úterý 15. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Nekvalitní, aktivistická novinářská práce?
  • "Dokážu to?" Česká televize nespravedlivě zdiskreditovala náš projekt (Petr Vinš)
  • Otevřený dopis řediteli ČT: Proč hrubě zkreslila ČT naši práci? (Ivo Jupa)
  • Dopis redaktoru Ovečkovi
  • Rozbor pořadu Klekánice: Nepodloženými insinuacemi zničila ČT pověst dobrému projektu Reakce:
  • Jaromír Štětina demonstraci v Brně v roce 1996 neorganizoval, organizoval jsem ji já (Dušan Stuchlík, bývalý redaktor MFD)
  • Aktivismus Jana Čulíka: pořád kritizuje (Václav Pinkava)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Poezie pro cestující. Co takhle vystavit v pražském metru tuto báseň:

    Tyčky v plotě

    Osiřelé tyčky v plotě,
    němé struny přibité,
    mnoho víte o samotě.
    Jen o křídlech nevíte.

    Stébla, kterým se po klasu
    vyslyšení nestýská.
    Bez tváře jste. Bez úžasu.
    Vyděšená strniska.

    Hubených let holé hnáty
    do čekání zajaté.
    Suky v dlaních. V hlíně paty.
    A kolena nemáte.

    (Bohuslav Reynek)

  • Z trestného činu ublížení na zdraví se chystá obvinit poslance a předsedu KDU-ČSL Jana Kasala vyšetřovatel benešovského úřadu vyšetřování. Kasal je podezřelý, že 5. července způsobil při dopravní nehodě těžké zranění jedenadvacetileté ženě. Nehoda se udála 5. července ráno na dálnici D 1 u Lokte na Benešovsku, kde Kasal narazil svým poslaneckým vozem Škoda Felicia zezadu do automobilu Ford Mondeo. Za jízdy se natahoval pro kazetu a do očí mu svítilo slunce. Pomaleji jedoucí vůz před sebou spatřil na poslední chvíli a nestačil zabrzdit.

  • Za odstoupivšího ředitele zpravodajství ČT Jiřího Hodače bude prozatím vykonávat jeho funkci z Chmelíčkova rozhodnutí Jiří Vondráček, dosavadní zástupce Bohumila Klepetka, šéfredaktora zpravodajství.

  • Z deseti z celkem jedenácti případů brutálních napadení žen a dívek na pražském Jižním Městě obvinila vyšetřovatelka dvaatřicetiletého muže z Kolínska, který je vyšetřován ve vazbě.

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Úřad vlády mlčí; to, že existuje jakýsi zákon o  přístupu k informacím je mu jedno? V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - také podle zákona o přístupu k  informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? Je k dispozici finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Česká televize nespravedlivě zdiskreditovala náš projekt

    Petr Vinš

    Vážený pane Čulíku,

    (...) chtěl bych vám napsat o jednom případu zneužití celostátního média (v našem případě České televize) k manipulaci a šíření nepravdivých informací.

    Nejprve mi dovolte stručně představit sebe a organizaci, jménem které se na vás obracím. Jmenuji se Petr Vinš a mám na starosti oblast public relations v občanském sdružení AISIS. Občanské sdružení AISIS se sídlem v Kladně se mimo jiné zaměřuje na kvalitní vzdělávací aktivity v českém školství.

    Naší "parketou" jsou především nové směry, které můžou naše školství posunout od klasického "biflovacího" pojetí k pojetí, kde se kromě dějepisných dat a matematických vzorců dbá také na žákovu duši, jeho schopnost komunikace s vrstevníky i dospělými, jeho roli v kolektivu nebo orientaci v nástrahách dnešní doby (drogy, kriminalita, parta atd.)

    Reprezentativním pilířem naší práce je celostátní pedagogický projekt "Dokážu to?", který pořádáme třetím rokem a který se setkal s velkým ohlasem učitelů, rodičů i žáků. V současné době je do něho zapojeno kolem 1200 pedagogů z celé republiky, kteří dále pozitivně ovlivňují kolem 30 000 žáků.

    O jeho kvalitách svědčí i výsledky loňského nezávislého průzkumu agentury STEM/MARK, které máme k dispozici.

    Projekt má silného partnera - Philip Morris, který ho celý finančně zajišťuje a my tak máme možnost poskytnou českým učitelům nadstandardní podmínky. Od špičkových lektorů a poradců až po organizační servis (kvalitní ubytování, metodiky, relaxace po seminářích atd.).

    Dá se říci, že úrovní podmínek pro účastníky a poznatků, které si odnášejí, patří projekt ke špičce nejen u nás, ale v rámci podobných projektů, které Philip Morris podporuje v 60 zemích světa, byl projekt vyhodnocen jako nejlepší v Evropě a jeden ze dvou nejlepších na světě.

    A nyní se už dostávám k jádru problému.

    Bohužel tak trochu patří k české povaze, že pokud je něco dobré, ba dokonce vynikající, setká se to dříve či později se závistí, negativními kampaněmi, pomluvou, poukazováním na podezřelé manýry. Stejně tak i náš projekt má své odpůrce. Ani ne tak z profesního (pedagogického) pohledu, neboť v této oblasti se projektu dá málo co vyčíst. Jedná se spíše o vyřizování osobních účtů. Na protitahy našich odpůrců jsme si celkem zvykli a to, že se projekt neustále rozrůstá a byl dokonce prezentován i na mezinárodní úrovni, svědčí o tom, že se nám je poměrně úspěšně daří odrážet.

    Chci se vám však zmínit o posledním útoku na projekt, jejímž nástrojem se stala bohužel veřejno-právní Česká televize. Dne 26.7.2000 uvedla v rámci pořadu Klekánice reportáž "Dokážu to?", která měla rozkrýt údajné praktiky uvnitř projektu (reportáž se hemžila opulentními slavnostmi, nelegálním vyplácením peněz a to vše bylo rámováno výmluvnými prostřihy na popelník plný nedopalků - zřejmě narážka na účast tabákové firmy).

    Jsme přesvědčeni, že byla odvysílána zcela jednostranně zaměřená reportáž s již dopředu napsaným scénářem, s cílem diskreditovat v očích veřejnosti projekt "Dokážu to?" a jeho organizátory. Již v průběhu natáčení pořadu v nás rostla obava, že jeho tvůrci jsou ovlivněni skupinami odpůrců projektu, kteří se již delší dobu snaží projekt napadat. O tom nás přesvědčil obsah pořadu, kde byla přípustná a žádaná jen určitá, předem vybraná kontroverzní témata a pokládány jen ty "správné" a jednostranné otázky.

    Z pozice tvůrců byla odvedena amatérská práce, neboť reportáž byla sestříhána tak aby splnila kritéria senzačního pořadu, byla plná nepřesností, polopravd i vyložených lží. V reportáži vystupovaly některé osoby nekompetentní vyjadřovat se k problematice a obsahu projektu (naopak takřka nulový prostor byl dán druhé straně - organizátorům, účastníkům, rodičům apod.), čímž společně s necitlivým a manipulativním sestřiháním projevů dalších vystupujících došlo k jeho zkreslení. Tvůrci se špatně orientovali v problematice, jen velmi povrchně se zajímali (nebo se nechtěli zajímat) o skutečný obsah a přínos projektu pro učitele a žáky a důsledně se vyhýbali všemu pozitivnímu.

