Co je nového v České republice

Aktualizace neděle, 12.00:

Nikdo nesmí být policií legitimován, pokud k tomu není přesný zákonný důvod

Tato fotografie zachycuje dva policisty, kteří v rozporu se zákonem legitimují účastníky demonstrace. Na dotaz Britských listů, z jakého důvodu vyžadují od mladíků prokázáni totožnosti, si oba policisté zakryli služební odznaky a kvapně místo opustili (číslo jednoho z nich se nám však přesto podařilo zachytit fotoaparátem: 011184).

Tedy znovu a ještě pomaleji, nejen pro tyto dva příslušníky: Policie ČR nemá právo legitimovat účastníky žádné akce jen proto, aby si pořídila seznam např. levicových nebo pravicových radikálů, příznivců Sparty Praha nebo odpůrců skupiny Lunetic. Nikdo nesmí být policií legitimován, pokud k tomu není přesný zákonný důvod: to patří k základním právům občana demokratického státu. Rutinní kontrola dokladů, jak ji policie na demonstracích běžně provádí, je nezákonná. (text TP, foto ŠOK)

Aktualizace sobota, 17.00:

Ani další průběh akce se ničím nevymykal zavedené místní praxi: Po čtrnácté hodině se pravicoví demonstranti vydali pod policejní ochranou na pochod na Vyšehrad (podle informací policie byl řádně ohlášen), zatímco třiceti anarchistům přehradila policie cestu na křižovatce Rašínova nábřeží a Trojické ulice. Nedošlo k excesům ani z jedné strany a přibližně po hodině se demonstranti rozešli.

Výkon policie, i když víceméně korektní, nebyl ani tentokrát zcela bez vad na kráse: Od demonstrujících anarchistů i od přihlížejích požadovali policisté prokázáni totožnosti a čtyři osoby, které u sebe neměly doklady, zajistili (jak Britským listům řekl policejní důstojník velící zásahu, v jednom případě šlo o osobu mladší 15 let); zákon o policii v § 13 přitom uvádí přesné podmínky, kdy policie smí od občana požadovat doklady, a ty zde patrně nebyly naplněny.

Tradiční bolestí byla přítomnost policistů bez identifikačních čísel. Šest policistů v neprůstřelných vestách bylo sice po protestu demonstrujících ze zásahu staženo, ale pořádek v okolí zajišťovalo nejméně třicet dalších, kterým odznak zakrývaly žluté luminiscenční vesty. Na toto závažné porušování zákona o policii upozorňují Britské listy nepřetržitě od roku 1998. (TP)

Aktualizace pátek, 19.00:

Even a pretence of democracy must carry freedom of speech and freedom of the press along with it. These freedoms are made into a mockery when they are dependant upon the whims and desires of government officials. The majority of mainstream, corporate media, often serves in fact as a tool to maintain the status quo, rather than as a tool to maintain democracy; it attempts to justify the unjustifiable actions of international governments. For this reason, alternative sources of information must exist. By creating an atmosphere of apprehension, and by assuming destructive intentions among anti-globalisation activists, officials such as Stanislav Gross and Milos Zeman have hindered the so-called atmosphere of discussion and contemplation harped on by Czech President Vaclav Havel.

I země, která demokracii jen předstírá, musí zaručovat svobodu projevu a svobodu tisku. Tyto svobody se proměňují ve výsměch, pokud se stanou závislými na blahovůli a na přáních vládních činitelů. Většina mainstreamových, korporačních sdělovacích prostředků často slouží jako nástroj k udržování statu quo a nikoliv jako nástroj k udržování demokracie: tato média se pokoušejí ospravedlňovat neospravedlnitelné činy vlád. Z těchto důvodů musejí existovat alternativní zdroje informací. Tím, že činitelé jako Stanislav Gross a Miloš Zeman vytvořili atmosféru strachu a tím, že předpokládali, že protiglobalizační aktivisté mají destruktivní úmysly, stali se překážkou takzvané atmosféry diskuse a uvažování, o které neustále hovořil prezident Václav Havel.

Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Jiří Jírovec

Nejsem si zcela jist, zda Česká tisková kancelář spadá do kategorie veřejnoprávních (sdělovacích) prostředků, ale i tak se domnívám, že zmetky, které produkuje, by neměly uniknout naší pozornosti.

V případě článku uveřejněného ve Slově jde vlastně o zmetek na druhou, protože soudnost v tomto případě ztratil i příslušný editor.

Zmíněný článek se zabývá ekonomickou situací slovenských učitelů a pro zvýraznění efektu uvádí kolikrát víc vydělá učitel jinde. Výsledek pak je nutně na úrovni radia Jerevan.

Na otázku, je-li pravda, že americký učitel je na tom skvěle, protože v přepočtu bere 12x víc než jeho slovenský protějšek, lze odpovědět, že to v zásadě pravda je, s tím rozdílem, že se mu nedaří dobře, ale špatně, protože jeho plat je vzhledem k cenové hladině spíše chabý.

Platy amerických učitelů (čti degradace učitelského povolání) jsou jedním z důvodů, proč americké školství není schopno přitáhnout kvalitní učitele a proč i tam učitelé hledají možnosti, jak si přilepšit vedlejšími pracovními poměry. Na otázku, jak se to projevuje na úrovni tamního školství, lze najít odpovědět i bez Jerevanu.

Před několika týdny jsem narazil na jiný příklad zmetku ČTK, který pro změnu převzalo Právo. V tomto případě by mohla znít pomyslná otázka pro radio Jerevan takto: Je pravda, že je Alexej Jašin šťasten, protože díky svému agentovi podepsal kontrakt s klubem Ottawa Senators a bude brát 3.6 milionů amerických dolarů za sezónu?

Opět to je v zásadě pravda, s tím rozdílem, že nejde o novou, ale o starou smlouvu, že Jašin z hraní v Ottawě, které mu předepsal soud, šťastný není a že díky své chamtivosti, podporované agentem Gandlerem, těch 3.6 milionů nevydělal, ale prodělal.

Pokud někoho zajímají detaily:

Jašin před začátkem sezóny 1999-2000 požadoval, aby klub otevřel jeho tříletou smlouvu a pro poslední rok mu dal platil dvojnásobek (tedy 7 místo původně sjednaných 3.6 milionů). Klub to odmítl udělat, protože se ve stejné době snažil uhranout politiky všech úrovní a získat daňové a jiné úlevy, aby se zbavil schodku, který vzniká díky nehorázným platům hokejistů.

Majitel klubu pan Bryden se zasekl a tak Jašin odmítl za klub hrát a tak byl posléze klubem suspendován bez platu. Následovala tahanice o to, zda Jašin klubu ten rok dluží nebo ne. Poslední instance rozhodla, že sezónu dluží a tak Jašinovi nezbylo než odehrát ještě jeden rok v Ottawě nebo skončit s aktivním hokejem. Protože se tím odsune o jeden rok jeho právo vyjednat novou smlouvu s tím, kdo dá nejvíc, jsou počty jednoduché.

Jašin nevydělal vloni nic. Kdyby byl dodržel smlouvu mohl vydělat 3.6 milinů a k nim letos její dvojnásobek, protože 7.2 miliónů ročně je jeho tržní cena na současném trhu sportovních hvězd.

Jiří Jírovec

Je to vskutku, jak titulek, v obou novinách stejný a tudíž zřejmě autorem zvolený, praví "David a Goliáš v pokřiveném zrcadle".

Trochu přeháním. Oba listy udělaly, doufejme, že vědomě, záslužnou věc tím, že seznámily čtenáře se způsobem myšlení a nazírání a jistých lidí na velmi složitý problém. Je ovšem škoda, že nemají svého Čulíka, který by pod čarou čtenáře upozornil o jakou sviňárnu jde.

