Co je nového v České republice

Večer

(František Halas)

Fascinuje mě, jak Železného lidé neustále vypouštějí zprávy o ekonomických problémech CME a novináři je nekriticky přebírají, aniž by poznamenali, že hlavní příčinou těchto problémů je Železným uskutečněná krádež televize Nova.

Je to trochu jako v tom starém vtipu o otcovrahovi, který jako polehčující okolnost uváděl, že je teď poloviční sirotek.

Vážený pane řediteli,

jsou-li pravdivé údaje, které jste uvedl na tiskové konferenci po jednání s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, dopustily se statutární orgány a vedoucí pracovníci ČNTS poměrně vážných trestných činů - konkrétně lze v této souvislosti hovořit o § 125 tr. zák. (zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění), popř. § 250 tr. zák (podvod).

Již jste dal orgánům činným v trestním řízení ponět, aby se těmito trestnými činy začaly zabývat? S úctou,

Tomáš Pecina, Praha

Douška pro čtenáře BL: I mě totiž překvapilo, že Vladimír Železný (v letech 1993-2000 (!) jednatel ČNTS - viz Obchodní rejstřík) předkládá dokumenty dokazující jeho vlastní trestní odpovědnost. Sám totiž veřejně uvedl, že o těchto dokumentech věděl. Vskutku, muž železných zásad... (TP.)

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Teprve minulý týden se ukázalo, že britská tvrzení o rozsahu srbského vraždění v Kosovu byla falešná. Je pravděpodobné, že je počet mrtvých menší než 3000 osob, konstatovali vyšetřovatelé válečných zločinů, a nikoliv více než 10 000, což v době války tvrdilo britské ministerstvo zahraničních věcí.

Tato informace následovala po neoficiálně prozrazené interní analýze britského ministerstva obrany, podle níž se většina britských bomb, shozených na Jugoslávii, minula cílem, na rozdíl od dřívějšího oficiálního vychloubání, že prý ty bomby byly naprosto přesné. A minulý měsíc řekl Lord Gilbert, náměstek ministra obrany během kosovské války, v Dolní sněmovně, že podmínky smlouvy z  Rambouillet, nabídnuté srbským vedoucím představitelům, byly "absolutně nepřijatelné" a jejich účelem bylo vyvolat válku. Loni takovou argumentaci britská vláda zesměšňovala.

Během celého minulého desetiletí šířily velmi často britské a americké úřady oficiální lži o válce proti Iráku. Během války v Perském zálivu tvrdily úřady, že kryt al-Amirija v Bagdádu, kde uhořely stovky civilistů, byl ve skutečnosti vojenským velitelstvím, že zničená továrna na kojenecké mléko Biladi byla ve skutečnosti továrnou na výrobu biologických zbraní a že iráčtí vojáci v Kuvajtu vyhazovali nemluvňata z inkubátorů. O všech těchto historkách bylo později potvrzeno, že byly nepravdivé.

Poslední dobou se vyskytl výmysl Robina Cooka, který labouristická vláda opakovaně používala pro ospravedlnění své bombardovací kampaně proti Iráku před půldruhým rokem, že strávil šestnáctiletý irácký chlapec jedenáct let - od věku pěti let - ve vězení za to, že házel kamení na portrét Saddáma Husajna.

Všeobecně vzato se však britští oficiální činitelé vyhýbají otevřeným lžím, pokud je to možné. Specializují se na částečné zveřejňování informací, jejichž účelem má být zakrýt či zamlžit celou pravdu. "Polovina obrazu může být pravdivá," řekl bývalý tajemník kabinetu Robin Butler při vyšetřování o nezákonném vývozu zbraní do Iráku. Postoj britské vlády typicky charakterizoval Butlerovův předchůdce Robert Armstrong jako "ekonomické zacházení s pravdou".

Typickým příkladem byla prezentace rozhodnutí Margaret Thatcherové potopit v roce 1982 argentinský křižník Generál Belgrano během války o Falklandské ostrovy, v době, kdy byl tento křižník mimo britskou zakázanou zónu a plavil se dokonce od Falklandských ostrovů pryč. Trvalo to dva roky, než byla Thatcherová donucena přiznat pravdu o tom, kdy byl křižník Belgrano poprvé spatřen.