    Jedna z nepravdivých informací z úst redaktora divákům sdělila, cituji: "Na celé akci bylo zvláštní především to, že přestože byla určena především dětem, prý se jí děti ani nezúčastnily.". Podobných lží, polopravd a nepodložených domněnek bylo možno v pořadu nalézt mnoho (jen v upoutávkách na internetu a v televizi jich bylo možno napočítat šest).

    Chci vás ujistit, že tento projekt je detailně sledován financující stranou, že veškeré prostředky byly vynaloženy ve prospěch projektu a všechny vynaložené výdaje byly odsouhlaseny. Domnívám se, že pokud se najde někdo, kdo učitelům, lektorům i organizátorům nabídne nadstandardní podmínky, které si svým posláním zaslouží, měl by být spíše oslavován než pranýřován.

    (...)

    Jsem přesvědčen, že právě zmíněný pořad je ukázkou amatérismu a tendenčnosti jeho tvůrců, o etickém kodexu novináře ani nemluvě. Také se mi ani nechce vyslovit myšlenku, která mě bohužel napadá a to, jak dalece je možno některé redaktory veřejno-právní televize "ovlivnit" k vytvoření likvidačního pořadu v zájmu jiné skupiny. Zhlédnutí zmíněné Klekánice a další signály z různých zdrojů mě bohužel tuto myšlenku nepomáhají z hlavy vyhnat.

    Vážený pane Čulíku, v tomto dopise jsem vám pouze stručně nastínil problém, se kterým se v těchto dnech v AISISu potýkáme. Pokud byste měl zájem, jsme připraveni vám poskytnout podrobné informace o projektu, ukázat vám zmíněnou reportáž a vysvětlit a uvést na pravou míru všechna nepřesná a nepravdivá tvrzení v  ní. Vy sám pak posuďte úroveň práce tvůrců pořadu. Necitlivé a tendenční zacházení s tématem tak, jak to předvedli redaktoři pořadu Klekánice, může být návodem a nebezpečnou zbraní pro kohokoliv, kdo se rozhodne pošpinit nebo zlikvidovat snažení druhých lidí.

    S úctou

    Petr Vinš

    vedoucí odd. public relations a marketingu

    AISIS Kladno, o.s.

    P.S. Jako přílohu vám zasílám otevřený dopis ředitele AISISu Iva Jupy, adresovaný gen.řediteli ČT, Radě ČT, Komisi pro sdělovací prostředky PSP ČR a řediteli ČT Ostrava, kde je reportáž podrobně rozebrána.

    Informace o AISIS a projektu najdete také na www.aisis.cz, resp. "www.doto.cz


    Proč hrubě zkreslila Česká televize naši práci?

    Otevřený dopis řediteli České televize

    Vážený pan generální ředitel
    Dušan Chmelíček
    Česká televize
    Kavčí hory
    140 70 Praha 4

    V Kladně dne 8. srpna 2000

    VĚC: STÍŽNOST, ŽÁDOST O VYSVĚTLENÍ A NÁPRAVU

    Vážený pane generální řediteli

    Dovolte mi, obrátit se na Vás se svými pochybnostmi, které jsem získal po shlédnutí pořadu Klekánice - reportáž "Dokážu to?" ze dne 26.7.2000.

    O čem ten pořad vlastně byl? Dovolím si hádat a současně se pokusím odpovědět si.

  • Mohlo jít o vyřizování osobních účtů lidí, kteří podložili neúplná a zkreslená fakta? Ne to jistě ne, to by na veřejnoprávní televizi rozhodně nemohlo být odvysíláno.

  • Mohlo jit o politickou hru, ve které byl projekt a stovky lidí v něm pracujících použito jako určitý nástroj. Nástroj, pomocí kterého si někteří politici ověřují stabilitu pozic jiných politiků? Ne to rozhodně také ne - to by přece redaktor, šéfredaktor i dramaturg veřejnoprávní televize musel být slepý a hluchý a nebo na celé věci zainteresovaný.

    Obě dvě tyto odpovědi si skutečně odmítám připustit - ostatně důkazem toho je, že píši Vám. V opačném případě bych byl povinen psát rovnou trestní oznámení.

    Potom - do třetice, už mne napadá jen tato odpověď:

  • Zřejmě skutečně šlo o pedagogický projekt "Dokážu to?".

    V tom mne utvrzuje i upoutávka, kterou ČT opakovaně vysílala a také text, kterým byla reportáž inzerována na oficiální webové stránce ČT. V případě, že tedy šlo skutečně o variantu č. 3 - o projekt - pak mi dovolte abych se Vám konečně svěřil se svými pochybnostmi a částečně Vás i požádal o radu. Začnu tím, že si dovolím reagovat na obsah upoutávek. Budu zcela konkrétní a v první fázi se budu zaobírat se jen meritorními věcmi.

    Upoutávka redaktora:

    "V našem školství utrácíme peníze i za bary a bowling. Netradiční vzdělávání učitelů sliboval projekt Dokážu to. Měl být o novém přístupu k žákům. Podporoval ho i ministr školství E. Zeman, přestože projekt sponzorovala velká tabáková firma. Nakonec se zjistilo, že se na školeních na faktury proplácely bary a bowling."

    Upoutávka na internetu:

    "Netradiční školení a nový přístup k žákům! To sliboval projekt, který podporoval i ministr školství Eduard Zeman. Kontrola však nakonec projekt musela zastavit. Proč řada školení, za která někdo bral peníze, vůbec neproběhla? A co se ve skutečnosti během projektu odehrávalo? Sledujte ve středu večer v Klekánici."

    Z formulace, že projekt "něco" sliboval, a že o "něčem" měl být, si každý člověk zdravým rozumem domyslí, že "to" nesplnil a že o "tom" nebyl. Uznávám, že se možná najde právník, který sáhodlouhým rozkladem dokáže, že je to naopak formulace pochvalná. Dovoluji si však přesto tvrdit a mohu věrohodně doložit, že:

  • Projekt netradiční vzdělávání nejen sliboval ale i dával a dává. K dnešnímu datu je proškoleno zhruba 1200 učitelů.

  • Projekt neměl být - projekt je o novém přístupu k žákům. Zcela koresponduje s novou vzdělávací koncepcí ČR a někteří z jejích tvůrců se na tvorbě a realizaci projektu přímo podíleli a podílejí. Projekt byl opakovaně mezinárodně prezentován a je považován za evropský standard a v současné době je propojován s obdobnými vzdělávacími projekty v rámci programů EU. Jeho tvůrci jsou zváni na mezinárodní semináře a prezentace.

  • Nevím, co se zjistilo "nakonec". Faktem je, že již od začátku se veškeré platby konzultovaly s financující stranou. Pokud byla financující strana ochotna pronajmout účastníkům semináře bowlingovou dráhu, bazén, saunu, nebo uhradit občerstvení, byly tyto položky fakturovány a zaplaceny. Tyto faktury mohla (a myslím že musela vidět každá z kontrol, které se v Labyrintu SVČVS zcela kontinuálně střídaly od časného jara roku 1999.)

  • Pokud rozumíme formulaci o našem školství a bowlingu tak, že se ze státních peněz, nebo z jakýchkoli jiných peněz určených jinam než na bowling tento bowling platil, potom je to jistě alarmující. Nic takového se ale nedělo.

