pátek 6. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Srbsko:
  • Je po obrovských demonstracích Miloševič na ústupu? Spor ČT-Sazka:
  • Miroslav Mareš, předseda Rady ČT: "Je naprosto nevhodné, aby ČT jednou zrušený pořad odvysílala." (Tomáš Pecina) Z dalších výpovědí českou policií zadržovaných osob:
  • 74 hodin v moci české policie, za to, že jsem pokojně protestovala (americká občanka, jméno a adresa jsou OPH známy)
  • Londýnské ústředí Amnesty International: Cizinci mluví o porušování zákonů českými policisty (ČTK) Služby:
  • Platím Komerční bance za to, že si u ní ukládám peníze (Lubomír Ptáček) Příběh, o němž žádné noviny nechtějí psát:
  • Když vám gangsteři vykradou a zaberou provozovnu, policie ČR nehne prstem (Martin Stín)
  • Dokumenty:Procesní pochybení PČR,ÚV a ObSZ při vyšetřování vyloupení provozovny "Doňa D" v Praze1, Liliová 15
  • Dodatek - reakce na tento materiál a vývoj po jeho vydání Reakce:
  • O ženách psal zajímavě už Schopenhauer (Jiří Nezval) Reakce:
  • Problémy s  demonstracemi? Geniální řešení: Demo-sport (Ivan Sosna) Ohlédnutí:
  • Olympijské imprese I (Ivan Sosna) Kritika:
  • Olympijské hry, BBC a Jan Čulík (Pavel Trtík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, pátek 6. října, 23.00:

  • Sazka se bude vyjadřovat k pořadu ČT, který "neviděla"? Jak se uvádí v tiskovém prohlášení firmy Sazka z 5. 10., Sazka vítá, že se bude moci po odvysílání pořadu Klekánice v úterý vyjádřit. Zároveň však ve svém prohlášení uvádí, že na rozdíl od Britských listů Sazka pořad Klekánice neviděla. (Že by Dušan Chmelíček, když jel k řediteli Sazky Hušákovi, mu tu kazetu nepřinesl?) Sazka také otiskla v Lidových novinách a v Mladé frontě dnes celostránkové inzeráty, v nichž v podstatě přetiskuje ke Klekánici (kterou údajně neviděla, tedy k meritu pořadu se nevyjadřuje) prohlášení, která najdete na jejích výše uvedených internetových stránkách a některá z nichž jsme už publikovali v Britských listech. - Takže se bude Sazka vyjadřovat v televizi předem k pořadu, který neviděla? - Sazka samozřejmě nemá právo před odvysíláním vidět Klekánici, protože je zaujatou stranou a mohla by na pořad vyvíjet nátlak. Měla by se však po odvysílání pořadu účastnit ostré debaty o tématu, třeba s politiky, kriticky zaměřenými vůči ní. Vysílání "prohlášení" Sazky po odvysílání pořadu Klekánice je zjevně nesmysl. JČ


  • Tvrdě zmlácená ukrajinská občanka. Podle zpráv z důvěryhodných kruhů je v internačním táboře pro cizince v Balkové zadržována prý také ukrajinská občanka Darina Vasiljevna Bylan. Podle našich informací nebyla zatím z internačního tábora propuštěna. Tato Ukrajinka se jako turista náhodou nacházela 26. září večer na špatném místě a bez pasu (stejně jako mnoho dalších zahraničních i českých občanů, kteří byli zatčeni bez občanky). Podle svědectví jiných zadržovaných cizinců byla totožnost Bylanové zjišťována zřejmě bitím: v Balkové byla totiž spatřena s napuchlým, oteklým čevenomodrým obličejem. Byla prý mlácena daleko více, než příslušníci nejvíce bitých národnostních skupin, totiž občanů Polska, Maďarska a Izraele. Pro občany západních států si do Balkové jezdili a jezdí diplomaté: občané východoevropských států bývají zapomenuti. Rádi bychom věděli o osudu Dariny Vasiljevny Bylanové - měli by se o ni zajímat i jiní čeští novináři. - Z četných svědectví je nyní zjevné, že česká policie zřejmě po demonstracích v úterý 26. 9. zatkla bezdůvodně větší množství osob, které vůbec žádné násilí nepáchaly, a pak s nimi brutálně zacházela. Znamená to velkou právní nejistotu: tak může v ČR kdykoliv dopadnout každý. A bud to horší, bude-li policie smět na veřejost střílet gumovými projektily. Dvě další svědectví přinášíme v tomto vydání BL. Velmi znepokojující je spřízněnost české policie se skinheady, na což poukazují ve svém výpovědi někteří zahraniční svědkové ve zprávě, kterou přinesla včera ČTK a kterou pro její závažnost citujeme výjimečně v dnešních BL celou.

  • Zástupci Iniciativy proti ekonomické globalizaci i Občanských právních hlídek trvají na tom, že někteří policisté se chovali brutálně k zadrženým demonstrantům proti zasedání světových finančníků. Nesouhlasí s tvrzením vedení policie, že informace o brutalitě policistů jsou dezinformační kampaní organizátorů demonstrací s cílem diskreditovat českou policii.

  • Přinese dnešek rezignaci ředitele ČT? To rozhodně není vyloučeno. Tím, že se ředitel zařazením oznámení do Událostí zavázal odvysílat trezorový pořad v původní podobě, dosáhl z hlediska Sazky zcela kontraproduktivního výsledku: zákaz je vůbec nejlepší reklamou a sledovanost k Sazce velmi málo lichotivé Klekánice bude jistě rekordní. Podle informací BL je inzertní kontrakt pro Českou televizi tak jako tak ztracen a ani Rada ČT evidentně není ze situace nadšena. Stále víc jejích členů chápe, že Chmelíčkova hvězda zapadla a jeho další podpora nepřinese nic kromě problémů a ztráty prestiže ani jim osobně. Sledujme proto pozorně dění na Kavčích horách... (TP) - Jenže kdo na jeho místo, zeptejme se bezručovsky depresivně... (JČ)

  • Pro činnost veřejnoprávních médií je podle ministra kultury Pavla Dostála nebezpečný vliv inzerentů. "Jestli je možné to, co se stalo v případě Sazky ... a Česká televize se zachová tak, jak se zachovala, pak se musím ptát, zda tento vliv (inzerentů) není stejně nebezpečný jako vliv politiků," řekl Dostál.

  • České domácnosti stále nejvíce zatěžují náklady na bydlení, významnou položkou v rodinných rozpočtech jsou však i výdaje za potraviny a léky. Vyplývá to ze zářijového šetření Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM).

  • Brutalita české policie. Znovu upozorňujeme na závažné svědectví dvou mladých lidí, které je mezi četnými svědectvími, shromážděnými právníky Občanských právních hlídek, a z něhož vyplývá brutální chování českých policistů zejména vůči zahraničním občanům ve vazbě. O víkendu zveřejnily Občanské právní hlídky dvě hrůzná svědectví dvou mladých Pražanů, která publikujeme v Britských listech na tomto místě. Další svědectví najdete níže na této stránce ve výběru nejzajímavějších článků z minulých dní.

  • O palachovském komplexu méněcennosti a o hystericky nepřiměřené reakci české veřejnosti, politiků a policie na antigobalizační demonstrace, jejímž důsledkem byla na policejních stanicích xenofobní brutalita vůči cizincům, píše anglicky Jan Čulík zde v aktuálním vydání časopisu Central Europe Review, nositeli evropské novinářské ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. - (V internetovém přehledu společnosti moreover.com tematického výběru článků o české a slovenské problematice, vydávané v angličtině, byl včera tento text nejčtenějším, daleko předčil články třeba z Prague Business Review či z týdeníku Economist.)

  • Fotografie, potvrzující, že mezi demonstranty v Praze byli policisté oblečení jako anarchisté, jsou zde:

    http://dailynews.yahoo.com/h/p/ap/20000926/wl/czech_world_economy_pro_ewg.html

    http://search.news.yahoo.com/search/news_photos?p=prague&c=news%5fphotos&n=10&b=41&h=s


  • Ve spolupráci se Štěpánem Kotrbou a agenturou Tendence zde (kliknutím na ikonu se dostanete do archívu starších, případně i novějších snímků - najdete jich tam velké množství) zveřejňujeme fotografie z pražských antiglobalizačních protestů. Soubor byl nejnověji aktualizován posledními fotografiemi z minulého čtvrtka. (Každou fotku zvětšíte kliknutím na ni; fotky mají popisky, které se objeví, když na jejich malou verzi přesunete myš):
    E-PHOTO OF PRAGUE S26
  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Miloševičova mocenská základna se zřejmě rozložila

    Představitel jugoslávské opozice Vojislav Koštunica svolal zasedání nového srbského parlamentu, poté, co se ve čtvrtek konaly demonstrace statisíců lidí proti prezidentu Miloševičovi.

    Půl milionu lidí demonstrovalo ve čtvrtek v Bělehradu, zapálilo budovu parlament a donutilo státní televizi, aby přestala vysílat. Demonstrace byly dosud největším výrazem podporu pro srbskou opozici, která tvrdí, že Koštunica, její kandidát, zvítězil v září už v prvním kole prezidentských voleb.

    V projevu, který Koštunica přednesl před obrovskými davy ve čtvrtek večer, se prohlásil novým prezidentem Jugoslávie.

    Konstatoval, že Srbsko bylo od Miloševiče "osvobozeno" a že jugoslávský prezident uprchl z domova.

    Nebylo potvrzeno, kde se Miloševič nachází, ale jeho Socialistická strana Srbska uvedla, že bude bojovat proti opozici všemi dosažitelnými prostředky.

    Podle zpráv odletěla z vojenského letiště Batajnica nedaleko Bělehradu ve čtvrtek večer tři vojenská letadla, ale není známo, kdo byl na palubě. Srbská televize přestala během čtvrtka na několik hodin vysílat, poté, co demonstranti ovládli její budovu. Posléze bylo vysílání znovu zahájeno, zprávou: "Vysílá nová televize Srbsko."

    Novináři u televizní sanice konstatovali, že celá řada policistů si sundalo helmy a připojili se k demonstrantům.

    Jinou známkou toho, že pravděpodobně slábne Miloševičova mocenská základna, bylo to, že státní tisková kancelář Tanjug, dosud považovaná za Miloševičovu hlásnou troubu, nazvala Koštunicu "zvoleným jugoslávským prezidentem" a uvedla, že je nyní "na straně jugoslávského lidu".

    Demonstranti přijeli v konvojích z celé země do Bělehradu. Ve čtvrtek tam došlo k potyčkám poté, co byla prozrazena zpráva, že ústavní soud anuloval volby. Vznikla obava, že Miloševič zneužívá soudu k tomu, aby získal čas.

    Bělehradské demonstranty podporují tisíce horníků, kteří stávkují v největších srbských uhelných dolech v Kolubaře. V roce 1997 však Miloševič ignoroval rozsáhlé demonstrace po dobu tří měsíců, než přiznal opozici vítězství v komunálních volbách. Jeho moc tehdy nebyla otřesena, protože se k protestům nepřipojili dělníci a horníci.


    Spor ČT-Sazka:

    Miroslav Mareš, předseda Rady ČT: "Je naprosto nevhodné, aby ČT jednou zrušený pořad odvysílala."

    Tomáš Pecina

    Česká televize včera v Událostech oficiálně oznámila rozhodnutí odvysílat nezměněnou Klekánici v nejbližším možném termínu; po skončení pořadu má následovat stanovisko akciové společnosti Sazka.

    Britské listy požádaly o vyjádření k pořadu Klekánice předsedu Rady ČT Miroslava Mareše. Mareš řekl, že kazetu s pořadem Rada sice dosud nemá k dispozici, avšak on osobně považuje za naprosto nevhodné, aby televize jednou zrušený pořad odvysílala znovu doplněný o stanovisko Sazky. "Rozhodnutí zrušit pořad je zcela v kompetenci ředitele, ale pokud je podle názoru pana ředitele pořad špatný, pak by neměl být vysílán vůbec," uvedl Mareš. S mimořádným zasedáním Rady ke kontroverzi kolem Sazky se ale podle Mareše prý zatím nepočítá.

