Pád Ruska
Západ musí přijmout svůj podíl odpovědnosti za nynější situaci v té zemi, argumentoval včera v Guardianu někdejší thatcherovec John Gray, profesor evropského myšlení na London School of Economics. Shrnujeme:
Co má osud námořníků v ruské ponorce co společného se sibiřským tygrem? Bezmocnost Vladimíra Putina ohledně námořníků, uvězněných v havarované ponorce, je příznakem daleko širší slabosti. Rozkládající se ruský stát nedokázal zachránit Kursk a těžko bude moci zabránit i dalším katastrofám v budoucnosti.
Nejde jen o to, že rezavějí ruské jaderné základny - což hrozí samotnému Rusku i celému světu. Oslabený ruský stát nedokáže zabránit plenění svých přírodních zdrojů. Nepovolené kácení stromů decimuje ruské lesy. Ruské životní prostředí bylo vážně poškozeno už sedmdesáti lety centrálního plánování. Nyní je dále ohroženo rozkladem ruského státu.
Putinovo úsilí posílit autoritu vlády Západ chválil. Avšak jeho politika neznamená pro ochranu přírody v Rusku nic dobrého. Oceňuje se, že se Putin pokouší omezit moc mafií, které ovládly Rusko v důsledku neúspěšného přechodu ke kapitalismu. Zároveň se však rozhodl zrušit dvě ekologické organizace - Státní výbor pro ochranu životního prostředí a Svazovou lesnickou službu - které v minulosti bránily ilegálnímu ničení lesů. V důsledku toho čelí naprosté likvidaci divoký sibiřský tygr, jehož už na světě stejně zbývá jen několik stovek kusů.
Zároveň se drasticky snižuje počet obyvatel Ruska. Za posledních deset let se počet obyvatel Ruska snížil přibližně o 6 milionů lidí. Pokud bude tento vývoj pokračovat, během následujícího čtvrtstoletí poklesne počet obyvatel Ruska o 40 milionů lidí. Špatná výživa, zneužívání alkoholu i drogová závislost podstatně omezily průměrnou délku života Rusů. Pokles porodnosti byl také způsobem zničeným zdravotnictvím, velkým počtem kojenecké úmrtnosti a všeobecným užíváním potratů jako by to byla antikoncepce. Rusko čelí tak obrovskému poklesu obyvatelstva, jaké nezaznamenala žádná země v době míru.
Zoufalý osud Ruska je v moderní historii nezvyklý a požaduje vysvětlení. Je podivné, že západní vlády ohledně jeho příčin mlčí. Je to, jako kdyby situace, která v Rusku vznikla, s nimi neměla vůbec nic společného. Je sice pravda, že Západ poskytuje hospodářskou a humanitární pomoc, ale nikdo nepřijímá odpovědnost za situaci, která vedla k tomu, že je takové pomoci zapotřebí.
Žádné nadnárodní instituce, které na žádost západních vlád vytvářely ruskou hospodářskou politiku, nepřiznaly svůj podíl na tom, že přivedly Rusko do nynější zoufalé situace. Ani to, pokud vím, nikdy nepřiznaly ony hordy západních poradců, kteří poučovali Rusko, jak výhodné je zavést volné tržní hospodářství.
Vůbec nikdo kupodivu nepřijímá odpovědnost za to, že Rusku byla naléhavě doporučována hospodářská politika, která byla pro její historii a pro její situaci naprosto nevhodná. Prý nikdo nedoporučil Rusku, aby zrušilo cenovou kontrolu - což nutně vedlo k inflaci, vzhledem k tomu, že dál existovaly monopoly. Nikdo také, jak se zdá, Rusku nedoporučoval nepořádné privatizace, které vedly k tomu, že většina zdrojů v zemi skončila v rukou několika oligarchů. Zřejmě je to všechno chyba čistě jen Ruska - ruce Západu jsou čisté.
