úterý 10. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Panoptikum mezi Sazkou a Českou televizí:
  • Točíme o vás reportáž. My o vás taky, paní! (Tomáš Pecina):
  • Klekánice (Ivan Hoffman) Další svědectví o brutalitě české policie:
  • V Praze došlo k ekvivalentu nevyhlášeného stanného práva (Matthew Price, Max Planck Institute for the History of Science, Berlín) Prohlášení, které podepsalo několik desítek zadržovaných:
  • Podmínkou přijetí ČR do EU musí být radikální reforma policie Reakce:
  • Brutalita policie: jak to chodí v USA (Tomáš Vojkovský)
  • Brutalita policie ČR: Asi to skutečně bude normální, běžná praxe (Ondřej Čapek)
  • Lidové noviny porušily mlčení o policejní brutalitě proti nevinným lidem (Jan Čulík)
  • Policejní brutalita a orientační měřítko společenské vyspělosti (Vojtěch Polák) Křeče českého myšlení:
  • Žižka jako Hitler? (Milan Valach) Špatně provedená privatizace:
  • Proč nedostanete svou penzi (Radek Bubeník) Penzijní zabezpečení:
  • K objemu "třetího pilíře" penzijního systému (Miloš Štěpánek) Polemika o nových maturitách:
  • Kdo je Radek Sárközi? (Radek Sárközi)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Svědectví o brutalitě české policie v deníku Le Monde. Rozsáhlé drastické individuální svědectví o brutalitě české policie vyšlo zde ve francouzském deníku Le Monde. Přineseme český překlad.

  • Dvě třetiny občanů České republiky souhlasí se spuštěním jaderné elektrárny Temelín.Dvěma pětinám veřejnosti však vadí, že se neuskutečnilo referendum o spuštění elektrárny, a stejný podíl lidí má z provozu elektrárny strach. Uvádí to agenura STEM.

  • Prezident Václav Havel si vyčítá, že propásl na začátku 90. let šanci zabránit dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Po povolení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ke spuštěním prvního bloku elektrárny už zbývá Havlovi podle jeho slov jen věřit, že je Temelín bezpečný a že je to zároveň poslední jaderná elektrárna v zemi.

  • Antiglobalizační demonstrace "byla komedie". Napsal Karel Mašita:

    3.10. jsem hovořil cca dvě hodiny s režisérem Milošem Zábranským, který v davu demonstrujících proti MMF a SB natáčel dokument. To, co bylo v médiích prezentováno jako vážné nepokoje, označil za pouhou komedii, kdy demonstrující si z policistů dělali legraci a k ničemu vážnému ze strany opravdových demonstrantů nedošlo. Co se týče rozbitých výloh McDonaldu a KFC, byly rozbity celkem pouze tři, a to ještě dle jeho přesvědčení na objednávku těchto firem kvůli bezplatné reklamě na CNN. Dále např. nikdo v televizi neukázal, jak na nám. Míru demonstranti chodili s velkými pytli a sbírali odpadky. Zároveň je prý možné, že opravdových násilností se většinou dopouštěli policejní provokatéři. Dlažebních kostek viděl hodit asi 5 nebo 6 za celou dobu těchto demonstrací. Dalším důkazem komedie je zde i to, že policisté prakticky neuměli používat vodní děla, čímž způsobili chaos, ve kterém se sami nedokázali orientovat.

    Shodli jsme se na názoru, že by policejní prezident a ministr vnitra měli být okamžitě odvoláni, neboť jejich prezentace komedie - happeningu jako hrubého násilí na policii je ohlupováním veřejnosti, které má sloužit k posílení pravomocí bezpečnostních složek. (Pan Zábranský nebyl jediný, kdo mi to takto popsal.)

    Zároveň se podivuji nad tím, že proti skinheadům, řádícím fotbalovým fans a jiným nebezpečnějším skupinám policie takto razantně nezasahuje.

  • Kdyby byly švýcarské banky jako české... Se zájmem jsem si přečetl nápad pana Ptáčka, jak by se švýcarské banky mohly zbavit problému se spícími konty. Musím však pana Ptáčka ujistit, že v České republice 90. let by na tom banky byly mnohem líp, protože jakmile zůstatek na účtu klesne pod nulu, začnou účtovat drakonický sankční úrok, poplatky za debet, za upomínky - takže záporný zůstatek roste a roste a roste... Před několika měsíci jsem takto zjistil, že dlužím jedné z velkých českých bank cca. 15 tisíc korun jen za to, že někdy v roce 1996 jsem přestal využívat (a nezrušil) její účet. (TP)

  • Milan Šmíd publikoval novou Louč.

  • Jan Hurych vydal elektronickou knihu svých příspěvků, zveřejněných na internetu. Je k dispozici na adrese:http://members.tripod.com/~Hurontaria/knihy/bol3718.zip.

  • Jak píšu anglicky v aktuálním vydání týdeníku Central Europe Review, je zjevné, že násilí, jemuž byli na českých policejních stanicích koncem září vystaveni zahraniční i čeští občané, nelze považovat za výjimečný rys, ale je velmi pravděpdoobné, že je to zažitá součást české policejní kultury.(JČ)

  • Svědectví ze Srbska. Upozorňuje Zdeněk Fekar:

    V aktualnim vydani Tramvaje Nacerno (http://www.tramvaj.cz), vychazi reportaz Frantiska Sistka popisujici deni v Jugoslavii poslednich dni.

  • Souvislosti. Nové kulturní (a tedy samozřejmě nikterak ziskové) revue Souvislosti (www.osf.cz/souvislosti), přináší dosud nepublikované texty a fotografie básníka Vladimíra Holana, edici Holanových vpisků do Bible, studii Jana Jandourka o Josefu Škvoreckém, rozhovor s Tomášem Halíkem a Přemyslem Rutem o Popelci umělců, muzikologickou anketu, co je či není "duchovní hudba" a mnoho dalších podstatných článků, rozhovorů a recenzí.

  • Pomozte zachránit ohrožené památky. Viz http://www.volny.cz/kampanila. Pokud je to možné, dejte vědět o této stránce i svým přátelům.

  • Česká literatura na internetu. Píše Radek Sárkozi: Pripravili jsme pro Vas soutez. Poznejte vyznamneho ceskeho spisovatele a ziskate dozivotni clenstvi v Klubu Off-line ZDARMA ! A vlastne ho ani nemusite poznat. Cenu ziska i jedna vylosovana odpoved a odpoved nejvtipnejsi... Viz http://www.ceskaliteratura.cz.

  • O palachovském komplexu méněcennosti a o hystericky nepřiměřené reakci české veřejnosti, politiků a policie na antigobalizační demonstrace, jejímž důsledkem byla na policejních stanicích xenofobní brutalita vůči cizincům, píše anglicky Jan Čulík zde v  časopise Central Europe Review, nositeli evropské novinářské ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě.

  • Fotografie, potvrzující, že mezi demonstranty v Praze byli policisté oblečení jako anarchisté, jsou zde:

    http://dailynews.yahoo.com/h/p/ap/20000926/wl/czech_world_economy_pro_ewg.html

    http://search.news.yahoo.com/search/news_photos?p=prague&c=news%5fphotos&n=10&b=41&h=s


  • Ve spolupráci se Štěpánem Kotrbou a agenturou Tendence zde (kliknutím na ikonu se dostanete do archívu starších, případně i novějších snímků - najdete jich tam velké množství) zveřejňujeme fotografie z pražských antiglobalizačních protestů. Soubor byl nejnověji aktualizován posledními fotografiemi z minulého čtvrtka. (Každou fotku zvětšíte kliknutím na ni; fotky mají popisky, které se objeví, když na jejich malou verzi přesunete myš):
    E-PHOTO OF PRAGUE S26
  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Panoptikum mezi Sazkou a Českou televizí:

    Točíme o vás reportáž. My o vás taky, paní!

    Tomáš Pecina

    Včera v 9 hodin ráno předal kurýr České televizi Ostrava kazetu s vyjádřením Sazky. Vyjádření nemělo formu reakce na otázky Klekánice, ale jak uvedli představitelé ostravského studia, jednalo se o "protireportáž" o týmu, který pořad o Sazce připravoval, zejména o externím reportéru ČT Jiřím Ovečkovi. Ostravské studio tuto formu vyjádření odmítlo jako nevyhovující.

    Přibližně ve 13.00 zveřejnil mluvčí ČT Jiří Tráva tiskovou zprávu, v níž uvedl, že Sazka dostala lhůtu k vyjádření do 12.00; pokud do té doby stanovisko neposkytne, bude Klekánice odvysílána bez jejího vyjádření. V další zprávě, zveřejněné příbližně v 15.30, pak Tráva nepřímo připouští informace Týdne o úterním "koberečku" Dušana Chmelíčka a uvádí, že Sazka v termínu neposkytla odpovědi na otázky a televize proto Klekánici odvysílá v úterý ve 21.40 v původní podobě (pokud laskavý čtenář dospěl k dojmu, že čte nikoli zpravodajský souhrn, ale pasáž z absurdního dramatu či obsah nástěnky v léčebně duševně nemocných, mohu ho ubezpečit, že v tomto pocitu není osamocen).