    Členka Rady ČT Jana Dědečková uvedla, že Sazka by měla dostat příležitost k vyjádření standardním způsobem, tzn. v rámci samotného pořadu. Pokud jí nevyužila, dokáže si představit, že by zástupci Sazky byli dodatečně pozváni např. do pořadu "21", ale v žádném případě jim nelze dávat prostor formou jakéhokoli jednostranného vyjádření. "To by bylo bezprecedentní porušení zásad novinářské práce," řekla Britským listům radní Dědečková.

    Požádali jsme o stanovisko i Martina Nezvala, kterého Klekánice označuje za hlavního lobbistu Sazky (a jehož spolupracovníky v pořadu obviňuje několik novinářů z korupce médií). M. Nezval nazval jednoho z autorů pořadu, externího redaktora ČT Jiřího Ovečku, sedminásobně soudně usvědčeným lhářem a "novinářským teroristou"; k samotné kauze Sazky se však odmítl vyjádřit.

    Exkluzivní recenze potlačeného pořadu "Klekánice" o Sazce je zde.


    74 hodin v moci české policie, za to, že jsem pokojně protestovala

    Výpověď americké občanky, jméno a kontakt jsou OPH známy.

    26. září v den zasedání MMF a Světové banky, jsem se připojila k protestům jako pokojný účastník a fotograf. Za úsvitu jsem se dověděla, že u Muzea dochází k nějakým konfliktům. Šla jsem tam tedy fotografovat.

    Dorazila jsem tam a viděla jsem, jak někteří lidé rozbíjejí výkladní skříň banky a jak na ně policie útočí slzným plynem. Běžela jsem postranní ulicí směrem k linii pořádkové policie. Policie učinila zátah z druhé strany a obklopila nás.

    Ve 22.30 jsem byla obklíčena spolu s asi 100 civilisty v postranní ulici nedaleko Muzea.

    Po jednom vstupovali policisté do davu a zatýkali osoby tak, že jim dávali pouta a nakládali je do autobusu. Byla jsem svědkem toho, že byli mí přátelé také zatčeni (dvě jména jsou OPH známa). Tyto osoby byly po zatčení zbity. Těsně před zatčením vyšly z restaurace.

    Dostali jsme pout a byli jsme nastrkáni do policejního autobusu, celkem tam bylo asi 35 lidí z celého světa.

    Přibližně v 0.00 hodin jsme přijeli na policejní stanici na předměstí Prahy.

    Byli jsme předvedeni na stanici po jednom a prohledáni. Policisté vyhodili mnoho mých osobníc věcí - většinou telefonní čísla a mapy.

    Byla jsem donucena si sundat bižutérii. Policista ze mně strhl náhrdelník. Jeden stříbrný a druhý kožený s korály.

    Muži byli zamčeni ve velmi malé cele, kde si skoro vůbec nemohli sednout.

    Dívky byly odvedeny do větší místnosti s kovralem. Bylo nás devět dívek. Jedna byla Němka (jméno OPH známo), tři Angličanky (dvě jména jsou OH známa), já jedna Bosňanka, jedna Češka a ostatní si nepamatuju.

    V místnosti je strašnná zima, tři okna jsou tam otevřen.

    Žádáme, aby byla okna uzavřena. Odmítnou to. Dívka z Německa to dál požaduje. Jeden policista ji strhne z židle. Má jeho policejní číslo.

    Jdu na záchod. Tentýž policista rozkopne dveře, když sedím na záchodě. Dívá se na mě.

    Berou nám otisky prstů. Pokoušejí se nás vyslýchat, ale nerozumím česky, tak odmítám podepsat.

    Jsem donucena podepsat své otisky prstů. Podepisuji je jiným rukopisem.

    Během celé této doby je s námi hrubě zacházeno. Například na mě křičí česky, nerozumím, tak do mě znova strkají.

    Po několika hodinách, kdy jsou naše případy "zpracovány", máme možnost asi dvě hodiny spát. Jsme probuzeni při východu slunce a není nám dál dovoleno. Někteří lidé spí v sedě, policie si toho nevšimla.

    Dostaneme dva kusy chleba s levným salámem (většina lidí to nemůže jíst, protože jsou vegetariáni) a hrnek vody.

    Čeští zadržení jsou propuštěni a jeden starší pán. Teď zůstáváme všichni mladí a nikdo z nás nemluví česky.

    Asi v jednu hodinu odpoledne jsme naloženi do policejního autobusu a odvezeni na místo na pokraji Prahy. Je to nedaleko tábora přívěsných vozíků pro cyklisty. Jsou tam vězeňské cely, je to obklopeno ostnatým drátem a uprostřed stojí jabloň.

    Jsme rozděleni na tři skupiny. Dvě skupiny jsou odvedeny do cel. My jsme ponecháni venku. Jsme venku až asi do půl dvanácté v noci a mrzneme.

    Není nám dovoleno dostávat žádné jídlo. Jeden z nás si smí koupit jídlo. Každý sníme jednu housku.

    Přijíždějí dva vězni. Mluví česky. Chlapec udělá vtip. Policista ho kopne do obličeje.

    Jsou odvedeni do cely. Vidíme do cely zvnějšku. Chlapce bije a fackuje asi pět policistů. Jeho dívka je nucena se na to dívat. Je donucen sundat si košili. Stěžujeme a je nám nařízeno, abychom se otočili ke zdi. Už je nevidíme a nevíme, zda byli propuštěni.

    Policii se to, jak se zdá, velmi líbí. Policisté se smějí, pouštějí hudbu, vypadá to jako mejdan. Fotografují nás.

    Jeden slovenský mladík trochu překládá, co policisté říkají. Říkají, že nás mohou zadržet na čtvrt roku, říkají, že musíme sedět venku, neřeknou nám, kde jsme a říkají mé přítelkyni, že přimějí sociální služby, aby jí odebrala dítě.

    Máme hlad a žízeň. Policisté před námi jedí, pijí a kouří.

    Znovu nás fotografují.

    Konečně asi o půlnoci je nám řečeno, abychom se shromáždili u svých zavazadel. Je taková tma, že nevidíme čísla policistů. Jsme donuceni po jednom procházet uličkou policistů a bijí nás obušky tak sině, že lidé padají na zem. Policisté se tomu smějí. Slyšíme, jak naši přátelé křičí bolestí a víme, že teď jsme na řadě my.

    Dívky nejsou bity tak silně jako muži.

    Mě jenom strkají sem a tam, chytají mě za krk a strkají do mě pendreky.

    Po celou dobu nám byl odmítnut anglický tlumočník. Když procházím uličkou policistů, křičí: "Odjeďte a nikdy se nevracejte!"

    Malá dívka z Bosny, která hodně pláče, dostane ránu na ruku a dostane hysterický záchvat. Uklidňujeme ji.

    Autobusem nás vezou k cizinecké policii, je tam asi 100 dalších vězňů.

    Ostatní nás vítají jásotem, když přicházíme, k znepokojení druhých policistů.

    Asi 1 hodina ve středu v noci. Naše zavazadla jsou znovu prohledána. Filmy ve fotoaparátech jsou zničeny. Policie nemá žádný respekt k soukromému vlastnictví. Policista kopne do mého fotoaparátu. Policie rozbije videokameru mé přítelkyně.

    Chlapci a dívky jsou zadržováni odděleně. Dívky mají židle. Muži mají podlahu.

    Dostáváme k jídlu suchary - pro vegany je to nevhodné.

    Atmosféra je vzrušená, přátele se scházejí. Nejsme si vědomi, že máme před sebou dlouhou noc.

    Srovnáváme si podlitiny. Někteří lidé jsou odvezeni do nemocnice. Dva lidé mají zlomenou ruku, jeden člověk má pravděpodobně zlomeninu nosu, jeden má pravděpodobně zlomený prst, mnoho lidí má na tváři monokl a spoustu podlitin.

    Dál do nás strkají a zacházejí s námi hrubě.

    V malých skupinách nás odvádějí do vyššího patra a pak po jednom do malé místnosti. Musíme se před policistkami úplně svléknout do naha. Teď už hodně smrdíme.

    Znovu nám prohledávají tašky a cennosti jsou umístěny do obálky. Ta je nám odebrána.

    Znovu nám berou otisky prstů.

    Přítelkyni a mně odveze policie na nádraží, abychom si tam ze sejfu vyzvedli své pasy. Nesmíme mluvit a policisté nám hrozí obušky.

    Všichni jsou nacpáni a zamčeni do klece. Lidi si nemohou sednout. Nevejdeme se tam, tak s deseti dalšími sedíme venku.

    Lidé začínají pískat. Policista zvedne hasicí přístroj a hrozí ho spustit do klece.

    Naproti v chodbě je tlumočník. Je to první osoba, která s námi promluví anglicky. Říká lidem, co je napsáno v jejich výpovědích a žádá je, aby to podepsali. Upozorňuju je, že nemusejí.

    Tlumočník říká, že na příštím místě s námi bude zacházeno lépe.

    Jsem vybrána, policie žádá, abych podepsala výpověď, odmítám a tak mě naloží do dalšího autobusu.

    Vychází slunce. Jen tak tak to vidím z okénka v policejním autobusu. Dostanu vynadáno, že jsem se na to dívala.

    Je to tříhodinová cesta. Konečně se trochu vyspím.

    Přijíždíme do internačního tábora cizinecké policie. Kolem cel jsou velké ostnaté dráty a dál jsou podzimně zbarvené stromy.

    Když nás vykládají z autobusu, někteří zadržení skandují "mezinárodní solidarita"!

    Sarah ze Švédska propadne záchvatu paniky. Odvede ji dáma v bílém plášti a v masce. Její přítelkyni není dovoleno jít s ní. Dostane injekci něčeho do zadnice (neví, čeho).

    Naše tašky jsou prohledány a další předměty jsou umístěny do bílé obálky.

    Dělají si z nás legraci - chtějí na nás pasy (má je policie), pak se tomu smějí.

    Dostaneme vězeňské uniformy a odvedou nás do sprchy. Znovu jsem donucena se svléknout donaha a prohledána (policistkou) a musím se sprchovat, zatímco se policistka dívá.

    Odvedou mě na celu s dvěma dívkami ze Švédska.

    Švédky konstatují, že jejich tisk a velvyslanectví bude vyvíjet velký tlak, aby byly jejich "děti propuštěny". Nedovedu si představit, že by tak reagovala Británie. Pozoruhodné, jak americké velvyslanectví reagovalo s naprostým nezájmem.

    Jsme požádáni, abychom podepsali výtisk svých práv. Je tam napsáno, že máme právo každý den na vycházku (kterou jsme neměli). Není tam ani zmínka o tom, že bychom měli právo si zatelefonovat anebo se spojit s právníkem. Podepisuji to falešným podpisem.

    Není nám dovoleno dostat papír a tužku.

    Zahajujeme hladovku, protože požadujeme právo telefonovat a právníka.

    Jsme odvezeni k lékaři. Znovu se musíme svléci na zdravotní prohlídku. Zaznamenávají mé podlitiny. Jednu mám na holeni, jednu na vnitřní straně pravé paže a jednu na vrchní straně pravé paže.

    Spím až do rána, ale uprostřed noci mě vzbudí odjíždějící autobus a lidé skandující "mezinárodní solidarita". Prý to odjížděli Španělé.

    Ráno mě probouzejí lidé mlácením do mříží.

    V poledne odjíždějí Švédové a Němci.

    Asi ve čtrnáct hodin nás odvedou do místnosti a žádají nás podepsat přiznání, že jsme ohrožovali veřejný pořádek. Odmítnu to podepsat. Je nám řečeno, že budeme vyhoštěni. Když se zeptám, z čeho jsem obviněna, odpovídají: "z ničeho".

    Znovu čekáme dlouhé hodiny na autobus.

    Při západu slunce nás odvážejí na hranici. Některým lidem je dovoleno vrátit se do Prahy na 24 hodin, jiní jedou rovnou na hranici. Není mi dovoleno zjistit, kam jedou mí přátelé.

    Asi v jednu hodinu jsme na hranici. Čekají tam na nás lékaři, jídlo, telefony, cigarety a vodka!

    Celkem nás fotografovali třikrát, prohledávali nám tašky čtyřikrát, dvakrát nám brali otisky prstů a třikrát jsme byli nuceni se svléknout do naha. Dvakrát nás prohledávali, jednou kvůli lékařské prohlídce.

