pátek 27. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Velká Británie: fiasko železniční privatizace?
  • Byla privatizace provedena špatně, že dochází k opakovaným železničním neštěstím? Nekrolog, jaké v ČR v novinách nevycházejí:
  • Eduard Goldstuecker: literární vědec a prominentní osobnost Pražského jara 1968 (Guardian) Sdělovací prostředky:
  • Zmetky, které produkuje Česká tisková kancelář (Jiří Jírovec) Blízký východ:
  • Proč tisknou Slovo a Zemské noviny rasistické slátaniny? Poznámka k článku "David a Goliáš v pokřiveném zrcadle" (Jiří Jírovec) Byty:
  • Panel story (Jiří Jírovec)
  • Opravy bytů blokují mizerné zákony (Ferdinand) Reakce:
  • Nepíšu PR články pro Železného (Jana Ciglerová) Reakce:
  • Jižní Moravě nevládnu a budu Oldřicha Maděru žalovat (Miroslav Jandora) Sdělovací prostředky:
  • Víkendový Macek - že by pokusné balónky?(Miloš Štěpánek)
  • Kam dřív skočit? Mezery a fauly argumentů v tisku (Miloš Štěpánek) Kanada:
  • Trudeau byl opravdu státník (Jan Hurych) Cenzura na internetu?
  • Hedvíčkovi zakázali přístup na Seznam.cz (Pavel Jonák) Postskript:
  • O daních (s lehkým úsměvem) (Ivan Hoffman)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace neděle, 12.00:

    Nikdo nesmí být policií legitimován, pokud k tomu není přesný zákonný důvod

  • V sobotu večer se zhruba 25 demonstrantů sešlo před vazební věznicí v Praze na Pankráci (fotografie zdezde), kde jsou zadržovány poslední 3-4 osoby obviněné v souvislosti se zářijovým zasedáním MMF/SB. Po zhruba půlhodině se účastníci rozešli. Zpestřením nepříliš výrazné akce byly oduševnělé tváře policistů v civilu (zdezde).

    Tato fotografie zachycuje dva policisty, kteří v rozporu se zákonem legitimují účastníky demonstrace. Na dotaz Britských listů, z jakého důvodu vyžadují od mladíků prokázáni totožnosti, si oba policisté zakryli služební odznaky a kvapně místo opustili (číslo jednoho z nich se nám však přesto podařilo zachytit fotoaparátem: 011184).

    Tedy znovu a ještě pomaleji, nejen pro tyto dva příslušníky: Policie ČR nemá právo legitimovat účastníky žádné akce jen proto, aby si pořídila seznam např. levicových nebo pravicových radikálů, příznivců Sparty Praha nebo odpůrců skupiny Lunetic. Nikdo nesmí být policií legitimován, pokud k tomu není přesný zákonný důvod: to patří k základním právům občana demokratického státu. Rutinní kontrola dokladů, jak ji policie na demonstracích běžně provádí, je nezákonná. (text TP, foto ŠOK)

    Aktualizace sobota, 17.00:

  • V komorní atmosféře a bez větších emocí se v sobotu po poledni odehrála souběžná demonstrace levicových a pravicových radikálů na pražském Palackého náměstí. Na každé straně se jí účastnilo přibližně 50 demonstrantů. Zatímco projevy stoupenců Vlastenecké fronty přetékaly nacionalistickým patosem a vyšinutými větnými vazbami, anarchisté, které policie zablokovala v horní části náměstí, se snažili pravicové radikály přehlušit pískáním, výkřiky a skandováním antifašistických hesel.

    Ani další průběh akce se ničím nevymykal zavedené místní praxi: Po čtrnácté hodině se pravicoví demonstranti vydali pod policejní ochranou na pochod na Vyšehrad (podle informací policie byl řádně ohlášen), zatímco třiceti anarchistům přehradila policie cestu na křižovatce Rašínova nábřeží a Trojické ulice. Nedošlo k excesům ani z jedné strany a přibližně po hodině se demonstranti rozešli.

    Výkon policie, i když víceméně korektní, nebyl ani tentokrát zcela bez vad na kráse: Od demonstrujících anarchistů i od přihlížejích požadovali policisté prokázáni totožnosti a čtyři osoby, které u sebe neměly doklady, zajistili (jak Britským listům řekl policejní důstojník velící zásahu, v jednom případě šlo o osobu mladší 15 let); zákon o policii v § 13 přitom uvádí přesné podmínky, kdy policie smí od občana požadovat doklady, a ty zde patrně nebyly naplněny.

    Tradiční bolestí byla přítomnost policistů bez identifikačních čísel. Šest policistů v neprůstřelných vestách bylo sice po protestu demonstrujících ze zásahu staženo, ale pořádek v okolí zajišťovalo nejméně třicet dalších, kterým odznak zakrývaly žluté luminiscenční vesty. Na toto závažné porušování zákona o policii upozorňují Britské listy nepřetržitě od roku 1998. (TP)

    Aktualizace pátek, 19.00:

  • Ředitelka TV Prima Kateřina Fričová dnes resignovala na svou funkci. Tento krok, který byl v zákulisí očekáván již delší dobu, zdůvodnila K. Fričová dlouhodobými neshodami s provozovatelem televize Prima, společností FTV Premiéra, potažmo akciovou společností GES Holding. Spolu s ní odchází i programový ředitel televize Prima Petr Koliha. --- Fričová patří nepochybně k nejvýznamnějším osobnostem české mediální scény: s minimem prostředků se jí podařilo dát televizní stanici osobitý image, vytvořit poměrně kvalitní (a diktátem vlastníka jen málo ovlivněné) zpravodajství a publicistiku a vyvést televizi z červených čísel. V kuloárech se mluví i o tom, že Fričové nabídli poslanci opoziční smlouvy místo generální ředitelky České televize; v každém případě by ředitelka Primy nebyla bez šance ani v regulérním konkursu. Velkým handicapem Fričové pro tuto funkci je však omezený rozhled a zcela chybějící mediální charisma. (TP)

  • Policie eviduje 320 stížností na chování svých příslušníků vůči demonstrantům zadrženým v Praze při zářijových protestech proti zasedání mezinárodních finančních institucí.

  • Z dvaceti trestně stíhaných účastníků zářijových demonstrací proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance v Praze zůstávají stále ve vazbě v pražské pankrácké věznici tři lidé - osmnáctiletý Dán Mads Traerup a dva Poláci ve věku 18 a 25 let. - Zdá se velmi nepravděpodobné, že se podaří českým úřadům jejich obvinění proti zadrženým dokázat.

  • V Dánsku se konají demonstrace na podporu v Praze vězněného dánského demonstranta. Alespoň v  šesti dánských městech se konaly demonstrace na podporu osmnáctiletého Dána Madse Traerupa, který je již měsíc vězněn v Praze v souvislosti s protesty proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance. Traerup byl obviněn z útoku na veřejného činitele. Je podezřelý že udeřil policistu tyčí a poté se ho pokusil uhodit do hlavy dlažební kostkou. Dánské demonstrace vyvíjejí tlak na dánského ministra zahraničí Nielse Helvega Petersena, aby se zasadil o Traerupovo propuštění. Traerupův osud stále více zajímá dánské sdělovací prostředky. Otec vězněného mladíka Hans Traerup řekl, že sám se zúčastnil demonstrace ve svém rodném městě Soenderborgu. Uvedl, že jeho syn je nevinný, žádného policistu nenapadl a má na to i svědky. Vyjádřil údiv nad tím, že vyšetřovatel jeho syna ještě nevyslýchal a že jediný jeho výslech se uskutečnil v den zadržení 26. září. Podle jiného dánského občana, který byl v souvislosti s demonstracemi proti MMF obviněn z poškozování cizí věci a z vazby byl propuštěn minulý týden, policisté s Traerupem zacházeli obzvláště krutě v prvním týdnu jeho věznění. Skupina na podporu vězněných protiglobalizačních aktivistů tvrdí, že obžaloba má proti Traerupovi pouze svědectví policistů. Traerupova advokátka konstatovala, že požádala prezidenta Václava Havla o milost pro svého klienta.

  • Jak reagovali zahraniční novináři z Independent Media Centre na postoj českých vládních činitelů k antiglobalizačním demonstracím? Stojí za úvahu pár řádků citovat:

    Even a pretence of democracy must carry freedom of speech and freedom of the press along with it. These freedoms are made into a mockery when they are dependant upon the whims and desires of government officials. The majority of mainstream, corporate media, often serves in fact as a tool to maintain the status quo, rather than as a tool to maintain democracy; it attempts to justify the unjustifiable actions of international governments. For this reason, alternative sources of information must exist. By creating an atmosphere of apprehension, and by assuming destructive intentions among anti-globalisation activists, officials such as Stanislav Gross and Milos Zeman have hindered the so-called atmosphere of discussion and contemplation harped on by Czech President Vaclav Havel.

    I země, která demokracii jen předstírá, musí zaručovat svobodu projevu a svobodu tisku. Tyto svobody se proměňují ve výsměch, pokud se stanou závislými na blahovůli a na přáních vládních činitelů. Většina mainstreamových, korporačních sdělovacích prostředků často slouží jako nástroj k udržování statu quo a nikoliv jako nástroj k udržování demokracie: tato média se pokoušejí ospravedlňovat neospravedlnitelné činy vlád. Z těchto důvodů musejí existovat alternativní zdroje informací. Tím, že činitelé jako Stanislav Gross a Miloš Zeman vytvořili atmosféru strachu a tím, že předpokládali, že protiglobalizační aktivisté mají destruktivní úmysly, stali se překážkou takzvané atmosféry diskuse a uvažování, o které neustále hovořil prezident Václav Havel.

