pondělí 28. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Rozhovor s členkou Rady České televize:
  • Jana Dědečková: Langer mi řekl, že škodím straně (Tomáš Pecina) Televize Nova z právního hlediska:
  • Jak je to se sporem CET 21-ČNTS (Tomáš Pecina) Odpověď na anketu MFD:
  • K svému desátému výročí by MFD měla zaplatit státu zisk ze své kontroverzní privatizace (Jan Čulík) Televize před radikálními změnami: BBC bude čelit digitální revoluci vytvořením tematických televizních okruhů
  • Ředitel BBC: Máme-li přežít, musíme vyrábět vysoce kvalitní pořady Jací jsou Američané:
  • Nenávistné maily z USA do Guardianu: Co si nás dovolujete kritizovat
  • Amerika: Demokracie nebo nadvláda firem? (Chapel Hill News)
  • Kritika z Guardianu byla přehnaná (Kostas Zgafas)
  • Američané jsou pozitivní (Luboš Motl)
  • Srovnával jsem zážitky ze SSSR jen s předvolební atmosférou v USA (Miroslav Stýblo)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Poezie pro cestující. Proč nevystavit v pražském metru tyto verše?

    Takový smutný den, kolik jich bývá v roce,
    točí se pod mraky s talíři holíren.
    Už brzo odjedu daleko na vánoce
    dotknout se radosti a okřát domovem.

    Dostal jsem dopis dnes, můj přítel ještě žije,
    můj přítel, bratr můj, co je mi podoben.
    Ach moci říci: dost, vždyť cosi smutnější je
    než družná samota, než tento smutný den.

    Ty nevíš, co to je? Chodí to kolem vody,
    voda to ráda má a dává tomu krev
    nu ano, deštíček, jenž sprchne na náhody,
    na vlasy, na rty žen, na lásku, na rakev.

    (Jiří Orten)

  • Odvolat Chmelíčka a dělat konkurs na nového ředitele ČT? Dnešní Britské listy přinášejí rozhovor s Janou Dědečkovou z Rady České televize, z něhož, jak se zdá vyplývá, že nynější ředitel ČT Dušan Chmelíček projevuje dosti podstatné nedostatky. Zcela zjevně je např. bez dalších možných změn pod vedením Bohumila Klepetka zakonzervován dnešní hrubě neuspokojivý stav v redakci zpravodajství České televize. Možná, že čeští televizní pracovníci dosud nepociťují tak intenzivně tlak nové televizní digitální éry, jako jejich kolegové na Západě (viz v tomto vydání BL blok o tom, jak plánuje BBC čelit hrozbě digitální konkurence) je však jasné, že i je tento tlak relativně brzo postihne. Stejně jak si to uvědomila BBC, v chaosu stovek televizních stanic, které nabízí digitální vysílání, kdy je pravděpodobné, že Česká televize se octne se svými dvěma okruhy třeba někde na kanálu 132 a 133, je jedinou možností, jak v novém světě přežít, čelit konkurenci vysoce kvalitním, autoritativním vysíláním, které je známo výraznou, charakteristickou značkou. (České hospodářství potřebuje, stejně jako hospodářství ostatních evropských zemí, aby země přešla co nejdříve k digitální televizi, umožňující vznik interaktivních podnikatelských služeb prostřednictvím televizního přijímače a sblížení televizního vysílání a internetu.) Jinými slovy, možná má Česká televize už čas jen několik málo let, aby se vypracovala v takovouto skutečně efektivní organizaci, schopnou čelit nadcházejícímu obrovskému tlaku mezinárodních médií v digitální vysílací aréně. Alternativa je jasná: buď si vytvoří ČT skutečnou značku svou kvalitou, anebo nepřežije a její zaměstnanci do několika let přijdou o práci. - Je však Dušan Chmelíček skutečně oním mužem s dokonalou, inteligentní a pevnou vizí, který dokáže provést ČT nadcházejícím nebezpečným obdobím? Jeho práce v ČT za posledních sedm měsíců je nevýrazná a nepřesvědčivá. Je to člověk, který říká každou chvíli na veřejnosti něco jiného. Je však rozumné ho nyní odvolat, protože neplní svůj projekt, jak na to poukazuje Jana Dědečková? Jsem v této věci v rozpacích. Na jedné straně je dost jasné, že Chmelíček není oním vynikajícím manažerem s pevnou vizí, jakého by bylo v ČT potřeba (zřejmě ho tahají za drátky v ČT různé vlivy) - na druhé straně je Rada České televize celkově tak špatné kvality (politikové ji tak najmenovali úmyslně), že si nedovedu představit, že by dokázala uspořádat inteligentním způsobem profesionální a neúplatný konkurs na nového ředitele, s veřejným slyšením, tak jak to například doporučoval v tomto článku Tomáš Pecina. V tom smyslu má asi pravdu Milan Šmíd, že odvolávání ředitele ČT by bylo zbytečně destabilizujícím faktorem, vzhledem k tomu, že tato Rada ČT není vstavu nalézt ředitele dobrého. Problém je, že ČT se tak dostává do nezáviděníhodné stáze - v době, kdy to pro ni může znamenat začátek konce. (JČ)

    Poznámka TP: To je ale poněkud nihilistický pohled. Zákon stanoví řediteli šestileté funkční období a každá výměna v mezidobí bude instituci paralyzovat - to je jasné. Otázkou tedy je, zda je méně škodlivá paralýza spojená s novou volbou, anebo to, co Jan Čulík eufemisticky nazývá stází.

    D. Chmelíček je nestandardní osobností v tom, že byl na počátku své kariéry - odhlédneme-li od jednoho nepovedeného vystoupení v pořadu "21" - mnohem lepší, než jak se jeví po půl roce. Pravděpodobnost, že nyní dojde k zázračnému obratu a že se ředitel minimálně začne učit z vlastních chyb, se tedy, jak se obávám, blíží nule.

    Ani já neočekávám, že by k odvolání došlo už na úterním zasedání, ale jsem přesvědčen, že jakýkoli výsledek od 1:8 po 5:4 (k odvolání je třeba šesti hlasů) rozkladné procesy uvnitř televize urychlí, protože ředitel si své vítězství vysvětlí podle mocenského klíče jako slabost Rady a nebude považovat za nutné akceptovat její věcnou kritiku.

    Rovněž nemohu souhlasit s názorem, že současná Rada ČT nedokáže vybrat dobrého generálního ředitele. Samozřejmě, mnoho osobností, kterých si vážím a které by zřejmě dokázaly funkci s úspěchem zastávat, bude mít velké osobní problémy, aby svou kandidaturu předložily před "osobnosti" formátu Mareše, Kratochvíla nebo Mikše, nicméně svět je velmi nedokonalé místo a člověk občas musí dokázat obhájit své myšlenky i před lidmi, kterých si nemá důvod vážit. --- Současná "kávová" Rada, která televizi naprosto nerozumí, má zase tu výhodu, že řediteli do jeho práce - pokud nedojde k excesům - nebude moc mluvit.

  • Česká televize a agentura Donath-Burston-Marsteller uvádějí: Ekonomický týdeník. Dočkáme se na veřejnoprávní obrazovce zakrátko takového nebo podobného titulku? Není to vyloučeno. Tým ekonomického zpravodajství České televize v minulém týdnu posílil Přemysl Čech, jehož kariéra se v několika posledních letech ubírala po druhém, nenovinářském břehu masmediální profese; podle zpráv z ČT se s ním počítá dokonce pro funkci vedoucího ekonomické rubriky. Bohumil Klepetko nebyl prvním, kdo se v Čechově případě spálil: v listopadu 1998 otiskl Reflex článek tohoto autora, nepříliš důvtipným způsobem obhajující společnost TVX Bohemia důlní, načež se zjistilo, že autor je shodou okolností pracovníkem PR agentury zastupující zmíněnou těžební společnost. V Kašperských Horách se zlato netěží, ale bylo to o fous - těžko soudit, jak by to dopadlo, kdyby příslušná lobby měla svého zástupce i v pozici šéfa ekonomického vysílání veřejnoprávní televize, jak tomu bude nyní. "Každý jsme se přece někdy s někým stýkal," hájí v Mladé frontě Dnes své nekompetentní rozhodnutí šéfredaktor Klepetko. (TP)

  • Činnost ODS by měla být pozastavena? Časopis Faktum míní, že se ODS v kauze uvedení falešných jmen sponzorů, respektive rozepsání darů na více dárců dopustila porušení několika zákonů, v důsledku čehož by ji měla být podle zákona č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách Nejvyšším soudem pozastavena činnost.

  • Prodat Primu zahraničnímu mediálnímu magnátovi? V páteční MFD argumentuje Jiří Leschtina, že by bylo nejrozumnější prodat televizi Prima zahraničnímu mediálnímu magnátovi, jako je Rupert Murdoch, prostě tomu, kdo dá nejvíc. Leschtina poukazuje na to, že ve srovnání s tím, co produkují trapné české komerční televizní stanice, je zpravodajství velkých zahraničních televizních stanic profesionální a vyvážené - takovou stanici, vlastněnou ze zahraničí by prý domácí politikové nemohli ovlivňovat. - Je pravda, že už v lednu 1997 navrhovaly Britské listy (viz též v knize ...jak Češi myslí, Chomutov 1999, str. 210-211), aby bylo zpravodajství na televizi Nova předáno jinému, nezávislému broadcasterovi, třeba agentuře Reuters - nechť si Železný vysílá na Nově své zábavné pořady a tím vydělává, ale nechť se v 19.30 přepne tato televize na jinou firmu, která bude půl nebo tři čtvrtě hodiny vysílat seriózní zpravodajství, argumentovali jsme. Situace je však složitější, než co navrhuje Leschtina. Zrovna mediální impérium Ruperta Murdocha nemá v zahraničí příliš dobrou pověst: Murdoch se např. podřizuje čínským komunistickým úřadům a cenzuruje kritické zprávy o Číně dokonce i v deníku Times, který vlastní, , v obavě, aby Čína nezrušila jeho satelitní vysílání do této země. Z týdeníku Sunday Times Murdoch odstranil velmi dobrého šéfredaktora Andrewa Neila, protože kritizoval malajského diktátora Mahathira Mohammeda, a to ohrožovalo Murdochovy obchody v té zemi. Svoboda je nedělitelná a víte-li o těchto případech, neustále při čtení Timesů nebo sledování zpravodajství BSkyB uvažujete o to, co vám Murdoch z komerčních důvodů zase utajuje. To, že se zdá být zpravodajství Murdochovy BSkyB, vysílané z Británie, velmi korektní, není důsledkem Murdochovy blahovůle, ale velmi přísné regulace britskou radou pro televizní vysílání. Není naprosto zaručeno, že kdyby mediální magnát Murdochova typu začal provozovat televizi v ČR, že by šéfové jeho místní stanice nepropadli v důsledku chabé regulace v České republice a nátlaku politiků a nepevné politické kultury stejným nešvarům jako dnešní majitelé Novy a Primy.

