Slovenský velvyslanec v USA ostře odsoudil vraždu romské ženy v Žilině

Nepokoje ohrožují pražský podzim

Do Prahy byl povolán Scotland Yard a FBI. Rostou obavy z obrovských protikapitalistických protestů v době jednání MMF v českém hlavním městě

Shrnujeme článek, který zveřejnil deník Guardian ve čtvrtek 24. srpna 2000.

Uprostřed obav z násilných protikapitalistických demonstrací až 50 000 demonstrantů, včetně mnoha z těch, kteří se podíleli letos v květnu na násilných demonstracích v Londýně, vyslal Scotland Yard do Prahy před výroční vrcholnou schůzkou MMF a Světové banky, které se tam mají konat příští měsíc, několik pracovníků.

Britská Special Branch (oddělení zvláštních služeb policie) spolupracuje se svým českm protějškem a čtyři důstojníci britské policie, které vedl hlavní superintendent (komisař) Steve French, navštívili minulý týden Prahu na dva dny a vyjednávali tam s šéfy české policie.

České policii nabídla britská policie dokumenty i fotografie demonstrantů, kteří se účastnili v Londýně květnových akcí, stejně jako informace o potenciálních vyvolávačích nepokojů.

Přestože Češi zdůrazňují, že jsou schopni zkoordinovat bezpečnostní operace a neradi hovoří o žádostech o pomoc ze zahraničí, ČR se obrátila s žádostí o radu na Velkou Británii a Spojené státy, neboť vládnou obavy, že by demonstrace v Praze mohly být dosud nejhorší.

24 čelných příslušníků české policie bylo letos vysláno do FBI ve Washingtonu na školení. Před čtvrt rokem navštívil Prahy šéf FBI Louis Freeh a hovořil tam s českou policií o nouzovém plánování v případě, že by došlo k násilí. Češi také ve snaze identifikovat demonstranty z Německa, z Polska a ze Skandinávie spolupracují s Interpolem.v Roste znepokojení, vzhledem k tomu, do jak velké míry se podařilo protiglobalizačním demonstrantům v posledních letech narušit významné konference.

Loni v listopadu došlo k násilným nepokojům při vrcholné schůzce Světové organizace pro obchod v Seattle a při zasedání MMF a Světové banky letos v dubnu ve Washingtonu. I když londýnská Metropolitní policie zrušila v přípravě na prvomájové demonstrace všechny dovolené a zaplnila Londýn tisíci policistů a tajných "pozorovatelů", demonstrantům se podařilo rozkopat trávník na Parliament Square, polít sochy a památníky barvou a poškodit je nápisy, včetně Cenotaphu a sochy Winstona Churchilla. Více než 100 demonstrantů bylo postaveno před soud.

Delegace ze Scotland Yardu, včetně odborníka na zvládání sdělovacích prostředků,navštívila Prahu minulý týden. "Jeli jsme jim tam pomoci, i když nás Praha oficiálně o pomoc nepožádala. Chtěli jsme se s nimi podělit s našimi zkušenostmi a s našimi informacemi," řekl zdroj ve Scotland Yardu.

Britské velvyslanectví v Praze také potvrdilo, že došlo ke "styku" mezi čelnými detektivy v obou zemích.

Britské ministerstvo zahraničních věcí doporučuje britským občanům, aby do Prahy mezi 23. a 28. zářím necestovali. Totéž doporučuje Američanům americké ministerstvo zahraničních věcí. I když české ministerstvo vnitra doporučilo obyvatelům Prahy, aby "se neznepokojovali a vložili svou důvěru v úřady", rozsáhlé přípravy na vrcholnou schůzku přesvědčily mnohé, že určitě dojde k násilí.

Na akci se má podílet 11 000 policistů a v záloze je 5000 vojáků. Ministerstvo zdravotnictví varovalo pražské nemocnice, aby se připravily na nejhorší. Rozšiřují počty svých zaměstnanců a budou mít v zásobě i léky, neutralizující chemické a biologické zbraně.

Důležité je také, aby byli zranění delegáti i demonstranti udržováni odděleně."Kdybyste měli delegáty na jednom pokoji a  demonstranty na druhém, mohli by se prát na chodbě," varoval lékař z fakultní nemocnice na Vinohradech, která připravila tři luxusní ložnice pro nejbohatší finančníky.