  • Včera vyšel v polském deníku Gazeta Wyborcza článek Tomáše Peciny o pražském zasedání MMF/SB. Českou verzi článku zveřejnily Britské listy zde. Autor nabídl text k publikaci rovněž Literárním novinám, ale jejich šéfredaktor Jakub Patočka článek odmítl.

  • Schovává se Dušan Chmelíček před novináři? Jan Potůček z internetového listu Svět namodro už dlouho bezvýsledně usiluje o rozhovor s Dušanem Chmelíčkem. Na tomto místě nyní uveřejnil pozoruhodně vyhýbavou korespondenci s mluvčím ČT Jiřím Trávou, z níž vyplývá, že se zřejmě Chmelíček rozhodl veřejné debatě o situaci v ČT vyhýbat.

  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání - Janus, bůh se dvěma tvářemi? Překvapivé zjištění nás čekalo včera ve Sněmovně, kde jsme si vyžádali zvukový záznam zářijového jednání mediální komise. Zdeňka Hůlová tam poslancům říká doslova: "Na tohle jsou dva právní názory, jestli Rada může nebo nemůže jít tak daleko [tj. zda smí zkoumat vlastnickou strukturu vysilatelů]; my jsme si nakonec vybrali to faktum, že se nám zdá, že je ve veřejném zájmu jít co nejdál, a uvidíme, jaký bude výsledek." --- Rádi slyšíme z úst radních slovní spojení "veřejný zájem" a věříme, že Rada také pochopí, proč nemá právo informace o vlastnících stanic utajovat: zdá se, že - aspoň před poslanci, když ne před veřejností - je už na dobré cestě... Britské listy podnikly kroky, aby příslušný záznam byl zajištěn i pro účely důkazního řízení ve sporu s Radou. (TP)

  • Úřednická arogance aneb Kritizovali jste nás, nic vám neřeknu II. Včera jsem znovu hovořil s mluvčí Rady RTV H. Havlíkovou. Seznámil jsem ji s tím, co jsme se dozvěděli ve sněmovně, a položil jí dvě otázky: 1. Jak je možné, že Rada interpretuje zákon jedním způsobem před poslanci a jiným pro veřejnost?2. Domníváte se, že je v pořádku, když se členové Rady chovají k novinářům/k veřejnosti tak, jak to předvedl ve svém e-mailu Petr Štěpánek? Dr. Havlíková si vzala čas na rozmyšlenou a pak odpověděla, že mluvčí Rady není od toho, aby komentoval nebo vysvětloval stanoviska Rady, a proto na žádnou z mých otázek neodpoví; předá je prý na příštím zasedání k vyjádření Radě. --- A nebylo by tedy jednodušší dr. Havlíkovou propustit a nahradit ji telefonním záznamníkem? Mírou korelace mezi otázkou a odpovědí by se jistě paní Havlíkové vyrovnal... (TP)

  • Poněkud sdílnější byla místopředsedkyně Rady Z. Hůlová. Na první otázku uvedla, že Rada nemá v této otázkce zcela jasno, a je proto možné, že se na příštím zasedání 7. 11. přikloní k názoru, který vyjádřily Britské listy, na druhou si pak povzdechla, že komunikační strategie je zatím velkým problémem Rady. --- To si, s prominutím, myslíme rovněž. (TP)

  • A ještě jedna perlička ze sněmovny: Proslov poslance Mlynáře (US), nad nímž jsem včera kroutil hlavou ve své poznámce, obsahoval i jednu větu, kterou zapisovatelka vynechala. Zní: "Já myslím, že procedurální problém, to není žádný problém, že se ztratí dopisy!" --- Škoda, že se pan Mlynář nenarodil o 50 let dřív - byl by z něj skvělý dělnický ředitel! (TP)

  • Počet obyvatel České republiky v pololetí klesl o desetinu procenta na 10,275 milionu lidí. Vlivem nízké porodnosti a prodlužování střední délky života narůstal podíl osob v poproduktivním věku o 0,3 procenta na 21,4 procenta.

  • V noci ze soboty na neděli skončí v Evropě letní čas.

  • Český helsinský výbor potvrdil, že během protiglobalizačních demonstrací docházelo k policejní brutalitě. K tomu jsme přinesli jeho průběžnou zprávu, zde, nebo jako dokument RTF na této adrese.

  • Senátor Zeman a cizí peří. Vladimír Zeman, senátor za Unii svobody, má své voliče rád (zejména nyní, když jsou volby přede dveřmi). Proto jim do schránky nechal doručit leták nadepsaný: Nákladem S. O. S. 2000 a senátora Vladimíra Zemana, spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím (zde). V něm se občanovi poněkud polopatistickým jazykem vysvětluje, jak zmíněný zákon používat a k čemu všemu je mu dobrý. Celé to má háček: předkladateli a hlavními autory zákona byli Oldřich Kužílek a Michael Žantovský (ODA) a jak Britským listům potvrdil první z nich, V. Zeman se na přípravě zákona nijak autorsky nepodílel. Inu, normální je nelhat, že, pane senátore? --- Podařilo se nám spojit i s Vladimírem Zemanem. Ten se výrokem O. Kužílka cítil dotčen: považuje se prý za spoluautora zákona, protože se, jak pan senátor vysvětlil, iniciativně účastnil jeho prosazování. Na dotaz, zda se V. Zeman nějak podílel i na textu zákona, nám bylo řečeno, že o něm se svými kolegy často diskutoval. (TP)

  • Jaroslav Hutka má stránky se svými texty a informacemi o CD se svými písněmi na této adrese.

    Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.


  • Ve spolupráci se Štěpánem Kotrbou a agenturou Tendence jsme zde (kliknutím na ikonu se dostanete do archívu starších, případně i novějších snímků - najdete jich tam velké množství) zveřejnili fotografie z pražských antiglobalizačních protestů. (Každou fotku zvětšíte kliknutím na ni; fotky mají popisky, které se objeví, když na jejich malou verzi přesunete myš):
    E-PHOTO OF PRAGUE S26
  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Velká Británie: fiasko železniční privatizace?

    Již poněkolikáté v posledních letech byla zpochybněna bezpečnost železniční dopravy, když ve středu 18. října došlo v jihoanglickém městě Hatfield k železničnímu neštěstí - už třetímu za poslední tři roky. V rychlosti 185 km/h tam vykolejil rychlík. 4 osoby přišly o život a 33 osob bylo zraněno. Někteří cestující byli z vlaku vyhozeni na násep.

    Celá záležitost od té doby vyvolala obrovskou celostátní diskusi, během níž vyšlo najevo, že britské železnice, které byly za vlády britských konzervativců rozčleněny a zprivatizovány, se dostaly od té doby do zcela neudržitelně chaotické situace.

    Složitým privatizačním procesem byla tehdy rozčleněna integrovaná celostátní železniční síť a koncese na provozování jednotlivých linek byly uděleny soukromým společnostem podle konkursu, v němž vyhrály ty firmy, které byly schopny spoje provozovat s nejmenší státní dotací. Držitelé koncesí pro provozování jednotlivých spojů přitom platí poplatky za užívání tratí jiné firmě, Railtrack (Železniční komunikace), která odpovídá za údržbu a renovaci tratí.

    Vzhledem k tomu, že za poslední tři roky došlo v britské zprivatizované železnici už k třetímu velkému železničnímu neštěstí, bezpečnost britských železničních tratí po privatizaci tím byla vážně zpochybněna.

    Během vyšetřování nejnovější katastrofy v Hatfieldu vyšlo najevo, že express v Hatfieldu vykolejil, protože najel na zlomenou kolej. Velmi rychle se ukázalo, že k poškození koleje došlo na místě, kde kolejnice projevovala běžně se vyskytující poškození v důsledku oježděnosti, jaké se vyskytuje na nejméně jednom stu jiných míst na britských železnicích.

    V důsledku tohoto šokujícího zjištění byly na více než 1600 kilometrech britských železničních tratí zavedeny z bezpečnostních důvodů v minulých dnech drastická omezení rychlosti, do té doby, než budou všechna tato místa prozkoumána. Vedlo to k naprostému celostátnímu chaosu v jízdním řádu britských železnic.

    Mezitím vykolejily tento týden ještě dva další vlaky, naštěstí se pohybovaly jen velmi malou rychlostí.

    Koncem týdne vydala společnost Railtrack vážné varování, že omezení rychlosti a výluky na rozpadávajících se britských železnicích budou trvat až dlouho do nového roku. Gerald Corbett, ředitel firmy Railtrack, přiznal: "Výměna kolejnic po neštěstí v Hatfieldu po celé Británii bude trvat řadu měsíců a zpoždění vlaků je nevyhnutelné." Corbett konstatoval, že totální prioritu má bezpečnost cestujících.

    Railtrack nyní kontroluje více ne 1500 kilometrů železnic (dělají to technici, kteří pěšky procházejí vedle kolejnice s přístrojem, zavěšeným na ni, který zjišťuje závady. Celkem bude nutno zkontrolovat všech 17 600 kilometrů britských železnic.

    V posledních dnech se počet omezení rychlosti na různých místech britských železnic zvýšil na 200 míst a očekává se, že jich bude ještě víc.