    Celkem jsme byli zadržováni déle než 74 hodin. Během této doby nám nebylo dovoleno spojit se s právníkem, ani nám nebylo dovoleno telefonovat. Až druhého večera jsme hovořili s někým, kdo mluvil anglicky, neměl žádné pravomoce a nezůstal dlouho.

    Během prvních dvou dnů a prvních dvou noci jsme dostali k jídlu dva krajíce chleba, jednu housku a několik sucharů.

    Nikdy nám nikdo neřekl, kde jsme, kam jedeme, co se stane dál, kdy budeme propuštěni, kde jsou naši přátelé a jestli někdo vůbec ví, že jsme byli zadrženi.


    Account of 74 hours in the hands of the Czech police, for peaceful protest

  • On 26th September, the day of the IMF/World Bank meeting I attended the protest as a peaceful participant and photographer. At dusk I hear there is some trouble at the museum where I also go to photograph.
  • I arrive to see some people smashing a bank window and the police charging with tear gas. I run down a side street into a riot-police line as police approach from the other direction and surround us.
  • 10.30pm and I am cornered in with about 100 civilians down a side street, near the museum.
  • One by one the police reach into the crowd and arrest people by hand cuffing them and putting them on a bus. I see my friends also being arrested - (dvě jména OPH známy). ... is beaten upon arrest. They had just stepped out of a bar.
  • We are hand cuffed and pushed onto a police bus along with about 35 other people from all over Europe.
  • We arrive at the police station at about 12.00pm in the suburbs of Prague.
  • We are taken in one by one and searched. They throw away many of my belongings - mostly phone numbers and maps.
  • I am made to take off my jewellery. A policeman rips off my necklace. One silver and the other leather and beaded.
  • The boys are locked in a very small cell where they can barely sit down.
  • The girls are taken to a larger carpeted room. We are nine girls. One German - (jméno OPH známo), three English - dvě jména (OPH jsou známy) and myself, one Bosnian, one Czech, and I forget the others.
  • The room is freezing cold with three windows open.
  • We ask for windows to be closed. They say no. German girl pursues. She is pulled off her chair backwards by a policeman ... has his police number.
  • I go to the toilet. The same policeman kicks the door open whilst I am on the toilet. He watches me.
  • They take our fingerprints and photographs. They attempt to take statements but I do not understand Czech so I refuse to sign.
  • I am forced to sign fingerprints. I sign in a different signature.
  • Throughout this time we are being pushed and pulled. For example they shout at me in Czech, I do not understand so they push again.
  • After hours of being 'processed' we get a couple of hours sleep. We are woken at sunrise and not allowed to sleep. Some sit and sleep and the police don't notice.
  • We are given two slices of bread some cheap salami (most people cant eat it because they are vegetarian) and a cup of water.
  • The Czech people are released and one older gentleman. We are now all young and none of us speak Czech.
  • At about 1.00pm we are bundled into a police bus and taken to a place on the outskirts of Prague. It is near the cyclist's caravan camp. There are cells, it is surrounded by barbed wire and there is an apple tree in the middle.
  • We are split into three groups. Two are taken to cells. We are left outside.
  • There are about 40 officers. We are outside till about 11.30pm getting cold.
  • We are not allowed food. One of us is able to buy some food. We have a bread-roll each.
  • Two other prisoners arrive. They speak Czech. The boy makes a joke. He is kicked in the face.
  • They are taken into a cell. We can see into the cell from outside. The boy is being punched and slapped by a group of about five policemen. His girlfriend is made to watch. He is made to take off his shirt. We complain and are told to face the wall. We do not see them again and do not know if they have been released.
  • The police seem to be enjoying themselves. They are laughing, playing music, it looks more like a party. Some take photographs of us with snapshot cameras.
  • A Slovakian boy manages to interpret some of what the police are saying. They tell us they can keep us for three months, say we have to sit outside for the night, will not tell us where we are, and tell my friend they will get the social services to take away her child.
  • We are hungry and thirsty. They eat, drink and smoke infront of us.
  • They take our photographs again.
  • Eventually at about midnight we are lined up with our bags. It is dark so we cannot see police numbers. We are made to walk, one by one, through police lines as they hit us so hard with batons that people fall to the floor. The police laugh. We hear our friends scream and know its our turn next.
  • The girls are not hit as hard as the boys.
  • I am just pushed, squeezed at the neck and prodded with batons.
  • Throughout the entire time we had been denied an English interpreter. As I go through the police lines they shout "leave and never come back!"
  • A small girl from Bosnia who has been crying a lot is hit on the hand and becomes hysterical. We calm her down.
  • We are driven on a bus to the immigration police station with about 100 other prisoners.
  • The others cheer as we walk in, to the alarm of other officers.
  • About 1.00 wed night. Our bags are searched again. Camera films are destroyed. No respect for belongings. My camera is kicked. My friend's video camera is broken.
  • Boys and girls are kept separate. The girls have chairs. The boys have the floor.
  • We are given rusks to eat - no good for vegans.
  • The atmosphere is excited, friends are re-united. We are unaware of the long night ahead.
  • We compare bruises. Some are taken to hospital. There are two broken arms, one suspected broken nose, and one suspected broken finger, many black eyes and lots of bruises.
  • Pushing and shoving continues.
  • We are taken upstairs in small groups and one by one into a small room. We have a complete strip search by female officers. The smell is overwhelming by now, he he.
  • Our bags are searched again and valuables put in an envelope. This is taken off us.
  • Fingerprints are taken, again.
  • My friend and I are taken to collect our passports from a safe in the railway station. We are not allowed to talk and are threatened with baton.
  • Everyone is locked in a cage to squeezing point. People cannot sit down. We cannot fit so we sit outside with about ten others.
  • People start whistling. A Policeman picks up a fire extinguisher and threatens to shoot it into the cage.
  • An interpreter is opposite the hallway. He is the first person to speak English to us. He is telling people what their confession says and asking them to sign. I tell them they don't have to.
  • The interpreter says in the next place we will be treated better.
  • I am picked, asked to sign; I refuse and am bundled into another bus.
  • It is sunrise. I can just about see it out of the small window in the police bus. I am told off for looking at it.
  • It is a three-hour journey. I finally get some sleep.
  • We arrive at the immigration detention centre. There is big barbed wire fences surrounding the cells and autumnal trees beyond.
  • As we are taken off the bus the inmates chant "international solidarity!"
  • Sarah from Sweden has a panic attack. She is taken away by a lady in a white coat and a mask. Her friend is not allowed to go with her. She is given a shot of something in her bottom (she does not know what)
  • Our bags are searched - more things are put in a white envelope.
  • We are teased - they ask us for our passports (the police have them) then they laugh.
  • We are given prison clothes and taken into the shower room. I am strip searched again (by a female) and have to have a shower with her watching.
  • I am taken to a cell with two Swedish girls.
  • The Swedish say their press and embassy will be putting on a lot of pressure to "get their babies back." Cant see Britain having that response. Funny how the American embassy reacted with complete disinterest.
  • We are asked to sign a copy of our rights. This includes daily exercise (which we never received). There is no mention of our right to a telephone call or to see a lawyer. I sign it with a false signature.
  • We are not allowed a pen and paper.
  • We go on hunger strike for a phone call / solicitor.
  • We are taken to see the doctor. We are made to strip again for a body examination. They make a record of my bruises. One on my shin, one on the inside of my right arm and one on my right bicep.
  • I sleep until the next morning but awake in the middle of the night to a bus leaving and people shouting "international solidarity." Apparently it was the Spanish leaving.
  • I am awoken in the morning to people banging on their bars.
  • Lunch time and the Swedes and Germans leave.
  • About 2.00 we are taken into a room and asked to sign a confession saying we were a threat to public order. I don't sign. We are told we will be deported. When I ask what I am being charged with they say "nothing."
  • Again we wait on the bus for hours.
  • At sunset we are taken to the border. Some are allowed to go back to Prague for 24 hours, others go straight to the border. I am not allowed to find out where my friends are going.
  • It's about 1.00 when we reach the border. We are greeted by medics, food, phones, cigarettes and vodka!

  • In total we had our photographs taken three times, our bags searched four times, our finger prints taken twice and were striped three times - twice to search us and once to examine us.
  • We were kept in total for more than 74 hours.
  • During this time we were not allowed to see a solicitor, nor were we allowed a phone call. It was only on the second evening did we speak to someone who spoke English, he had no authority and did not stay long.
  • For the first two days and first two nights we were given two slices of bread to eat, one roll and a few rusks.
  • We were never told where we were, where we were going, what would happen next, when we would be released, where our friends were, or if anyone even knew we were there.


    Cizinci mluví o porušování zákonů českými policisty

    (Převzato z  ČTK, České noviny, 5. října 2000, viz zde.)

    BRIGHTON (Velká Británie)/GROENINGEN(Nizozemsko)/BERLÍN/PRAHA 5. října (ČTK) - Chování mnoha českých policistů vůči cizincům zadrženým v Praze během demonstrací proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance bylo nezákonné a brutální, řekli tři zadržení - Brit Tim Edwards, Američan Matt Price a Američanka Jane Dennettová-Thorpeová.

    Jednatřicetiletý Edwards, jehož místopřísežné prohlášení má ČTK k dispozici, tvrdí, že jej policisté bili, kopali, odepírali mu dlouho vodu a potravu, odmítli mu poskytnout tlumočníka a umožnit telefonický hovor. Uvádí, že byl také svědkem toho, jak policisté kopli Price do obličeje tak, že mu rozbili nos. Policisté údajně také ničili majetek zadržených. Edwards své prohlášení, v němž podrobně popsal to, co zažil, předal mezinárodní organizaci pro lidská práva Amnesty International (AI) a informoval také britský konzulát v Praze.

    Ivan Fišer z ústředí AI v Londýně řekl, že jeho organizace dostala stížnosti na postup české policie vůči zadrženým a nyní je vyšetřuje a snaží se zjistit, zda odpovídají skutečnosti. Potvrdil také, že AI obdržela Edwardsovo prohlášení.

    Mluvčí britského velvyslanectví v Praze sdělil, že konzulární oddělení dostalo tři oficiální stížnosti britských občanů na špatné zacházení ze strany české policie, zabývá se jimi a možná je předá českému ministerstvu zahraničí.

    Česká policie v souvislosti s prohlášeními zadržovaných osob, které poukazují na nezákonné jednání policistů, ve středu uvedla, že s konkrétními poznatky o nezákonném chování policistů je třeba se obracet na její kontrolní orgány, které každý takový případ prošetří.

    Edwards je vědecký pracovník, který se zabývá zdravotnictvím v indickém Bhópálu a bydlí v britském Brightonu. Price (32) je badatel berlínského Ústavu Maxe Plancka pro dějiny vědy, Dennettová-Thorpeová (30) je astrofyzička a žije v nizozemském Groeningenu.

    Všichni tři se zúčastnili protestů a říkají, že se při nich chovali nenásilně. Zadrženi byli 26. září zhruba ve 21:00 poblíž hotelu Renaissance u vchodu do stanice metra Náměstí Republiky. Důvodem pro zadržení bylo podle Edwardsova prohlášení to, že jeden z nich zavolal na delegáty zasedání MMF a Světové banky, kteří přijeli autobusem do hotelu, ``Hanba vám``. Policisté je na místě údajně ztloukli, mrštili jimi na zem a svázali jim ruce za zády tak těsně, že jim to narušilo krevní oběh.

    ``Kopli mě prudce to obličeje, čímž mi rozbili nos a na zem mi začala téct krev,`` uvedl Price.

    ``Požádali jsme o tlumočníka a o to, aby nám později uvolnili pouta - vysmáli se nám. Když jsem se pokusili mezi sebou mluvit, křičeli na nás, kopali nás do nohou, vyhrožovali a pevně nám přistrčili hlavy ke zdi, a tím způsobili panu Priceovi zranění čela,`` řekl Edwards.

    Edwards a Dennetová-Thorpeová byli převezeni na policejní služebnu nedaleko obchodního domu Tesco na Národní třídě. ``Na policejní stanici mě odvedl policista, který mě praštil do obličeje, jakmile na nás nebylo vidět...,`` řekl Edwards. Vevnitř jej další policista údajně uhodil do břicha, zvedl ho a hodil jím o zeď, na kterou narazil hlavou.

