Politikové: Nixon ze sobeckých volebních důvodů "zabránil brzkému dosažení míru ve Vietnamu"
Těsně před svým volebním vítězství v roce 1968 se spojil tajně Richard Nixon s jihovietnamskou vládou ve snaze zlikvidovat mírové rozhovory všech stran, zúčsatněných v konfliktu, a úmyslně prodloužit válku ve Vietnamu, v níž posléze zahynulo ještě 20 000 Američanů a desítky tisíc Vietnamců a Kambodžanů.
Toto šokující nové obvinění proti Nixonovi, které potvrzuje dlouho existující podezření mezi členy vlády Lyndona Johnsona, učinili autoři nové studie o Nixonově tajném světě, která byla zveřejněna v nejnovějším čísle časopisu Vanity Fair.
"Největší čest, jakou může poskytnout historie," je napsáno na Nixonově náhrobku v Kalifornii, "je titul mírotvorce." Ale pokud jsou obvinění od autorů Anthonyho Summerse a Robyna Swana pravdivá, republikánský prezidentský kandidát Nixon nebyl mírotvorce ale naopak dosažení míru zabránil.
Autoři líčí, že se Nixon obával, že mírové úsilí ve Vietnamu, které projevoval prezident Lyndon Johnson před listopadovými prezidentskými volbami v Americe v roce 1968 by mohlo zabránit tomuto republikánskému kandidátu zvítězit nad Hubertem Humphreym, demokratickým kandidátem, a dostat se do Bílého domu.
Nixon reagoval tak, že použil prostřednici, Annu Chennaultovou, která přesvědčila jihovietnamského prezidenta Nguena van Thieua, aby odmítl se účastnit mírových jednání.
Nixonovo úsilí mělo obrovský úspěch. 31. října nařídil Johnson úplné zastavení bombardování severního Vietnamu, pod podmínkou, že se Severní Vietnam a spojenci Vietcongu budou ochotni účastnit mírových rozhovorů. O dva dny později, po intenzivním přesvědčování od Nixona a jeho lidí, oznámil Thieu, že se jeho vláda rozhovorů účastnit nebude. O méně než o týden později byl Nixon zvolen prezidentem, a to většinou menší než jedno procento, jíž zvítězil nad Humphreyem
Nixon si hrál s americkými životy
Článek v časopise Vanity Fair argumentuje, že Johnson věděl, co se stalo. Špionážní depeše ho informovaly, že Nixon a jeho spolukandidát Spiro Agnew si zahrávají s životy amerických vojáků, jen pro své politické vítězství. "Kdyby byly tyto informace zveřejněny, bezpohyby by okamžitě zlikvidovaly jakékoliv Nixonovy naděje na to stát se prezidentem," konstatují autoři.
Johnson nabídl Humphreymu možnost tyto skutečnosti o Nixonovi zveřejnit, ale Humphrey se obával, že takové obvinění by bylo považováno za volební špinavý trik. Jakmile Nixon zvítězil, Johnson znovu uvažoval, že tyto skutečnosti zveřejní, ale dospěl k závěru, že to není v národním zájmu.
V týdnech před prezidentskými volbami argumentoval Nixon veřejně, že vietnamskou válku ukončí efektivněji než Humphrey. Přislíbil, že nebude nijak zasahovat do předvolebního mírového úsilí a zavázal se, že ani on, ani Agnew "nezničí naději na mír".
Ve skutečnosti však využil Nixon svého šéfa předvolební kampaně Johna Mitchella, které se později stal generálním prokurátorem a byl posléze zdiskreditován, aby pomocí prostředníků přesvědčil Thieua, že od Nixona jako prezidenta dostane lepší mírové podmínky, a a by bojkotoval navrhované mírové rozhovory.
Nixon neustále popíral, že uzavírá s Thieuem proti americké vládě spiknutí avšak zveřejnění dosud tajných dokumentů FBI dokazuje, že Nixon přesně věděl, co dělá.