Jaderné havárie jsou typickým případem lhaní a utajování skutečností - jak se stalo letos v případě britské jaderné ponorky HMS Tireless, která je nyní zakotvena v Gibraltaru.

Gibraltarská vláda konstatovala, že byla původně informována britským ministerstvem obrany, že nevzne "žádné riziko", bude-li ponorka opravována v gibraltarském přístavu. Posléze bylo řečeno, že "riziko bylo skrovné". Ministerstvo obrany tvrdí, že nemůže zveřejnit celou bezpečnostní zprávu o této věci, protože jde o utajované skutečnosti.

Tony Benn, bývalý britský ministr energetiky, řekl nedávno v parlamentě, že mu jaderný průmysl nikdy neřekl pravdu a že se poprvé dověděl o jaderné havárii v roce 1957 ve Windscale (nyní Sellafield) a následném jaderném spadu teprve až během návštěvy Japonska. Rozsah jaderné havárie ve Windscale byl oficiálně potvrzen až v roce 1986, kdy pochybné prvenství ohledně nejhorší jaderné havárie na světě převzal Černobyl.

Téměř 40 let lhalo britské ministerstvo obrany, že v Británii nikdy nedošlo k nehodě týkající se jaderných zbraní. Teprve v roce 1996 britská vláda přiznala, že to byla lež. V roce 1959 došlo k nehodě na letecké základně ve Witteringu, přičemž byla "vážně poškozena" tisícikilogramová jaderná bomba, která vypadla z letadla, a nabitý jaderný bombardér podlehl v roce 1957 vážnému požáru na americké základně v Greenham Common.

Britská vláda také silně odolávala veřejnému vyšetřování tajných dodávek britských zbraní Saddamu Husajnovi do Iráku v osmdesátých letech a dosud nevyšla najevo plná pravda o masakru, kdy britští vojáci zastřelili v irském Derry čtrnáct neozbrojených demonstrantů v lednu 1972.

Takovéto případy ukazují, jak efektivní a jak sofistikované je britské oficiální lhaní: vzniklo z celých staletí diplomatických vytáček a tajnůstkářské kultury.

Kdykoliv v Sovětském svazu došlo k nějaké katastrofě, tehdejší propaganda o tom prostě mlčela. To už dnes není možné, ale Kreml se dosud nenaučil dokonalejším vytáčkám, jaké se používají na Západě. Že by nebyl problém v tom, že Rusové ohledně Kursku lhali, ale že se zatím ještě nenaučili jak lhát víc přesvědčivě?

Jana Dědečková, členka Rady ČT

Tento článek poslala Jana Dědečková do Lidových novin.

Takovým nebo obdobným způsobem se může ptát divák , který přispívá na vysílání ČT každý měsíc 75,- Kč z rodinného rozpočtu a již 8 let čeká, kdy tato televize začne plnit své poslání poskytovat veřejnou službu, která ji podle zákona přísluší.

Takovou institucí se Česká televize může stát, pokud si jednotliví aktéři, to znamená ti, kteří vysílání tvoří i ti, kteří vysílání platí uvědomí, že vysílání ČT je službou veřejnosti, kterou si občan chce platit a ze které má užitek.

Aby se platící občan mohl kvalifikovaně rozhodnout, zda a jakou službu potřebuje, měl by především znát obsah slova veřejnoprávní, které je skloňováno ve všech pádech, ale jen málokdo ho umí srozumitelně definovat . Myslím si, že veřejnoprávní vysílání není vysíláním všeho pro všechny, ale toho, co je nejdůležitější pro co největší počet občanů, a to z hlediska jejich základních životních potřeb, jimiž jsou např. zdraví, bezpečnost, životní úroveň, právní vědomí atd.Důležitou součástí veřejné služby je samozřejmě i vysílání pro menšiny.

V praxi to znamená, že veřejnoprávní médium musí usilovat o prezentaci daného problému nikoli ze strany zdroje, ale vždy z hlediska diváka - koncesionáře. Zpravodajství ČT, není kritizováno za špatný nebo nekultivovaný přednes moderátorů, ale za bezobsažnost zpráv, které občanům nepomáhají orientovat se v současném světě.Veřejnoprávní organizace bude správně fungovat, pokud bude založena na jasně vymezené koncepci , nikoliv na  subjektivních pocitech jejích zaměstnanců, pokud bude službou veřejnosti a ne nástrojem vládní či parlamentní moci.

