Co je nového v České republice

Václav Vlk, právní zástupce Američanky Sylvie Yolandy Machové, obviněné z útoku na veřejného činitele při zářijové demonstraci proti zasedání světových finančníků v Praze, navrhl zastavit její trestní stíhání. Současně podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro zneužití pravomoci veřejného činitele. "Oznámení se týká policie, protože nikdo jiný ji nezadržel," upřesnil. Inspekce ministra vnitra se přitom případem zabývala a postoupila ho oddělení kontroly a stížností s tím, že trestného činu se policisté nedopustili. Zástupci občanských právních hlídek se včera sešli se šéfem inspekce Mikulášem Tominem a předali mu desítky zpracovaných výpovědí demonstrantů zadržených v souvislosti s MMF, na nichž se policisté údajně dopuštěli násilí. Inspekce odmítla vytvoření společných komisí pro vyšetření těchto stížností, s odůvodněním, že to neumožňuje zákon.

Patrně nejdůležitějším přínosem zasedání MMF/SB je, že až pominou emoce, dojde k veřejné debatě o důležitých otázkách, které prozatím zastiňuje hysterie. Zasedání bylo terapií možná šokovou, přesto však, jak se zdá, v konečném efektu účinnou; svoboda je nedělitelná, kvalitu demokracie neurčuje postavení většiny, ale menšin, tyto a další základní poučky byly Čechům předvedeny v praxi takříkajíc pod okny. A v tomto smyslu bylo půldruhé miliardy organizačních a bezpečnostních nákladů na zasedání finančních institucí velmi dobrou investicí, možná nejlepší, jakou kdy Česká republika do své demokracie vložila.

Moderátor ČT je svým způsobem veřejná osoba. Reprezentuje před miliony diváků svého zaměstnavatele - veřejnoprávní instituci. Tím je podmíněno i jeho chování a etika i mimo pracovní dobu. Nevidím jediný důvod, proč by měl na obrazovce vystupovat člověk, jehož mravní integrita je narušena vědomým klamáním úřadů za účelem prospěchu. Informace o tom, že pan Giňa a jeho žena žádali a pobírali neprávem dávky VĚDOMĚ je ve včerejším Právu. Považuji tedy stížnost kolegy Peciny, zveřejněnou v Britských listech, za neodůvodněné zasahování do pravomoci ředitele ČT a návrat Ondřeje Gini na obrazovku pod tlakem stížnosti za porušení pracovně právních předpisů za hazard s pověstí veřejnoprávní televize. Zvláště tehdy, je li případ pana Gini tak mediálně citlivý (z důvodů všeobecně známých). Snaha pana Peciny najít chlup i tam, kde není, je už trochu křečovitá. Je mnoho věcí, které by se mohly v práci veřejnoprávní televize zlepšit. Preventivní stažení redaktora z obrazovky kvůli trestnímu stíhání za neoprávněný majetkový prospěch (byť po následné účinné lítosti a náhradě škody - dle mě známých informací) však mezi ně rozhodně nepatří. Pokud se pan Giňa bude chtít na obrazovku vrátit, může svou poctivou prací v redakci zpravodajství osvědčit své "obrácení" v poctivého člověka. Pak není důvod proč během doby jej znovu k moderování zpráv nevrátit.

Mě na Vágnerově analýze zaujal zejména její podtext: do jaké míry se autor hájí konvenčním konsensem: Tohle přece není běžné. Tohle by přece žádný šéfredaktor neudělal. Tohle přece odsoudil sám Syndikát novinářů! Jako by Ivan Vágner zapomínal, že rolí novináře není přizvukovat mocným ani establishmentu ani společenskému konsensu, ale naopak vyhledávat ku prospěchu obce ve společenském konsensu a v postojích mocných nedůslednosti, nelogičnosti a chyby. Společenský pokrok vzniká tak, že nekonformní jedinci přimějí svou komunitu, aby uvažovala o myšlenkách, které jsou v dané době všeobecně považovány za šokující či buřičské.(Dovedu si docela představit Ivana Vágnera, jak píše církevnímu koncilu kritiku na Galilela Galilei, který si dovolil vyjádřit šokující myšlenku, že se Země točí: "Vždyť tu podvratnou představu odsoudil celý Syndikát všeobecné katolické církve!"). Měla by se Česká televize skutečně zaštiťovat argumentací takovéhle kvality? (JČ)

Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.

Zdá se mi, že se Milan Šmíd zlepšuje. Toto vydání Louče mi připadá, rozumné, mírné, uměřené, analytické, informativní a inteligentní. Šmíd registruje celou řadu důležitých mediálních událostí minulých dní, které jsme sice zaznamenali, ale pro jiná, silně aktuální témata jsme jim tentokrát nemohli v BL poskytnout místo.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Richard Kutěj

(Článek byl původně napsán pro severomoravský týdeník Karvinsko. Dopis od autorova přítele, který se pražských událostí zúčastnil s ním, jsme zveřejnili nedávno.)