    Pozdě odpoledne v úterý 24. října oznámil Railtrack nejprve, že zavádí na 65 kilometrovém úseku železnice na hlavním tahu z Londýna do Skotska po západním pobřeží Británie od anglicko-skotských hranic směrem na sever rychlostní omezení 30 km/h (vlaky tam normálně jezdí až rychlostí 190 km/h) a posléze provoz na této hlavní britské trati zcela zrušil.

    Následoval naprostý chaos: přibližně 15 000 cestujících zůstaly v nejrůznějších částech Británie bez možnosti vrátit se domů. Railtrack se nejprve na poslední chvíli pokusil pro tyto cestující najmout letadlo, to však bylo neúspěšné. Teprve pak se začal kontaktovat cestující s tím, že byl provoz na hlavní trati zrušen. Posléze byly přistaveny náhradní autobusy, avšak cesta z Glasgow na anglickou hranici, do města Carlisle, vzdálenost 160 km, kterou vlak normálně urazí za něco přes hodinu, trvala nyní tři hodiny.

    Toto k celé věci napsal ve čtvrtek 26. září v redakčním komentáři deník Guardian:

    Náhlé rozhodnutí firmy Railtrack uzavřít úseky hlavních železničních tahů a zavést rychlostní omezení na mnoha místech železničních tratí po celé zemi vyvolává dojem katastrofického scénáře, kdy dochází k rozkladu životně důležitých součástí státní infrastruktury po dlouhých desetiletích bez řádného množství investic.

    Jestliže je ohrožena bezpečnost cestujících, pak má samozřejmě Railtrack právo vyhlásit tuto pohotovost. Jenže nevěděl to Railtrack už dávno? Jak je možné, že bylo dovoleno, aby se železniční komunikace v Briánii dostaly do takovéhoto stavu, a to v období, kdy tato firma zaznamenávala tak velké zisky, že šla hodnota jejích akcií na burze silně nahoru?

    Bylo by absurdní vinit privatizaci z toho, že v Británii neexistují moderní železniční tratě, protože celá řada britských vlád prostě neposkytovala železnicím dostatečné množství financí na modernizaci. I kdyby byla britská železnice stále ještě státní, nedostatek investic by byl pořád problémem.

    Ale železnice byly zprivatizovány už skoro před pěti lety a namísto, aby se situace zlepšovala, neustále se zhoršuje

    Na lavici obžalovaných se tedy octla samotná privatizace, která byla uplatněna u veřejné služby, pro niž lidé právem požadují vyšší standard bezpečnosti, než když učiní individuální rozhodnutí někam jet vlastním automobilem. Je možné, že Railtrack trpí systémovou chybou - možná nelze produkovat zisky a dividendy pro akcionář a zároveň vydávat obrovské finanční prostředky, jichž je zapotřebí na renovaci železnice.

    Dokud tato otázka nebude vyřešena, britská vláda by jednala velmi nemoudře, kdyby pokračovala s plány zprivatizovat londýnské metro a službu leteckého dispečinku na londýnských letištích. Nejde o otázku politického dogmatu. Jde o to, že je nutno nalézt efektivní strukturu, která by dokázala poskytovat výkonnou, bezpečnou a dobře financovanou železnici, jakou jiné země považují za samozřejmost. A od tohoto cíle jsme nyní vzdálenější než před privatizací.


    Eduard Goldstuecker: literární vědec a prominentní osobnost Pražského jara 1968

    Tento nekrolog od Ruth Toskové a Mariana Šlinga vyšel v deníku Guardian ve středu 25. října 2000.

    Profesor Eduard Goldstuecker, který zemřel ve věku 87 let, byl jedním z posledních žijících protagonistů Pražského jara 1968. Byl tehdy předsedou Svazu československých spisovatelů a zástupcem děkana filozofické fakulty Karlovy univerzity.

    Goldstuecker měl mnoho blízkých přátel a kolegů v Británii.Bouřlivé události v jeho vlasti ho přinutily, aby se dvakrát odebral do exilu v Británii: nejprve v roce 1939 jako mladý židovský komunista, který uprchl před nacistickou okupací a podruhé po Sověty vedené invazi v roce 1968. V Británii byl profesorem srovnávací literatury na Sussex University.

    Goldstuecker se narodil na malém městě na Slovensku, studoval v Praze a pak během svého prvního exilu v Británii, v Oxfordu. Ve třicátých letech vstoupil do KSČ, v době, kdy se Německu dostal k moci nacismus, a byl tehdy velmi aktivní v protifašistických organizacích.

    Poté, co v Británii dokončil svá studia, stal se členem československé vlády v exilu. Koncem války byl jmenován do československé diplomatické služby, pobýval v Paříži a v Londýně. Pak se začátkem padesátých let stal prvním československým velvyslancem v Izraeli.

    V roce 1948 byl v Československu vytvořen stalinistický režim a začátkem padesátých let byly už čistky plně v běhu. Goldstuecker byl odvolán z Izraele a byl zatčen. Stal se obětí monstrprocesů. Vzhledem k tomu, že strávil válečná léta na Západě a byl žid, byl typickou obětí.

    Prokurátor požadoval, aby byl odsouzen k smrti, ale rozsudek smrti byl posléze změněn na doživotí. Goldstuecker strávil svá léta ve vězení za nelidských podmínek prací v československých uranových dolech - bez jakékoliv ochrany před radiací.

    Během období politické oblevy po Stalinově smrti v roce 1953 byl Goldstuecker propuštěn a začal vyučovat germanistice na Karlově univerzitě. Zejména byl známý svými díly o Franzi Kafkovi a o pražské německé literatuře. V roce 1967 Goldstuecker zorganizoval konferenci o Kafkovi, akci, na kterou se všichni dlouho pamatovali, neboť komunistický režim vždycky Kafkovo dílo potlačoval a označoval ho za "nepřátelské socialismu". Goldstuecker se zvlášť zajímal o Kafkovo dílo a patřil k nejvzdělanějších vědcům, zabývajícím se tímto autorem. Měl rozsáhlé znalosti německé literatury uměl citovat dlouhé pasáže z Heina a Goetha nazpaměť.

    Jako předseda Svazu československých spisovatelů a jako poslanec československého parlamentu hrál významnou roli v hnutí, které usilovalo zreformovat represivní režim a znovu zavést svobodu projevu - během Pražského jara v roce 1968. Usiloval o obnovení ideálů socialismu, které ho přivedly do levicového hnutí a jemuž zůstal věrný.

    Sověty vedená invaze v srpnu 1968 byla strašlivým šokem a byl nucen emigrovat. Doprovázela ho jeho manželka Marta. Vrátil se do Británie, kde se stal profesorem na Sussex University. Také přednášel na různých západoevropských literárních institutech - jeho paměti, které napsal během tohoto období, vyšly dosud jen německy.

    Okamžitě po pádu komunismu v Československu se Eduard a Marta vrátili do vlasti, kde žily jejich dvě dcery, Anna a Helena, se svými rodinami. Goldstuecker chtěl nabídnout své znalosti své nově zrozené zemi. Avšak nový establishment neměl zájem o jeho zkušenosti a erudici. Jako tzv. "osmašedesátník" - bývalý reformní komunista - prožil poslední léta svého života téměř jako orwellovská "neosoba".

    Goldstueckera však velmi respektovaly, milovaly a ctily nejprestižnější akademické instituce v Německu a v Rakousku. Přednášel na Saské akademii literárních věd, jejíž byl členem, a před dvěma lety mu byla udělena Spolkovou republikou Německo Lessingova cena.

    Goldstuecker byl neobyčejně laskavý, taktní a velkomyslný člověk. Nikdy se plně nevyrovnal s úmrtím své ženy Marty před čtyřmi lety. To, jak s ním naložil nový český establisment, pro něho bylo velkým zklamáním. Býval by chtěl vyučovat novou generaci. Měl fantastickou paměť a byl vlastně chodící encyklopedií, zejména pokud šlo o historické události. Měl vynikající židovský smysl pro humor a  velmi miloval svou rodinu.

    Jeho největším přáním bylo odstraňovat nespravedlnost. Vášnivě se stavěl proti zkreslování pravdy a proti ideologizaci historie, zejména v konkrétních událostech, které sám se svými vrstevníky zažil. Uměl velmi dobře mluvit a nikdy neváhal otevřeně říct, co si myslí, i když byly jeho názory nepopulární.

    Největší jeho vášní byly knihy. Nedokázal projít kolem antikvariátu, aniž by do něho nezašel a nehledal tam něco speciálního. Knihovna v jeho bytě je neuvěřitelná: žertovali jsme, že to jsou knihy a samé knihy, obklopené bytem. Zůstávají po něm dvě dcery, pět vnoučat a čtyři pravnoučata.

    Byl to velký člověk.

    Eduard Goldstuecker, spisovatel, diplomat a vědec, narozen 30. května 1913, zemřel 23. října 2000.


    Zmetky, které produkuje Česká tisková kancelář

    Jiří Jírovec

    Nejsem si zcela jist, zda Česká tisková kancelář spadá do kategorie veřejnoprávních (sdělovacích) prostředků, ale i tak se domnívám, že zmetky, které produkuje, by neměly uniknout naší pozornosti.

    V případě článku uveřejněného ve Slově jde vlastně o zmetek na druhou, protože soudnost v tomto případě ztratil i příslušný editor.

    Zmíněný článek se zabývá ekonomickou situací slovenských učitelů a pro zvýraznění efektu uvádí kolikrát víc vydělá učitel jinde. Výsledek pak je nutně na úrovni radia Jerevan.