Pro koncesionáře není důležité, že poslanecká sněmovna schválila ten který zákon, ale analýza jaký konkrétní dopad bude mít tento zákon na jeho každodenní život . Pro občana není důležité , že předseda vlády vycestoval služebně do zahraničí, pokud informace o tom s kým se setkal, není doplněna informaci, co dojednal a jaký přínos má toto setkání pro občany ČR, kteří tuto cestu platí ze svých daní.Aby zpravodajství ČT bylo takovou službou veřejnosti a ne pouze citací zpráv ČTK s obrazovým doprovodem,- je nezbytně třeba, aby redakce disponovala kvalitním analytickým zázemím.

Aby se ČT stala opravdu televizí pro koncesionáře, musí být naprostou samozřejmostí transparentnost v hospodaření s penězi poplatníků, kteří na její chod přispívají.Proto pokládám za  důležité, aby byl vypracován dokument o financování ČT a pravidla pro spolupráci s nezávislými producenty tak, jak slibuje vítězný projekt generálního ředitele.

Česká televize, která distribuuje veřejné finanční prostředky mezi nezávislé firmy musí mít závazná pravidla, jimiž se bude řídit tento proces, včetně klauzule o zveřejňování projektu a částek vyplacených za tento projekt .Samočisticí účinky této veřejné kontroly - jsou rovněž cestou vedoucí ke zvyšování kvality pořadů.

Aby se ČT stala službou veřejnosti, musí si členové Rady ČT být vědomi skutečnosti, že do svých funkcí byli zvoleni sice na základě politických jednání, ale coby nezávislé osobnosti zastupující především koncesionáře.

Toto je můj zásadní postoj a všem zúčastněným vzkazuji, že jen tyto zájmy jsem ochotna ve své funkci hájit. Protože jen tak má veřejnoprávní ČT šanci být - "televizí na straně občana."

Jiné dokumenty, mj. platné (tj. staré) verze Statutu a Kodexu, ovšem doložitelným způsobem předány byly (viz zápis z jednání 20. 4. 2000, bod 5). Podle generálního ředitele Rada pochybila tím, že se dokumentů ke schválení nedomáhala. Jak se Rada mohla o existenci dokumentů dovtípit, ovšem D. Chmelíček nevysvětluje. Naštěstí je tu univerzální viník, Věčná Sekretářka.

Neříkal už kdysi Karel Havlíček, že "pán sklouzne a sedlák si nohu zláme"...?

Iva Peringerová

Na stole stále leží ohromující tvrzení, že na 70% nepeňežitého vkladu CME do ČNTS existují jen neprůkazné dokumenty, které nemohou být ze své podstaty vkladem do základního jmění společnosti. Podle právníků Vladimíra Železného se jedná o doklady na 126 miliónů korun. Vzpomínám, že Ronald Lauder, svého času prohlásil, že chce investovat v České republice dvě miliardy korun. Pokud by se potvrdilo, že investice do ČNTS byla fiktivní a že obsahuje nejrůznější faktury, účty a neznámé platby, odhaduje se reálná investice na pouhých 90 miliónů korun.

Vím, že konečné rozhodnutí bude na Krajském obchodním soudu. Ten však může žalobu zamítnout a dát za pravdu ČNTS, tedy se spokojit s právním výkladem o promlčitelnosti. Nebudu a ani nechci raději předjímat. Nejsem právník, a tak se jen domnívám, že existence podivných účtů v základním jmění společnosti, podivná investice Ronalda Laudera v ČR a následná žaloba na ochranu této investice, není přece jen o vysouzení miliónů korun a dolarů, ale o udržení kreditu a důvěryhodnosti. I proto by měla dát ČNTS odpovídající odpověď a ujištění, že obsah nepeňežitého vkladu CME odpovídá našim zákonům.

Michal Donath

23. srpna 2000

Vážený pane Špaňheli,

jako mediální poradce klientům radím, aby nereagovali na každý podnět jen pro pocit, že musejí reagovat za každou cenu proto, aby si nikdo nemyslel, že kdo mlčí, souhlasí, nebo ještě hůř, že má špatné svědomí. Sám sobě ovšem poradit nedokážu a vracím se k Vašemu článku "ČR hraje fair play - Lauder nečestně a nesportovně, Nova si vydělávala sama na sebe".

