Co je nového v České republice

Shrabovat listí v parcích, jaká klidná práce.
Přecházet sem a tam a pomalu se vracet,
jako se vrací čas, jako se vrací dálka,
nostalgická jak známky na obálkách.

Našel jsem dopis, jenom tužkou psaný,
smazaný deštěm, zpola roztrhaný.

Ó dobo dopisů, kde jsi, kde jsi?
Jak Rilke psal jsem dlouhé dopisy;
teď mlčím, sbohem, přišel listopad.
Ryšaví koně vyjíždějí z vrat.

"...K tomu je dotaz: 'Chystá se nějakým způsobem Nova oslavit roční výročí vysílání z Barrandova? - Dalina Reichová, Roudnice nad Labe.' --- Není co oslavovat. Myslíme si, že není co oslavovat. Rozchod s jedním z několika servisních partnerů, který nastal poté, co tento partner učinil kroky, které jsme si nemohli jako licencovaná společnost nechat líbit - a které si vůbec nechceme nechat líbit, protože chceme být sebevědomí a chceme žít v sebevědomé zemi, která nebude mít statut kolonie - a tak nám nezbylo, než začít vysílat s jinými partnery. Nebylo to lehké, a proto vlastně není co slavit." (TP)

Jan Potůček nazval moji poznámku o bulváru v LN směšnou (BL 3. 8.), protože jsem srovnala Janu Ciglerovou a Janu Perglerovou.

Asi jsem se nevyjádřila dost jasně, takže stručně. Jde o to, že média vytvářejí různé mýty (např. osamělý génius, který se v podstatě proti své vůli stal majitelem největší komerční televize v ČR). A jak J. Perglerová, tak J. Ciglerová popisují skutečnost pouze v rámci tohoto mýtu. Génius může být jednou záporný, podruhé kladný... Já jsem svojí poznámkou chtěla říct, že mě mediální mýty nezajímají a že bych chtěla kritickou analýzu.

Možná chcete namítnout, že v případě J. Ciglerové šlo o emocionální pohled na skutečnost, který racionalistka nemůže pochopit. Nevím, proč mě v  médiích popisovaný osud živého Vladimíra Železného (a dalších novodobých zbohatlíků) nedojímá, zatímco lituju fiktivní literární hrdiny Dicka Divera nebo Velkého Gatsbyho. Možná proto, že v médiích není dostatečně silně popsáno, že člověka zničí opuštění ideálů (což je cena, kterou platí "krásní a prokletí" hrdinové Francise Scotta Fitzgeralda za úspěch) mnohem spolehlivěji než workaholismus.

PS Jestli jsem v něčem směšná, tak hlavně v tom, že se zbytečně rozčiluju nad bulvárními články v českém tisku, místo toho, abych tyto noviny přestala číst. Jenže bulvár je všude. Jedinou výjimkou jsou HN. I narozeniny Královny matky pojal Jaroslav Beránek (4.-6.8.) snesitelně.

Je zajímavé, že LN uvádějí u jmen O. Štindla, O. Dudka nebo J. Veise, že jsou redaktory BBC, zatímco HN to u J. Beránka opomíjejí. Takže buď už v BBC nepracuje (nevím, přestala jsem české vysílání úplně poslouchat), nebo si je jistý, že jeho články zaujmou čtenáře i bez status symbolu.

Nevim zda vam v behu prazdnin neunikla informace z internetovych stranek ODS. Myslim, ze je to dobré:

"Úkolem dneška - a ODS to cítí velmi silně a máme trochu strach, že jako jediní - musí být obrana tradičních hodnot a tradičních společenských struktur, jako je na prvním místě rodina, tvořící přirozené vztahy mezi lidmi, mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi. Úkolem je bránit se vizi atomizované společnosti izolovaných jedinců, navzájem komunikujících a spolupracujících pouze prostřednictvím fetišizovaného internetu. " (Předseda stínové vlády Václav Klaus, II. Ideová konference, Praha, 11.6.2000)

Na predstavení dne 10. zari 2000 bude z Prahy vypraven mimoradny autobus s odjezdem ve 13.00 hodin od Masarykova nadrazi v Praze z ulice Na Florenci (stanice metra "Namesti Republiky"). Informace na  telefonnich cislech 02-66712203 (vecer) nebo 02-20197350 (pracovni dny, 9.00-15.00 hod.)

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Česká vláda se rozhodla napodobit rakouský model a připravit restriktivnější návrh zákona o náboženství

Ve zprávě datované 1. srpna 2000 informuje Kazi Stastna, že 19. července schválila česká vláda vládní návrh nového zákona o registraci a statutu církví a náboženských organizací.