PRAHA, KARVINÁ - Televizní zpravodajství, ani tisk nejsou vždy těmi, kdo svým konzumentům v honbě za senzací a natočení nejdramatičtějších okamžiků přinesou zcela objektivní informace o dané situaci. Ne jinak tomu bylo také při reportážích z demonstrací proti zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB) 26. září v Praze. Přesvědčen je o tom i přímý účastník těchto událostí, redaktor týdeníku Karvinsko, který kromě rozbíjení ulic a bojů z policisty viděl také spousty poklidných happeningů a vysmátých mírumilovných lidí, ale také skupinku provokatérů oděných coby demonstranti, kteří však klidně procházeli policejními liniemi....

Kdo stojí za Václavským náměstím?

Na Kongresové centrum

Václavák a divní provokatéři kolem

Totální rabování a ničení? Absolutní blud

Jiří Jírovec

Je mi tady dobře, dobře mi tak

Na tohle úsloví svého přítele Aleše Zemana jsem si vzpomněl, když jsem četl nedávno obdržený dopis.

Jeho autor mi je znám, ale protože si nepřeje být jmenován, nebudu uvádět podrobnosti. Snad jen to, že jsme si před časem občas vyměňovali názory. Ne, že by nám snad vzájemně zůstávaly, jako třeba známky. Prostě jsme se informovali o tom, jak vidíme, věkově a geograficky vzdáleni, různé věci.

Uvítal mě zpět do BL a ve druhé větě vysvětlil, proč: "V dobách, kdy měl nehoráznosti na starosti Jírovec, se s Čulíkem nechalo celkem rozumně mluvit."

Představa, že si mě vydavatel BL pěstuje na levém záhonku, aby v odrazu mých (vý)plodů vynikl v centru a vedle blbce vypadal jako genius, mě takměř fascinuje. Stejně jako ta, v níž se Jan Čulík, zbaven ochranných žbrdlinek mých slohů, nebezpečně se naklání nad pootevřeným deklem "žumpy" názorů, které každému nevoní.

Po sdělení, že smyslem dopisu není obnovit diskusi se mnou, protože "to je ztracený čas" pak stálo: "Vám bylo za bolševika dobře, hájíte ho, mně je dobře teď, hájím tedy současné pořádky."

Ta poslední věta mě zarazila. Nikoli proto, že vrhá špatné světlo na moji schopnost dát najevo, že neztotožňuji ekonomický systém s politickou mocí, ale kvůli tomu, že se můj nepochybně inteligentní přítel dobrovolně zařazuje mezi hlupáky, kteří si svojí chrobáččí kuličkou vědomě zakrývají obzor.

V souvislosti s demonstracemi v Praze jsem kdesi zahlédl článek o mladíkovi, který protestuje, přestože jeho tatík je úspěšný český kapitalista s bazénem na zahradě. V tomto případě měla zmínka o daření nejspíš zatemnit mozek. Čtenář si měl pomyslet něco o parchantovi, kterého pálí dobré bydlo.

Možná, že pro mladíka je protest dobrodružství, něco, co se teď nosí a je v jeho kruzích, jak by jeho anglicky mluvící vrstevník řekl, "cool". A tenhle syčák (hajzl, zmetek - a dosaďte si další nadávky podle vlastní inteligence) si troufá vyrazit od rodného bazénu do ulic a tam nahlodávat naši představu spořádaného světa.

Jenže, co když se, navzdory působení optimistické propagandy dobrého bydla, dozvěděl o světě něco, co neměl a je znepokojen světem v němž žije.

Z BL se dozvídáme, že mezi zatčenými byli lidé, kteří zrovna neukončili svoje vzdělání ve třetí obecné. Šmejdovi od bazénu můžeme (pro svůj vlastní klid) přisuzovat nudu a sníženou inteligenci, ale spektrum protestujících bylo v Praze velmi pestré. Možná nám uniká nějaká pravda.

Například ta, že žijeme ve lži. Přesněji řečeno v mnoha lžích, kterými nás zásobují politikové, ekonomové a všichni ostatní, kteří předstírají, že pomocí globalizace dospěje svět ke globálně světlým zítřkům.

Nedávno jsem se po delší době dostal do oblasti Toronta. Přesněji řečeno na přecpanou dálnici 401. Deset nebo kolik proudů v každém směru, město rozplizlé novou výstavbou do nekonečna, a takmeř nepřetržitý proud letadel směřujících na torontské letiště nebo do světa. Pro člověka, který žije v místě, kde se spíš potká s černým medvědem než se semaforem na křižovatce, to je vždy určitým způsobem šokující.