  • Karel Březina jako recidiva Jana Jiráka? Na úvodní stránce vládního serveru (www.vlada.cz) se objevil text, který jakoby byl z oka vypadl někdejší, Britskými listy kritizované stránce Rady České televize z pera J. Jiráka. Úděsná grafická podoba si zde podává ruku s banalitou Březinova textu. Je-li cílem nejmladšího ministra prezentovat se veřejnosti znovu a znovu jako neschopný kariérista, nelze než poblahopřát mu k úspěchu... (TP)

  • Je správce vládního serveru barvoslepý? Charakteristicky nevydařená je i stránka systému ISAP, skládající se z jakési obrovské klikací mapy, jejíž odkazy vesměs vedou na neimplementované funkce (popř. vůbec nikam). Celkově se zdá, že vládní server je pravým opakem serveru poslanecké sněmovny, který Britské listy nedávno chválily, a bude-li kdy vyhlášena soutěž o nejšerednější místo na českém Internetu (cosi podobného, tuším, kdysi organizoval Svět namodro), Šloufův a Březinův tým rozhodně nebude např. s tímto výtvorem bez šance. (TP)

  • Alois Konopický. V pátečním vydání kritizoval Ivan Sosna MFD, že ve čtvrtek dala větší prostor informaci o nemoci Waldemara Matušky než zprávě o úmrtí významného českého vojáka ze západní fronty Aloise Konopického.Jak jsme však už poznamenali v aktualizaci předchozího vydání Britských listů, v pátek přinesla MFD delší článek o Aloisu Konopickém.

  • Chci se zastat Waldemara Matušky. Konstatuje Petr Jánský:

    Hrubě se mi nelíbil příspěvek pana Sosny, který se pozastavil nad tím, že plukovníkovi v.v. Konopickému bylo v tisku věnováno jen 11 řádek, zatímco Matuškovi 15. Při té příležitosti pocítil pan Sosna potřebu si do nemocného Matušky kopnout.

    Nikdo neupírá plukovníkovi Konopickému jeho zásluhy. Dát Matušku a Konopického do jednoho pytle a porovnávat jejich hrdinství je však stejně pošetilé jako porovnávat výkony obou pánů ve zpěvu. Pan Sosna se bude muset smířit s tím, že zpěvák populárních písní je mezi lidmi známější a tudíž pro tisk zajímavější než vrchní mechanik letectva. Matuška je jednou z našich největších zpěváckých hvězd. Pokud se panu Sosnovi zdá obstarožní, bude to tím, že stárne tak, jako všichni ostatní. Ve slušné společnosti se stárnoucím umělcům dostává úcty. Ne tak u pana Sosny. Přeju Waldemarovi brzké uzdravení.

  • Asi dvacet lidí se přišlo najíst k soše svatého Václava v Praze, kde včera od 12 anarchisté rozdávali potřebným chleba s pomazánkou a zeleninový salát. Ačkoli akce měla trvat až do 15:00, příchozí stačili nabízenou stravu sníst za hodinu. Anarchisté touto akcí navázali na páteční a sobotní hladovku, jíž se snažili vyjádřit před zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze solidaritu s chudými lidmi, kteří nemají peníze na jídlo.

  • Pouze 40 procent obyvatel České republiky může svou váhu označit za normální, přibližně stejné množství osob trpí mírnou obezitou. Dalších 13 procent lidí se řadí do skupiny otylých. Ve stavu otylosti, která ohrožuje život, je půl procenta občanů, naopak podváhu mají tři procenta lidí. Vyplývá to z  průzkumu agentury GfK.

  • Úřad vlády podezírá redaktory deníku Mladá fronta Dnes, že připravili "operaci Olovo", jejímž cílem bylo údajně zdiskreditovat Petru Buzkovou. V sobotu poskytlo vedení ČSSD novinářům kopii trestního oznámení v této věci. Úřad vlády v něm mimo jiné vyslovuje podezření, že redaktoři MfD Jiří Kubík a Sabina Slonková nechali dokument, který měl zdiskreditovat Buzkovou, nahrát do počítače pracovníka Úřadu vlády. Jiří Kubík považuje toto obvinění za absurdní. - Miloš Zeman by měl vysvětlit, jak podle něho redaktoři MFD dokument na vládní počítač dostali.

  • ...jak Češi jednají: "Čulík hledá odpovědi na problematické otázky". Relativně velmi pozitivní recenze druhého knižního výboru z Britských listů vyšla v ČTK na adrese http://www.ceskenoviny.cz/CN/view-id.html?id=20000822E01821&tbl=zpravy

  • Duální záhada. Mohl by Britským listům někdo kompetentní z ČT vysvělit, proč dvanáctidílný německý seriál Hitlerovi muži začal být od sedmého dílu vysílán bez duálního zvuku? Před časem se v BL vyjádřil J. Rubeš, že jde o ochranu autorských práv, ale minimálně tento případ do oné kategorie zjevně nespadá. Opravdu si začínám připadat jako utlačovaná menšina: místo, aby televize vzdělání podporovala, svým přístupem k duálnímu vysílání se hlásí ke kultu ignorance. (TP.)

  • Nové vydání Šmídovy Louče z 22. 8. je dočasně na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/louc.html. (Předchozí vydání jsou zdezde; server na pražské fakultě sociálních věd je mimo provoz a bude asi týden nefunkční, proto Louč dočasně umísťujeme na Glasgow University.)

  • Literární noviny tisknou jen články, které se shodují s názorem šéfredaktora. V červenci zrušil šéfredaktor Jakub Patočka Čulíkův sloupek Týden ve světě za to, že Čulík zpochybnil nezávislost Jaromíra Štětiny a poukázal na jeho novinářský aktivismus, stejně jako na podivné postavení novinářsko-humanitární organizace, Člověk v tísni, převážnou většinou financované státem (viz výroční zpráva z r. 1997), která sídlí ze záhadných důvodů ve veřejnoprávní České televizi a jejíž aktivisté občas vystupují na obrazovce ČT jako "nezávislí" novináři. Patočka se s organizací Člověk v tísni přátelí a těsně s jejími členy spolupracuje. Literární noviny zveřejnily pak čtyři kritické příspěvky na Čulíkovu adresu (emocionální Štětinova obrana "angažovaného objektivního žurnalismu" byla reakcí na Čulíkovy nezveřejněné argumenty) a odmítly poskytnout obdobný prostor pro Čulíkovu argumentaci, neboť takovým názorům je možno dát jen malé místo v rubrice Reakce čtenářů: Čulikova odpověď na Štětinův článek "není kvalitní", argumentoval Patočka. Čulíkův v Literárkách nezveřejněný nekvalitní článek "Být ´angažovaný objektivní novinář´ je nesmysl" si můžete přečíst zde.

  • 1. Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? (Článek není v časopise Týden už k dispozici, k dispozici je však v Britských listech na adrese http://www.britskelisty.cz/0006/20000627b.html#01) - 2. Byl zveřejněn finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - je podle zákona o přístupu k  informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Jana Dědečková: Langer mi řekl, že škodím straně

    Rozhovor s členkou Rady České televize

    Tomáš Pecina

  • Paní Dědečková, Rada ČT, jejíž jste členkou, je často srovnávána se svou předchůdkyní. V médích jste několikrát zopakovala, že jste k veřejnosti mnohem otevřenější. Nicméně Jirákova Rada odpověděla na podnět Britských listů do týdne, kdežto vám to v jednom případě trvalo přes dva měsíce a další dvě stížnosti už víc než dva měsíce na odpověď čekají.

    Co uděláte pro to, aby se Rada své předchůdkyni aspoň přiblížila a plnila lépe svou zákonnou povinnost?

    Samozřejmě, Rada zde zanedbala svou povinnost. Navrhnu určité směrnice pro služební poštu, tak aby odpovědi byly vyřizovány do 30 dnů.

  • Na druhou stranu, když se na vás se stížností obrátil "občan" Libor Rouček, Rada odpověděla okamžitě...

    Myslím, že v té době bylo stížností k vyřízení málo. Některé dopisy ale také čekají na stanovisko ředitele.

  • Tato Rada rovněž učinila bezprecedentní krok, když na rozdíl od Jirákovy a Kučíkovy Rady zakázala veřejnosti nahlížet do zápisů z jednání. Nový jednací řád tak umožňuje utajit před veřejností celé části jednání, a k tomu skutečně na zasedání 11. července došlo.

    V Britských listech jste přislíbila, že zápis bude odtajněn, ale nestalo se tak - veřejnost tedy nesmí vědět nejen, jak jednáte, ale dokonce ani o čem. To je proti Jirákově Radě další krok zpět...

    Ta chybějící část ze zápisu z 11. 7. je přesně citována v zápisu z 15. 8.

  • Laskavý čtenář tedy uchopí nůžky, vystřihne a dolepí... Je tato praxe udržitelná nebo budete iniciovat takovou změnu jednacího řádu, která zajistí zveřejňování skutečných zápisů?

    Samozřejmě, jednací řád se musí změnit.

  • Jirákova Rada byla kritizována (a odvolána) za to, že dovolila řediteli Puchalskému utajit projekt, vy jste na posledním zasedání odhlasovali, že zpráva o plnění projektu smí být neveřejná, pokud nebude se zveřejněním souhlasit ředitel Chmelíček.

    Při jednání došlo ke sporu. Navrhovala jsem, že zpráva je stejně jako projekt veřejná listina, proto jsem navrhla zveřejnění dokumentu. Byly opačné názory, že dokument je duševním vlastnictvím autora, a členové Rady dali možnost řediteli, aby zprávu zveřejnil. Takhle bohužel probíhá jednání Rady a nemám k tomu co říct.

  • Opět ale nelze argumentovat, že by proti k Jirákově Radě došlo k pokroku...

    Pokrok je v tom, že je zřetelné, jak který člen hlasoval.

  • Pokud nebyl celý bod, včetně hlasování, utajen.

    To se stalo jen jednou.

  • Nicméně může se to stát znovu, protože jednací řád to dovoluje.

    Proto budu iniciovat jeho změnu.

  • Jedním z témat, kterými se Rada nezabývala, ale které je přesto podstatné, je případ Ondřeje Gini. Česká televize ignorovala princip presumpce neviny a rozhodla, že pan Giňa musí z obrazovky. Proč se Rada touto otázkou zatím nezabývala?