Mcdonaldy si už objednaly náhradní tabule do oken a výkladních skříní. Vedoucí supermarketu Tesco, který má v centru Prahy obchodní dům, uvažují o tom, že bude během vrcholné schůzky MMF a Světové banky jejich obchodní dům uzavřen. Školám a divadlům v centru Prahy bylo nařízeno, aby byly v době vrcholné schůzky mimo provoz a obyvatelům Prahy se doporučuje, aby opustili hlavní město nebo aby se zásobili potravinami a léky a zůstali doma.

Bulvární tisk přispěl k rostoucímu znepokojení tím, že radí lidem, aby i zabarikádovali dveře i okna proti "barbarským demonstrantům".

Novinářům, kteří budou o událostech informovat, má být rozdáno 800 bezpečnostních kazajek. Summitu se má účastnit 23 000 delegátů a politiků.

Do Prahy se už nastěhovalo mnoho desítek britských demonstrantů a očekává se, že během nadcházejících čtrnácti dnů přicestují další stovky.

Při nedávných demonstracích v Británii a ve Spojených státech byla policie kritizována, že podcenila vynalézavost a odhodlanost demonstrantů a že nepochopila těsně organizované skupinky, které jsou podezřívány z organizování násilí.

Většina pozornosti policie se soustřeďuje na koalici českých ekologických skupin, organizací hájících lidská práva a anarchistických asociací, která se jmenuje Inpeg, Iniciativa proti ekonomické globalizaci, která plánuje svou vrcholnou schůzku v době zasedání MMF a Světového fondu. Avšak Inpeg charakterizuje policejní plány jako "hysterické" a zdůrazňuje, že připravuje "nenásilné aktivistické cvičení".

S rostoucími obavami sleduje také policie četné internetové stránky, které vznikly v posledních týdnech a které naléhají na demonstranty aby se vydali do Prahy. Jedna stránka jménem DestroyIMF, Zničte MMF, požaduje, aby se všichni účastnili S26 - což je zkratka celé akce. "Pocestujeme do Prahy a proměníme tamější zářijový summit MMF ve druhé Seattle. Tato vrcholná schůzka MMF bude ochraňována českou policií operacemi, které bude řídit FBI. Úkolem dělnického hnutí je zlikvidovat tuto vrcholnou schůzku největší demonstrací, jakou Evropa kdy viděla."

Stránka dodává: "Nechceme jen narušit jejich vrcholné schůzky - chceme zlikvidovat systém, založený na zisku, který dovoluje institucím, jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond a Světová organizace pro obchod vládnout světu i bývalým stalinistickým zemím. Chceme ukončit zadluženost, chudobu a kapitalistické vykořisťování. Tento server je portálem pro protesty." Tyto stránky také obsahují užitečné věty v češtině jako "Ty fašistické prase!" a "Kde je nejbližší McDonald?"

Policie se také obává, že se demonstranti zaměří na novou jadernou elektrárnu v Temelíně, která má být přibližně v době konference uvedena do provozu.

Válka ohledně počtu kosovských mrtvých

1.

Zatímco jistě existovalo mnoho zmatku a šířilo se během kosovského konfliktu mnoho nepodložených a přehnaných dohadů, obviňovat Vysoké komisařství pro uprchlíky OSN a mě konkrétně z toho, že jsme zmanipulovali fakta, je absolutně nesprávné.

Na kosovsko-makedonské hranici neměli obyčejně reportéři okamžitě přístup k novým příchozím uprchlíkům v Blače. Vysoké komisařství pro uprchlíky OSN tedy komunikovalo zprávy od uprchlíků desítkám novinářů, shromážděních na místě policejní kontroly asi 250 metrů od hranice. A vždycky jsme to dělali s tím, že jsme zdůrazňovali, že Vysoké komisařství nemá možnost si tyto informace nezávisle ověřit.

Co se týče vesnic kolem Lipljanu, podobné zprávy, které nám sdělilo několik uprchlíků, posléze opakovaly desítky dalších svědků, kteří byli interviewováni Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a sdělovacími prostředky.