Fyzicky jsem se sice stal součástí masy, která se kamsi spojitě řítila, ale současně jsem alespoň na chvíli zůstal vnějším pozorovatelem. Měl jsem pocit, že se dívám na Golema, monstrum které už dávno přestalo reagovat na příkazy svého pána a klopýtá kamsi po cestách rozrytých zběsilcem kolektivně zvaným "nervózní investor".

Představoval jsem si jak to všechno vlastně funguje a proč. Abych pravdu řekl, závěry k nmž jsem došel (a přijmu milerád důkazy, že nemám pravdu) nejsou zrovna radostné.

Nevím, za co dostávají ekonomové Nobelovu cenu, ale skoro bych se přimlouval, aby ji jednou dali někomu, kdo příjde na nápad jak svět ekonomicky stabilizovat.

Svět je v neviditelných rukou investorů a různých spekulantů, jejichž schopnost poslat ekonomiku nebo měnu libovolného státu ke dnu je úměrná rychlosti výměny bursovních informací. Nedává to žádný smysl, ale moc je v rukou lidí, kteří si to nechtějí připustit a tudíž ani není síla, která by mohla něco změnit.

Je jistě hodně lidí, kteří posuzují svět stejně jako můj přítel. Ti z nich, kteří se ozvali v BL mě zklamali tím, že je jejich inteligence neposunula dál než k nadávkám na účet demonstrujících a zpochybňování všeho co BL napsaly o počínání policie. Proč raději čtenářům nevysvětlili, čím že jsou ty instituce, které rokovaly v Praze, tak skvělé. A které národy profitují z jejich existence.

Z mého pohledu jsou zmíněné instituce těžko nahraditelným příslušenstvím vysavače o němž jsem se zmínil. Proto si je "vyspělý" svět chrání, ať to je v Seattle v Praze nebo kdekoli jinde.

Mám ale pocit, že jde ještě o něco jiného. Je nelogické, když instituce, jejichž činnost je obecně spojena s prosazováním nejrůznějších úsporných opatření, jsou ochotny zatěžovat jakoukoli státní pokladnu výdaji na honosná a vlastní podstatou provokující shromáždění. ČR by tu vypůjčenou miliardu nebo kolik to bude stát, mohla použít třeba na školství nebo něco podobně užitečného. Lze se tedy domnívat, že moc tato shromáždění vítá, protože ji slouží jako záminka pro upevnění pozice. Když se všechno sečte a podtrhne, vychází moc z pražského zasedání posílena. Policie je na koni, papalášové si vzájemně udělí pár medajlí za zásluhu a české děvy s obdivem pomilují ty naše příslušníci, kteří v civilu u tancovačky vypadají normálně. Něco takového jsem zahlédl kdesi v českých novinách.

Prostě idyla.

Ludvík Vavřina

Vazeny pane Culiku,

ani nahodou nesdilim nazor, ze dojde vlivem zasedani MMF k verejne debate o dulezitych otazkach. Nevzpominam si, ze by kdy k nejake takove verejne debate doslo a ze by neco znamenala. My si na internetu zadiskutujem a to bude vse. Rozbite vylohy jsou opraveny, chodniky predlazdeny, odpad uklizen a i jelita po policejnich obuscich se pomalu ztratila. Vetsina verejnosti, diky taktice vladnich mist vyprazdnit v kriticke chvili Prahu, se na udalosti divala v TV s podobnym pocitem jako na demonstrace nekde v Ugande. Obzvlaste, kdyz tvrde jadro demonstrujicich tvorily bojuvky z ciziny, ktere odjely delat bordel zase nekam jinam.

Co se tyce brutality policejnich slozek, neni jiste, zda jde o system nebo vystrelky nekterych jedincu. Zduvodnit to lze jen po podrobnem rozboru vsech svedectvi, porovnani casove a mistni souvislosti a  "prokadrovanim" nekterych svedku (coz se v pripade jisteho "profesora" uz i stalo). Osobni pocity pri urcitem traumatizujicim zazitku prece jen neposkytuji chladny a nazaujaty pohled na vec.

Nektere problemy, ktere se pri demostracich objevily, nemaji jednoznacne reseni. Jak se ma napr. policie chovat, kdyz se octne v situaci, kdyz jejim prislusnikum hrozi tezka zraneni a jsou ohrozeni na zivote. Ma vyklidit pole? Ma se nechat potlouct? Ma zakrocit za cenu ohrozeni zdravi demonstrujicich?

Jine veci jsou jasnejsi. Policie tady neni od toho aby trestala na miste, ale aby pachatele zajistila. Se zajistenim je trochu problem.

V takovychto situacich, pokud nejsou radne obrazove zdokumentovany, bude vzdy zatceny bez rizika tvrdit, ze se choval naprosto pokojne a policie pravy opak. Tak me napada, demostrace muselo natacet stovky lidi, pracuje nekdo z novinaru s jejich zabery? No zda se, ze policie postupovala podle hesla sapera Vodicky "vinej, nevinej, berte to po rade".

