Co je nového v České republice

Zájemci ať se hlásí na adrese sraz_bl@post.cz (potřebuji vědět, kolik lidí se přihlásí). Uzávěrka přihlášek bude do 7.9. 2000. Pak dám obratem vědět, KDE sraz bude, a nejpozději 8. 9. to zveřejníme v Britských listech.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Michal Giboda

Chudoba a bída plodí zášť a nenávist. Chudí si z bohatství tvoří konečný cíl k dosažení kterého je každý prostředek dobrý. Tím se chudoba stává pro bohaté potencionálním rizikem kterému třeba předcházet. Když na ostrově Portoriku, teritoriální součásti Spojených států, byla několik let po sobě neúroda, začalo masové stěhování Portoričanů z ostrova na kontinent USA. Stěhovali se nejchudší, nejmíň vzdělaní a s nimi se stěhovala nezaměstnanost, kriminalita a sociální napětí. Vláda USA zareagovala tak, že v Portoriku zrušila federální daně aby sem přilákala průmysl, prohloubila systém sociálních dávek, podpořila školství a to vše ne pro lásku k Portoričanům, ale aby je udržela na ostrově. Byl to akt eliminace rizika. Když padl koloniální systém a moc přešla do rukou domácích elit, u mocných nastal hlad po bohatství a rostla bída chudých. Ti s pasy mateřských zemi utíkali do Anglie, Francie, Holandska, řešit svoji tíživou ekonomickou situaci. Dělo se to za podmínek bipolárně rozděleného světa kdy upevňování a rozšiřování sfér vlivu znamenalo přežiti nebo smrt systému. Zrodila se pomoc rozvojovým zemím. Na straně jedné šlo o tzv. internacionální pomoc, na druhé straně o pomoc třetímu světu. V obou případech byl cíl stejný. Byla to kombinace politických a ekonomických zájmů spojena s prosazováním politického vlivu.

Skončila studená válka, ale chudí zůstali i nadále chudými. Zůstala i  polarita, ale teď má název Sever-Jih, rozumí se tím většina chudých zemi na Jihu polokoule a bohaté, nebo relativně bohaté, země na Severu. Prostředky ušetřené z výdajů na zbrojení se měli poskytnout na pomoc chudým zemím a na rozvoj. Jak už mnohokrát předtím, vize se nenaplnily. Naopak, konec studené války se paradoxně podepsal na snižování rozvojové pomoci a spolupráce.

Výjimkou těchto trendů není ani Česká republika. Komunistické Československo bylo v podstatě dárcovskou zemí. Řada firem působila v zahraničí za vládni peníze, vysílaly se stovky expertů, kteří působili v zahraničí, ať už na základě bilaterálních dohod, nebo v rámci mezinárodních organizaci. Československo tak zanechávalo ve světě poměrně výraznou stopu. Po roce 1990 byly, až na malé výjimky, ukončené všechny programy rozvojové spolupráce. Dnes Česká republika figuruje na seznamu 165 zemí světa které rozvojovou pomoc přijímají. Z Evropské Unie ji přijímáme prostřednictvím programu PHARE, Světové banky, OSN prostřednictvím rozvojového programu UNDP (United Nations Development Program). Viceprezident Světové banky Mats Karlsson nám koncem srpna ale naznačil, že mezi státy poskytujícími pomoc by Světová banka ráda viděla Českou republika, ministr financi to rovněž připustil. Slovinsko již tento krok učinilo a Světová banka ho čeká i od ostatních kandidátů na členství v Evropské unii.

Jsme ale zároveň i zemí dárcovskou. Zavazuje nás k tomu členství v OSN a v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Vláda České republiky v roce 1995 přijala koncepci a zásady zahraniční pomoci. Z prvních, téměř půl miliardy korun, se v roce 1996 realizovalo jenom asi dvě třetiny vinou nedokonalých a často až naivních projektů. V roce 1997 se původních 650 miliónů, seškrtalo vlivem povodni na 361 miliónů. V průměru poskytujeme asi 0, 05% hrubého domácího produktu (HDP), zatím co v ostatních zemích OECD to je 0,22%.