    Nikdo tento návrh nevznesl, ale máte pravdu, že bychom se tím zabývat měli sami o sobě. Tento podnět - mezi jinými - proto vznesu na příštím zasedání. Respektovat princip presumpce neviny je pro prestiž veřejnoprávní instituce velmi důležité.

  • Rada by se neměla zabývat personálními otázkami, ale některé z nich mají širší souvislosti a dopad. Konkrétně hovořím o odchodu pana Hodače. Poté, co Jiří Hodač resignoval na svou funkci, vyjádřil se poněkud roztrpčeně, že ředitel Chmelíček je zcela ve vleku neoficiálních struktur v rámci televize nebo i mimo ni.

    Při studiu Chmelíčkova projektu, zejména ve srovnání s jeho mediálním vystupováním, docházím nutně k závěru, že jeho autorský podíl na projektu je - mírně řečeno - malý. Na tom by nebylo nic špatného, každý si může najmout tým odborníků, ale mám pocit, že tento projekt je na panu Chmelíčkovi nezávislý: že tým lidí v ČT zpracoval projekt a vybral si, kterému kandidátovi tento projekt - jako jakési korunní klenoty - svěří a umožní mu tak vyhrát konkurs.

    Indicie pro to jsou poměrně silné (v této souvislosti se hovoří např. o analytikovi Nikolaji Savickém). Je-li tomu tak, do značné míry to při volbě ředitele neguje roli Rady ČT, protože o tom, kdo bude ředitelem, rozhodují ve skutečnosti ti, kteří si vybírají "předkladatele" svého projektu.

    Jsou podle Vás obvinění pana Hodače a tyto spekulace odůvodněné a bude se tím zabývat i Rada?

    Nevím, jestli se Rada bude touto otázkou zvlášť zabývat, ale ať je tvůrcem projektu kdokoli, musíme se zabývat jeho naplňováním - a projekt bohužel naplňován není. Osobně si myslím, že pan Chmelíček nemá ani dostatečný respekt u svých podřízených, aby byl schopen takový projekt splnit.

  • Připouštíte možnost, že projekt byl zpracován nezávisle na konkrétním kandidátovi?

    Ano, vše tomu nasvědčuje. Vyjadřování pana Chmelíčka svědčí o tom, že si projekt dokonce ani neprostudoval.

  • Při vystupování ředitele pro média dochází k řadě diskrepancí, názory se mění ze dne na den: pan Chmelíček např. prohlásil, že místo ředitele zpravodajství může být docela dobře zrušeno - v projektu i ve zprávě o plnění přitom stojí pravý opak. O tři dny později to popřel. Nejasnosti vznikly i ohledně toho, zda nový šéfredaktor publicistiky Martin Mrnka byl nebo nebyl vybrán ve výběrovém řízení. To staví televizi do nepříznivého světla. Bude Rada požadovat vysvětlení?

    Samozřejmě, návrhu na odvolání generálního ředitele musí předcházet dostatečná příprava, a musíme se zabývat i touto otázkou.

  • Patříte k nemnoha členům, kteří se zasazovali o veřejné zasedání Rady. Domníváte se, že by přijetí tohoto návrhu změnilo způsob, jak Rada posuzuje některé otázky?

    Způsob asi ne, ale výrazně by to změnilo pohled na Radu, zvýšilo by to její prestiž, odpadly by spekulace o politických tlacích. Bylo by naprosto jasně vidět, jak který člen rozhoduje.

  • Pan Rejchrt napsal (a v Britských listech ho podpořil i Václav Žák), že neveřejné zasedání je nezbytné pro kvalitu rozhodování. Byla podle Vás některá rozhodnutí kvalitnější proto, že byla učiněna na neveřejném zasedání?

    Ne, v žádném případě. Kdyby bylo jednání veřejné, průběh by byl naprosto jiný. Každý člen by musel být na jednání připraven, musel by problém prostudovat, připravit si argumenty... Zcela by se změnil charakter jednání.

  • Budete svůj názor prosazovat dál?

    Jistě. Každý člen Rady má ovšem jiné důvody, proč to odmítá. Pan Rejchrt řekl, že musí rozvažovat neveřejně, jiné důvody má pan Erben a naprosto jiné pan Kratochvíl - to jsou lidé, kteří všechno vědí nejlíp a veřejnost proto nepotřebují.

    Na jedné straně jim dávám za pravdu, že novináři všechno zkreslí a otočí, ale musíme se navzájem kultivovat i s novináři. Spekulace vznikají právě na základě toho, že novináři nejsou někam vpuštěni.

  • Spekulace mohou být ale živeny i jinak: do médií pronikla např. informace, že po posledním zasedání Rady Vás kontaktoval místopředseda ODS Ivan Langer. Je to pravda? S jakým požadavkem se na Vás obrátil?

    Nebyl to požadavek, spíš se zlobil, že jsem udělala tento krok, a řekl, že to ublíží ODS, protože on má daleko více politických zkušeností, zkušeností s novináři, a že si mohu být jistá, že se to obrátí proti ODS - což se nakonec do jisté míry stalo. Žádný novinář si nepřečetl zápis, ze kterého by mohl lehce konstatovat, že k tomuto zjištění Rada došla už 11. 7., a klidně to dávali do spojitosti s resignací pana Hodače; nejčastěji pokládané otázky byly, jestli jsem to udělala proto, že odešel Jiří Hodač.

  • Ovšem Vy nereprezentujete politickou stranu, ale veřejnost - takže jestli Vaše rozhodnutí ublíží nebo neublíží straně, by mělo být irelevantní...?

    To jistě, ale mělo by to být irelevantní i pro novináře. Je smutné, že v době Internetu si novináři nedokážou zjistit základní fakta.

  • Akceptovala jste kritiku pana Langra?

    Ne, v žádném případě. Řekla jsem mu, že zastupuji veřejnost a absolutně nemohu poškodit ODS tím, že jednám otevřeně.

  • V dubnu jste Britským listům v rozhovoru řekla, že by nový ředitel měl dostat rok času. Teď je ve funkci teprve sedm měsíců a navrhujete jeho odvolání. Kromě toho, že evidentně není naplňován vítězný projekt, co dalšího Vás vede k tomu, že jste přehodnotila svůj názor?

    Sedm měsíců je dost dlouhá doba a změny se už měly projevit i na programu. Program je tři roky naprosto stejný, nekvalitní, nejsou v něm patrné sebemenší změny.

  • V červnu mi ředitel ČT řekl, že se rozbíhá reforma zpravodajství - že dokonce už začala, a že pořad V pravé poledne s novým moderátorem je prvním výsledkem reformy. Za několik dnů nato byl pořad zrušen. Co budete požadovat po tomto, eventuálně novém řediteli v oblasti reformy zpravodajství?

    Každopádně, aby byla jasná odpovědnost za pořady, aby zpravodajské pořady byly vyprofilovány, a nesmírně důležité je, aby si televize vybudovala analytické zázemí. Reforma je dlouhodobá záležitost, ale je potřeba k těm krokům přistoupit. Pokud je momentálně zakonzervován existující stav, nevěřím, že by se něco změnilo.

  • Domníváte se, že posun v personálním obsazení redakce zpravodajství může mít reformní charakter? Jsou tam osobnosti, které by dokázaly prosadit reformu?

    Takový pocit rozhodně nemám. Všechny současné osobnosti tam byly i za pana Puchalského. Myslím, že pan Chmelíček si koupil ve zpravodajství klid - to je všechno, co udělal.

  • Ale Rada se pana Chmelíčka zastala v kontroverzi ohledně odchodu Zdeňka Šámala. Není teď tak trochu spoluviníkem současného alibistického stavu? Postupovala byste dnes stejně jako tehdy?

    Možná jsme měli víc naslouchat tomu, co říkal pan Rejchrt, než se bránit jednoduchou formulací, že to není v naší kompetenci.

  • Dnes byste tedy postupovala jiným způsobem?

    Samozřejmě. Na základě i těchto kroků jsem začala přemýšlet o projektu, o své práci, o chodu televize, a jistě, musíme brát v úvahu i lidskou stránku, jak zacházet s lidmi. Což je případ i tajemnice naší Rady.

  • Máte zřejmě na mysli kontroverzi ohledně předání materiálů, jíž se v posledních dnech intenzivně zabývají Britské listy.

    Není mi jasná jedna věc: pan ředitel tvrdí, že materiály předal, byť předtím, než Rada poprvé zasedala. To nemůže doložit, nicméně v ten samý den, kdy předal zprávu, v níž tvrdí, že materiály byly předány v dubnu, tyto materiály předal znovu. Proč?

    (smích) Tak to se budete muset zeptat ředitele Chmelíčka.

  • Tlumočil Vám nějaké vysvětlení?

    Pokoušel se o to, přinesl nám třístránkový dokument, o němž opět tvrdil, že nám ho zaslal, než odešel na dovolenou, ale ten dokument se ztratil stejným způsobem jako Statut.

  • Další dokument, který ztratil někdo z pomocného personálu? Pan ředitel má ale mimořádnou smůlu...!

    To jistě.

  • Paní Dědečková, děkuji Vám za rozhovor!

    Jana Dědečková (1951), v dubnu zvolena do Rady ČT na návrh ODS, jejíž je členkou. V Radě vystupuje - zatím s malým úspěchem - s požadavkem na veřejná zasedání a na větší otevřenost práce Rady. V poslední době patří i k zásadním kritikům ředitele České televize D. Chmelíčka, jehož odvolání je rozhodnuta na příštím zasedání navrhnout.


    Jak je to se sporem CET 21-ČNTS

    Tomáš Pecina

    Folkloristická vložka v pátečním vydání Britských listů (zdezde) mistrně provedená, jak říká Milan Šmíd, "mediálními šamany" protivných stran ve sporu ČNTS-CET21, zaujala, potěšila, rozptýlila, nicméně příliš neinformovala. Je tedy načase demontovat totem, odklidit tamtamy, zamést pírka vypadaná z čelenek i barevné korálky a podívat se na záležitost střízlivými očima.

    V srpnu 1995, když došlo k navýšení základního jmění, které Vladimír Železný v minulých dnech poněkud teatrálně napadl, zuřila v České legislativě doba vrcholného klausismu, a odpovídal tomu i tehdejší stav obchodního zákoníku.

    Pro nepeněžité vklady, jimiž byly tvořeno základní jmění obchodní společnosti, neexistovalo tehdy v zákoně omezení dnešního § 59, odst. 2, ("Nepeněžitým vkladem může být jen penězi ocenitelná hodnota, kterou může společnost hospodářsky využít... atd.") ani neplatilo kogentní ustanovení § 59, odst. 3, nařizující ocenění takového vkladu znaleckým posudkem.