P.S. Postojem Francouzu k policejnimu nasili me neprekvapuje. V jedne popularni knizce od Frolika je vysvetlovano, ze v Britanii nebo Nemecku neni problem mit agenty, ve Francii to jde tezko, nebot kdyz nekoho zatknou, zmlati ho tak, ze prozradi vse co vi.

Co dělat dál? Názory pro a proti této "linii listu" asi nebyly dostatečně proargumentovány, nebo některé záměry patří mezi tato dobrá předsevzetí, kterými je dlážděna ...atd. (Nepoužívám výraz zřejmě ani patrně tím méně očividně pro jejich etymologický kořen spojený s koukáním či díváním, protože tento názor není dokázán). Nasvědčují tomu opakované erupce sporů v souvislosti s různými atributy (jednostrannost - vyváženost) či kauzami (Klekánice). Svými troškami do mlýna se snažím asi půl roku přispívat alespoň k dílčímu rozuzlení tohoto sporu i já: v poněkud obecnější rovině: o "rezultativnosti diskuse" - v podstatě bez ohlasu.

Dnes "prozměnu" připojuji příspěvky do mainstreamu kritiky, zaměřené na jednotlivosti, a to na dva z - podle mého názoru - prohřešků, kterých dnes proniklo do komentovaného zpravodajství BL povícero. Když jsou obecné odsudky tabu, pokusím se pouhé dva body probrat "hnidopišsky", filigránsky. Ale děsím se toho. Jsem si vědom, jak obtížné (a možná i nudné) je s každou z nich polemizovat (viz celostránkový inzerát SAZKY vůči pořadu v Klekánici). A kde je jistota, že nespáchám nějaký under- či overstatement, který kontraproduktivně vyvolá další únavné licitace, odvádějící pozornost od podstaty věci. A to je navíc pátek a "třináctého".

Považuji za nutné ještě jednou zopakovat, že mým cílem není na příkladu dvou kraťoučkých noticek denního komentovaného zpravodajství BL (právě v pátek, třináctého).znovu otevírat diskusi o věcné stránce obou témat. Přistupoval jsem k nim výhradně z metodického hlediska předpokladů vedení kvalitního společenského diskurzu, v podmínkách tak žádoucího zveřejňování všech redakci došlých příspěvků bez výjimky, bez předběžného redakčního výběru.

Tato linie je nesporně lákavá, zvláště vůči převážné části českých médií, které si svobodu tisku a slova vykládají jako svobodu svého posledního slova. Trvám však na tom, že bezbřehost výměny názorů nemá být samoúčelem. Česká společnost v současnosti trpí rozhádaností. V těchto dnech jsem si jinde poznamenal: Na jedné straně je otevřena přemíra otázek, na různých rovinách obecnosti, bez shody o prioritách, za značně rozháraných hodnotových měřítek. Na druhé straně nedůslednost a bezvýslednost debat umožňuje kdykoliv téměř kterýkoliv dosažený závěr zpochybnit, otázku znovu otevřít.

Ideálem by bylo sice připustit do diskuse každý hlas, ale současně zajistit myšlenkovou disciplinu, která povede k rezultativností diskusí. Zatím se mi v BL nezdá dostatečná stávající korekce až v následujících příspěvcích - v nichž často dochází k dalšímu rozptylu pozornosti. Totéž v omezené míře platí i o poznámkách redakce za zveřejněným článkem, pokud pro pochopitelný nedostatek času dojde ke "zkratu" na straně četby and/or vyjádření stanoviska. Takové problémy by se minimalizovaly, kdyby bylo zajištěno kvalitní zpravodajství (bez "komentaritidy") a poučené komentáře (bez "sklerotické fabulatitidy).

Mé pochybnosti o "detailistickém" přístupu k profesionálním prohřeškům médií se nerozptýlily. Neměli bychom se na ně omezovat. Zůstávám stoupencem racionálního projednání zásad (etických a jiných kodexů) a jejich "uvědomělého" uplatňování samotnými příslušníky sedmé velmoci. Lékařská komora vypracovala nový řád řešení stížností pacientů na své členy, jeho zkvalitnění a zrychlení. Co kdyby se (třeba) Syndikát novinářů také vydal tímto směrem v boji proti prohřeškům nejen etickým (rozuměj korupčním, konfliktů zájmů), ale i nedostatkům tak přízemně profesionálním, jako ve dvou rozebraných případech?