    Na otázku, je-li pravda, že americký učitel je na tom skvěle, protože v přepočtu bere 12x víc než jeho slovenský protějšek, lze odpovědět, že to v zásadě pravda je, s tím rozdílem, že se mu nedaří dobře, ale špatně, protože jeho plat je vzhledem k cenové hladině spíše chabý.

    Platy amerických učitelů (čti degradace učitelského povolání) jsou jedním z důvodů, proč americké školství není schopno přitáhnout kvalitní učitele a proč i tam učitelé hledají možnosti, jak si přilepšit vedlejšími pracovními poměry. Na otázku, jak se to projevuje na úrovni tamního školství, lze najít odpovědět i bez Jerevanu.

    Před několika týdny jsem narazil na jiný příklad zmetku ČTK, který pro změnu převzalo Právo. V tomto případě by mohla znít pomyslná otázka pro radio Jerevan takto: Je pravda, že je Alexej Jašin šťasten, protože díky svému agentovi podepsal kontrakt s klubem Ottawa Senators a bude brát 3.6 milionů amerických dolarů za sezónu?

    Opět to je v zásadě pravda, s tím rozdílem, že nejde o novou, ale o starou smlouvu, že Jašin z hraní v Ottawě, které mu předepsal soud, šťastný není a že díky své chamtivosti, podporované agentem Gandlerem, těch 3.6 milionů nevydělal, ale prodělal.

    Pokud někoho zajímají detaily:

    Jašin před začátkem sezóny 1999-2000 požadoval, aby klub otevřel jeho tříletou smlouvu a pro poslední rok mu dal platil dvojnásobek (tedy 7 místo původně sjednaných 3.6 milionů). Klub to odmítl udělat, protože se ve stejné době snažil uhranout politiky všech úrovní a získat daňové a jiné úlevy, aby se zbavil schodku, který vzniká díky nehorázným platům hokejistů.

    Majitel klubu pan Bryden se zasekl a tak Jašin odmítl za klub hrát a tak byl posléze klubem suspendován bez platu. Následovala tahanice o to, zda Jašin klubu ten rok dluží nebo ne. Poslední instance rozhodla, že sezónu dluží a tak Jašinovi nezbylo než odehrát ještě jeden rok v Ottawě nebo skončit s aktivním hokejem. Protože se tím odsune o jeden rok jeho právo vyjednat novou smlouvu s tím, kdo dá nejvíc, jsou počty jednoduché.

    Jašin nevydělal vloni nic. Kdyby byl dodržel smlouvu mohl vydělat 3.6 milinů a k nim letos její dvojnásobek, protože 7.2 miliónů ročně je jeho tržní cena na současném trhu sportovních hvězd.


    Blízký východ:

    Proč tisknou Slovo a Zemské noviny rasistické slátaniny?

    Poznámka k článku "David a Goliáš v pokřiveném zrcadle"

    Jiří Jírovec

    Bohdana Marvalová upozornila na zajímavý způsob publikování stejného článku pod dvěma různými jmény v Zemských novinách a ve Slovu. Vysvětlení ale spíš žádá, proč seriózní noviny takovou rasistickou slátaninu vůbec otiskly.

    Je to vskutku, jak titulek, v obou novinách stejný a tudíž zřejmě autorem zvolený, praví "David a Goliáš v pokřiveném zrcadle".

    Trochu přeháním. Oba listy udělaly, doufejme, že vědomě, záslužnou věc tím, že seznámily čtenáře se způsobem myšlení a nazírání a jistých lidí na velmi složitý problém. Je ovšem škoda, že nemají svého Čulíka, který by pod čarou čtenáře upozornil o jakou sviňárnu jde.

    Chudý, Goldberg, nebo jak se onen publicista, údajně působící na Blízkém východě, skutečně jmenuje totiž tvrdí, že v izraelsko-palestinském konfliktu "jde o celý euroamerický, tedy náš kulturní prostor, jehož je Izrael do jisté míry výspou" a který ohrožuje "fanatická odnož islámu" která je ochotna zakládat politickou stavbu na krvi vlastních dětí a tím stavět po zuby ozbrojeného izraelského vojáka do role slabého Goliáše.

    Aniž bych chtěl situaci nadměrně zjednodušovat, je zcela zřejmé, že ve hře nění kulturní prostor, a nejde o pár Palestinců, ale především o reakci arabských států vlastnících ropná pole na jednostrannou americkou podporu izraelských extrémistů (náboženských šílenců zvaných "ortodoxní židé"), kteří stát de facto ovládají.

    USA hrají v celém konfliktu naprosto tragickou úlohu díky tomu, že jejich rozhodování je ovlivněno vlivnou židovskou lobby. Díky jejich podpoře může Izrael podepsat jakoukoli dohodu a pak od ní ustoupit. Typickou ukázkou je výstavba sídlišť na půdě, která měla být vrácena Palestincům. Jen naprosto naivní člověk může věřit tomu, že ortodoxní Židé pronikají na takové území bez souhlasu izraelské vlády (ta jim přece zaručuje vojenskou ochranu), a že tato vláda nejedná s vědomím, že jí to u Američanů projde.

    Porušování dohod staví americkou vládu do prapodivného světla, protože v lepším případě neposkytuje umírněným kruhům v Izraeli dostatek podpory v boji proti židovským extremistům (jejichž činnost na oplátku podněcuje palestinské extremisty) a v horším případě tuto považuje činnost těchto extremistů za integrální součástí politiky izraelské vlády a podporuje ji.

    Je třeba upozornit i na to, že zatím co izraelská reakce odráží uzavření dohody, palestinská frustraci z jejího neplnění.

    Fanatická odnož islámu má svůj protějšek ve fanatické odnoži judaismu, což zmíněný autor pro jistotu neuvedl, protože taková věc není politicky košer. Je však svrchovaně významná a musíme si ji proto neustále připomínat.

    Mocichtiví náboženští šílenci totiž ohrožují cokoli v jakémkoli prostoru, který se jim nerozhodnost umírněných nabídne. Ortodoxní Židé zavraždili svého ministerského předsedu, ortodoxní Chomejní vrátil Irán o několik desetiletí zpět, a ortodoxní Taliban zplundroval Afganistan. Je to boj o moc a bohatství zahalený do starosti o duši bližních.

    V dané souvislosti není bez zajímavosti, že v USA například existuje sekta Jižních baptistů, která má několik desítek miliónů příznivců, která mimo jiné hlásá poslušnost ženy manželovi. V sektě byl i president Carter, který ale nedávno vystoupil, protože se mu to přece jenom zdálo příliš.

    Ukázkou zaujatosti až nesvéprávnosti americké vlády v otázkách izraelsko-palestinských vztahů je zřejmá z toho, že USA, alespoň pokud moje paměť sahá, vetovaly nebo se zdržely hlasování, kdykoli Rada bezpečnosti navrhla rezoluci v níž by byla sebemensší negativní zmínka o Izraeli.

    Poslední taková rezoluce obsahovala výtku, že v současných konfliktech použil Izrael nepřiměřenou sílu. USA se zdržely hlasování, ostatní státy byly pro.

    Reakce kanadských Židů je poučná. Jde sice o kanadské občany, ale přesto požadují aby se jim kanadská vláda za svůj postoj omluvila. Co na tom, že Kanada viděla situaci podobně jako ostatní státy a že ani USA si netroufly hlasovat proti. Izrael, národ vyvolený, je přece nedotknutelný.

    Domnívám se, že problém Blízkého východu nelze vyřešit bez změny vztahu euroamerické části světa k Izraeli. Je třeba udělat tečku za holocaustem a teorií biblické nadřazenosti Židů. Bude to ovšem těžké, protože břevno v oku svém by museli hledat i Američané, kteří se cítí Prozřetelností rovněž zasaženi.

    Pokud se euroamerický svět a jeho východní výspa Izrael považuje za civilizovanější než svět islámských barbarů, měl by to dát najevo skutečnými činy. Fotografické příležitosti, které pro sebe čas od času organizuje americký president jsou vskutku nedostatečné.


    Panel story

    Jiří Jírovec

    Není to tak dávno co se v jistém článku objevil tento názor (citováno dle paměti): Za krizi v Ústí nad Labem mohou komunisté, kteří bezmyšlenkovitě všude naflákali byty první kategorie a teď na (někteří) lidé nemají.

    Vzpomněl jsem si na tenhle argument, když jsem četl úvahu Ivana Hoffmana "Paneláky". Je snadné kritizovat, že byla budována sídliště a paneláky, které na nich stojí. Jenže to je příliš laciné, pokud se nejde trochu do podrobností.

    S problémem bytové výstavby zápolí celý svět. V různém poměru se stýká dostupnost stavebních pozemků a náklady na postavení cena bytové jednotky (do níž musíme započítat i cenu za inženýrské sítě a komunikace).

    Paneláková technologie není komunistický vynález. Její historie je zřejmě spojena s potřebou obnovit bytový fond po roce 1945. Stavebnice domů z prefabrikovaných dílů se tehdy nepochybně jevila jako velmi přitažlivá. Ostatně Československo dovezlo (někdy v šedesátých letech) celou panelárnu z Dánska. Sídliště, respektive paneláky lze najít i v Západní Evropě a třeba v Torontu nebo Ottawě.

    Ivan Hoffman svým posluchačům naznačil, že za nejekonomičtější přístup k panelákům se považuje jejich srovnání se zemí tam, kde jsou, a následné zahrnutí zeminou a dodal, že právě to by mělo být v budoucnu úkolem pro Fond bydlení. Možná, že mu měl rozhlas zaplatit nějakou tu minutu navíc, aby vysvětlil co, kde a za kolik vystavíme, aby lidé měli kde bydlet.