    Forma nepeněžitého vkladu nebyla zákonem explicitně omezena a jeho ocenění se provádělo způsobem, stanoveným ve společenské smlouvě nebo zakladatelské listině (viz tehdejší § 59, odst. 2). Teoreticky tedy společník mohl do společnosti vložit signovanou fotografii své dcerky a ocenit ji např. usnesením valné hromady na 100 milionů korun.

    Zda americký investor tehdy porušil nebo neporušil platný zákon, lze posoudit pouze na základě společenské smlouvy; její znění nám sice páni šamani neposkytli, ale protože je zřejmě uložena v obchodním rejstříku, nebude problém získat její kopii.

    Jak rozhodne o sporu obchodní soud, je asi předčasné předjímat, nicméně není vůbec jisté, zda uspěje Železným požadované zrušení ČNTS: větší naději na úspěch by asi měla žaloba na určení neplatnosti navýšení, eventuálně na změnu jeho výše.

    Tak jako tak je rovněž odvážné (a velmi předčasné) tvrdit, že ze Železným avizovaných dokumentů vyplývá fiktivnost Lauderovy investice nebo její části. Počkejme si na znění společenské smlouvy a na výrok soudu.

    Samostatnou dějovou linii tvoří ovšem trestně-právní odpovědnost aktérů. I paragraf 125 trestního zákona doznal od roku 1995 určité změny, nicméně na skutek spáchaný tím, že představitelé obchodní společnosti uvedli veřejnost (i státní orgány) v omyl zápisem nepravdivých údajů o základním jmění do obchodního rejstříku, se zcela nepochybně vztahoval už tehdy. --- Uvědomme si, že výše základního jmění není ozdobným prvkem na firemním logu, ale zcela zásadní informací, podle níž je společnost hodnocena např. při rozhodování o udělení úvěru nebo při přidělování státní zakázky.

    Železného krok je tedy dvojsečný: čím hůř dopadne obchodní spor pro jeho protivníky, tím vyšší je pravděpodobnost, že nakonec on sám skončí ve vězeňské cele.

    Poznámka TP: Mimochodem, i c. k. zákon č. 58/1906 ř. z. "o společnostech s ručením obmezeným" má nepeněžité vklady vyřešené líp než český obchodní zákoník do roku 1996.


    Co by měla udělat Mladá fronta Dnes k svému desátému výročí:

    Zaplatit státu zisk ze své kontroverzní privatizace

    Jan Čulík

    Obrátil se na mě šéfredaktor Mladé fronty Dnes Petr Šabata se žádostí, abych se vyjádřil pro jubilejní vydání k jejímu 10. výročí, které má vyjít začátkem září, na téma "Co mě napadne, když slyším Mladá fronta Dnes". Zde je odpověď:

    Vážený pane Šabato,

    vytvořil jste mi svou otázkou určitý problém. Nechtěl jsem na vaši otázku odpovídat kriticky - vězte, že se opravdu snažím hledat na českých skutečnostech pozitivní rysy, aby si nepotvrzoval pověst "věčného kverulanta", ale nedá se nic dělat - některé věci musejí být řečeny. Doufám, že text zveřejníte.

    S pozdravem,

    Jan Čulík

    Co se mi vybaví, když se řekne Mladá fronta Dnes?

    Bohužel, především nestandardní způsob její privatizace, kteří by mnozí mohli nazvat dnes módním výrazem "vytunelování". Někdejší komunistický deník Mladá fronta, majetek Socialistického svazu mládeže, tedy majetek státní, nešel do kupónové privatizace. Státní majetek převzal do svého vlastnictví redakční tým. Formálně byla ukončena existence Mladé fronty a byl založen nový právní subjekt s jen mírně pozměněným jménem (Mladá fronta Dnes), aby to vyvolávalo dojem kontinuity: vlastníci nového právního subjektu tak převzali značku deníku i jeho čtenáře. Značka listu i pozice na trhu (čtenáři) měly obrovskou hodnotu. Osoby, které Mladou frontu takto převzaly do vlastních rukou, ji pak se ziskem prodaly zahraničnímu majiteli.

    Je jistě pravda, že z listu za deset let jeho existence vybudovali vlastníci investicemi a další prací v českém prostředí ještě daleko pevněji etablovaný deník, jeho pověst a důvěryhodnost však dodnes ochromuje kontroverzní způsob jeho privatizace. Bude-li chtít MFD kritizovat nedávné tunelářské praktiky, vždycky je otevřena obvinění, že u zrodu tohoto listu bylo totéž. Omluvou není přirozeně ani to, že podobně pochybné privatizační metody využily i jiné české deníky. Jak v této věci napsal v Britských listech dne 17. 3 1997 (viz výbor z BL ...jak Češi jednají, Milenium Publishing 1999, str. 174-175) londýnský ekonom František Nepil:

    "Ve Spojených státech vznikl deník US Today. Trvalo mu šestnáct let, než začal být rentabilní, a vydržel po celou tu dobu, protože za ním stál obrovský kapitál, který na českém mediálním trhu není. Ano, pozice na trhu má obrovskou peněžní hodnotu. Stojí stamiliony jí vybudovat. A tato hodnota, pravděpodobně několik set milionů korun, soudě podle výtisků MF denně v roce 1990, přešla, ze dne na den, z vlastnictví státu do vlastnictví malé skupiny lidí. Je možno nás seznámit s obsahem prodejní smlouvy na trh Mladé fronty? Je možno prokázat, že tato skupina ty stamiliony státu za trh Mladé fronty zaplatila? Je-li pravda, že původní Mladá fronta zanikla de jure, existuje snad dokument, který potvrzuje, že stát vědomě a dobrovolně právní cestou Mladou frontu, která má hodnotu set milionů, likviduje?

    Pokud vlastník MFD nemůže ukázat dokumenty o zaplacení za trh Mladé fronty, tak se privatizace majetku Mladé fronty nijak neliší od privatizace všeho ostatního kapitálu v České republice: je vyvlastněním daňových poplatníků, vyvlastněním většiny malou menšinou. Z právního hlediska není rozdíl, zda se tohoto majetku zmocnil komunistický nomenklaturista nebo ´progresivní´ novinář.

    Jak absurdní je nazývat postup, jímž byla zprivatizována Mladá fronta, právním, může každý nahlédnout z následujícího příkladu. Představte si, že by dnes vedoucí skupina novinářů v Mladé frontě Dnes založila novou společnost pod jménem Mladá fronta Znovu, uzavřela smlouvu s jinou tiskárnou, zabránila tisku Mladé fronty Dnes a převzala její distribuční síť a trh. Co by na to asi řekl její dnešní majitel?"

    Zeptal jsem se Ivana Kytky z české redakce BBC, co jeho napadne, když se řekne Mladá fronta Dnes. Odpověděl:

    "Napadne mě, kdo a kteří lidé nejvíce zbohatli na krádeži značky MF, na převzetí jejího dominantního postavení na trhu se statisícem či statisíci předplatiteli u PNS. S laskavým humorem bych pak vyzval všechny takovéto zbohatlíky, aby založili fond na zpytování svědomí a ekonomické dovzdělávání české společnsti, odevzdali do něj své neprávem nabyté majetky a sami se zapsali jako první účastníci do kursu, v kterém by se konečně dozvěděli, v čem jejich krádež spočívá."

    Důvěryhodnosti Mladé fronty Dnes by velmi prospělo, kdyby se v době 10. výročí této kontroverzní privatizace zbavila jejího břemena: kdyby si objednala nezávislou ekonomickou studii, jejímž účelem by bylo zjistit, jakou hodnotu měl v roce 1990 kontroverzně zprivatizovaný majetek bývalé státní Mladé fronty, a kdyby státu zpětně tuto částku zaplatila.


    BBC bude čelit digitální revoluci vytvořením tematických televizních okruhů

    Máme-li přežít, musíme vyrábět vysoce kvalitní pořady

    Na výročním kulturním festivalu v Edinburku (při němž se kromě divadelního festivalu, hudebního festivalu, festivalu tisíců malých scén a filmové festivalu koná i televizní festival, který navštěvují čelní odborníci z Británie i ze zahraničí) nastínil nový šéf veřejnoprávní BBC Greg Dyke v pátek v projevu svou vizi, jak bude podle něho BBC čelit digitální revoluci, které hrozí zcela rozbít tradiční struktury rozhlasového a televizního vysílání. BBC bude digitální revoluci čelit KVALITOU, posílením spolehlivé značky, kterou bude veřejnost v budoucnosti v chaosu nových sdělovacích prostředků (ať už budou mít jakoukoliv formu) vždycky identifikovat jako spolehlivého tvůrce autoritativních televizních pořadů. - Tento informační blok předkládáme k úvaze českým čtenářům proto, že zdaleka není vyloučeno, že nejen veřejnoprávní Česká televize, ale i české komerční televizní stanice v budoucnosti pohltí vznikající chaotické digitální televizní moře.

    V pátek večer ve svém projevu Greg Dyke konstatoval, že BBC bude mít v následujících třech letech a o 500 milionů liber (o cca 27,5 miliard Kč) ročně více na výrobu pořadů. Odmítl kritiku, že dochází k "zprimitivnění" vysílání BBC, protože se rozhodl přesunout hlavní večerní zprávy na okruhu BBC 1 z 21 hodin na 22 hodin. Dyke je přesvědčen, že půlhodinový zpravodajský bulletin na BBC 1 bude mít ve 22 hodin větší sledovanost než dosavadní zprávy v 21 hodin.

    Přes třicet let vysílala půlhodinové zpravodajství ve 22 hodin komerční televize ITV, ale před nedávnem jí bylo kontroverzně povoleno ho zrušit, aby tato komerční stanice mohla večer nerušeně vysílat celovečerní filmy. Ozývají se časté hlasy, které chtějí ITV donutit, aby zprávy ve 22 hodin obnovila. Debata o tom, kdy by se měly vysílat na kterých hlavních terestických stanicích jaké zprávy, zaměstnává většinu britského tisku.

    Škrty zejména v byrokratických výdajích uvnitř BBC po odchodu předchozího, kontroverzního šéfa BBC Johna Birta, a zvýšení televizního poplatku povedou k tomu, že BBC bude mít v následujících třech letech k dispozici pro výrobu pořadů dalších 500 milionů liber. BBC 1 dostane příští rok dalších 95 milionů liber (cca 5 miliard Kč).

    "Máme-li uspět v novém digitálním věku, musíme začít investovat nyní," uvedl Dyke.

    Přesunutí zpravodajství z 21 hodin na 22 hodin má tento populární okruh uvolnit pro zábavu a televizní drama pro dospělé. Dyke se rozhodl vytvořit kromě už existujících okruhů, populární BBC 1 a spíše kulturní BBC 2 a zpravodajského okruhu News 24 další dva nové, tematické digitální televizní okruhy. Celkem chce BBC vysílat zanedlouho na pěti televizních okruzích, se sedmi tematickými programy.

