Finally late in the afternoon September 29, the Consul of the Belgian Ambassy in Prague came to personally pick me up, and drove me to Prague, where I had 24 hours to leave the country.
The consul told me the Czech authorities had not informed him about me, as they should have according to international law. They found out about me because my girlfriend Kaylene repeatedly called the Embassy, and my name was faxed to them from a jail support group, who had received my info by cell phone via a fellow activist who had managed to smuggle a cell phone into the jail bus. The Czech police, still present all throughout the city scared me so much
I immediately took a metro and bus to the airport. With no more flights to Brussels that night, I took the first flight to Paris and then the train back to Brussels, to be picked up at 5 am by my sister.
Now back in Belgium, it has been very difficult to sleep even though I'm exhausted. Telling about the experience often overwhelms me bringing me to tears.
Policisté mi nadávali "fašistické prase"
1. Výpověď německého občana (jméno, kontakt a adresa jsou OPH známy)
Byl jsem zadržen 26. 9. 2000, cca v 18:30 hodin na křižovatce ulic Na Vítězné pláni a Petra Rezka, při pokojné blokádě vsedě na zemi. Policie se pokusila blokádu roztrhnout motorkami a vodním dělem (najížděním, ne stříkáním). Policisté bili lidi do hlav obušky. Vyhnali tisk a stiskli nás ze dvou stran. Byla tam baskická televize. Roztrhli blokádu a asi 40 lidí brutálně nastrkali do antonů.
Odvezli nás na malou policejní stanici v ulici Svatoslavova na Praze 4. Všichni jsme byli na betonovém dvoře celou noc. Asi 1 hodinu jsme stáli čelem ke zdi v poutech, postupně jsme si sedali. K výslechu šlo jako první 5 Čechů, jeden tlustší (možná provokatér). Výslech nám byl tlumočen starší ženou, která netlumočila moc dobře a dávala nám jasně najevo, co si o nás myslí - říkala, že je to horší než za druhé světové války. Modré kartičky OPH nám policisté brali násilně, buď přímo na ulici, nebo až na služebně. Nebylo nám dovoleno si zatelefonovat. Oba jsme šli vypovídat a nic jsme nepodepsali.
Každý zadržený (Němci, Kanaďané, Poláci, Švédové, Norové, Italové, Češi), měl list papíru, který musel podepsat, každý jsme dostali krajíc chleba, šikanovali nás, nedávali nám vegetariánské jídlo. Jednou nám ?ekli, ?e na slu?ebn? je ?len OPH... V noci byla velká zima. Kolem 04:00 ráno bylo 14 lidí (polovina zadržených) ve 2 minibusech odvezeno. Před odjezdem ze Svatoslavovy nás prohledali znovu a předali nás cizinecké policii.
Policisté ze dvora ve Svatoslavově na mne upozornili cizineckou policii, že jsem agresivně protestoval. Při každém "špatném" pohybu mi - zvláště na Olšanské - vyhrožovali a surově se mnou zacházeli. V cele o rozměrech 2x3 metry nás asi hodinu bylo 22 a nesměli jsme mluvit. Museli jsme se svléknout do naha a 2 policisté v civilu mě hrubě a surově napadali - v německém jazyce: "Faschistisches Schwein, Ossi (asi proto, že mne slyšeli mluvit rusky, pozn. Ossi=Výchoďák)", etc. Odebrali mi peníze a pas. Odmítl jsem podepsat a nechal jsem si od tlumočnice přeložit, že se cítím ohrožen. Na to mi odpověděli, že se teprve budu cítit ohrožen, až budeme sami. Policista č. (je OPH známo) se choval velmi agresivně, byl asi 30-ti letý, nebo mladší vyholené vlasy, choval se jako fašista. Sejmuli mi otisky prstů, byl u toho tlumočník, ale přesto jsem protestoval marně, fyzicky mě donutili a ještě mě vyfotografovali.
Na cele jsme byli 4 (já, jeden Angličan - (jméno je OPH známo), kterého přirazili ke zdi tak, že mu zlomili nosní chrupavku, Švéd a Ital) Ráno, asi v 09:00 27. 9. 2000, nás převezli do Balkové, většinou v poutech. Cítil jsem se izolovaný a neměl jsem možnost si zatelefonovat. Začal jsem držet hladovku a jsem trval na tom, aby to lékařka zaznamenala. Potom už nebyla návštěvy lékařky nikomu povolena. Držel jsme ji proto, že mne nenechali zatelefonovat. Dnes ráno (pozn. 29. 9. 2000) mne vysadili na německé hranici.
Celkem byl z Prahy do Balkové převezeno snad 120 aktivistů. I ostatním, kdo v Balkové čekali na vyhoštění a neměli s protesty nic společného bylo zakázáno telefonovat, aby nemohli půjčit telefonní karty aktivistům. 29. 9. 2000 v poledne přijel do Balkové p. Hauer z německé ambasády - tel. 02/57 11 32 60, v policejním autobuse nás odvezli do Plzně na nádraží, kde jsme vystoupili obklopeni kordonem policistů. Čekal nás tam člověk z IMC, který nám dal peníze na vlak.
Trpím astmatem a odebrali mi léky
2. Výpověď německého novináře (jméno, kontakt a adresa jsou OPH známy)
Na cele s: tři jména německých občanů, OPH jsou známy
26. 9. 2000, kolem 19:00 jsem byl na Václavském náměstí a bavil jsem se s ostatními novináři. Později začali policisté vytlačovat lidi z náměstí směrem do ulice (asi) Ve Smečkách (říkal, že jsou tam 2 policejní stanice). Vytlačovali nás směrem nahoru a nahoře byl další kordon policistů ze zásahové jednotky.