    Opravy bytů blokují mizerné zákony

    Ferdinand

    Považují za typické pro současné zaměření BL, že si nikdo nepoložil zásadní otázky:

  • Proč se mluví o panelácích obecně? V dezolátním stavu jsou především státní, městské a podnikové. Družstevní jsou ve slušném stavu i bez dotací.

  • Kdo zaplatí bydlení mně? Moje bydlení bude potřebovat opravu stejně naléhavě.

  • Proč se nemluví o tom, že více než nedostatek peněz blokuje opravy a modernizace mizerná legislativa? V Německu mají vlastníci bytu možnost přijmout kolektivní rozhodnutí, například o opravě střechy, hlasováním. Pokud některý nájemník nechce či nemůže svůj podíl uhradit, zatíží jeho být hypotékou. U nás jediný důchodce, který si řekne "mě už to trápit nemusí" snadno zablokuje celou opravu.

  • Proč nikomu nevadí, že podniky oddalují privatizaci, vybírají nájemné a kašlou na údržbu? Nájemníci za pár let zprivatizují barabizny v dezolátním stavu.


    Nepíšu PR články pro Železného

    Jana Ciglerová

    BL 25.10.:

    Hloupý PR článek Jany Ciglerové v Lidových novinách o "úspěších" Vladimíra Železného v Bulharsku nepřestane být hloupý jen proto, dovíme-li se, že Ciglerová neobržela reklamní formulace o velikosti Vladimíra Železného z jeho PR úřadu, ale nekriticky je opsala z bulharského tisku.

    1) Já jsem nic z bulharského tisku neopisovala. Má znalost azbuky je slabší každým rokem a z bulharštiny rozumím pouze slovům carevica a sladoled. Já jsem jen dr. Šmídovi vysvětlovala, že mě nezásobila p.r. kancelář Železného, ale že jsem vycházela z mých zdrojů z Bulharska a bulharských médií, které mě na toto téma přivedly.

    BL:

    Ciglerová se tak stala pozoruhodným jevem české novinářské obce: pěje nekritickou, nepřemýšlivou a povrchní chválu na člověka, jehož PR kancelář jí oslavné ódy na něho odmítá dodávat, takže si je musí shánět kompilacemi že zahraničního tisku sama.

    2) Můj první článek se jmenoval "majitelé Novy bojují s Murdochem o televizní licenci v Bulharsku", tedy nikoliv Železný, ale MEF. Nicméně článek, který máš asi na mysli, tedy "Vladimír Železný úspěšně bojuje o televizi v Bulharsku", už zatahuje Železného do hry, a to z jednoho prostého důvodů. on byl ten, kdo projekt MEFu na bulharské radě prezentoval.

    Pokud se z několika desítek kandidátů dostane až do posledního kola a získá programovou licenci, nezbytný to předpoklad k licenci vysílací, je to podle mě úspěch.

    3) Zřejmě je podle tebe piárová informace to, že Železný má zkušenosti s vedením komerční televize už šest let. Jednak to je prostě fakt a za druhé se opravdu domnívám, že to, co je Nova na českém mediálním trhu, jen dokazuje, že ji skutečně řídit umí a navíc velmi dobře. Uznávám, že se můžeme lišit v názoru.

    4) Pokud v bulharské četce nebo denících najdeš komentáře favorizující Železného, já se ptám, čím je asi okouzlil. Že Železný má charisma, je obratný a zkušený rétor a mluví bezchybně anglicky je podle mě fakt, nikoliv píaroová informace z jeho kanceláře. Pakliže něco závisí na mluveném projevu, Železný exceluje, i když se třeba zrovna příliš nedrží faktu či reality, ale to je už věc jiná.

    5) To, že mě píár kancelář Železného nezásobuje informacemi, je jen mírná verze našeho vztahu. Když chci po Železném odpovědi, trvá mu týden, než je "komplexně zpracuje" a pak mi odpoví přes Právo. Aby se během té doby vyhnul přímému styku se mnou, nedostanu ani pozvání na tiskovou konferenci, na níž je přítomen. Poslední Volejte řediteli, v němž o mně hovoří téměř jako o agentce Jana Vávry, a předchozí Volejte řediteli, kde cituje dotaz "imaginární" Stanislavy Ciglerove z Českých Budějovic (mimochodem mé vlastní matky, pozitivně jediné Stanislavy Ciglerové v republice, která navíc rozhodně nebydlí v Českých Budějovicích a samozřejmě žádný dotaz neposlala), snad nejlépe vystihuje všechny mě důvody, proč bych jej měla nekriticky obdivovat či kompilovat oslavné informace o něm z cizího tisku.

    BL:

    Ostatně se domníváme, že Železný asi nemyslel své investice do Bulharska vážně - bylo to jen mediální gesto pro domo sua, které má české veřejnosti, která důvěřivě spolkne každou nehoráznost - ukázat před výsledkem amsterodamské arbitráže, jaký má Železný "obrovský mezinárodní vliv". Ciglerová na to nalítla.

    6) To nebyly Železného investice. To byly peníze MEFu, které on, v rámci prezentace projektu na bulharské radě, sliboval, že investují. V tomto smyslu jsem to také napsala, je mi líto, že ti to z textu nebylo zřejmě.

    7) No, ono ukazovat, že máš obrovský mediální vliv a spoustu peněz v době, kdy každým dnem hrozí zveřejnění výsledků arbitráže, z níž ať už dopadne jakkoliv pro tebe vyplyne vrácení minimálně jedné miliardy korun, není zrovna nejchytřejší, co myslíš? Já bych spíš předstírala, že jsem chudý intelektuál, a snažila se zbavit všeho, co by mi pak mohli vzít.

    Děkuju za tvůj zájem a pečlivě sledování mé práce.

    Jana Ciglerová

    Poznámka JČ: Bylo možno napsat článek o Železného "úspěších" na bulharské radě, ale s daleko větším profesionálním odstupem, aby to nevypadalo jako PR. Železného "charisma" působí jen na naivnější osoby: každý, kdo o čemkoliv něco trochu ví, nabude za deset minut dojmu, že se Železný chová jako manipulátor a podvodník, prodavač "hadího oleje" (snake-oil merchant). Železný nemluví bezchybně anglicky. - Je jasné, že Železný sám žádné investice, které by mohl do Bulharska vložit, nemá a hovořil za MEF, psal-li jsem o Železném, měl jsem ho na mysli jako zástupce MEFU, omlouvám se, vznikl-li dojem nepřesnosti.


    Jižní Moravě nevládnu a budu Oldřicha Maděru žalovat

    Miroslav Jandora

    Když jsem si přečetl článek pana Oldřich Maděry " Jak vládne Miroslav Jandora na Jižní Moravě", pustil jsem se s chutí do čtení. Napřed jsem si myslel, že se smíchem neudržím. Poté, co jsem si to ještě jednou přečetl a protože pan Maděra nezveřejnil žádnou adresu, začal jsem pátrat a díky Internetu jsem velmi rychle našel spojení na pana Oldřicha Maděru, jednatele firmy Maděra s.r.o. . Zeptal jsem se ho, jestli by nezvážil svůj unáhlený skutek, m.j. nařčení z korupce a dal jsem mu týden na omluvu, kterou by měl zveřejnit na stejném místě, kde dnes zveřejnil svůj pamflet zhrzeného podnikatele. Sdělil mě, že nic takového nehodlá udělat. Budiž, po týdnu, se mu ozve právník a myslím si, že nejen můj. Chápu jeho zklamání a umím si představit boj s byrokracií. Pokud ale přichází připraven na úřady, stejně jako v tomto případě /velmi špatně/, nemůže se divit, že dosud neuspěl. Kdybych byl byl Miloš Zeman, neubránil bych se asi bonmotu a řekl bych, že konečně vím, proč se říká " byl úplně na maděru". Protože nejsem premiérem , neučiním tak....

    Budu reagovat pouze na závěrečná shrnutí a poučení pana Maděry

    Na základe jediné jednostránkové nic neríkající vyhlášky ministerstva kultury je možné, aby pár úredníku státní správy, pan Jandora a CT Brno ovládali území sedmnácti obcí s cca 30 tisíci obyvateli a urcovali kdo si vymení okno nebo ne, kdo si opraví strechu nebo ne apod.

    :-)))))

    Na základě této vyhlášky lze bez problému smést ekologický projekt malé větrné elektrárny o ceně do 50 tisíc Kč, která má návratnost 1,8 roku a ušetří za svou životnost cca 200 tun hnědého uhlí, dá se pod ní pěstovat obilí a zabere plochu 0,2 čtverečního metru a má všechna ostatní potřebná "požehnání", včetně kladného stanoviska krajinářů.

    Na druhé straně je možné podle stejné vyhlášky postavit uprostřed chráněné zóny nový hypermarket, pokud jsou firmy "dostatečně spřízněné" a svěří se do péče pana Jandory, ČT Brno, referátu kultury OÚ Vyškov a popř. Památkového ústavu v Brně. Dále je možné podle stejné vyhlášky uspořádat za přispění uvedených institucí i středně velké vojenské cvičení.

    nápad s elektrárnou je dobrý, jinak :-)))))))))

    Byrokratu je hodne. Mají dost casu a razítek. Z cizího krev netece. Kdo maže, ten jede. Všichni jsme si rovni pred vyhláškou, nekterí jsme si však rovnejší. Nic proti historii, ale jiste Vás napadá, jaký prostor korupci se zde odkrývá, jak mohou v takovém území pusobit ruzné "spríznené" firmy a jak mohou lehce nicit svou konkurenci na základe jediné stránky papíru podepsané bývalým ministrem kultury.