  • Jak je z předchozího zcela zřejmé, kontrola nic nemusela zastavit a ani nezastavila (dokonce myslím, že ani nemohla). Projekt každý rok začal a skončil v čase určeném smlouvou.

  • V projektu jsem byl přítomen zřejmě u všeho dění. Rozhodně jsem věděl o všech seminářích i jiných vzdělávacích akcích. Zcela jistě mohu tvrdit i doložit, že neexistují semináře, za které by někdo dostal zaplaceno a potom neproběhly. O tom se lze zcela jednoduše přesvědčit - semináře jsou vyjmenované ve smlouvách a účastnili se jich živí lidé, jejichž jména, adresy a vše ostatní máme k dispozici a opakovaně je nabízíme k ověření.

  • Jestli tedy dobře počítám odrážky, tak jen v upoutávkách je šest lží, nebo - chcete-li - zavádějících nepravd.

    Dovolte mi na vysvětlenou uvést několik fakt, která považuji za klíčová a která nezazněla. Stále totiž vycházím z toho, že ten pořad byl o projektu "Dokážu to?". Domnívám se, že bez těchto informací si nelze vytvořit seriózní základ pro fundované a objektivní rozhodování.

  • V projektu se neutrácely finance státního rozpočtu, neutratila se ani koruna ze sponzorských darů. V roce 1999 se jednalo o hospodářskou činnost školského zařízení v oblasti vzdělávání pedagogů. Na tuto hospodářskou činnost (speciálně pro tento případ povolenou školským úřadem) byla uzavřena hospodářská smlouva, ve které bylo vymezeno v jakém objemu, v jaké kvalitě a za jakých formálních a finančních podmínek bude projekt probíhat. Všechny výdaje byly průběžně schvalovány financující stranou.

  • V roce 1998 projekt organizovala agentura Hill&Knowlton, nikoli Labyrint. Z toho také vyplývá, že tým pedagogů, kteří v tehdejším Labyrintu SVČVS vedli vzdělávací středisko, získal v roce 1999 zakázku, kterou měla před tím renomovaná nadnárodní agentura.

  • Po odvolání tehdejšího ředitele Labyrintu SVČVS J. Jindry nový ředitel J. Hrách vzdělávací středisko postupně delimitoval a v plánu práce na školní rok 1999-2000, který schválil i školský úřad Kladno, již v září 1999 oficiálně deklaroval, že projekt "Dokážu to?" v Labyrintu SVČVS ukončí. Ve světle těchto zcela jednoznačně ověřitelných faktů je zřejmé, proč Labyrint SVČVS, kde dnes již není vzdělávací středisko (a domnívám se, že ani žádný pracovník, který by se uvedenou problematikou zaobíral) neorganizuje v roce 2000 projekt "Dokážu to?".

  • Projekt nikdy nebyl určen ani koncipován tak, aby finance dorazily přímo k dětem. Od počátku se jednalo o vzdělávání pedagogů. Proč je ale v tom případě napadán, že nedával peníze dětem? Ze stovek vzdělávacích projektů a z mnoha milionů korun, které náš stát vynakládá na vzdělávání pedagogů také nejdou žádné peníze přímo k dětem. Stejně tak z mezd učitelů, kteří se v celé republice vyplácejí a ročně jdou tyto částky do miliard, nepřichází žádné peníze přímo k dětem. Proč je tato elementární abeceda ředitelkou školského úřadu J. Burešovou právě v případě projektu "Dokážu to?" v reportáži Klekánice primitivně překrucována si nedokážu vysvětlit.

  • Výsledky projektu nejsou nejasné, jak se v TV pořadu sdělovalo. Říkal to současný ředitel Labyrintu J. Hrách, ptal se redaktor J. Ovečka. Oba dva přitom měli informace o tom, že výsledky projektu v průběhu celého roku 1999 monitorovala agentura STEM/MARK a že jsou to tudíž výsledky zcela prokazatelné, jednoznačné a v té době dokonce již mnohokrát publikované, neboť jsme je nabídli prakticky všem odborným médiím, která tyto výsledky publikovala. J. Hrách se pod ně dokonce podepsal v závěrečné zprávě o průběhu projektu v roce 1999, J. Ovečka je v té chvíli zřejmě měl založeny v deskách společně se všemi ostatními doklady a dokumenty, které jsem mu osobně předával a které téměř všechny použil jako dekorační "střihy" v reportáži. Kromě toho je tento výzkum již několik měsíců zveřejněn na oficiální webové stránce projektu.

  • MŠMT od počátku přebíralo záštitu pouze nad odborným obsahem. Formu a podmínky v jakých projekt bude probíhat považovalo od počátku za věc financující strany a organizátorů.

    Vážený pane řediteli!

    Jsem si vědom toho, že na mnoho věcí, se dvě strany prostě mohou dívat odlišně. V kulturním dialogu, nebo při slušné kritice, se však zpravidla jedná o různou interpretaci daných faktů. V případě Klekánice, se ovšem rozcházíme již v těchto faktech - přestože zdroj je jednoznačně jeden - projekt "Dokážu to?". Chci Vás ujistit, že v případě Vaší ochoty, nebo ochoty Vámi pověřených zástupců, jsme připraveni věcně a prokazatelně dokladovat všechna naše tvrzení.

    V tuto chvíli jistě rozumíte tomu, že se cítíme Vaší stranou nespravedlivě osočeni, zahanbeni, diskreditováni, snad i podvedeni.

    Tento pocit v nás zákonitě sílí ještě poté, když si uvědomíme, že po mém rozhovoru s redaktorem J. Ovečkou jsem jej doporučeným dopisem ujišťoval, že veškerá fakta, informace a nejasnosti jsem mu ochoten kdykoli objasnit a vyložit (tento dopis připojuji jako přílohu). Nemluvě o tom, že prakticky všechno, co teď píši Vám, jsem mu osobně sděloval a podstatná část těchto informací již několik týdnů leží ve Vašem archivu - sděloval jsem je na kameru.

    Po potvrzení ČT Ostrava, že dopis obdrželi a že za něj děkují, je odvysílána reportáž. V této reportáži vystupuje přesně 10 osob a vyjadřují se k projektu ze svého pohledu. Nikdo z nich (kromě mne) , však prokazatelně přímo v projektu nepracuje ani nepracoval, všichni říkají, co o projektu vědí, a redaktor explicitně sděluje mezi řádky mylná fakta, o čem projekt je. Proč nebyl použit některý z natočených záznamů, kde byl konkrétní živý účastník?

    Poslední z mých závažných pochybností a otázek je tato:

    V průběhu roku 1999 a 2000 pravidelně a systematicky sledujeme ohlasy projektu a práce učitelů v médiích. K  31.7. 2000 se jedná o 187 námi zaznamenaných reportáží v odborném, celostátním i regionálním tisku, v místním i celoplošném rozhlasovém vysílání a - což je v tuto chvíli zvláště pikantní - i v televizi, poměrně často právě v České televizi. Konkrétní účastníci projektu byli dvakrát přímými hosty s živým vstupem v pořadu "21", na téma obsahu projektu bylo v pořadu "Dobré ráno" hovořeno s garantem projektu, opakovaně zde bylo poukazováno na konkrétní vzdělávací akce, v nočním zpravodajství byla přímá reportáž o projektu z jedné z našich pilotních škol, před necelým rokem se jedné konkrétní akci (kde byly výjimečně účastny i děti ) věnovalo půl minuty v hlavní zpravodajské relaci dne. Ta armáda redaktorů, počínaje regiony, konče celostátními deníky a celoplošnou televizí společně s redaktory ČT doposud vytvářela virtuální realitu? O čem bylo těch téměř 200 ohlasů z Vaší branže, rozložených napříč všemi druhy i velikostmi médií. To všichni lhali? Vždyť z Klekánice jednoznačně vyplývá, že projekt je tunel na peníze, které nedorazily kam byly určeny - "... řada školení, za která někdo bral peníze, vůbec neproběhla? A co se ve skutečnosti během projektu odehrávalo? ...prý kde co - různé slavnosti v hotelích ... vždyt projekt musela utnout až ministerská kontrola ... komunikovat se tam učitelé nenaučili ..."