    V cele jim ten večer údajně odmítli dát vodu a potraviny a 15 lidem dali jen jednu přikrývku. Najíst podle Edwardsova prohlášení dostali až další den dopoledne a za potraviny museli platit.

    ``Snad nejúděsnější události, jejichž svědkem jsem byl, se staly ve středisku cizinecké policie nedaleko Vinohrad,`` napsal Edwards. Na zhruba 60 zadržených tam dohlíželo šest až osm příslušníků pořádkové policie. Zadrženým sundali pouta a vrátili jim jejich věci. ``Žena vedle mne vytáhla svůj mobilní telefon a pokusila se jej použít. Dva policisté se propletli mezi zadrženými, vzali jí telefon a rozbili ho,`` uvedl Edwards. Dodal, že policisté rozbili fotoaparát ženě, která se pokusila pořídit snímek policistů ve výhrůžném postoji.

    ``Navzdory neustálým žádostem nám úplně odepřeli právo si zatelefonovat. Panu Priceovi během celého zadržování odepírali lékařské ošetření poranění nosu,`` podotkl Edwards. Telefonovat rodičům podle Dennetové-Thorpeové nesměly ani dvě zadržené dívky, jimž nebylo ani 17 let.

    Všichni tři - Edwards, Price i Dennettová-Thorpeová - poukazují na to, že policie se chovala mnohem mírněji ke skupině 12 až 15 zadržených skinheadů, kteří byli poměrně rychle propuštěni. Policisté jim prý také vrátili zbraně, které u nich našli - baseballové pálky, obušky a dokonce malou střelnou zbraň. Dennettová-Thorpeová prohlásila, že podle chování policistů bylo zřejmé, že nejméně dva z nich skinheady znali a byli jejich přáteli. Policisté podle ní také umožnili, aby skinheadi ponižovali zadržovanou černošku.

    Price řekl, že policie zacházela brutálněji se zadrženými osobami s tmavou pokožkou.

    Price, Edwards a Dennettová- Thorpeová byli propuštěni ráno 28. září. Řekli, že identifikační čísla policistů, kteří se chovali nezákonně, si nestačili, případně nemohli zapsat, protože někteří policisté je neměli. Všichni tři zvažují, zda českou policii zažalují. Předali také prohlášení, které podepsalo zhruba 40 zadržených a které poukazuje na porušování jejich lidských a občanských práv.


    K čemu je mi banka Komerční, a. s.?

    Lubomír Ptáček

    Již několik let mám veden devizový účet u Komerční banky v měně DEM se zůstatkem kolem 2000 marek, což zajisté není žádná pozoruhodná suma. Na tyto peníze víceméně nesahám, leží tam pro strýčka příhodu a na výpisech z účtu jsem dosud se zájmem sledoval, jak na řádku „ve prospěch“ každý rok naskakovaly na úrocích částky s jedním platným místem před desetinnou čárkou. Pak existuje na výpise řádek „na vrub“, kde se objevovaly částky srovnatelné, leč prozatím vždy menší než úrok, a byly souhrnem poplatků za vedení účtu. Rozdíl těchto částek býval až do letoška kladný a moje konto tučnělo každý rok o pár feniků. Zkrátka žil jsem si.

    Na posledním výpise se však znaménko rozdílu obrátilo. Úroky: 5,13 DEM, vedení účtu: 5,17 DEM. Tedy při úložce v přepočtu něco pod 40.000 korun hyne moje konto na úbytě. Můj úrok, který mi banka formálně přizná, obratem ruky shrábne do své kapsy a navíc ukousne pár feniků i z uložené částky.

    Původně jsem se domníval, že banka má zájem o moje peníze proto, že s nimi chce podnikat a podělí se se mnou o zisk. Banka však přišla na to, jak nevyplatit úrok a ještě si ukousnout z jistiny. Je nejvyšší čas uložit si marky do fusekle v prádelníku.

    Škoda, že na tuto skvělou myšlenku nepřišly švýcarské banky při správě válečných kont rasově pronásledovaných. Nemusely teď nic vracet, mohly prostředky na kontech v průběhu 55 let zdravě strávit k svému prospěchu. Pozůstalým by pak bylo stačilo místo vyplacení peněz ukázat účetní knihy.


    Příběh, o němž žádné noviny nechtějí psát

    Když vám gangsteři vykradou a zaberou provozovnu, policie ČR nehne prstem

    Martin Stín

    Tento příběh je zakletý. Vypráví o zločinu, od jehož uskutečnění v těchto dnech uplynou již čtyři roky.Přesto zůstává neobjasněn a nepotrestán, i když pachatelé jsou pravděpodobně známi. Příslušné orgány se případem nikdy nechtěly zabývat. Ani po čtyřech letech se za svůj postoj k němu a mizerné výsledky nestydí a s obětí jednají jako s obtížným hmyzem. Vyšetřování vázne na důkazní nouzi. S ubíhajícím časem se naděje na usvědčení pachatelů snižuje a naopak roste šance na promlčení jejich darebáctví. Zvrat by nejspíše mohlo přinést zveřejnění případu a jím vyprovokované svědectví někoho z pomocníků při činu, který si tehdy nebyl vědom, na čem se podílí. Ale z neznámých důvodů o věci nechce nikdo psát, a když už se najde někdo, kdo napíše, nenajde se redakce, která by příběh nechala zveřejnit. Přesvědčil se o tom i  jeden z renomovaných investigativních novinářů, kterého nedůvěra k vyprávění oběti přiměla k provedení vlastního šetření, rozsahem dobře srovnatelného s policejním. Jeho neméně proslulá ctihodná redakce však nepovolila otištění již hotového článku. Dostane-li se tento text přece jen k očím čtenáře, bude to malý zázrak.

    Je to příběh malé prodejny a restaurace španělských vín a potravin, která se až do října 1996 nacházela v romantickém prostředí dvora jednoho starobylého staroměstského domu.Byla oblíbeným místem posezení známých herců, televizních pracovníků či muzikantů.

    Prodejna neměla kasovní úspěch, takže majitel se nakonec rozhodl ji opustit a předat jej solventnějšímu zájemci. Když se však dostavil 21. října 1996 na místo, aby se zájemcem na místě dohodl podrobnosti, zjistil, že není co předávat. Nedostal se do prodejny ani do restaurace. Zámky byly vyměněny a na dveřích viselo oznámení, že novým provozovatelem je firma pana XY, shodou okolností později zmiňovaného sdělovacími prostředky také v  souvislosti se skandálem s mnohamilionovým přefakturováním prací při významné státní zakázce.

    Dočasnou správou obsazených místností byl podle téhož oznámení ustanoven majitel protější kavárny. Pohled do oken prodejny prozradil, že došlo k její úplné likvidaci: přes noc zmizelo vnitřní zařízení i zásoby, ze zdi byly vytrhány vypínače a zásuvky, stejně jako důmyslná soustava osvětlení za čtvrt milionu korun. Restaurace byla znepřístupněna výměnou zámku.

    Až za měsíc, kdy po jistém zdráhání byl okradenému umožněn odvoz neukradených zbytků vybavení, se ukázalo, že odtud zmizely nejcennější části úplně nového kuchyňského zařízení, jako sporák, chladničky, fritéza a další. Nový správce, který se až dosud vždy choval jako kamarád a dobrý soused, projevil nad událostí lítost, okradenému mezi čtyřma očima prozradil pachatele a soucitně mu sdělil, že jim tento čin rozmlouval, bohužel však neuspěl. Vypověděl mimo to, že pachatelé si díky vlivu jistého vysokého státního úředníka (který později jako vzácná výjimka musel opustit svůj úřad v souvislosti s výše zmíněným skandálem) zajistili blahovůli policie, která případné trestní oznámení určitě vyšetřovat nebude. Domněnku o předem zajištěném laissez-faire podpořil pak i úředník ze sekretariátu zmíněné důležité osobnosti, který nelenil informovat přítele poškozeného o nevoli svého šéfa kvůli trestnímu oznámení na jeho chráněnce.

    Svědci později vypověděli, že likvidaci provozovny připravovali celou noc neznámí lidé, kteří na dotazy odpovídali, že pracují na objednávku majitele. Ten se měl rozhodnout přestěhovat zařízení do své další provozovny, a to na Kladno. S tímto tvrzením ladila i  kladenská poznávací značka bílomodrého skříňového vozidla, které věci odvezlo. Legenda zněla pravděpodobně, protože kladenská provozovna skutečně existovala. Přesto zůstala jen legendou. Odcizené zařízení a zásoby definitivně zmizely.

    Poškozený majitel se obrátil na policii. Když se po dvou hodinách od volání na tísňovou linku nedočkal žádného projevu zájmu, odebral se na blízké místní oddělení policie. Nedomohl se ani sepsání protokolu a policista, který se s ním šel na místo podívat, usoudil, že nemůže nic podnikat, pokud poškozená společnost nezjedná vstup do obsazených místností.

    Okradený pak podal písemné trestní oznámení státnímu zastupitelství a stěžoval si kontrolním orgánům policie na nezájem místního oddělení. Naivně se domníval, že policie vyrazí po dosud nevychladlé stopě a pachatelé budou brzy po zásluze potrestáni. Nedělo se však vůbec nic.

    Maximálně pak probíhal kompetenční ping-pong mezi pořádkovou policií, úřadem vyšetřování a  kriminální službou. Inu, mnoho psů, zajícova smrt...

    Po řadě stížností až po několika týdnech bylo provedeno několik formálních výslechů a případ byl odložen s tím, že není vůbec jisto, zda se skutek stal. Klíčový svědek, výše zmíněný nový správce objektu , odepřel výpověď z obav, že by si přivodil trestní stíhání. Poškozený nevěřil při čtení policejního usnesení svým očím : byla snad provozovna, kterou prošly stovky zákazníků, pouze jeho přeludem ?

    Zbláznil se on, nebo policisté ? Postoj státní zástupkyně byl ještě "zábavnější" : nejen, že potvrdil policejní závěry, ale navíc obsahoval doporučení, aby se poškozený domáhal odškodnění občanskoprávní cestou - jako by bylo možné uplatňovat touto cestou nároky vůči neznámému pachateli. Zdálo se, že věc je ztracena, protože proti usnesení obvodního státního zástupce není již další stížnost přípustná.

    Okradený majitel se však nevzdal a začal zaplavovat úřady stížnostmi. Nakonec uspěl. Vyšetřování bylo obnoveno a tentokrát se jej ujal vyšetřovatel obvodního úřadu vyšetřování.

    Jeho pozice byla ovšem velmi těžká, protože od činu již uběhlo tři čtvrtě roku a místní oddělení policie v prvé etapě neučinilo sebemenší pokus o zachycení stop pachatelů.

    Přestože vyslechl řadu svědků a podezřelých,vyšetřovatel nic podstatného nezjistil. Nový uživatel objektu sice určil osobu, která mu předala ihned po loupeži klíče od provozovny, čímž k  ní obrátil podezření ze spoluúčasti, ale to vyšetřovatele nezaujalo. Znova pozval k výslechu správce objektu, který opět odepřel výpověď. Vyšetřovatel nakonec věc znova odložil s tím, že sice došlo k trestnému činu, ale pro nedostatek důkazů nelze obvinit konkrétní osobu. Stejně jako v  prvém kole, i tentokrát státní zástupkyně potvrdila správnost závěrů vyšetřování. Ani kontrolní orgány policie a úřadu vyšetřování neshledaly na tomto hubeném výsledku nic špatného.

    Poškozenému se sice podařilo ještě jednou dosáhnout obnovení vyšetřování, ale další průběh se opakoval. Od té doby se marně domáhá změny přístupu příslušných orgánů k  případu. Žádal například, aby policie případ zveřejnila v pátracích relacích, aby vyšetřováním byly pověřeny jiné složky než ty, které prokazatelně nejsou schopny dospět k výsledku. Upozornil také na malý tlak na podezřelé, kteří byli za celé čtyři roky u výslechu pouze dvakrát.

    Výsledek: opakovaná sdělení odpovědných činitelů, že mimo drobných pochybení byl postup policie, vyšetřovatele i státních zástupců v naprostém pořádku. Zákon byl dodržen, na zničenou prodejnu je třeba zapomenout.