Chudý, Goldberg, nebo jak se onen publicista, údajně působící na Blízkém východě, skutečně jmenuje totiž tvrdí, že v izraelsko-palestinském konfliktu "jde o celý euroamerický, tedy náš kulturní prostor, jehož je Izrael do jisté míry výspou" a který ohrožuje "fanatická odnož islámu" která je ochotna zakládat politickou stavbu na krvi vlastních dětí a tím stavět po zuby ozbrojeného izraelského vojáka do role slabého Goliáše.

Aniž bych chtěl situaci nadměrně zjednodušovat, je zcela zřejmé, že ve hře nění kulturní prostor, a nejde o pár Palestinců, ale především o reakci arabských států vlastnících ropná pole na jednostrannou americkou podporu izraelských extrémistů (náboženských šílenců zvaných "ortodoxní židé"), kteří stát de facto ovládají.

USA hrají v celém konfliktu naprosto tragickou úlohu díky tomu, že jejich rozhodování je ovlivněno vlivnou židovskou lobby. Díky jejich podpoře může Izrael podepsat jakoukoli dohodu a pak od ní ustoupit. Typickou ukázkou je výstavba sídlišť na půdě, která měla být vrácena Palestincům. Jen naprosto naivní člověk může věřit tomu, že ortodoxní Židé pronikají na takové území bez souhlasu izraelské vlády (ta jim přece zaručuje vojenskou ochranu), a že tato vláda nejedná s vědomím, že jí to u Američanů projde.

Porušování dohod staví americkou vládu do prapodivného světla, protože v lepším případě neposkytuje umírněným kruhům v Izraeli dostatek podpory v boji proti židovským extremistům (jejichž činnost na oplátku podněcuje palestinské extremisty) a v horším případě tuto považuje činnost těchto extremistů za integrální součástí politiky izraelské vlády a podporuje ji.

Je třeba upozornit i na to, že zatím co izraelská reakce odráží uzavření dohody, palestinská frustraci z jejího neplnění.

Fanatická odnož islámu má svůj protějšek ve fanatické odnoži judaismu, což zmíněný autor pro jistotu neuvedl, protože taková věc není politicky košer. Je však svrchovaně významná a musíme si ji proto neustále připomínat.

Mocichtiví náboženští šílenci totiž ohrožují cokoli v jakémkoli prostoru, který se jim nerozhodnost umírněných nabídne. Ortodoxní Židé zavraždili svého ministerského předsedu, ortodoxní Chomejní vrátil Irán o několik desetiletí zpět, a ortodoxní Taliban zplundroval Afganistan. Je to boj o moc a bohatství zahalený do starosti o duši bližních.

V dané souvislosti není bez zajímavosti, že v USA například existuje sekta Jižních baptistů, která má několik desítek miliónů příznivců, která mimo jiné hlásá poslušnost ženy manželovi. V sektě byl i president Carter, který ale nedávno vystoupil, protože se mu to přece jenom zdálo příliš.

Ukázkou zaujatosti až nesvéprávnosti americké vlády v otázkách izraelsko-palestinských vztahů je zřejmá z toho, že USA, alespoň pokud moje paměť sahá, vetovaly nebo se zdržely hlasování, kdykoli Rada bezpečnosti navrhla rezoluci v níž by byla sebemensší negativní zmínka o Izraeli.

Poslední taková rezoluce obsahovala výtku, že v současných konfliktech použil Izrael nepřiměřenou sílu. USA se zdržely hlasování, ostatní státy byly pro.

Reakce kanadských Židů je poučná. Jde sice o kanadské občany, ale přesto požadují aby se jim kanadská vláda za svůj postoj omluvila. Co na tom, že Kanada viděla situaci podobně jako ostatní státy a že ani USA si netroufly hlasovat proti. Izrael, národ vyvolený, je přece nedotknutelný.

Domnívám se, že problém Blízkého východu nelze vyřešit bez změny vztahu euroamerické části světa k Izraeli. Je třeba udělat tečku za holocaustem a teorií biblické nadřazenosti Židů. Bude to ovšem těžké, protože břevno v oku svém by museli hledat i Američané, kteří se cítí Prozřetelností rovněž zasaženi.

