické komisi na jakoukoliv otázku.

    Jelikož odjíždím opět na mnoho týdnů do Východní Afriky utrácet peníze Grigorie Javlinského a bendit v nairobských barech s agenty pana Berezovského, nebudu tu v Čechách zřejmě do konce léta fyzicky k zastižení. Jsem ale k dispozici na emailové adrese agentury Epicentrum v Africe: epiafric@africaonline.co.ke

    Jo a ještě zajímavá informace pro investigativní novináře britského ražení, kteří jsou jak známo neúplatní, nejnezávislejší a jsou vzorem objektivnosti nezralým pisálkům z postkomunistických zemí: Ve slamu Lunga-Lunga, ve východní časti Nairobi jsem objevil krčmu, která se jmenuje Jaws, což znamená Čelisti. Má na ceduli vypodobněného toho děsivého žraloka ze slavného filmu. Ale stále nutkavěji se mi vtírá nutkavé podezření: Nemá v tom prsty ruská struktura pana Grigorije Jawlinského? Hosté baru Jaws vypadají tak divoce a podezřele. "Britské listy" by se na to mohly mrknout. (Jen pro přesnost: slovní spojení jaw-jaw, znamená v anglickém slangu mlátit hubou, kecat a kecat, furt beze smyslu klábosit.)
    Se srdečným pozdravem

    Jaromír Štětina

    šéfredaktor agentury Epicentrum

    Nejste moc odvážný

    -----Original Message-----
    From: Jaromir Stetina [mailto:j.stetina@volny.cz]
    Sent: Saturday, July 22, 2000 7:53 PM
    To: jcu2@cableol.co.uk
    Subject: Re: zametani stop


    Dobry den pane Culiku,

    vy jste udelal neco jineho nez je zmena ve druhem ci dalsim vydani deniku. Vy jste po rade dnu zmenil ve vasem archivu zneni stareho cisla. A to navic jeste zneni vaseho tvrzeni, ktere je predmetem obzaloby. Je to, jako by nekdo vnikl do archivu papirovych novin a ve vsech archivech vyriznul kompromitujici clanek. Zacinam mit pocit, ze nejste moc odvazny.