    Zde bych se rád zeptal, koho kdo zničil a kdo koho korumpoval? Důkazy?? Boj proti větrným mlýnům???

    Nejlepším dokladem mých tvrzení je firma Davay pana Jandory, která organizuje (nebo i vlastní?) webovou stránku propagující slavkovské bojište a oba výše citované clánky. Z výše uvedené stránky a jeho článku mi pripadá, jako by celé území rídil pan Jandora. Pan Jandora nejen doporučuje stavbu Hypermarketu, ale již plánuje na rok 2005 cca 8000 pešáku, kteří bez problému pošlapou ta pole, kde my nemůžeme postavit malou větrnou elektrárnu, protože to nedovoluje historie. Pan Jandora plánuje v památkové zóne vojenské cvičení s rozpočtem 14 milionu korun, které má již dopředu bezpochyby schváleno památkovým ústavem a referátem kultury. V roce 2025 zde bude možná i cvičení NATO, později přibude možná i zoologická zahrada uprostřed s novou budovou ČT Brno. To vše za podmínek přísné památkové ochrany, kdy bude zváženo, jestli okna na chlívku mají být v odstínu RAL 7032 nebo 7035.

    Soudruhu Maděro, skutečně tuto stránku www.austerlitz-region.cz "organizujeme" a dokonce si dovolujeme ji vlastnit. To vše proto, že ji financujeme, protože jsem si ji vymyslel a protože se nám fakt líbí. (A nejen nám...) Skutečně to vše, co tam popisujeme, plánujeme a doufám, společně s obcemi v regionu, že se nám to podaří. Srdečně Vás zvu!(zadarmo)

    Pan Jandora jako fyzická osoba již dnes nepochybně profituje na celospolečenském vlastnictví - na vlastnictví kulturní památky slavkovské bojiště, což je dle mého názoru minimálně nečestné. Propojení Davay, ČT Brno, uvedené vyhlášky a aktivit kolem slavkovského bojiště je více než zřejmé. V civilizovaných zemích je toto asi nepřípustné.

    Ano, jako fyzická osoba každoročně zajišťuji financování této akce a doplácím ze svých i firemních peněz, jó je to tak. Je to nečestné. Vždy, když po akci skládám účty a předkládám podrobné vyúčtování, ptají se mě zástupci Napoleonské unie ČR a obecního úřadu Tvarožná, kolik jsem doplácel a já nečestně přiznám celou sumu.

    Můžeme si dovolit na základe přání pana Jandory, několika dalších jednotlivců a historie staré dvě stě let zabrzdit rozvoj území o ploše desítek čtverečních kilometrů s třiceti tisíci obyvateli? Nebude lepší ušetřit několik úředníků a patřičně změnit jednu vyhlášku?

    Omlouvám se panu Maděrovi za Napoleonův nepředložený nápad, vyřídit si účty zrovna na místě, kde bude chtít podnikatel Maděra postavit větrnou elektrárnu a ušetřit tak 200 tun hnědého uhlí.

    Ptal se vůbec někdo těch třiceti tisíc lidí, jestli souhlasí s tou vyhláškou, kterou asi inicioval v roce 1990 pan Jandora? Co na to poslanci a senátoři za zmíněný okres a kraj? Je před volbami!

    Pane Maděro, děkuji Vám za to, že jste mě pasoval do role bosse celé jižní Moravy, ale vážně si to nezasloužím. Tu vyhlášku si zařídily obce samy a pracovaly na tom ještě před "revolucí". Zkuste to tam oběhnout a vypsat referendum ke zrušení rezervace. Pokud si to občané budou přát, jistě se Vám to podaří. Držím Vám opravdu palce, protože co se týče mé osoby, je mně úplně jedno, jestli tam nějaká rezervace je. To vše, co dělám, dělám proto, že se mně to líbí a protože si vážím všech těch, kteří jsou ochotni obléci se do historických uniforem a na vlastní náklady přijet na tato místa vzdát hold padlým v této bitvě. Nikdy bych tuto akci nemohl pořádat bez účasti obcí na tomto území. Pokud byla jejich vůle jiná, asi by to nešlo. Stejně jako v případě "hypermarketu" kde se svobodně dohodla zastupitelstva obcí s investorem, projednala územní plán a dala souhlas ke stavebnímu povolení. Nejsem si jist, jak by se jim líbily Vaše větrné elektrárny, kterými byste se jako "fyzická osoba" dosahoval osobního zisku z větru, který patří všem a vůbec nevidím důvod, proč by měl foukat zrovna na Slavkovském bojišti vlastně jen do Vašich soukromých vrtulí :-))). Protože jste si pod záminkou reakce na zcela jiné téma udělal bezplatnou i když spornou reklamu vyzývám Vás touto cestou k dobrovolnému příspěvku na renovaci a zvelebení Mohyly míru. Výši sumy nechám na Vás. Vaši omluvu na tomto místě očekávám do 3.11.2000. Rád Vám sděluji, že osoby jmenované ve Vašem dílku, jsem nikdy v životě neviděl a také jsem se nikdy neangažoval v jednáních na památkovém úřadě. Děkuji Vám také za dobrou reklamu naší akce a věřím, že se zvýší počet návštěvníků na nonprofitním serveru www.austerlitz-region.cz , který jak jste trefně poznamenal, "organizujeme". Zastavím se také v ČT, na památkovém úřadě v Brně a na stavebním úřadě ve Vyškově, abychom se dohodli na záměru ovládnout i další regiony...

    S pozdravem

    Miroslav Jandora
    mjandora@davay.cz

    Davay Communications s.r.o

    Na vědomí: Památkový úřad Brno, OU Vyškov referát kultury, OÚ Tvarožná

    P.S. Proti využíváni alternativních zdrojů energie nic nemám, naopak je podporuji a dokonce i využívám ve vlastním domě. Vadí mě zbabělost a nepravdivá účelová udavačská nařčení . Předpokládám, že se na tomto místě vyjádří i zástupci samosprávy, které jsem s tímto dílem pana Maděry seznámil.


    Víkendový Macek - že by pokusné balónky?

    Miloš Štěpánek

    Politikaření v nedělních poledních inscenacích debat vykazuje setrvalý stav. Nova ani Prima nadále neberou na vědomí, že pro politiku i žurnalistiku je kontraproduktivní, když nezávislá konfrontace, analýza a hodnocení skutečného dění na veřejné scéně je nahrazována vzájemnými komentáři výroků politiků. Pořad Naostro České televise sice udělal krok správným směrem, když zvolil formát 1:1 (s jehož náročností se moderátor zatím bohužel vypořádává na málo uspokojivé úrovni). Byl to však krok nedůsledný - nepřítomnost "komentujících politiků" ve studiu je negována jejich účastí v "telemostu".

    A tak jsme v těchto pořadech většinou i nadále svědky omílání stanovisek "předvařených" v sekretariátech stran a týmech poradců. Je to většinou taková nuda, že i když náhodou někdo výjimečně pronese něco neobvyklého, může to zapadnout. A to i když to pronese enfant terrible ODS, její místopředseda M. Macek.

    Ke dvěma takovým výrokům došlo v Sedmičce v rámci tématu o penzijní reformě. Nedávno jsem zde upozorňoval na významná, ale opozičními navrhovateli opomíjená hlediska. Z nich tentokrát Macek zaznamenal dvě. Především jako konzervativec upozornil na rozpor požadavku povinného, státem vynucovaného penzijního připojištění a liberálního kréda svobody jednotlivce (nemluvě o riziku nepředvídatelných společenských peripetií, když jen horizont soustředění přiměřeného objemu prostředků je 20-30 let).

    Vzápětí poukázal na druhý významný aspekt: největší zájem na tomto pilíři mají potenciální správci (ať státní, veřejnoprávní či soukromí) těchto prostředků. A tipoval, že nikoliv pravicová argumentace o svobodné péči občana o svoje stáří, ale tato lobby si nakonec zřízení třetího pilíře stejně vynutí. To je poznámka vskutku politická, protože upozorňuje na konflikt zájmů široké veřejnosti a partikulárních institucí. Která politická síla (strana) podpoří to či ono řešení?

    K tomu připočtěme ještě dvě stanoviska M. Macka z poslední doby.

    Možná že po zkušenostech s přeřazením podniků veřejného stravování do nižší kategorie DPH věcně (a ovšem vůči návrhům čtyřkoalice!) upozorňuje, že snížení nepřímé daně na pohonné hmoty nemusí vést k odpovídajícímu poklesu cen.

    A ke "žhavé rozpočtové" otázce akcí na mobilní licence po skončení nedělní Sedmičky novinářům řekl "Osobně si myslím, že je rozhodnutí "akce pro všechny" je mírně nefér vůči stávajícím operátorům.... Společnosti, které tu provozují mobilní telefony, měly mít šanci to dostat a ne znovu jít do držby". (LN 23.10.2000)

    Škoda, že většina novin nemá redaktora specializovaného na vnitřní poměry jednotlivých politických stran (jako má Právo svého Mitrofanova na ČSSD). Takové výroky by mohly poskytnout materiál pro nejeden tiskový sloupec spekulací o vnitřních rozporech (v tomto případě) v ODS. A určitě by byly zajímavější, než nedělní televizní poledníky.

    Miloš Štěpánek


    Kam dřív skočit?