Pokud se euroamerický svět a jeho východní výspa Izrael považuje za civilizovanější než svět islámských barbarů, měl by to dát najevo skutečnými činy. Fotografické příležitosti, které pro sebe čas od času organizuje americký president jsou vskutku nedostatečné.

Jiří Jírovec

Není to tak dávno co se v jistém článku objevil tento názor (citováno dle paměti): Za krizi v Ústí nad Labem mohou komunisté, kteří bezmyšlenkovitě všude naflákali byty první kategorie a teď na (někteří) lidé nemají.

Vzpomněl jsem si na tenhle argument, když jsem četl úvahu Ivana Hoffmana "Paneláky". Je snadné kritizovat, že byla budována sídliště a paneláky, které na nich stojí. Jenže to je příliš laciné, pokud se nejde trochu do podrobností.

S problémem bytové výstavby zápolí celý svět. V různém poměru se stýká dostupnost stavebních pozemků a náklady na postavení cena bytové jednotky (do níž musíme započítat i cenu za inženýrské sítě a komunikace).

Paneláková technologie není komunistický vynález. Její historie je zřejmě spojena s potřebou obnovit bytový fond po roce 1945. Stavebnice domů z prefabrikovaných dílů se tehdy nepochybně jevila jako velmi přitažlivá. Ostatně Československo dovezlo (někdy v šedesátých letech) celou panelárnu z Dánska. Sídliště, respektive paneláky lze najít i v Západní Evropě a třeba v Torontu nebo Ottawě.

Ivan Hoffman svým posluchačům naznačil, že za nejekonomičtější přístup k panelákům se považuje jejich srovnání se zemí tam, kde jsou, a následné zahrnutí zeminou a dodal, že právě to by mělo být v budoucnu úkolem pro Fond bydlení. Možná, že mu měl rozhlas zaplatit nějakou tu minutu navíc, aby vysvětlil co, kde a za kolik vystavíme, aby lidé měli kde bydlet.

Jana Ciglerová

BL 25.10.:

Hloupý PR článek Jany Ciglerové v Lidových novinách o "úspěších" Vladimíra Železného v Bulharsku nepřestane být hloupý jen proto, dovíme-li se, že Ciglerová neobržela reklamní formulace o velikosti Vladimíra Železného z jeho PR úřadu, ale nekriticky je opsala z bulharského tisku.

1) Já jsem nic z bulharského tisku neopisovala. Má znalost azbuky je slabší každým rokem a z bulharštiny rozumím pouze slovům carevica a sladoled. Já jsem jen dr. Šmídovi vysvětlovala, že mě nezásobila p.r. kancelář Železného, ale že jsem vycházela z mých zdrojů z Bulharska a bulharských médií, které mě na toto téma přivedly.

BL:

2) Můj první článek se jmenoval "majitelé Novy bojují s Murdochem o televizní licenci v Bulharsku", tedy nikoliv Železný, ale MEF. Nicméně článek, který máš asi na mysli, tedy "Vladimír Železný úspěšně bojuje o televizi v Bulharsku", už zatahuje Železného do hry, a to z jednoho prostého důvodů. on byl ten, kdo projekt MEFu na bulharské radě prezentoval.

Pokud se z několika desítek kandidátů dostane až do posledního kola a získá programovou licenci, nezbytný to předpoklad k licenci vysílací, je to podle mě úspěch.

3) Zřejmě je podle tebe piárová informace to, že Železný má zkušenosti s vedením komerční televize už šest let. Jednak to je prostě fakt a za druhé se opravdu domnívám, že to, co je Nova na českém mediálním trhu, jen dokazuje, že ji skutečně řídit umí a navíc velmi dobře. Uznávám, že se můžeme lišit v názoru.