Rozvojová pomoc, kterou Česká republika poskytuje, byla od začátku vnímána jako povinnost a ne jako něco, co představuje bytostní zájem České republiky. Schází tady hluboké společenské vědomí o prospěchu rozvojové a humanitární pomoci nuzným. Že vynaložené prostředky nejsou vyhozené peníze, ale přinášejí nezanedbatelný efekt pro naší zem. Jde zde samozřejmě o prosazování politického vlivu, prošlapáváni cestiček pro komerční aktivity a tok soukromého kapitálu. Vyspělé země se orientují na svoje bývalé kolonie, Francie podporuje zejména frankofonní země Afriky, z Portugalska jde 90% všech prostředků do Angoly, Mosambiku, opět bývalých kolonii. Sledujme obchodní a finanční aktivity Španělska ve Střední a Jižní Americe a porozumíme o co tady jde. Je dobře, že i naše vláda se začíná orientovat na oblasti kde ještě pořád máme dobré jméno.

Co nám pořad schází je správná koncepce, fungující organizační schéma které bude garantovat efektivitu vloženého kapitálu. Řídící funkci má Ministerstvo zahraničních věci, odbor zahraniční pomoci. To je v pořádku, rozvojová a humanitární pomoc je určitá forma zahraniční politiky. Realizaci pomoci jsou pověřená jednotlivá ministerstva a oni se stávají i gestoři zodpovědní za realizaci příslušných ročních plánu. Zde se značně lišíme od zemí OECD. Tam funkci ministerstev plní rozvojová agentura u které o granty žádají státní a nevládni instituce včetně jednotlivých ministerstev. Rozvojová agentura s úspěšnými žadateli uzavře kontrakt a sleduje věcné plnění.

To vše a ještě mnoho navíc bylo obsahem Letní školy rozvojové pomoci kterou letos už potřetí organizovala 21. - 26. srpna Palackého Univerzita v Olomouci, ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a UNDP. Zúčastnilo se ji více jak šedesát studentů z Čech a Slovenska, kteří na vlastní náklady naslouchali zkušenostem odborníků z ministerstev, pracovníků humanitárních organizací od nás, z Rakouska, Velké Británie, ale i tajemníka norského velvyslanectví, jedné z nejštědřejších zemi světa. V lavicích posluchárně nezasedli jenom nováčci, ale i bývali absolventi Letní školy s čerstvými zkušenosti z humanitárních akcii, nebo vedoucí úspěšných občanských sdružení. Spojovala je snaha pomoct, udělat něco užitečné a prospěšné pro lidí v nouzi, nerozmělnit svůj život v lehké zábavě, i když schopnost se bavit dokázali poslední večer vrchovatě. Je tu velký potenciál a silná motivace. Nadšení je spjato s profesionalitou. Je na čem budovat, mnozí přednášející je svými zkušenostmi silně inspirovali. Byla by škoda to promarnit. Zklamaný by byl i hlavní organizátor Dr. Nováček, vedoucí Centra interdisciplinárních studii Univerzity Palackého, který spolu s Dr. Ulčákem Letní školu organizují.

Jiří Dvořák

Jsem chovatelem dvouletého husky. Tento pes se ničeho a nikoho nebojí. Což se jeví jako klidné až apatické chování. Je velmi přátelský k lidem i psům. S narůstajícím věkem se stal obezřetným a není-li si jist reakcí protějšku, váhá s přiblížením, popřípadě se mu vyhne. Již od útlého věku je napadán různými psy. Na důvodu myslím nezáleží.

Podotýkám, že od dosaženého 1 roku se pohybuje na vodítku, neboť toto plemeno je velmi samostatné, nezávislé - nevycvičitelné v běžných intencích poslušnosti a hlavně mající nezvratitelný lovecký pud. V takových situacích jsem se snažil vždy napadení vyřešit sám, neboť mou prioritou je snaha, aby se z mého psa nestal rváč. (Slyšel jsem několik historek, jak mírumilovný pes po napadení se stává sám agresivním a jeho agresivita se často zaměří i na jiné plemeno, ne? bylo útočníkovo) Tedy situaci řeším apelem na doprovod psa nebo blokování psa při útoku a nestydím se přiznat, že i kopanci do útočníka. Často pak dojde k ostré výměně názorů, popř. šťouchancům, neboť každý má svého psa rád, jenom o jeho vedení má jinou představu.

Výsměchem v takových situacích je argument doprovodu útočníka, že můj pes by měl mít přece košík (aby se nemohl bránit - na což mu ve skutečnosti stačí demostrace výhružného postoje, pokud mu nechám prostor, respektive sám situaci nezvládnu - to když jsou útočníci dva).