    V roce 1999 začal poškozený upozorňovat na to, že účastníci této vyšetřovací frašky se svým přístupem k případu mohli případně dopustit trestného činu. Vyšetřovatel Úřadu vyšetřování pro ČR jeho podání vyhodnotil jako trestní oznámení, postoupil je však k dalšímu řízení místně příslušnému Úřadu vyšetřování pro hl.m. Prahu. Ten se ovšem necítil názorem vyšetřovatele ÚV ČR vázán a podání vyřídil jako běžnou stížnost. Uznal ji však za oprávněnou, omluvil se za neúspěšné vyšetřování a přislíbil nápravu.

    To se stalo na přelomu roku a  snaha o nápravu se tím vyčerpala. V uvedené době získal poškozený také materiály, z nichž vyplývalo, že dozorující státní zástupkyně se opakovaně postavila proti názoru kontrolního útvaru úřadu vyšetřování, který požadoval, aby vyšetřovatel obvodního úřadu provedl další konkrétní úkony k doplnění vyšetřování. Dotyčná dáma usoudila, že další péče věnovaná případu by nebyla efektivní. I kdyby měla pravdu, zůstává skutečností, že zanedbání případu nezavinil okradený, ale policisté, vyšetřovatelé a státní zástupci. Poškozený nemůže přece být kvůli jejich pochybení zbaven práva na spravedlnost, ať už je to s efektivitou činnosti policie jakkoli.

    Pokus o vyvození trestní odpovědnosti těch, kteří případ přivedli do stavu obtížně napravitelné důkazní nouze, poškozený opakoval v letošním roce. Tentokrát se obrátil na  inspekci ministra vnitra. Ta se však bez jakéhokoli vyšetřování ani nezačala případnou trestní odpovědnosti aktérů čtyřletého nevyšetřování zkoumat a podání vyřídila jako běžnou stížnost, částečně opodstatněnou. Stížnost ministrovi vnitra na tento postup jeho inspekce byla postoupena k vyřízení ... zpět inspekci ministra vnitra, s předem známým výsledkem.

    Stížnost vrchní státní zástupkyni pro ČR putovala pak instančním postupem směrem dolů, kde je každému státnímu zástupci jasné, že okradený je obtížný stěžovatel, jemuž není třeba ani odpovídat. Trestní stíhání policistů, vyšetřovatelů a státních zástupců je v podmínkách našeho právního neřádu nesmyslný nápad: kapři si přece nevypustí rybník.

    Po čtyřech letech je došetření případu málo pravděpodobné. Pachatelé způsobili okradenému značnou hmotnou škodu a bezohlednou likvidací výsledků jeho několikaleté práce mu způsobili těžké trauma. Orgány činné v trestním řízení svým postojem k nápravě hmotných škod nepřispěly, morální škody naopak umocnily. Daly poškozenému tvrdou lekci o  tom, že oběť násilí nemá zaručenu naději na ochranu a časté kritizování neomylných a  kontrole se vymykajících a možná někdy i s pachateli sympatizujících orgánů činných v  trestním řízení může poškozeného změnit v obtížný hmyz, jemuž prostě nebude vyhověno, byť byl stokrát v právu. Jeho stížnosti byly bezúčelné. Až na nějaká drobná pochybení spíše administrativního rázu a "objektivní příčiny" počátečních nekonečných průtahů vyšetřování nic závadného se nezjistilo. Všichni policisté a vyšetřovatelé konali, co měli. Jen ten čas tak nějak utekl a stopy zavál vítr, takže pachatelé zůstávají v klidu a jejich oběti zbývá jen bezmocné skřípání zubů ...

    Orgány, které by měly zjednat nápravu, okradenému vzkázaly v podstatě totéž, co kdysi pachatelé: zapomeňte,že jste měl nějakou provozovnu a věnujte se něčemu užitečnějšímu. Proti jistým lidem nemáte šanci. Dočkají se vůbec poškozený a pachatelé této ostudné kauzy spravedlivého soudu ?

    Martin Stín, nezávislý publicista


    Reaguji na požadavky redakcí, které si vyžádaly dodatečné informace k článku Zakletý příběh

    Přikládám rozbor, který mi poslal e-mailem jednatel poškozené obchodní společnosti. Jednám se souhlasem autora textu, který jsem si dnes vyjednal opět e-mailem. Text vyhodnotil vyšetřovatel 3.odb. Úřadu vyšetřování pro ČR kpt. Tomica jako podnět k zahájení trestního stíhání policistů, kteří se k případu takto macešsky zachovali. Z důvodu místní nepříslušnosti pak dokument postoupil Úřadu vyšetřování hl.m.Prahy. Ten však věc pojednal jako standardní stížnost. Vyřídil ji nestandardně: poškozená firma dostala dva omluvné dopisy s příslibem nápravy, stížnost byla uznána za oprávněnou. Nezdá se však, že by to mělo na další průběh případu vliv.

    Jednatel poškozené firmy se pak pokusil o nové trestní oznámení, s kterým se obrátil na Inspekci ministra vnitra. To však věc opět interpretovalo jako stížnost a navíc se prý dle mínění poškozeného i při jejím vyřizování dopustilo nějakých pochybení. Podal proto stížnost k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jednak věc postoupilo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a mimo to ho poučilo, že kompetentní je ministr. Stížnost řešená po linii státních zastupitelství se zřejmě instančním postupem dostala zpět na Městské státní zastupitelství v Praze, kde státní zástupkyně Mgr.Bláhová zásadně rozhoduje proti dalšímu vyšetřování případu. Stížnost podaná ministrovi zůstala bez odpovědi.

    Předložený materiál doplňuji:

  • vyloupená prodejna se jmenovala Doňa D a byla v Liliové ul. č. 15, Praha 1; nový uživatel ihned po vyloupení přestavěl do hola vykradenou a zdemolovanou prodejnu na hostinské pokoje (způsob provedení útoku vyhovoval realizaci jeho záměrů)
  • zmiňovaný novinář, který o věci psal, byl Ivan Brezina, článek neotiskl Reflex
  • firma Inorg, která obsadila vyloupené místnosti, byla zmiňována v souvislosti se skandálem, který vedl k odstoupení kancléře Senátu p.Kněžínka
  • poškozená firma Denisa s.r.o. a další firmy jejích majitelů jsou zadlužené a přerušily činnost. Podle zpráv, které jsem získal, byli poškozeni ještě jinou trestnou činností (úvěrové podvody, zpronevěry) a přerostlo jim to přes hlavu. Je ale zřejmé, že vyloupení neprovedl nikdo, kdo by k místnostem nebo odvezenému majetku získal nabývací právo
  • kontakt s jednateli Denisy je velmi obtížný, nejlépe se to daří přes e-mailovou adresu hispagra@seznam.cz

    Martin Stín


    Dokumenty:

    Procesní pochybení PČR,ÚV a ObSZ při vyšetřování vyloupení provozovny "Doňa D" v Praze1,Liliová 15

    Případ evidován:

    PČR Praha 1 - OR1-3728/MO1-TČ-96

    ObÚV Praha 1-č.j. OV1-2450/FCI-96

    ObSZ Praha 1-č.j. 3 Zt 2830/90, MěstSZ 1KZn 59/97,VSZ II VZn 336/97

    1. Popis případu

    V noci 20./21.10.1996 skupina neznámých pachatelů bez právního důvodu překonala zámky na prodejně španělských specialit a restauraci "Doňa D" v Praze 1,Liliová 15, provozované obchodní společností Denisa s.r.o.,Suchý vršek 2107,155 00 Praha 5. Po vniknutí dovnitř odcizila zásoby,veškeré vnitřní vybavení prodejny a část vybavení restaurace. V místnosti prodejny zničila nákladný osvětlovací systém a  vytrhala ze zdi zásuvky a vypínače.V bezprostřední návaznosti byly instalovány nové zámky a  na dveřích bylo umístěno oznámení, že novým uživatelem je firma Inorg p. Vlastimila Riedla a informace podává Ota Jech,majitel protější kavárny Café Salieri. Toto oznámení našel jednatel Mgr.Antonín Jemelík již při příchodu do provozovny asi v 9 hod. dne 21.10.1999,tedy bezprostředně po odjezdu lupičů.Přímá škoda byla větší než 1 milion Kč, nepřímé škody činí k dnešnímu dni nejméně 7 mil.Kč.Vedle škod hmotných vznikly značné škody morální.

    Případ byl oznámen jednatelem společnosti Denisa s.r.o. Mgr.Antonínem Jemelíkem dne 21.10.1996 na linku 158.Protože tato složka PČR na oznámení nereagovala, učinil pak Mgr.Antonín Jemelík oznámení na MO PČR v Praze 1, Konviktské ul. Dne 22.10.1996 podal trestní oznámení ve věci u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jednatel společnosti Ing.Zdeněk Jemelík.

    PČR Praha 1 začala případ (ne)vyšetřovat až po několika týdnech.Ani po předání věci vyšetřovateli Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 nebyl případ objasněn.

    Poškození se pokusili napravit nečinnost PČR tím, že si za účelem zajištění stop najali soukromého detektiva -bývalého policistu-ředitele Úřadu pro ochranu demokracie. PČR si jeho svědectví nevyžádala vůbec, vyšetřovatel až v červenci 1998.

    2. Pochybení při stanovení právní kvalifikace případu

    Pachatelé neměli k proniknutí do provozovny právní důvod. Ani firma Inorg neměla 21.10.1996, kdy místnosti obsadila, uzavřenu nájemní smlouvu nebo aspoň smlouvu o smlouvě budoucí.Smluvní vztah navázala až k 15.12.1996. Místnosti obsadila a uzamkla, i když v místnosti restaurace zůstal zbytek zařízení,které jí nepatřilo. Ústní dohoda mezi majitelem domu a Denisa s.r.o. umožnila užívání místností do 31.10.1996; ve věci užívacího práva běžely dva civilněprávní spory,přičemž první ústní jednání,a to na základě žaloby majitele domu, mělo proběhnout až 13.11.1996. Došlo tedy k trestnému činu dle par. č. 249a TZ. Trestní stíhání podle tohoto paragrafu však nebylo nikdy zahájeno ani PČR,ani později vyšetřovatelem. Tuto závadu nezjistila státní zástupkyně pro Prahu 1 JUDr.Daniela Hanusová,která v dané věci postupně vydala tři usnesení. Zanedbáním tohoto trestního stíhání byli pachatelé zvýhodněni.U tohoto trestného činu dojde 21.10.1999 k promlčení.

    PČR vedla trestní stíhání podle par. č. 247 odst.(1)TZ, přestože z trestního oznámení vyplývalo, že došlo ke škodě značného rozsahu, způsobené organizovanou skupinou pachatelů. Tuto chybu rovněž státní zástupkyně přehlédla.Vyšetřovatel právní kvalifikaci pozměnil a vedl vyšetřování podle par. č. 247 odst.(1) a (4).Opomenul zmínit odst.(2).

    Z výpovědi svědků,výslechu podezřelého Vlastimila Riedla, sdělení podezřelého Oty Jecha poškozeným a z časových souvislostí případu jednoznačně vyplývá poznatek, že podezřelý Ota Jech byl přinejmenším svědkem aspoň části loupeže, pokud se dokonce na její organizaci nepodílel.Ani PČR, ani vyšetřovatel nevyhověli oznamovateli a nezahájili proti jmenovanému vyšetřování pro podezření z trestných činů podle par. č. 166 a §167 TZ. Také tuto závadu přehlédla státní zástupkyně JUDr.Daniela Hanusová. Ota Jech však opakovaně odmítl u výslechu vypovídat s odvoláním na ustanovení par. č. 100 odst.(2) TŘ s výslovným zdůvodněním, že by si přivodil trestního stíhání.

    Pokud bychom počítali průběh promlčecí lhůty pro trestný čin dle par. č. 166 TZ od data prvního odepření výpovědi, zbývá několik týdnů,v kterých je možno podezřelému sdělit obvinění. V případě trestného činu dle par. č. 167 TZ dojde dne 21.10.1999 k promlčení .