4) Pokud v bulharské četce nebo denících najdeš komentáře favorizující Železného, já se ptám, čím je asi okouzlil. Že Železný má charisma, je obratný a zkušený rétor a mluví bezchybně anglicky je podle mě fakt, nikoliv píaroová informace z jeho kanceláře. Pakliže něco závisí na mluveném projevu, Železný exceluje, i když se třeba zrovna příliš nedrží faktu či reality, ale to je už věc jiná.

5) To, že mě píár kancelář Železného nezásobuje informacemi, je jen mírná verze našeho vztahu. Když chci po Železném odpovědi, trvá mu týden, než je "komplexně zpracuje" a pak mi odpoví přes Právo. Aby se během té doby vyhnul přímému styku se mnou, nedostanu ani pozvání na tiskovou konferenci, na níž je přítomen. Poslední Volejte řediteli, v němž o mně hovoří téměř jako o agentce Jana Vávry, a předchozí Volejte řediteli, kde cituje dotaz "imaginární" Stanislavy Ciglerove z Českých Budějovic (mimochodem mé vlastní matky, pozitivně jediné Stanislavy Ciglerové v republice, která navíc rozhodně nebydlí v Českých Budějovicích a samozřejmě žádný dotaz neposlala), snad nejlépe vystihuje všechny mě důvody, proč bych jej měla nekriticky obdivovat či kompilovat oslavné informace o něm z cizího tisku.

BL:

6) To nebyly Železného investice. To byly peníze MEFu, které on, v rámci prezentace projektu na bulharské radě, sliboval, že investují. V tomto smyslu jsem to také napsala, je mi líto, že ti to z textu nebylo zřejmě.

7) No, ono ukazovat, že máš obrovský mediální vliv a spoustu peněz v době, kdy každým dnem hrozí zveřejnění výsledků arbitráže, z níž ať už dopadne jakkoliv pro tebe vyplyne vrácení minimálně jedné miliardy korun, není zrovna nejchytřejší, co myslíš? Já bych spíš předstírala, že jsem chudý intelektuál, a snažila se zbavit všeho, co by mi pak mohli vzít.

Děkuju za tvůj zájem a pečlivě sledování mé práce.

Jana Ciglerová

Poznámka JČ: Bylo možno napsat článek o Železného "úspěších" na bulharské radě, ale s daleko větším profesionálním odstupem, aby to nevypadalo jako PR. Železného "charisma" působí jen na naivnější osoby: každý, kdo o čemkoliv něco trochu ví, nabude za deset minut dojmu, že se Železný chová jako manipulátor a podvodník, prodavač "hadího oleje" (snake-oil merchant). Železný nemluví bezchybně anglicky. - Je jasné, že Železný sám žádné investice, které by mohl do Bulharska vložit, nemá a hovořil za MEF, psal-li jsem o Železném, měl jsem ho na mysli jako zástupce MEFU, omlouvám se, vznikl-li dojem nepřesnosti.

Miroslav Jandora

Když jsem si přečetl článek pana Oldřich Maděry " Jak vládne Miroslav Jandora na Jižní Moravě", pustil jsem se s chutí do čtení. Napřed jsem si myslel, že se smíchem neudržím. Poté, co jsem si to ještě jednou přečetl a protože pan Maděra nezveřejnil žádnou adresu, začal jsem pátrat a díky Internetu jsem velmi rychle našel spojení na pana Oldřicha Maděru, jednatele firmy Maděra s.r.o. . Zeptal jsem se ho, jestli by nezvážil svůj unáhlený skutek, m.j. nařčení z korupce a dal jsem mu týden na omluvu, kterou by měl zveřejnit na stejném místě, kde dnes zveřejnil svůj pamflet zhrzeného podnikatele. Sdělil mě, že nic takového nehodlá udělat. Budiž, po týdnu, se mu ozve právník a myslím si, že nejen můj. Chápu jeho zklamání a umím si představit boj s byrokracií. Pokud ale přichází připraven na úřady, stejně jako v tomto případě /velmi špatně/, nemůže se divit, že dosud neuspěl. Kdybych byl byl Miloš Zeman, neubránil bych se asi bonmotu a řekl bych, že konečně vím, proč se říká " byl úplně na maděru". Protože nejsem premiérem , neučiním tak....