Byl jsem na zadržen a odvezen, pravděpodobně na Prahu 10. Byl jsem na stejné cele jako člověk z Drážďan (pozn. měl zlomenou ruku a v policejní nemocnici ho omítli ošetřit se slovy, že když je demonstrant, tak to vydrží. Ošetřen byl až za 2 dny, kdy ho z tábora v Balkové odvezli do nemocnice v Plzni). V Praze 10 jsme museli stát 6 - 7 hodin s pouty na rukou. Mne osobně nebili, protože jsem měl novinářský průkaz, ale ostatní ano. Pak mne dali do cely, poté mne odvedli na focení a odvezli mne dál. Také se mnou udělali výslech. Na cele se mnou byl jmenovaný člověk z Drážďan, nějaký Ital, Čech a Švéd. Trpím astmatem a celých 48 hodin se o mne i přes moji žádost nikdo nepostaral a nedostal jsem ani své léky, které mi předtím odebrali. Velmi jsem tím trpěl, a navíc někteří na cele kouřili. Žádal jsem abych byl přemístěn jinam, čemuž také nebylo vyhověno.
Potom nás převezli na Cizineckou policii, kde nás bylo na cele o rozměrech 2x3 metry 20 - 25 lidí, takže se dalo jen stát.
Odmítl jsem podepsat rozhodnutí PSP (číslo rozhodnutí je OPH známo) . Byl tam s námi i jeden Němec, který studuje na stipendium na pražské Právnické fakultě a má byt u Václavského náměstí, tomu sdělili, že také musí opustit Českou republiku.
Potom nás odvezli do tábora v Balkové. Ještě před tím jsme museli stát nejméně 3 hodiny venku na dvoře.
Byl jsem nejméně 48 hodin bez jídla a bez možnosti si zatelefonovat. V táboře mi byla zima, ale hladovku jako ostatní jsem nedržel.
29. 9. 2000 ve 20:00 nás odvezli do Plzně.
Tloukli mi hlavou o stůl
3. Výpověď německého občana (jméno, adresa a kontakt jsou OPH známy)
Zadržen jsem byl 26. 9. 2000 v 17:00 u Nuselského mostu. Předtím jsem se s ostatními účastnil nenásilné blokády u Pankráckého náměstí v ulicích Žateckých a Petra Rezka asi ve 13:00. Násilností jsem se neúčastnil, jednalo se o sedací blokádu. Řekli nám, že musíme do autobusu, kde jsem byl prohledán a odebrali mi věci. Žádné potvrzení mi však nevydali. Když jsem protestoval, byl jsem asi 5x udeřen do hlavy a do ramene. Pak mne bili ještě i na zemi. S ostatními dělali totéž. Potom mne policista vlekl za vlasy, udeřil mne obuškem do zad a odtáhl mne do autobusu. Časem přiváděli i ostatní, se kterými jednali ještě brutálněji. Celkem nás tam bylo 12 a asi 5 policistů v bojové výstroji. Autobus chtěl projet demonstranty, ale ti na něj zvenku zaútočili. Policisté vycouvali a vedli nás do jiného auta a zbili nás znovu.
Odvezli nás na policejní stanici na Prahu 4 - Chodov, místní oddělení Jižní město, Hráského 2231 a zavřeli nás do cely, kde nás bylo hodně a bylo tam velmi málo místa. Odebrali mi všechny věci včetně tkaniček od bot. Policisté na nás hodně křičeli a mlátili dveřmi. Potom jsme byli jednotlivě vyváděni ven, znovu prohledáni a házeni na zeď. Potom nás vyfotili a sejmuli nám otisky prstů. Pak mi přitiskli hlavu ke stolu, tloukli mi s ní o stůl a nutili mne podepsat česky psaný papír, který mi nepřeložili, a na který jsem pořádně neviděl. Museli jsme odejít po čtyřech a kopali nás. K jídlu jsme nic nedostali.
Řekli, že když zaplatím 1000 Kč, budu hned propuštěn. Zaplatil jsem, ale nepropustili mne. (dostal pokutový bloček)
Nedovolili mi telefonovat, i když jsem o to nejméně 3x žádal. Neměli jsme tlumočníka. 27. 9. 2000, ve 03:00 nás převezli na služebnu cizinecké policie Praha 3 Olšanská. Tam nám znovu vyhrožovali, nadávali a křičeli na nás. Museli jsme podepsat další dokumenty PSP (číslo spisu je OPH známo). Na Olšanské jsme byli asi 10 hodin a opět jsme nedostali nic k jídlu ani k pití. Nechali mne podepsat česky psané Rozhodnutí cizinecké policie Prahy 3 Olšanská 2 o zahájení správního řízení. Nebylo mi přeloženo. (pozn. Přestože na dokumentu je jako tlumočník uvedena mgr. Jméno je OPH známo) Tlumočnice mi řekla: "Když jste tady, znamená to, že jste vinni a bude zahájen deportační proces." Řekla mi, že když to podepíšu, budu převezen do kempu, nebo hostelu pro cizince a potom budu moci jet domů. (pozn. Ptal jsem se jestli ví, co je v rozhodnutí napsáno: tj. že závažným způsobem narušil veřejný pořádek a že by tak mohl činit i nadále. Také jsem se ho ptal, jestli ví, že se může odvolat a že může žádat o vyrozumění zastupitelského úřadu. To mu však tlumočnice neřekla.).
Jeden ze zadržených měl zlomenou ruku, odvezli ho do policejní nemocnice, kde ho však lékař odmítl ošetřit, s tím, že když je demonstrant, tak to vydrží. Jmenoval se (jméno je OPH známo) a byl z Drážďan.