    Ředitel tiskového oddělení Sazky Josef Prouza Britské listy informoval, že Sazka na uvedení svého publicistického pořadu trvá. V opačném případě pravděpodobně zajistí jeho odvysílání prostřednictvím jiného média.

    Hovořili jsme rovněž s předsedou Rady ČT Miroslavem Marešem. Ten je ze situace zjevně rozpačitý: na jedné straně připouští, že Rada dostává k "Sazkagate" řadu podnětů a pořadu příštího zasedání se zřejmě nevyhne ani jednání o odvolání generálního ředitele ČT, na druhé straně s odkazem na kontrolní funkci Rady České televize odmítá myšlenku mimořádného zasedání. Nejen on zřejmě teď touží, aby se stal nenápadným, "menším a ještě menším", až by se na něj a na jeho odpovědnost za veřejnoprávní televizi zapomnělo.

    Britské listy věří, že se jim v krátké době podaří získat nahrávku reportáže Sazky, aby stejně jako v případě samotné Klekánice mohly čtenářům předložit nezávislou recenzi pořadu.


    Klekánice

    Ivan Hoffman

    Údajně bylo matematicky vypočítáno, že když pojedete do dvacet kilometrů vzdálené sběrny Sazky s tiketem, je šestnáctkrát pravděpodobnější, že zahynete při autonehodě, než že vyhrajete hlavní cenu.

    Přesto se odjakživa sází a v loterijním byznysu se pohybují obrovské peníze. Kdo je má, má také vliv, který využívá především k tomu, aby ho o další zisky zbytečně nepřipravovala konkurence.

    Stačí aby stát několik let takovou společnost nechal bez dozoru a tato se najednou stane výborným námětem pro televizní reportáž o chobotnici.

    Jak to chodí v naší Sazce, jsme se měli dovědět v pořadu Klekánice České televize přesně před týdnem.

    Řediteli Sazky se ovšem hrozbou, že připraví Českou televizi o inzerci, podařilo zmást ředitele veřejnoprávního média a ten vysílání ohlášené reportáže zastavil.

    Říká se tomu Pyrrhovo vítězství. Sazka dosáhla pouze toho, že včera večer dvacet minut před desátou bude mít zřejmě Klekánice na prvním programu České televize rekordní sledovanost.

    Vedení České televize totiž nakonec správně usoudilo, že horší, než ztratit velkorysého inzerenta, by bylo ztratit pověst veřejnoprávní nezávislosti. Zlaté časy Sazky jsou ostatně stejně u konce.

    A nejen kvůli pochybnosti, zda její financování sportu není pouhou zástěrkou pro jiné, méně ušlechtilé aktivity.

    Vážnějším problémem se jeví hospodářský růst. Zkušenost říká, že k sázení vede hodně lidí bída.

    Včerejší překvapivá informace o poklesu nezaměstnanosti je jedním z řady nadějných signálů, že v budoucnu budou tikety vyplňovat hráči, nikoli zoufalci.

    Vysílá se v úterý 10. října ráno.


    Další svědectví o brutalitě české policie:

    V Praze došlo k ekvivalentu nevyhlášeného stanného práva

    Jak se mnou brutálně zacházela česká policie

    Výpověď

    Matthew Price, Max Planck Institute for the History of Science, Berlin

    Toto svědectví citovala ČTK ve zprávě, kterou jsme zveřejnili zde. Nyní pro jeho závažnost přinášíme jeho kompletní verzi v češtině i v angličtině.

    Česká policie mě zatkla v úterý 26. září asi v 21 hodin. Byl jsem bezdůvodně zbit a zadržován po dobu přibližně 36 hodin.

    Přijel jsem do České republiky v sobotu 23. září v první řadě jako vědecký pracovník, v druhé řadě jako příslušník alternativního tisku a v třetí řadě jako aktivista. Strávil jsem většinu času v sobotu, v neděli a v pondělí přípravou projektu ekologické ekonomiky, jehož část jsem také plánoval zveřejnit na mediálních internetových stránkách. V úterý jsem se účastnil pokojných demonstrací pro Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu.

    Když jsem byl zatčen, nacházel jsem se před Hotelem Renaissance s dvěma dalšími osobami, s dr. Janet Dennett-Thorpovou, astrofyzičkou, která žije v holandském Groeningenu, a s Timothy Edwardsem, který žije v britském Brightonu a pracuje na projektech týkajících se komunitní zdravotní péče v Bhópalu v Indii. Dr. Dennett-Thorpová a já jsme si dohodli, že se tam sejdeme s některými svými kolegy, ale protože nepřišli, všichni tři jsme se vydali kolem hotelu směrem k jedné místní pizzerii. V tuto chvíli přijel autobus, zastavil před hotelem a z něho začali vystupovat cestující, byli to delegáti konferencí Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Když přijeli pronesl jsem tato slova, zvýšeným hlasem, aby mě bylo slyšet: "Hanba vám, hanba vám všem." Opakoval jsem tuto větu, možná dvakrát. Myslím, že dr. Dennett-Thorpová říkala něco podobného, avšak pan Edwards pokud vím mlčel. Byl to, samozřejmě, politický projev, jak ho ochraňuje Evropská charta lidských práv.

    Několik okamžiků poté, co jsem prošel většinou delegátů, se mě zmocnil jeden nebo více policistů, hodili mnou hrubě o zeď a hrubě mě prohledali. I když jsem se naprosto nebránil, zatýkající policisté znovu a znovu opakovali své rozkazy a hrubě se mnou smýkali a bili mě. Pak se mě zmocnili čtyř policisté, každý mě chytil za jednu končetinu a hrubě mnou hodili na zem. Ani teď jsem se vůbec nebránil. Roztáhli mi nohy a svázali mi ruce pevně za zády pouty z umělé hmoty. Jakmile mi byly svázány ruce, jeden policista mě silně kopl do obličeje, rozbil mi nos a na zem začala téci krev. Za určitou dobu jsem byl zvednut ze země a hozen proti zdi. Pak jsem byl nucen stát déle než hodinu s hlavou proti zdi a s roztaženýma nohama. Kdykoliv jsem pohnul hlavou anebo se pokusil promluvit, policisté mi pokaždé vrazili hlavu na zeď, jednou mi tak způsobili laceraci kůže a zhmožděninu na čele a na spánku. Policista, který mě hlídal, mi tak vyvracel palce, což bylo dosti bolestivé vzhledem k tomu, že jsem měl nesmírně utažená pouta. Nikdo mi nevysvětlil, proč se se mnou takto zachází a opakovaně mi byl odepřen přístup k překladatelům a k lékařské pomoci, navzdory tomu, že celá řada zatýkajících policistů hovořila plynule anglicky.

    Po určitém časovém období, kterým si nemohu být zcela jist, ale odhaduji ho na přibližně 1,5 hodiny, byli mí společníci odvezeni na policejní stanici. Určitou dobu poté jsem byl také odvezen. Opakované požadavky vyslovované francouzsky, německy a anglicky, aby mi byla povolena pouta, byly ignorovány, i když alespoň dva policisté ve vozidle, v němž jsem byl dopravován, rozuměli jednomu nebo více z těchto jazyků: a to navzdory tomu, že byla pouta natolik utažena, že se mi téměř zastavil krevní oběh v rukou.

    Po té , co jsem byl odvezen na nesprávnou policejní stanici, jsem byl posléze dopraven na stanici na rohu ulic Bartolemowska a Ny Prynska (neměl jsem možnost to zkontrolovat na mapě Prahy, takže uvádím pravopis těchto ulic bezpochyby nesprávně). Tam se mnou mí žalářníci zacházeli hrubě a byl jsem znovu donucen stát s  hlavou ke zdi a s rozkročenýma nohama. Toto čekání trvalo určitou dobu. Měl jsem možnost si povšimnout, že tam byl jediný vězeň, jemuž byla uvolněna pouta. Byl to muž, který byl zatčen, když držel v ruce baseballovou pálku a jak se později ukázalo, byl součástí skupiny neofašistů, kteří byli toho večera zatčeni.

    Po určité době jsem byl krátce vyslýchán a pak odveden do kovové klece, kde už bylo zadržováno několik dalších vězňů, včetně pana Edwardse. I když jsem požádal anglicky a španělsky, abych si mohl zatelefonovat - a někteří strážci tomu rozuměli - má žádost nebyla splněna ani tehdy, ani posléze. Ani nesměli telefonovat během mého zadržení žádní jiní vězni, s jedinou výjimkou jiného neofašistického "skinheada", který dostal možnost si zatelefonovat okamžitě poté, co se octl na policejní stanici. To přesto, že jsme byli policií předtím ujišťováni, že nejsou k dispozici žádné telefony. Právo si zatelefonovat je zaručeno podle českého zákona všem vězňům. To, že jsem neměl možnosti si zatelefonovat, znamenalo, že má rodina nevěděla, kde jsem a moje partnerka a moje dcera byly nuceny čekat v nevědomosti, zatímco jsem byl bezdůvodně zadržován ve vězení.