    Závěrem si dovolím zobecnění:

    Všude kolem nás se denně setkávám s tím, že etické normy a morálka váží velmi málo. Často je někdo nebere v potaz, automaticky tuto hranici překračuje a jde až na hranici zvanou zákon, někdy i trošku za ni. Ve slušné společnosti by přitom stačilo řídit se jen morálkou a etikou. Zákony by měly být normou, kam má málokdo potřebu jít a ujišťovat se, jestli ještě ano, nebo už ne.

    Tuto úvahu bych rád zakončil jedním, zcela osobním prohlášením.

    Celou kauzu Klekánice považuji za přinejmenším neetickou, pohybující se na hraně zákona, někde možná i trošku za ní. Zároveň Vás ujišťuji, že nic z toho co v tomto dopise uvádím není taktické lavírování na oné hraně zákona. Upřímně jsem přesvědčen o tom, že veškeré informace a fakta, pod která se tímto podepisuji, snesou optiku práva i morálky a etiky.

    Byl bych Vám velmi zavázán, pokud byste mně osobně, i všem účastníkům projektu, se kterými jsem doposud hovořil, pomohl najít pohasínající víru v existenci profesionální žurnalistiky ve veřejnoprávní televizi.

    Velmi se mi chce věřit tomu, že 1200 učitelů a v současné době rodiče zhruba 30 000 žáků, se nebudou za své koncesionářské poplatky dozvídat zlomek pravdy o tom, co se jich bezprostředně týká. Zbytek diváků - tuším taky platících - by potom nemusel o té první skupině smýšlet jako o podvodnících nebo o těch, co se účastní "v něčem podivném".

    Tolik tedy mé pochybnosti a zde připojuji v úvodu zmiňovanou žádost o radu:

    Co mohu udělat pro to, aby byly lži a nepravdy a zmanipulovaná fakta uvedeny na pravou míru? Jak si mám být jist, že kdokoli se rozhodne pošpinit práci druhých lidí, neučiní tak přes veřejnoprávní médium?

    Ivo Jupa

    výkonný ředitel AISIS o.s.

    a ředitel projektu "Dokážu to?"

    Přílohy:

    1. Dopis odeslaný redakci Klekánice v červnu 2000 - písemná nabídka veškerých informací a podkladů.

    2. Potvrzení o přijetí dopisu - přílohy č. 1

    3. Rozbor dalších informací a výroků z pořadu Klekánice - Dokážu to?

    V této příloze jsou rozebírány některé konkrétní výroky a pokládány konkrétní otázky k nim směřující. Materiál je uveden v příloze nikoli z důvodů okrajového významu obsahu ale z důvodů formálních.

    Na vědomí:

  • Rada České televize, Kavčí hory, Praha 4, 147 70
  • Ing. Petr Bendl, Stálá komise pro sdělovací prostředky - PSP ČR, Sněmovní 4, Praha 1, 118 26
  • Miroslav Petronec, ředitel ČT Ostrava, Dvořákova 18, 729 20


    Příloha č. 1: dopis redaktoru Ovečkovi

    Vážený pane Ovečko,

    v pátek 26.5. jsme společně hovořili o průběhu projektu "Dokážu to?", kterým se v rámci Vaší reportáže pro pořad Klekánice zaobíráte. Některé z Vašich otázek ve mně vzbuzovaly dojem, že existují pochybnosti o tom, zdali skutečně proběhly všechny plánované akce - jinými slovy zdali některé akce neprobíhaly jenom "na papíře". Projekt byl velmi rozsáhlý a určité riziko při tomto rozsahu existuje vždy a všude. Proto jsem ještě jednou po našem rozhovoru zpětně a důkladně analyzoval všechny jednotlivé akce, které měly proběhnout a proběhly.

    Oceňoval jsem Vaši otevřenost a Váš smysl pro "fair play" při našem jednání. Rád bych Vám tedy oplatil stejnou mincí. Budete-li mít potřebu ujistit se o některých konkrétních akcích, platbách, popřípadě vyložit jejich účelnost, jsem Vám kdykoli k dispozici.

    Velmi se totiž obávám toho, že případné nepřesné interpretace poškodí projekt, ale v konečném důsledku i kredit Vašeho pořadu. Jsem si jist, že v případě neúmyslného omylu nebo zamlčení důležité informace byste se nevyhnul konkrétní konfrontaci s fakty, na podkladě kterých bude Vaše interpretace působit prokazatelně nepravdivě.

    Chci Vás ubezpečit, že ke všem podkladům, které jsou součástí dokumentace projektu a které máte k dispozici, jsem schopen a ochoten podat Vám vysvětlení a komentář, zda vše proběhlo tak jak bylo dohodnuto a smluvně ošetřeno se zadavatelem a plátcem zakázky.

    Závěrem mi dovolte velmi stručné a srozumitelné shrnutí:

    Byl jsem osobně zřejmě u všeho, co se v projektu dělo.

    Já i celý tým lidí, který v tomto roce pracuje na projektu, jsme připraveni doložit Vám jakákoliv požadovaná fakta.

    Věříme, že projekt patří k tomu nejlepšímu, co je ve školství v současné době nabízeno a jsme připraveni ho jako celek hájit proti spekulacím a neprokázaným obviněním. Na druhé straně nehodláme popírat žádné nedostatky či chyby, jichž jsme se mohli dopustit a které budou korektně, jasně a jednoznačně prokázány.

    S přátelským pozdravem

    Ivo Jupa

    ředitel projektu Dokážu to? (v roce 1999 zaměstnanec Labyrintu SVČVS)


    Nepodloženými insinuacemi zničila ČT pověst dobrému projektu

    Příloha č. 3: ROZBOR DALŠÍCH ÚDAJŮ A VÝROKŮ Z POŘADU KLEKÁNICE - DOKÁŽU TO?

  • Komentář: "V rámci dětského domu Labyrint v Kladně vznikl před časem ve spolupráci s akciovou společností Tabák projekt Prožít mládí bez Tabáku."

    Není pravda, že projekt Prožít mládí bez tabáku vznikl v Labyrintu - je zcela jednoznačně doložitelné a jasné, že projekt byl v prvním roce své existence zcela realizován komerční agenturou Hill&Knowlton.

    V roce 1999 byl v rámci hospodářské činnosti Labyrintu SVČVS realizován projekt "Dokážu to?".

    V roce 2000 je projekt "Dokážu to?" realizován občanským sdružením AISIS.