Za korektní řežení situace považuji použití pepřového spreje, a pokud by to nestačilo jsem připraven útočníka (míněno psa zneškodnit nožem). Nemám ani náznak právnického vzdělání. Je to má rozumová úvaha, že člověk má právo na razantní obranu sebe a svého "majetku", respektive přítele. Při neexistenci legislativy by pak asi následky konfliktu musel řešit soud.

Nicméně pointa je tato. Už několikrát mi v těchto situacích bylo vyhrožováno zastřelením (mě samotného) a to od jednoho pomatence za bílého dne na sídlišti (vytáhl pistoli), ale hlavně od dvou "myslivců". Stalo se tak v městském lesíku, resp. lesoparku a tato individua se vydávala za veřejné činitele (s kulovnicí v komoře) a právem svého psa nechat volně pobíhat ve snad jim svěřeném prostoru (s košíkem či bez něj) a napadat co uznají za vhodné.

Ptám se: Je řešením si pořídit nějakým způsobem zbraň na obranu před těmito pohrobky PS VB, nebo nechodit na inkriminová místa (tedy zůstat mezi ostatní populací, která si na přílišnou koncentraci psů v sídlištích a jejich ?patné vedení oprávněně ztěžuje) nebo se snad domoci nápravy cestou práva (berte to jako sarkasmus). Obecně se domnívám, že tato situace je důsledkem nejen minulé výchovy k nenávisti a bezohlednosti, z níž jistě plyne pokřivené vidění svobody jednotlivce v demokracii ("moje svoboda jde až tam, kde se okolí dokáže zmobilizovat na ochranu sebe sama a ta je účinná a snad v budoucnu nepotrestaná soudně"), ale také zoufale špatné práce legislativy, která řeší pouze to co je v jejím zájmu, popřípadě to co je triviální - bez ohledu na to, že problematika veřejného pořádku se musí sice konsolidovat postupně, ale především rovnoměrně).

Příklad k věci. Je snadné a správné nutit doprovod psů, aby se postaral o exkrementy, ale kde jsou morální stimuly, když odhazování vajglů a všelikého odpadu je zcela běžné a nijak ostrakizováno. Psi a jejich exkrementy nepochybně nejvíce ohrožují děti, ale stará se někdo o to, že tyto děti pobíhají po městě se "zábavnou pyrotechnikou" (z mých zkušeností již od ranně školního věku) a ohrožují (se) a obtěžují, ne-li terorizují okolí? A od věci. Myslím, že daleko naléhavějším problémem jsou nehlídané a zanedbávané děti.

J.B. Akláb

Čtvrtého srpna 2000 vyčerpala TV Nova 6,5 let ze své dvanáctileté licence a je třeba otevřeně říci (i napsat), že inventura její činnosti v jakékoliv oblasti by se stala nevídaně dlouhým seznamem pozitiv i negativ.

Nesleduji ale svými následujícími řádky žádné bilancování, k napsání úvahy vede mě, člověka, který ve vysílání TV Nova (a ani žádné jiné TV...) "jaktěživ" nebyl, pouze a jen snaha, reagovat na záležitosti, které nás dnes a denně s tak velkou intenzitou obklopují.

Zaslouží si TV Nova tak obrovskou publicitu? Jde pouze o vlastnický spor mezi CET 21 a skupinou R. Laudera (čti ČNTS...)? Je to jen a jen obchodní záležitost, jak spor charakterizovala Rada pro rozhlasové a televizní vyslání, anebo má celá věc i politický a společenský rozměr? Existuje propojení mezi TV Nova a TV Prima? Jak je silné? Kdo je jeho hlavním reprezentantem? Jde jen a jen o peníze? Anebo jde třeba i o podobu budoucí vládní garnitury?... (Prvním krokem může být zatím např. soukromými TV ovlivněný volební úspěch jedněch a neúspěch druhých)...

Nebudu zastírat, že podobně formulovaných otázek je možné, i při mé znalosti celé tématiky pouze z otevřených zdrojů (a popravdě řečeno i ze zveřejněných kopií dokumentů a materiálů otiskovaných právě Britskými listy!), napsat během krátké chvíle několik stránek. Až mě mrzí, že se třeba tento námět nestal předmětem nějaké televizní soutěže. Kdo sestaví v daném čase více relevantních dotazů - vítězí!