Audrey Gillianová cituje ve svém článku tuto Organizaci jako spolehlivý zdroj. Doporučuji tedy jí i čtenářům, aby si prostudovali následnou zprávu této organizace (www.osce.org), která popisuje "brutální vyhánění a zabíjení" uprostřed dubna 1999 ve skupině vesnic kolem města Lipljan. Zprávy, které shromáždilo OSCE, jsou velmi obdobné jako zprávy od příchozích uprchlíků, které Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky sdělovalo reportérům na hranicích Téměř 40 lidí posléze sdělilo OSCE, že v těchto třech vesnicích bylo 15. - 18. dubna 1999 usmrceno mezi 79 a 200 osobami. OSCE také cituje uprchlíky, kteří svědčili o tom, že další vraždy "a mnoho případů sexuálního násilí" byly spáchány v dalších vesnicích kolem Lipljanu až do cca 20. dubna.

OSCE nakonec obdrželo celkem 39 svědectví, 35 z nichž bylo od přímých svědků událostí nebo od obětí. Ti popisovali události ve Slovinje ve dnech 15. - 16. dubna v hrůzných podrobnostech. OSCE dospělo k závěru, že počet 33 mrtvých "je silně pravděpodobný". Kromě toho, 2. května 1999 zveřejnila agentura Associated Press vlastní zprávu od vlastních očitých svědků mezi uprchlíky, v tom smyslu, že 15. dubna ve Slovinje přišlo o život 32 osob. A Guardian sám otiskl článek o vraždách v Slovinje dne 25. června 1999, když informoval o zatčení muže britskou vojenskou policií, který je podezříván z "účasti na masakru 46 etnických Albánců ve Slovinje".

Gillianová nyní ve svém článku vytváří dojem, jako by Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky schválně pro své účely svědectví uprchlíků zveličovalo. To je nespravedlivé a nezakládá se to na pravdě. Vysoké komisařství pro uprchlíky OSN je hrdo na svou nezávislost a nestrannost. Desítky let zkušeností práce s uprchlíky nás naučily, že uprchlíci většinou říkají strašlivou pravdu.

Ron Redmond, Vysoké komisařství pro uprchlíky, Ženeva

2.

Když zveřejnil v listopadu 1999 mezinárodní trestní tribunál svou částečnou zprávu o exhumacích, nebyly poskytnuty žádné informace o etnické příslušnosti mrtvých ani o způsobu smrti. Přesto však víme, že někteří mrtví byli Srbové a hlavní prokurátorka Carla Del Ponte přiznala, že mezi pachateli byli i příslušníci Kosovské osvobozenecké armády. Také jsme se dověděli od soudních znalců, kteří vyšetřovali Istok, že mnoho exhumovaných mrtvol obsahovalo šrapnely z bomb NATO.

Carol Turnerová, Výbor pro mír na Balkáně

3.

Mohli by nám ti, kteří kritizují užití síly, navrhnout nějaký jiný způsob, který by ukončil násilí? Ráda bych to slyšela. "Nenásilné" užívání sankcí proti Iráku stálo lidi větší počet životů než bombardování NATO. I když, ano, vojenská intervence měla být provedena jiným způsobem.

Dnes existují ale důležitější otázky: Proč nemůže mezinárodní společenství investovat totéž finanční a politické úsilí, jaké vyvinulo pro vojenskou intervenci, pro vytvoření stabilního míru. Dostávají-li státní úředníci slušný plat, zabraňuje to korupci. Demokracii vytváří budování institucí, nikoliv předčasné volby. A kromě toho, zamlžování otázky budoucího statutu Kosova živí extremisty na obou stranách kteří dál využívají teroru k vytváření fakt v dané oblasti. A nakonec: jak může dojít ke smíření bez ukončení beztrestnosti a zatčení osob, které se nejvíc provinily?

dr. Lynne Jonesová, Cambridge

Jak by to asi vypadalo v Československu s internetem, kdyby dosud existoval komunismus

Čína ostře zasahuje proti internetu - je to šiřitel demokracie

Čínská vláda se snad nemusela obávat internetových stránek Fóra nové kultury, které tento měsíc zlikvidovala státní bezpečnost pro jeho "reakční obsah". Fórum nové kultury, vytvořené v provincii Shandong, argumentovalo mírně, že by se měla čínská politická debata posunout k novému pozitivnímu konsensu. Zdůrazňovalo, že je důležitý dialog, nikoliv konfrontace.

Za čtyři měsíce zaznamenaly tyto stránky pouze 2200 přístupů - těžko to byla zrovna revoluce. Ale z hlediska Pekingu jsou i takovéto internetové stránky nebezpečné.