    V současném Labyrintu SVČVS se projekt "Dokážu to?" nerealizuje v souladu s plánem práce na školní rok 1999-2000. Vzdělávání pedagogů již v Labyrintu není prováděno. Podle našich informací tam není zaměstnán jediný pedagog nebo organizační pracovník, který by projekt realizoval. Zcela prokazatelné je, že ze zhruba desetičlenného týmu, který se v Labyrintu projektem v roce 1999 zaobíral, tam dnes již nepracuje nikdo.

    Komu prospělo, že projekt byl v reportáži podáván jako činnost, která byla od začátku činností státního zařízení, ze kterého byl "vytunelován"? Jedná se o nepochopení, nebo zlý úmysl?

  • Hrách: "Akce Prožít mládí bez tabáku, byla velice jaksi negativně hodnocena ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a na ní, v lednu, měl navázat projekt "Dokážu to?"

    O jakém hodnocení je řeč? Žádné hodnocení prvního ročníku - kromě prvního výzkumu agentury STEM/MARK neproběhlo.

    Bylo prohlášení J. Hrácha vytrženo z kontextu, nebo bylo nepravdivé?

  • Komentář: "Následoval tedy projekt "Dokážu to?". Jeho hlavním tvůrcem měl být tehdejší ředitel Labyrintu Jaroslav Jindra."

    Jaroslav Jindra jeho hlavním tvůrcem skutečně byl.

    Proč je matoucím způsobem používáno formulace "měl být"? Je jí naznačováno jenom to, že J. Jindra autorem ve skutečnosti nebyl, nebo má i jiná opodstatnění?

  • Choděra: "Firma, která vyrábí tabák a současně sponzoruje nějaké vzdělávací pořady, působí poněkud zvláštně."

    Proč je zrovna tabáková firma, která podporuje vzdělávání zvláštní? Je to vytržené z kontextu, je to podle scénáře, je to dáno literou nějakého zákona, nebo se tak - čistě osobně - domnívá JUDr. Choděra?

    V případě, že JUDr. Choděra vyjadřuje svůj osobní názor, proč je manipulativně podsouván jako pohled právníka a tudíž pohled práva?

  • Komentář: "Řada hezkých názvů, ale co se vlastně v projektu odehrávalo. Prý kde co. Od různých slavností v hotelích, přes podivné toky peněz, až to vše zakončila a utnula ministerská kontrola."

    Z čeho redaktor vycházel, když takto manipulativně formuloval větu? Nejdříve téma shrnul podle svého názoru. Aby snad posluchač netápal při dalších výpovědích v reportáži a logicky tím celá další pasáž budila dojem "černobílé" pravdy?

    V projektu se odehrávalo přesně "TO", co bylo v hospodářské smlouvě.

    Přesně "TO" bylo změřeno a zhodnoceno rozsáhlým sociologickým výzkumem mezi účastníky - jedná se již o druhý výzkum nezávislé agentury, který byl v reportáži zcela ignorován.

    Kontrola nic "neutnula". Z mnoha kontrol, které v Labyrintu od jara 1999 proběhly, byla ta poslední (o které je zřejmě řeč) ukončena až po uzavření projektu 1999. Její výsledky (ČT je má k dispozici, protože dokument přímo vysílala) jsou jistě datovány. Stejně tak je jistě datováno závěrečné vyúčtování a závěrečná zpráva o projektu v roce 1999. Redaktoru Ovečkovi byla písemně nabízena spolu s dalšími informacemi.

    Lze formulaci v komentáři porozumět jinak, než že "hezké názvy", byly jen prázdné formulace autorů projektu, za které schovaly slavnosti v hotelích, které musela zatrhnout až ministerská kontrola?

    Lze uvedený komentář (pro jeho prokazatelnou nepravdivost) vyložit jinak, než jako jasné osočení projektu a znevážení jeho jména a kreditu?

    Je možné vnímat takovéto napadení činnosti jako její přímé ohrožení, nebo přinejmenším výrazné ztížení jejího provozování, jak z hlediska obsahového, tak i hospodářského?

  • Burešová: Došlo k velkým neshodám mezi zřizovatelem teda zastoupeným mnou a ředitelem Labyrintu ... a došlo i k jistým signálům, že hospodaření tohoto státního zařízení není úplně v pořádku.

    Jedná se pořád o projekt "Dokážu to?", nebo o další z neshod ředitelky Burešové s ředitelem právního subjektu - tentokrát s panem Jindrou?

    Měl redaktor k dispozici konkrétní fakta, nebo mu postačily "...jisté signály"?

  • Ovečka: Je pravda, že probíhaly různé rauty, takzvané, ať už je to v hotelích, ať je to Fit&Fun v Harrachově nebo Holiday Inn v Praze a podobně?

    Hrách: Ano, to vám mohu potvrdit.

    Je možné považovat za manipulaci a polopravdu, když není uvedeno, že tzv. rauty v hotelu Fit&Fun byly běžné standardní večeře podávané formou švédského stolu, kde kromě účastníků semináře bylo i cca 200 dalších hotelových rekreantů?

    Je možné za manipulaci považovat rovněž to, že byla zamlčena (nebo zamlžena) skutečnost, že raut v hotelu Holiday Inn byl pro více než 300 lidí a nepřesáhl cenu 500 Kč na osobu?

    Je český učitel tím, kdo si nezaslouží pozvání na oběd v ceně poloprázdného kanystru benzínu?

  • Ovečka: Je pravda, že tam byly vyplaceny obrovské, statisícové částky na tyto akce?

    Hrách: Ano, to vám také mohu potvrdit.

    Představme si akci, kde je tři sta lidí, kteří se celý den stravují, dopoledne využívají sál pro 300 osob a odpoledne jsou rozděleni do 5-8 sekcí v jednotlivých saloncích.

    Představme si jinou akci, kde je sedmdesát lidí, kteří se od čtvrtka do neděle stravují (plná penze + káva, minerálka a zákusky), tři noci spí v hotelovém pokoji a společně využívají velký sál nebo tři malé salonky.

    Statisícových částek (tedy sumy 100 000,- Kč a vyšší) se dopočítáme v prvním případě při nákladech 333,- Kč na jednoho účastníka za celodenní program se stravou, ve druhém případě jde zhruba o 1400,- Kč na jednoho účastníka za čtyřdenní pobyt na semináři. Oba tyto "denní náklady" byly samozřejmě vyšší. Tímto výpočtem jen dokreslujeme, že možnosti byly dvě.

    První - předložit divákovi představu, jak se několik vyvolených účastní rautu za statisíce.

    Druhá - ukázat divákovi, že za "statisíce" pracovalo sedmdesát lidí čtyři dny v kongresovém vzdělávacím zařízení.

    Je možné považovat za manipulaci, když otázka redaktora na statisícové částky padla bezprostředně po otázce na rauty a tudíž odpověď je logicky jen s rauty spojována?

    Jak je možné vysvětlit si skutečnost, že v reportáži je ze dvou výše nabízených možností neomylně použita ta první?

  • Burešová: Viděla jsem, v podstatě, vyúčtování této akce podle mého názoru tam byly příliš ... ,dejme tomu, opulentní slavnosti...

    Co je opulentní slavnost? Proč ředitelku Burešovou trápí, že někdo pozval zaměstnance jejího resortu na večeři? Kam je směřováno touto replikou - měla být porušena smlouva a v tělocvičně na žíněnkách realizovat cosi méně opulentního - třeba párek s kaší z várnice?