Ruské vládě ovšem také patří kritika. Jak ukazuje její reakce na tragédii Kursku, sovětské zvyky odumírají jen pomalu. Přesto však je Západ stejně tak vinen situací, v níž se tento region ocitl, jako samotná ruská vláda.
Neštěstím Ruska je to, že k pádu komunismu došlo právě v době, kdy na Západě zvítězil tržní triumfalismus. Šílená politika, která byla Rusku vnucena, měla velmi málo společného s tím, co ta země skutečně potřebovala, a měla všechno společné s neoliberální arogancí, která posedla západní vlády.
Bylo jasné od samého začátku, že neobyčejně složité problémy Ruska vyžadovaly pragmatická řešení, nikoliv programy, řízené ideologií. Bylo vždycky nesmyslné představovat si, že ruské hospodářství - v podstatě vojensko-průmyslové rumiště - bude možno transformovat ve svobodný trh anglosaského typu.
Dalo se očekávat, že důsledky snah realizovat tento nemožný úkol byly katastrofální. Důsledkem desetiletí západnických reforem v Rusku je to, že je antipatie vůči Západu v Rusku silnější než byla po celé generace. Xenofobie a antisemitismus jsou skoro všude. Před deseti lety bylo Rusko nadšeně prozápadní. Teď se navrátilo k veškerým svým traumatickým nejistotám svého dvojznačného historického vztahu vůči Západu.
Za tuto pozoruhodnou změnu v ruských postojích mohou v první řadě tvůrci západní politiky. Rusko proplýtvalo deset let tím, že se snažilo plnit nesmyslná západní doporučení. V důsledku toho má před sebou nyní jen velmi málo alternativ a žádné z nich nejsou atraktivní.
Než se Rusko bude moci stát moderní ekonomikou, musí vzniknout moderní ruský stát. Jak se zdá, o to se snaží právě Vladimír Putin - pokouší se vybudovat moderní stát z privatizovaných zbytků totalitního aparátu, který zdědil. Je příliš brzo na to určit, zda je Putinova politika začátkem vzniku nového vládního systému, anebo je to jen dalším nekonečným konfliktem uvnitř ruské oligarchie. Autoritářský stát by mohl být přijatelným důsledkem, pokud by to skutečně znamenalo - jak Putin tvrdil - diktaturu práva. Bude-li to však znamenat pokračování vlády oligarchů dalšími prostředky, budoucnost bude katastrofální. Anarchii by sice bylo zabráněno, ale za cenu vzniku despocie.
Může se zdá, že námořníci v mořském hrobě a mizející sibiřský tygr nemají spolu příliš mnoho společného, ale jsou to oběti téže pokračující katastrofy.
Bylo by dobré, kdyby katastrofa Kursku mohla vyvolat na Západě pokus o vznik nových myšlenek, co se týče západní politiky vůči Rusku.
Zoufalé špatné výsledky západního myšlení v této věci za posledních deset let však ukazují, že bychom neměli čekat nic zrovna převratného.
Udávaný počet osob zavražděných Srby byl příliš vysoký
Na žádost jednoho čtenáře se vracíme k speciální analýze Jonathana Steela, týkající se loňského vraždění v Kosovu, která vyšla v týdeníku Guardian v pátek 18. srpna. Shrnujeme anglický originál, který je na adrese http://www.guardianunlimited.co.uk/Archive/Article/0,4273,4052759,00.html
Činitelé NATO přiznali ve čtvrtek 17. srpna, že je možné, že jejich odhady počtů kosovských Albánců, usmrcených srbskými jednotkami, byly příliš vysoké. Tito činitelé reagovali na zjištění soudních znalců Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, kteří se připravují dokončit svou práci v Kosovu poté, co exhumovali asi 3000 mrtvol.
Nelze dokázat, že všichni tito mrtví byli oběti vraždy či popravy.