Je jasné, že při mém zamyšlení nechávám zcela stranou takový způsob uvažování, že o TV Nova a jeho lidech se píší knihy (zpravidla odcházejícími redaktory...), že TV Nova je médium, které "dodalo" své, v Nově dříve působící redaktory, zpravodaje a moderátory, prakticky do všech ostatních existujících televizních stanic v České republice (a tiskové mluvčí do orgánů státní správy...).

Nechci se také nějak podrobně zabývat teoretizováním, které se samo nabízí, zda je dnes více bulvární zpravodajství a publicistika na TV Nova nebo ve veřejnoprávní TV (především na ČT 1...) a zda si také ostatní média v ČR vytvářejí své diváky (čtenáře nebo posluchače) "Nováky"...?

Pozornost, kterou TV Nova magneticky přitahuje, lze ilustrovat na faktu, že na internetu existuje několik samostatných serverů, které seznamují např. s výší platů zaměstnanců televize ( a to i těch, kteří dnes pracují "daleko, daleko" od novácké mzdové účtárny). Našel jsem i poměrně přehledný a pečlivě zpracovávaný server AntiNOVA, což se mně v případě deníků MFD anebo Právo při sebevětším úsilí nepodařilo...! (AntiMfD, nebo AntiPrávo jsem zkrátka a dobře nenašel.)

Celostránkově by bylo také možné se rozepsat, jak TV Nova vstupuje do většiny českých domácností, kde působí na  všechny rodinné příslušníky..., stejně tak je ale možné parafrázovat V. Železného, že "programy TV Nova zprostředkovávají kouzelné bedýnky", které je možné přepnout na jiný program anebo dokonce i vypnout.

Jestli laskavý čtenář dospěl až k těmto řádkům, rád bych zformuloval 3-4 konkrétní zjištění, která vycházejí jednak z dlouhodobého pozorování naší mediální scény, a jednak mají svůj "nekuloární" původ - tj. jde o mé vlastní postřehy:

1. TV Nova je natolik "všudypřítomná", že jsem pojal podezření, že nejrychleji (a vlastně i nejsnáze...) se proslaví autor, který se nějak vůči této TV vymezí!
Podrobnějším čtením některých "zásadních článků a pojednání" jsem došel k závěru, že nejlépe to funguje proti někomu z jejího managementu, resp. řediteli Vladimíru Železnému, L. Šmuclerové, ale i R. Johnovi, P. Poulíčkovi, atd.

Přitom mně ale další smysluplnost a účel takového vymezování (kromě vlastního zviditelnění autora nebo celého média…) dodnes uniká.

Kdyby byl totiž V.Železný "čítankový mstivý zločinec" musel by být tolik kritizovaný (a několik let trvající) každotýdenní sobotní pořad "Volejte řediteli!" největším dodavatelem mediálních mrtvol celé naší planety - nebo alespoň v ČR!

Ale ono tomu tak není. Kromě několika konkrétnějších (a hlavně jmenovitých) strkanic s některými členy RRTV, nebo současnými a minulými "mediálními bossy", jsou následky "bodyčeků" z uvedeného pořadu velmi chabé.

Že by nebyla TV Nova tak všemocné médium? Anebo snad není Vladimír Železný (zde doporučuji části čtenářů říci buďto "Nedej bože!" anebo si odplivnout...) tak všemocný?

2. Spor kolem TV Nova je bezesporu sporem kolem získávání peněz.

   Ale nebudu snad úplně naivní, když napíšu svou domněnku, že peníze získávají psaním svých článků i ti odborníci, kteří v  mnohdy sáhodlouhých komentářích, uveřejňovaných v denících i týdenících (takových článků jsem napočítal na serveru Amid za poslední 1/4 rok více než 250...)docházejí v podstatě k témuž co já - jde o složitou záležitost a mělo by se vyčkat soudního rozhodnutí...!

   Jakému účelu tedy ony články slouží ? Proč se jich tedy objevují desítky a opakují stále a znova již jednou vyřčené? Že by to bylo účelové podle přísloví "100x lež znamená pravdu!"?

3. TV Nova je (zejména podle "PR", mediálních a politologických odborníků) mocný a obávaný mediální nástroj.

   Je schopna rychlého přemístění informací až do soukromí českých občanů, má tedy i politickou sílu a vliv, může dokonce sehrát dosti rozhodující roli v rozložení politických sil našeho státu.

   Nechci zlehčovat předcházející tvrzení znalců, ale nemýlím-li se, byla to veřejnoprávní TV, která po prvním kole senátních voleb v roce 1996 opakovaně odvysílala výzvu tehdejšího předsedy KDU-ČSL o nebezpečí drtivého vítězství ODS ve II. kole senátních voleb, což Václav Klaus svou  neskrývanou radostí "de facto" přímo ve studiu potvrzoval.