    Je možné považovat za manipulaci, když bezprostředně po slovech "byly tam příliš opulentní slavnosti" následuje střih a I. Jupa říká "... to bylo podstatou projektu"?

    Účastnil se někdy redaktor Jiří Ovečka vzdělávací akce ČT - státní instituce. Jedl tam a spal tam "opulentně"? Nebo - zcela přirozeně - v kulturních podmínkách?

    Poukazuje - li ČT na "opulentní" utrácení v projektu "Dokážu to?", mám právo ptát se jako koncesionář a daňový poplatník, jak a v jakých podmínkách probíhá vzdělávání profesionálních zaměstnanců ČT?

  • Komentář: Reakce na telefonát J.Jindry - "Vadit to sice nevadilo, ale výsledek byl v podstatě nulový. Pan Jindra se odmítl vyjádřit. Asi věděl proč. V rámci Labyrintu, či samého projektu se prý využíval nelegální software, vyplácely se prapodivné faktury, bylo asi zapotřebí 12ti milionový sponzorský dar Tabáku nějak odčerpat."

    Pokud dobře počítám, jedná se o telefonát ze čtvrtku 25.5.. Jaroslav Jindra měl zavolat v sobotu nebo v neděli (27., 28.5.) Prý nezavolal?

    Proč má J. Jindra z následujícího týdne na záznamníku mobilního operátora zaevidovaný vzkaz pana Ovečky, ve kterém se redaktor omlouvá, že ON nezavolal, a že se ještě ozve?

    Proč I. Jupovi pan Ovečka v pátek 26.5. říkal, že potřebuje nutně natočit rozhovor do konce týdne, protože potom už nemá k dispozici štáb?

    Lhal pan Ovečka I. Jupovi (rozhovor do konce týdne, příští týden není štáb), nebo panu Jindrovi, se kterým se domlouval na natáčení v týdnu, kdy už neměl mít k dispozici štáb?

    Je v České televizi k dispozici rozpis přidělení natáčecích štábů jednotlivým redaktorům a lze z tohoto rozpisu zodpovědět předcházející otázku?

    Software nějak souvisí s projektem? Jak prosím? Nebo je třeba významně ukázat, ale nic nepovědět?

    Zvláště ve chvíli, kdy se kauza software začíná jevit jako jedna velká bublina? Jedná se o spěch v duchu taktiky "...stihněme to, něž bublina splaskne"?

    Proč redaktor zařadil v tuto chvíli střih, kde informuje o sdělení obvinění J. Jindrovi? <ú>

    Bylo cokoli z obvinění prokázáno?

    Proč jsou o obvinění v reportáži používány jen příspěvky zaměstnanců žalující strany?

    Finance Tabáku nebyly sponzorským darem - účetně i daňově je to naprostý rozdíl - viz výše.

    Co přesně jsou prapodivné faktury?

    Jedná se o faktury v rozporu se smlouvou, se zákonem? (které to prosím jsou?)

    Nebo o faktury v rozporu s dobrými mravy a etikou? (které to prosím jsou?)

    Nebo snad o faktury, které jsou v rozporu se snahami některých odpůrců projektu?

    (Ano - to vím, které jsou. Zde odpověď nežádám.)

  • Komentář: Na celé akci je poněkud zvláštní především to, že přestože byla určena především dětem, prý se jí děti ani nezúčastnily.

    Na celé akci je od počátku zcela jasné a veřejně deklarované, že se jedná o vzdělávání pedagogů.

    Odkud pramení lživá informace o původním určení projektu přímo dětem?

    Proč nebylo vzato v potaz vysvětlení I. Jupy o cílech projektu, ani písemná nabídka jeho podání?

    Odkud pramení lživá informace, že se projektu děti neúčastnily?

    Proč nebylo vzato v potaz vysvětlení I. Jupy o účasti dětí, nabídka náhledu do třídních knih dobrovolných setkání i do seminárních prací plných fotografií?

  • Burešová: Fakt je, že přímo k dětem se asi žádné zvláštní finance nedostaly...

    Viz. předchozí vysvětlení - Na celé akci je od počátku zcela jasné a veřejně deklarované, že se jedná o vzdělávání pedagogů.

    Jak konkrétně mají vypadat ony peníze, které dojdou přímo k dětem? Měla J. Burešová na mysli něco konkrétního?

    Je pravda, že tato informace je ve světle faktů, která měl redaktor k dispozici, zcela zavádějící?

    Je pravda, že již potřetí byla zařazena zcela osobní, nekonkrétní a nesouvisející úvaha J. Burešové (1. Jisté signály... 2. Opulentní slavnosti... 3. Finance k dětem...), která má vzhledem k tématu nulovou validitu, nicméně je ji možno považovat za účelovou manipulaci?

  • Ovečka: A naučili se komunikovat. (skupinky kantorů a dětí)

    Hrách: Bohužel, k tomu vám nemohu nic říct, nevim, to byla v podstatě jediná akce...

    J. Ovečka i J. Hrách měli k dispozici kromě jiného i výsledky druhého rozsáhlého výzkumu agentury STEM/MARK

    J. Hrách byl od srpna 1999 ředitel zařízení, které projekt realizovalo.

    Proč redaktor uveřejnil tuto odpověď, přestože věděl, že není pravdivá?

    Odpověděl J. Hrách nepravdu, nebo byla jeho odpověď vytržená z kontextu?

  • Hrách :V podstatě naši pedagogové se tohoto projektu vůbec nezúčastnili, takže dopad na naše pedagogy místní, teda Labyrinťácký - ani dospělý nebyl

    To je prokazatelná lež.

    Skutečně to takto J. Hrách řekl, nebo byla věta vytržena ze širšího kontextu?

    Je možné považovat toto tvrzení za matoucí?

  • Kvalita ovšem vítězí, projekt převzala jiná firma stejného názvu - Labyrint, kterou pan Jindra prozíravě přejmenoval na AISIS a peníze teď tečou nikoli do Labyrintu, ale do AISIS, který je teď nositelem projektu. Labyrint tak zchudl o půl milionu, o které se teď s Tabákem soudí.

    Projekt nyní realizuje nezisková organizace - občanské sdružení AISIS. Základní rozdíl mezi občanským sdružením a firmou je ten, že v občanském sdružení - i v případě, že vytvoří zisk, nemůže být podíl na tomto zisku rozdělen mezi podílníky nebo členy, ale musí být použit k realizování činností souvisejících s posláním sdružení.

    Občanské sdružení Labyrint existovalo vedle Labyrintu SVČVS již od roku 1988. Jedná se o praxi zcela běžnou - například řada "sdružení rodičů" při školách, sportovních oddílů nebo zájmových skupin má statut občanského sdružení.

    Labyrint SVČVS jasně deklaroval, že některé činnosti do roku 1999 realizované budou utlumeny, nebo převedeny - např. konkrétně vzdělávací středisko, které mělo k realizaci projektu nejblíže.