Pak nás svázali plastovým páskem a jeli jsme asi 3 hodiny do tábora. Byl to ale spíš koncentrační tábor. Museli jsme se svléci, osprchovat a dostali jsme nějaké vězeňské oblečení. Nesměli jsme telefonovat a nesměli jsme ani ven. Neřekli nám jak dlouho tam budeme a různě nám o tom lhali. Na protest proti tomu jsme od 28. 9. 2000 drželi hladovku. Mluvili na nás většinou jen česky. Jednou jsme si lehli a policista nám řekl, že to nesmíme a potom nás připoutali pouty ke zdi na více než 2 hodiny. Jeden z nás protestoval, že je to ilegální a policista jej udeřil do obličeje č. policisty: (je OPH známo). Opět nás zastrašovali a před celou předstírali, že někoho bijí. Byli tam ale i 2 policisté, kteří nebyli zlí. V Balkové jsme byli do 19:00 hodin 29. 9. 2000.
Celou dobu jsme byli bez možnosti si zatelefonovat a bez právní pomoci. Před odchodem jsme museli podepsat ještě 2 česky psané dokumenty, které nám nepřeložili.
Demonstranti z Prahy si stěžují, že je ve vazbě bila policie
Tento článek vyšel dne 4. října v deníku Guardian. Anglická verze je zde.
Pozorovatelé, sledující v Praze dodržování lidských práv, vyjadřují znepokojení nad tvrzeními, že s aktivisty, kteří jsou stále ve vazbě, je po protiglobalizačních demonstracích v českém hlavním městě minulý týden špatně zacházeno.
Tvrzení propuštěných osob, že v policejní vazbě docházelo k sexuálním a fyzickým útokům, vyšetřuje nyní organizace Amnesty International, vzhledem k tomu, že o tom svědčí stále větší počet aktivistů.
Mluvčí britského velvyslanectví v Praze uvedl, že si Britové na vyslanectví na nic takového nestěžovali. "Výpovědi o české brutalitě jsou vysoce nepravděpodobné, ale pokud dostaneme oficiální stížnosti, předáme je na ministerstvo zahraničních věcí," uvedl.
Během demonstrací a po nich bylo zatčeno asi 850 až 1000 osob. Demonstrace se konaly v souvislosti s výročním zasedáním Světové banky a Mezinárodního měnového fondu minulé úterý a účastnilo se jich as 12 000 až 15 000 aktivistů z celého světa.
Právní pozorovatelé konstatují, že "několik stovek" osob je stále ještě ve vazbě a že se mnozí lidé pohřešují, i když pravděpodobně určitý počet odjel nenápadně domů.
Skupiny aktivistů protestují tento týden proti údajné policejní brutalitě u českých velvyslanectví po celé Evropě, včetně Británie, Itálie, Norska a Polska.
Bylo zatčeno údajně asi 500 cizinců, včetně velkého počtu Němců a Španělů.
Podle policie bylo obviněno 25 osob, včetně šesti Čechů. Všech 34 zatčených Britů bylo už propuštěno. Jednadvacetiletý univerzitní student z Londýna sdělil listu Guardian, že byl večer po demonstraci 26. září před Kongresovým centrem českou policií zatčen v hospodě.
Ruce mu policisté svázali páskou z umělé hmoty tak pevně, uvedl, že mu napuchla zápěstí. Byl donucen svléci se donaha, byl prohledán, byl vyfotografován a pak byl vězněn v cele čtyřikrát čtyři metry s dalšími 35 lidmi.
Když se kdokoliv pokusil spát, probudilo ho ostré světlo a policista, který tyčí přejížděl po mřížích cely. Student svědčil, že byl u toho, když byli lidé donuceni se svlékat o naha a když byli nazí, byli fackováni.
"Mně se skoro nic nestalo, ve srovnání s Italy a s Izraelci, na které ukazovali a bili je velmi fašistickým způsobem," uvedl.
"Když vezli 25 z nás na třetí místo, museli jsme utíkat směrem k autobusu dvěma řadami policistů, kteří nás bili do ledvin obušky a pěstmi. Byly tam i ženy a policisté se smáli, když nás bili. Pak několika lidem tekla krev z nosu."
Stejně jako jiní zadržení konstatoval student, že mu po většinu doby byl odepřen přístup k tlumočníkovi, byl donucen podepsat dokumenty v češtině, kterým nerozuměl,a byl mu odepřen spánek a jídlo.
Podle Občanských právních hlídek - skupiny, jejíž členové, včetně několika právníků, monitorovali dodržování spravedlnosti během protestů - viděli dva norští turisté, kteří se vydali na policejní stanici na severu Prahy, informovat policii, že jim byl ukraden mobilní telefon, "viděli celou řadu lidí, pouty přivázaných ke stěně, kteří byli silně biti".
Jiná svědectví tvrdí, že zadržené ženy byly donuceny se svléknout do naha a v přítomnosti mužských policistů dělat různé cviky.
Britská žena, které je mezi dvaceti a třiceti lety a trpí epilepsií, byla údajně policisty donucena, aby ve vězení napodobovala epileptický záchvat a dostala facku, když si odmítla vzít lék, který jí byl přinesen.
Právní pozorovatelé i Inpeg, organizátor hlavní demonstrace, konstatují, že lékařské zprávy potvrzují policejní brutalitu.
Česká policie byla silně chválena za to, jak si poradila s pouličním násilím, avšak většina zatčených, jak se zdá, byla zadržena na ulicích dávno po demonstracích a neměli žádnou přímou souvislost s násilím, kterého se dopustilo tvrdé jádro několika stovek anarchistů.