Forum Nové kultury umístilo své stránky v dubnu 2000 na čínském novinářském magazínu www.163.net. Když proti němu zasáhli cenzoři, přeregistrovalo se na Million Internet Company (www.byone.com.cn). Shandongská skupina spravovala tyto stránky z internetových kaváren, aby nemohla být chycena.

Stránky byly nyní přesunuty z Číny na americký server Human Rights in China (Lidská práva v Číně) (www.hrichina.org).

Huang Qi, autor jiných "podvratných" stránek, měl menší štěstí než autoři výše zmíněného fóra. V červnu byl zatčen poté, co jeho stránky pro nezvěstné osoby zahájily diskusi o demokracii a lidských právech. I jeho stránky jsou nyní (v čínštině) na serveru HRIC.

Peking teď internet vůbec nepodceňuje. Několik dní po likvidaci stránek Nového fóra varoval Lidový deník, list Čínské komunistické strany, šedesát milionů čínských komunistů, aby brali internet vážn. Lidový deník charakterizoval celosvětovou internetovou revoluci jako "velkou, rychlou a extenzivní" - jsou to přídavná jména, která byla kdysi používána k charakteristice čínského Velkého skoku vpřed (v letech 1958 - 60). Možnosti, které poskytuje internet řízení sdělovacích prostředků a propagandě jsou "novým jevem" (tak charakterizoval čínský oficiální tisk tzv. "kulturní revoluci" v letech 1966 - 76).

Jádro argumentu bylo téměř vojenské. Internet, psaly tyto noviny se stal každodenní arénou pro boj mezi "správnou propagandou" vlády a "reakčním, pověrečným a pornografickým" obsahem, který zveřejňují nepřátelé Číny.

Stranické orgány po celé Číně budou muset vytvořit úderné jednotky bojovníků proti internetu, kteří rozumějí politice a ovlivňování zpravodajství, dobře umějí cizí jazyky a jsou schopni "bojovat s nepřítelem doma i v zahraničí".

Čínské úřady zcela zjevně sdílejí názor Billa Clintona, že internet přinese do Číny demokracii. Proto se jí snaží zakázat.

Je internet skutečně v Číně tak mocným nástrojem a je ho možno politicky využívat jednou či druhou stranou? Dosud to není jasné. Podle nejnovějších informací bylo v Číně letos 16,9 milionů uživatelů internetu - asi tentýž počet jako v Jižní Koreji, která má dvacetkrát méně obyvatel než Čína.

Důležité je ale sledovat rychlost růstu počtu uživatelů, který vypočítává čínské Network Information Center pro první pololetí letošního roku na přibližně 90 procent. Je možné, že tato vysoká míra nebude pokračovat: připojení je v Číně drahé stejně jako je nákladná koupě počítače. Ale na druhé straně by bylo chybou budoucí vliv internetu v Číně podceňovat. Sdělovací prostředky věnují značnou pozornost zpravodajství z internetu a pro rychle rostoucí čínské městské střední vrstvy je přístup k internetu symbolem jejich bohatství.

Nejnovější vládní zásahy proti internetu jsou zaměřeny nejen proti pornografii a falešné reklamě (zejména v oblasti lékařství), ale i proti politické nekonformnosti. Čínská vláda se snaží také zakázat šíření neschváleného zpravodajství, z domova i ze zahraničí. Všichni poskytovatelé internetových služeb musejí nyní získat z ministerstva informací cenzurní schválení, než zprávu pustí na internet.

V důsledku těchto vládních zásahů dojde zřejmě k posunu čínských internetových stránek od zpravodajství směrem k zábavě, spotřebitelským záležitostem a k elektronickému nakupování. Některé stránky, věnující se životnímu stylu, hovoří o sexu tak otevřeně, že by z toho staré stranické aparátčíky jistě ranila mrtvice, kdyby věděli, jak zacházet s myší. Server gaogenxie.com (vysoké podpatky), který se zaměřuje na "moderní čínskou ženu" , má stránku věnovanou otázkám a odpovědím k sexuální problematice, kde se hovoří o všem.

Trpí Německo stejnými předsudky vůči cizincům jako Čechy?