I když jde teprve o první krok na cestě k novému zákonu, jehož schválení se očekává až příští rok, vzniklo už znepokojení ohledně omezování náboženských svobod v České republice, zejména protože vláda zamýšlí zavést dvoustupňový registrační systém pro náboženské organizace a zavést požadavek minimálního počtu členů.

Pokud bude nový zákon přijat, znamenalo by to, že dosud neregistrovaná náboženská organizace bude muset mít přibližně 20 000 členů na to, aby byla plně registrována, a i v tom případě se jí dostane plné registrace teprve až po zkušební době deseti let. Navrhovaný nový zákon má nahradit dva existující zákony ze začátku devadesátých let, jimiž se řídí registrace a statut náboženských organizací v České republice.

Nyní bylo schváleno to, co oddělení církví českého ministerstva kultury charakterizuje jako "teze" nového zákona o registraci církví (tyto teze jsou k dispozici na internetu ve špatné angličtině na adrese http://www.mkcr.cz/english/oc/Zakon/ZAKON.html.

Tím, že česká sociálnědemokratická vláda tyto teze schválila, dala ministerstvu kultury právo a lhůtu do poloviny roku 2001 vypracovat nový zákon, o němž se posléze bude debatovat v parlamentě.

Nynější teze nového zákona vypracovaly společně dvě komise. Začátkem loňského roku byla založena vládní komise pro vztahy mezi církví a státem, ale poté co proti tomu protestovaly náboženské organizace v důsledku toho, že v komisi zasedal i poslanec za KSČM, dospělo se k dohodě, že budou vytvořeny dvě komise: vládní komise složená z poslanců parlamentu a  dále komise odborníků, složena ze zástupců registrovaných církví a vysokoškolských učitelů. Dohled nad těmito komisemi má vykonávat odbor církví českého ministerstva kultury.

Při přípravě tezí pro nový zákon využily obě komise sousedního Rakouska a přijaly v podstatě tentýž zákonný model, jaký v Rakousku platí od ledna 1998. Z tohoto rakouského zákona převzal český návrh tři hlavní body.

Zaprvé, dvoustupňový registrační systém.

V první etapě potvrdí stát existenci náboženské organizace a poskytne jí právní status, který se rovná statutu neziskové organizace. Až v  druhé etapě dostane náboženská organizace všechna práva, jimž se těší náboženské organizace, registrované podle nynějšího systému. To zahrnuje práva působit ve školách, ve vězeních, v armádě a v dalších veřejných sektorech, registrovat narození dětí a sňatky a dostávat vládní dotace (podle zákona č. 218/1949).

Druhým bodem, který byl přejat z rakouského zákona, je podmínka, že organizace, registrované v rámci prvního registračního stupně, musejí mít alespoň 300 členů.

Třetím bodem je desetiletá zkušební lhůta, než dostane náboženská organizace právo na plnou registraci druhého stupně. Koncem tohoto zkušebního období musí mít náboženská organizace alespoň tolik členů, aby se to rovnalo dvěma stotisícinám obyvatelstva země (v případě České republiky, která má v současnosti asi 10 milionů obyvatel, by se to rovnalo asi 20 000 členům). Tito členové musejí mít v České republice trvalý pobyt, nikoliv jen být českými občany, jak zněl původní návrh.

Má-li mít náboženská organizace právo zažádat o registraci druhého stupně, musela být předtím registrována prvním stupněm registrace nepřetržitě po dobu deseti let, přičemž koncem každého z těchto deseti roků musí odevzdat odboru církví výroční zprávu.

Podle navrhovaného zákona má být učiněna výjimka pro všechny dosud registrované církve, které mají automaticky získat registraci druhého stupně, aniž by musely plnit výše zmíněné podmínky. Nový zákon má vytvořit veřejný rejstřík registrovaných církví a  přesněji specifikovat informace, které musejí tyto organizace poskytovat.

Hlavní ustanovení nového zákona byla převzata v podstatě beze změny z rakouského vzoru (jedním aspektem, který převzatý nebyl, je požadavek, aby uznané náboženské organizace existovaly alespoň dvacet let, neboť se českým úřadům zdá, že to je příliš obtížné určit).

I když využívají tyto české zákonné teze statutu Rakouska jako "členské země Evropské unie", aby tím získaly dojem legitimity, rakouský zákon o registraci náboženských organizací se stal terčem kritiky právě pro ta ustanovení, která převzala i Česká republika, a které jsou označovány za diskriminační vůči menšinovým náboženstvím.