    Skupina neofašistických zadržených, celkem asi 13, byla propuštěna docela rychle. Veškeré jejich věci jim byly navráceny, včetně jejich zbraní: baseballových pálek, obušků a podle svědectví celé řady svědků, kteří se nacházeli blíže cely neofašistů, než jsem byl já, i malou střelnou zbraň.

    V této cele jsem byl zadržován o něco méně než 24 hodin, spolu s celou řadou jiných osob,v jednu chvíli nás bylo až 15. Dostali jsme jedinou deku pro všechny a obdrželi jsme také velmi málo jídla - jednou uprostřed dopoledne 27. září a jednou uprostřed odpoledne, ale podruhé jsme za jídlo museli platit. V určitou dobu přibližně v polovině odpoledne začali být zahraniční zadržení přesunováni z našeho vězení na neznámé místo. Já jsem byl odvezen ze stanice asi v 18 hodin 27.září.

    Spolu s několika ostatními jsem byl odvezen na ústřední sběrné místo pro zadržené, do budovy, která normálně slouží jako kancelář pro udělování víz.Tam jsem se setkal s velkým počtem jiných zadržených, s nimiž jsem hovořil o podmínkách jejich zatčení a uvěznění. Jejich svědectví potvrdilo, co jsem zjistil od ostatních vězňů, s nimiž jsem hovořil ve vlastní cele: že přibližně v době, kdy jsem byl zatčen já, zahájila pražská policie realizaci systematické strategie politické represe, začala zatýkat obyčejné lidi na ulicích prostě na základě podezření, že se politicky stavějí proti Světové bance a politice MMF.

    Zdůrazňuji, že nebyl učiněn jediný pokus spojit jednotlivé občany s konkrétními činy údajného výtržnictví či násilí. Zatýkání se dělo z čistě politických důvodů. Četní jednotlivci, s nimiž jsem hovořil, byli zatčeni, když šli na večeři, do hospody, když se odebírali spát. Došlo tedy k ekvivalentu nevyhlášeného stanného práva.

    Tyto činy jsou jasným porušením záruk svobody projevu a shromažďování, jak je zaručuje Evropská charta o lidských právech, protože je jejich účelem (1) přímo zabránit několika stovkám osob vyjadřovat své názory, tím, že byli uvrženi do vězení: a (2) nepřímo zabránit několika tisícům lidí ve vyjadřování svých názorů vytvořením atmosféry teroru.

    Také jsem se setkal s celou řadou jiných zadržených, kteří byli policisty zbiti, a někteří z nich velmi silně. Jeden muž měl zlomené žebro a měl velké zhmožděniny kolem jednoho oka, myslím, že to bylo levé oko. Existovalo množství důkazů, že s vězni s tmavší pokožkou bylo zacházeno brutálněji než s jinými zadrženými. Zadržené ženy byly také terčem celé řady dalšího hrubého zacházení a ponižování.

    Policisté, kteří nás hlídali při této poslední etapě našeho věznění měli zvlášť násilný a nebezpečný temperament. Často nám vyhrožovali obušky a vynucovali si dodržování přísných předpisů náhodným a nepředpověditelným způsobem, například se silně rozhněvali, když se někdo odvážil přivřít okno (v místnosti bylo dost zima). Naše věci nám byly navráceny a v jednom okamžiku se kdosi pokusil situaci vyfotografovat: fotoaparát jí byl odebrán, hozen pro zdi a film odstraněn. Od tohoto okamžiku prohledávali strážci věci zadržených a zničili veškerý filmy ve fotoaparátech, stejně jako množství dalších věcí.

    Navzdory těmto opatřením se nám podařilo napsat a nechat kolovat prohlášení, v němž jsme uvedli podrobnosti hrubého zacházení s námi. Toto prohlášení podepsalo přibližně čtyřicet zadržených, kteří s námi byli v tuto chvíli v místnosti.

    Po celé řadě velmi dlouhých odkladů jsem byl popuštěn přibližně v 9 hodin ráno ve čtvrtek 28. září. Po celou dobu zadržování mi byla odepřena možnost zatelefonovat si, neměl jsem možnost být lékařsky ošetřen a dostal jsem velmi málo potravy. Dále trpím poškozením nervů na hřbetu levé ruky, v důsledku toho, jak jsem byl v první etapě svého zadržení spoután, a přirozeně nos se mi dosud nezahojil.


    Statement of Mishandling by Czech Police

    Matthew Price e-mail: price@mpiwg-berlin.mpg.de

    Max Planck Institute for the History of Science, Berlin

    I was arrested by the Czech police on Tuesday, Sept. 26 at around 21:00, beaten, and imprisoned for approximately 36 hours without grounds.

    I had arrived in the Czech Republic on Saturday, Sept. 23, primarily as a researcher, secondarily as a member of the alternative press, and in a tertiary capacity as an activist. I spent most of Saturday, Sunday and Monday gathering tape for a project on ecological economics, some of which I planned to post to media websites as well. On Tuesday I was a peaceful participant in demonstrations against the World Bank and the IMF.

    At the time of my arrest, I was outside the Hotel Renaissance with two other individuals, Dr. Jane Dennet-Thorpe, an astrophysicist residing in Groeningen , Holland, and Timothy Edwards, residing in Brighton, whose work concerns community health in Bhopal , India. Dr. Dennett-Thorpe and I had arranged to meet some colleages there, but as they failed to appear, the three of us began to walk past the hotel towards a pizzeria. At this point, a bus arrived in front of the hotel and began to unload its passangers , who were delegates fron the WB/IMF conferences. As they arrived, I spoke the following words in a raised voice so as to be audible: " Shame on you, shame on all of you." I believe I repeated the phrase, perhaps twice. I also believe that Dr. Dennett-Thorpe gave voice to similar statementes, though Mr. Edwards remained silent, to the best of my knowledge. This was, of course, poliitical speech as protected under the European Charter of Human Rights.

    Some moments after passing through the bulk of delegates, I was seized by one or more policemen, thrown heavily against the wall, and treated to a rough search. Though I offered no resistance whatsoever, the arresting officers repeated their commands over and over, and grabbed and hit me rather roughly. I was then seized by four officers- one on each limb- and thrown roughly to the ground. Again, I offered no resistance whatsoever. My legs were spread apart, and my hands bound tightly behind my back with plastic handcuffs. As soon as my hands were bound, I was kicked hard in the face, at which point my nose broke and blood poured out on the ground. After some moments, I was lifted up and slammed bodily against the wall. I was then forced to stand for over an hour with my head against the wall, and legs spread wide. When I moved my head or attempted to speak, my head was smashed against the wall, at point causing laceration and contusion on the forehead and temple. The officer guarding me also pulled upwards on my thumbs, which was quite painful on account of the over-tightness of the handcuffs. I was offered no explanation for this treatment, and repeatedlly denied access to translators or medical assistance, despite the fact that a number of the arresting officers spoke fluent English.

    After a period of time of which I cannot be entirely certain, but estimate at around 1.5 hours, my companions were taken away to a police station. Some time afterwards, I was taken away as a well. Repeated requests in French, German and English to have my handcuffs loosened went unheeded, though at least two of the officers in the transporting vehicle could understand one or more of these languages: this was despite the fact that the handcuffs were bound far too tightly, and I had lost circulation in my hands.

    After being driven to the wrong police station, I was finally taken to a station at the corner of Bartolemowska and Ny Prynska ( I have not had an occasion to consult a proper map of Prague, so the spelling of these street names is no doubt incorrect). There I was roughly handled by the jailers, and made to stand once again with my head against the wall and my feet spread wide. This waiting period went on for some time. I had the opportunity to observe that, alone of all of us, one prisoner had his handcuffs loosened- a man who had been arrested wielding a modified baseball bat, and who, as it transpired, was part of a group of neo-fascists arrested that evening. After some time, I was briefly interrogated and led to a metal cage in which several other prisoners were already being held, including Mr. Edwards. Though I requested a telephone call in English and Spanish- languages understood by several of the guards- my request was not granted then or later. Nor were any prisoners allowed to telephone during the period of my stay, with the single exception of another neo-fascist "skinhead", who was granted a telephone call immediately upon his arrival. This was despite the fact that we had all previously been assured that there was no telephone available. Telephone calls are guaranteed to all prisoners under Czech law. The fact that I was unable to telephone meant that my family was unaware of my whereabouts, and so my partner and daughter were required to simply wait in ignorance as I sat groundlessly in jail.

    The group of neo-fascist prisoners, about 13 in all, were released from jail quite quickly. Their posessions were all returned to them, including a number of weapons: baseball bats, maces, and according to a number of eyewitnesses somewhat closer to the fascists' cell than I , a small firearm.

    I was held in this jail cell for just under 24 hours, along with a number of others, at one point up to 15 others. We were given one blanket to share amongst ourselves, and were fed very little- once at mid-morning on the 27th, and once again in the mid-afternoon, though we were required to pay for our food the second time. At a certain point in the mid afternoon, foreign prisoners began to be transferred from our jail to an unknown destination: I left the station around 18:00 on the 27th.