    Nový okruh BBC 3 bude televizní kanál, zaměřující se na mladé lidi, a nový okruh BBC 4 bude "bezostyšně intelektuální" kulturní a politické vysílání.

    Budoucí struktura vysílacích okruhů televize BBC

    BBC 1

    BBC argumentuje, že dosavadní populární okruh BBC 1 (se smíšenou tematikou) se nestane pouze zábavným okruhem. Bude se však více zaměřovat na televizní drama pro masového diváka, na zábavu a na populární faktografické pořady. Změny jsou nutné proto, že v domácnostech, které už nyní mají přístup k digitálnímu televiznímu vysílání, drasticky klesá sledovanost tradičních terestrických televizních kanálů. Dyke konstatoval: "Naším cílem je učinit BBC 1 zlatým standardem mainstreamové televize".

    BBC 2

    Druhý okruh BBC má být i nadále místem pro seriózní pořady pro inteligentní lidi, ale ještě více než dosud. Budou se vysílat "inteligentní, specializované faktografické pořady, klíčové pořady o životním stylu, inteligentní analýzy, tvůrčím způsobem ambiciózní inscenace a komedie a specializovaný sport." Přeměna BBC 2 bude dokončena, až budou všichni lidé v Británii sledovat digitální televizi, tedy asi v roce 2010.

    BBC 3

    se má stát okruhem pořadů pro mladé lidi, specializující se na domácí britské komediální pořady a na hudbu. Vyvine se z nynějšího digitálního okruhu BBC Choice. Okruh bude vysílat zpravodajství, speciálně zaměřené na mladé lidi, a kulturní, vzdělávací pořady a programy podporující společenskou aktivitu, zaměřené na mladé lidi.

    Důvodem pro vznik tohoto okruhu je to, že právě mladí lidé v největších počtech přestávají sledovat tradiční terestrické televizní okruhy. Dyke se k tomuto okruhu vyjádřil takto: "Zdá se mi, že BBC 3 bude muset porušovat obrovské množství pravidel."

    BBC 4

    bude televizní směsicí nynějších rozhlasových stanic BBC Radio 3 (která vysílá klasickou hudbu a vážné literární a dramatické pořady) a Radio 4 (vysílající především politické pořady a publicistiku). BBC 4 bude vysílat i přenosy koncertů vážné hudby a intelektuální debaty. Okruh začne vysílat příští rok v létě. Dyke se k tomu vyjádřil: "BBC 4 bude bezostyšně intelektuální, seriózní co do cílů, ale nebude nudný a bude moderní."

    BBC 5

    bude specializovaný okruh pro předškolní děti, vysílající během dne na okruhu BBC 3 nebo BBC 4. Dyke se bezpochyby setká s velkým odporem od komerčních televizních stanic, které už takové okruhy vysílají, zejména Nickelodeon.

    BBC 6

    bude specializovaný okruh pro děti od šesti do třinácti let, který se má vysílat během dne na okruhu BBC 3 nebo 4. I zde se Dyke zřejmě setká s velkým odporem a otázkami, proč vysílat během dne pořady pro děti od 6 do 13 let, když mají být tou dobou ve škole.

    News 24

    je zpravodajský okruh, který už existuje. Má zdroje pro to, aby informoval o mezinárodních událostech daleko hlouběji a s větší imaginací než komerční Sky TV. Pod Dykovým vedením je jeho budoucnost zaručena.

    A co si o tom myslí britský tisk?

    Budou si lidi ochotni pořídit digitální dekodéry pro kvalitní pořady BBC?

    Mark Lawson napsal v sobotním Guardianu:

    Nové neterestrické televizní okruhy, které jsou zatím v Británii nejúspěšnější, Sky Sports, Sky One, Sky Movies, Film Four vznikly tak, že omezily otevřený, terestrický přístup k vysílání pořadů (přímé přenosy z významných sportovních zápasů, velkofilmy), pro něž už existovala prokazatelně poptávka. Nové digitální okruhy BBC, které navrhuje Dyke, zejména supervážná BBC 4, se chtějí pokusit o obtížnější věc - omezit volný terestrický přístup k pořadům, o něž diváci nemají zrovna intenzivní zájem.

    Balet, opera a politika jsou na okruzích BBC dotovány populárnějšími pořady, ale dokáže BBC přimět diváky, aby si pro takové pořady koupili digitální dekodéry? Během dlouhého období - možná deseti let - kdy se bude divácká obec dělit mezi lidi s digitálními televizními přijímači a lidi bez nich - budou možná tradiční okruhy BBC 1 a BBC 2 zbaveny seriózních pořadů, zatímco minoritní pořady odumřou bez sledovanosti na digitálních okruzích. Rizikem je možnost vzniku dvojího rozmělněného vysílání.

    BBC musí v nadcházejícím chaosu pěstovat výraznou značku kvality

    A ze sobotního redakčního komentáře deníku Guardian vyjímáme:

    Hlavní finanční problémy BBC byly alespoň na dobu následujících sedmi let odstraněny. Ale tato organizace musí ještě vyřešit kontroverzní otázku, co by měla dělat z veřejných prostředků financovaná televizní stanice s pěti terestrickými kanály, když vstupuje do digitálního věku v konkurenci se stovkami dalších kanálů, internetovou televizí a  v blízké budoucnosti i mobilními "telefony", poskytujícími instantní video. Problémem pro BBC je, že musí být zároveň dostatečně populistická, získat vysokou sledovanost, aby ospravedlnila vybírání televizního poplatku ve výši 2 miliard liber ročně (cca 110 miliard Kč) - a ty peníze se především vybírají od chudších lidí - aniž by zároveň zradila své reithovské poslání lidi vzdělávat. Ve své edinburské přednášce navrhl v pátek šéf BBC Greg Dyke přesun od dosavadných "smíšených" okruhů (jako je BBC 1) k tematickým televizním okruhům, určeným pro různé segmenty populace.

    Zdá se to všechno logické a Dyke doufá, že tento jeho přístup, podpořený vybíráním televizního poplatku, zamezí vzniku podtřídy obyvatelstva, jimž budou odepřeny informace. Je možné, že bude muset vytvořit určité společenské rozdíly, tím, že zaměří tematické televizní okruhy na různé složky obyvatelstva.

    Postavení BBC - i komerčních televizních stanic - je ohroženo novým digitálním věkem, kdy vznikne obrovské množství televizních okruhů, mnohé z nichž bude možno přijímat na počítačích a na dalším zařízení, kde bude obtížné vybírat televizní poplatek. Avšak traumatické zážitky tzv. dot.com společností během posledního roku by měly být pro BBC potvrzením její sebedůvěry, že je velmi důležité mít silnou, světově známou značku. BBC toho velmi efektivně využívá už nyní systémem svých vynikajících, prvotřídních, webových stránek. Pokud se jí nyní podaří vytvořit správné pořady, a snížením byrokratických výdajů získá další finance, možná se octne v silnějším postavení než její komerční soupeři. I komerční televizní stanice musejí čelit vzniku obrovského množství okruhů a nové technologii, v jejímž důsledku budou moci diváci sledovat televizní pořady retrospektivně, s vyloučením reklam.

    Vzdělávat lidi v nových podmínkách

    Deník Independent v sobotu napsal:

    My Britové si uchováváme lidovou vzpomínku na dobu, kdy v této malé ostrovní zemi existovala jen jediná televizní stanice, což nám pomáhalo při sjednocování v jedinou kulturu. BBC tehdy měla zvláštní odpovědnost využívat masové zábavy jako lákadla pro vzdělávání mas. Technologicky se tento model už dávno přežil, avšak bylo na něm něco cenného, co stojí za to snažit se uchovat, i když budoucí forma a obsah nových digitálních okruhů není dosud jasná.

    Paternalismus a arogance staré BBC se většinou už úplně rozplynuly, a to právem, ale myšlenka rozhlasové a televizní stanice, která je vedena étosem veřejné služby, který v sobě slučuje cíle vzdělávání a začleňování všech složek společnosti do národa, by měl být adaptován pro nové poměry.

    Stojí zato dál platit BBC koncesionářský poplatek, aby Británie měla alespoň jednu rozhlasovou a televizní instituci, která bude motivována jinými hodnotami než jen zisky. Avšak zde existuje důležitá podmínka: BBC musí mít inteligenci a vizi, aby uměla nalézt metody, jak zabránit tomu, aby její distinktivní étos zastaral. Edinburská přednáška Grega Dyka byla v tomto kontextu skromným úspěchem.


    Na ničem jiném nezáleží než na kvalitě

    Melvyn Bragg, spisovatel, moderátor a zkušený tvůrce kulturních televizních pořadů napsal v neděli v deníku Observer:

    V pátek na edinburském festivalu vyjádřil Greg Dyke svou ambici stát se takovým generálním ředitelem BBC jako byli John Reith, který uvedl BBC do pohybu pro první polovinu dvacátého století a Hugh Greene (bratr spisovatele Grahama Greena, pozn. JČ), který ji omladil pro druhou polovinu dvacátého století.

    Zdá se mi, že Dyke přišel právě včas a se správnou rovnováhou idealismu a tvrdých, mediálních zkušeností. Bez jeho energie a odvahy by BBC plesnivěla někde v koutě, přijímala by postupně rozklad, proměnila by se v nabalzamované byrokratické impérium, které by se jen snažilo za každou cenu přežít až do konce. Dyke od tohoto údělu BBC osvobodil, nasměroval ji tak, aby mohla využít své jedinečné mediální a kulturní síly: zdůraznil, že právě výroba pořadů je prvotním cílem její existence.

    Hlavním Dykovým tématem byla změna. Zaměřil se na dva své předchůdce, Reithe a Greena.

    Greene, zjevně Dykův hrdina v historii BBC, zachránil instituci, která se dostala pod obrovský tlak tehdy nové komerční televize, ITV (která vysílá v Británii od roku 1956, pozn. JČ). V tehdejším světě pouhých dvou televizních okruhů poklesla do roku 1960 sledovanost veřejnoprávní BBC ze 100 procent na pouhých 34 procent. Bylo zjevné, že to ohrožuje vybírání koncesionářských poplatků. Greene se rozhodl situaci zachránit.