   Výsledkem byl cca. pouze poloviční úspěch kandidátů ODS ve druhém kole, přičemž pro zvítězivší kandidáty dnešních stran "čtyřkoalice", hlasovaly mnohdy velmi "prapodivně poskládané" koalice - od Sládkových republikánů, přes komunisty, sociální demokraty až po stoupence ODA či křesťanské demokraty.

4. Projekt TV Nova vznikl v unikátním prostředí se čtyřicetiletou tradicí státního televizního vysílání, kde se o televizním divákovi tiše předpokládalo, že "uvěří předváděnému".

Kdyby toto hledané nenašli diváci na TV Nova, nevznikla by zřejmě příležitost dělat si dnes v méně úspěšných médiích legrácky z "diváka Nováka"...!

Naopak vznikl (a mediálně je poměrně silně podporován) dojem lacině dosaženého úspěchu.

Ale úspěch jak známo plodí závist - hlavně v našich zeměpisných šířkách. Žijeme ve specifickém prostředí 300-400 let utlačovaného a podceňovaného státu, ve kterém:

• bohatí lidé jsou zloději a tuneláři

• úspěšní lidé mají někde protekci a jejich úspěch není jen jejich zásluhou…,

• většina obyvatel mistrovsky ovládá drobnou společenskou hru "kam vítr - tam plášť!"

• sportovní fanoušci znají sestavu kteréhokoliv z národních týmů (lední hokej, kopaná atd.) lépe než reprezentační trenéři

• mezilidské vztahy jsou poměřovány "lidovými moudrostmi" - Co tě nepálí, nehas! nebo Bližší košile než kabát!, Co je doma, to se počítá! apod.

A to si ještě nekladu ty "správně investigativní" otázky, jako např.:

• Umí ten V. Železný vůbec anglicky ?

• Jak může existovat TV stanice bez mých koncesionářských poplatků (které sice už několik let neplatím, protože jsem si odhlásil televizi - ale přesto !).

• atd.

Jako velmi silná káva na mě ale působí všechny ty konstrukce, spekulace a kreslené chobotnice, kdo je s kým proti komu, kdo koho vlastní, kdo koho ovládá, kdo má na koho vliv (a jaký), atd. Je mi trochu líto peněz vynaložených na inzeráty, kterými je ilustrována "zločinnost" managementů, provozovatelů, spoluvlastníků licencí atd. Přece jen by své původní poslání splnily lépe v nějaké užitečné sociální nebo zdravotní aktivitě! (Teď mám na mysli ty peníze, pochopitelně...!)

Česká média (a následně pak i veřejnost - protože tak už to v životě chodí...) mají silný sklon k tomu, vytvářet si modely (vzory) mediálně nepřijatelných lidí - Stehlík nebo Tykač. Vždyť je to vlastně jedno.

Např. nyní vznikla nervozita v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání - může za to management TV Nova! A to ještě mohou někteří bývalí členové rady mluvit o štěstí, že nejsou dnes zaměstnáni v managementu CET 21 (TV Nova), České produkční apod.

Přitom je tak přirozené, že člověk, který odchází po několikaleté práci ve specializovaném oboru, se snaží nalézt další uplatnění právě v oblasti, kterou se tak dlouho profesně zabýval.

Novému pracovnímu zařazení pracovníka ministerstva školství, který jde učit, nebo dokonce ministra zdravotnictví - lékaře, který se vrací do svého obvodu či nemocnice se nikdo nediví. V případě podobného uplatnění člověka "z mediálního světa" nastupují ovšem spekulace...!

Za práci se u nás neděkuje ani odcházejícím ministrům a jejich náměstkům. Odešel? Proč děkovat, spíše se ptejme - a co provedl? Komu se znelíbil?

A tak teď jen v klidu čekám, až "Kalouskova parlamentní komise pro IPB" zjistí, že za rychlým převzetím banky stála vlastně také TV Nova, u níž hrozilo, že se chce stát leadrem českého bankovnictví.

To první, ctižádost být leadrem přece má, a to druhé - to si už s klidem domyslíme!