    Along with several others, I was taken to a central collection point for prisoners, a building which normally serves as a visa-granting bureau. There I encountered a large number of other prisoners, with whom I discussed the conditions of their arrest and imprisonment. Their stories confirmed what I had gathered from the other prisoners I had spoken with in my own cell: that beginning around the time of my arrest, the Prague Police had undertaken a systematic strategy of political repression, arresting ordinary people on the streets simply on the suspicion of being politically opposed to the World Bank and IMF policies. I emphasize that no effort whatsoever was made to correlate individuals with acts of alleged vandalism or violence: the arrests were made on quite straightforward political grounds. Numerous individuals with whom I spoke has been arrested on their way to dinner, to pubs, or to bed- that is , in the equivalent of unannounced martial law. These acts clearly contravene the guarantees on free speech and assembly contained in the European Charter on Human Rights, as they aimed (1) directly to prevent several hundred individuals from expressing their views, by locking them into jail: and (2) indirectly to prevent several thousand others from exppressing their views , by creating an atmosphere of terror.

    I also met a number of other prisoners who had been beaten by the police, some of them quite badly. One man has a rib broken, and had severe contusions around one eye, I believe the left. There was ample evidence that prisoners with dark skin were treated more brutally than others. Female prisoners were also subjected to a variety of additional abuses and humiliations.

    The police officers guarding us in this final stage were of a particularly violent and dangerous temperament. They threatened us freely with their truncheons, and enforced rigid rules in a whimsical and unpredictable manner,e.g., growing enraged if someone dared to close a window partway ( the room was quite cold). Our belongings had been returned to us, ans at one point someone attempted to take a photograph: her camera was taken from her, thrown against the wall, and the film removed. From this point onwards, the guards searched oncoming prisoners' belongings and destroyed all camera film, as well as a number of other possessions. Despite these measures , we were able to draft and circulate a statement describing our mistreatment, which was signed by the 40 or so prisoners who remained in this room with us at that point.

    After a number of interminable delays, I was released around 9:00 on Thursday morning, the 28th. As of that time, I had received neither a telephone call nor medical attention,and very little food. I continue to suffer from nerve damage on the back of my left hand, from my initial handcuffing, and my nose has, of course, not yet healed.


    Prohlášení, které jsme podepsali

    Matthew Price

    Zde je text prohlášení, které jsme podepsali.Původně ho podepsalo asi 40 osob, během minulého týdne jsme nasbírali dalších asi 20 podpisů jiných zadržovaných a dalších 50 podpisů pod jiné, trochu kratší a trochu odlišné prohlášení.

    Zde je původní verze:

    Podmínkou přijetí ČR do EU musí být radikální reforma policie

    Počínaje dobou kolem 21 hodin v úterý 26. září zahájila pražská policie to, co se mělo stát jejich primární kampaní zatýkání kolem konferenčních zasedání MMF a Světové banky. Byla to celá řada útoků na skupinky chodců, jejichž cílem bylo vyvolat teror a zastrašování. Kampaň zjevně porušila Evropskou chartu lidských práv a je hrubým porušením práva na svobodu projevu a svobodu shromažďování.

    Během demonstrací policie skoro nezatýkala. Namísto toho počkala, až tyto incidenty skončily a pak se zaměřila na skupiny potenciáních demonstrantů, kteří se nijak nepodílel na žádných protizákonných akcích. Charakteristickým rysem typického zatýkání bylo, že zatčenému nebylo v žádném jazyce vysvětleno, proč je zatýkán a bylo použito nepřiměřeně velké síly. Obojí je protizákonné. Policejní násilí zahrnovalo činy, které byly pouze hloupé (tahání za vlasy, ohýbání prstů, strkání) až po trestné činy (bití, kopání a házení zadržených, kteří se nijak neprotivili, proti zdi) a až ke skutečně odpornému chování (v alespoň jednom případě svázalo jednoho vězně na rukou i na nohou několik policistů a bili ho do hlavy a do zad obušky.) Vážné porušování lidských právo bylo často, jak se zdá, rasově motivováno. Znovu je nutno zdůraznit, že zadržení se drtivou většinou vůbec nepodíleli ani na nějak pochybném jednání - většina z nich šla na večeři, za zábavou anebo domů spát. Mnoho zadržených se ani demonstrací neúčastnilo.

    Policejní brutalita pokračovala a často se zvyšovala, jakmile byli zadržení odvezeni do vězení. Čeští žalářníci nutili vězně, aby stáli, často až po dobu tří hodin, s roztaženýma nohama a s hlavou opřenou o zeď. Mnoho lidí bylo zbito, někteří tak vážně, že jim byla zlomena žebra.

    Po registraci suspendování základních práv pokračovalo. Některé ženy byly donuceny se svléknout a při tom byl prohledávány. Právo na telefonní hovor, které je zákonem zaručeno, bylo zadrženým odepřeno, většinou na základě lží (tj. "není to možné"). Že šlo o politiku přísně politické represe se prokázalo alespoň v jednom vězení, kde skupina přibližně 13 fašistických zadržených - mnozí z nich ozbrojeni a zadrženi při pácháni skutečných, nikoliv imaginárních, trestných činů - dostala okamžitě přístup k telefonu, který předtím podle tvrzen policistů neexistoval. Jiným porušováním českého zákona bylo fotografování zadržovaných, pravděpodobně pro mezinárodní zpravodajské databáze, odpírání jídla, možnosti jít na záchod, postelí a přikrývek, zadržování osob ve vězení bez obvinění daleko déle, než je hranice 24 hodin a vážné přeplňování cel. Existuje podezření z vážného mučení alespoň v jednom případě.

    Po propuštění byla většina zadržovaných cizinců deportována do 24 hodin, a to i ti, kteří neměli s demonstracemi nic společného. Všechny tyto faktory jednoznačně dokazují, že vznikla úmyslná kampaň potlačit práva demonstrujících na individuální i kolektivní úrovni. Toto vážné porušování lidských práv nemůže mezinárodní společenství tolerovat. Proto požadujeme, aby Evropská unie, její členské země, Spojené státy, Kanada a všechny ostatní země zahájily vyšetřování, které povede k potrestání všech odpovědných viníků a zajistí propuštění VŠECH politických vězňů.

    Kromě toho, podmínkou přijetí České republiky do Evropské unie musí být hloubková reorganizace české policie. Nynější hrubé porušování lidských práv je jen dalším důkazem, že Světová banka a Mezinárodní měnový fond podporují systematický politický útlak proti svým odpůrcům, ve snaze dosáhnout svých cílů.

    Podepsáno: 40 politických vězňů.


    Here is a copy of the statement we signed.

    There were originally about 40 signatories, and in the last week, we have collected about another 20 signatures of prisoners, and 50 other signatures, for a somewhat shorter and slightly different statement.

    Here is the original:

    Police Tactics Violate Rights Charter

    Beginning around 21:00 the night of Tuesday, September 26, the Prague police undertook what was to become their primary arrest campaign around the World Bank/ IMF meetings: a spree of attacks on small groups of pedestrians, aimed at producing terror and intimidation. The campaign clearly violates the European Charter on Human Rights, and constitutes a fundamental disruption of the rights of free speech and assembly.

    The police made very few arrests during the demonstrations. Instead, the police waited until well after these incidents were over, and then targeted groups of possible demonstrators who were engaged in no illegal practice whatsoever. Typical arrests included no explanation of the arrest in any language, and the deployment of excessive force. Both are illegal. Police violence ranged from merely stupid ( hair-pulling, finger-twisting, shoving) through the criminal ( beating, slamming and kicking unresisting prisoners) to the truly repulsive ( in at least one case, a prisoner was bound hand and foot by several policemen & struck on the head and back with truncheons). Severe abuses often seemed racially motivated. Again, prisoners were in general not engaged in even questionable behaviour- most were on their way to dinner, entertainment, or sleeping-places. Many detainees had not even attended the demonstrations.

    Police abuses continued and often escalated once prison was reached. Czech jailors forced prisoners to stand with legs spread wide, and head leaned forward against the wall, often for up to three hours. Many were beaten, some severely enough to crack ribs.

    Upon registration, the suspension of basic rights continued. Some women were strip-searched and humiliated. The telephone calls mandated by Czech law were denied, usually on the basis of falsehoods ( e.g., " it's impossible"). That this was a policy of strictly political repression was demonstrated in at least one prison where a group of approximately 13 fascists prisoners- many armed and captured in the commission of actual, not imaginary,crimes- was inmediately granted access to the telephone, which had previously been claimed not to exist. Other violations of Czech law included the photographing of detainees, probably for use in international intelligence databases: denying access to food, toilet facilities, and beds or blankets: keeping detainees in prison without charges well past the 24-hour deadline: and severe overcrowding. Severe torture is suspected in at least one case.

    Upon release, most foreign prisoners were deported with 24 hours notice, even those who had little to do with the demonstrations. All these factors point unambiguously to a deliberate campaign to deny the protesters their rights on both an individual and at a collective level. These abuses cannot be tolerated by the international community. We therefore demand that the EU, its member countries, the US, Canada and all other nations, secure an investigation leading to the prosecution of responsible agents, and ensure the release of ALL political prisoners in Prague. Moreover, full Czech membership in the EU should be made contingent on substantial review fo the Czech law enforcement system. The current abuses are only one more piece of evidence that the World Bank and IMF promote systematic political suppression against their opponents , in ensure their own objectives.