Jak odstranit německý rasismus:

Německo potřebuje víc cizinců

Někdy koncem července letošního roku jsme si v ČR udělali pěší výlet do Koněpruských jeskyní. Odjeli jsme vlakem z Prahy do Berouna a tam jsme se podle mapy a zelené značky v horkém letním dni vydali na několikakilometrovou cestu do Koněprus. Trasa byla značena trestuhodně špatně a asi po hodině bylo zřejmé, že jsme se ztratili. Na nedalekém poli obracel v parném poledni seno asi pětasedmdesátiletý muž. Šel jsem se ho zeptat, jak dál. "Už jste za poslední hodinu asi čtvrtí: ta cesta je skutečně špatně značená. Musíte jít tudy a pak tudy." Poděkoval jsem mu a v dobrém jsme se rozešli. Na rozloučenou řekl ten muž něco docela nečekaného: "Tak vidíte, jak se my Češi vzájemně dobře dohovoříme. To s tamtěmi, z té Evropské unie," řekl s obavami, "to bude daleko horší."

Je obava z neznámých a nebezpečných "cizinců" v České republice stejně silná jako ve východním Německu? Posuďte tento článek Imre Karacse, který vyšel v deníku Independent dne 23. srpna. (JČ)

V dnešní době, kdy násilí pravicových extremistů je v palcových titulcích německého tisku téměř každý den, projevují Němci tendenci panikařit a obviňovat všechny jiné, jen ne sebe samotné. Nepřímo jsou cizinci obviňováni za to, že se stávají terčem násilí. Jak často vysvětlují starostové východoněmeckých maloměst, kdykoliv je u nich zmlácen někdo, kdo má tmavou kůži: oběť si o to prostě říkala.

Je to samozřejmě extrémní verze nedávných událostí v Německu, ale zděšená německá liberální většina projevuje tendenci vůči konsensu, který považuje cizince za agenty provokatéry. Veřejnost je přesvědčena, že je v Německu přistěhovalců příliš mnoho. Jakmile je dosažena kritická hranice, rozkládají se společenské konvence a vzniká spirála násilí.

Z této diagnózy není obtížné dojít k závěru, že Němci, zejména s nacismem sympatizujících 10 až 30 procent obyvatelstva (podle toho, kdo počítá a jak) musejí být uchráněni před dalším stykem s cizinci. Když extremisté začátkem devadesátých let zapalovali domovy žadatelů o asyl, politikové reagovali drakonickými zákony, které měly odradit uprchlíky od příchodu do Německa a začali deportovat ty, kteří už přišli.

Z hlediska zákonodárců je nový azylový režim nesmírně úspěšný. Přistěhovalectví nestoupá - jen se o něm víc mluví. A přesto nyní extrémisté znovu zapalují příbytky žadatelů o azyl. A někteří politikové argumentují, že je opět načase zvednout zvedací mosty Pevnosti Německo.

Tento argument je falešný. Německo potřebuje víc cizinců, ne méně, když už pro nic jiného, tak proto, aby se tím vyléčil strach Němců z neznámého. Teze, že domorodci začínají rebelovat, když jsou zahlceni příchodem cizích hord, se nijak neodráží ve statistikách: k  nejhoršímu neonacistickému násilí proti cizincům dochází právě tam, kde žije nejmenší počet cizinců. Na vrcholu hitparády pravicového násilí je východní země Sasko-Anhalt. Cizinci tam čítají pouhých 1,7 procent obyvatelstva. Existuje tam ale dvakrát větší pravděpodobnost, že vás tam zmlátí, promluvíte-li jiným než místním přízvukem nebo máte-li kudrnaté vlasy, než v Hamburku, což je překypující směsice nejrůznějších národností. V Sasku-Anhaltu se lehce dostala neonacistická strana Německý lidový svaz před dvěma lety do regionálního parlamentu s třinácti procenty občanské podpory (i když i v Hamburku téměř dosáhla 5 procent, potřebných na to, aby se dostala do paramentu).

Nejčastěji dochází k pravicovému násilí v pěti regionech bývalého východního Německa, kde počet cizinců celkem nepřesahuje 2,3 procenta. Nejmenší množství rasového násilí se vyskytuje v Sársku na hranicích Francie, což je nešťastný region se smutnou historií a s vysokou nezaměstnaností. V Saarsku žije 8,2 procent cizinců, což je těsně pod celostátním průměrem, a ke xenofobnímu násilí tam skoro vůbec nedochází.