    Mezery a fauly argumentů v tisku

    Miloš Štěpánek

    Při pátrání po příčinách nedostatků společenského diskurzu v naší vlasti a po pravidlech metod a procedur - jejichž dodržování by mohlo vést ke kýženému zvýšení (zatím tak politováníhodně nízké) úrovně politické kultury - jsem narazil na zajímavou pracovní charakteristiku komentáře. Zaujala mne zejména proto, že při zmínce o dvou hlavních chorobách našich médií jsem nedávno navrhl (zrcadlově k žertovnému výrazu Tomáše Peciny ("komentaritida" zpravodajství) doplnit pro "párový" neduh (myslel jem si že vtipně) termín "fabulatitida" komentářů. A tady je krok k pozitivní formulaci.

    V poznámkách o kvalitě komentářů české redakce BBC v Louči č.6 Milan Šmíd napsal (zvýrazňuji indikace, které považuji za nejpodstatnější): Podle mne skutečný komentátor postupuje ... způsobem: přišel, viděl, viděné porovnal s obecně dosaženou úrovní poznání a se svými hypotézami, byl schopen rozeznat podstatné od nepodstatného, pod tíhou zjištěných skutečností korigoval své výchozí hypotézy, čtenáři sdělil výsledky svého bádání tím, že fakta uvedl do souvislostí. Napadá mne, že většina těchto nároků by se měla uplatňovat nejen na novináře-komentátory (i když v jejich práci by měly hrát roli svrchovanou). V základních rysech (zejména pokud jde o obecně dosaženou úrovní poznání) by se měla cum grano salis uplatňovat na kohokoliv, kdo v médiích publikuje. A ještě pokračování citátu: ... právě v objevování těchto souvislostí, na první pohled neznámých či neviditelných, vidím smysl komentářů. Letité sympatie k Saturninovi mne přiměly uplatnit toto měřítko na tři materiály Lidových novin (středa, 25.10. 2000) s neveselým výsledkem.

    Konec války s komentátory

    Není divu, že premiérův "moveton" (výraz z Puškinova Oněgina má francouzský původ = mauvais-ton) mu oblibu žurnalistické obce nepřináší. To dává novinář a spisovatel Karel Hvížďala (str.15, Premiérovy zastírací manévry) najevo slovy "nežalovatelnými", ale patřičně drsnými. Cítíme jak se sám usilovně drží na uzdě, protože i na sebe musí vztahovat svoje úvodní prohlášení, že "k nadávce ...se člověk uchyluje...z důvodů vnitřní nedostatečnosti".

    Bohužel však jeho vášnivá argumentace není vždy zcela korektní. Tak třeba v charakteristice novinářů porovnává skutečný stav do roku 1989 (byli "převodní pákou" ideologie) se zbožnými přáními období následujícího. (V demokratické společnosti by novináři měli sbírat, zkoumat a zveřejňovat informace z nejrůznějších zdrojů, a tím vykonávat kontrolní funkci na zbývajícími třemi "mocnostmi, které tvoří páteř demokracie, tedy nad mocí ústavodárnou - spíše asi chtěl říci zákonodárnou - výkonnou a soudní.). Měli by, měli, ale do jaké míry se ty "nejrůznější zdroje" opravdu ve všech podstatných souvislostech konfrontují?

    U Hvížďaly - jako ve spoustě replik na "quasi-mírový manifest" - postrádám odpověď na klíčovou tezi premiéra: jak vysvětlit, že za neutuchající přehradné palby všech druhů opozice a medií proti ČSSD a jí sestavené menšinové vládě (se všemi důsledky tohoto křehkého uspořádání) její preference od počátku roku v podstatě stále stoupají. Hic Rhodus. To nevyřeší citát z Manfreda Pütze, že především na mediálních kampaních dnes záleží nejen úspěch výrobků a co budeme jíst, nýbrž i taková rozhodnutí, jako například kdo se stane italským ministerským předsedou či americkým prezidentem. Především? Ale asi nejen.

    Napomáhání pomluvě

    K minuciézní právnické analýze slavného advokáta Oldřicha Choděry "Jak je to s utajením zdroje a trestní odpovědnosti" (rovněž str. 15 v LN 25. 10) v souvislosti zejména s kampaní Olovo s rozsáhlým podtitulkem Novinář má nejen právo, ale i morální povinnost tajit jakýkoliv zdroj bez ohledu na to, kdo a proč se na něj obrátil zdánlivě není co dodat. Z hlediska pozitivních paragrafů lze asi jen sotva dodat další aspekty formulace případných uvažovaných různých prohřešků.

    Autor ovšem není novinář, který by se mohl dovolávat i právního vědomí dle přirozeného práva, klást otázky v nekodifikovaných souvislostech. Shledávám mírně podivným, že média nekladou otázku, zda žurnalisté MfD ve skutečnosti nenapomáhali autorovi hanopisného plánu jeho čin dokonat. Text v počítači lze jen sotva považovat za samotnou realizaci pomluvy. Difamace Petry Buzkové naplno propukla, teprve když list (a po něm další) "vyinvestigovaný" text doslovně zveřejnil. Musela tato média opravdu o "originálních" pomluvách informovat takto bulvárním (pavlačovým?) způsobem. Nepamatuji se, že bych takovou novinářkou (sebe)kritiku někde četl.

    Navíc jádro problému je především v rovině politikářské, kterou se orgány činné v trestním řízení sotva mohou zabývat. Šlo či nešlo o účast státního úředníka na boji o vnitrostranickém pozice? Dějiny ovšem svědčí i o dopadu politikaření (pokud vede ke změnám vlivu různých členů a skupin v mocenských uskupeních, ve vedeních stran apod.) na skutečnou politiku, na onu neopomenutelnou "správu věcí veřejných". A je třeba přísně sledovat, do jaké míry se v médiích setkáváme s pouhými prohřešky proti profesionalitě a kde již nezávislost médií zaplakala a novináři místo plnění svých žádoucích povinností (např. uvedených Karlem Hvížďalou) "dělají politiku". Kdo dá ruku do ohně za to, že všechen mediální ruch kolem Olova byl veden jen andělským úsilím o zvyšování politické kultury? Že to - při veškeré vážnosti případu - pro někoho to přece jen není pouze další hůl na "socanského" psa?

    "Úhel pohledu" Občanského institutu na penzijní reformu.

    Před obsahovými poznámky ke zdrcujícímu sdělení Jaromíra Žegklitze "Česká penzijní reforma - všech o špatně" mám "statutární" problém. Institut asi popírá vazbu na jakoukoli stranu, jakož i že by jeho aktivity byly politické. Nemám potuchu z jakých míst je financován. Autor sice často publikuje, ale sotva je to novinář. Tedy váhám, zda a z jakého titulu tu lze aplikovat "Šmídovu větu". Ale risknu to.

    Nedávno jsem zde položil klíčový test serióznosti pro diskusi o (kapitálovém) "třetím pilíři" penzijní reformy. Žegklitz se k jeho jádru ani nepřiblížil, což je jeho svaté právo, pokud by byť jen kalkuloval cenu takového řešení . Jeho právem je i volba žoviální trivializace úvah soupeře švejkovacím tónem. V úvodní větě (Tak jsme se dozvěděli, že vláda zahájila penzijní reformu) chybí jen před čárkou oslovení "paní Müllerová". Ovšem Ferdinanda tehdy opravdu zabili, zatím co vláda zatím jen schválila návrh a do zahájení reformy je ještě móóóc daleko.

    Od představitele instituce, která nese v záhlaví přívlastek "občanská" mne děsí necivilizovaný způsob argumentace, komentář typu "co mi právě slina na jazyk přinese". Jsou zde příklady (1) vědomě nekorektního popisu faktického stavu, (2) překrucování pozice soupeře či (3) popírání jinak veřejně dosti známých fakt, což všechno samozřejmě chodu veřejného diskurzu škodí.

    1. Navrhované zřízení pojišťovny a oddělení peněz na důchody od státního rozpočtu podle Žegklitze prý NIC NEŘEŠÍ. Nemá snad samotný státní rozpočet obrovské problémy, protože se jeho prostřednictvím (neúčelně) přerozděluje obrovské množství prostředků? Tak že tento krok by COSI řešil, ale tak, že se to nehodí do kritikova ideologického krámu.
    2. Dále prý "Levice tvrdí, že stát nemůže nikomu nařídit ukládat peníze ve fondech, za které se nemůže zaručit". Zde je překroucení dvojjediné. Jednak Nejen levice, ale i místopředa ODS Macek (viz jeho nedělní televizní vystoupení) právem zpochybňuje, že nařizovat povinné spoření by bylo konsistentní s konzervativními a liberálními principy. A Žegklitz nevysvětluje občanský smysl pověřování soukromých subjektů povinným pojišťováním, za něž by povinně spořícím stejně musel ručit (jinak opovrhovaný) stát.
    3. Jak lze předhazovat vládě ČSSD, že "nepomyslela na spoření dobrovolné", které v ČŘ řadu let existuje a změnami jí provedenými se jeho účinnost a přitažlivost podstatně zvýšila.

    Aux armes, cityoens! Takto asi komunikativní občanskou společnost nevybudujeme.