    Někteří pracovníci se tehdy rozhodli přejít svým pracovním poměrem pod Labyrint Kladno - občanské sdružení. S ohledem na dlouhodobě vytvářený kredit jména Labyrint, i s ohledem na to, že odešlo téměř kompletní vedení Labyrintu SVČVS (pět lidí ze šesti) měli zájem na udržení jména Labyrint. K přejmenování došlo po jasných signálech ze strany nového vedení Labyrintu SVČVS (J. Hrách), ze kterých bylo patrné, že "státní" Labyrint si rozhodně nepřeje aby jméno občanského sdružení zůstalo i nadále Labyrint Kladno ( doložit je jistě možné zápisy z porad vedení Labyrintu SVČVS té doby, nebo přímým osobním svědectvím zúčastněných). V důsledku těchto skutečností, z důvodů předejití dalším konfliktům a v konečné snaze vybudovat si nový kredit a image, došlo k přejmenování občanského sdružení Labyrint Kladno na AISIS.

    Pan Jindra občanské sdružení Labyrint přejmenovat nemohl, to stanovy nepřipouštějí.

    Smlouva s Philip Morris na realizaci projektu v roce 2000 byla uzavřena až několik měsíců po tomto přejmenování s plným vědomím financující strany kdo je jejím smluvním partnerem.

    Ano, je pravda, že finance teď na rozdíl od roku 1999 "tečou" do AISIS.

    AISIS ale - na rozdíl od Labyrintu SVČVS - uzavřel na tento rok s Philip Morris smlouvu.

    Na rozdíl od Labyrintu SVČVS neplánuje AISIS soudní spor s Philip Morris, ale vždy se snažil i snaží o všech nejasnostech korektně jednat.

    AISIS je v tomto roce schopen profesionálně zabezpečit chod projektu na požadované odborné i organizační úrovni.

    Stejně tak je pravdou (ovšem v reportáži již nezmiňovanou), že v roce 1999 "tekly" peníze do státního Labyrintu namísto do komerční firmy - jak tomu bylo rok před tím.

    Poslední finanční pravdou, nebo spíše domněnkou je to, že v roce 2001 díky reportáži v pořadu Klekánice peníze s vysokou pravděpodobností nepotečou odnikud nikam, nebo jich bude méně - což se v tuto chvíli jeví jako jeden ze zcela konkrétních dopadů pořadu.

    Je pravda, že v obecném povědomí je slovo firma vnímáno jako komerční subjekt a že se v souvislosti s občanským sdružením jednalo o manipulativní výrok?

    Bylo lživého tvrzení o "přejmenování firmy" Jaroslavem Jindrou použito vědomě, nebo se jednalo o neznalost redaktora?

    Jak souvisí nové smluvní finanční toky v roce 2000 (do AISISu) s nejasnostmi, o kterých se dohadují Labyrint SVČVS a Philip Morris, a které se týkají finančních nejasností dvou právních subjektů (různých od AISISu) z roku 1999?

    Proč je v pořadu použito formulace "... Labyrint tak zchudl", ze které vyplývá, že nějaké peníze, které mají být v Labyrintu jsou v AISISu?

    Proč nebyly výše uvedená fakta a informace brány v reportáži v potaz, přestože je měl redaktor prokazatelně k dispozici a navíc mu byly písemně nabídnuty?


    Jaromír Štětina demonstraci v Brně v roce 1996 neorganizoval

    Dušan Stuchlík

    Vážený pane Pecino,

    na IT jsme viděl Vaše dotazy na pana Štětinu. Údivem mi spadla brada, když jsem se dočetl, že Štětina měl organizovat demonstraci před brněnským konzulátem.

    Jako jeden z organizátorů (momentálně i  trestně stíhán za polití zdi červenou barvou) mohu říci, že pan Štětina se na ničem takovém nepodílel a o chystaných akcích ani nevěděl. Pokud si dobře pamatuji, dokonce jsme jej osobně ani na tuto akci nezvali. Když jsme protesty s přáteli připravovali, zvali jsme k vystoupení různé představitele náboženských, politických a společenských organizací a spolků. Mezi nimi i "Člověka v tísni". Žádný jejich zástupce se však, stejně jako z dalších organizací, naší akce nezúčastnil.

    (...)Pokud se týká těch akcí v roce 1996 (a otázky jestli a jak se na jejich organizaci Štětina podílel), tak podle tehdejších organizátorů se na nich Štětina nepodílel. Organizátoři s ním byli v kontaktu, byl zřejmě i pozván, ale do Brna nepřijel. Tlumočím teď slova jednoho z tehdejších organizátorů protestů, pana Víta Machálka.

    Co mě však udivuje, je spíše to, jakým mechanizmem se ruské straně daří podávat nepravdivé informace do obecného povědomí. Pokud dezinformace o jakékoliv účasti pana Štětiny na brněnských protestech vychází z ruské strany, jste to právě Vy, kdo ji dostáváte do obecného povědomí veřejnosti a tím plníte její dezinformační záměr.

    Teď si neodpustím, možná trošku nepřijemnou, lekci ze žurnalistiky. Pokud Vás opravdu zajímá, kdo za protesty v Brně stál, máte si tuto informaci ověřit, pokud je to možné, dříve než s ní vyjdete na světlo. (Výše uvedenou formou .) Což jste udělat mohl a dle všeho neučinil. Organizátoři brněnských protestů nejsou utajeni a v případě, že byste jako novinář po nich pátral, dopátráte se jich velice jednoduše. To, podle dosavadního tónu Vašich materiálů, však možná není Váš zájem. Váš způsob psaní, a jak vidno i shánění informnací a forma jejich zveřejňování, vypadá spíše jako denunciační kampaň. Nerad bych Vám křivdil, ale pokud to není zlý úmysl, jste obětí a zároveň nástrojem dezinformační kampaně. (...) Znovu si dovolím opakovat, že není příliš složité, zvláště pro novináře, si tyto skutečnosti zjistit. A podle mého názoru a zkušenosti je to žádoucí již před tím, než s tímto dotazem vystoupíte na veřejnosti. Je to totiž otázka zodpovědnosti a etiky. Pokud se to neděje, může to být třeba účel.

    Účel zmiňuji pro ten případ, kdy samotné vznesení otázky na veřejnosti a její medializace je důležitější, než pravdivá odpověď na otázku samu.

    A jestliže je informace přejata z jiného zdroje, nic to nemění na faktu, že korektní přístup novináři velí ověřit si jí ze všech možných dostupných zdrojů, než je daná věc publikována. Byť formou dotazů.

    Upřímně řečeno, jestliže jsou všechny, nebo většina, otázek na Štětinu založeny na obdobném základě jako ta, o které zde mluvíme, příliš se mu člověk nemůže divit, že na ně nemá chuť odpovídat.

    (...) Podzimní protesty před konzulátem RF jsem organizoval spolu s  kolegy z občanského sdružení SOVA (Společnost pro občanskou veřejnou aktivitu) a ve spolupráci s brněnskou skupinu NESEHNUTÍ. Pokud si dobře pamatuji, tiskové zprávy k jednotlivým akcím před konzulátem jsme Vám do BL posílali. Pokud náhodou některé ne, za což bych se moc omlouval, jsou Vám všechny u mě k dispozici.

    (...)

    Pracoval jsem jako redaktor brněnské redakce MfD, poté jako dramaturg publicistiky v brněnském studiu ČT. V současnosti pracuji v komerční sféře (reklamní agentura). Jakékoliv další otázky ke sdružení SOVA, NESEHNUTÍ (ty předám, resp. www.nesehnuti.ecn.cz), či ke mně, zodpovím.