    Nevim sice, proc byste nemohl otisknout moje vyjadreni, ktere si na mne vyzadala predsedkyne eticke komise, ale nechcete li, je to vase vec. Jen ochuzujete ctenare vasich listu o jine nazory nez jsou vase. Klidne byste mohl treba otisknout muj dopis (je znovu soucasti meho dopisu vam), kde vas upozornuji na fakt falsovani textu ve vasem archivu. Ale nemusite, mne je to celkem jedno, mne jde skutecne hlavne o vase ctenare. Pochopil jsem, ze svou ctenarskou obec mate, pochopil jsem dokonce, ze vase snaha tepat nepravosti je asi uprimna, tak proc zbavujete ctenare moznosti poznat jine nazory nez vase ci nazory, ktere se vam nehodi (jen si vzpomente, jak jste nalozil jednou z nejzakladnejsich informaci - prohlasenim Javlinskeho Jabloka k vasim tvrzenim). Protoze je mi vase fanfaronstvi, jista chlapecka zatvrzelost a pracovitost celkem sympaticka, znovu bych vam chtel poradit: vybral jste se spatnou cestou, slapnul jste vedle. To se nekdy stava kazdemu. Jestlize po teto ceste pujdete dal, zdiskreditujete nejen sebe, ale i radny kus prace, ktery jste uz udelal. Dejte si poradit, pane Culiku. Ja jsem si cely zivot nezkrivil hubu zadnou spatnosti a jsem nezavisly jako malokdo. Mam k tomu vybornou dvacetiletou skolu. Proto se mne nejaky ten pokrik nemuze dotknout. Mne jde ted o tu ceskou novinarinu, ne o mne ci o nasi malinkatou zivnustku Epicentrum. Smesujete dve veci najednou, protoze nevite kudy kam. Prvni je vas objevny vykrik o nasi spolupraci s jakymisi zahranicnimi strukturami. To je to, co budu zalovat. A budu pozadovat u soudu, abyste sve tvrzeni dokazal. A uplne jina vec je vase snaha o diskusi o novinarske zaujatosti, aktivismu, angazovani atd. To by byla skvela diskuse, ale nesmela by se odpichnout od takove zjevne lzi, jakou jste nejdriv vypustil. Znovu opakuji: nejdriv jste nas obvinil a pak jste zacal shanet dukazy. To je nepripustne nejen v britske zurnalistice. Na to vas velmi spravne upozornil i kolega Urban i jíni vasi ctenari. Neni to zadna kampan: vetsinu lidi, kteri vam v teto veci psali vubec neznam a stezi se asi budou znat i mezi ssebou. Kampaňovite nebylo ani vystoupeni Jana Urbana a to, ze vas oslovil. Dozvedel jsem se to az z internetu, Honzu jsem nevidel uz nekdy od zacatku roku. Jsem mu samoztrejme vdecny, ze se mne zastal - kdyz jsem si precetl prvni naprosto a skolacky nesmyslna a  obvineni ve vasich listech (cituji: "Nadace spolupracuje s agenturou EPIcentrum, zalozenou ruskym politikem Grigorijem Javlinskym. Korespondenty EPIcentra jsou stali prispevatele ČT Petra Prochazkova a Jaroslav Stetina." BL z 8.6.2000) byl jsem z toho fakt jelen a ocenil jsem, ze vyrazil do obrany utokem. Dovedu si predstavit, ze i jemu takova zjevna blbost, podavana s takovou radoby serizni slovni omackou, vyrazila dech. Vsimnete si, prosim, pane Culiku, ze ani 8.6. nemluvite o jakesi "zavislosti", a ze tato veta je proste lez. Nepravda. A zrejme vznikla z nepecliveho overovani udaju. A tato veta je zalovatelna v kontextu s vasimi dalsimi nepravdivymi tvrzenimi. Jejich vymazavani z archivu vasich listu vam nepomuze. Problem "zaujatosti", kam se nyni snazite celou kauzu prehrat neni predmetem meho sporu s vami. Zkuste se, prosim, zamyslet. Jeste mate cas, abyste se pred velkou casti ceske zurnalisticke obce neznemoznil.Uz tak, pote, co jste opublikoval sva smesna tvrzeni o spolupraci s imperiem Javlinskeho a nedokazal je ani za mesic dolozit, jste na hranici propadu. Myslim, ze by to slo zachranit, kdybyste se verejne omluvil. Dejte na mne, parkrat v zivote jsem to uz udelal a vim, ze jsem s tim jen ziskal body. Radim vam to uprimne, protoze proti vam nic nemam, (vubec vas neznam) ale po pravde receno, je mi lito, kdyby ty vase "Britske listy" utrpely nejakou uhonu. Celkem jsou mi sympaticke, přesto že jsou velmi sebestredne - asi bych nikdy nedokazal sebe sama hlasite oznacit za "nezávislé medium, ktere je neuplatne" (vas dopis z 9.7.)

    Jestli chcete usetrit misto ve svych novinach, klidne vypuste otazky, ktere mi neustale kladete. Uz jsem na ne odpovedel verejne na dotaz rady sdelovacich prostredku v Cechach. Konec koncu i ve svem vyjadreni pro Syndikat novinaru. A nebo je tam pro obveseleni nechte, mne je to celkem jedno.

    Popremyslejte.

    Zdravi vas Jaromir Stetina

    Poznámka JČ: Výše citovaná formulace v Britských listech z 8.6.2000 nevyšla: první zmínka o Epicentru byla zveřejněna v BL dne 23.6.2000.