Jedním z řešení by byl (tiskový, internetový) vznik "arbitra" rozhodčího orgánu s přirozenou autoritou, jako byl kdysi pro literární svět Šaldův Zápisník. To ovšem nelze usnést a nadekretovat. Mám pocit, že se tímto směrem (s postupným vymezováním působnosti) ubírá nová Louč. Na takovou roli na specifickém poli novinářské etiky aspirují Britské listy a stále ještě mají šanci ji získat. Vlastní prohřešky proti profesionalitě ji však podkopávají.

Miloš Štěpánek

Ilustrace neprofesionalit - viz O rakouské blokádě hranic a O policejním násilí

(příklad č. 1 k úvaze o Linii - Britských - listů)

Člověk nemusí být zrovna pravidelný čtenář Britských listů (které sledují činnost veřejné ČT ostrým zrakem), aby měl závažné pochybnosti o kvalitě zpravodajské a publicistické činnosti ČT. Nicméně hned v první položce vychází komentované zpravodajství BL nekriticky právě z tohoto pramene.

1. Bez zpochybňujícího "prý" se zde z ČT cituje, že ministr Gross "Naléhal na rakouského ministra vnitra, aby použil policejní jednotky proti pokojným ANTIjaderným demonstrantům. (tučné písmo u zpochybněného obratu MŠ) I kancléř Schűssel tvrdil z naší obrazovky, že se násilí prý dožadoval i premiér Zeman. Odkud se bere víra v opodstatněnost těchto tvrzení, pokud nejsou potvrzena či alespoň konfrontována s druhým pramenem? S písničkou S+Š "chybí mi ta jistota, že je to ta, nebo ta". Zápisy z mezinárodních jednání za zavřenými dveřmi se obvykle nezveřejňují. Citaci našich politiků stejné zprávy nepřinesly.
2. Komentované zpravodajství BL obdobně bez zaváhání přijalo za bernou minci tvrzení, že Odpovědí mu bylo konstatování, že Rakousko neomezí ani trochu právo rakouských občanů na shromažďování a projevení názoru. V daném kontextu se tu (bez důkazu) podporuje dojem, že (na rozdíl od rakouských) představitelé ČR omezovat svobodu projevu a názoru chtějí. Ani slovo o tom, že s rakouské strany zdaleka nejde jen o spontánní projevy občanů (dovolím si dodat "údajně") vystrašených atomem, ale zejména o podporu činitelů samosprávy, spolkových zemí i centrální vlády, o čemž citovaná rakouská "odpověď" pomlčela. Naneštěstí si pamatuji podobnou odpověď vlády ČSR Itálii někdy z let 1946-7, když jsem jako středoškolák demonstroval před pražských zastupitelstvím za připojení Terstu k Jugoslávii.

Pro demokracii je extrémně důležité dodržování procedur. To platí i pro kontrolu atomových zařízení (i toho výzkumného, které pracuje v samotné Vídni). Protože EU svoji specifickou atomovou instituci nemá, platí na celém světě autorita Mezinárodní atomové agentury, která má své sídlo opravdu náhodou rovněž ve Vídni. Nejsou tedy rakouská prohlášení pokřik o "nedostatku informací" poněkud pokrytecká.

(Zde poruším svůj slib, neotevírat v komentáři další témata, ale v tomto případě se nemohu udržet. Této vládě se nekonsistentně vytýká, že jednání s Rakouskem zanedbala ze servility k EU, když ostatní "předvstupní" státy Visegradské skupiny bojkot Rakouska nepřistoupily. A současně se jí nepřestává vytýkat, že při přípravě ukončení bombardování Jugoslávie projevila s Řeckem nemístnou iniciativu. Jak zní to přísloví o psovi a holi?)

je opravdu snad očividná, protože nic z níže citovaného nevyplývá z výše uvedeného (nekvalitního) zpravodajského základu. Proč diplomatickému diletantovi Grossovi musejí udílet lekce z demokracie zrovna rakouská černohnědá koalice xenofobních Svobodných a lidovců ústy rakouského ministra vnitra? Tedy oni nemusejí, ale možná se jim toho zachtělo. Komentátor si toto třeba myslí, ale dokázat se mu to nepodařilo. Není to pro Českou republiku ostuda? Není, je top spíše ostuda předpojatého komnentátora. A není to absurdní? Pokusil jsem se dokázat, že absurdní je komentář. (ŠOK). Pokud to není autorova zkratka, pak tento materiál v elitních Britských listech šokem pro mne je.

Miloš Štěpánek

(příklad č. 1 k úvaze o Linii - Britských - listů)

V pátečním (13. 10) komentovaném zpravodajství BL je pod nadpisem (který uvádím zkráceně) materiál odlišného obsahu. Věřím, že nešlo o snahu vyrovnat rekord Lidových novin zaregistrovaný v premiérově sobotním (odmítnutém?) návrhu "konce války s novináři". (LN nad informací o premiérově snaze udržet Motejla v křesle ministra spravedlnosti umístily právě opačný nadpis). Bez velké píle lze nejen v LN najít takových případů přehršle. V pondělní celostránkové facsimilní replice se za svůj lapsus nejen neomluvily, ale nenalezly lepší výmluvu, než že "tenkrát nebyly ve škole" (pardón: na tiskové konferenci). Sebereflexe Britských listů ovšem bývá jiného ražení.