Avšak odbor církví českého ministerstva kultury se nehodlá ohledně znění rakouského zákona nijak omlouvat: "Kdybych se od těchto počtů nebo od časové lhůty odchýlila, byla bych dotazována, proč jsem to učinila, a nebyla bych to schopna vysvětlit," sdělila reportérce Keston News Service 28. července Jana Řepová, šéfka odboru pro církve na českém ministerstvu kultury, která zasedala v komisi expertů. "Rakousko je civilizovaná země, schválila svůj zákon v roce 1998 a založila ho na určitých zkušenostech a bezpochyby tyto zkušenosti pečlivě zvážila - o tom nepochybuji. Proto proč bychom my nemohli přijmout jejich zákon?"

Znepokojení minoritních náboženských skupin

Některé dosud neuznávané náboženské organizace v České republice argumentují, že navrhovaný systém pro registraci církví znamená, že druhá etapa registrace je nedosažitelná a první, dosažitelnější etapa neposkytuje v podstatě žádné nové výhody.

I když podle dosavadního zákona smějí používat název "církev" jen takové organizace, které jsou registrovány na odboru církví ministerstva kultury, většina náboženských organizací nedokáže splnit požadavek, aby měly minimum 10 000 členů a nechaly se zaregistrovat jako občanské asociace nebo nadace. To jim dovoluje, aby v České republice působily jako právní subjekty, aby například vlastnily majetek - ale nesmějí se nazývat náboženské skupiny. Tak nedávno vybudovanou mešitu v Brně oficiálně vlastní Islámská nadace.

Mnoho neregistrovaných náboženských skupin nevidí příliš velký rozdíl mezi svým nynějším statutem občanské asociace a první etapou registrace podle navrhovaného nového zákona.

Představitelé muslimské komunity v ČR, která je považována za jednu z hlavních skupin, kterou nynější zákon o církvích znevýhodňuje a o níž se očekává, že jako jedna z prvních zažádá o registraci podle nového zákona, nepovažují navrhovaný systém za velký pokrok, konstatoval Mohamed Ali Šilhavý, neoficiální předseda Muslimských náboženských komunit v  České republice. "Přiznává se, že existujeme, ale bez práv."

Muslimskou komunitu uznal československý stát ve třicátých letech dvacátého století byla uznána znovu i za protektorátu v roce 1941, avšak neregistrovala se u komunistických úřadů po převzetí moci v roce 1948, a tak po roce 1989 nezískala automatickou registraci. Od té doby se muslimové v ČR opakovaně snažili o to, aby stát uznal jejich předválečnou registraci, dosud však bezúspěšně.

I když právo muslimského společenství v ČR vyznávat svou víru není ohroženo, někteří jeho představitelé zastávají názor, že navrhovaný zákon neposkytuje islámu rovnost ve srovnání s ostatními náboženstvími. Ani to neřeší některé problémy, jimž tato komunita v ČR čelí, například s muslimskými vězni či při registraci muslimských jmen. A získat registraci druhého stupně, podle Šilhavého a dalšího muslimského představitele, Vladimíra Sanky z pražského Islámského střediska, by mohl být problém, protože i když islámská komunita odhaduje, že má přibližně 15 000 - 20 000 členů (přibližně 500 z nichž jsou Češi) mnoho těchto členů se nechce oficiálně zapsat do žádného rejstříku.

Karel Machotka, šéf registračního oddělení odboru církví, však tvrdí, že záměrem nového zákona není dát náboženským skupinám postavení, které by se nějak odlišovalo od postavení občanských asociací. Hlavní výhodou první registrační etapy je to, že stát uznal skupinu jako náboženskou organizaci a ta se má připravovat na registraci druhého stupně.

I v tomto smyslu se české úřady inspirovaly především rakouským vzorem, jak je zjevné z úvodních odstavců tezí nového zákona:

"Tak, jak je to ustanoveno v rakouském zákoně, navrhuje se, aby status právní entity (tj. první etapa registrace) neměl žádné jiné výhody než ty, které jsou spojovány s neziskovými občanskými organizacemi."

Zdá se, že se vláda hlavně obává, že kdyby vytvořila stejná práva pro všechny tím, že by zachovala nynější práva, spojovaná s registrací a zároveň snížila požadavek na minimální počet členů, otevřela by tím dveře oportunistickým a "nežádoucím" a nikoliv nutně náboženským - seskupením.