Luboš Motl

Po několika úvodních větách o jazykových diskusích, v nichž se snažíte nastolit dobrou atmosféru, si nejprve svítíte na profesionální deníky a on-line sdělovací prostředky a vysvětlujete, jak chatrnou práci ve srovnání s BL asi dělají. Tak třeba iDNES má 80 zaměstnanců. Asi Vám to připadá moc, ale nechcete si třeba povšimnout toho, že drtivou většinu obsahu iDNES redaktoři sami píší, převádějí fotky, audio, video, zakládají nové místnosti pro chat? Celkovým rozsahem včetně příspěvků na diskusních fórech, jejichž úroveň je srovnatelná s úrovní příspěvků na BL, je - podle mého tipu - iDNES srovnatelné s osmdesátinásobkem BL a čtenost je možná v podobném poměru nebo v poměru ještě výraznějším. Teď třeba čte iDNES 768 lidí, a to je půl deváté večer středoevropského času. Tolik lidí čte přibližně úvodní stránku BL za celý den.

Nevšiml jste si také toho, že iDNES přináší nové zprávy v podstatě okamžitě (skutečných zpráv se v BL objeví jen pár, v tomto smyslu BL vůbec nejsou sdělovacím prostředkem), je tedy obohacováno o nové příspěvky mnohokrát denně (a ne pětkrát týdně)? Nepodíval jste se někdy na počet rubrik na iDNES a nesrovnal třeba grafickou úroveň iDNES s grafickou úrovní BL?

Anonymita. V profesionálních médiích se musí odvádět hromada práce, která prostě patří k pracovní náplni zaměstnanců, a tudíž se pod každý její kousek nepodepisují. Tak to asi musí být, základní zprávy přinášejí noviny jako "celek" a neměly by být závislé na nějakých subjektivních názorech jednotlivce. Všimněte si též, že ani v BL se vždycky nedočtete jméno autora, občas jen to, že je redakci BL znám. Poctivá a "nudná" práce, které je v profesionálním deníku mnoho, Vás ale vůbec nezajímá. Vy máte BL totiž rád právě proto, že jsou v nich nepodložené a subjektivní "pravdičky" a drby.

Kritizujete slova pana Šimandla o "pavlači", která jsou podle Vás moc silná. Myslím si, že nekritický obdivovatel podobného média-nemédia by v jádru duše měl být velmi vděčný, když žumpu, kterou BL nepochybně jsou, někdo nazve hezkým slovem "pavlač". Vůbec Vám nevadí, že hned v následujícím odstavci žumpovitost i svého přístupu naplno ukážete, když - bez jakýchkoliv důvodů - vyslovíte hypotézu, že se pan Šimandl mstí kvůli jakýmsi důvodům, které čtenář nezná, třeba za to, že pan Čulík chodil panu Šimandlovi za ženou (či dokonce naopak)?

Nepřipadá Vám to přece jen trochu trapné? Ptáte se, jestli má Čulík na triku horší věci, než že publikuje neověřené věci. To Vám nestačí? Vždyť pan Čulík dnes v podstatě nic jiného nedělá, co by měl mít horšího na svědomí? Také určitě sám víte, že se ctitelé BL od této webové stránky neodvrátí ani v momentu, až bude mít na svědomí lidské životy. BL čte a  v BL publikuje mnoho nepoctivých a často nepříliš velkým talentem obdařených písmáků, kteří by se asi v opravdových sdělovacích prostředcích chytit nemohli, ale v BL mají pocit, že to dokázali, a díky absurdní atmosféře sebechvály si dokonce mohou myslet, že provádějí lepší práci než "ostatní" novináři. Mnozí nadutí hlupáci bez BL doslova nemohou žít.

Představte si, kdyby nejen lidé spříznění s BL, ale i ti slušní začali používat podobný způsob popisu reality jako Vy nebo pan Čulík. V první řadě by tito slušní lidé zpochybnili Vaši hypotézu o nevěře páně Šimandlovy ženy odkazem na skutečnost, že si nejsou jisti, zda slavil pan Čulík nakonec s Viagrou nějaký úspěch. Neznám o této otázce vůbec žádné detaily, jen jsem nastolil tuto jistě zajímavou otázku o novináři, ať se k ní vyjádří a nezapírá při tom. Pokud neodpoví, mluví to proti němu, jak BL vždy zdůrazňují. Člověk, který má čistý štít, se nikdy nemusí bát odpovídat ani na nepříjemné otázky. Tak co, pane šéfredaktore, píšete svůj deník proto, abyste alespoň v BL dosáhl postavení?