Gorův kandidát na viceprezidenta: rasismus v zahraničněpolitickém zpravodajství?
Napsal nám Jan Hora:
Vazeny pane Culiku,
V utery jsem se 4x doslechl, ze kandidat na vicepresidenta v USA za
Demokraty je zid, prvni toho druhu.
Myslim si, ze se jedna o ukazkovy rasismus - zduraznuje se zcela zbytecne a
od veci prislusnost k urcite rase (ci etniku?), pripadne nabozenstvi. Vzdyt
je jedno, jedna-li se o zida, katolika, protestanta ci muslima, Ira, Cecha,
Spanela ci kohokoli.
Je to podobne, jako by se napsalo, ze kandidatem na presidenta CR je cikan,
prvni toho druhu.
Aby vsak nebylo vsemu konec - CT (Udalosti) sdelily, ze se jedna dokonce o
jedineho ortodoxniho zida v parlamentu. Urcite dulezita informace, ale ne v
kontextu, ze o sobote nepracuje a nesviti. Daleko vice by mne zajimal jeho
vztah k arabskym zemim (v zahranicni politice), podpora zemedelcum
chovajicim prasata (v zemedelstvi), nazor na potraty (v socialni a zdravotni
problematice) a podobne.
Nevite, prosim, jak se toto komentuje v zahranici?
Poznámka JČ: Záleží, samozřejmě, jak se informace o Liebermanově židovství pojme, pokud zprávy jen vykřikují, že je to žid, žid, žid!, tak je to jistě pochybné. Ovšem Lieberman je ortodoxním židem z přesvědčení, řekl bych tedy, že jde spíše o politickou informaci, a důležitou, protože židovská lobby má v Americe dosti podstatný vliv, a důležité je i to, jak se k tomuto nábožensko-politickému přesvědčení budou stavět ostatní složky americké společnosti. Myslím si, že je hlavně chybné, zbytečné a neférové uvádět rasovou příslušnost pachatelů trestných činů, neboť se tím vytváří neexistující předsudečná souvislost mezi jejch etnickou příslušností a kriminalitou. V tomto případě je však politická analýza na místě. Posuďte, jak téma zpracoval deník Guardian, který lze těžko obviňovat z rasismu.
Gore se zbavil Clintonova dědictví
Takto psal o volbě nového Gorova viceprezidenta v úterý 8. srpna deník Guardian.
Al Gore se pokusil využít při realizaci svého nepříliš realistického snu o tom, že se stane americkým prezidentem, vysoké morální autority senátora Josepha Liebermana z Connecticutu, kterého si vybral jako prvního židovského kandidáta pro viceprezidenta. Bylo to rozhodnutí, které symbolicky ukončilo éru Billa Clintona.
"Zázraky se dějí," sdělil emocionálně Lieberman reportérům před svým domem v New Havenu. Překvapivé rozhodnutí Ala Gora konečně odsunuje odděluje léta vlády Billa Clintona od Gorovy vlastní kandidatury. Gore se tak pokouší dohnat velmi podstatný náskok George W. Bushe v průzkumech veřejného mínění. Gallup včera uvedl, že George W. Bush má nad Gorem pod nedávné republikánské konvenci náskok 17 procent.
Žádný Demokrat není lépe kvalifikován k tomu, dát Američanům najevo, že Clintonova éra skončila, než Lieberman, který přednesl v září 1998 v Senátu neobyčejně pozoruhodné morální odsouzení Clintonova chování vůči Monice Lewinské. Lieberman kritizoval prezidentovo chování jako "nevhodné, nemorální a škodlivé".
Liebermanova veřejná kritika, zaměřená na Clintona, byla o to pozoruhodnější, vzhledem k tomu, že Lieberman a Clinton jsou staří přátelé z doby, kdy spolu studovali právo na Yale Law School. Jsou to také političtí spojenci na pravém křídle Demokratické strany, kteří se shodují ve většině politických otázek. Lieberman byl v roce 1992 prvním senátorem, který tehdy podpořil Clintonovu prezidentskou kampaň.