Skupiny odborníků, vyšetřující válečné zločiny, vykopaly letos na 150 místech celkem 680 mrtvol. Sečte-li se to s 2108 mrtvolami, nalezenými loni, celkový počet je daleko nižší než odhady, činěné během války, podle nchž byl počet usmrcených obětí mezi 10 000 - 100 000. Paul Risley, tiskový mluvčí tribunálu v Haagu, uvedl ve čtvrtek: "Konečný počet vykopaných mrtvol bude méně než 10 000 a pravděpodobně bude přesněji určen na něco mezi 2000 a 3000 osob."
Intervenci Severoatlantického společenství proti Jugoslávii vyvolala masivní srbská ofenzíva proti albánským vesnicí v Kosovu, která způsobila, že utekly statisíce civilistů do lesů anebo uprchly přes hranice. Často docházelo k zabíjení neozbrojených civilistů.
Během leteckých úderů NATO, kdy Srbové zamezovali přístupu do Kosova, neexistovala žádná možnost jak verifikovat zprávy o páchaných zvěrstvech. Avšak činitelé NATO hovořili o 100 000 pohřešovaných osobách a o tom, že alespoň 10 000 osob bylo usmrceno. Mark Laity, který nyní vystupuje jako mluvčí NATO, konstatoval ve čtvrtek: "NATO nikdy netvrdilo, že všechny pohřešované osoby jsou mrtvé. Hovořili jsme o 10 000 mrtvých. Pokud je to nesprávné, jsem připraven přijmout trochu toh ponížení, jestliže jsou naživu tisíce lidí, o nichž jsme se domnívali, že jsou mrtví."
Dodal: "NATO bude vždycky kritizováno. Kdyby těch mrtvých bylo 100 000, byli bychom kritizováni, že jsme do Kosova vstoupili pozdě. Je-li to pár tisíc, jsme kritizováni, protože lidé říkají, že neexistovala žádná krize."
Srbské vraždění Západ "přeháněl"
Konečný počet osob, zavražděných jugoslávskými jednotkami v Kosovu, bude pravděpodobně méně než 3000. To je daleko nižší počet, než o kolika mrtvých hovořily vlády NATO během loňských kontroverzních leteckých úderů proti Jugoslávii.
Odborníci na válečné zločiny z Británie a dalších zemí uzavírají v těchto dnech exhumaci stovek hrobů v Kosovu. Tuto práci prováděli jménem Mezinárodního soudního tribunálu OSN pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Přiznávají, že jejich práce nepotvrdila nejhorší zprávy, zveřejněné během války. Tyto zprávy přinášeli uprchlíci a během leteckých úderů je opakovaly západní vlády. Hovořilo se o bezmezném vraždění a o tom, že je až 100 000 nezvěstných, případně že tito lidé byli odvedeni z kolon uprchlíků srbskými vojáky.
To, že byl zmasakrován daleko menší počet kosovských Albánců, než uvádělo NATO, vyvolá ostré otázky o tom, jak NATO během války zacházelo se sdělovacími prostředky.
Avšak komentátoři zdůrazňují, že tyto nové informace by neměly zastřít, že hlavním válečným zločinem v obžalobě tribunálu proti jugoslávskému prezidentu Slobodanu Miloševičovi a čtyřem dalším srbským činitelům je etnické očišťování Kosova a násilná deportace statisíců lidí.
"Hlavní otázkou je,zda jsme vraždění úspěšně zabránili nebo ne," konstatoval mluvčí NATO Mark Laity. "Myslím, že z důkazů vyplývá, že se nám to podařilo. Jsme raději, že jsme kritizováni za přecenění počtu mrtvých, než abychom byli kritizováni za to, že se nám vraždění nepodařilo zabránit. Všechny objektivní analýzy ukazovaly, že existuje jasně krize. Docházelo k nekontrolovatelnému vraždění. Docházelo k pokusím vyhnat statisíce lidí z jejich domovů."