Nepřísluší mi zkoumat, odkud berete tu nezlomnou jistotu, že na české straně je vše v pořádku, zatímco na straně pana Laudera nikoliv. Vycházíte-li ve svých úvahách z informací, které zcela účelově poskytuje veřejnosti i českým orgánům Vladimír Železný, pak vězte, že bez ohledu na to, na čí straně stojím, existuje přinejmenším ještě další strana informační mince. Neblyští se, pravda, efektními fabulacemi, je spíše matná všednodenní pravdou a vírou v platnost smluvních ujednání a zákonů.

Můj poukaz na platnost a použitelnost příslušné legislativní úpravy pro daný případ považujete za okrajový a zavádějící. Je mi to líto, ale snad to tak nevidí každý. Byl bych moc rád, abyste věděl, že jsem jako mediální zástupce CME/ČNTS všechny redakce včetně všech tří televizí a veřejnoprávního rozhlasu upozornil na skutečnost, že § 69 b obchodního zákoníku, na který novináře Vladimír Železný výslovně upozornil, se vztahuje pouze na úkony učiněné při zakládání společnosti v rozporu se zákonem a že právě tento paragraf je platný až od 1. července 1996.

Je o mně známo, že tvrdím, že s informacemi z úst či per píaristů mohou, a myslím, že dokonce i musejí, média nakládat podle svého uvážení. Ale sdělovacím prostředkům by jistě také slušelo, aby se se stejným odstupem stavěla k autoPR Vladimíra Železného, který nejen v tomto případě svůj zájem povyšuje na státní. Navíc ne každá mediální bomba zasáhne správný cíl. Ostatně nejsem jediný, kdo se ptá, proč jako jednatel a generální ředitel ČNTS nepoukázal na domnělý nešvar v souladu s odpovědností, kterou mu zákon vložil na bedra statutárního zástupce společnosti.

Jinak jde skutečně o "pouhý" obchodní spor. Státu se totiž celá věc týká jen proto, že se zavázal na svém území, řečeno lapidárně, ochraňovat investice-v tomto případě americké-stejně jako české. Ronald Lauder je přesvědčen, že český stát tuto svou povinnost nesplnil, a vede proto s ČR spor. Nedávný útok na způsob navýšení základního jmění a kompetenci orgánů, které je na základě předložených dokumentů zaregistrovaly, je jistě veden jen z "ušlechtilých" pohnutek Vladimíra Železného pomoci českému státu čelícímu mezinárodní žalobě. Jenže, kdyby se byl choval, jak měl, neměl by proč své zemi pomáhat. Prostě by žádný spor nebyl a nebylo by třeba vařit hustou domácí bramboračku z Železného surovin.

Michal Donath

*http://www.ods.cz/000821-vr.html

Jiřina Fuchsová

KLUB CESKOSLOVENSKE KULTURY - LOS ANGELES, zal. 1973 pro propagaci a podporu SVOBODNE, NEZAVISLE CESKOSLOVENSKE KULTURY. Cinnost ukoncena 31. prosince 1999.

Od roku 1973, stovky patriotickych ceskych Americanu, slovenskych Americanu jakoz i dalsich Americanu bylo cleny KCK. Svobodne, dobrovolne a s laskou prispivali svym duchem, praci, talenty a svymi financnimi prostredky k tomu, aby nejlepsi demokraticke tradice byvale REPUBLIKY CESKOSLOVENSKE (1918 - 1938), stejne jako tisicileta tradice jejich rodnych zemi, byly uchovany.Aby byly uchovavany a predavany tradice lasky k zemi jejich zrodu, lasky k zemi jejich predku. Dobrovolne, svobodne a s laskou venovali tisice a tisice hodin, aby ukazovali svobodne Americe to nejlepsi ze sve kultury, to nejlepsi ze sve svobodne a nezavisle kultury, ktera, pod natlakem komunisticke diktatury, castecne pod povrchem sedeho vsedniho zivota a castecne take i za zdmi komunistickych vezeni prezivala a dokonce se i dokazala rozvijet v letech 1948 - 1989, za - pro kulturu - nepredstavitelne tezkych podminek.