"Myslím, že je to jedna ze skutečně vynikajících osobností veřejného života," řekl Clinton včera. "Je to odvážný myslitel. Je pořád plný nových myšlenek."
Gorovo rozhodnutí zvolit si Liebermana za prezidentského kandidáta je riskantní hlavně proto, že tento osmapadesátiletý senátor za Connecticut je relativně neznámý, a nikoliv ani tak proto, že je Lieberman ortodoxní žid, který odmítá účastnit se volební kampaně v sobotu.
Lieberman pochází ze skrovných poměrů, je to syn majitele obchodu s lihovinami ve Stamfordu. Strávil celou svou kariéru v místní politice v Connecticutu, kde byl dvakrát generálním prokurátorem, než byl v roce 1988 zvolen do amerického Senátu. Jeho manželka, Hadassah, jejíž rodiče přežili nacistický holocaust, je také ortodoxně židovského vyznání. Liebermanovi mají čtyři děti.
Před tím, než Lieberman zaútočil veřejně na Clintona, byl znám na veřejnosti hlavně pro svou kritiku sdělovacích prostředků a televize za to, že vysílá násilí a obscénnosti. (Uděloval cenu "Stříbrná stoka", pozn. JČ)
Existuje 11 židovských senátorů, ale Lieberman je nezvyklý v tom smyslu, že jí pouze potraviny, které jsou košer, a dodržuje také předpisy ohledně šábesu. Když se koná zasedání Senátu po západu slunce v pátek a před západem slunce v sobotu, Lieberman se účastní, ale chodí do Senátu z domova pět kilometrů pěšky a nepoužívá motorových vozidel.
Otázka Liebermanova náboženského přesvědčení bude velmi pozorně sledována na Blízkém Východě, ale podle většiny pozorovatelů je velmi nepravděpodobné, že by výrazněji Liebermanovo náboženské přesvědčení ovlivnilo volby, i když jen málo voličů se otevřeně přiznává k antisemitismu. Z průzkumu veřejného mínění, uskutečněného v březnu 1999 vyplynulo, že by pro žida kandidujícího na prezidentský úřad hlasovalo 92 procent Američanů.
Gorovo rozhodnutí vybrat si Liebermana přivítal jako "mezník americké politické zralosti" Abraham Foxman z Anti-Defamation League. "Zatímco antisemité a osoby na pokraji společnosti, které věří konspiračním teoriím, jistě jásají, jsme přesvědčeni, že američtí občané budou extremisty ignorovat a budou posuzovat to, co Lieberman udělal během své politické kariéry pro společnost," uvedl Foxman.
Tím, že si vybral Liebermana, zvolil Gore spolukandidáta z pravého křídla Demokratické strany, který je přijatelný pro voličský střed, kde kandiduje George W. Bush.
Lieberman hlasoval vždy v Senátě neobyčejně nezávisle, spolupracuje pravidelně s umírněnými Republikány a hlasoval proti Demokratické straně v otázkách jako je celostátní raketová obrana a experimenty se školními kupony. Obojí tuto politiku Lieberman podporuje.
Bush se k Liebermanově jmenování nevyjádřil, ale jeho mluvčí Ari Fleischer konstatoval, že je Lieberman "slušný člověk. Je hezké, že si viceprezident vybral někoho, kdo souhlasí s guvernérem Bushem v tolika otázkách".
Petr Podany tim poukazovanim na stanice, ktere jsou jeste horsi nez CT,
trochu pripomina male deti, ktere prijdou ze skoly, a pote, co oznami svoji
spatnou znamku, vyjmenovavaji vsechny spoluzaky, kteri byli jeste horsi.
Mozna CT dobra je a uvadi dost zajimavych reportazi z Nemecka, pak by se
mela zabyvat tim, proc ani nadprumerne vzdelanemu posluchaci tyto reportaze
neutkvi v pameti, zatimco jedna reportaz na ARD ho zaujme.