    Reorganizoval zpravodajství a publicistiku. Umožnil, aby začala vznikat celá řada kvalitních populárních pořadů. Vytvořil nový televizní okruh s kulturním zaměřením, BBC 2, a získal právo inovovat technologii: přešel na barevnou televizi a vysílání na 625 řádcích. Postavil se hrozbě pirátských rozhlasových stanic tím, že vytvořil Rádia 1 (vysílající rock), 2 (vysílající populární hudbu), 3 (vysílající vážnou hudbu a drama) a 4 (vysílající zpravodajství a publicistiku). Digitální televize je hrozbou, o níž se mluví na televizních festivalech už léta. Teď ta hrozba skutečně nastala. Domácnosti se zařízením pro příjem digitální televize mají možnost přijímat 160 televizních okruhů a až budou k dispozici konvertory TIVO, bude to znamenat, že diváci budou mít absolutní volbu dívat se na jakékoliv pořady budou chtít v jakoukoliv dobu. (Budou si je totiž stahovat ze systému v tu dobu, kdy se to bude hodit jim - pojem programového schématu televizních stanic přestane existovat, JČ.)

    Dyke se rozhodl čelit množství globálních televizních okruhů pouze pěti okruhy, vysílajícími čtyřiadvacet hodin denně. Je to obrovská hazardní hra. Tyto okruhy budou muset být neobyčejně silné, pokud nemají zmizet v digitálním moři. Dyke se rozhodl poskytnout tvůrcům pořadů nástroje i finanční zdroje, aby byli opravdu vynikající.

    Dyke shrnul svůj úkol docela prostě: "Musíme vyrábět vysoce kvalitní britské pořady, musíme vytvořit vynikající pořady ve všech programových oblastech. Všechno ostatní je podružné."

    Jestli se mu to podaří, BBC má pevnou budoucnost zajištěnu.


    Nenávistné e-maily z USA

    Američané: Co si to dovolujete nás kritizovat!

    Tento článek reportérky Polly Toynbee vyšel v deníku Guardian v pátek 25. srpna.

    Ve středu jsem spílala Spojeným státům v záchvatu ošklivosti, který u mne vyvolalo sledování konvencí dvou hlavních amerických politických stran, během nichž se projevují všechny politováníhodné rysy americké politiky. Většina novinových komentátorů si jistě někdy ve svém listě ráno přečte to, co předchozího dne napsali, s mnohonásobným pochybovačným pocitem: "Ano, ale..." Přemýšlela jsem, jestli jsem nezašla příliš daleko. Konec konců, Amerika je takovým oslňujícím souborem protikladných skutečností, že ji nelze uspokojivě definovat, natož v krátkém článku. Ale uvážím-li reakce, jaké jsem dostala, myslím, že jsem to nepřehnala.

    Článek zaútočil na chronickou neschopnost americké politiky konfrontovat své občany s realitou: žádné škrty, ale obrovský růst emisí kysličníku uhličitého navzdory globálnímu oteplování, odmítnutí podepsat smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zbraní, rozhodnutí vybudovat nebezpečný a zbytečný systém národní protiraketové obrany, neschopnost přerozdělit bohatství svým vlastním chudým, nemluvě o neschopnosti jít světu příkladem při likvidaci zadluženosti třetího světa, kritizoval popravy a množství vězněných lidí, které je v Americe vyšší než ve všech diktaturách, a politický systém tak zkorumpovaný komerčními zájmy, že je urážkou slova demokracie.

    V reakci na tento článek přišla lavina e-mailů ze Spojených států, které stojí za to tady podrobněji citovat. (Ponechávám v některých z nich, ale nikoliv ve všech to, čemu BBC říká "silné výrazivo".)

  • Mnoho z nás tady ve Spojených státech už má dost toho, že pořád musí být rohem hojnosti pro země jako Británie, které tvrdí, že jsou naším spojencem a pak nás obviňují ze všeho, co je na světě špatného. Vy a ostatní evropské země jste natolik propadli socialismu, že si nemůžete dovolit financovat vlastní efektivní obranu. Už nás nebaví pořád poslouchat o vašem senzačním evropském socialistickém zdravotnictví a o ostatních programech vládního rozdávání, o nichž víme, že je platíme my. Už máme dost toho, že naše armáda musí být pořád používána všude na světě, takže nejsme schopni ochránit naše vlastní hranice před lidmi, kteří do Spojených států pronikají ilegálně. Možná že byste mohli poslat vaše stráže od Buckinghamského paláce na pomoc při ochraně naší mexické hranice? Posmíváte se našemu politickému systému, čemuž se mohu jen smát, když ho srovnám s vaší monarchií. Popadám se za břicho, když se dívám na přenosy z  vašeho parlamentu na stanici C-Span.

  • Vyrovná se Británie vůbec někdy s tragickou ztrátou svého impéria? Přejeme vám mnoho štěstí se sjednocenou Evropou, vždyť vy evropské státy jste všechny stejné.

  • My občané Spojených států si přejeme, abyste zůstali se svou socialistickou prdelí v Evropě, stejně jako ostatní tamější ztroskotanci.

  • Absolutně mě nezajímá žádná jiná země než má vlastní. Spojené státy spotřebovávají daleko více světových zdrojů než všechny jiné země - no a CO? My poskytujeme celému světu potraviny a naše ekonomika podporuje všechny trapné ekonomiky v třetím světě. My vás nepotřebujeme. Vy potřebujete nás. Je načase, abyste nám vy eurozmetci projevovali respekt, který si zasloužíme.

  • A ohledně toho argumentu, že je pro Británii Evropa jedinou nadějí, panebože, to jsem opravdu rád, protože táhneme vaši mrtvou prdel jako břemeno už pěkně dlouho.

  • Kristepane, Polly, to je opravdu škoda, že těch 3500 vězňů, čekajících na vykonání trestu smrti, nebylo ještě popraveno. A to je opravdu škoda, že jich bylo popraveno jen 500, když si jich popravu zaslouží o tolik víc.

  • Stejně jako zdejší kňourající, sobečtí, dětinští liberálové umíte dělat jen jediné: šířit třídní nenávist. Ale pracovat, to ne! Je cílem liberálů po celém světě převést všechno na nejnižšího společného jmenovatele. Kdyby zastávali vaši předci tentýž postoj, teď byste mluvila německy, pokud byste vůbec byla naživu.

  • Nejste nic jiného než nesnášelivý bigot, který nenávidí Ameriku. Nemůžete snést skutečnost, že je Amerika tak bohatá a mocná, zatímco vy žijete v ubohé zemi třetího řádu, která vůbec nic neznamená. Nevidím jediného důvodu, proč by měla Amerika věnovat jakoukoliv pozornost kňourání, chcaní, sraní, bědování a úpění idiotů, jako jste vy. Svět nemá naprosto žádné právo očekávat od nás, abychom se s ním podělili o naše bohatství. Jsou to naše peníze, a ne peníze světa. Bush v listopadu vyhraje. Doufám, že až vyhraje, vás raní mrtvice a usmrtí vás to a všichni vaši kolegové eurozmetci taky pojdou šokem. America ueber alles! (Amerika nade všechno!) Ať jde svět do prdele!

    Přišly také klidnější a racionálnější reakce, ale převažující nálada byla viz výše. Někteří američtí liberálové vyjadřovali zoufalství, avšak dopisy, citované výše, vyjadřují postoje většiny.

    Potíž je, že když začnete kritizovat Ameriku, dostanete se do společnosti, která se vám moc nelíbí. Dostala jsem e-maily od stoupenců staré britské levice, kteří si mysleli, že jsem přijala jejich podivný sovětský pohled na americký "imperialismus", když je přece podstatou mé kritiky naprostý opak, kritizuji totiž americký izolacionismus. Pár pravicových reakcionářů vyjádřilo svou šílenou nenávist vůči všem rysům americké kultury se zastaralou starosvětskou arogancí, která pochopitelně Američany neobyčejně rozčiluje. Charakterizovala jsem přece Spojené státy jak světové ohnisko kulturní, umělecké, intelektuální, lidové i hospodářské energie - což právě vede k tomu, že je ochromenost americké politiky o to více deprimující.

    A pak existují ekologičtí aktivisté, kteří nenávidí Ameriku pro její hluboce zakořeněný "materialismus". Nesouhlasím ani s touto jejich ideologií: jde mi jen o to, že Amerika odmítá snížit spotřebu energie, což je nezbytné. Budou snad Američané čekat až na biblické záplavy New Yorku, Miami a San Franciska, než začnou tyto věci brát vážně?

    Každý, kdo kritizuje jinou zemi, riskuje, že tím vytvoří dojem, že jeho vlastní země je bez poskvrny, ale Británie nese těžké dědictví - královnu, parlament, impérium, strašlivou historii, celou bratrovražednou evropskou minulost, před níž nás Spojené státy dvakrát zachránily.

    Pomineme-li unavené staré stereotypy, tento emocionální výkřik z druhé strany Atlaniku vyjadřuje pochopitelné rozčilení nad tím, že Evropa očekává, že ji Amerika bude vojensky bránit. Ano, je to pravda, my je skutečně potřebujeme víc než oni potřebují nás. Trapně symbolická účast Evropy na Kosovu byla zoufalá a nedává nám právo se vytahovat. Proto se Tony Blair snaží vytvořit takovou evropskou obrannou politiku, z níž by vznikla efektivní mírotvorná armáda, namísto nynější špatně financované nepoužitelné a často se překrývající kapacity. (Evropa vydává 65 procent amerických výdajů na obranu, ale vzniká tím za ty peníze ve srovnání s americkou obranou jen naprosto minimální množství obranné kapacity).

    Ale obrana je jen jedním symbolem beznadějné evropské neschopnosti vytvořit jednotný celek, který by mohl poskytnout alternativu americkému postoji ve světě.

    Jak konstatovalo mnoho e-mailů, Američané mají všechno, co potřebují, přímo doma, pod novým obranným deštníkem, tak kdo potřebuje svět? Problém s morálními argumenty, na jejichž základě přesvědčujeme Američany, aby na sebe vzali víc odpovědnosti za situaci na světě je ten, že když to odmítnou a udělají na nás dlouhý nos, nemůžeme dělat nic.

    Nerozčilujme se, spojme se, to musí být poselstvím pro Evropany. Nemá cenu čekat na Američany, až udělají to, co je správné, jako první - musíme to udělat nejprve my. Britští politikové se budou muset začít jednoznačně obracet k Evropě a ne k Spojeným státům, budou-li chtít dosáhnout řešení evropských problémů. Francie a Británie by mohly začít tím, že by se vzdaly svých křesel v Radě bezpečnosti OSN ve prospěch představitelů celé Evropské unie.


    Demokracie nebo nadvláda korporací?