    Aktualizace, úterý 25.7. 12 hodin v poledne:

    Poznámka JČ: V úterý ráno upozornil Jaromír Štětina, že výše uvedená poznámka není pravdivá: Má pravdu, zjišťuji, že uvedená formulace v BL 8.6. skutečně vyšla, a to v příspěvku Petra Bradáče. Petr Bradáč k tomu napsal toto:

    Poznámka Petra Bradáče: Jaromír Štětina v e-mailu, uveřejněném v BL pod titulkem Nejste moc odvážný (Sent: Saturday, July 22, 2000 7:53 PM, To: jcu2@cableol.co.uk, Subject: Re: zametani stop) mj. píše o Janu Urbanovi: Jsem mu samozrejme vdecny, ze se mne zastal - kdyz jsem si precetl prvni naprosto a skolacky nesmyslna a obvineni ve vasich listech (cituji: "Nadace spolupracuje s agenturou EPIcentrum, zalozenou ruskym politikem Grigorijem Javlinskym. Korespondenty EPIcentra jsou stali prispevatele CT Petra Prochazkova a Jaroslav Stetina." BL z 8.6.2000) byl jsem z toho fakt jelen a ocenil jsem, ze vyrazil do obrany utokem. Dovedu si predstavit, ze i jemu takova zjevna blbost, podavana s takovou radoby seriozni slovni omackou, vyrazila dech. Vsimnete si, prosim, pane Culiku, ze ani 8.6. nemluvite o jakesi "zavislosti", a ze tato veta je proste lez. Nepravda. A zrejme vznikla z nepecliveho overovani udaju. A tato veta je zalovatelna v kontextu s vasimi dalsimi nepravdivymi tvrzenimi.

    Jan Čulík k tomu dodává: Výše citovaná formulace v Britských listech z 8.6.2000 nevyšla: první zmínka o Epicentru byla zveřejněna v BL dne 23.6.2000.

    V tom se Jan Čulík mýlí. Citát je součástí mého příspěvku na téma Měla by Rada ČT zasedat veřejně?

    ve kterém navíc vyslovuji svůj názor na zákulisí událostí kolem České televize, totiž, že probíhající změny ohrožují stávající dominantní vliv skupiny Hradu nad českými médii, a proto lidé Hradu blízcí tolik křičí. Jako příklady stranickosti některých médií uvádím mj. personální vazby z ČT navenek. Účelově vytržen z tohoto kontextu může citát vyvolávat jiný dojem, totiž, že tvrdím, že neexistující agentura Epicentrum, zpravující nás po jistou dobu na ČT exkluzivně i o událostech v Rusku, má nějaký vztah ke - v Rusku nesporně existujícímu - Javlinského Epicentru. Možná jsem mohl argumentovat obratněji, třeba takto: ČT založila nadaci Člověk v tísni, členem jejíž dozorčí rady je např. Jan Urban (bývalý mluvčí OF). Nadace spolupracuje s tzv. agenturou Epicentrum, kterou se zaštiťují dva stálí přispěvatelé ČT Petra Procházková a Jaroslav Štětina. Jistě je jen náhodnou shodou jmen, že neexistující agentura Epicentrum, působící mj. v Moskvě, nekriticky vychvaluje ruského politika Javlinského, jehož mozkovým trustem je jiné moskevské EPIcentrum. - Také zde tedy nelze mluvit o nestrannosti a objektivním, vyváženém pohledu - také ČT ztrácí veřejnoprávní charakter.

    O spojení obou Epicenter nemám přímé důkazy, existují však nepřímé, jako jsou jasné znaky jejich ideové a politické spřízněnosti, ale i až hysterické reakce jejich přátel i jich samých, shromážděné v dostatečné míře Janem Čulíkem. V tomto názoru mne probíhající kampaň proti Janu Čulíkovi a Britským listům jen utvrzuje. Nyní odvádějí pozornost jiným směrem, pryč od podstaty věci: V Česku existuje neformální spojenectví aktivistických publicistů, tvářících se jako novináři, vysokoškolští učitelé, analytici médií, s určitou částí politického spektra, prosazující společně své elitářské – tedy nedemokratické - cíle. - Ale ani pro tento názor nemám přímé důkazy.

    Petr Bradáč


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|