Svoje názory na (des)informace o finančním festivalu a jeho reflexi typu "kam vítr tam plášť" jsem v BL zveřejnil. Nevracím se k jejich podstatě, ale prezentuji výhradně sekundérní analýzu způsobu jejich zpravodajského a komentátorského pokrytí. Povšimněme si, že z prvních stránek a prime-timu zmizela samotná jednání MMF a SB, většina doprovodných akcí i větší část průběhu demonstrací. Celkovým hodnocením se již sotva kdo zabývá. Aniž podceňuji význam investigativního zjišťování osudu zajištěných v policejních celách a půlhodinového rozbíjení výloh v centru města, soudím že ani úvahám o vyváženosti obrazu celé akce se nelze vyhnout.

A z tohoto hlediska se zamýšlím jak BL prezentovaly přijetí policistů premiérem a policejním prezidentem.

a) Přečtěme si nejprve společně "sine ira et studio" reportování o oficiálním stanovisku k (nepřípustnému) chování policistů vůči zadrženým se zvláštní pozorností k zvýrazněným slovům.

Ke stížnostem na brutalitu policie na služebnách řekl policejní prezident, že evidují 60 podání, která si stěžují na postup policie. Označil je za nejasná, nekonkrétní a zprostředkovaná. "Nemohu vyloučit nějaké individuální excesy," řekl Kolář, odmítl ale, že by policisté na služebnách systematicky v chování vůči zadrženým porušovali zákony. Policejní ředitel to říkal v přítomnosti premiéra, a je si jistě vědom, že v polistopadovém období dlouhotrvající odpor veřejnosti k jakýmkoli mocenským orgánům nevedl do řad policistů jen samé andílky, tabulková místa pomáhá naplnit teprve v posledních dvou letech rostoucí nezaměstnanost.

Opravdu si někdo proti této faktografii protestuje. Opravdu si myslí, že s přihlédnutím k normám diplomatického a i parlamentního způsobu vyjadřování je v nadpisu obrat "PLNĚ podpořil" oprávněný? Může nějaký odpovědný politik být vůči "celému bezpečnostnímu sboru" kritičtější? Konečně zraněných mezi policisty nebylo zanedbatelně a že by je opravdu mělo na svědomí jen špatné velení?.

b) Zbývá tedy posoudit, zda se v obratu "PLNĚ podpořil" epiteton hodí na vágní spekulace o bretšnajdrování. Není pochyb o oprávněnosti zprávy, že premiér (a již dříve ministr vnitra) Odmítl "dezinformační kampaň" obviňující policii, že mezi demonstrující odpůrce MMF a SB nasadila své provokatéry, kteří v centru Prahy ničili výlohy obchodů.

Komentář BL se omezuje na zvýrazněné jedno slovíčko. Jde prý o záměrnou diskreditaci policie. Nemá-li jít o projev "fabulatitidy", bylo by třeba přesvědčivě ujasnit motiv policejního velení k provokování protestujících k nepřístojnostem, zájem policie na škodách na majetku. Ten se pokud vím nikdo nepokusil ani naznačit. Vedl se naopak politikářský spor o to, zda policie "kvůli vepřovým hodům na výstavišti" "nechala centrum napospas" celou hodinu nebo jen tři čtvrtě.

Co by provokace mohla přinést? Čistě fabuluji: jen otřesení posic policie, ministra vnitra, vlády. Opravdu jsou v policii síly, které chtějí takovou destabilizaci mocenských složek, o které se zjara vedl spor mezi ústavními činiteli?

(Kontaktní adresa: Zdeněk Plachý.

Celkový stav ČT Brno hodnotí mluvčí iniciativy a zástupci její mediální skupiny, po více než půl roce intenzivního zkoumání a mapování, jako výrazně znepokojivý a v mnoha ohledech alarmující. Problémy nachází zejména v dramaturgii literárně - dramatických pořadů, publicistiky a dokumentaristiky a nízké profesionální úrovni zpravodajství. Na iniciativu se rovněž obrátili bývalí i současní zaměstnanci ČT Brno s podněty upozorňujícími na možné nedostatky jak v řízení studia tak i jeho hospodaření.