Uz ted je mozne sledovat dost cizich stanic, a uplne skvela vec je zvuk a
obrazove zpravodajstvi na Internetu (i kdyz asi diky kvalite moji zvukove
karty zni jako nadrazni rozhlas). Casem se tyto moznosti jeste zlepsi (a
doufam zlevni). Pan Podany se neboji, ze priste uz bude panu Polakovi uplne
jedno, co o extremistech vysila CT, stezovat si nebude, ale rovnou naladi ARD?
PS Na BBC World Service by si Jaroslav Polak stezovat nemusel. Moc peclive
jsem nehledala. Nize nektere programy BBC News/Europe o neonacismu a
pravicovem extremismu.
1.8. Germany clamps down on race attack
2.8. German minister wants neo-Nazi ban
3.8. Watchdog warns over Germany's rightwing
4.8. European press review. The German and Swiss press agonize over the
rise of the far right in Germany
4.8. German employers want neo-Nazis sacked
5.8. Germany considers ban on party
5.8. Hundreds march against German neo-Nazis
5.8. In picture: Rivals on the streets
6.8. German swoop on neo-Nazis
7.8. German stars to campaign against extremism
7.8. Germany agonises over neo-Nazis
Britanie lezi od Nemecka dal nez CR a po par stoleti tam nevladla zadna
extremni strana.
Je totiž pravda, že němečtí novináři - dokonce i bulvární - vycházejí z
představy, že extrémním a militantním hnutím by se nemělo dostávat zbytečné
mediální publicity, protože by se tak jen popularizovala.
Žurnalistům z jiných, zejména anglosaských zemí je tento přístup těžko
pochopitelný: pro ty je přirozená představa, že těmto událostem přísluší
taková publicita, jaká je jejich společenská závažnost. Jak odlišný je v
tomto německý a americký nebo britský svět, jsem si uvědomil naposledy nad
rozhovorem E. Stoibera pro Die Welt
(http://www.welt.de/daten/2000/08/09/0809de184473.htx), v němž předseda CSU
hovoří o radikálech jako o Verfassungsfeinde, tj. nepřátelích
Ústavy.
Neumím určit, zda je lepší německý nebo anglosaský postup; česká zkušenost
se Sládkovou stranou by nicméně svědčila ve prospěch vyšší míry mediální
expozice - jakmile začali být republikáni předmětem zvýšeného zájmu českých
médií, jejich volební výsledky se výrazně zhoršily.
Shodou okolností jsem viděl i berlínskou reportáž o přípravách levicových
radikálů na "pražský Seattle" v pondělních Faktech. I když výsledky
reportérů ČT byly znepokojivě blízké nule a - jak už je zvykem -
interviewovaní říkali něco jiného, než překládal hlas do češtiny, v
porovnání s tím, co následovalo (mám na mysli rasistickou reportáž o
brigádě amerických studentů ve slovenské romské vesnici), šlo o špičkový
novinářský produkt.
Nevalná Partie na Primě
Téma poslední Partie na Primě mě velice zaujalo, neboť jsem očekával, že s blížícím se zasedáním MMF a Světové banky budu konečně svědkem věcnější diskuse mezi zastánci a odpůrci globalizace. Leč mé očekávání opět nebylo naplněno.
Na obrazovce se střetla mladičká mluvčí antiglobalizačních iniciativ a známý ekonomický publicista Karel Kříž. Ten hned v úvodu s klausovsko-zemanovskou razancí vyzval antiglobalizátory, aby více studovali a méně chodili do hospod, čímž vyslal signál, že alespoň z jeho strany s nějakou věcností nemůžeme počítat. Což pak skutečně dodržel, neboť nám sdělil, že se během zářijových demonstrací budou opět krást z výkladů salámy. Dále se blýskl brilantní logickou úvahou, když tvrzení, že MMF svou politikou ožebračuje rozvojové země, vyvracel na příkladu Severní Koreje, která v MMF není a její ekonomická situace je přesto katastrofální. Tady doporučuji Karlu Křížovi, aby se více věnoval studiu (především logiky) právě on, pak snad shledá, že tvrzení o negativním dopadu MMF na rozvojové země může vyvrátit jen tak, že uvede příklady těch rozvojových zemí, které v MMF jsou a přesto prosperují. Příklad Severní Koreje jako nečlenské země MMF nevypovídá vůbec o ničem.p>
Nijak neoslnili ani novináři sedící v televizním studiu v pozadí. Např. novinář z Českého slova nemusel poznámkou o globálním charakteru masově využívaného internetu vůbec utrácet drahocenný televizní čas, kdyby si někde přečetl, proti čemu jsou protesty odpůrců globalizace vedeny.