    Závěr

    Je neveselý. Vyznívá jak v potřebu "oprášení" metod a procedur vedení veřejného diskurzu, všeobecnou osvětu o nich, ale hlavně jejich soustavné prosazování a snad i vynucování. Jak a kým? Každý má ovšem zametat před svým prahem. Jak ale docílit toho, abychom se ve stále různorodějším a rychlejším (s pomocí elektronickým prostředků) toku informací vzájemně slyšeli, měli trpělivost si vzájemně nejen naslouchat, na cizí argumenty reagovat, ale také korigovat své hypotézy a v rozhodujících tématech vývoje naší společnosti směřovat buď prostě ke konsensu, nebo - tam kde jde o konfliktní zájmy - alespoň vypointování stanovisek, jako srozumitelnému podkladu ke skutečně politickému rozhodování.


    Trudeau byl opravdu státník

    Jan Hurych

    Plně se připojuji k příspěvku pana Jírovce - o nedávno zemřelém, velkém Kanaďanovi, P. E. Trudeau. P.E.T. se opravdu lišil od většiny politiků tím, že byl něco víc - že byl totiž především státník. A není divu, že jeho odchodem z politiky se Kanada dostala už před lety do jakéhosi beztížného stavu a ve vzduchu poletují jen oportunističtí politici a politikáři, kteří nám sotva kdy přinesou, jako čáp novorozeně, zase nějakou tu stabilitu.

    Také v českých dějinách máme příklady státníků, po nichž následovali zase jen politici. Tak například Karel IV byl státník, zatímco Václav IV byl jen politik. Masaryk byl bezesporu státník, zatímco Beneš byl jen politik - a nešťastný výsledek jeho politikaření už také známe. Rozdíl je totiž v tom, že politici bývají značně krátkozrací a podobně jako Scarlet O'Hara z románu "Gone with the Wind" (český překlad je tuším "Jih proti Severu") , budou "o tom všem přemýšlet až zítra". Prokrastinace, t.j. oddalování řešení, je pro některý národ typická a pro Čechy dokonce skoro tak vlastenecká, jako je konzumace piva.

    P.E.T. dostal do vínku dvě výhody. Jednak finanční samostatnost - proto nemusel myslet na vlastní prospěch a nezatížil svoji osobnost různými korupčními skandály, které tak smutně proslavily jeho následovníky. Druhý takový dar byla jeho osobní statečnost: když byl přesvědčen, že má pravdu, šel za tou svou vizí bez váhání, a nezáleželo mu na tom, kolik má nepřátel a co tomu proboha řeknou. Kanada asi neměla víc volnomyšlenkářského premiéra než jeho, a přesto neváhal prohlásit výjimečný stav, když národu hrozilo nebezpečí. Nebezpečí od teroristů, kteří nasázeli bomby do montrealského Metra a unesli a garotovali (řetězem) ministra Laporta. Teroristů, kteří pak ještě rádi utekli na Kubu, odkud se zase - ještě daleko raději - vrátili, aby si svoje léta odseděli doma, v Kanadě. Žil jsem v té době v Quebeku - ulice sice byly plné vojska, ale přesto jsme se cítili bezpečni; koneckonců tam nepadl ani jeden výstřel, pokud se dobře pamatuji.

    Pro mě osobně byl P.E.T. člověk, který nám vlastně pomohl do Kanady - jeho sympatie se "sirotky" Pražského jara je známa po celém světě. Často byl charakterizován jako levičák, jini ho orazítkovali jako nepřítele Quebeku, ale on sám taková malicherná označování odmítal - to bylo pro něj nepodstatné, jemu šlo o víc. A jeho schopnost přesvědčovat a vytrvalost, s jakou stál na svém, přinášela výsledky. Pravda, ne všechny byly přijímány s jásotem, ne vše se povedlo, ale důležité bylo, že byly podloženy rozumem, ne nějakou rádoby-politikou nebo dokonce jen k utišení nátlakových skupin. Jako politik by se asi pořád musel hrabat jen na vlastním záhumenku, ale jako státník udělal Kanadě jméno i ve světě.

    Před dvěma lety jsem slyšel v rádiu jednoho studenta, který se vyjádřil k přednášce, kterou měl P.E.T. - tehdy už ne politicky, ale stále ještě veřejně čilý - u nich na škole. "Člověk s ním nemusí souhlasit, já například jistě ne, ale musí ho obdivovat: ten člověk má vizi, on ví, co chce a dovede to přesně říct." Co dodat? Přál bych nám, Čechům, abychom také jednou měli víc státníků a míň politiků . . .


    Cenzura na internetu?

    Hedvíčkovi zakázali přístup na Seznam.cz

    Pavel Jonák

    V těchto dnech se na internetu náhle vyrojilo nápadně více zpráv, nasvědčujících tomu, že nějaká instituce kontroluje počínání účastníků internetu, popřípadě že dochází k cenzurním zásahům, znemožňujícím svobodnou komunikaci mezi účastníky sítě a také k připojování zavirovaných příloh k poště nepohodlných osob.

    Je pozoruhodné, že stěžovatelé jsou veřejné působící osoby, známé svou nespokojenosti s dosaženým stupněm demokratizace naší země a posilováním pozic exponentů předlistopadového režimu.

    Například jeden z českých internetových portálů zablokoval doručování e-mailů od Čechoameričana Rosse Hedvíčka, organizátora diskusního klubu Čs-club, sdružujícího stovky československých exulantů a domácích nonkonformních zájemců o politické dění. Portál údajně zasáhl na základě stížnosti na obtěžování nevyžádanými e-maily, přičemž mu vůbec nevadilo, že přerušil spojení i těm svým klientům, kteří si s "obtěžovatelem" Hedvíčkem psát chtějí. Nebylo na tom dosti. Stejný portál po několik dní nepřijímal ani e-maily z mé výše uvedené adresy, nevyjímaje ty, které jsem pro kontrolu posílal na svou stejnojmennou adresu, na něm vedenou.

    Chápu, že nevyžádaný e-mail s nesympatickým obsahem je nemilá věc. Mělo by být proto samozřejmé, že pisatel, kterému příjemce sdělí, že o jeho moudra nestojí, okamžitě přestane příslušnou adresu používat. Řada portálů ostatně dovoluje svým uživatelům uzavřít jejich adresu e-mailům, které přijímat nechtějí. Použití takového obranného nástroje je naprosto legitimní: příjemce se chrání, aniž by narušoval poštu ostatním.

    Svoboda vybrat si partnera ke komunikaci a vyměňovat si s ním názory a  informace, aniž by tyto byly kontrolovány a cenzurovány jakoukoli institucí, až na výjimky upravené zákonem, patří k občanským právům, chráněným ústavou této země. Naopak výše zmíněné zásahy jsou nezákonné.

    Náš trestní zákoník příliš prostoru ochraně občanských práv před zlovolnými zásahy nevěnuje.

    Nicméně v § 239, odst.(1) písm. b) praví:"Kdo úmyslně poruší tajemství zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců."

    A dále § 239 odst.(2) pism. b) hrozí: Pracovník poštovní nebo telekomunikační služby, který a)spáchá čin uvedeny v odst.(1) nebo c) pozmění nebo POTLAČÍ zprávu podanou telefonicky, telegraficky nebo jiným podobným způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.


    O daních (s lehkým úsměvem)

    Ivan Hoffman, Radiožurnál

    Předseda vlády včera novinářům s lehkým úsměvem vysvětloval, že snížením daní by se snížily rozpočtové příjmy a snížení rozpočtových příjmů by znamenalo také snížení rozpočtových výdajů. Namátkou pak uvedl výdaje do školství a zdravotnictví, protože správně tuší, že specielně proti těmto výdajům vlády většina občanů nic nemá.

    Nechceme být nemocní a nechceme mít hloupé děti. Z toho by ovšem politikové neměli vyvozovat, že hloupí jsou dospělí.

    Jestliže od nás vlády berou na provoz státu polovinu z našich platů, mohlo by to být vidět na zmiňovaném školství a zdravotnictví zřetelněji. Z daní se toho pochopitelně platí více. Znamená to ale, že si o daních nemůžeme popovídat s těmi, které si z nich včetně pana premiéra platíme? Důležité je uvědomit si, že nic není zadarmo.

    Ve chvíli, kdy by naše výplata byla dvojnásobná (a to je příjemná představa), lékaře i učitele bychom pochopitelně museli zaplatit. Bez státních dotací by se prodražila železnice, bydlení a energie všeho druhu. Ušetřilo by se na úřednících, ale také by nebylo kam jít pro sociální dávky.

    Při pohledu na situaci lidí v nouzi by netrvalo dlouho a místo reptání na daně bychom se urychleně dožadovali jejich placení. Na provoz státu bychom přispěli velkoryse. Ze svého platu bychom politikům na správu věcí veřejných klidně svěřili i dvacet procent. A o to právě běží. Není těžké volit vlády, které potřebují polovinu našich příjmů a ještě si berou na dluh, aby pak zachraňovali nešikovné bankéře.

    Co se hledá obtížněji jsou ekonomové, kteří by za méně peněz předvedli více muziky. Jaksi na ně nemáme štěstí. Možná zde doopravdy nejsou. Spíše je ale neumíme rozeznat a dát jim ve volbách důvěru. V takovém případě jsou ty vysoké daně zaslouženým trestem a rozčilovat se můžeme leda na sebe.

    Vysílá se v pátek 27. října ráno.

    Poznámka JČ: Jiná, dnes už jistě poněkud zastaralá otázka je, PROČ musejí být daně v ČR tak vysoké. Protože Václav Klaus v privatizaci rozdal státní majetek, který byl úsporami občanů na stáří, namísto aby tento majetek učinil základem českého kapitálového trhu v rámci - dobře regulovaných - soukromých penzijních fondů a vzniklé důchodové břemeno hodil na mnoho let na produktivní generace v České republice. Více o tom zde.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|