    Signed: 40 political prisoners

    And here is the revised, shorter version:

    " The Czech Republic has apparently signed up to the European Charter of Human Rights, yet what has recently happened in Prague, unambiguously points to a deliberate campaign to deny protestors their rights on both an individual and collective level. These abuses cannot be tolerated by the international community. We demand that the EU, its member nations, the US, Canada and all other nations secure a thorough investigation leading to the prosecution of the responsible agents. The international community should also ensure the immediate release of all political prisoners in Prague. Moreover full Czech membershipp of the EU should be made conditional in respect of a substantial review of the Czech law enforcement system.

    " We believe that what has happened in Prague cannot be judged separately from the kind of tactics used against indigenous communities living in Southern nations who suddely find themselves standing in the way of the development schemes funded by the IMF and World Bank. The current abuses are only one more piece of evidence the World Bank and IMF promote systematic political repression against their opponents to fulfill their objectives."


    Brutalita policie: jak to chodí v USA

    Selhaly české sdělovací prostředky

    Tomáš Vojkovský

    Vážený pane Čulíku,

    jsem šokován brutalitou české policie.

    Aby nedošlo k nedorozumění, i na Západě policie často používá nevybíravé prostředky, v Seattlu tuším nezacházeli s demonstranty zrovna v rukavičkách.

    Ale systematické týrání, ponižování a mrzačení zadržených, náhodné zatýkání mladých lidí v takovém neslýchaném rozsahu, toho by se tu opravdu málokdo odvážil.

    Policejní brutalita je hnusný problém; v USA jsou její obětí často chudí obyvatelé vnitřních částech velkoměst.

    Jenomže když se na to přijde, noviny a televize obvykle spustí pořádnou kampaň, vysílá se to na celonárodních okruzích atd.

    Nedávno byly v Oaklandu vyhození, že zaměstnáni čtyři policisté za prokázané soustavné zastrašování, týrání a obtěžování příslušníků minorit, které považovali za podezřelé z prodeje a konzumace drog.

    Samozřejmě, drogy jsou v Oaklandu velký problém; ukázalo se však, že policie prováděla razie bez povolení k domovní prohlídce, namátkou napadala a mlátila výrostky které považovala za podezřelé (někdy rovnou před školou), zadržené zastrašovala výhrůžkami násilí a trestního stíhání proti jejich rodinám.

    Na tomto případě, stejně jako na předchozím skandálu v L.A. (policejní jednotka RAMPART) je typické, že policie si vybírala k zastrašování oběti, které považovala za naivní, slabé a nedůvěryhodné.

    Aniž bych se chtěl a priori zastávat všech chudých a barevných a výrostků, neumím si představit sebe v posici člověka, který si stěžuje na policii a  nemá peníze na právníka, je barevný, je bez vzdělání a má (případně) i záznam v rejstříku.

    Oaklandský případ se provalil teprve, když na něj upozornil policejní nováček, jenž byl plný ideálů z policejní akademie a s praktikami svých kolegů nechtěl mít nic společného. (Předchozí stížnosti zatčených nikdo nebral vážně.)

    Teprve potom se záležitosti začala zabývat prokuratura. No, a nyní má Oaklandsky policejní šéf plně ruce práce s vysvětlováním, že se jednalo o izolovaný, netypický případ a že probíhající vyšetřování prokuratury je dostatečně nezávislé.

    Na uvedeném srovnání je patrné nesmírně selhání sdělovacích prostředků v Čechách. Představa, že by o takové brutalitě noviny v USA nepsaly, ale naopak se zastávaly našich statečných příslušníků a šířily paniku o sfetovanych násilných výrostcích je směšná.

    Sdílím Vaše přesvědčení, že praktiky policejního týrání v Praze mají své kořeny v komunistické policejní mentalitě:

    1) Příslušník se zodpovídá svému řídícímu orgánů, straně a vládě.

    2) Policie, prokuratura a soud jsou jeden a týž orgán

    3) Soudy a prokuratura hájí zájmy strany a vlády

    Mnohé z těch, kteří v Praze demonstrovali, bych si k sobě domů (anebo do Prahy) opravdu nepozval. Jenže, i kdyby policie skutečně zatýkala pouze nebezpečné násilníky a ne převážně náhodné chodce, násilí, kterého se na zatčených dopustila, připomíná staré špatně časy.

    Na okraj bych chtěl uvést ještě jeden příběh: Za starých časů (tuším v roce 1986 nebo 87) navštívila jedna dáma své příbuzné v Rumunsku. Na Západě žila již delší dobu a proto z jejího vzezření nebylo patrné, že se v Rumunsku snadno vyzná a domluví. Nuže, stalo se, že ji v Brasově nějaký lump vyhodil z vlaku (její kufry si ponechal). Paní se však rychle dovolala pomoci a na následující stanici už na lumpa čekala policie. Policisté pak tu paní přivezli na policejní stanici a ukázali jí lumpa - přivázaného k židli - a zbitého do krve. "Je to von?" ptali se bodří policisté (celí šťastní, že zas někoho dopadli). "No tak si poďte taky bouchnout," říkali té paní, "ještě mu pár zubů zbylo".

    Doufám, že díky tomu, co se v Praze stalo, si nyní lidé v Čechách uvědomí, že příště se mohou na jedné takové policejní židli ocitnout sami.

    Tomáš Vojkovský


    Brutalita policie ČR: Asi to skutečně bude normální, běžná praxe

    Ondřej Čapek

    Mnozí příslušníci české veřejnosti si zjevně opravdu myslí, že policie má mlátit delikventy, případně zastánce netypických (zejména komunistických) politických názorů. (JČ)

    Vážený pane Čulíku,

    s tou policejní brutalitou, která je standardem chování policie, máte asi pravdu.

    Už při svém zadržení jsem se bavil s účastníkem Global Street Party, který mi vyprávěl historku o jakési uličce složené z policistů, kterou museli všichni zadržení běžet a byli při tom mláceni. Po pár dnech jsem v hospodě U sudu potkal jiného účastníka GSP, který mně ukazoval jizvy na ruce, údajně od cigarety na policejní stanici.

    Zajímavé na reakci lidí bylo, že jaksi v mém článku přehlédli větu (a může to být moje chyba):

    ...Takovým způsobem je vyklizeno celé náměstí, já zahýbám do Štěpánské ulice, za zády policii, míjím ulici V Jámě. Řada policistů se zastavuje nad ulici V Jámě ...

    A např. pan Pařík mi napsal:

    "Pane kolego, Vaše poflakování se po Václaváku v době, kdy je všeobecně známo, že se tam srocují novomarxističtí gauneři postrádá z mého pohledu smysl. Pár holomků (a odpusťte starci pamětníkovi - pro človíčka, co si na sebe navlékne triko se srpem a kladivem, je toto označení mírné) rozjařeně rabuje a Vy se musíte jít kouknout (protože vylučují, že by člověk Vašeho vzdělání o trojčení těch zhovadilců nevěděl nebo se ho snad dokonce plánovitě zúčastnil). Inu, muž zákona Vás zatkne dle mého poměrně nenásilně a přiměřeně situaci a jeho úloze v ní. (Jen tak mimochodem - víte jak staví v Americe policisté automobil pachatele drobného dopravniho přestupku? Měl jste někdy ruce na kapotě pod namířenou hlavní?)

    Vy jste celkem mírně potrestán za svoji zvědavost - jenomže to nechápete a tak brečíte veřejně, čímž dodáváte argumenty těm, kteří skutečně plánovitě rabovali - kolik jen tam bylo nevinných obětí...."

    Stejně kamarádka z Olomouce napsala:

    "Musím přiznat, že jsem byla celkem v šoku, a taky mě to docela vzalo, celkem drsnej zážitek, ale zase na druhou stranu dobrá zkušenost a s podobným rizikem je třeba vždycky počítat, když se člověk podobnejch akci účastní."

    Od několika lidí jsem slyšel podobné názory - tedy určitou smířenost s prací policie a přesvědčení, že se zas tak nic nestalo. A to byli všichni Pražáci a většinou vysokoškoláci. Rozhodně bych nechtěl být v kůži toho chudáka šestnáctiletého ostravského učně - anarchisty.

    Přijde mi jen, že jste to trochu s tím Palachem a českou zbabělosti příliš zkomplikoval ;) Nemyslím si, že je nutné u těchto záležitosti vystavět tak elegantní "intelektualizované" teorie. Mě se naopak vybavuje scéna z jakési ruské klasické hry, v níž občan zmlácený na policejní stanici chválí, jak krásné si ho tam ti ušlechtilí pánové v uniformách podali, a jak se o něj, hovado tupé, ten dobrý stát zajímá a vychovává.