Nejlépe z této diskuse vyšla mluvčí antiglobalizačních iniciativ, k čemuž jí jistě dopomohl její mladý mozek nezatížený všelijakým zbytečným haraburdím, ale v neposlední řadě i její přirozený dívčí půvab. Přesto však mám výhradu proti všeobecně používanému argumentu, který zazněl i z jejích úst. Jde o kritiku vměšování MMF a Světové banky do ekonomiky zemí, které si peníze z těchto institucí půjčují. Já se domnívám, že jestliže někdo někomu peníze půjčuje, pak má jako věřitel právo se zajímat o to, jak dlužník s těmito prostředky nakládá. Zvláště v těch případech, kdy dlužník očekává, že mu bude dluh prominut.
Sám za sebe považuji samotnou existenci MMF a Světové banky za užitečnou. Problém může být jen v tom, že své poslání tyto instituce neplní dobře. Rozumím i námitkám odpůrců globalizace, že se nadnárodní korporace svým ekonomickým vlivem stávají nebo mohou stát mocenským centrem, které nemá mandát vycházející ze svobodné volby občanů. Sporných otázek je však více a já se přimlouvám, aby BL poskytly prostor věcné diskusi mezi oběma stranami tohoto sporu.
Jak se připravují aktivisté na zasedání MMF v Praze
26. září 2000: Globální Den akce proti kapitalismu
Tento text je v angličtině k dispozici od května letošního roku na adrese http://www.urban75.com/Action/s26.html.
Už se připravuje mnoho skupin z celého světa pro tuto akci, uvědomují si, že kapitalistický systém, založený na vykořisťování lidí, společností a životního prostředí v zájmu zisků několika málo osob, je prvotním zdrojem našich společenských a ekologických problémů.
26.-28. září budou v Praze pořádat Mezinárodní měnový fond a Světová banka své 55. výroční vrcholné zasedání. Začíná masová mobilizace lidí pro Prahu. 26.září vyjádří národy světa svůj odpor vůči Světové bance, Mezinárodnímu měnovému fondu a jejich politice. Lidé z celého světa se spojí při výrazu solidarity s demonstranty v Praze.
Evropské místní skupiny se nedávno sešly a plánují celoevropskou mobilizaci do Prahy a tamější decentralizované akce. Myšlenku prodebatovala a podpořila také některá jihoamerická hnutí, která nedávno jednala v Nicaragui. Indická "Národní aliance hnutí lidu" vydala těsně před protesty A16 ve Washingtonu prohlášení, které si můžete přečíst na adrese http://x21.org/s26/calls
Globální den akce z 26. září je pokračováním úspěchů předchozích globálních Dní akcí proti kapitalismu, které se konaly loni 18. června a 30. listopadu a letos 1. května. S26 bude rozšířením těchto akcí ve stejném duchu. Během těchto Dní se naše sítě rozšířily, mnoho jsme se naučili a byli jsme svědky toho, že se k akcím přidalo mnoho nových lidí. 26. září bude pokračovat tento proces budování silného, odvážného a tvůrčího hnutí obyčejných občanů za společnost, v níž lidé nevykořisťují či neutlačují druhé, komunity či životní prostředí, za společnost, která je založena na solidaritě, spolupráci, demokracii obyčejných lidí a na ekologické udržitelnosti.