Ministerstvo zamýšlí podle vlastního vyjádření odložit výhody, které jsou nyní spojovány s registrací náboženských organizací a donutit tak náboženské skupiny, aby dokázaly, že jsou důvěryhodné, a zároveň umožnit odboru pro církve, aby zhodnotil jejich "serióznost".

Kromě toho, činitelé na odboru pro církve zdůrazňují, že druhá etapa registrace nepřináší žádné dodatečné náboženské svobody. "To nejsou zaručená práva. Každá země kontroluje, kdo má přístup do její armády a do jejích vězení," konstatovala ředitelka odboru Jana Řepová. "To nejsou přirozená práva, která by pocházela z nějakých dokumentů."

Nicméně považují věřící z některých náboženství navrhovaný dvojstupňový systém za pokračování dvojího metru, který se používá podle nynějšího systému. Některé skupiny patří k dlouhodobě etablovaným světovým náboženstvím anebo mají velké počty věřících, přesto však zůstávají neregistrované. Mnozí tito věřící považují za neférové, že podle nového systému některé už registrované náboženské skupiny, které nicméně nemají dostatečně velký počet členů na to, aby to splňovalo nové požadavky, dostanou automaticky registraci, zatímco jejich vlastní církve se budou muset po dobu deseti let spokojovat se statutem druhořadé církve a v některých případech budou muset podstatnou měrou zvýšit své členství. (Podle sčítání lidu z roku 1991 mají jen čtyři z dosavadních 21 náboženských organizací, registrovaných v České republice, více než 20 000 členů, 14 náboženských organizací má méně než 10 000 členů a 12 organizací má méně než 5 000 členů.)

Na druhé straně církve, které po roce 1989 získaly automatickou registraci, sice uznávají, že je český stát vůči etablovaným světovým náboženstvím do určité míry neférový, ale odmítají kritiku, že české úřady uplatňují dvojí metr tím, že se jim nyní dostává svého druhu historického odškodnění za to, že jejich víra trpěla za komunistického režimu.

"Kdybych nemusel [strávit léta komunismu] tím, že jsem pracoval s krumpáčem, ujišťuju vás že by dnes církev neměla 3000, ale měla y alespoň oněch 10 000 členů, konstatoval biskup Dušan Hejbal ze starokatolické církve.

Vládní činitelé popírají, že vytvářejí restrikce, které neexistují v přístupu jiných zemí vůči menšinovým náboženstvím na jejich území: "Kdyby přišla římskokatolická církev do Íránu, co by udělal Írán? Dal by jí, protože je to celosvětově známé náboženství, tytéž výhody jako muslimskému náboženství? Tak to v životě nechodí. Ať mi nikdo neříká, že všude [ve světě] jsou tyto církve přijímány s otevřenou náručí," uvedla Řepová.

Solidarita proti restriktivním tezím zákona o náboženských organizacích nevzniká

Představitelé registrovaných i neregistrovaných církví v České republice nejsou ochotni hovořit jménem jiné než vlastní skupiny a vláda pevně trvá na tom, že bude jednat jen s registrovanými náboženskými organizacemi. Zdá se tedy nepravděpodobné, že by mohly zájmy neregistrovaných náboženských skupin jakkoliv ovlivnit obsah budoucího českého zákona o náboženských organizacích. Mnoho registrovaných i neregistrovaných organizací přijímá navrhovanou desetiletou čekací dobu na registraci jako nutnou obranu před "nežádoucími sektami".

Z tezí vyplývá, že přísnější podmínky navrhovaného zákona mají ulehčit oddělení "známých" náboženství, jako je anglikánská církev, islám, či hinduismus, před registrací "nežádoucích" sekt. To schvaluje mnoho registrovaných a dokonce i neregistrovaných náboženských organizací a vedlo to k širšímu přijetí navrhovaného minima 0,2 procenta občanů s trvalým pobytem v ČR, kteří musejí být členskou základnou náboženské organizace, má-li být uznána pro registraci v ČR.

Avšak i když mnozí neváhají označit "sekty" jako nebezpečí a přiznávají, že motorem pro zavádění tohoto zákona je obava ze "sekt", málokdo má konkrétní informace, které by mohly ospravedlnit tento strach.