1. Dramaturgie

Přestože televizní studio Brno funguje jako relativně samostatná správní a dramaturgická jednotka, která si může svobodně zvolit své programové priority, nemá vlastní výraznou dramaturgickou koncepci. Jádro programové nabídky ČT Brno tvoří již celou řadu let stále dokola nasazované soutěžní pořady jako např. "AZ - kvíz" a "Pyramida". Tyto cykly měly svůj smysl v době vzniku, dnes mají již dávno za zenitem. Místo hledání nových neotřelých námětů v této oblasti (jestliže se již zdejší televizní studio tomuto typu pořadů tolik věnuje), nasazuje letos ČT Brno svůj pokus o "inovaci" v podobě naivně moralizujícího a pokleslého seriálu, "Barvál", připomínajícího svým stylem normalizační "Vlaštovky".

Dalším typem pořadů, jimiž na sebe ČT Brno již řadu let upozorňuje, jsou odbornou kritikou i kulturní veřejností povětšinou negativně přijímané detektivní seriály (Detektiv Tomsa, Hříšní lidé města brněnského). Tyto pořady patří přitom k nejnákladnějším projektům České televize a jako takové by měly být předmětem co nejotevřenější a nejkritičtější diskuse. Z těchto evidentních a mnohaletých uměleckých neúspěchů, ředitelem brněnského studia však paradoxně označovaných za tzv. "tutovky", zde po celá léta nikdo nevyvodil žádnou odpovědnost. Místo toho je navrhován do programového schématu příštího roku další detektivní seriál, tentokrát "z lázeňského prostředí". Soudíme, a nejsme sami, že jeho "Hříšní lidé města brněnského" jsou od dramaturgie, přes scénář, herecké výkony, až po režii, naprosto nezvládnutým pořadem. Jde sice o brněnskou ostudu, ale škodu celé ČT. A právě v tomto kontextu o to víc zdůrazňujeme, že je třeba si uvědomit, kolika pozoruhodnými literárně-dramatickými náměty tradiční i současná moravská literatura disponuje. Ale nejen to: je třeba přirozeně začít kontaktovat i mladé autory. K tomu je však zapotřebí mnohem více odvahy, námahy i odpovědnosti, což od současné dramaturgie literárně - dramatických formátů v Brně rozhodně nelze očekávat.

Po letech opakovaného nasazování se vyčerpaly i zpočátku přínosné publicistické pořady, jejichž nynější kvalita a mediální zajímavost rozhodně nevykazuje vzestupnou tendenci. Vzhledem k tomu, že se brněnské vedení odvolává na nevstřícnost dramaturgické rady ČT vůči pořadům, navrhovaným ČT Brno, bylo by, v rámci objektivity, vhodné zjistit, zda-li existují připomínky k připravovanému schématu z hlediska dramaturgické priority brněnského studia.

Na neodpovědné vedení v oblasti dramaturgie v ČT Brno upozorňují i současní pracovníci studia. Jejich připomínky by se daly shrnout do následujících bodů:

1/ Nepochopitelné je dlouhodobé obsazení hlavních dramaturgických pravomocí ředitelem studia - Zdeňkem Drahošem. Vzniká tak systémově chybný dramaturgický režim, který se projevuje neprofesionálností, nahodilostí, neprůhledností (bez zřetelně deklarovaných kritérií) a v neposlední řadě nevkusem.

2/ Svévolným neakceptováním námětů bez udání jakéhokoliv vysvětlení. Vedení studia se bojí společensky závažných námětů, které by mohly vyvolat zdání nevůle politiků nebo otevřít skutečně bolavá témata současnosti. Důkazem je likvidace cyklu Česká klišé jednou větou bez dialogu s autory. Programová rada v Praze dala naopak jednoznačně za pravdu tvůrcům cyklu (Přemysl Rut a Břetislav Rychlík), ocenila originalitu námětu a zařadila cyklus znovu do schématu. Nepohodlné (tj. aktivní a kvalitní) náměty a jejich autory se vedení ČT Brno snaží diskreditovat a někdy i přímo ze studia vyštvat ( lze doložit porušování elementárních zásad pracovně - právních vztahů samotným ředitelem studia Zdeňkem Drahošem mimo půdu ČT).

3/ Vedení studia svoje dramaturgická rozhodnutí nekonzultuje s předkladateli projektů - - ani s autory, ani s příslušnými dramaturgy. Na půdě brněnské televize se jednoduše nediskutuje o smyslu navržených námětů. Takovéto arogantní a pro autory ponižující mrhání lidským tvůrčím potenciálem pověsti brněnskému studiu ČT rovněž neprospívá.

4/ Špatná personální práce promítající se v nadměrné fluktuaci mladých talentovaných tvůrců. Měřítkem hodnocení práce tvůrčího člověka pak samozřejmě není výsledek jeho práce, ale pouze jeho devótnost k vedení studia.

5/ O dalším osudu zajímavých tvůrčích návrhů z Brna, které neprojdou sítem tajného schvalovacího režimu ředitele studia, se již nikdo nedoví.