    Lidové noviny porušily mlčení o policejní brutalitě proti nevinným lidem

    Jan Čulík

    Lidové noviny konečně (svým způsobem) porušily mlčení o brutalitě české policie. Ve včerejším vydání Lidových novin vyšlo konečně několik informací o hrůzné brutalitě české policie páchané proti nevinným zadrženým po antiglobalizačních demonstracích. Hlavní zprávou dne není však Temelín, ale policejní brutalita a jednotlivá svědectví o ní, to si Lidové noviny spletly. A úvodní článek LN, věnovaný policejní brutalitě, je zkreslený a nepokrytě nadržuje establishmentu (mj. není pravda, že 26. září aktivisté v Praze "téměř rozbili centrum města") a z příkladů brutálních útoků na nevinné lidi jsou - středoevropsky - vybrány většinou jen takové, které se týkají příslušníků establishmentu. (Musí člověk být profesor ekonomiky, aby si česká média všimla, že byl nevinně zbit? Nestačí být pouhý občan?)

    Mluvčí české policie obvinění tvrdošíjně popírají. Výmluvný případ naprostého neporozumění zásadám plurality projevil Tomin tímto citátem, který lze označit za snad nejpošetilejší a  zároveň nejzávažnější citát roku:

    Ředitel vyšetřující inspekce Mikuláš Tomin tvrdí, že obavy aktivistů jsou zbytečné: "Jsme naprosto nestranní. Je ale fakt, že policisty mohou vyšetřovat jen policisté, protože nikdo jiný to neumí..."

    Ani české soudy často nechápou, že odborné posudky nemohou vydávat jedinci, kteří jsou na případu nějak osobně zainteresováni.

    Myslíte si, pane Tomine, že nikdo jiný, než policista nepozná zhmožděniny a jizvy? Nikdo jiný než "odborník" (proklínám pochybenou středoevropskou víru v "establishment" a v "odborníky") si nevšimne, že vaše police hrubě porušuje lidská práva?

    V eseji Dvanáct mužů napsal před časem Gibert Keith Chesterton (možná, že by si to pan Tomin mohl napsat pro poučení výrazným písmem nad svůj psací stůl):

    Na mužích zákona není hrozné to, že jsou zlí (někteří jsou dobří), ani že jsou hloupí (někteří jsou docela inteligentní); hrozné je prostě to, že si na své povolání zvykli. Oni vlastně už nevidí na lavici obžalovaných provinilce; vidí jen obvyklého člověka na obvyklém místě. Nevidí už strašnou soudní síň, vidí jen své pracoviště. A proto instinkt křesťanské civilizace velmi moudře prohlásil, že jejich rozsudky musejí mít pokaždé příliv čisté krve a čerstvého myšlení zvenčí.

    Naše civilizace rozhodla, a rozhodla velmi správně, že určovat lidskou vinu či nevinu je úkol příliš závažný, než aby byl svěřen jen školeným odborníkům. Přeje si mít v té strašné záležitosti jasno, a tak volá lidi, kteří neznají zákony o nic lépe než já, ale kteří jsou schopni cítit to, co jsem cítil já, když jsem seděl mezi porotci. Kdykoliv chce zkatalogizovat knihovnu, objevi sluneční systém nebo jinou takovou maličkost, pozve si odborníky. Ale když jde o něco skutečně vážného, povolá dvanáct obyčejných lidí, aby na to dohlédli. Totéž udělal, pokud si vzpomínám, i Zakladatel křesťanství.

    Pane Tomine, vězte, že bude-li tyto případy vyšetřovat jenom policie, můžete to rovnou zabalit: ať dojdete k jakýmkoliv závěrům, budou pro naprostý nedostatek nezávislosti vašeho vyšetřování zcela nedůvěryhodné.


    Policejní brutalita a orientační měřítko společenské vyspělosti

    Vojtěch Polák

    Pane Culíku,

    orientačním měřítkem vyspělosti by mohl být kritický postoj k policejní brutalitě vůči:

  • nevinným příslušníkům establishmentu ... relativně dost nízká vyspělost společnosti (mocnářství?)

  • "vinným" příslušníkům establishmentu ... o něco vyšší vyspělost (konstituční mocnářství?)

  • nevinným "pouhým" občanům ... to už je lepší (počátky demokracie?)

  • "vinným" "pouhým" občanům ... velmi nadějné (demokracie na postupu?)

  • nevinným aktivistům ... vyspělá společnost (no comment?)

  • "vinným" aktivistům ... ideál, k němuž směřujeme, ale nikdy jej nedosáhneme?

    Co říkáte?

    Vp

    P.S.: Možná, že "balkánský diktátor" Milosevic může být vzorem pro naše "demokratické" politiky. Proti vandalům, kteří "téměř rozbili centrum" Bělehradu, kupodivu nepoužil ostře nebo alespoň gumové střelivo. Opravdu, ale opravdu zvláštní ...


    Křeče českého myšlení:

    Žižka jako Hitler?

    Milan Valach

    V sobotní příloze Lidových novin byl otištěn rozhovor s Petrem Hořejším, autorem populárních knih o českých dějinách, známých pod názvem Toulky českou minulostí. U člověka, který se takto intenzívně zabývá dějinami, bychom předpokládali nejen znalost faktů, ale i značnou teoretickou erudici. O to překvapující je obsah rozhovoru , v němž Petr Hořejší mimo jiné přirovnal Žižku k Hitlerovi, neboť pronásledoval katolíky, což je podle něj srovnatelné s holocaustem.

    Člověk chvíli neví, co si má o tom myslet. Usiluje Petr Hořejší o nějaký výnosný grant, nebo jej na chvíli opustily všechny smysly. Neuvěřitelnou absurdnost takového tvrzení si uvědomíme v okamžiku, kdy si položíme otázku po vztahu katolické církve k jinověrcům ve stejné době. Máme ji snad, v jeho logice, považovat za  obdobu nacistické strany? Hloupost (omluvám se za tak příkré slovo, ale zde je snad opravdu na místě) Hořejšova výroku vynikne v tomto srovnání o to více. V případě holocaustu nespočívá totiž jeho zrůdnost a děsivost v jeho novosti. Podobných genocidních vyvražďování znají dějiny bohužel mnoho, ale právě v tom, že se něco takového mohlo stát právě ve 20. století, a to přes všechen pokrok kultury a civilizace vůbec.

    Podstata je právě v onom pokroku. Ve středověku se o svobodě svědomí nemohlo vůbec hovořit. To byla věc zcela neznámá. Teprve dlouhá zkušenost náboženských válek, které ale nevedly k definitivnímu vítězství žádné strany, otevírá prostor pro něco takového, jako je pochybnost o nezvratnosti a univerzální platnosti té či oné náboženské pravdy. A teprve postupný rozvoj buržoazní společnosti otevírá skutečnou možnost svobody svědomí. Ostatně Petr Hořejší jistě musí znát význam Tolerančního patentu Josefa II.

    Snad by šlo nad jedním článkem mávnout rukou, kdyby se nezdálo, že příznakem obecnějšího trendu revize českých dějin, a to ve jménu proslavené druhé republiky. Rostoucí autoritářské nálady určité části české společnosti skutečně připomínají situaci po Mnichovu. Dnes, jako tenkrát, začínají bývalí lokajové (Jan Patočka) útočit na všechny a na všechno, co jen trochu zavání odvahou, schopností stát za vlastním přesvědčením a, nedej bože, vírou v nějaké humanitní a demokratické ideály. Jistě, Žižka nebyl demokrat, ale husitské hnutí a on jako jeho vůdce, bylo výrazem touhy po spravedlivějším uspořádání lidské společnosti (v posledních letech o tom podal svědectví F. Šmahel ve svém rozsáhlém díle).

    V neposlední řadě bylo jeho výsledkem rozbití monolitního bloku jediné víry, který do té doby v Evropě dominoval, a tím otevření možnosti pro pochybnost, a tím i pro osvobození lidského myšlení, která již nikdy nebyla zcela uzavřena. Jan Hus a husitské hnutí bylo inspirující silou i pro následující reformační pokusy, a tím získalo evropský význam.

    V jiných zemích by se takové události a osobnosti stály národními svátky a stavěly by se jim sochy (případně chrámy jako Johance z Arku ve Francii). Ovšem ne tak v Čechách. Zde se za zvláštní vyznamenání považuje nadávat na ostatní Čechy a tupit vlastní dějiny, bez ohledu na historickou pravdu. Prostě lokajské povahy. I když doufám a jsem přesvědčen, že ne všichni. Ba snad ani ta většina ne, ale ta bohužel mlčí. Výsledný obraz českého národa je pak i jejich zásluhou nelichotivý. Měli by se asi více ozvat. (Jinak nás do Evropy nevezmou!!!)


    Proč nedostanete svou penzi

    Radek Bubeník

    Nemine snad ani týden, aby se v mediích neprobírala reforma důchodového systému. Problém financování důchodů se však netýká vlády, ale mládeže, která bude muset nezprivatizovaný systém, ze svých platů daněmi financovat. Nedávná reforma prosazená ODS s  výmluvou na vzrůstající počet penzistů je toho příkladem. Ve skutečnosti nový zákon zlegalizoval vyvlastnění příjmů dnešních a budoucích důchodců, které si tito zaplatili svou prací a na základě zákonů minulých. Tyto dosavadní zákony jasně specifikovaly podstatně vyšší důchody jako odměnu za práci. Je zajímavé, že přechod na soukromé financování důchodů žádnou polistopadovou vládu, privatizující snad všechno možné ani nenapadl. Proč by se však měl někdo z těch, co pobírají důchody trápit nad úplným zhroucením systému. V. Klaus tady již možná taky nebude, aby sdílel pocit viny nebo sám cítil bolest. Jeho mladší kolegové však ano, a  proto lžou dál. Ve světě politiky je totiž často uvaleno břemeno na ty, kteří je nemohou uvalit zpátky na vás. Chytře vymyšleno.