Odpověď by nic nezměnila na tom, že by se optikou "investigativního žurnalisty" podívali na to, proč jste Vy napsal *takto* nekritický článek o BL. Mohli by začít vysvětlovat, jak je Čulík finančně zainteresován na reklamě zboží souvisejícího s alpským lyžováním, na které je speciální linka na konci Vašeho článku, a pozornosti by možná neunikly ani úvahy nad charakterem případného homosexuálního poměru mezi pány Sosnou a Čulíkem (přičemž by možná příjmení obou zúčastněných byla užita - ve stylu Epicentra a EPIcentra - k domněnkám o tom, kdo z Vás dvou hrál v poměru jakou úlohu - samostatný čtenář si jistě promyslí sám).

Zkusil bych Vám doporučit: napište si jednou experimentálně podobně nevkusný článek, kterými se plní BL, ale nikoliv proti slušným lidem, raději proti sobě navzájem - o panovi Sosnovi a Čulíkovi. Nechte svoji fantazii rozehrát stejným způsobem, jako to děláte jindy. Vezměte si pak pro jistotu do ruky igelitový sáček a přečtěte po sobě svoje dílo. Pak možná budete alespoň trochu chápat, jak moc Britským listům pan Šimandl ve skutečnosti lichotí.

S pozdravy

Luboš Motl

Ivan Sosna

Mám dost často pocit, že podobným způsobem se u nás velmi často vyměňují názory. Ubít, zatlouct do země, zlikvidovat! Já si myslím A, on tvrdí B. Pro nás oba není na tomto světě místo, buď A nebo B, buď já nebo on.

Takhle nějak si připadám po nedávné reakci pana Luboše Motla na mé pozastavení, proč Josef Šimandl tak agresivně buší do BL. Domníval jsem se, že ten můj text byl neagresivní a vcelku vstřícný, a přiznám se, že jsem si na jisté smířlivosti dal dokonce záležet.

Nelituju toho, ale asi zbytečně. Moje zcela věcné a naprosto neutrální konstatování, kolik lidí - na rozdíl od Čulíka v BL - připravuje MFD a iDNES a že tudíž od periodika charakteru BL nelze očekávat běžné postupy umožňované zázemím tradičních redakcí, zavdala příčinu k obšírnému výčtu toho, co vše na iDNES nevidím či vidět nechci. Paradoxem je, že jsem stránky iDNES ještě v životě nenavštívil...

Nechci být pohrdlivý, ale skutečně považuji za ztrátu času polemizovat s někým, kdo prostě chce zdeptat a utlouct a neváhá přitom provádět ty nejneuvěřitelnější myšlenkové a logické veletoče. Předpokládal jsem, že soudný čtenář správně pochopí mou odlehčující poznámku o tom, že snad Čulík nechodil za páně Šimandlovou ženou či naopak. Asi chybně: prý žumpovitě rozvíjím na tohle téma hypotézu... A ještě další lahůdku jsem sice moc nepochopil, ale zřejmě by bylo vhodné se přiznat, že s panem Čulíkem provozujeme "homosex" po mailu. Jojo, zadupat a zničit...

Měl jsem dobrý pocit z toho, že jsem na závěr svého textu - aby to hezky utkvělo v paměti - ještě výslovně upozornil, že nechci pana Šimandla dusit ani vychovávat, ale kultivovat diskusi a nadhodit určité téma. (Jinak řečeno, že mi jde o spíše o věc a mnohem méně o pana Šimandla.)

Nahouby. Stejně jsem se dozvěděl, že jsem vyplodil "poznámku jako vystřiženou z archivů komunistických disciplinárních komisí, které se snaží převychovat mladíky, kteří projevili tendenci podlehnout protisocialistickým silám."

Zůstat v takové situaci věcným a bez emocí je skutečně na bobříka sebeovládání. Člověka napadá široká škála reakcí od žalovatelných vulgarismů po ironii a sžíravé sarkasmy. Ale v zájmu zachování vlastního duševního zdraví je zcela jistě nejlepší mlčet a zabývat se věcmi užitečnějšími.