Shrnutí

Po jednáních s managementem v Praze i Brně jsme dospěli k závěru, že odpovědnost za současný stav ČT Brno nese ve velké míře právě současné vedení ČT Brno.

2. Problematické tvůrčí skupiny

A/ O doslova kritické situaci v redakci zpravodajství v ČT Brno svědčí přiložený dokument. ( příloha: Zpravodajství)

Z dokumentu vyplývá, že tato redakce má nečitelnou editoriální politiku, což se mj. projevuje v porušování objektivity a vyváženosti zpravodajství. Otázkou je, zda dokonce nedochází k uplatňování skryté reklamy. B/ Za zcela nevyhovující a tristní lze považovat situaci ve tvůrčí skupině Levová - Souchop. Tato skupina má nezanedbatelný podíl na nedobré pověsti brněnského studia. Slabé detektivní seriály, režírované normalizačními režiséry (Jiří Sequens - autor seriálu Třicet případů majora Zemana, Václav Matějka apod.). Neochota a neschopnost navázat soustavnější kontakt s  kulturní obcí, která je právě v Brně neobyčejně silně zastoupená, to jsou hlavní charakteristiky produkce této tvůrčí skupiny.

C/ Celá řada závažných a alarmujících problémů se objevuje i v redakci publicistiky a dokumentaristiky.

Iniciativa byla upozorněna na to, že přestože se na každém kroku apeluje na maximální šetrnost, uskutečňuje se nákladné a neodůvodněné natáčení v zahraničí. Přičemž výsledky z těchto cest jsou přinejmenším sporné. Jakým přínosem byly letošní výjezdy do Mexika, Sicílie, Německa, Polska, několikrát do Rakouska, v nedávné době USA, Thajska, několikrát do Francie, Portugalska, Izraele? Neobvyklá je i praxe vedoucího skupiny - producenta Karla Fuksy, který sám režíruje desítky pořadů ročně, což nedělá žádný producent v celé ČT. Je-li tomu tak, zůstává otázkou kolik času zbývá na aktivní vedení skupiny, její vyprofilování a komunikaci uvnitř ní?

3) Hospodaření

Shrneme-li výše uvedené argumenty můžeme konstatovat, že klíčovým problémem ČT Brno je jeho systémové fungování.

Nazvěme problém pracovně "provinčním" syndromem: managmentu chybí ekvivalent místní dozorčí rady, který by včas zabrzdil projevy klientelismu, rodinkaření a "privatizace" média veřejné služby.

Všechny naše podněty by měli směřovat k iniciování široké diskuse mezi kulturní obcí o dramaturgickém profilu a směřování ČT Brno.

Za iniciativu Brno na přelomu století - mluvčí:

Martin Dohnal, Jan Šabata, Zdenek Plachý a Miroslav Balaštík

V Brně dne 16. 10. 2000

Ivan Hoffman, Radiožurnál

Trojice lupičů včera obrala dva švýcarské kurýry o dvě stě dvacet tisíc dolarů tak, že předstírali, že patří k policistům, kteří poblíž místa loupeže dohlíželi na bezpečí britské královny.

Zloději si na džíp se zásilkou valut pro Milánské banky počkali v tmavé Alfě Romeo, která jako by z oka vypadla vozům, kterými jezdí italští policisté.

Než se kurýři vzpamatovali Alfa s blikající houkačkou byla pryč i s dolary. V tomto případě spočívá originalita zlodějů ve způsobu, kterým kradli. Jindy překvapí předmět krádeže.

Společnosti Ostravské vodovody a kanalizace byla v noci na středu ukradena voda. Údajně pět a půl miliónu litrů. Neznámý pachatel jednoduše pitnou vodou naplnil rybník. Stačilo mu k tomu povolit ventil výpusti kalníku. Vodohospodářům bylo vše jasné, když při hledání příčiny zvýšeného odběru v jednom z potrubních převaděčů spatřili zmíněný rybník nápadný pozoruhodně čistou vodou. Odhadli, že cena rybníku přes noc stoupla o sto tisíc korun.

Zmíněné příběhy určitě nejsou hlavní zprávou dne, tou se u nás stala dohoda dvou nejsilnějších stran o státním rozpočtu. Podle představitele strany vládní nám domluvený rozpočet zajistí hospodářstký růst, podle představitele partnerské strany opoziční to ale není rozpočet geniální. Ani být nemůže.

S financemi je tomu v tomto případě jako s tou ukradenou vodou. Víme, kde je hledat. Co se občanům odčerpá na daních, objeví se v rozpočtových výdajích. Budeme mít své peníze ve státní kase jako na dlani. Jako vodohospodáři ten rybník, ve kterém se záhy začnou prohánět kapři a štiky. Ve státním rozpočtu pak státní úředníci - jako ryby ve vodě.

Vysílá se v pátek 20. října 2000