    Státní penzijní systém nebo soukromý

    Všichni neustále horujeme pro pravici a soukromé vlastnictví, ale své penzijní úspory, vybírané z našich platů opět klidně svěřujeme vládním byrokratům a jako za bývalého komunistického režimu "ukládáme" u státu, mimo kapitálový trh. Aniž máme zaručeno, že v budoucnu dostaneme to, co si naspoříme.Tomu samozřejmě brání předchozí kejkle tzv.pravicových vlád o  jakési solidaritě, nebo že dnešní pracující vlastně platí dnešní důchodce v tzv.průběžném systému. Považte jen, že celkové aktivní saldo přebytků z vašich peněz v průběžném penzijním systému podle publikací ČSÚ mělo jen za období 1993 - 2000 dosáhnout téměř 570 miliard korun. Tyto peníze však místo investování do nových výrob na zajištění dalšího financování důchodů házely všechny polistopadové vlády do kanálu. Fungující důchodová reforma je stále v nedohlednu a dluhy na pojistném na sociální zabezpečení rostou.

    Výdaje na důchody kryly aktiva

    Podstata financování státních důchodů byla úplně jiná, pro mnohé neznámá. Valná většina majetku - aktiv, která se privatizovala, byla za předchozího režimu zaplacena zdaněním. Daňoví poplatníci - vaši dědové, babičky otcové, mámy je zaplatili vysokými daněmi v podobě podnikových, mzdových a jiných odvodů. Komunistický stát za ně vybudoval podniky a ostatní aktiva, aby měl z čeho slíbené státní důchody financovat. Všechen kapitál - majetek byl výsledkem úspor lidí u státu. Nebyl vlastněný státem, ale penzijními úsporami občanů. Úspory si každý daňový poplatník vybere během času od státu nazpět v podobě starobního, sociálního a jiných zabezpečení, a to úměrně svému vkladu.

    Proč nedostanete svou penzi

    Z toho je vám doufám jasné, (pro skutečné ekonomy dávno) že pokud nějaká vláda zprivatizuje pouze národní aktiva, která dříve prokazatelně financovala výdaje na důchody, je logické, že pasiva - výdaje na důchody, které jí zůstaly v péči, nebude v budoucnu mít z čeho hradit. Ekonomicky řečeno, z kapitálu, který spravoval stát, jak tomu bylo před privatizací, měli prospěch - užitek daňoví poplatníci. Zisk (asi 5% z kapitálu) šel do státní pokladny a legitimně zabezpečoval výdaje (i na důchody), které by jinak museli daňoví poplatníci uhradit z vlastní kapsy. Po ztrátě kapitálu se stát stává zcela závislý pouze na daňovém příjmu od svých obyvatel. Proto je třeba vyšší daně .

    Miliardové hodnoty penzijních úspor mimo kapitálový trh

    Penzijní úspory, třebaže je vláda nezveřejňuje, mají svou peněžní hodnotu. Podle deníku HN z 25.1. 1995 " by musel stát vložit do odděleného důchodového fondu 2760 miliard korun, aby byl schopen vyplatit v kterémkoli okamžiku vše, co náleží jeho účastníkům: zaplacené příspěvky těm, jimž nevznikl nárok na dávku a zbytek důchodových nároků občanů, kteří už v penzi jsou." Po listopadu žádná vláda tyto penzijní úspory lidem díky neodstátněnému důchodovému systému nevrátila. Jen neznalost nebo zlý úmysl polistopadových politiků zabránil tomu, aby penzijní úspory občanů u státu byly dávno uvolněny pro skutečný kapitálový trh a investovány prostřednictvím jak soukromých tak státních penzijních fondů. Tak je to běžné všude ve vyspělém tržním hospodářství.

    Vznik skrytého dluhu

    Místo toho vlády v čele s ODS vytvořily během několika let pro daňové poplatníky nekrytý vnitřní dluh 2760 miliard korun (penzijních závazků) tím, že se zdarma zbavila aktiv, které tento dluh kryly. Dnešní daňový poplatníci budou tento dluh splácet celý život obrovským daňovým břemenem.

    Korupční privatizace

    Privatizace pouze aktiv státu byla pro daňové poplatníky navíc obrovsky ztrátová, protože stát prodával majetek za tzv. účetní a nikoliv tržní ceny. Protože se ale výdaje na školství, armádu, zdravotní a sociální péči, administrativu atd. jak sami vidíte prodejem nezměnily, budou muset daňoví poplatníci toto manko zaplatit.

    Vaše ztráty

    Ztráta 30- letého občana bude 15 až 20% čistého příjmu za každý rok. A to za každý rok do věku 75 let. Je to nejméně pětinásobek jeho ročního platu. Mladší spoluobčan na tom bude ještě hůře. Bude mít celý život o 15% nižší příjem. Nevěříte? Dočkáte se.

    Soukromým penzím v ČR zabránila právě ODS

    Pokud by rozumní politici zprivatizovali i státní důchodový systém, mohl být již od začátku hospodářské reformy nahrazen soukromými penzijními fondy, které by na skutečném kapitálovém trhu odkoupily za penzijní úspory občanů od státu akcie podniků a převzaly placení výdajů na důchody. Tento způsob privatizace navrhoval již v roce 1991 nezávislý finanční konzultant František Nepil z Londýna. V Chile byl státní systém privatizován a nahrazen soukromými penzijními fondy již v roce 1981!

    Podzim se má stát velkou parlamentní diskusí jak dál v penzijním zabezpečení. Zatím se mi však nezdá, že by se zrodil v některé poslanecké hlavě kloudný nápad, jak všechny dosavadní kardinální chyby a omyly napravit.

    Zřízení Sociální pojišťovny připravované vládou zásadní změnu nepřinese. Peníze novou institucí jen protečou od pojištěnců k důchodcům. Použití vybraných financí na jiné účely, jak prováděli roky V. Klaus a jiní, již zřejmě nehrozí. Přesto fond Sociální pojišťovny bude prý na rozjezd potřebovat 40 miliard korun z privatizace.

    Zablokování 200 mld korun ve FNM z výnosu privatizace na zvláštní účet do doby zahájení zásadní důchodové reformy tzv.pravicí bylo sice správné, ale tím také svědčí o bezradnosti, co s těmi miliardami udělat. Tato údajná pravice se dále zmohla pouze na návrh odchod do důchodu až v 65 letech. Pro občany mladší než 40 let pak jako lahůdku připravuje povinné penzijní připojištění. Budete tedy na důchody platit vlastně 2x. Poprvé přes současný systém financujete dnešní důchody a podruhé si povinným připojištěním budete muset spořit na svou vlastní penzi. A přesto nemáte jistotu, že vám stát v budoucnu vrátí celé vaše úspory na stáří. Díky komu? Všem postkomunistickým vládám a  především ODS. A komise expertů? Pozdní procitnutí těch, kteří všechno dosavadní bezhlavě chválili.

    Poznámka JČ: Na tento problém upozorňoval českou veřejnost od počátku devadesátých let londýnský ekonom a odborník na důchodové zabezpečení František Nepil, například zde, nebo v knize ...jak Češi myslí, Milenium Publishing Chomutov, 1999, str. 107-125. V polovině devadesátých let se Jan Čulík snažil jeho myšlenky v zájmu diskuse prosazovat ve vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, ta je však většinou potlačovala.


    K objemu "třetího pilíře" penzijního systému

    Miloš Štěpánek

    Škoda, že Martina Šrámková ve svém článku "Důchodovému systému hrozí krach" (Lidové noviny 9.10.2000 - str. 15) neuvádí odborníky, podle nichž jsou řešení penzijního systému tři, a to (a) reálné zvyšování věku odchodu do důchodu, (b) zvyšování odvodů z mezd (c) zavedení fondového systému. Pochybuji, že by takto zúžené pole návrhů mohl předložit skutečně fundovaný odborník. Tím méně je prezentovat jako alternativy, které se div ne vzájemně vylučují. Dikce pochází spíše od politika jistého (nejspíše neoliberálního) proudu, ačkoliv požadavek povinných odvodů do kapitálového pilíře je ve flagrantním rozporu se svobodomilovností.

    I neodborník po troše přemýšlení zjistí, že při hledání logiky věci lze najít možnosti pouze dvě:

    (1) zhoršení podmínek generace veteránů, kam patří i postup uvedený ad "a".

    (2) zvýšení prostředků v penzijním systému.

    Při troše jízlivosti lze - ad 1 - zvažovat, že zvýší-li se věková hranice pro odchod do důchodu dosti razantně, nad hranici úmrtnosti, odpadne potřeba výplaty důchodů skoro vůbec. Zatímco z demografických křivek jsou vyvozovány katastrofické závěry, s nejvyšším stupněm pesimismu se přistupuje i k perspektivám produktivity národního hospodářství. Čím jiným vysvětlit, že sousední SRN má parametry penzí vůči mzdám i podíl mzdových nákladů ve finálních produktech mnohem vyšší? Ale snad bychom měli přece jen vstupovat do Evropy?.