Právní pozorovatelé a Inpeg konstatují, že si najímají právníky a budou se soudně bránit v případech údajné policejní brutality. OPH také plánuje trestní stíhání proti české policii, která se dosud k těmto obviněním skoro nevyjádřila.
"Tohle není žádná podivná země jako Ukrajina a nemáme informace o tom, že by bylo s někým zacházeno špatně," konstatovala mluvčí pražské policie. "Je to nesmysl, ale pokud má někdo pocit, že s ním bylo zacházeno špatně, mohou jít na oddělení stížností a kontroly."
ČT: "Vůbec žádný tlak na nás Sazka nevyvíjela." - Skutečně?
Jak Britské listy informoval šéf ostravského zpravodajství a jeden z autorů pořadu Petr Bohuš, Česká televize odvysílá Klekánici v nezměněné podobě v nejbližším možném termínu. Po odvysílání pořadu se má poskytnout Sazce prostor k vyjádření. Není jasné, jakou formu bude toto vyjádření mít. Pokud to nebude tvrdý rozhovor zkušeného reportéra typu: "Proč jste nám při výrobě tohoto pořadu vyhrožovali? Proč jste nám nabízeli zaměstnání? Proč jste po dlouhou řadů týdnů odmítali odpovědět na naše otázky?" a bude-li to pro Sazku reklamní šot, v němž bude její představitel moci vystupovat bez kritické oponentury schopného novináře, povede to jen k další diskreditaci České televize. Pracovníci České televize by na nic jiného než na ostrý rozhovor neměli ve vlastním zájmu své instituce přistoupit. Důležité také je, zda bylo úterní zrušení vysílání tohoto pořadu Klekánice oprávněné nebo neoprávněné. Pokud bylo neoprávněné, proč má být k pořadu cokoliv přičleňováno? Tyto otázky by mělo vedení České televize vyjasnit.
A ještě další velmi důležitá věc. Dnes v 16.58 vydala ČTK tvrzení mluvčího ČT Jiřího Trávy, že prý "od vysílání Klekánice ČT ustoupila bez nátlaku Sazky". Informace Britských listů se od tohoto tvrzení poněkud odlišují. Viz níže uvedené dva texty, které v minulých dnech rozšířila Sazka. Důvěryhodný zdroj konstatuje, že ve srovnání s tím, co se v posledních dnech dělo verbálně, jsou tato dvě prohlášení jen velice mírná:
Sazka a.s., odbor propagace a PR
K Žižkovu 4
190 93 Praha 9
DATUM: 2. října 2000
Od: Doubravová Stanislava
KOMU: Domácí redakce ČTK
2. října 2000
Tiskové prohlášení SAZKA, a.s., k avizované reportáži pořadu Klekánice
SAZKA, a.s., získala písemný materiál, z něhož lze vyvodit důvodné podezření, že redaktor České televize Jiří Ovečka připravuje tendenční a účelovou reportáž, jejíž obsah je způsobilý závažným způsobem poškodit dobré jméno a pověst akciové společnosti SAZKA. SAZKA, a.s, byl kromě jiného předán i dopis, v němž autor uvádí, že mu p. Ovečka naznačoval, že by „ stačilo něco profinancovat a reportáž by šla ze stolu a otevřela by se i cesta pro jiné možnosti". V těchto souvislostech jmenovaná společnost považuje za velmi závažné, že se v případě p. Ovečky jedná o pracovníka veřejnoprávní televize. V zájmu objektivního posouzení proto podala SAZKA, a.s., trestní oznámení, v němž orgány činné v trestním řízení žádá o prošetření a právní posouzení oznamované záležitosti.
Dále SAZKA, a.s., podala trestní oznámení na Petra Bohuše, vedoucího redakce zpravodajství České televize Ostrava. Údaje, které jmenovaný redaktor uvedl v rámci upoutávky k reportáži KLEKÁNICE, považuje SAZKA, a.s., za účelové a zavádějící.
SAZKA, a.s., dále v daných souvislostech sděluje, že vzhledem k některým dalším událostem z poslední doby považuje celou záležitost za účelovou akci, která má za cíl poškodit pověst a očernit dobré jméno této společnosti u jejích akcionářů a zejména pak v očích sázející veřejnosti. Protože má SAZKA, a.s., důvodné podezření, že se jedná o pokus o vyvolání umělé aféry a o snahu zneužít veřejnoprávní médium formou odvysílání tendenčně pojaté reportáže, podala SAZKA, a.s., dne 14. září 2000 na Obvodní ředitelství Policie ČR v Praze 9 trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy podle ustanovení § 206 odst. 1 trestního zákona a dále trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ustanovení § 158 odst. 1 trestního zákona.
2. října 2000
Prohlášení zástupců akcionářů SAZKA, a.s.
Moc, kterou disponují média, prezentující veřejnosti informace, je značná. Informace, které divák, posluchač či čtenář získá, považuje za pravdivé, protože důvěřuje profesionalitě těch, kteří informace shromažďují, zpracovávají a šíří. Mediální moc ale musí být vyvážena odpovědností za to, že informace budou ověřené a objektivní, že nebudou zneužity k poškození někoho, aniž by objekt kritiky dostal rovnocennou příležitost vyjádřit svůj názor. V právním státě, kultivované společnosti a ve veřejně právním médiu by tomu nemělo být jinak.