Když se loni v červnu stáhly jugoslávské jednotky z Kosova, mluvčí NATO odhadovali, že Srbové usmrtili alespoň 10 000 civilistů. Během bombardování oznámil americký ministr obrany William Cohen, že se pohřešuje 100 000 albánských mužů vojenského věku a že tito muži byli odebíráni z kolon uprchlíků, deportovaných do Albánie a do Makedonie. "Možná byli usmrceni," řekl. Vládla obava, že by je mohl potkat osud mužů, kteří byli odděleni od žen a dětí a popraveni, když srbské jednotky okupovaly město Srebrenica v Bosně.
Ale zatímco během týden trvajícího masakru ve Srebrenici v roce 1995 zahynulo asi 7000 bosenských muslimů, v celém Kosovu bylo objeveno méně než 3000 kosovsko-albánských obětí vražd.
Během tří měsíců vykopávání mrtvol během léta nalezli mezinárodní soudní znalci tribunálu 680 mrtvol ve 150 hrobech. Předchozího roku bylo nalezeno 2108 mrtvol ve 195 hrobech., než byly exhumace zastaveny v důsledku zimních mrazů.
I když tribunál obdržel zprávy o dalších 350 místech, které vypadají jako hromadné hroby, je přesvědčen, že nestojí za to je rozkopávat. O některých podezřelých náhrobcích či kusech hrubě zorané země na polích, kde vesničané poukazovali na to, že se odtamtud šíří zápach, se ukázalo, že buď tam byla pohřbena zvířata anebo byla místa prázdná.
Když zahájil tribunál loni v létě v Kosovu svou práci, hned po příchodu mezinárodních mírových sborů, byly zveřejněny zprávy o 11 334 lidech v masových hrobech, ale výsledky exhumací toto číslo nepotvrdily. V několika případech, kdy se tvrdilo, že stovky mrtvol byly spáleny anebo hozeny do dolů Trepca, se nenašlo vůbec nic.
Obžaloba prezidenta Miloševiče u haagského tribunálu obsahuje obvinění, že během bombardovací kampaně NATO zastřelila srbská policie 105 etnických albánských chlapců a mužů nedaleko vesnice Mala Kruša v západním Kosovu. Svědci tvrdili, že na mrtvoly bylo navršeno seno a zapáleno. Odborníci tribunálu jsou přesvědčeni, že pozůstatky obětí byly zřejmě později odstraněny, neboť byly nalezeny kosti jen několika osob.
Zpochybňování motivů
Exhumace méně než 3000 mrtvol bezpochyby dodá síly argumentům těch, kteří tvrdí, že intervence NATO proti Jugoslávii nebyla "humanitární" a že NATO mělo jiné motivy, jako například udržet svou autoritu ve světě po ukončení studené války. Jiní poukazují na to, že letecké údery NATO projevily groteskní dvojí měřítka, vzhledem k tomu, že západní vlády neučinily nic, když byly ve Rwandě vražděny statisíce osob.
Carla del Ponte, hlavní prokurátorka tribunálu, řekla v Radě bezpečnosti OSN: "Naším úkolem není vypracovat kompletní seznam válečných mrtvých. Naším prvotním úkolem je shromáždit důkazy, které jsou relevantní pro obžalobu."
Soud má k dispozici drtivé důkazy o nucených deportacích statisíců lidí, ale cílem exhumací bylo najít důkazy pro obvinění z masových vražd.
"Cílem těchto exhumací je zjistit spojení mezi vraždami a konkrétními jednotkami policie a armády, které operovaly v určitých částech Kosova. Nebyla to otázka jednotek, které se vymkly ústřednímu velení. Srbský policejní stát se na vraždění plně podílel," uved Risley. Avšak činitelé nechtějí sdělit, kolik z 2788 exhumovaných mrtvol projevují jasné známky popravy, například zastřelením zblízka.