Tak, jak k tomu došlo při předchozích akcích, spojenými silami se jich v tento den účastní lidé z nejrůznějších hnutí a nejrůznějších zemí při protestu proti sociálním politickým a ekonomickým institucím kapitalistického systému - zejména proti Světové bance a MMF.
Dělníci, nezaměstnaní, studenti, odboráři, rolníci, lidé bez půdy, rybáři, ženské organizace, etnické menšiny, domorodci, míroví aktivisté, ekologičtí aktivisté a další budou spolupracovat navzájem v solidaritě a uvědomí si, že jejich jednotlivá úsilí spolu souvisejí. Okupace a transformace kapitalistického společenského pořádku v tutéž dobu po celém světě v ulicích, na polích, v továrnách, v úřadech, v podnikatelských střediscích, ve finančních čtvrtích posílí společné styky na místní, národní i mezinárodní úrovni.
Jak tomu bylo i při předchozích takovýchto akcích, tento den bude organizován nehierarchicky, jako decentralizovaná a neformální síť skupin obyčejných lidí, které budou využívat neautoritářských, lidových forem organizace, budou se osvobozovat od sociálních, politických a hospodářských institucí kapitalistického systému a budou usilovat o změny přímo prostřednictvím svých akcí.
Každou akci bude organizovat samostatně každá skupina, avšak na místní, regionální i celostátní úrovni bude možno vytvářet koalice různých hnutí a skupin. Na místní úrovni může být užitečná strategie, v jejímž rámci budou různé organizace spolupracovat při vytváření atmosféry karnevalu a svátků, jakožto zázemí pro své nejrůznější akce.
Zde jsou příklady možných akcí: stávky - demonstrace - ježdění městem na kolech ve velkých počtech - karnevaly - pouliční parties - ovládnutí ulic, státních pozemků či úřadů pro nekomerční a pozitivní činnost - pochody - hudba - tanec - projevy - rozdávání letáků - vyvěšování transparentů - distribuce časopisů, vydávaných místními komunitami - pouliční divadlo - budování zahrad - rozdávání potravin zadarmo - posměšné veletrhy - nabízení bezúročných půjček před kancelářemi velkých bank - akce solidarity - demonstrativní obléhání či okupace úřadů - blokády - konfiskace a rozdávání luxusního konzumního zboží - sabotáže, ničení a rozkládání kapitalistické infrastruktury, konfiskace kapitalistického majetku a jeho návrat pracujícím lidem - prohlašování se nezávislými na kapitalistických a autoritářských režimech - zakládání výborů místních komunit a pořádání schůzí před radnicemi - zakládání hospodářských alternativ, jako jsou dělnická družstva - podpora hospodářských alternativ ke kapitalistickým firmám - podpora místní organizace komunit.
Pokud se plánujete připojit se k tomuto akčnímu dni, dejte ostatním vědět co nejdříve, aby bylo umožněno vytváření sítí a efektivní komunikace. Existuje několik mezinárodních mailing lists, které jsou k dispozici pro otevřenou diskusi a pro koordinaci, viz http://x21.org/resources/
(...)
Potřebujeme překladatele, zejména pro zpřístupnění informací o S26 ve všech jazycích, zejména ve španělštině, ve francouzštině, v němčině, v ruštině, v arabštině, v holandštině a v čínštině.