Navzdory velkým hospodářským potížím a zdokumentované tradici vášnivého německého vlastenectví má Sársko něco, co země, kde dochází k největšímu množství násilí proti cizincům, nemají. Je to region, kde Němci žijí už po staletí v symbióze s cizinci, v tomto případě s Francouzi, a dospěli k názoru, že to není úplně špatná zkušenost.

Ostatní části Německa, homogenizované Hitlerem, se tohleto teprve musí začít učit. Gastarbeitři z jihovýchodní Evropy a z Turecka začali přicházet od šedesátých let; nechtění přistěhovalci ze vzdálených koutů světa přišli v osmdesátých a v devadesátých letech. V západním Německu je tedy už léta pravděpodobnější, že tam uvidíte na ulicích lidi s černou kůží. V Duesseldorfu nikoho nepřekvapí člověk s tmavou kůží. V Lipsku něco takového dokáže zastavit veškerou dopravu.

Lidé ve východním Německu, kteří byli hermeticky uzavřeni ve svém komunistickém ráji, nebyli vystaveni způsobům cizinců. Nepočítáme-li sovětské vojáky, kteří málokdy chodívali ven z kasáren, východní Němci se nanejvýš setkávali na plážích o dovolené s Maďary či s Bulhary. I deset let po pádu berlínské zdi je povědomí východního Němce o vnějším světě - a tedy jeho snášenlivost vůči cizincům - naprosto zoufale minimální.

Starosta, který tvrdí, že černoch měl předem vědět, že přece nemůže chodit na ulici po setmění, má vlastně pravdu. Ve východním Německu ani nemusíte být černoch a vyvoláte zápornou reakci. V kempech v Meklenbursku na pobaltském pobřeží například zaútočil na "západoněmecké" turisty místní dav baseballovými pálkami. Ve Frankfurtu nad Odrou na hranici s Polskem se stalo všech 22 zahraničních vědců, kteří tam pracují ve výzkumu, financované Evropskou unií, terčem rasistických útoků na ulici. Oběti jsou většinou běloši a pocházejí z kulturně hrozivých zemí jako je Velká Británie či Španělsko.

Míru primitivismu brilantně shrnul kreslený vtip, který nedávno vyšel v listě Berliner Zeitung, v deníku, který zná své východní čtenáře lépe než mnozí. Na obrázku je německý kancléř Gerhard Schroeder a jeho poradce, jak zmateně studují mapu někde na pokraji silnice na cestě východní částí Německa. Za keřem se schovávají dva skinheadi s vytetovanými hákovými kříži. "Hele," povídá jeden skinhead druhému, "negři."

Tihle lidé potřebují pomoc. Potřebují naočkovat proti xeonofobii stejným způsobem, jako se to stalo v minulých desetiletích s jinými národy. A jak? Pošlete tam spousty cizinců, aby se na ně ti lidi museli dívat a aby s nimi museli koexistovat.

Samozřejmě, vyžadovalo by to obrovskou odvahu od každého politika, postavit se před německou veřejnost a zastávat se zvýšení imigrace. Nyní je v Německu přistěhovalectví znovu aktuální, vláda a průmysl se snaží vyřešit nedostatek počítačových expertů. Pouhá Schroederova nabídka, že posytne možnost práce v Německu 20 000 odborníků z Indie a z jiných zemí, ho dostala do značných politických problémů. V západní zemi Severní Porýní-Vestfálsko šli křesťanští demokraté do voleb - a prohráli je - z atraktivním heslem "Kinder statt Inder" (Děti a ne Indy.)

Ale jiná alternativa neexistuje. Počet obyvatel v Německu klesá: brzo nebude dostatečné množství Němců na to, aby se jim mohly vyplácet ony vysoké důchody, na které jsou zvyklí. Nikdy nebude lepší chvíle jak zlikvidovat kořeny rasismu otevřením Německa světu, jak Schroeder často slibuje. Schroederova vláda musí začít pracovat na dlouho očekávaném imigračním zákoně, musí učinit víc, aby byli cizinci integrováni do německé společnosti a vysvětlit konečně Němcům, že nejsou v Evropě jakousi etnickou skupinou v obklíčení. Nechť se proboha už doví, že jsou stejní jako všichni ostatní. Pane Schroedere, strhněte tu zeď!

ČNTS: Není na co reagovat

Opravuji článek Michala Donatha