    3. Porušení povinností PČR Praha 1 - etapa od 21.10.1996 do 26.2.1997

    Jak bylo výše uvedeno,případ byl oznámen PČR 21.10.1996 nejdříve telefonicky na l.158, asi o dvě hodiny později ústně na MO PČR Praha 1, Konviktská. 22.10.1996 bylo odesláno oznámení Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1.Dne 23.10.1996 byla jednatelem Ing.Zdeňkem Jemelíkem zaslána první stížnost na nečinnost PČR,a to souběžně odboru kontroly a stížností PČR-Správy hl.m.Prahy a MO PČR Praha 1 Konviktská. Přesto byl spis č.j.OR1-3728/201-TČ-96 založen až 30.10.1996 a  do tédoby nebyl na oddělení veden žádný úřední záznam.

    Po postoupení trestního oznámení státním zastupitelstvím následoval pak ping-pong mezi PČR a ObÚV Praha 1.MO postoupilo oznámení ihned po jeho obdržení obvodnímu úřadu vyšetřování aniž by provedlo jakékoli prvotní vyšetřovací úkony (tvrdí to vyšetřovatel kpt. Cihelka ve svých usneseních ze dne 9.6.1998 a  22.1.1999). Vyšetřovatel proto obratem záležitost předal SKP PČR se zadáním úkolů,ta ji však dále postoupila zpět na MO Konviktská,které však až do prosince 1996 žádné vyšetřovací úkony neuskutečnilo. Pak byli z jejich vlastní iniciativy vyslechnuti oba jednatelé společnosti Denisa s.r.o. a teprve po nich oba podezřelí a vedoucí provozovny Milan Fürst,z nichž podezřelý Ota Jech odmítl vypovídat. Vyšetřování bylo i dále vedeno velmi povrchně a především se snahou zpochybnit důvěryhodnost poškozených a jejich vlastnický vztah ke zcizeným věcem (pachatelé vlastnický nárok a oprávnění k  obsazení místností prokazovat nemuseli). PČR nezajistila stopy pachatelů,zato do spisu zařadila znevažující zprávu o pověsti Ing.Zdeňka Jemelíka v místě bydliště, opírající se o výpověď jediného souseda - býv.příslušníka složek MV.

    Bezprostředně po vyloupení provozovny podal jednatel společnosti Ing.Zdeněk Jemelík celkem tři stížnosti pro nečinnost PČR s mizivým výsledkem:

  • stížnost ze dne 23.10.1996 pod č.j. OR1-35/SSK-St-96 byla vyhodnocena jako oprávněná; na jejím základě byl však pouze kázeňsky potrestán pprap.Skála za  to,že

  • s Mgr.Antonínem Jemelíkem nesepsal protokol.Oprávněnost stížnosti však nebyla pro PČR důvodem k přerušení nečinnosti.
  • stížnost ze dne 28.10.1996 přešetřovaná policejním prezidiem pod č.j. PPR- 1777/OKS-St-96 byla dořešena 27.11.1996;byla vyhodnocena jako oprávněná a policejnímu řediteli Prahy 1 z ní vyplýval úkol zjednat nápravu. Ani tato oprávněná stížnost však nevyrušila PČR z nečinnosti
  • stížnost ze dne 1.11.1996,evidovaná Odborem stížností a kontroly Správy hl.m.Prahy pod č.j.PSP-626/OSK-St-96 byla zaslána faxem,byla špatně čitelná a velmi stručná.Stěžovatel nereagoval na výzvu k odstranění vad podání,protože mezitím dostal vyrozumění o pro něj příznivém vyřízení stížnosti z 28.10.1996 a  mylně se domníval,že PČR bude případu nadále věnovat patřičnou pozornost. Pouze z  tohoto formálního důvodu byla tato stížnost vyhodnocena jako neoprávněná.

    Tato první etapa (ne)vyšetřování byla ukončena dne 26.2.1997 odložením podle par. č. 159 odst.1 TŘ s tím,že není jisto,že se skutek stal a případ byl klasifikován jako obchodněprávní záležitost.

    Je nepochybné,že v období od 21.10.1996 do začátku prosince PČR neuskutečnila žádné vyšetřovací úkony, a to přesto,že v téže době kontrolní orgány shledaly oprávněnými dvě ze tří stížností poškozených na nečinnost policie.

    Oznamovatel se domnívá,že policisté z Prahy 1, kteří rozhodovali o  (ne)vyšetřování tohoto případu (vč.obvodního ředitele a vedoucího MO) a popř.se jím přímo (ne)zabývali,tímto přístupem naplnili skutkovou podstatu trestných činů dle §158 odst.(1)písm.c) a/nebo §159 odst.(1)TZ.

    4. Signály o podjatosti PČR ve prospěch pachatelů

    Podezřelý Ota Jech označil za pachatele p.Vlastimila Riedla a JUDr. Lejska (viz např.výpovědi Mgr.Ant.Jemelíka a svědka Jiřího Lišky).V soukromých hovorech s Ing.Jemelíkem opakovaně vyjádřil názor,že trestní oznámení je bezúčelné,protože p.Riedl je před vyšetřováním chráněn přátelstvím s kancléřem Senátu p.Kněžínkem a dobrým postavením v ODS. Mimo to v téže době vykonal nějaký úředník kanceláře Senátu v jiné záležitosti návštěvu u právního poradce Ing.Jemelíka a při této příležitosti projevil nelibost nad skutečností,že Ing.Jemelík podal trestním oznámení;advokát pak Ing.Jemelíka upozornil,že proti p.Riedlovi nemá šanci,s uvedením zhruba stejných důvodů,které použil Ota Jech.Mimo výroků,pronesených podezřelým Jechem před svědkem Liškou tato sdělení nejsou svědecky prokazatelná.Je však dosti neuvěřitelné,že by nečinnost PČR v počáteční fázi vyšetřování neměla příčinu.Spojení jmen Kněžínek- Riedl se vyskytuje v jiné kauze,která rovněž skončila v zapomenutí.

    5. Období od 26.2.1997 do ledna 1998

    Usnesení PČR o odložení případu bylo potvrzeno také usnesením státní zástupkyně.V následujícím období se Ing.Jemelík domáhal cestou různých mimořádných prostředků obnovení vyšetřování.Výsledek se dostavil v lednu 1998,kdy obvodní státní zastupitelství

    pro Prahu 1 na popud státních zastupitelství vyšších stupňů a zřejmě i po zásahu pí.ministryně Parkanové rozhodlo,že původní vyšetřování bylo nedokonalé a  nařídilo jeho doplnění.Případ se vrátil na MO PČR Praha 1,Bartolomějská 14,odkud byl postoupen dne 12.1.1998 Obvodnímu úřadu vyšetřování Praha 1,kde byl založen spis č.j. OV1-2450/FCI-96.

    Vyšetřovatel kpt.Cihelka v důsledku dlouhodobého zanedbání vyšetřování převzal případ ve stavu důkazní nouze a ztížené dostupnosti nových důkazů.Vyslechl znova podezřelé a doplnil výslechy svědků.Podezřelý Ota Jech opakovaně odmítl vypovídat.Vyšetřovatel nepodnikl žádné kroky k vypátrání auta,které věci odvezlo a nepřijal náměty poškozených na zveřejnění případu v pátracích relacích,na prošetření možné účasti kladenské firmy Maraton Group,na ověření informace podezřelého Oty Jecha o spálení nábytku z prodejny v dílnách firmy Inorg.Nezkoumal oprávněnost obsazení místností firmou Inorg.Dne 9.6.1998 případ odložil podle par. č. 159 odst.(4)TŘ se závěrem,že došlo k trestnému činu krádeže podle par. č. 247 odst.(1) a (4)TZ,chybí však důkazy dostačující pro obvinění konkrétní osoby.

    Usnesení o odložení případu bylo opět potvrzeno obvodní státní zástupkyní.Po řadě zákroků Ing.Zdeňka Jemelíka bylo vyšetřování znova obnoveno a vyšetřovatel doplnil výslechy svědků. Zejména vyslechl svědka-soukromého detektiva Miroslava Káru, ale až poté,kdy Ing.Jemelík vyvrátil policejní lež o jeho nedosažitelnosti.Případ dne 22.1.1999 znova odložil podle par. č. 159 odst.(4)TŘ.Od té doby (ne)vyšetřování stagnuje.

    Výsledky vyšetřování,prováděného kpt.Cihelkou,znamenají kvalitativní posun v případu tím,že dokazují nečinnost PČR Praha 1 od počátku (ne)vyšetřování,prokazují věcnou nesprávnost výsledků (ne)vyšetřování,vedeného PČR Praha 1 a vyvracejí závěr PČR o civilněprávním charakteru případu. Kpt.Cihelka nepochybně věnoval případu mnoho času a vyslechl nakonec - byť v případě důležitých svědků Káry a  Skupina s nevysvětlitelným zpožděním -velký počet osob.Jeho situace je jistě ztížena tím,že případ začal vyšetřovat až po roce a čtvrt od jeho uskutečnění.

    Poškození nicméně mají některé pochybnosti o dostatečnosti jeho postupu a to

  • je otázka,zda jeho formulace úkolů pro PČR Praha 1 na počátku (ne)vyšetřování nebyla zavádějící (orientace na formální záležitosti,nikoli na získání informací o pachatelích,zjišťování motivu,atd.)a nepřispěla k tristnímu stavu kauzy
  • dvě předvolání k výslechu za tři roky pro podezřelého Otu Jecha, který odmítá vypovídat a přitom zcela jistě ví,kdo,proč a kam věci z provozovny odvezl, hodnotíme jako zcela nedostatečný zájem o tento klíčový zdroj informací
  • nebyla využita výpověď Vlastimila Riedla o předání klíčů od provozovny Otou Jechem k vyvolání rozporu mezi pravděpodobnými spolupachateli
  • nebyla využita možnost získat usvědčující informace od dalších svědků zveřejněním případu ve sdělovacích prostředcích
  • nebyl proveden žádný krok směřující k nalezení vozidla a  posádky,odvážející věci z provozovny
  • nebyly využity náměty poškozených,týkajících se Maraton Group a pálení nábytku v dílnách firmy Inorg

    6. Úloha státní zástupkyně pro Prahu 1

    Státní zástupkyně ObSZ pro Prahu 1 JUDr.Daniela Hanusová rozhodla o  stížnosti Ing.Zdeňka Jemelíka proti usnesení PČR Praha 1 o  odložení případu až 9.6.1997. Přehlédla nedostatky v činnosti PČR a neúplnou právní kvalifikaci případu.Zejména však potvrdila civilněprávní charakter případu a přidala perlu:odkázala poškozené na vymáhání škody v civilněprávním řízení, ačkoli náš právní řád vymáhání škody po neznámém původci neumožňuje. Tento její závěr významně ovlivnil posuzování případu všemi orgány,které s ním následně přišly do styku.Promítl se např. do stanoviska p.ministra Jana Rumla č.j. KM-116/PL-PS/97 ze dne 2.5.1997,do stanoviska ředitele kanceláře ministra vnitra Mgr.Karla Koláře č.j. KM-1559/POD-97 ze dne 20.12.1997, do vyjádření p.ministra Cyrila Svobody č.j. KM-1559/POD-97 ze dne 5.2.1998 (působil ze setrvačnosti ještě i poté,kdy vyšetřování bylo již obnoveno) a vymlouvaly se na ně všechny kontrolní orgány PČR a úřadů vyšetřování,které řešily opakované stížnosti Ing.Jemelíka.Státní zástupkyně ObSZ pro Prahu 1 JUDr.Daniela Hanusová rovněž nevyhověla návrhu na obnovení vyšetřování na základě nových podnětů,předloženému dne 29.10.1997.

    Tyto postoje JUDr.Daniely Hanusové nepochybně přispěly k tomu,že přestávka ve vyšetřování se protáhla na dobu téměř celého roku,což samo o sobě dále ztížilo vyšetřování. Další vyšetřování případu prokázalo také věcnou nesprávnost jejího usnesení z 9.6.1997 .Přestože v tomto případě pí.státní zástupkyně rozhodla evidentně špatně,dohled nad vyšetřováním případu jí zůstal i nadále.To jí umožnilo potvrdit správnost dalších dvou usnesení vyšetřovatele o odložení případu a přispět tak ke stagnaci vyšetřování.