Globalizace nás zotročuje
Slavomír Tesárek
Na konci druhého tisíciletí se lidstvo dostalo do stavu, kdy svým jednáním zásadně ovlivňuje život celé planety. Obrovský vědecko-technický rozvoj za poslední dvě století přinesl lidstvu nebývalé možnosti, ale zároveň jej postavil před problém ekologické krize ohrožující jeho přežití, a tedy převzetí globální odpovědnosti za celou naši planetu. Člověk zjišťuje, že může zásadně změnit životní podmínky na lokální úrovni, což se však odrazí na úrovni globální a nese to sebou netušené následky. V důsledku toho vznikají různé pamflety a katastrofické scénáře o konci světa, které spíše vedou k rezignaci či zesměšňování a přímému odmítnutí namísto vyburcování člověka, aby si uvědomil vlastní odpovědnost a změnil chování. Naši dobu lze nazvat érou zlatého telete (častěji se používá termín "konzumní společnost"), kdy potřeba materiálních statků je uměle zveličována a duchovní hodnoty jsou přijímány často pouze v případech, jdou-li nějakým způsobem zhmotnit. Kvalita života je posuzována mírou dosažené životní úrovně. Dominantní postavení euro-americké civilizace založené na hospodářském ovládnutí světa bohatými státy "Severu" především v důsledku vývozu technologií velmi rychle potlačuje odvěkou rozmanitost lidských společenství. S ohledem na spotřební požadavky, které vedou k rychlému čerpání přírodních zdrojů a produkci obrovského množství odpadu, se jeví naše civilizace jako trvale neudržitelná a lehce zranitelná.
V této souvislosti se začal používat termín "globalizace", jenž se v České republice velmi rychle uchytil po Global Street Party 16. května 1998. Globalizace (jde o jev, kdy je celá planeta pokrývána vrstvou jednoho společenského systému) zkracuje vzdálenosti, boří kulturní bariéry, ničí národní svébytnost a vyvolává spoustu otázek týkajících se budoucnosti lidstva a planety vůbec.
Výstavba a rozvoj infrastruktury urychluje stále rostoucí tok surovin, výrobků, finančních prostředků a informací na stále větší vzdálenosti a v kratším čase, zároveň tak vytváří okolo celé planety síť dopravních tepen, které pokrývají stále větší území a mění podmínky k životu.
Logicky tedy vzniklo celosvětové hnutí odporu, které má celou řadu podob. Patří sem i regionalizmus a izolacionismus na blízkém a středním východě, jehož nositelem je konzervativní islámský fundamentalismus.
Tento příklad je nutné uvést z důvodu využívání argumentů např. z oblasti základních práv člověka současným establishmentem pro propagandu černobílého vidění světa a přesvědčování společnosti, že jsme na jedné lodi a společně musíme zvítězit nad nepřítelem. S použitím ještě osvědčené metody známé již ze starého Říma - zabezpečit lidu chléb a hry, se daří stávající systém udržet. Nelze zde nevzpomenout Karla Marxe, který tento společenský systém předpověděl již před 150 lety. Otázkou stále zůstává, co s tím?
Abychom však mohli alespoň nastínit možné odpovědi na předchozí otázku, je nezbytné důsledky ekonomické globalizace ještě více přiblížit.
Ekonomická globalizace je především ovládnutí celosvětového trhu, což sebou konec konců nese ustavení nového druhu totalitního systému již nyní se projevujícím likvidací hospodářské nezávislosti stále větší části světa.
Jsou viditelné neustále se rozvírající nůžky mezi Severem a Jihem v sociální oblasti, totéž je také vidět v naší společnosti, kde sociální rozdíly zatím velkou bouři nevyvolaly. Přesto zvyšující se nezaměstnanost a různé sociální škrty společně s inflací způsobují "houstnoucí atmosféru" v české kotlině.
Musíme ale vzít v úvahu, že sociální stratifikace se v podstatě zásadně změnila - na jedné straně roste počet tzv. nezúčastněných (vrstva mající minimální možnost ovlivnit chod společnosti), na straně druhé zaniká klasická třída kapitalistů a vzniká úzká skupina finančních oligarchů. Střední třída jako stabilizující část společnosti rovněž postupně zaniká, přelévá se do vrstvy chudých.
Toto všechno doprovází mýtus o svobodném trhu nutnému ke svobodě podnikání a hospodářské soutěži. Na konci všeho celá společnost dosáhne standardu současných privilegovaných. Čeká nás doba prosperity. Problém je, že její přísliby musí být adresovány všem, ale jejích výdobytků si stále užívají jen někteří.