Clenove KLUBU CESKOSLOVENSKE KULTURY - LOS ANGELES pracovali svobodne a s laskou nejen pro to, aby vytvareli prostor a platformu pro nejlepsi nezavisle hlasy ceske i slovenske kultury, ale pracovali zaroven pro to, co bylo a je i dnes, jeste dulezitejsi: udrzovali pri zivote univerzalni tradice obcanske a spolecenske SLUZBY, tradice, ktere z nepochopitelnych duvodu jsou dnes, den po dni,nejsou-li uz primo zcela predem ignorovany - jsou stale vice a vice zanedbavany soucasnymi ceskymi vladami, a, nanestesti, take temer vsemi oficialnimi nebo oficialne podporovanymi vladnimi, obcanskymi, i kulturnimi institucemi...

Clenove KLUBU CESKOSLOVENSKE KULTURY, jako americti obcane, nemohli, az do roku 1989, v prubehu let svobodne cestovat do sve zeme. Jejich rodiny doma byly pronasledovany, clenove rodin uprchliku byli vyhazovani ze slusnych zamestnani, donaselo se na ne, a byli vsemozne pronasledovani. I jejich zadosti o povoleni navstevy nemocnych nebo umirajicich rodicu byly ceskoslovenskymi vladami zamitany. Vetsina z nich stravila sve zivoty v nedobrovolnem EXILU. Ale vsichni pracovali a zili v nadeji, ze jednoho dne budou veci doma vypadat jinak... Zili v nadeji... A v prubehu toho opojneho listopadu a prosince 1989 se zazdalo, ze ted, konecne, uvidi promenu svych dlouholetych, v mnoha pripadech celozivotnich nadeji, ve skutecnost...

Potom prisel leden 1993, a zrodila se CESKA REPUBLIKA. Prvnim svobodnym aktem svobodneho ceskeho parlamentu bylo prijeti novely, ktera VYLOUCILA ceske Americany z prava obnovit sve rodne CESKE OBCANSTVI.

Navzdory skutecnosti, ze dnes Cesi zijici ve vsech zemich sveta a tisice a tisice Cechu zijicich doma, ministry, vladni uredniky, hokejisty, filmove hvezdy, vedce a t.zv. "radove" obcany nevyjimaje, DRZI DVOJI (nekdy i vicere!) STATNI OBCANSTVI, cesti Americane naturalizovani v USA po 7. kvetnu 1957, a s nimi vsichni mladi Cesi kteri se dnes stavaji obcany USA nebo Kanady, ZUSTAVAJI DODNES, PROTIUSTAVNE! BEZ SVEHO CESKEHO OBCANSTVI, bez prava doresit sve zakonne restituce soukromeho majetku zabaveneho jak nacisty nebo komunisty, a od roku 1993 je jim protipravne braneno v zakladnim pravu VOLIT V CESKYCH VOLBACH, jestlize se v dobe voleb zdrzuji v zahranici....

KLUB CESKOSLOVENSKE KULTURY a jeho clenove, nekteri jiz zemreli se statutem "CIZINCU" ve sve VLASTNI zemi! nepokladaji toto neuveritelne chovani ceskych vlad od roku 1993 vuci sobe (Polsko i Madarsko uznavaji dvoji obcanstvi pro sve obcany zcela bezne!) za pouhy ostudny nevdek vuci nevinne mensine cestnych, charakternich, patriotickych Cechu a Cechoslovaku; pohlizeji na toto chovani jako na MEZINARODNI ZLOCIN (nasilne zadrzovani identity) a trestnou OBSTRUKCI SPRAVEDLNOSTI. Jsou presvedceni, ze v klimatu arbitrarne vyclenovanych "nekterych" vuci jinym a v klimatu neustavajici, do oci bijici NESPRAVEDLNOSTI vuci "nekterym", prava, ryzi, SVOBODNA, DEMOKRATICKA, NEZAVISLA K U L T U R A - nemuze prezit, vpravde, nemuze vubec EXISTOVAT.....

Z techto duvodu, a s velkym smutkem, prinuceni okolnostmi z dosahu naseho vlivu (pokusili jsme se tuto situaci zmenit, ale neuspeli jsme), jsme se rozhodli rozpustit nas DOMOV v zahranici, KLUB CESKOSLOVENSKE KULTURY V LOS ANGELES, 31. prosince 1999. Vykonana prace, uspechy, vliv na ceskou kulturu a na ceskou exilovou komunitu v USA, ktere po sobe KCK-LA zanechava, budou, bezpochyby, zaznamenany a oceneny jinymi, v pristich casech.