Jednu obecnou poznámku si ale neodpustím. Zdá se, že situace, v níž mohou i nespecializovaní laici svobodně vyjadřovat své názory, je pro společnost pořádně velkým náporem, s nímž se ještě nějakou dobu bude učit žít. Přitom si přiznejme, že třeba otázka, zda jsou BL pavlačí, žumpou nebo progresivní platformou k pěstování decentního diskursu, zda je Čulík bídák nebo dobroděj, je pro hlouček zainteresovaných sice důležitá, ale proti internetové kriminalitě zcela okrajová. Spousta internetových stránek a fan-zinů tady prostě je a bude a všichni si na ně budeme muset zvyknout. Budou mezi nimi žumpy i stránky ušlechtilé a stále více lidí bude mít technickou možnost se v nich projevovat. O tom, zda bude web zaplaven spíše hnojem nebo rozumnou a inteligentní výměnou zkušeností a názorů a o důsledcích nechť hloubají především sociologové a komunikační teoretici.

Myslím, že skutečně demokraticky smýšlející člověk (to není útok na nikoho konkrétního!) možnost zapojit se do veřejné diskuse vítá. Už dnes jsou velice cenné některé stránky specializované, na nichž se objevují nesmírně cenné informace, které nenajdete v žádné knize nebo časopisu a které nepřinese žádný žurnalista. A rovněž na stránkách spíše obecných (např. BL) přece může i člověk, jenž se psaním neživí, přijít s věcným, cenným a přínosným názorem. Jistě, nebude na formální úrovni talentovaných, vyškolených a zběhlých profesionálů, ale BL také neaspirují na žádnou cenu za nejbrilantněji psané články.

Snad má pan Motl pravdu (dále jeho formulace), že v BL publikují i nepříliš velkým talentem obdaření písmáci, "kteří by se asi v opravdových sdělovacích prostředcích chytit nemohli, ale v BL mají pocit, že to dokázali". Neberu mu také právo na přesvědčení, že "díky absurdní atmosféře sebechvály si dokonce mohou myslet, že provádějí lepší práci než "ostatní" novináři." Nemám žádný osobní zájem na obraně BL (nic mi neplatí a JČ osobně neznám) a moje "parketa" je úplně jinde než v psaní pro ně. Dokonce si ani nemyslím, že by byly kdovíjak úžasné a že převyšují ostatní české noviny. Ale přece nebudu srovnávat nesrovnatelné a chtít změřit, zvážit a rozhodnout, kdo je "lepší". Každý je jiný a přínosem BL je kromě jiného prostor, který s velkou volností k diskusi dává. Některé uveřejněné příspěvky by v tištěných novinách asi opravdu (bez úprav) neprošly, ale proto přece ještě nejsou BL (a jiné podobné, nejde jen o ně) jako internetové periodikum podřadné nebo špatné.

Nejde ale přece jen o to: už jen fakt, že ten, kdo chce, může přemýšlet, formulovat, polemizovat, je cenné. Lze předpokládat, že takový člověk nebude podléhat zkratkovitým soudům a povede ke kriticky přemýšlivému postoji i lidi okolo sebe a bude tak - trochu nadneseně řečeno - přispívat ke všeobecné kultivaci společnosti.

A co žumpa, lži a bláboly, namítne někdo. Jistě, i to jako daň demokracii je a bude. Unesla-li Británie své bedničky s řečníky v Hyde Parku a společnost volební právo všeobecné i žen, zplnoprávnění bývalých otroků a kolonií (ne že by to v Africe dodneška bylo lehké) i postupné uznání práv etnických menšin, dětí a dokonce i zvířat, unese i možnost internetové svobody.

Do té doby ale ještě jistě padne nejedna rána kyjem - zaplaťpámbu, že jen tím elektronickým. I když si člověk občas v hloubi duše posteskne, že než umně spředené jízlivosti z písmenek, byla by ruční výměna názorů očistnější.

Hahaha. To je asi tak to nejrozumnější, co mě na závěr této nakonec přece jen polemiky s panem Motlem napadá.

Ledaže to všechno měl být vtip nebo test a pan Motl za bukem sleduje, jak se s tím popereme. Moc jsem se sice nepobavil, ale, jak dokládám o kousek výše, holt i něco takového k internetu může patřit.

Ale co. Když nejde o život, jde o...

A pro ty, kdo skutečně, ale skutečně ani trochu nerozumějí nadsázce a ironii: Čulík nechodil za Š. ženou. Š. žena nechodila za Čulíkem. A jestli ano, já o tom nevím. Já ani nevím, jestli nějaká paní Š. je.

Paní Šimandlová, promiňte, že jste se takto nezaviněně dostala do polemik rozkacených (rádoby)intelektuálů. Měl jsem si vybrat jiný argument. Omlouvám se.