    Miroslav Stýblo

    Vážený pane Čulíku,

    neměl jsem opravdu v úmyslu pokračovat v diskusi započaté po uveřejnění článku z Guardianu. Když jsem ale v neděli ráno otevřel místní noviny (Chapel Hill News) padl mi do oka článek (viz níže), který podobně jako ten v Guardianu, ale poněkud vyváženěji, reaguje na současnou předvolební politickou situaci v USA. Jedná se o pohled "řadového" Američana, kterého určitě nelze obvinit z levicového aktivismu či zaujatosti vují politickému systému. Domnívám se, že jeho uveřejnění v BL by bylo vhodným příspěvkem do diskuse o tom, co je v dnešních Spojených Státech dobře a co je třeba vylepšit. - Pro informací čtenářů, Chapel Hill je nevelké univerzitní městečko (60000 obyvatel, z toho polovina studentů) v Severní Karolíně. Místní univerzita (University of North Carolina ať Chapel Hill, www.unc.edu) patří už po několik let mezi pět nejlepších státních univerzit v USA. V minulém roce byla vyhodnocena mezi dvaceti nejlepšími státními a soukromými americkými univerzitami.

    Mirek Stýblo

    Demokracie anebo vláda korporací?

    Robert Seymour, Chapel Hill News, 27. srpna 2000

    Rád bych si myslel, že žiju v demokracii, ale začínám pochybovat, jestli tomu je skutečně tak.

    V demokracii záleží na každém hlase a všichni občané mají hlas ve své vládě. V Americe o tohle přicházíme. Moc velkých peněz nyní ochromuje náš politický systém. Na republikánské i na demokratické konvenci se vyjednávalo o skutečně důležitých otázkách za scénou: velké korporace prosazovaly svůj vliv na tvůrce zákonů a vyžadovaly k nim privilegovaný přístup. Možná že bychom měli vytvořit nový pojem a nazvat naši vládu nikoliv demokracií, ale "korpokracií", vládou velkých podniků.

    Volby, více než kdy předtím, jsou určovány penězi. Náklady na kandidaturu jsou nyní tak obrovské, že je nyní nemožné kandidovat bez podpory velkých finančních skupin. Politikové intenzivně lobbovali pro získávání peněz, i když - a to je ironické - v Los Angeles o tom Demokraté hovořili jako o "akcích, vypořádávajících se s dárci". Na republikánské konvenci byl každý pátý delegát milionář.

    Je zvlášť znepokojující, že hlavní financování politických stran pochází jen asi od jediného procenta amerických občanů! Vliv peněz od několika málo lidí je zvlášť zřejmý ve filmovém průmyslu. Filmoví milionáři reagují na občasnou jemnou výtku od Kongresu neustálým proudem násilí a vulgárností, drze pošpiňují rodinné hodnoty. Protože mají peníze, nikdo proti nim nic nezmůže.

    V důsledku této situace docházím k závěru, že byl můj hlas znehodnocen. Je zcela zjevné, že moc peněz je silnější než moc volební urny. Jak jinak můžeme vysvětlit, že i když průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Američanů si přeje smysluplné omezení vlastnictví zbraní a zákon o právech pacientů, který by skutečně fungoval, tyto zákony nemáme. National Rifle Association (Národní asociace vlastníků zbraní) a organizace, poskytující zdravotnickou péči, mají větší vliv než všechny naše hlasy dohromady.

    Ano, peníze umějí projevovat vliv. Je naivní se domnívat, že poslanci v Kongresu jen tak přijmou ke svému prospěchu obrovské finanční částky a že to vůbec nemá vliv na to, jak hlasují. Každý rok touto dobou se u mě politické strany stejně jako u mnohých z vás ucházejí o finanční dary, ale velmi pochybuji, že dolary, které já posílám do Washingtonu, mi zaručí takovou pozornost, jaké se dostává Chlapcům s Velkými Penězi. Můj malý finanční dar bude jen jako šepot, kdežto dar korporací bude řevem. V podstatě to znamená, že jsem ztratil právo na svobodu projevu.

    Tento systém je zkorumpovaný a ochromuje naši vládu. Ti, kteří nás znásilňují mocí svých peněz, ohrožují naši svobodu. Dobro národa je často obětováno ve prospěch zákonů, které slibují privilegovaným lidem stále víc a víc peněz, čímž se stále více oddalují od chudších.

    V době bezprecedentní prosperity je to skandál, že nezvýšíme minimální mzdu a že ti, kdo učí v našich školách a kdo se starají o velmi mladé a velmi staré občany, dostávají tak malý plat. Jak může země, kde existuje tolik bohatství, tolerovat to, že pětina jejích dětí žije v chudobě a že 40 milionů jejích občanů nemá zdravotní pojištění? Ředitelé některých velkých amerických korporací vydělávají za jediný týden více, než mnoho jejich spoluobčanů vydělá za celý život.

    Myslíme-li to skutečně vážně ohledně návratu slušnosti, respektu a integrity do vlády, musí nás znepokojovat víc než jen osobní chování těch, které volíme. Musíme eliminovat nesprávný vliv velkých peněz při politickém rozhodování.

    Je smutné, že tolik našich mladých lidí zastává tak cynický postoj vůči možnosti politické kariéry. Chápou, jak obtížné to je být poctivým politikem v nepoctivém systému. Je možná přehnané vyslovit obvinění, že máme vládu založenou na úplatcích, ale rychle k tomu směřujeme. Také směřujeme k vládě, která bude věnovat stále méně pozornosti tomu, jak ve volbách hlasujeme. Ti, kdo dávají peníze, ovlivní významná rozhodnutí.

    Byl jsem potěšen odvahou Colina Powella v jeho projevu na republikánské konvenci, když poukázal na to, že je nedůsledné stavět se proti afirmativní akci pro menšinu chudých lidí a zároveň dovolovat afirmativní akci prostřednictvím peněz ve prospěch bohatých. Ale byl jsem velmi zklamán, že John McCain se ani nezmínil o potřebě reformy financování prezidentské kampaně. Poté, co národ reagoval obrovskou podporou na jeho výroky, že je třeba zbavit náš politický systém zlořádů spojených s přílivem peněz, neřekl o tom na konvenci ani slovo!

    Samozřejmě, je nesprávné argumentovat, že reforma financování volební kampaně je stranickopolitickou otázkou. Není tomu tak. Každá strana poukazuje na zlořády při financování druhé strany, ale je zjevné, že vinny jsou obě strany. Stalo se to drogovou závislostí pro Demokraty i pro Republikány.

    Ani bychom neměli být překvapeni, že je nedůsledné likvidovat sociální podporu pro chudé lidi a dál poskytovat obrovskou podnikatelskou sociální podporu pro bohaté. Neustálé žadonění, aby byly sníženy daně, je falešné. Pohlédněte jen na podrobnosti, a téměř ve všech případech mají bohatí vždycky daleko větší prospěch než všichni ostatní. Tak je tomu v současnosti v případě marriage penalty tax a se zdaňováním realit. Přišli jsme o smysl pro férovost.

    Vliv podnikatelských peněz kromě toho vyvolává mnoho skepse ohledně vznikající globální ekonomiky.Je pochopitelné, že ti, kdo protestují, jsou podezřívaví: jsou přesvědčeni, že globální ekonomika jen umožňuje korporacím, aby vykořistovaly životní prostředí a chudé lidi jinde. Zdá se, že daleko více chceme vyvážet kapitalismus než demokracii. Obvinění, že podstatou americké zahraniční politiky je prosazování amerických podnikatelských zájmů v zahraničí, je platné.

    Zakládající dokument v naší zemi argumentuje, že "spravedlivá moc" vznikne "na základě souhlasu těm, jimž se vládne". Musíme vrátit naši vládu zpět občanům, abychom všichni měli hlas při rozhodování o naší společné budoucnosti. Od tohoto ideálu jsme se hodně vzdálili.

    Robert Seymour je pastor, nyní v důchodu, působil v Olin Binkley Memorial Baptist Church.


    Kritika z Guardianu byla přehnaná

    Kostas Zgafas

    Pan Čulík chtěl zřejmě zveřejněním mého a p. Stýblova příspěvku vyvolat konstruktivní wrestling, nicméně odezvu jsem dostal zatím od p. Motla. Původně jsem na názor p. Stýbla nechtěl vůbec reagovat. Dovolit si porovnávat jakkoli politickou atmosféru v USA s brežněvovskou atmosférou v SSSR v 70. letech (a opakovaně na tom trvat) mi přijde velmi ignorantské. Ať tedy p. Stýblo vysvětlí některé konkrétní prvky této podobnosti.

    Samozřejmě že jsem si vědom toho, že unipolární převaha může být nebezpečná. Česká společnost má svoji zkušenost z opěvování nových pořádků z 50. let (Pavel Kohout) a je to správné, že se vzájemně varujeme před možností opakování nějakého nového komsomolství obráceného o 180 stupňů. A samozřejmě, že si uvědomuji určitou demagogii, které americká společnost podléhá (z podstatně části možná i proto, že musela po půl století nést tíhu protipólu SSSR ve studené válce a též se tak stala obětí určitě ideologizace). A samozřejmě, (jen jako příklad), že i mě velmi překvapilo, když jsem viděl v TV obhajovat Gulf War tím, že na straně USA stojí Bůh, a proto jsou v právu.

    Co se týká politické atmosféry v USA, důležité je si uvědomit, z jakého pohledu se na ní kdo dívá. Podle mě zkušenosti je pohled z univerzitního prostředí a z prostředí "Američan corporation" velmi, převelmi odlišný. Na univerzitní půdě je předvolební kampaň velmi sledována a sdílena, diskutována. Universita ji propadne. V corporate America je to velmi odlišné. Tam spíš člověk zjistí, že politika Američany zajímá mnohem méně, než se domníval, když byl na univerzitě. A vůbec je velmi odlišný život na univerzitě a u firem. Je velmi možné, že to je právě univerzitní prostředí, které propadá předvolebnímu patosu vytvářenému médii a možná, že jsou to právě lidé zaměstnáni v privátním sektoru, kteří mají úplně jiné (a větší) starosti než tomu propadat. Jaké starosti? Např. živit univerzity (teď pochopitelně úmyslně přeháním, ale kus pravdy na tom je - aniž bych chtěl hanět univerzity: univerzity žijí z velké části Z daní a firmy ZE zisku, Z kterého ty daně platí, Z kterých potom ty univerzity do značně míry žijí - a to je určitý faktor). Takže je možné, že tam ani žádný patos VLASTNĚ NEEXISTUJE, pokud připustíme, že prostředí korporací, firem a vůbec privátní sektor je v USA prostředí dominantní.

    Ten článek britské novinářky působí velmi útočně vůči USA, ale možná, že to udělala naschvál, aby tím vyvolala reakci. (Jen tak mimochodem, v Guardianu na webu je už americká reakce zveřejněna a novinářka Polly Toynbee dělá něco velmi evropského - zpětně kličkuje a couvá). (Viz dnešní Britské listy, výše, pozn. JČ)

    Specificky jen k pár bodům jejího článku:

    1) že západoevropské státy nemohou učinit to nebo ono v oblasti životního prostředí, protože jim USA nesly příkladem. Není třeba komentáře - jak to pěkně souzní s její oslavou samostatné uvažující Evropy.