Nyni jen, naposled, D E K U J E M E! a  G O D B L E S S ! vsem vam, kdo jste sli s nami po dobu dlouhych dvacetisedmi let, cestou snazeni, obeti a neplacene S L U Z B Y ceske kulture... Sklanime se pred temi, kdo uz nejsou mezi nami... Jejich prinos a obeti nebudou nikdy zapomenuty... Tem z vas, kdo, stejne jako my, jsou zarmouceni timto necekanym zanikem, opakujeme slova jednoho z nejvetsich ceskych basniku naseho casu, dnes jiz zemreleho IVANA DIVISE. Ivan Divis, usty Kristovymi, nabada posluchace v basni "MODLITBA UMELCE": " Ja, Kristus, prvni mezi vami predstihem nadeje a posledni mezi vami troskou tela, slibuji, a dodrzim to! ze dokonam vse co jste nedokoncili, co jste nedososili... Vyzvednu vas, nad vsechna pro a nad vsechna proti.... A ve vaze jasu podrzim, uz mimo vsechen cas......." (citovano z pameti, JF).

Jiřina Fuchsová

neplacená, výkonná sekretářka KČK (1973 - 1999)

"PRAVDA VITEZI!" Motto na ceske prezidentske vlajce.

(Preklad z anglickeho originalu)

Martin Vadas

Věc: Dopisy čtenářů v MFDnes 2000-08-19

Vážený pane šéfredaktore,

je hezké, když Váš list se snaží o kontakt se svými čtenáři a otiskuje bez uvedení na pravou míru (např. redakční poznámkou) tzv. názory čtenářů, které užívají argumentace bez opory o fakta, jako se Vám to povedlo 19. srpna 2000. Nevím, zda signatura Z.Černý z České Třebové je značkou některého z Vašich redaktorů, nebo zda se za ní skrývá autentický čtenář-autor. Podstatné však je, že uveřejněním jeho textu se Váš list dopouští medvědích služeb věcné diskusi o existenci a vůbec potřebě hrdinů a hrdinství v tomto zdevastovaném národě.

MFDnes 2000-08-19

Mašínové pro mne hrdiny nejsou

názory čtenářů

Z. Černý, Č. Třebová

Můžeme jen litovat, že pan Černý podepsaný pod názorem čtenáře v MFDnes 2000-08-19 nepřemýšlel ještě déle, než uvádí v úvodu svého dopisu. Tragická smrt člověka je jistě nešťastná věc, ale nevím proč pan Černý zatěžuje svědomí bratří Mašínů odpovědností za zmařené lidské životy. Nebyli to náhodou představitelé Komunistické strany Československa a jejich pomahači, kteří rozpoutali v Československu v roce 1948 a dalších letech třídní teror, justiční vraždy, koncentrační tábory pro nepohodlné, snažili se vymazat z historie skutečné vlastence účastníky odboje proti nacistické okupaci, vykradli a poté obehnali Československou republiku ostnatým drátem? Mašínové jen reagovali na komunisty nastolenou situaci.

Bylo tragickým osobním rozhodnutím strážmistra Honzátka, strážmistra Kašíka i tzv. "pokladníka" Rošického, že se rozhodli údajné vymoženosti zločinného režimu - první dva policisté dokonce pod přísahou - se zbraní v ruce bránit. Příslušníci SNB v komunismu přísahali, že za vymoženosti dělnické třídy nasadí i život. Dozvíme-li se o jejich příběhu více, zjistíme, že se jedná o tragické oběti, pod sociálním tlakem se dali ke komunistické policii. Strážmistr Kašík býval koželuhem. Když však komunisté koželužnu "znárodnili" = ukradli, kvalifikovaný Kašík nemohl se déle dívat, jak komunisté v koželužně barbarsky hospodaří a odešel ke komunistické policii. Po rekvalifikaci si na svoji třináctou noc u policie vyměnil službu s kolegou. Na Mašíny, kteří si na stanici SNB v Chlumci přišli pro zbraně, vytáhl pistoli - to se mu stalo osudným. Tito komunističtí policisté jsou tragickými oběťmi svých chlebodárců - postavili se na stranu zločinného režimu - komunistického státu.