Nabyli jsme přesvědčení, že v případě reportáže České televize Klekánice, týkající se akciové společnosti SAZKA, tomu tak rozhodně nebylo. Zaznamenali jsme, že Česká televize - Studio Ostrava připravuje pořad, který podle pracovního scénáře redaktora Ovečky měl evidentně poškodit dobré jméno společnosti a na základě lživé konstrukce diskreditovat její vlastníky a členy vedení. Zástupci řídících orgánů a managementu SAZKA, a.s., se s dramaturgyní pořadu, paní Lenkou Polákovou, a dalšími zástupci ostravského studia setkali a nabídli jim plnou součinnost pro přípravu objektivní reportáže. Přes tento krok, nebo právě proto, nebyla nabídka více než měsíc vyslyšena a naopak pokračovala příprava pořadu nepochopitelným způsobem - o nás, bez nás. Vrcholem se stala upoutávka na pořad Klekánice, která zašla nejenom za hranici novinářské etiky, ale pravděpodobně i za hranici práva.
Protože považujeme postup ostravského studia České televize za naprosto nekorektní, za cílený a záměrně škodící útok, využíváme jediné možnosti mediální obrany, kterou je toto prohlášení:
1) akcionáři SAZKA, a.s., a jejich zástupci ve statutárních orgánech řídí společnost v souladu se zákonem, kdy zisk společnosti a její výtěžek jde výlučně na veřejně prospěšné účely, zejména do oblasti tělovýchovy a sportu
2) akcionáři SAZKA, a.s., odmítají jakékoliv vměšování cizích subjektů do řízení a činnosti plně privátní společnosti
3) akcionáři SAZKA, a.s., považují akci ostravského studia České televize za krok, který má úmyslně a účelově poškodit dobré jméno společnosti a uškodit tělovýchovnému a sportovnímu prostředí
4) akcionáři SAZKA, a.s., apelují na závažnost stavu, kdy dochází ke zneužití veřejně právního media ve prospěch zájmů třetích osob
5) akcionáři SAZKA, a.s., očekávají vysvětlení důvodů přípravy neobjektivní reportáže a zejména skandalizující upoutávky na pořad Klekánice ze strany vedení České televize a požadují prostor k vyjádření stanoviska oprávněných zástupců společnosti
6) akcionáři SAZKA, a.s., současně podnikají opatření k ochraně společnosti právní cestou.
V Praze dne 2.10.2000
za ČSTV - Ing. Vladimír Srb, předseda
za ČOS - Ing. Miloslav Pleskač, starosta
za ČASPV - PaedDr. Miloslav Tempír, předseda
za AČR - PaedDr. Roman Ječmínek, prezident
za STSČ ČR - Ing. Hynek Kohl, předseda
za ČSS - Jaroslav Pekař, prezident
za ČOV - MUDr. Milan Jirásek, předseda
za ATJSK ČR - Jindřich Stádník, prezident
za OREL - Ladislav Šustr, starosta
Text tohoto prohlášení je v plném znění uveřejněn na internetové adrese :
Privatizace ČEZ
Jestliže se vláda rozhodla, že bude privatizovat elektrárenskou akciovou společnost ČEZ spolu s podíly v šesti distribučních společnostech v celku, jistě je to řešení výhodné. Alespoň pro vládu, která odhaduje zisk sto miliard korun. Pro občany by možná bylo výhodnější, kdyby vláda sice utržila méně, ale ve výrobě a distribuci elektřiny kdyby diktát monopolu byl vystřídán konkurencí.
Konkurence monopolů řešením nebude. Bezpečně se domluví, aby žádný neprodělal. Snad aby slabost většiny našich ministrů pro monopoly nebyla zcela zjevná, stanovila vláda pro privatizaci kritéria.
Jedním z nich bude optimální cena elektřiny pro konečného uživatele. Jak si vyložit slovo optimální?
Realistické je představit si cenu o něco nižší než nesnesitelnou, přičemž například u benzínu jsme zjistili, že sneseme skutečně hodně.
Dalším kritériem prodeje ČEZu bude "minimalizace dopadu na zaměstnanost".
Zde se čertovo kopýtko ukrývá ve slově minimalizace. Jestliže se nehovoří o zachování pracovních míst anebo rekvalifikaci, pak se nehovoří o ničem.
U kritéria liberalizovaného trhu elektřinou v souladu s pravidly Evropské unie doufejme, že se vláda poučí z kritiky blokování konkurence v telekomunikacích.
A konečně zde máme kritérium maximalizace výnosů z privatizace státních podílů.
Na první pohled by se prostě měl ČEZ prodat tomu, kdo nabídne nejvíce. Jak ale vyloučit, že ČEZ nebude prodán tomu, kdo bokem nabídne nejvyšší provizi? Co takhle veřejná dražba? Její nevýhodou ovšem je, že znemožňuje tu provizi, tím pádem poradci premiérovi dražbu poradí sotva.
Vysílá se ve čtvrtek 5. října ráno.
Finanční festival a násilí
(Ke vlivu médií na politickou kulturu)
Miloš Štěpánek
Vožením uhlí do Newcastlu by dnes byly informace o přípravě a setkáních MMF a IB i jejich apostatů v Praze. Na meritorní hodnocení zasedání oficiálních orgánů, aktivit kritiků v zasedačkách či na ulicích, jakož i vzájemných kontaktů "podle protokolu" či bez něj možná ještě hlavy dosti nevychladly. Je však snad pravý okamžik pro fixování jejich virtuálního obrazu, jejich "fuzzy" interpretací a kategorizace jejich původců (neřku-li přímo viníků). Mohl by to být příspěvek k řešení evergreenových stížností na nízkou úroveň politické kultury v Česku. Taková deskripce mi připadá důležitá (mimochodem) z hlediska mého (obsedantního?) zájmu o úroveň, metody a procedury společenského veřejného diskurzu. Výhodou při tom je, že téma je jen v minimální míře zatíženo partajně-politikářskými přístupy, které vždy procedurální stránku věci zatemňují.