    Poznámka Tomáše Peciny: Vážený pane, žádná informace není stoprocentně věrohodná, ostatně proto jsem zmínku o brněnské demonstraci formuloval ne jako OBVINĚNÍ, ale jako DOTAZ panu Štětinovi, právě proto, abych k informaci (která je mimochodem k dispozici i na jiných ruských serverech) získal další výpověď. To je běžný a naprosto korektní novinářský postup - stejně tak nemohu absolutně věřit tomu, co mi píšete Vy.

    Britské listy Jaromíra Štětinu nediskreditují ani proti němu nevedou kampaň, pouze se snaží najít pravdu, a proto postupně shromažďují k záležitosti Epicentra informace, pozitivní i negativní. Nic nezamlčujeme, ale ani nepřikládáme jednotlivým zjištěním váhu absolutní pravdy.

    Vase tvrzení, ze se pan Štětina demonstrace neúčastnil, bereme samozřejmě v úvahu, ale je-li tomu tak, neumíme vysvětlit, proč byl český tiskový atašé pozván v Moskvě na "kobereček" - že by si Rusové všechno vymysleli? Proč pak ale ten výbor na ochranu svobody slova, na jehož stránkách je tato informace zveřejněna (staví se kriticky vůči ruské vládě) nenapsal, že je to lež?


    Kritika:

    Mediální opojení BL aneb příliš malé pivo

    Václav Pinkava

    P>Britské listy se pořád opíjejí poměry panujícími v ČT, a ke koloritu téhož patří tamější pivařská jména Sládeček či Chmelíček. Tuto tendenci fetovat mediální poměry podkresluje i pseudocausa Epicentrum versus EPIcentrum, z čehož se vyklubalo cosi pod názvem "novinářský aktivismus". Jakby ne. "It takes one to know one" aneb "podle sebe soudím tebe". Fraška je to bez konce. Kupříkladu trapný článek pana Štětiny, kterému názory Čulíka jsou zřejmě natolik 'lhostejné', že nejen že píše do zatracovaných Britských listů, ale pana Čulíka za jeho 'nedůležité' názory a výpady dokonce žaluje...

    Kolemjdoucí internetový brouzdal by mohl usoudit, že obzvláště v tomo případě jde o žabomyší válku. K tomu, zby si zrovna tohle nemyslel, by prospělo, kdyby si přečetl co ta původní žabomyší válka vlastně byla zač, a jak dopadla. (viz zde)

    Pěkně objektivní přece jenom je, že pan Čulík takové články vůbec vydává, podle kreda "give them enough rope to hang themselves". Je patrno, že ho to jako dobrého provokatéra těší. Neodpustí si totiž pichlavý, satirizující nadpis. Příspěvek je tedy prezentován zcela objektivně, viďte. V sáhodlouhých nadpisech sestavených s vybraných invektivů, které obsah zaslaného zkresleně předesílají, se však blýská přesně ten kritizovaný novinářský aktivismus. Ve pondělním čísle BL se nám sešly dva takové příspěvky, kterým nakladatel nasadil 'psí hlavu' - jakési psí spřežení. Dalo by se říci, že obsah nadpisu je výňatkem z textu, ale stejně nepatřičné jako nosení vnitřností na hlavě je věnčit něčí článek parodií sestavené z vybraných výňatků. Proč takto podceňovat vlastní čtenáře, pane Čulíku? Když si pan Olša zapolemizoval s panem Pecinou zde , což vyšlo pod nepřístojně tendenčním nadpisem "Romové jsou špinaví a odporní...", nemohl jsem se než pousmát, jak jeho preambule trefila na hlavičku počínání BL. Je to skutečně jakýsi výplod dezinormační laboratoře, je to manipulace s názory druhých, takový nadpis. Dále ve stejném článku pan Olša poněkud nepříslušně tvrdí, že z vydavatele kape rozteklé másla na hlavě. Opět by asi prospělo zvážit původ této fráze, než ji použijeme:

    Za války bylo trestné dovážet si potraviny od příbuzných z venkova, a jelikož se nosily klobouky, pašování másla pod kloboukem na hlavě bylo jednou z možností jak to provést. K tomu ovšem patřilo riziko, že máslo skutečně začne teplem téct. Původní význam pořekadla je tedy ustrnulé a nehumorné chování člověka, který cosi skrývá, a snaží se od sebe odvést pozornost nápadnou nenápadností. To mi pana Čulíka nepřipomíná v nejmenším.

    Pan Čulík nemá máslo na hlavě. Někdy se neubráním pocitu, že ho má uvnitř. Totiž, když čtu na stránkách BL honosná slova proti novinářskému aktivismu a hned vedle výpadky, kde se nejprve zaujalo stanovisko a pak se k tomu našel podpůrný příklad, vidím v tom právě novinářský aktivismus. Snaha zdiskreditovat kdejakého niemanda v ČT mi přijde trapná. Ale stojím zde vinen z téhož, záměrně a ukázkově. Vždyť přece není třeba poukazovat na novinářský aktivismus BL. 'Každému soudnému čtenáři je to přece jasné' (pozor, tohle je parodie na argumentační styl nakladatele). Proč to tedy dělám, a proč se sám zde zabývám mediální pseudocausou, hodnoty BL? Přesně proto, že mi na nich záleží, stejně jak BL záleží na úrovni ČT. Jak to říci? Dovolte mi novotvar. "Jak se do lesa volá, až se ucho utrhne. "

    BL považuje za novinářsky aktivismus pochlebování mocným, možná skrytým milodárcům. Ale může mít i tuto formu neúprosného zatracování. Kdybych stále psal jen články v duchu tohoto, asi by to brzy nudilo. Ale v případě BL jde o chronický nedostatek soudnosti, kdy už přestat štěkat a značkovat plot, za který nemá smysl se drát, neboť co se za touto ohradou děje, není epicentrum všeho dění. Život je prostě jinde než v mediálních zákulisních čachrech. Jdu si přečíst konkurenčního, neštěkajícího psa. Na zdraví!

    Poznámka JČ: Titulek článku musí informovat o jeho obsahu, a to atraktivní formou, jinak by články nikdo nečetl. Pavel Tigrid vydal své dějiny Československa pod vynikajícím názvem "Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu". Knihy se prodalo přes sto tisíc výtisků. Kdosi mi v Praze nedávno říkal, že kdyby tu knížku vydával některý akademický historický ústav, nazval by ji "Nástin k problematice dějin Československa ve dvacátém století" a prodalo by se výtisků pět.

    Do titulku článku se přirozeně nevejde celý obsah článku, a tak je možno vždycky kritizovat, že v titulku ještě něco chybí. Z textu Jana Olši přece vyplývá, že si myslí, že jsou Romové špinaví a odporní. Ani citace z textu Jaromíra Štětiny nejsou vymyšlené. Jak byste, pane Pinkavo, radil, že to mám dělat?

    Není nic důležitějšího pro rozvoj společnosti než dobře fungující sdělovací prostředky, zejména televize. Proto je nutno systematicky sledovat, co se v nich děje. Vývoj v českých televizích dává plně za pravdu argumentaci, že je třeba bedlivě zaznamenávat, co lidé v televizích dělají.

    Aktivismus bojuje za nějakou kauzu. Jak známo, Britské listy nestraní nikomu.

    Před neštěkajícím psem dávám přednost periodikům, z nichž se něco dovím, i když je to třeba znepokojující a nepříjemné.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|