Tomáš Kraus, výkonný ředitel Federace židovských komunit, který zasedal v komisi expertů, kteří vypracovali tyto teze, vyjádřil názor, že proces přípravy tezí skutečně ovlivnil strach ze "sekt". "Upřímně řečeno se domnívám že je to ospravedlnitelné," řekl Kraus, avšak nebyl schopen vyjmenovat konkrétní příklady činnosti "sekt" kromě toho, že mladí scientologové rozdávají literaturu na pražských stanicích metra. Kraus však vyjádřil důvěru v názor expertů, kteří identifikovali takové jednání jako nebezpečné. "Nevím. Nekontroloval jsem to, ale těmto lidem důvěřuji," uvedl Kraus. "Samozřejmě není dobré, že historická náboženství, která nejsou zavedena v této zemi, jako například muslimská víra, jsou také v tomto postavení," dodal.

Podobně odpověděla Jana Řepová, šéfka odboru pro církve na otázku, odkud pochází tento strach ze "sekt": "Odkud pochází strach ze sekt v Anglii nebo ve Francii? Je to totéž. Nijak se tady neodlišujeme od lidí v Rakousku, Německu, ve Francii či v Anglii. Jen se zeptejte, jaké důvody mají v Anglii a budou to tytéž důvody."

Některá neuznávaná náboženství se chtějí distancovat od jiných neregistrovaných organizací, které považují za nežádoucí společníky. Toto úsilí způsobilo, že některé náboženské organizace, které usilují o to, být uznány českým státem, nevytvořili koordinovanější opozici vůči vládnímu návrhu. "Nechtěli jsme vytvořit skupinu s někým, kdo nemá příliš dobrou veřejnou pověst," řekl Antonín Valer z komunity Hare Krišna.

Reakce neregistrovaných náboženských organizací na vládní návrh je tedy nekoordinovaná, anebo není vůbec žádná.

Ani malé, v ČR registrované náboženské organizace, neprojevily žádnou solidaritu. Dokonce představitelé Svědků Jehovových, které nedávno oficiálně požádal ministerský odbor pro církve, aby objasnili svůj postoj vůči krevním transfuzím, což někteří pozorovatelé interpretují jako první krok v úředním přezkoumávání - a možném zrušení - jejich registrace, nevidí, že by obavy neregistrovaných skupin měly něco společného s jejich vlastními, přímými zájmy. "Nemáme důvod, proč bychom se měli zastávat zájmů jiné náboženské skupiny," řekl mluvčí a právní zástupce Svědků Jehovových Lubomír Mueller. "Pokud by se nás to týkalo, tak bychom se k tomu veřejně nevyjadřovali. V současné době se nás to netýká."

Registrované církve nejsou ochotny hovořit jménem nikoho jiného, než své vlastní organizace a vláda nehodlá brát v úvahu názory nikoho jiného než registrovaných organizací - neposkytne v rozhodovací komisi hlas žádným neregistrovaným organizacím - je tedy zjevné, že při tvorbě nového českého zákona o náboženských organizacích nebudou mít neregistrované náboženské skupiny naprosto žádný vliv.

Náboženské organizace v České republice už čelí novým registračním požadavkům

Hlavní český zákon o náboženství č. 308/1991, který přijalo ještě v Československu v červenci 1991 Federální shromáždění, učinil náboženské organizace právními subjekty a poskytl jim právo vyvíjet činnost ve veřejné sféře - náboženské organizace získaly právo vstupovat do vězení, do škol, do armády, zasahovat do oblasti sociální a zdravotní péče a uzavírat sňatky.

Druhý zákon, č. 161/1992, přijala v březnu 1992 Česká národní rada jako dodatek k zákonu č 30//1991. Specifikuje minimální počet členů náboženské organizace, kterého je zapotřebí pro registraci. V původním zákonu byla tato podmínka ponechána na rozhodnutí České a Slovenské národní rady. Česká národní rada určila toto minimum na 10 000, kromě případů církví, které jsou členy Světové rady církví, kdy byl minimální členský požadavek stanoven na 500.

Karel Machotka, šéf registračního oddělení odboru pro církve, konstatoval, že původní minimum, navrhované v roce 1992, bylo daleko nižší, mezi 200 a 300 členy. Záznam z parlamentu dokazuje, že při debatě v parlamentě navrhli poslanci minimu 3000, ale byli přehlasováni návrhem minima 10 000, který byl tehdy ekvivalentem slovenského minima (které je nyní 20 000 členů).

Financování náboženských organizací upravuje třetí zákon, č. 218/1949, který v roce 1949 přijal komunistický režim. Podle tohoto zákona dotuje mzdy všech registrovaných církví stát podle počtu členů. Plánuje se také reformovat tento zákon, ale protože je financování církví spojeno s nevyřešenou otázkou restituce církevního majetku, odbor pro církve se rozhodl odložit přípravu zákona v této oblasti.