Podobné riziko na sebe vzali i čeští četníci za nacistické okupace střežící koncentrační tábory mj. i pro Romy. Ti také přijali riziko - za úplatu.

Píše-li pan Černý: " . . .cestu na Západ si prostříleli srabským a bezohledným způsobem. . . , pak na postavení se proti nezměrné přesile neshledávám nic "srabského". Pan Černý zapomněl uvést, že na území NDR, kde a nikde jinde lze skutečně hovořit o "prostřílení se na Západ. . .", bylo proti pěti a později třem vyčerpaným mužům vysláno 25 000 východoněmeckých ozbrojenců a příslušníků Rudé armády. Kdyby pan Černý z Č.Třebové byl někdy v životě schopen postavit se proti takové evidentní přesile, nazýval by dnes svoji odvahu "srabstvím"?

Jak se slučuje Černého lehce vyslovené "srabství" s vyznamenáním za chrabrost, které bratři Mašínové převzali z rukou presidenta Dr. Edvarda Beneše za odbojovou činnost za okupace? Jak bojoval proti okupantům pan Černý?

Nazývá-li pan Černý způsob boje členů odbojové skupiny bratří Mašínů bezohledným, pak je třeba připomenout způsoby a prostředky, které používali jejich protivníci - komunisté, vyšetřovatelé, milicionáři, soudci, bachaři, politruci a další na počátku padesátých let. Naštěstí se někteří při těchto bestiálních představeních i nafilmovali a svoji činnost i jinak zdokumentovali, takže dnes i pan Černý se může dlouze zamýšlet nad "korektním" postupem soudců Dr. Milady Horákové, ušlechtilými gesty pánů Gottwaldů, Urválků, Vítků, Reicinů, Grebeníčků, Vlačihů, Slánských a dalších, kteří opírali svoji moc nejen o bodáky řadových pěšáků, ale i sovětské poradce a místodržící. Byli to oni, kdo první sáhli ke dnes těžko představitelným prostředkům boje. Byli to oni, kdo vyhlásili válku: Kdo není s námi, je proti nám. . . Není náhodou, že průpravu v bojových situacích získal Ctirad Mašín právě v kurzu, který vedl bývalý partyzán - komunista. . .

Jakou "nebezohlednou obranu" proti mířící nabité pistoli v ruce tzv. pokladníka by si představoval "dlouze přemýšlející" pan Černý, čtenář MFDnes, ocitl-li by se v pozici ohrožení života Josefa Mašína, který v rozhodném okamžiku stál proti ústí nabité zbraně bezbranný - s holýma rukama?

Jaké prostředky v boji proti komunistické mašinérii a jejím vykonavatelům jsou "přiměřené"? Jaké prostředky používal v boji proti komunistickému zločinnému režimu pan Černý? Jak se pan čtenář Černý zasloužil o pád komunistického režimu? Jak ohleduplně koncipovali svoji cestu ke svobodě pan Černý a další Vaši čtenáři?

Zaregistroval pan Černý, že právo na odboj bylo součástí československého právního řádu od roku 1948, kdy tehdejší vláda přistoupila k Deklaraci lidských práv ON.

Mám za to, že pan Černý z Č.Třebové, existuje-li vůbec, nepřemýšlel dostatečně dlouho.

K Vaší zprávě převzaté ze servisu ČTK:

MFDnes 2000-08-17

Petice za Mašíny se šíří e-mailem

krátce

Dovoluji si upřesnit, že "klasické" podpisové archy pomalu přicházejí na adresu prvních signatářů. K petici za úctu členům odbojové skupiny bratří Mašínů prvních sedmi signatářů (Martin Vadas, pedagog FAMU, Pavel Pobříslo, ekonom akciové společnosti, Kristina Vlachová, nezávislá režisérka, Monika Vadasová - Elšíková, spisovatelka, režisérka a vydavatelka, Jiří Karban, novinář, Jiří Buřič, soukromý podnikatel, Anna Pobříslová, důchodkyně,) se k 21. 8. 2000 připojili mj.:

Bedřich Karel, David Špaček, Valentina Svobodová, Hana Palcová, redaktorka ČT, do r. 1995 redaktorka Hlasu Ameriky, Lukáš Špaček, Miloslav Špaček, Jiřina Špačková, Jan Rejžek, publicista, Jan Kraus, herec, dramatický autor a moderátor, Ivan Biel, pedagog, vedoucí oboru dokumentárních filmů LIFS v Londýně, Viktor Dobal, bývalý poslanec, Dušan Stuchlík, Pavel Mašín, redaktor worldonline, Barunka Elšíková, důchodkyně, Břetislav Rychlík, herec, režisér a damaturg ČT, Vlasta Vadasová, důchodkyně, JUDr. Martin Štumpf, Petr Štěpánek a další.