Žádná vláda NATO se nepokusila sestavit definitivní počty zavražděných etnických albánských civilistů od té doby, co v březnu 1998, rok před bombardováním, začala srbská ofenzíva. "Nikoho to nezajímá," stěžoval si čelný mezinárodní činitel v Kosovu, který pomáhá rodinám obětí. "NATO nechce přiznat, že škody nebyly tak rozsáhlé, jak tvrdilo. Místní albánští politikové mají tentýž motiv. Když nemáte přesná čísla, můžete této otázky využívat."
"Motivováni k tomu, věřit v to nejhorší"
Hrůza z Kosova je "příběh, který dosud nebyl plně vyprávěn," konstatoval americký ministr obrany William Cohen na letadlové lodi Theodore Roosevelt několik dní poté, co NATO ukončilo svou bombardovací kampaň. "Až bude tento příběh plně vyprávěn, lidé po celém světě pochopí, proč Amerika dospěla k názoru, že musí jednat."
Potěšen vítězstvím po 78 dnech leteckých úderů, kdy to konečně donutilo prezidenta Slobodana Miloševiče stáhnout z Kosova jugoslávské jednotky, Cohen byl během své návštěvy amerických jednotek v Jaderském moři stále ještě v bojovné náladě.
Ale jak se objevují nové podrobnosti o této válce, Cohenův "dosud nevyprávěný příběh" ukazuje, že situace byla opačná, než jak předpovídal. To, co se dělo v Kosovu, bylo méně, a nikoliv více strašlivé, než co tvrdilo NATO.
Informace mezinárodního soudního tribunálu, že konečný počet mrtvol exhumovaných v Kosovu bude nižší než 3000 kontrastuje velmi ostře s odhady masových vražd, které zveřejňovalo NATO během bombardování. Cohen řekl televizi CBS v květnu, že se pohřešuje 100 000 mužů vojenského věku a že "možná byli zavražděni".
David Scheffer, americký velvyslanec pro otázky válečných zločinů dokonce hovořil ještě o vyšších číslech. Loni 18. května řekl reportérům v ústředí NATO, že se pohřešuje více než 225 000 etnických Albánců mužského pohlaví ve věku od 14 do 59 let.
Ve skutečnosti došlo k větším zvěrstvům v předchozí bosenské válce než v Kosovu. V Bosně se stalo obětí etnického očišťování více lidí a asi 200 000 lidí tam bylo zavražděno. Přehánění zvěrstev v Kosovu bylo zřejmě důsledkem potřeby NATO získat podporu veřejnosti pro bombardování, zejména poté, když se Miloševič po prvních několika dnech nevzdal. "Bylo těžké vědět, co se děje. Ale byli jsme motivováni, abychom věřili tomu nejhoršímu," vzpomíná Jack Seymour, bývalý činitel amerického ministerstva zahraničních věcí.
I když většina výroků NATO o zvěrstvech obsahovala varování, že tyto údaje jsou neověřené, činitelé věděli, že tato varování jsou ekvivalentem drobného tisku ve smlouvě. Důležité byly titulky krátké, pádné výroky ve sdělovacích prostředcích. NATO také mělo autoritu, možná pochybnou, že má informace od zpravodajských organizací.
Brendan Paddy z organizace Amnesty International konstatuje: "Během války nás lidé žádali, abychom potvrdili údaje o mrtvých a my jsme jim říkali, že je potvrdit nemůžeme, protože nemáme přístup do Kosova. Nevěděli jsme, do jaké míry jsou založeny výroky NATO na vojenské špionáži. Pokud existovaly špionážní informace, bylo by užitečné, kdyby je NATO nyní zveřejnilo."
Když válka skončila Geoff Hoon, tehdy náměstek na britském ministerstvu zahraničních věcí, řekl 17. června 1999, že bylo usmrceno "alespoň 10 000 albánských civilistů". O pět měsíců později opakovalo britské ministerstvo zahraničních věcí tento výrok v memorandu pro Dolní sněmovnu, s tím, že je založen na "celé řadě špionážních a dalších informací".