I když bývá Česká republika charakterizována jako jeden z nejateističtějších států na světě, protože podle sčítání lidu z roku 1991 se 39 procent obyvatelstva nehlásí k žádnému náboženství, v současnosti je v České republice registrováno 21 náboženských organizací: římskokatolická církev, ruská pravoslavná církev, řecká pravoslavná církev, Československá církev husitská, baptisté, apoštolská církev, nová apoštolská církev, čeští Unitáři, metodisté, starokatolíci, evangelická církev augsburského vyznání, luteránská evangelická církev, slezská evangelická církev, Adventisté Sedmého dne, bratří, evangelická církev Českých bratří, Unie bratří (moravané), mormoni, Federace židovských společenství, křesťanské sbory a Svědci Jehovovi.

Z těchto náboženských organizací je největší římskokatolická církev, která má podle sčítání lidu z  roku 1991 asi 4 miliony členů. Pak následují evangelická církev Českých bratří a československá církev husitská, které mají obě asi 200 000 členů.

Celá řada věr a náboženských komunit nemá oficiální státní registraci, včetně islámu, anglikánské církve, Hare Krišny, Unifikační církve, Scientologické církve, různých buddhistických škol a Slova života.

Většinu z 21 registrovaných církví uznával stát už před rokem 1989. Některé z nich byly oficiálně uznávány, jako například ortodoxní církev, starokatolická církev či evangelická církev Českých bratří, které existují už od dob Rakouska-Uherska. Když byl přijat v roce 1991 nový zákon, tyto už uznané církve byly osvobozeny od nových podmínek a byly automaticky registrovány.

Jen dvě z dnešních registrovaných církví obdržely registraci až podle zákona č. 308/1991: Svědci Jehovovi v roce 1993, jejichž nynější členství se odhaduje na 15 000 - 16 000, a luteránská evangelická církev, která byla registrována v roce 1995 a podle sčítání lidu z roku 1995 má 10 000 členů. Unifikační církev se nyní odvolala proti odmítnutí její žádosti o registraci, k němuž došlo v roce 1999.

Vaše poznámka a některé Vaše vývody z 3. 8. k Otevřenému dopisu presidentu republiky panu Václavu Havlovi jsou zajímavé, překračují jeho rámec. Moje místo v historii bylo, je a bude zanedbatelné a nic neříkající. To, co o mně řeknou potomci, ponechám na nich samých. Mnohé mohu konstatovat i dnes : všechny moje negativní prožitky po listopadu 1989 a hození na smetiště dějin to jednoznačně dokumentují.

Perspektivní hodnocení a zařazení mohl vyjádřit pan R.K. z Brna, který mně v únoru 1999 mimo jiné napsal, že prý mě postihne prokletí novodobých otroků, mých vnuků a pravnuků, protože spolu s Jidášem, zrádcem Gorbačovem a za pomoci nejzločinnější římsko-katolické církve jsem "zařídil" jejich existenční a finanční těžkosti. Pisatel se ptá jak je možné, že jsem mohl v roce 1969 beztrestně proklouznout a proč jsem nebyl hozen na smetiště a do hnoje ? Jak prý je možné, že jsem neposlechl příkazu generálního tajemníka KSČ Gustava Husáka ohledně zrušení Slušovic ? Jak je možné, že jsem tajně vyjednával s kolaborantem Baťou ? Proč jsem nedal v listopadu 1989 rozkaz k výjezdu tanků a k vletu letadel ? Když revoluce, tak revoluce ! To vše prý je z mé strany velezrada, velezrada internacionální ! Na každou svini se najde řezník.

Připomenul Mou vlast od Bedřicha Smetany a slova : Za zradu smrt ! Pisatel, jak tvrdí v dopise, prý není žádný sadista, ale připomíná a ptá se, zda je mně známo, že vojevůdce, hejtman Jan Žižka byl pomstěn posmrtně stětím hlavy a rozdrcením lebky. Ptá se zda je mně známo, že bratrovrah Boleslav dal dýku do zad svému bratrovi Václavovi, poněvadž už tehdy lezl do konečníku, lidově do prdele Němcům ? Jsme prý banda zrádců. Mohu prý jeho dopis zveřejnit, stejně jako děkovné dopisy, které dostávám od restituentů, velkozlodějů, vrahů, zločinců, prostitutek a ostatní lidské zvěře v čele s kardinálem Vlkem a spol. Stalinovo jméno prý opět vyplouvá z obzoru špinavého lidského moře. Denně prý se bude pisatel modlit za zdravení mého těla a mozku, ale jinak než komediant Vlk. Amen, amen, s námi !