Posloužit může přísný (možná přehnaně) pohled na začátek "Úhlu pohledu" Jakuba Patočky "Mějme pochopení pro demonstrace" (Lidové noviny ze dne kdy "to vypuklo", úterý 26. září 2000). Vybral jsem si ho protože šéfredaktor Literárek patří k té menšině žurnalistů v Česku, která vinu za nízkou úroveň politické kultury nesvaluje ani výhradně na politiky, ani jen obecně na demoralizaci celého národa za čtyřicet let komunismu, ale vzdává co jejich je i příslušníkům vlastního cechu novinářského. Přesto tentokrát začáteční věty (i následkem svého řazení) ponechávají přílišnou volnost výkladu.
Nesporná je druhá věta: Týdny jsme vystaveni mohutné propagandě o "vlně násilí a hněvu, jež se valí do Prahy". A však ta následuje teprve po úvodním hodnocení. Česká společnost pojímá výroční setkání MMF a SB od počátku jako bezpečnostní problém. Pokud by tomu tak skutečně od počátku bylo, pak by byla nasnadě často používaná výmluva, že médiím nezbývá, než odrážet veřejné mínění. Ponechme stranou dřevní začátky, kdy oficiální pozvání ještě zapadlo do "premiantského" ovzduší, i pozdější skandalizaci vlády ČSSD kolem tahanic např. s pražským magistrátem o financování rekonstrukce a dostavby Royal Bolshevik Hall. Povětšinu mezidobí však tyto instituce (jako i zasedání třeba OSN, OBSE či OECD) zůstávaly mimo pozornost české veřejnosti i médií, než ta přešla k masáži dle věty 2.
Teprve v posledních měsících se stalo v médích, zejména v televizi ( často již i se strany politiků, zejména opozičních) zvykem,
- zahubovat na přílišnou pozornost bezpečnostním otázkám, na nedostatek informací o samotných finančních institucích, jejich činnosti a programu jejich pražských jednáních
- a okamžitě přejít k...bezpečnostním otázkám,
čemuž se říká necenzurním slovem "jako u blbejch".
Aby toho nebylo málo, zorganizovala ČT1 ve středu 26.9 po druhém dne zasedání světových finančních orgánů operativně půlhodinovou besedu -hádejte o čem! - ovšem o násilí. Tři redaktoři a sociální psycholog tu nepříliš dovedně rožnili představitele "hnutí" (jehož argumentace byla přijatelná, i když ne všechna zcela "neprůstřelná" - avšak čí všechna slova se mohou hned tesat do žuly) a náměstka ministra vnitra. Víta za co toho? Po týdnech kritiky ministerstva vnitra za přehnané vyzbrojování - za malý počet těžkooděnců, či jejich pomalý manévr mezi dvěma místy srážek. Samotnému průběhu a výsledkům zasedání se ani přibližně rozsáhlého osvětlení - myslím, i když pochopitelně nemám průkaznou statistiku - nedostalo.
Tuto situaci mají naše "nezávislá" média (včetně veřejnoprávních) jednoznačně "na triku" a je na jejich svědomí, zda, kdy a jak se z ní budou kát. V politikářském a šmokovském jazyce se zabydlily výrazy jako "protestanti" - ve smyslu veskrze nenáboženském - , "odpůrci globalizace" - ačkoliv značná část kritiků obou institucí nezaujímá tento "ludditský" postoj, ale požaduje "zkrocení" tohoto objektivního procesu a rovnoměrnější využití jeho přínosů v hospodářsky polarizovaném světě. Pro novináře by bylo zřejmě příliš duchovně náročné, kdyby se zavedl výraz "kritici" (který i "odpůrce" zahrnuje), nedělá z nich však prosťáčky.
Tento přístup rozhodně výrazně nepřispěl k rezultativnosti našeho společenské diskurzu. Obsahově zůstávají názory krajně roztříštěné, nejsou zformulovány do diskutovatelné podoby (byť by nutně měla konfrontační formu). Patočkův "úhel pohledu" - jestliže mu dobře rozumím - počítá s možností ovlivnit pomocí diskuse činnost MMF a SB užitečnějším směrem, některé složky "protestantů" by je však zrušily jako "kapitalistické". Martin Šmarc ve stejném čísle (str. 10) nad nimi také láme hůl, avšak z opačného důvodu: protože "nemohou nikomu zaručit zbohatnutí" a nadto jsou příliš "socialistické". Pojetí této poznámky neumožňuje podrobněji zabývat jeho, na mnoha místech nekorektní, argumentací, z níž čiší u nás dosud atrofovaně přežívající víra v "neviditelnou ruku trhu", tentokrát v globálním měřítku.
Jak pokleslý je stav společenského povědomí, dokumentuje první strana stejných LN následujícího dne (27. 9) - s palcovým titulkem "Prahu zachvátilo násilí". Redakční (snad) postmoderní (snad) glosa Přijela globalizace by byla "tak třeskutě k popukání" i v rubrice Wild Duck.
Nechť redakce Britských listů rozhodne, zda nejen papír, ale i elektronické médium snese všechno. Ovšem ať žije svoboda, zejména tisku.
Přijela globalizace, Řekové, Italové, Američané, Novozélanďané a Turci odmítli v pražských ulicích kapitalismus. Byli veselí, rozdovádění a velmi romantičtí! Plnými doušky vdechovali atmosféru světové revoluce. A my - chtě nechtě - s nimi.