Avšak ministerstvo tyto věci tvrdilo bez důkazů. V memorandu se uvádělo, že "velký počet mrtvol nebude nikdy nalezen, vzhledem k tomu, do jak velké míry se srbské jednotky, obávající se obvinění z válečných zločinů, snaží mrtvoly likvidovat." Byl tento nepotvrzený výrok pokusem vysvětlit, proč je exhumováno relativně tak málo mrtvol? Válečný tribunál v Haagu odmítá zveřejnit počet zavražděných civilistů. Není jeho úkolem tyto skutečnosti zveřejňovat, konstatují jeho činitelé.
Kromě exhumovaných mrtvol musí hledání konečného počtu osob zahrnout i lidi, kteří jsou oficiálně nezvěstní a kteří dosud nebyli nalezeni. Mezinárodní výbor Červeného kříže, který má mandát hledat nezvěstné osoby, obdržel 4941 žádostí od rodin v Kosvu. V 1573 případech bylo hledání uzavřeno, o 199 nezvěstných bylo zjištěno, že byli zavražděni a srbské úřady přiznaly, že zadržují ve věznicích v Srbsku 1374 albánských mužů. Ze zbývajících 3368 případů bylo prý asi 370 lidí uneseno Kosovskou osvobozeneckou armádou nebo kosovskými albánskými civilisty.
Ani Červený kříž ani haagský tribunál nevědí, do jaké míry je 3000 nezvěstných osob totožno z exhumovanými mrtvolami. "Asi 60 - 80 procent loni exhumovaných mrtvol bylo identifikováno, ale neposkytli nám seznam jmen," konstatuje Victoria Roman, činitelka Červeného kříže v Prištině. I kdyby se žádná jména na obou seznamech neshodovala, celkový počet potenciálních obětí Srbů by dosáhl maxima 6000 osob, což je pořád podstatně méně než tvrzení britského ministerstva zahraničních věcí, podle něhož to bylo"alespoň 10 000 osob".
Britský špion - zrádce se vrátil z exilu do Británie, aby zdiskreditoval zastaralý zákon o státním tajemství
Předchozí podrobnosti k tomuto pozoruhodnému případu viz http://www.britskelisty.cz/0007/20000724d.html
David Shayler, bývalý pracovník britské rozvědky MI5, který na rozvědku prozradil celou řadu utajovaných skutečností, se tento týden vrátil z exilu ve Francii lodí přes kanál La Manche do Británie a v Doveru byl okamžitě zatčen. Byl odvezen do Londýna a tam byl na kauci propuštěn.
Shayler byl při zatčení obviněn z prozrazení informací o činnosti britských tajných služeb, nikoliv však ohledně jeho nejzávažnějšího a pro britskou vládu nejtrapnějšího tvrzení, totiž že se britští tajní agenti podíleli na spiknutí zavraždit libyjského předáka Gaddáfího.
Shayler je kupodivu obviněn jen z prozrazení určitých skutečností britskému tisku před třemi lety, než z Británie uprchl na evropský kontinent. Tehdy informoval tisk o tom, že rozvědka MI5 shromažďuje informace o čelných labouristických politicích, o radikálních hvězdách pop music jako byl John Lennon, a kritizoval "nekompetentní byrokracii rozvědky", zejména její neschopnost řádně sledovat příslušníku libyjské tajné služby v Londýně.
Shayler však nebyl obžalován z výroků, které učinil v exilu. Tam Shayler tvrdil, že bylo možno zabránit bombovému útoku na izraelské velvyslanectví v Londýně, k němuž došlo v roce 1994 i bombovému útoku IRA v Bishopsgate v roce 1993. Napsal o tom články pro časopis Punch, který je otiskl a čelí obžalobě pohrdání soudem.
Nejzajímavější však je, že Shayler nebyl obžalován za výroky, jimiž obvinil britskou rozvědku, že se pokoušela zorganizovat atentát na Gaddáfího. Je možné, že britské úřady nemají v této věci dostatečné množství důkazů - jejich pokusu konfiskovat materiál v této věci z deníku Guardian a Observer zamezil letos v červenci soud.