Bývalý náčelník LM ze Žďárských strojíren J.R. mně ve stejném období m.j. napsal, že tací jako já jsme zapřičinili, že vládu převzali kapitalističtí přisluhovači a lidi, kteří nenávidí myšlenky socialismu a komunismu. Deformovali, a léta jsme mrzačili ideje, pro které žily a pracovaly miliony poctivců. Těm holomkům jsme odevzadali důvěrné a tajné archivní dokumenty bezpečnosti, armády i KSČ. Za to vše patřím do "želez"! Mnoho lidí by mně plilo do tváře za to jak jsem se zachoval v roce 1989 a v roce 1990. Ve funkcích ve Žďárských strojírnách ve Žďáru prý jsem se obklopil intelektuály, umělci a pochlebovači... Kdybych přišel mezi lidi, tak mě poženou bičem na Žákovu horu do lesa... pes po mně neštěkne !

Vidíte jak pěkná vize v budoucí "socialistické" společnosti ! Měl jste pravdu když ve své poznámce jste mj. napsal, že moje : " místo v historii stanoví až potomci, ale podle všeho, co je veřejnosti o jeho činnosti známo, zdá se málo pravděpodobné, že by to bylo místo čestné".

Není třeba nic dodávat. Napadají mě jen slova, které kdysi na sjezdu ruských komunistů na adresu československých komunistů prohlásil J.V.Stalin : " Kupředu Československá úderná brigádo !! "

Rudolf Hegenbart

Poznámka JČ: Reakce Rudolfa Hegenbarta na stručnou poznámku Tomáše Peciny se zdá být nepřesvědčivá, emocionální a nevěcná. Historii či své kauze by Rudolf Hegenbart spíše prospěl zveřejněním věcného svědectví, doloženého dobovými dokumenty.

Petr Holcner

Protože to snad vyplácí stejný nebo blízký úřad, za nějakou dobu na to přišli a dlužili jsme snad i přes dvacet tisíc korun. Vyřizovala to moje žena a podle ní všechno mělo vlídný a hladký průběh. Úřednice byly potěšeny a spokojeny tím, že jsme uznávali dluh a chtěli jsme ho splatit, a samy navrhovaly splátkový kalendář, abychom neplatili celou částku naráz. Podle všeho byly spíše zvyklé na to, že dostat zpět vyplacené peníze není snadné.

Pokud někoho nahání policie z těchto příčin, vypadá to opravdu divně. Čekal bych, že napřed příslušné sociální úřady pohovoří s dotyčným podobně jako s mojí ženou a teprve při dlouhodobějším neúspěchu a neochotě budou s takovou lapálií zaměstnávat policii.

Zároveň je mi ale divné, že by moderátor České televize mohl vyžadovat nějaké sociální příspěvky. Podle toho, co vím z osobní zkušenosti, platy na takových místech v televizi jsou podstatně vyšší než na vysokých školách (kde působím teď) a vyšší, než limity pro přiznání sociálních dávek.

Buď je tedy pro mě moderátor Giňa cvok, který není ochoten vrátit, co mu nepatří, a to ve výši, která ho při jeho příjmech nijak nemůže zatěžovat (naznačovalo se něco o asi čtyřiceti tisících?) anebo policie opravdu účelově zneužívá situace k eliminaci jí nepříjemných osob. Nemám však rozhodně věrohodné informace, abych byl přesvědčen o některé variantě.

Ivan Sosna

Ten problém rozhodně nechci zlehčovat, nedávná záměna Česka a Čečenska na Světové výstavě v Hannoveru ostatně ukázala, že může být zdrojem nepříjemných situací. K tomu, co o dilematu Czechia - Czechlands - Czech v pátek 4/8 napsala MFD, chci přičinit pár poznámek.

Je-li vše tak, jak článek líčí, je současný stav celkem logickým výsledkem oficiálního postoje mrtvého brouka. Jazyk si vždycky nějak poradí, dám-li ale volný průchod přirozenému výběru a vývoji, nemohu se divit, že třeba nespěje tam, kde bych ho najednou chtěl mít. Mám-li několik srovnatelných a použitelných možností, mohu počkat, která z nich se uchytí, a tu posléze kodifikovat. Jestliže chci naopak prosadit určitý název, notabene takový, který není právě spontánní (Czechlands), musím na jeho etablování od začátku tvrdě pracovat. Mám pocit, že tady k žádnému ztotožnění s vybraným názvem nedošlo. Czechia se sice začalo doporučovat, ale jen tak vlažně. Spekuluji, ale nepřišel někdo náhodou na to, že nás tyhle názvy zemí na "-ia" vedou na východ a na Balkán (Slovakia, Russia, Bulgaria, Romania a další)?