    Pokud jde -ad 2 - o příjmy penzijního systému, není náležitě prezentován - jak uvádím v minulém odstavci - vliv objemu HDP na zdroje penzijního systému. O růstu efektivnosti národního hospodářství se prostě nemluví.

    Bezprostředně jsou však dvě údajná východiska z krize důchodového systému (b+c) postavena do falešného protikladu. Fakticky vyžadují zvýšení příspěvků (odvodů, plateb) na penzijní systém OBĚ. Falešná dichotomie "prochání", protože navrhovatelé "třetího sloupu" systému (povinného spoření) se vyhýbají i nejprimitivnějšímu propočtu objemu potřebných zdrojů kapitálového systému.

    Předkládám veřejné kritice primitivní příklad. Dnes je objem důchodů ve státním rozpočtu asi 180 miliard. Při teoretickém ročním výnosu penzijního fondu 10% by takovouto "dividendu" poskytovala jistina 1,8 bilionu (1800 miliard) korun. To je - pro objemovou ilustraci - skoro dvojnásobně více, než celý objem státního majetku určeného (v účetní hodnotě, v jiné cenové hladině atd.), ale také trojnásobek celého ročního státního rozpočtu. Dodatečně by mohla taková částka vzniknout např. zrušením běžných penzijních výplat na pouhých deset let

    Zatím nikdo z navrhovatelů před veřejností nekvantifikoval, jaký podíl penze by měl v cílové podobě představovat kapitálový výnos: zda polovinu, třetinu či jinou částku. Pak by se částka nashromáždila skokovým zrušením penzí již za pět či tři roky. Ale i při plynulé tvorbě potřebné jistiny by bylo nutno (povinně!) během pár desetiletí uložit (pokud jde o státní rozpočet a revitalizaci tak se tuším říká nalít) do tresorů penzijních společností částky pro jednotlivce nepředstavitelné, pro bankovnictví (o risicích nemluvě) ovšem vysoce lukrativní.

    V každé případě však o tvorba kapitálové jistiny nelze mluvit jako o alternativě zvyšování nákladů sociálního zabezpečení, jak to uvádí Martina Šrámková v kontraposici alternativ b/c.

    Miloš Štěpánek


    Radek Sárközi: Kdo je Radek Sárközi?

    Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám nějak reagovat na Kostečkův článek Kritika jako zmetek. Abych se přiznal, tolik urážlivých výroků na svoji adresu jsem ještě nikdy nečetl a myslím si, že spíše svědčí o kvalitě osobnosti jejich pisatele než kvalitě mojí. Protože jsem byl nařčen z nekompetentnosti a nesnášenlivosti, měl bych o sobě napsat pár slov na vysvětlenou. Vystudoval jsem obor český jazyk a dějepis, absolvoval postgraduální kurz Poetika literárního díla 20. století pří Ústavu pro českou literaturu AV ČR a nyní distančně studuji doktorandské studium na FF UK. Publikoval jsem články o školství v Britských listech, Mladé frontě DNES a časopise Český jazyk a literatura. Byl jsem vyzván panem Brožem (CERMAT), abych napsal odbornou oponenturu na Katalog cílových požadavků k maturitě z českého jazyka a literatury. Celá oponentura je k dispozici na mých internetových stránkách Česká literatura na Internetu (www.ceskaliteratura.cz) - rubrika FÓRUM (zde jsou všechny moje důležité články o školství). Tolik k mé nekompetentnosti.

    O mé nesnášenlivosti se udělejte obrázek sami, ale protože se se mnou asi těžko setkáte, budete si muset přečíst moje články nebo literární dílka, která rovněž najdete na internetu. Poslal jsem jednou svoji recenzi Kouzelné zrcadlo literatury panu Kostečkovi (protože jsem si ho vážil), aby ji nabídl redakční radě Českého jazyka a literatury. Místo toho mi Kostečka poslal několikastránkový dopis, ve kterém začal polemizovat s mými názory a, jak je jeho zvykem, přidal pár urážek. Recenze nakonec v časopise nevyšla, ale otiskl ji prestižní literární časopis TVAR, takže asi tak hrozná nebyla. Vy si ji můžete přečíst na mých internetových stránkách. Také jsem panu Kostečkovi poslal vlastní návrh osnov Českého jazyka a literatury pro střední školy, ale i ten ho rozlítil, až zrudnul a jiskry z jeho hlavy do slov sršely a jedovaté sliny papír rozmočily... Tak mi například vytkl, že navrhuji probírat na střední škole Karla Kryla, ale vida... v jeho návrhu Katalogu se Kryl objevil!

     

    A teď pár slov ke Kostečkovu pamfletu:

    1) Sárközi suverénně píše o problematice, k níž se ani v nejmenším neobtěžoval načerpat věcné podklady. Jinak by musel vědět, že tři verze prvního Katalogu vůbec nevznikaly v důsledku rozpadu původního týmu na skupiny, které vytvořily tři zcela odlišné návrhy. - píše Kostečka.

    Ve dvou předmětech - český jazyk a literatura a chemie - se v průběhu práce na katalozích utvořily uvnitř autorských týmů skupiny, které předložily různé návrhy opírající se o odlišná pojetí předmětu. - píše se přímo v Katalogu (!!!), ze kterého jsem čerpal oficiální informace.

    2) Kostečka: Můj a Brožův návrh naprosto není výsledkem činnosti nějaké skupiny, natož skupiny odvozené od O. Hausenblase: oba jsme jediní autoři každé z obou "nehausenblasovských" verzí.

    Katalog: Tento návrh (myšleno návrh Františka Brože) vznikl na základě, kritickou analýzou a doplněním návrhu, který zpracoval PhDr. O. Hausenblas.

    Kdo lže?

    3)

    Kostečka:
    Mezi autory a oponenty katalogu prý bohužel nenajdeme ani jednoho zahraničního odborníka, který by na danou problematiku pohlížel "evropskýma očima". Pokud si tuhle nehoráznost přečtou pracovníci CERMATu, budou nepochybně zralí na okamžitý zásah koronární jednotky. V budově této instituce si měsíce podávali dveře odborníci z několika zemí Evropské unie a závěrečnou verzi Katalogu připomínkoval holandský odborník v oboru testování.

    Tiráž Katalogu: Autoři: Brož, Kostečka; Konzultanti: Hlaváčová, Holasová, Kmentová, Schirlová, Skoupilová, Vránek; Oponenti: Čížek, Duffek, Hájková, Hanušová, Havlová, Horna, Hron, Jůzlová, Kašparová, Kolářová, Kraus, Martinková, Morávková, Nezkusil, Sárközi, Uličný.

    Tedy ani jeden zahraniční odborník!

    4)

    Kostečka:
    Pochybuji, že Sárközi kdy vytáhl paty na školní akci kamkoli západně od Aše, neřkuli aby v USA či některé zemi EU delší dobu žil - jinak by i on volal spolu se mnou: Bůh nás chraň před napodobováním amerického modelu středního školství a všichni bohové nás chraňte před tím, aby naše střední školy dopadly jako nesoukromé školy britské!

    Pravda je, že pokud cestuji, tak během prázdnin a to jsou většinou školy zavřené. Mluvil jsem však s řadou studentů i učitelů, kteří působili alespoň rok na západních školách. Všichni si tamější systém pochvalovali! Pokud chceme srovnat školství americké a české, srovnejme jejich výstupy - třeba ekonomickou prosperitu obou zemí, počet vysokoškoláků atd. Z toho srovnání rozhodně nevyjdeme jako vítězové! A ještě malá poznámka. Mluvil jsem s americkým učitelem žurnalistiky na střední škole, který mi ukazoval jejich studentský časopis. Byl velkoformátový, barevný a graficky i obsahově kvalitnější než Metro, které se rozdává v Praze! Naše studentské časopisy proti němu vypadají jako omalovánky pro pětileté děti! Podle čeho tedy srovnávat naše školství s americkým? Podle mechanických znalostí nebo podle výsledků práce?

    Závěrem

    Myslím, že vyvracení dalších Kostečkových výpadů je zbytečným mrháním času, protože si je vlastně vyvrátil sám ve svém článku. Pokud vás zajímá Kostečkův návrh Katalogu, tak si ho prostě přečtěte a obrázek si udělejte sami. Uvidíte např., že skutečně vypracoval Katalog pouze pro gymnázia a na ostatní střední školy se vykašlal... Srovnáním se starými osnovami pro střední školy pak zjistíte, jaké inovace přináší jeho návrh.

    Myslím si, že se Kostečkovi podařil husarský kousek. Z oponenta se stal hlavním autorem Katalogu a původního autora Hausenblase zcela vyautoval ze hry. Připomíná mi to ruské revolucionáře z roku 1917. Zajímalo by mě, co si o celé záležitosti myslí Ondřej Hausenblas. Byl bych mu vděčný, kdyby napsal do Britských listů svůj pohled na celý puč. A závěrečná otázka se přímo nabízí:

    Kdo je Jiří Kostečka?


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|