Shayler nemá pochybnosti o tom, proč nebylo obvinění týkající se Gaddáfího zahrnuto v žalobě: "Vláda ustoupila, nechce bojovat," uvedl. "Je možné, že je to pokus zabránit porotě, aby byla seznámena se všemi relevantními skutečnostmi."
John Wadham, Shaylerův právník a ředitel organizace Liberty, která se zabývá ochranou lidských práv, konstatoval, že 2. října 2000 vejde v Británii v platnost Human Rights Act, zákon o lidských právech, a ten bude znamenat, že britský zákon o utajovaných skutečnostech bude muset být uveden v soulad s článkem 10 Evropské konvence o lidských právech, která zaručuje právo na svobodu projevu.
Mnoho vládních právníků je přesvědčeno, že dosavadní britský zákon o utajovaných skutečnostech je neslučitelný s evropskou konvencí o lidských právech, protože pokud chtějí bývalí členové britské rozvědky zveřejnit něco o své práci bez oficiálního svolení, automaticky je to trestným činem.
Wadham uvedl, že Shayler bude u soudu argumentovat, že svá odhalení učinil ve veřejném zájmu
Způsobují astma u evropských dětí nekvalitní potraviny?
Je možné, že astma - nejčastější příčinu onemocnění dětí v Evropě - způsobuje to, že děti jedí nekvalitní potraviny, tzv. junk food a nemají dostatek čerstvého ovoce a zeleniny.
Anthony Seaton, šéf katedry, která se zabývá studiem vlivů životního prostředí a zaměstnání na zdraví na Aberdeen University vedl studii dětí, žijících na venkově v Saúdské Arábii. Venkovské saúdské komunity žijí úplně jinak než lidé v pozápadněných velkoměstech, jako je Jeddah.
"Podařilo se nám dokázat," sdělil Seaton deníku Guardian, "že odečteme-li sociální faktor a rodinnou historii alergií, potrava chudá na zeleninu a výživné látky v ní obsažené zvyšovala u saúdských dětí riziko astmatu dvakrát až třikrát."
To odpovídalo výsledkům předchozí studie, provedené mezi dospělými ve Skotsku. V časopise Thorax informoval tento týden profesor Seaton s kolegy, že srovnávali 100 dětí v průměrném věku 12 let, které měly astmatické příznaky, s 200 zdravých dětí.
"Existují nyní opakované důkazy, že strava je rozhodujícím faktorem, jestli dítě onemocní astmatem či ne," uvedl Seaton. "Strava je zejména důležitá během těhotenství, ochraňuje organismus proti alergiím, neboť může ovlivnit vývoj imunitního systému."
Vědci budou dále studovat tento problém analýzou stravy matek během těhotenství.
Děti ze saúdských vesnic stále ještě jedly tradiční stravu, obsahující mléko, rýži, zeleninu, skopové a kuřecí maso, datle a místní ovoce. Ale se zvyšující se prosperitou a čím víc byly děti vystavovány komerčním tlakům, tím více konzumovaly zmražené a předem připravené pokrmy ze supermarketů a z restaurací.
Studie ukazuje, že obsahuje-li strava čerstvé ovoce a je-li vyvážená, chrání proti vzniku astmatu u dětí. Dokazuje to také, že astma je typickou nemocí "bohatých společností". I když klasické choroby - od obrny přes mor až po záškrt za poslední desetiletí jsou i v rozvojovém světě na ústupu, výskyt astmatu se neustále zvyšuje. Počet případů astmatu se za posledníchh pětadvacet let zdvojnásobil.
V Británii jsou astmatem postiženy více než tři miliony lidí. Užívání léků proti astmatu stouplo u dětí v letech 1990 - 1998 o 80 procent.. Některé studie zjistily, že v některých školách se až 39 procent dětí nemůže kvůli astmatu účastnit tělocviku. Ve Spojených státech je postiženo astmatem 15 milionů lidí.