    Objektivně vzato výsledky rozhodování pí.státní zástupkyně JUDr.Daniela Hanusové poskytují dlouhodobě - byť možná bez jejího zlého úmyslu - účinnou ochranu pachatelům trestné činnosti.

    7. Marné úsilí o odnětí a přikázání věci dle par.25 a par.174 odst.f) TŘ

    Nehledě na obtížně doložitelné podezření o podjatosti PČR,zmíněné v odst.4, je nepochybné,že PČR Praha 1 z počátku nepodnikla žádné účinné kroky k  objasnění případu,časově náročná činnost vyšetřovatele nepřinesla rovněž žádné poznatky směřující k usvědčení pachatelů a státní zástupkyně svým rozhodováním účinně přispěla k brzdění vyšetřování. Výsledky společného úsilí všech zainteresovaných orgánů Prahy 1 činných v trestním řízení navenek působí jako dobře organizovaná sabotáž ve prospěch pachatelů . Oznamovatel se proto opakovaně domáhal,aby vyšší stupně úřadu vyšetřování nebo státní zastupitelství vyjmuly případ z působnosti orgánů Prahy 1 a svěřily jej jiné složce,která se účastí na této kauze nezkompromitovala.Žádný z orgánů,který měl tuto možnost,změnu nepřipustil,ač to zákon připouští.V (ne)vyšetřování proto s poklidem (ne)pokračuje stále stejný vyšetřovatel,který za tři roky své angažovanosti v případu nezískal usvědčující důkazy.

    8. Informační blokáda případu

    Protože od vyloupení provozovny uplynula dlouhá doba, klíčového svědka nelze přimět k výpovědi (ani se o to nikdo nesnaží),vidíme ve zveřejnění případu ve sdělovacích prostředcích jednu z nadějných cest k usvědčení pachatelů.Z výpovědi svědků je zřejmé,že osoby, pracující na vyklízení provozovny,byly organizátory instruovány v tom smyslu,že práci provádějí na objednávku oznamovatele. Děláme si naději,že by se někdo z účastníků po zjištění pravého stavu věci mohl přihlásit se svědectvím.

    Protože nemáme finanční prostředky na zveřejnění placeného inzerátu a  vyšetřovatel nevyužil pátracích relací PČR,snažili jsme se dosáhnout publikování případu některou redakcí,zabývající se investigativní publicistikou. Ze všech oslovených redakcí a novinářů nám odpověděl pouze jeden, který ve věci podnikl šetření,objemově srovnatelné s výkonem vyšetřovatele a v některých ohledech je přesahující.Po počáteční nedůvěře se nakonec ztotožnil s naším pohledem na případ.Přestože šlo o respektovaného člena redakčního kolektivu, redakce nepovolila zveřejnění jeho článku.Souběžně přestaly noviny otiskovat příspěvky oznamovatele,do té doby běžně přijímané. Realizace práva na svobodu projevu je zřejmě dostupná jen pečlivě vybraným jedincům.

    Zdeněk Jemelík, jednatel Denisa s.r.o.

    V Praze dne 12.10.1999


    Dodatek - reakce na tento materiál a vývoj po jeho vydání

    Úřad vyšetřování pro ČR interpretoval výše uvedený text jako návrh na  zahájení trestního stíhání a postoupil jej Úřadu vyšetřování hl.m.Praha za účelem stíhání policistů a MěstSZ za účelem stíhání státní zástupkyně ObSZ Praha 1.

    Úřad vyšetřování hl.m.Praha postoupený text vyhodnotil jako stížnost na  postup vy- šetřovatele a policistů.Stížnost na vyšetřovatele uznal za oprávněnou a  dokonce se za ni omluvil dopisy ze dne 1.12.1999 a 6.1.2000.Postoupil text dále PČR-Správě hl.m. Pra- hy,které jej dále postoupilo Obvodnímu ředitelství PČR v Praze 1,které jej vyhodnotilo jako neoprávněnou stížnost.

    Dopisem ze dne 19.12.1999 jsem protestoval u ředitele Úřadu vyšetřování hl.m.Prahy proti tomu,že text,interpretovaný ÚV ČR jako podnět k trestnímu stíhání byl pojednán pouze jako stížnost.Nedostal jsem odpověď.Z toho důvodu jsem se obrátil se stížností k Městskému státnímu zastupitelství v Praze.Státní zástupkyně JUDr.Naděžda Bláhová mou stížnost odmítla přípisem z 3.2.2000 a vyjádřila názor,že další vyšetřování případu by bylo plýtváním penězi daňových poplatníků.Vzhledem k tomu, že stav důkazní nouze byl jednoznačně zaviněn policií a mimo to nebyly vyčerpány všechny možnosti k usvědčení pachatelů, považuji její postoj za cynismus:žádá,aby poškozená společnost zaplatila nejen za aroganci pachatelů,ale i za laxnost popř.zkorumpovanost PČR.

    Zdeněk Jemelík

    Praze 14.12.1999


    O ženách psal zajímavě už Schopenhauer

    Jiří Nezval

    Vážený pane Čulíku,

    dovoluji si Vás pozdravit a současně kratičce reagovat na shrnutí (BL, 14.9.2000) článku uveřejněného v týdeníku Observer 3.9.2000. Divím se, že na ono věčné téma - ženy - jak se zdá, doposud nikdo nereagoval. Snad se obsah článku dotkl příliš delikátní záležitosti, snad se všichni (muži i ženy) obáváme nařčení z neobjektivity a zaujatosti, snad je věc skutečně podstatně méně významná než to co právě dnes ráno pověděl či napsal o krizi empirické sociologie či olympijské myšlenky nějaký dnes žebříčkově viditelný veřejný činitel.

    Nechci nikoho připravovat o drahocenný čas a nemám ani v nejmenším v úmyslu, a ani nemohu k této záležitosti něco vlastního, tím méně originálního dodávat. Zdá se mi však velmi zajímavé porovnat současné hypotézy odvozené z genetiky (publikované v Observeru) s již dávnými úvahami na dané tema. Jednou z takových úvah je pojednání A. Schopenhauera o ženách. Jeví se mi to tak, že zatím co článek v Observeru se snaží přiblížit a osvětlit věc z biologicko-fyziologického hlediska, Schopenhauer se o to snaží z hlediska mentálně-psychologického. Ať už tomu tak je nebo není, oba texty se zdají být úžasně komplementární. Ať to však každý posoudí sám.

    Nemusím jistě dodávat, že s oběma uvedenými názory vůbec není třeba souhlasit či je snad považovat za zjevenou svatou pravdu. I když oba názory jsou zajímavé, zcela jistě nemusí odrážet skutečnost. Starší text byl navíc napsán zhruba před dvěma sty lety, za zcela jiných společensko-ekonomických podmínek. Pokoušejme se však dívat pokud možno nezaujatě.

    Zde je doslovný překlad jedné pasáže z citovaného autora. Arthur Schopenhauer : "Essays and Aphorisms", Penguin Books Ltd, Harmondsworth, Middlesex, England, 1972, kapitola On Women, str. 84 :

    "K zajištění pokračování lidského druhu (specie) příroda vybrala mladé a silné muže. Výrazem této vůle přírody je vášeň žen. Již od nepaměti stojí tento zákon svou silou nad všemi jinými zákony : proto běda tomu, kdo postaví svá práva a zájmy tomuto zákonu do cesty. Ať takový člověk řekne či udělá cokoli, budou tato jeho práva či zájmy při prvním vážném nárazu nemilosrdně rozdrceny. Neboť tajný, nevyslovený, vlastně podvědomý, nicméně vrozený etický postoj žen zní: 'Jsme oprávněny podvést ty, kteří se domnívají, že podporou, kterou nám, jednotlivým ženám poskytují, získávají právo ovládat celý druh. Charakter a následně i bezpečné postavení specie příští, z nás vzniklé generace, byly dány do našich rukou a svěřeny naší péči : jednejme v souladu s touto důvěrou přírody'. Ženy si tento nejvyšší zákon vůbec neuvědomují in abstracto, ale pouze in concreto, a nemají žádný jiný způsob vyjádřit průchod zákona jinak než svým jednáním v okamžiku příležitosti. Svědomí je posléze trápí mnohem méně než se domníváme, neboť v nejtemnějším skrytu svého srdce si jsou vědomy toho, že porušením povinnosti vůči jednotlivci tím lépe plní svou povinnost vůči druhu, jehož práva jsou nesrovnatelně důležitější.

    Protože ženy žijí pro pokračování existence druhu a nalézají v tom své poslání, jsou celkově více svázany s druhem než s jednotlivci a ve svých srdcích berou záležitosti (v originále affairs) s druhem vážněji než záležitosti s jednotlivcem. To dává jejich celkové přirozenosti a veškeré jejich činnosti určitou lehkovážnost a obecně zaměření, které se fundamentálně liší od zaměření muže. To je také důvod proč neshody mezi manželi jsou tak běžným jevem a v podstatě jevem téměř normálním." Děkuji za pozornost. Přeji hodně zdaru.

    S úctou

    Jiří Nezval


    Geniální řešení: Demo-sport

    Ivan Sosna

    Mlátit - nemlátit, střílet - nestřílet, Dvorskou zahubit nebo vystěhovat - těch polemik a úvah snad už bylo dost a řešení se jimi stejně nenajde. To je totiž někde úplně jinde.

    Nedokonale a s katastrofálním výsledkem ho naznačila ona tuzemská firma, která se spolu s městem a snad i MV bezelstně domnívala, že účast na protestech proti MMF/SB lze prodávat jako rodinnou dovolenou do Chorvatska. Představa, že odpůrci obou institucí spořádaně naklušou do vzorně nainstalované vesničky střediskové na Strahově, by byla komická, kdyby nebyla současně přímo geniální.

    Institucionalizace protestů je totiž jedinou správnou cestou a budoucností demonstrování. Centrální ubytování a nezahalování je jen začátkem. Být demonstrantem totiž není jen tak, je to odpovědná a namáhavá práce a nemůže ji vykonávat ledaskdo. Demonstrující je třeba úředně podchytit, zaevidovat, vybavit příslušným Průkazem demonstranta. Hájit jejich zájmy do budoucna už nesmí samozvaný INPEG (to to dopadlo!), nýbrž řádně registrovaná profesní komora (občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb.). Teprve ta bude schopna vydat Etický kodex demonstranta, stanovující mj. maximální hmotnost dlažební kostky, povolenou délku tyče a počet udeřených policistů na osobu a den. Pak již nebude problémem vybavit tyto kvalifikované odpůrce jednotným oblečením po vzoru sportovních úborů a usnadnit tak - mimo jiné - práci i zástupcům médií, především televize. Nezbytné bude vypsat výběrové řízení na dodavatele obleků, kukel, dlažby, dalších útočných předmětů i ochranných pomůcek, žádoucí bude podpořit dodavatele tuzemské.

    V takové fázi se ovšem nabízí možnost přenést klání mezi policií a demonstranty z ulic na upravené stadiony a zavést takové střety jako utkání s alespoň rámcovými pravidly. Pro policii to bude vítaný trénink v reálu (nebudou už muset quasi-bušit do kolegů, simulujících odpůrcovskou pakáž), pro její soupeře žádoucí odreagování agrese, pro výrobce skvělé testování materiálu, pro diváky napínavá zábava (kam se hrabe Big Brother, Survival a podobné sr...!), pro inzerenty jedinečná příležitost k umístění reklamy a pro sázkaře další nová oblast.

    Tyto střety by měly vyústit v pravidelnou (ligovou) soutěž, jejíž každé kolo by se mohlo soustředit na ničení/ochranu věrných maket provozoven jednoho generálního sponzora (McDonald, KFC, jednotlivé banky apod.), pro velké finále, jakousi variantu Superbowl, se nabízí maketa Temelína.

    Časem bude jistě třeba zabývat se otázkou amatérismu a profesionalizace, dějiny sportu ale nabízejí dostatek přiměřeně pokryteckých a přitom funkčních řešení.

    Odtud už není daleko k sestavení reprezentačního družstva (je třeba stanovit povolený počet cizinců!) a k soutěžím mezinárodním, směřujícím k metě nejvyšší - přijetím discipliny do velké rodiny her a sportů olympijských.