    2) 40% lidí bez lékařského pojištění (nenafoukla to Polly Toynbee o nějakých 100% ? Ale přiznávám, i 20% je dost)

    3) závěr článku - (ten ukazuje jeho útočnost)


    Američané jsou pozitivní

    Luboš Motl

    Vážený pane Zgafasi,

    jsem rád, že alespoň někdo na ten článek v Guardianu nahlíží jinak než typický ubrečený Čecháček, který si neustále stěžuje na všechny "nahoře" a jehož typickým mluvčím jsou Britské listy. Myslím si, že ta pozitivita Ameriky, kterou autorka článku tolik kritizuje, patří k Americe odjakživa a je jedním z elementárních důvodů toho, že je dnes Amerika s celkem zjevnou převahou nejsilnější zemí na světě. Amerika vždycky nabízela člověku velký prostor na tvořivou práci a rozmach, z druhé strany od samých počátku si zde svítili na bandity a pak vůbec lidí, kterým jde spíše o destrukci.

    Moc dobře chápu, že různé lidí v Evropě (a v ČR zvláště) musí vysloveně děsit a popouzet, že je v USA možné nasbírat si na volební kampaň 100 milionů dolarů jako George Bush ml. Vždyť v ČR se kritizují lidé za "zločiny" i milionkrát menšího rozsahu. Neříkám, že jsem z tohoto způsobu vedení kampaně odvázaný - a existují nesporně také i inteligentní Američané, kteří nebudou Bushe volit právě pro tento jím vytvářený dojem, že s penězi lze cokoliv vyhrát (Forbes měl fondu nakonec nemenší hromadu, a přesto jeho omezené řečnické a jiné schopnosti rozhodly o jeho vyřazení) - každopádně financování tohoto druhu k vysoké americké politice patří.

    Je třeba říci, že Amerika prostě funguje, neřeší se žádné otázky o tom, jak zachránit zemi při životě, Amerika prosperuje jako nikdy předtím a může si dovolit myslet na různé velké programy - jestli si autorka myslí, že je to jen infantilní hra, mýlí se: možná by si *přála*, aby Amerika takto silná nebyla. Rozdíl mezi Bushem a Gorem je zcela věcný a jasný a je mezi čím si vybírat, logika přístupu k politice je z obou stran podobná. Oba se těší spíše pozitivní podpoře přibližně 85% Američanů a bude to ještě dosti tuhý souboj.

    Panu Stýblovi: dnešní Amerika se možná podoba Sovětskému svazu brežněvovské éry, věci jsou pompézní, arogantní a nekritické, je tu ale jeden "drobný" rozdíl, který možná nechcete vidět: Amerika je ve stavu, který takovému chování dává plně ospravedlnění, alespoň po stránce celkových ukazatelů a průměrného materiálního standardu, který si může Američan dopřát. Kritizovat lze plno věci kolem etických vlastností (nebo vzdělání) jednotlivých lidí a vůbec tisíců jednotlivostí, ale kritizovat dnes Ameriku jako celek, způsob jejího vedení, ekonomický stav nebo cokoliv podobného by bylo projevem značně snížené soudnosti.

    Druhý odstavec článku říká mnoho trivialit. Samozřejmě, že čím bohatší, silnější a důležitější je Amerika, tím více se její politika soustřeďuje na Ameriku samotnou. To je přece naprosto zákonité a nutné. Politika se má více soustřeďovat na důležité věci, a čím jsou USA samotné důležitější, tím více se na ně politika musí soustřeďovat. Rétorika o tom, že Amerika může nyní opravdu uskutečňovat své sny, je na místě. Autorka celý odstavec mluví o tom, jak smělé plány Amerika má, aby najednou napsala zcela nepochopitelné opačný výrok o tom, že se "vytratila veškerá společenská vize" (z ústavy?). Ano, v tom je princip americké svobody a demokracie, že žádná společenská vize se společnosti jako celku ústavně nevnucuje.

    Poznámka o ironii také není na místě. Všechny tyto pozitivní věci Amerika prožívá vážně, a jestli míní ironicky svoji poznámku nějaký ten závistivec z ne až tolik úspěšné ciziny, je to opravdu celkem irelevantní.

    Obvinění: globální oteplování. Zfanatizovaný ekologicky křik nesdílím. Případné oteplování a jeho příčiny jsou kontroverzní a ne až tak jasné otázky - a ještě navíc si vůbec nejsem jist, zda oteplování lze považovat globálně za negativní záležitost. Pro určitě věci je nepříznivé, pro jiné je příznivé a příjemné. Celková ekologická situace v USA je podle všeho, co jsem viděl, velmi dobrá a Evropa má co závidět.

    Obvinění: obrana. USA prostě musejí mít obrannou sílu a nemohou spoléhat na to, že celý svět se poslušně odzbrojí a nikdo nikde nebude mít žádnou záložní zbraň schovanou. USA v historii a současnosti téměř vždycky přinášely světu mír a záchranu - a mají tedy IMHO celkem přirozeně právo (nejen právo silnějšího) k tomu, aby si tuto surovou sílu udržovaly, a tato síla bude nejspíše nejednou v budoucnosti prospěšná i pro jiné. Nechápu, kde autorka bere aroganci označovat systém protiraketové obrany USA za "šílený", když ho mimochodem podporují i obě hlavní politické strany. To nasvědčuje, jak tomu opravdu je, je to dost dobrý projekt, jehož cílem je opravdu to, co autorka říká, uchránit se před útoky zemí, kterým je jedno, jestli se dočkají odvety. Samozřejmě, že cílem protiraketové obrany je ochránit se před světem (a jeho raketami) - v podstatě jako "ostnatým drátem". Kdyby systém jednou fungoval, bude poskytovat Americe ochranu spíše ještě spolehlivější než hrozba oboustranného zničení. K policistovi: Amerika už položila za hloupost jiných ve válkách hezkou řádku životů, z druhé strany je samozřejmé, že by příliš mnoho dalších hochů takhle obětovat nechtěla. Z jedné strany z určitého hlediska souhlasím třeba s Jiřím Dienstbierem v tom, že čestnější by byl v Kosovu boj člověka proti člověku, z druhé strany cítím, že je to naivní plýtvání lidskými životy a že to, co se stále reálné, mělo také svůj pozitivní efekt, byť to skýtá mnohá rizika. Američané se opravdu nerodí proto, aby umírali za řešení nějakých šarvátek kdesi na Balkáně. Když už, takové věci by se opravdu měla naučit řešit Evropa sama a nedomáhat se takto trapným a "samozřejmým" způsobem neustále pomoci z Ameriky, a to ještě pokud možno takové pomoci, která by byla pro USA co možná nejbolestivější.

    Obvinění: třetí svět. 600 milionů dolarů stačí na oddlužení třetího světa? Autorka se asi překlepla. Jsem proto, aby se třetímu světu takhle i jinak pomohlo, z druhé strany by se neměl vytvářet dojem, že je to naprostá povinnost USA, ani dojem, že to automaticky řeší chudobu. Chudoba chudých tkví hlavně v chybějících kapacitách bohatství vytvářet, které se odvíjejí od obecně zaostalosti zahrnující nízké vzdělání a podobně věci. Jsou to složité otázky a optimální způsob pomocí jistě není tak jednoduchý, jak se snaží autor ve svém odstavci o třetím světě naznačit.

    Obvinění: chudoba. Vytvářený dojem je přehnaný. V USA se i nejchudším občanům postupně garantuje přístup k Internetu a jiné vymoženosti. Celkově ale úhrnné bohatství USA roste také proto, že si lidé nemohou jen tak žít že sociálních dávek. Američani samotní to dokonce chápou a ty zmíněné velké masy lidí totálně na dně, o nichž autor píše, nevolí žádné své socialistické revolucionáře, ač by na to měly právo. Většina Američanů rozumí tomu, že americký ekonomický systém je předpokladem odpovídajícího růstu.

    Autorka na mě působí skutečně dojmem určitého socialistického revolucionáře, už podle formulací, kde se ohrnuje nad ruským carem. Mám dojem, že ti, kteří to po carovi převzali, asi budili větší sympatie autorky. Americká ústava je skutečně "něco". Je to dokument, z něhož se zrodil společenský systém, který v budoucnosti (pomineme-li katastrofické scénáře) ještě ledacos čeká. K poslednímu odstavci, propagujícímu evropské vlastenectví: já jako Evropan možná jistě sentimenty zde naznačené sdílím (autorka ale asi ještě nepohleděla na Ameriku tak, aby viděla, jak je i ona krásná země), z druhé strany je racionálně poměrně nasnadě, že pokud by Evropa užívala autorčiných ideologických pohledů na organizaci společnosti, brzy by se Evropa dostala do podobně situace vůči Americe jako Kuba. Také by dále a stále více křičela, o kolik je silnější a lepší než Amerika, ale propast by byla stále zjevnější a bylo by třeba křičet stále více.

    Závěr. Británie je pozitivní o něco méně než USA, jiné země ještě méně než Británie, ale dokud v nich lidé nepochopí, že pozitivismus, vyvážený pragmatismus a konstruktivní přístup amerického typu je tou správnou cestou nahoru, budou se stále utápět v brekotu a nářku nad tím, že mají za Amerikou stále větší ztrátu a že je Amerika stále více ovládá, což je samozřejmě do značně míry pravda - a je to navíc poměrně zasloužená pravda.


    Srovnával jsem zážitky ze SSSR jen s předvolební atmosférou v USA

    Miroslav Stýblo

    Vážený pane Motle,

    účelem mého příspěvku nebylo ani srovnávat Sovětský svaz s dnešními USA, ani hodnotit, neřkuli kritizovat, "Ameriku jako celek". Srovnával jsem na základě svých osobních zkušeností politickou atmosféru v SSSR brežněvské éry se současnou předvolební atmosférou ve Spojených státech. Jen to a nic víc! Ujišťuji Vás, že pokud by mě dojmy že života a práce v USA byly převážně negativní, určitě bych tu těch osm let nevydržel.

    P.S. I když BL ani jejich redaktor určitě nejsou bez chyb, mají jednu velice pozitivní stránku, dávají bez zjevného omezení prostor širokému spektru názoru na nejrůznější oblasti života u nás a ve světě. Tím se bohužel nemůže pochlubit (pokud to mohu posoudit) žádný že sdělovacích prostředků v současné ČR a dokonce ani mnohá média v USA (to bude asi tím americkým "positivismem").


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|