Astma je nečastější dlouhodobou nemocí v rozvinutém světě. V Británii umírá na astma ročně 2000 lidí. Astmatem v Británii trpí mezi 10 až 20 procenty dětí a mezi 5 až 10 procenty dospělých. (Podle informací z českého ministerstva zdravotnictví z devadesátých let nedosahuje počet případů astmatu u dětí v ČR ani jednoho procenta.) V Británii se počet případů astmatu za posledních třicet let zčtyřnásobil.
Jinými pravděpodobnými důvody vzrůstu výskytu astmatu je zvýšený styk s roztoči, žijícími v prachu, zvířecími kožešinami a kůží;
Znečištění vzduchu a smog, obsahující kysličník siřičitý a kysličník dusičitý;
Vzrůst kouření u těhotných žen a vystavení dětí pasivnímu kouření;
Pokles dětských infekcí, což vede k tomu, že se imunitní systém zaměří na jiné orgány.
Zmatek s českou (moravskou?) totožností a jménem českého (českomoravského?) státu
Vážený pane,
reaguji na článek Češství: Název Česka a česká národní totožnost (Vít Novotný).
Vazeny pane,
podobne diskuse znely jeste pred rokem ci dvema pomerne hlasite, postupne utichly, nebot z nich nikdo nenasel vychodiska.
Problem, ktery popisujete, znam dokonale, tim spise, ze jsem statnim prislusnikem Ceske republiky, lec pochazim z Moravy ( a mi predchudci ze Slezska...). Nevim, nakolik hluboce jste studoval vsechny souvisejici otazky, ale nektere detaily jsou az komicke.
Protoze jsem, jak vyse uvedeno, z Moravy, vyhledaval jsem takove paradoxy, ktere nahravaly mym teoriim, odpuste tedy jistou jednostrannost.
Prvnim paradoxem je jiz nazev jazyka. Prestoze se nazyva cestina, nejspisovneji jim mluvi lide na Morave. Tato nejspisovnejsi opravdu uzivana verze ceskeho jazyka je ovsem odborne nazyvana moravsky superdialekt, zatimco nespisovna cestina, pouzivana v Cechach, je cesky superdialekt. Je to podobne, jako kdyby (prezenu) se psi i kocky obecne nazyvali psi, pricemz pes by byl kockovitou vezi a kocka psovitou verzi... Mozna by bylo presnejsi, nazyvat cestimu mmoravstinou, pak by oba superdialekty sedely, ale podobna uvaha je samozrejme predem odsouzena k neuspechu.
Dalsim renoncem je pouzivani nazvu Cesko s oduvodnenim, ze timto zpusobem cestina vytvari nazvy zemi (Holandsko, Finsko a podobne). Zastanci tohoto zduvodneni opomijeji fakt, ze podobne nazvy vychazeji z mnozneho cisla - Rusy=Rusko, Uhry=Uhersko, ... Cechy=Cesko.
Dovedu pochopit, ze jednoslovny nazev je praktictejsi, ale proc jej zduvodnovat takto nelogicky a nespravne?
Ve skutecnosti Ceske zeme nikdy nemely spolecny nazev, vzdy se oznacovaly jako kralovstvi ceske a markrabstvi moravske (a vevodstvi slezske, nez jsme o nej prisli). Jen jednou v historii jsme meli nazev spolecny - Rakousko.
A nyni k Vasemu clanku. Mozna to neni tak, ze by jine jazyky byly lepe vybaveny k popisu jednotlivych nazvu casti Ceske Republiky, jenom ma Ceska republika spatny nazev. Je totiz pojmenovana podle narodnosti a ne podle uzemi. Kdybychom se jmenovali jinak, treba Stredni zeme ci podobne, nazev Cechy by byl skutecne nazvem jej jedne casti celeho statu.
Ale jestli by to pomohlo... Oni i Nizozemci jsou vetsinou oznacovani jako Holandane...
S pozdravem
Dalibor Matušínský
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 