    Razantní podporu lze očekávat od orgánů fotbalových. UEFA i FIFA si dlouhodobě a zcela neúspěšně lámou hlavu nad opatřeními proti fotbalovým rowdies. Zde se nabízí účinná cesta: Jak odstranit násilí ze stadionů? Přivést ho na stadiony!!!

    Absurdní? A ten pionýrský tábor na Strahově nebo některé nejčerstvější představy a některá vzývaná řešení nejsou?


    Olympijské imprese I

    Ivan Sosna

    Dneska chci nabídnout pauzu v bušení do INPEGu a Dvorské, policie a Grosse, České televize a sebe navzájem a vrátit se pár postřehy k čerstvě ukončené olympiádě. Nebojte se, nad Dvořákovým podbřiškem ani Doktorovou ztrátou formy rozumovat nebudu...

    Nezávodí pro peníze

    Olympijské hry jsou silné a silné musejí být i emoce s nimi spojené. Divák potřebuje své hrdiny, své smolaře, své slzy při hymně a krásné ideály, jež se jinak v dnešním vrcholovém sportu krčí kdesi na hanbě.

    Dostává je. A jenom šťouralové ex-post a programoví skeptici pak kazí radost z téhle očisty. Vždyť i ten závodník v pozávodovém transu řekne a věří lecčemu. Zpochybňovat, že naše milá profesionálka Štěpánka skutečně myslí vážně svá slova o tom, jak „sportovec především závodí pro čest a slávu"? Fuj! I když - s pocitem právě vydělaného milionu, s Nutellou v zádech a s vidinou své posílené tržní hodnoty se tak pěkně a snadno říká, že „až na posledním místě jsou u mne peníze"... Ve spolupráci s novinářem to takhle vypustila do světa a budiž jí za ta hezká slova dík. Jen svatokrádežně neříkejme, že se naučila, co kdy říci, či dokonce že novinář ví, jak to podat.

    Apropos Nutella. Co a jak říci zjevně nevědí tvůrci toho strašlivého užvaněného spotu, v níž hrdinka deklamuje s přirozeností třídního uličníka, recitujícího Velké širé rodné lány. Oč lepší je hejno nemluvících Dvořáků! A aby tomu nebylo dost, z tiskového inzerátu se zase dozvídáme, že Štěpánčiným partnerem není manžel Luboš, nýbrž vyobrazená piksla pomazánky. Mr. Lubos Nutella to za ty peníze jistě bere s humorem...

    Symbolika sebereflexe

    Australané jistě patří k nemnoha velkým a všeobecně oblíbeným zemím. Nemá za sebou tíživou kolonilální minulost, nikdo jí nepředhazuje roli světového četníka, říše zla, nepouštěla se do dobyvačných válek na špatné straně. Její jediný hřích je historický a interní - vztah k původnímu domorodému obyvatelstvu. V něm prochází fází toho, čemu se moderně říká vyrovnávání s minulostí. Symbolika toho, že jejich milované atletce Cathy Freeman, „domorodé aktivistce", připadla čestná role zapálit olympijský oheň, byla úžasná. Připočteme-li k tomu to, jak celá Austrálie prožívala její následné vítězství, máme jeden z nejsilnějších momentů Her. A i když každé srovnání nutně nějak pokulhává, napadá mě, zda bychom my podobně dokázali zbožnit třeba romského sportovce...

    Plavecký Edwards: dojetí nebo pokrytectví?

    Do takřka standardního porfolia olympijských velikánů, postav a figurek patří i Outsider. Ať už je to sportovec z tropů při hrách zimních (viz film Kokosy na sněhu) nebo slabou výkonností pozoruhodný amatérský exot (lyžař-skokan Edwards). V Sydney do této neomylně vděčné role média katapultovala plaveckého začátečníka „Úhoře" Erica Moussambaniho z Rovníkové Guineje. Prožil si své dva dny nafouklé slávy („Je hrdinou olympijských her."), typické ale je, že, pokud vím, o něm do konce her už nepadla ani zmínka. Do napsaného a vyřčeného se zato vešla velká slova o prapůvodním smyslu olympiády, zaskloňoval se starý dobrý Coubertin, přiživily se i firmy.

    Je jistě dojemné, že lidé touží po sportu i v zemích, kde jich naprostá většina řeší úplně jiné problémy než sportovní. Ale z extatického dvoudenního zbožnění afrického plavce cítím i jistou dávku pokrytectví: taky se tak dojímáme nad tím, že podle nejnovějších statistik je až 80% afrického obyvatelstva HIV-pozitivních a že se i seriozní vědci zabývají prognozou faktického vymření obyvatelstva skoro celého kontinentu?

    Propásnutá šance

    Gudzinevičiuteová, Jayasingheová, Chepchumbaová, Chatziioannouová - to jsou jen čtyři příklady jmen medailistek, „vylepšených" tvrdošíjnou českou přechylovací mániií. Po nedávných nesmělých krocích k tomu, aby u nás každá žena už nemusela být -ová, se zdálo, že by při olympiádě 2000 mohla avangardně přispět i média.

    Nepřispěla. Schizofrenicky tak jména Číňanek a Korejek ponecháváme v původních tvarech, ale ostatní si hezky po česku upravujeme: Jamašitaová (proč, když je česká Malá?), Maleswariová (máme českou Gerši), Olaruová (máme Petrů a Janů). Proč je čínská Luna, kdežto taiwanská Sutaová a japonská Tačibanaová? A proč je najednou Brazilka Shelda? A ani nejsme důslední: chudinka herečka Lucy Liuová... (LN 16/9, ostatní olympijské příklady MFD)

    Chci ušetřil práci tomu, kdo už už sedá k počítači a chce mne poučit o volném českém slovosledu a roli ohýbání a pádových koncovek. Běžná věta „V kategorii žen získala stříbro Rumunka Olaru" obsahuje - bez ohledu na případný kontext - dostatečné až nadbytečné (redundance!) tři signály „ženskosti" a podobně vypadá většina reálných promluv.

    Jistě, televizní a rozhlasová sportovní reportáž je právě tím velmi specifickým příkladem, kde „přihrála Smith" nevystihuje, zda S. byla autorkou (kdo?) nebo příjemkyní (komu?) přihrávky, cožpak mají ale pohodlí sportovního komentátora v dynamických převážně míčových hrách a zvyk být dostatečnými důvody, proč se stále držet nesmyslného přechylování?

    V tomto mě především tištěná média silně zklamala.

    Pokud tomu bude vydavatel příznivě nakloněn a jestliže čtenářská obec houfně neshledá, že sem tato tématika nepatří, chtěl bych se v pokračování vyslovit ještě k těmto lákavým tématům:

    Polámal se (nejeden) mraveneček

    Nesmyslné pořadníky

    Dokud mluvím, jsem

    A co odměny?

    Fantasmagorická mise


    Olympijské hry, BBC a Jan Čulík

    Pavel Trtík

    Pekny den vsem ctenarum Britskych listu,

    prave par desitkami minut jsem dokoukal nocne-dopoledni maraton prenosu z Olympijskych her v Sydney. Uz jsem chtel kolem poledniho vypnout televizi, kdyz po skonceni prenosu na BBC1 zacaly petiminutove zpravy.

    Obvykle behem zprav nezacinam hledat tuzku a papir a nemerim dobu, jakou ta ktera zprava dlouho zabrala. Tentokrate jsem to ovsem po pvnim prispevku udelal. Duvodem k tomuto nahlemu "silenstvi" byla vzpominka na nedavnou debatu s Janem Culikem, ve ktere jsme se v jedne glasgowske hospode preli o to, zdali v pripade, ze by Anglie vyhrala MS ve fotbale, byla zprava o tomtez prvni zpravou hlavni zpravodajske relace BBC. Tusim, ze tato otazka se den predtim probirala na BL.

    Jan Culik tenkrat tvrdil, ze by tomu tak urcite nebylo, a zaroven tvrdil, ze kdyby melo byt podle jeho gusta, tak by se tato zprava do zpravodajstvi nedostala vubec.

    A tak se podivejme jaky byl razeni zprav a jejch priblizna delka trvani v petiminutoveho zpravodajstvi BBC1 tesne po 12 hodiny BST, t.j. ihned po skonceni toho sportovniho prenosu.

    (i)Steve Redgrave (GB) vyhral patou zlatou medaily na sve pate olympiade. (odhadem 1 minuta)

    (ii)Dwain Chambers (GB) obsadil ctvrte misto na rovnych 100 metrech, vyhral Maurice Green (USA) (odhadem 5s)

    (iii) Marion Jones (USA) vyhrala prvni svou prvni zlatou olympijskou medaili v behu na 100m. (opet odhadem 7s)

    (iv) Steve Backley (GB) byl az druhy v hodu ostepem. (pozn. autora o Zeleznem ani slovo) (opet odhadem 4 s)

    (v) Zmrazena lidska embrya - jak zamezit jejich vzajemne zamene a problem s jejich bezpecnym uskladnovani….nebo neco na ten zpusob…hledal jsem tuzku a papir (odhadem pul minuta)

    (vi) Zemetreseni v Midlands - (cca 15 sekund)

    (vii) Pohreb televizni hlasatelky Pauly Yatesove (cca 50 sekund)

    Pocet zprav byl sedm, prumerna delka zpravy 29.4s, smerodatna odchylka….prominte uz jsem z toho sepisovani disertacni prace asi kompletne zblbl.

    Vim, ze petiminutove zpravodajstvi ve 12 hodin neni vykladni skrini zadne televizni stanice, ale mozna by stalo za to se dnes vecer podivat na hlavni zpravodajskou relaci BBC1. Jake pak skore bude asi tam, pane Culiku?

    Abych rekl, pravdu mne osobne ten sled zprav docela vyhovoval, co bylo mnohem horsi byl fakt jakym zpusobem delala BBC1 prenos z celeho toho oplympijskeho deni. V zivote jsem nevidel nic tak strasne sebestredne (rozumej sebebritsky) zamereneho! Z nekterych zavodu se divak dozvedel napr. pouze vysledky briskych zastupcu. Kdopak, ze to postoupil? To nas prece nemusi zajimat, protoze nas (rozumej BBC a potazmo britsky narod) zajima pouze jak dopadli "nasi".

    Z Paisley preje pekny den

    Pavel Trtik


    Poznámka JČ: Ano, neměl jsem zřejmě pravdu. V korespondenci s šéfem české sekce Ivo Kolářem jsem nedávno namítal, že určitý materiál, který jeho stanice odvysílala, by nikdy britská BBC do vysílání nezařadila. Ivo Kolář mně právem odpověděl, že on sám by si neriskl říci, co by kdy britská BBC odvysílala či neodvysílala. - Šlo původně o diskusi v květnovém vysílání pořadu Netopýr v České televizi, kdy jsme s Kateřinou Dostálovou požadovali od tehdejšího ředitele zpravodajství ČT Jiřího Hodače určitá pevná kritéria pro řazení zpráv v Událostech (která nám neposkytl) a já jsem při té příležitosti poznamenal, že zpravodajství televize BBC by nikdy nezačínalo fotbalem, i kdyby to byla zpráva z mistrovství světa. Neměl jsem pravdu - i televize BBC podléhá, zejména ze strany komerční televize a satelitního a kabelového vysílání,stále více lidovým a komerčním tlakům. Nový ředitel BBC Greg Dyke nedlouho po svém nástupu do funkce uvedl, že BBC věnuje zcela bezostyšně po dobu Olympijských her mnoho hodin vysíláním přímým přenosům z této atrakce. A ano, byly tomu podřízeny i zprávy a sportovní reportáže - pořady pro obyčejné lidi, že - byly často zbytečně nacionalistické. Přesto však si BBC zachovala v jiných místech programového schématu úroveň kvalitním politickým zpravodajstvím i tematickými bloky dokumentárních filmů. Seriózní zprávy poněkud ustoupily až do rozhlasové stanice BBC Radio 4, kdy - jak jsem kvitoval s potěšením ten den koncem září, co jsem dostal Trtíkův příspěvek, který posléze poněkud přehlušily jiné, dramatické události, takže se na něj dostává až nyní - byly informace o tom, kolik zlatých medailí v Sydney ten den získali Britové - právem odsunuty až na posledních pět minut půlhodinového zpravodajství.

  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|