Pak přišlo násilí. Romantičtí hrdinové ničili okna, auta, obchody a restaurace. Za bohatství a přepych se mstili majetku Pražanů bez ohledu na výši jejich daňového přiznání. To nám romantické nepřijde.
Policie se zachovala statečně. Ale zázrak nedokázala. Ministr Gross ochránil finančníky, ale ne centrum Prahy.
Finančníci se nenechali vyvést z míry a podle očekávání nic nevyřešili. Ale v Praze se jim líbí.
Premiér Zeman dopoledne prohlásil, že jsou odpůrci globalizace opilí a vyspávají. A že se prý nic neděje. Možná se taky trochu prospal. Pak ovšem brzy tekla první krev. Když násilí zaplavilo střed města, odebral se na vepřové hody.
Náš moudrý prezident Havel si zafilozofoval před nastoupenými finančníky. Ti mu zatleskali. Pak po gándhíovsku vyzval mládež k nenásilí. A ta vzápětí zdemolovala pár ulic.
Pražský primátor Jan Kasl zhodnotil včerejšek s úsměvem na rtech: Už je to záběvnější". Jak pro koho.
A umělohmotné cheeseburgery? Ty nestojí za nic. Ale ty kuřecí nugety! Ty se McDonaldům opravdu povedly.
Presidentské intriky
Zatímco právní řád musí být velmi průzračný a odměřovat všem občanům pokud možno stejně, skutečnost si vynucuje speciální přístup k mnoha zájmovým či profesním skupinám. Existují různé zákonné výjimky, které někoho chrání v některých oblastech více; je tomu tak proto, aby se společnost držela v určitých stálých mezích, aby nedocházelo - pokud možno - k určitým skokovým změnám v politickém systému.
Výše uvedené tvrzení by šlo vyjádřit matematicky jako hledání rovnovážného (stabilního) stavu za podmínky minimální variability; přičemž by z modelu vyplývalo, že stav s nulovou variabilitou (tedy všichni jsou si rovni) je nestabilní.
(Určitě rovnovážných stavů existuje mnoho, zajímavý rozbor by mohl definovat účelovou funkci a hledat "nejlepší rovnovážný stav".)
Převedeno do praxe lze například prohlásit, že poslanci hrají podle jiných pravidel nežli voliči (poslanecká imunita), nebo novináři nejsou postaveni - co do práv a povinností - na roveň čtenářům.
Stalo se tisíckrát omílanou pravdou, že novinář musí mít právo chránit svůj zdroj, neboť by velmi brzy mohl psát pouze do rubriky o počasí, v lepším případě. A pod tímto pohledem se (nejen) česká (nejen) veřejnost mračila na Miloše Zemana v případě problematické "Kausy olovo".
Jenomže pro novináře by mělo platit více "jiných pravidel". Kupříkladu novinář by neměl mít právo být omilostněn (presidentem republiky). Jakákoli milost presidenta totiž zavádí podezření z možné (budoucí, nicméně v české úpravě, kdy president může i zastavit trestní stíhání, i minulé) závislosti, buď přímo na presidentovi nebo na jeho příznivcích (kterážto možnost je pravděpodobnější, vzhledem ke známým vztahům president - Čtyřkoalice - ČSSD a ODS a novináři - US bych dokonce řekl, že pravděpodobná). Závislost novináře na čemkoli je ovšem významně problematická, jelikož novinář (spolu)utváří veřejné mínění a značnou měrou rozhoduje o rozložení hlasů ve volbách. (V českých poměrech vzpomeňme na volební neúspěch Důchodců za životní jistoty. Zcela jednoznačně se do parlamentu nedostali jen kvůli sdělovacím prostředkům.)
Předpokládám, že ti, kteří hlasitě upozorňují na první problém, taktně pomlčí o druhém. Proč -? President je tabu? Neprospělo by to US, potažmo Čtyřkoalici? Zvýší se prestiž novinářů? Pohorší si Miloš Zeman (na úkor jiné strany nebo jiného křídla ČSSD?)?
Ještě konkrétněji. Jestliže novináři byli obviněni, je v možnostech soudu říci, že vzhledem k některým zákonům k přelíčení de facto nedojde (aspoň doufám. A i kdyby to nešlo přímočaře, nějak lze v děravém českém právním systému dokázat vše). Jestliže by však k soudnímu přelíčení mělo dojít, nechť k němu pochopitelně dojde. (To je ovšem jiná otázka, také již dříve pokládaná - kdy by měl president udělovat milost.) Pakliže by novináři byli shledáni vinni, mohlo by se ukázat, že snaha o diskreditaci Petry Buzkové byla dobře mířenou ranou na Miloše Zemana od jeho odpůrců, majících blíže k Hradu. A nebo také ne, ale stejně by diskreditováni byli novináři. V obou případech zastavení soudního přelíčení této diskreditaci zabrání a je logické očekávat vděčnost patrně nejvlivnějšího českého deníku.
Avšak udělení milosti by nemělo být možné i z jiných důvodů. Obecně se totiž jedná o politickou kausu, a tedy president ovlivňuje politickou situaci v republice. Co když novináři jsou opravdu čistí a proces by víceméně zesměšnil Miloše Zemana, presidentova protihráče? Pak stál president v situaci, kdy se může pokusit svého protivníka buď srazit na zem (což by nebylo nic nového, již se o to pokusil - neúspěšně - v případě Václava Klause) nebo přetáhnout na svou stranu (což je vzhledem k presentované konstelaci hvězd a výše uvedeného neúspěchu pravděpodobnější). Jestli president něco z toho učinil, pak to pravděpodobnější.
Jak je patrné, nejnovější milost presidenta nelze hodnotit stejně jako například kausu trojnásobného vraha, cyklistického závodníka Šimůnka: udělení této milosti totiž ve všech variantách (které mne napadly) přináší samotnému presidentovi prospěch.