Czechlands naproti tomu připomíná Netherlands, to by se líbilo, jenže jako zcela umělý novotvar (cítím v tom ty "Země české") by býval potřeboval mohutnou kampaň. Jak to vidím, nedostal prakticky žádnou a nyní se převážně jen lká, jak šikovný by byl. V roce 1990, kdy ji bylo třeba rozpoutat, ale nikdo netušil, že český pupek světa, obdivovaný kvůli sametu i prezidentu Havlovi, jednou bude zastíněn ve známosti čečenským kouskem hornatého Kavkazu...

Na první pohled pro zemi neuvěřitelný název Czech mě zaujal ze dvou důvodů. Jestliže je pravda, že se začíná ujímat mezi Brity, je to důkaz, že se nějaká cesta vždycky najde. Nemusí být přísně logická, samozřejmě víme, že Czech je Čech nebo český, ale jazyk sám systémem logickým není, takže se někdy prosadí i zdánlivý nesmysl.

Zaujala mě liberálnost (někdo by určitě použil lapidárního "bordel"), která umožňuje našemu hokejovému svazu rozhodovat o "hokejové" variantě názvu našeho státu. Co kdyby takhle vzaly rozhodování do rukou i ostatní sportovní svazy? S pár lekcemi základní angličtiny se přece už dá vymyslet leccos! Hokejový svaz prý dokonce dokáže měnit názor vysokého ministerského úředníka a zlanařit ho do tábora zastánců varianty Czech!

Připomínka předposlední. Ukazuje se, že i vzdělané osobnosti dokážou splést Česko a Čečensko (Helmut Kohl: Tschechien versus Tschetschenien). Napadne v té souvislosti někoho, jaké neuvěřitelné faktografické ptákoviny se vyžadují od našich žáků při zeměpisu a při přijímacích zkouškách? Podstatou úspěchu v životě asi nebude znalost výšky Popocatepetlu a délky Nilu...

A na závěr: jaký je názor mezinárodního čtenářstva Britských listů? Jak to řeší naši krajané? Konzultoval to s nimi vůbec někdo, nebo se všechno peklo mezi českými úřady a ministerstvy?

Vojtěch Polák

Pane Culiku,

Vas dopis Syndikatu a odpoved Literarkam se mi zamlouvaji. Souhlas. Naproti tomu Motla jsem nedokazal precist do konce - tentokrat pro nudu z nedostatku myslenky, kterou nezahnalo ani stavnate spilani BL a jejich ctenarum. Ten pan zacina byt ponekud unavny.

Po kratke dovolene na Slapech zacinam ponekud fandit feminismu. Zda se, ze opravdu patrime k mene civilizovanemu Vychodu. Co vsechno dokazeme tolerovat a bagatelizovat. Mam pocit, ze trestnym cinem (Ohrozovani mravni vychovy mladeze?) je nejen souloz s osobami mladsimi patnacti let (hm, vetsinou divkami), ale i osahavani a dokonce i oplzle reci a nemravne navrhy. Asi se to vseobecne nevi a, stejne jako u sikany, povazuje se to za neskodnou klukovinu. Ozvete-li se, povazuji vas za hlupaka, omezence nebo asociala. Tomas Pecina mel asi pravdu, ze proti sobe postvete verejne mineni. Tak se, prosim, pestuje sexualni obtezovani (hm, vetsinou zen) v Cechach uz od utleho detstvi.

Nicmene, jako u mnohych jinych aktivit, zapojuji se do napravy lide s ruznymi postrannimi motivy. Jsou prijimani s otevrenou naruci, protoze rozmnozuji rady aktivistu. Bohuzel, neni to vetsinou dobra akvizice. Vetsina to vyciti a tak je nakonec prinos techto lidi pro myslenku zaporny, tj. nadelaji ve veci vic skody nez uzitku. Inu, nekdy neni jednoduche odolat pokuseni vylit s vanickou i dite. V danem pripade nevidet, ze diskriminace zen existuje a je nutne ji odstranovat, protoze mnohym aktivistkam (aktivistum) jde o neco uplne jineho, zhusta velmi intimniho.

P.S.: Zda se, ze vulgarni konverzace mladeze se posunula od analnich vyrazu k sexualnim (snad netreba citovat ;-). Alespon zde snad dochazi k rovnopravnosti obou pohlavi. Co by mohl znamenat ten posun vyraziva, me zatim nenapada.