K 22. 8. 2000 se k petici připojili mj.: Jan Beneš, spisovatel, Šárka Benešová, výtvarnice, Vladimír Hučín, státní zaměstananec, Anna Hučínová, učitelka v důchodu, Jana Hučínová, střihačka, Michaela Hučínová, studentka, svob. Jan Zlámal, voják ZS, Jana Zemková, redaktorka, František Zemek, kameraman, JUDr.Jitka Palacká, notář, Linda Palacká, studentka, Květa Hanková, důchodkyně, František Přeslička, předseda OP KPV ČR Přerov, František Adamík, Petr Částečka, státní zaměstnanec, František Cigánek, Ivan Novák, Daniel Masařík, František Barbořík, Vladimír Masařík, Milada Masaříková, Libuše Hanzalová a další.

S pozdravem

Martin Vadas

Kompletní znění petice je v Britských listech zde.

Děti Země

Castecnym uspechem skoncila zadost Deti Zeme z letosniho cervence, kterou zadali informace o vybranych chemickych latkach, ktere se vyskytuji ve Spolane. Castecnym proto, ze provozovatel zaslal prehled vsech latek, ktere Spolana vypustila v letech 1998 a 1999 do ovzdusi, v odpadnich vodach ci zlikvidovala jako odpad. Neuspesne proto, ze takovyto prehled, ktery bychom jinak museli shanet po nekolika uradech, neni uplny. Neobsahuje napr. emise dioxinu a podobnych latek. Neuspechem take proto, ze jsme podle standardu OECD zadali o jiny prehled, nez je dan soucasnou legislativou a ktery by mel byt pristupny po schvaleni zakona o integrovanem registru znecisteni (vice znamem jako PRTR). Proto budeme zadat Spolanu o doplneni.

"Chceme mit pristup k informacim, jako je v jinych vyspelych zemich", rekl Jindrich Petrlik, predseda Deti Zeme, ktery tento projekt v Cechach koordinuje. "Myslime si, ze kdyz se Spolana verejne hlasi k odpovednosti za svuj provoz (Responsible Care), mela by poskytovat informaci vice, nejen ke kterym je nucena zakony", dodal Milan Havel, vedouci toxicke a odpadove sekce, ktery je bohuzel na takovyto pristup od podniku zvykly. Pristup Spolany a rychlost odpovedi je navic lepsi prumer mezi nasimi podniky. Chapeme, ze o emisich nekterych latek se zatim nedozvime a ze to stoji penize. Nemyslime si ale, ze to opravňuje podniky, nas takto odbyt. Navic je znamo, ze PRTR vede nejen ke snizeni zatizeni zivotniho prostredi, ale ze na nem ziskaji i samotne podniky. Doufame, ze Ministerstvo zivotniho prostredi jiz prestane vahat s jeho prijetim.

Dalsi informace lze nalezt na internetu: http://www.ecn.cz/PRTR.

Víte, co je to PRTR ?

Prakticky veskere informace obsazene v registru jsou pak komukoli bezplatne dostupne. Podle zahranicnich zkusenosti jsou data shromazdena prostrednictvim PRTR vyuzivana vladou, prumyslem i ostatni verejnosti. Castymi uzivateli informaci z PRTR jsou napr. novinari, zdravotnici, obcanske iniciativy, odborari atd. Ze zahranicnich zkusenosti (napr. USA, Kanada, Mexiko, Holandsko, Velke Britanie) vyplyva, ze vycet pouziti dat z PRTR je velmi siroky. Mezi nejcastejsi patri napr.: havarijni planovani, epidemiologicke studie, zavadeni cistejsich technologii, porovnavani podobnych vyrobnich zarizeni, vyjednani obcanu s prumyslem, priprava legislativy, predinvesticni analyzy, pruzkumy trhu, prevence znecisteni a snizovani produkce odpadu atd.