Co to ovšem znamená dále? Jestliže má někdo nějakou možnost cosi udělat a tím získá výhodu, je pravděpodobné, že se to udělat pokusí. Ovšem ve chvíli, kdy je ona možnost založena na nerovných podmínkách, je třeba hovořit o zneužití situace. Můj laický výklad termínu "zneužití pravomoci veřejného činitele", který bych se pokusil naformulovat přibližně jako "využití zákonem stanovených práv mé funkce k osobnímu prospěchu" (ne tak docela, toto je jen část), potom pokrývá nejnovější udělení milosti dvěma novinářům presidentem České republiky.
Žel.
Noviny mají kromě vydavatele i adresáta - čtenáře. A tu může
vzniknout jistý zádrhel v tom, že čtenář zná vydavatelovo krédo (nebo mu
podsouvá své vlastní), porovnává je s jeho novinami - a nějak mu to nejde
dohromady. Je chyba na straně vydavatele, nebo na straně čtenáře? Proč se
jejich představy rozcházejí? Má vydavatel vzít kritiku od čtenářů jako pokyn ke
hledání chyb na své straně? Nebo se kritikou upevňuje jeho přesvědčení, že ťal
do živého, že sice sype perly vepřům, ale semínko jeho ideálů se přeci jen
ujímá a že dnes kejhající potrefené husy zítra i jeho přičiněním zmoudří? Může čtenář kultivovat vydavatele obdobně,
jako se (slušný) vydavatel snaží kultivovat čtenáře? Či, pokud vzájemně
nesouzní, mají jít každý svou cestou - když se ti nelíbí, co vydávám, jdi si
číst něco jiného?
Já jako čtenář BL cítím velký rozpor mezi tím, jak si
vykládám vydavatelovo krédo, a tím, co a jak mi vydavatel předkládá.
Nezískal jsem dojem, že nemá sklon ke kritice za každou
cenu. Naopak, škoda rány, která by na ty české balíky nepadla. Ano, my
potřebujeme cepovat - sám jsem pobýval v cizině dost dlouho a uvědomil
jsem si, jakým marasmem jsme i nechtěně nasáklí - ale puberťák
obvykle pozná, kdy je peskován právem, a kdy si na něm někdo ukájí své pocity
nadřazenosti, o emigrantských traumatech nemluvě.
Často jde i o
formu - přepjaté postoje, šťouchance za každou cenu, např. (v poznámce
k článku pana Pinkavy): Tady se mi pan
Čulík zdá bruslit na tenkém ledě. Jednak není moc jasné, co jsou ty
mainstreamové názory, jednak o kousek dál píše, že určující je pro Jana
Čulíka jeho vlastní zdravý rozum (zřejmě se shoduje s tím hlavním
proudem, a je tedy zcela konformní ).
Ale vážně,
především je divné, že BL důsledně brání národnostní menšiny, ale nezastávají
se české většinové společnosti, která je v mezinárodním kontextu menšinou.
Takže prosím, aby se mnou na stránkách
BL bylo jednáno se stejnou úctou jako s příslušníkem každé jiné menšiny a
nebyla mně tady nasazována biedermeierovská a médii vymytá hlava. Ony ostatně
mnohé z postojů BL vypadají úplně jinak, když si místo české většinové
společnosti čtenář dosadí například společnost romskou. Jakpak by zněly úsměšky
nad tím, že Romové jsou rozhořčeni násilím na ulicích v době konání
romského kongresu? Šlo by také o násilí kašírované a mírně patologické romské
prostředí?
V krédu BL je zmíněna i analytičnost. Naneštěstí ta se mi
v BL zdá polovičatá. Oceňuji nejeden pěkný redakční a čtenářský příspěvek
i překlad, byla tím na scénu přivedena řádka zajímavých témat a postojů. Ale
mnohdy se pak už nestalo vůbec nic, nebo jsme se dozvěděli, jak to dělají v
Británii (většinou ovšem lépe), případně, že dotyčný příspěvek svědčí o
xenofobii a rasismu pisatele, tudíž nemá cenu se jím zabývat. Leckdy se mi
zdálo, že byla vylita vanička i s dítětem.
V BL postrádám citlivého a nepředpojatého moderátora,
který by čtenáře i přispěvatele nenásilně a příkladem učil, co je to opravdu
odpovědná, moudrá a etická novinařina. Zkrátka, abych znechucen a vyčerpán
jalovým plácáním mozek promývajících úplatných českých veřejných médií
kliknutím se dostal na stránku duševního hodokvasu BL, po jehož porci bych
odcházel vnitřně upevněn a posílen pro neutuchající boj se zpátečnictvím,
nesnášenlivostí a povrchností.
Jedním dechem musím dodat, že tady jsem k BL asi příliš
kritický. Jejich vydávání musí pana Čulíka stát hodně času a úsilí, nedovedu si
představit, jak to při úvazku na univerzitě může zvládnout. A část viny máme i
my, čtenáři. Jsou-li naše příspěvky sporadické a slaboduché, těžko z nich
někdo něco kloudného uvaří. Někdy se mi ale zdá, že pan kuchař umí své
potenciální dodavatele tak znechutit, že už u jeho dveří nezaklepou.
Britským listům přeji, aby nejen pro mne, ale i pro další
čtenáře našly tvář, řeč a charakter, jichž bychom si mohli vážit, a aby pro nás
byly autoritou, jakýmsi internetovým Ferdinandem Peroutkou či Karlem Čapkem.
Naivní sen? Kdy? snít je tak krásné ...
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 