Díky různým fúzím a spojování kapitálu prostřednictvím trhu s akciemi se hospodářská soutěž přenáší z vlastníků firem na manažery, neboť rozhodující podíl akcií vzájemně si konkurujících podniků může mít jeden subjekt, kterého se případný krach jedné společnosti příliš nedotkne - nahradí jej tou úspěšnější.
Řadoví zaměstnanci mají stále menší možnost se bránit. Současné odbory nemohou být nadnárodním společnostem důstojným soupeřem. Zvyšování zisku je dosahováno omezením sociálních výdajů, výroba se přesunuje do míst, kde je levnější pracovní síla. Tím se nejmocnější zbraň zaměstnanců - stávka - dostala do pozice luku a šípu majícímu sestřelit nadzvukovou stíhačku.
Není problém podnik s několika tisíci zaměstnanci uzavřít a přenést výrobu do státu, kde náklady na mzdy jsou zlomkem původních. Velmi omezená hospodářská nezávislost jednotlivých států má zásadní vliv na jejich reálnou politiku, která se podřizuje zájmu silných ekonomických subjektů majících rozhodující vliv na investice a stává se jakýmsi ochráncem jejich zájmů.
Pro ilustraci: roční obrat General Motor´s Company je větší než hrubý národní produkt státu mimo nejsilnější patnáctku. Dalším důležitým jevem globalizace jsou finanční machinace na burzách, kde dení obrat převyšuje reálnou částku ležící v bankách, jde tedy o virtuální peníze - toto se označuje pojmem "turbokapitalismus". Zákonem číslo jedna je nedotknutelnost majetku. Nový světový systém.
Jak již bylo naznačeno výše, nelze kvalitu života poměřovat pouze svojí kupní sílou. Jako pro každého živého tvora je i pro člověka prvořadou otázkou v jakém prostředí žije. Lidstvo za poslední dvě století změnilo své životní prostředí zásadním způsobem a tato změna má globální charakter. Obavy pod hrozbou globálního oteplování a dalších změn vedou k přijímání stále přísnějších norem ke znečišťování prostředí.
Samotný základ ekonomické globalizace je v rozporu s ochranou životního prostředí. Potřeba rozvinuté infrastruktury k hromadění zisků je klíčová a ekologické normy a předpisy stojí kapitálu v cestě. Snižování dopravních nákladů má být docíleno výstavbou infrastruktury, což napomůže prodávat výrobky levněji a pronikat tak na nové trhy.
Zvyšování úrovně obecného blaha je podmíněno rozvojem obchodu. Snížením celkových nákladů se sníží cena a vydělají na tom spotřebitelé. Hezká teorie.
Skutečné náklady na automobilovou (nejrozšířenější) dopravu však lze velmi těžko vyčíslit a tzv. externality platí všichni, tedy i ti, kteří automobil neužívají. Nepřímé náklady způsobené automobilovou dopravou jsou dány znečištěním ovzduší, zvyšováním hluku, ohrožením chodců, klimatickými změnami a podobně. Ruku v ruce s tím jde postupná likvidace celních bariér a dalších ochranářských opatření, jež mají často katastrofální sociální dopady.
Autor nepatří k příznivcům ekonomické globalizace...
Poznámka JČ: Vnímání globalizačních trendů je u Slavomíra Tesárka silně ovlivněno úhlem pohledu ze středoevropské situace: v západních demokraciích žádné nekontrolovatelné finanční oligarchie nevznikají, ani není střední vrstva ožebračována natolik, že by se rozpouštěla ve vrstvách chudých. Naopak střední vrstvy tam dosti podstatně sílí. Problémem spíše je naprostá nerovnost rozvojových zemích vůči Západu a nedostatečně pevná státní správa a zákony v rozvojových i v postkomunistických zemích, takže se tam prosadí podvodníci i neskrupulózní podnikatelské chování daleko lehčeji než v zavedených demokraciích Západu. Je ovšem pravda, že i západní politikové si dávají pozor jen vůči vlastním občanům - osud lidí v jiných zemích je často nezajímá - ti nemohou ovlivnit jejich volební šance.
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 