Budu reagovat pouze na závěrečná shrnutí a poučení pana Maděry

Na základe jediné jednostránkové nic neríkající vyhlášky ministerstva kultury je možné, aby pár úredníku státní správy, pan Jandora a CT Brno ovládali území sedmnácti obcí s cca 30 tisíci obyvateli a urcovali kdo si vymení okno nebo ne, kdo si opraví strechu nebo ne apod.

:-)))))

Na základě této vyhlášky lze bez problému smést ekologický projekt malé větrné elektrárny o ceně do 50 tisíc Kč, která má návratnost 1,8 roku a ušetří za svou životnost cca 200 tun hnědého uhlí, dá se pod ní pěstovat obilí a zabere plochu 0,2 čtverečního metru a má všechna ostatní potřebná "požehnání", včetně kladného stanoviska krajinářů.

Na druhé straně je možné podle stejné vyhlášky postavit uprostřed chráněné zóny nový hypermarket, pokud jsou firmy "dostatečně spřízněné" a svěří se do péče pana Jandory, ČT Brno, referátu kultury OÚ Vyškov a popř. Památkového ústavu v Brně. Dále je možné podle stejné vyhlášky uspořádat za přispění uvedených institucí i středně velké vojenské cvičení.

nápad s elektrárnou je dobrý, jinak :-)))))))))

Byrokratu je hodne. Mají dost casu a razítek. Z cizího krev netece. Kdo maže, ten jede. Všichni jsme si rovni pred vyhláškou, nekterí jsme si však rovnejší. Nic proti historii, ale jiste Vás napadá, jaký prostor korupci se zde odkrývá, jak mohou v takovém území pusobit ruzné "spríznené" firmy a jak mohou lehce nicit svou konkurenci na základe jediné stránky papíru podepsané bývalým ministrem kultury.

Zde bych se rád zeptal, koho kdo zničil a kdo koho korumpoval? Důkazy?? Boj proti větrným mlýnům???

Nejlepším dokladem mých tvrzení je firma Davay pana Jandory, která organizuje (nebo i vlastní?) webovou stránku propagující slavkovské bojište a oba výše citované clánky. Z výše uvedené stránky a jeho článku mi pripadá, jako by celé území rídil pan Jandora. Pan Jandora nejen doporučuje stavbu Hypermarketu, ale již plánuje na rok 2005 cca 8000 pešáku, kteří bez problému pošlapou ta pole, kde my nemůžeme postavit malou větrnou elektrárnu, protože to nedovoluje historie. Pan Jandora plánuje v památkové zóne vojenské cvičení s rozpočtem 14 milionu korun, které má již dopředu bezpochyby schváleno památkovým ústavem a referátem kultury. V roce 2025 zde bude možná i cvičení NATO, později přibude možná i zoologická zahrada uprostřed s novou budovou ČT Brno. To vše za podmínek přísné památkové ochrany, kdy bude zváženo, jestli okna na chlívku mají být v odstínu RAL 7032 nebo 7035.

Soudruhu Maděro, skutečně tuto stránku www.austerlitz-region.cz "organizujeme" a dokonce si dovolujeme ji vlastnit. To vše proto, že ji financujeme, protože jsem si ji vymyslel a protože se nám fakt líbí. (A nejen nám...) Skutečně to vše, co tam popisujeme, plánujeme a doufám, společně s obcemi v regionu, že se nám to podaří. Srdečně Vás zvu!(zadarmo)

Pan Jandora jako fyzická osoba již dnes nepochybně profituje na celospolečenském vlastnictví - na vlastnictví kulturní památky slavkovské bojiště, což je dle mého názoru minimálně nečestné. Propojení Davay, ČT Brno, uvedené vyhlášky a aktivit kolem slavkovského bojiště je více než zřejmé. V civilizovaných zemích je toto asi nepřípustné.

Ano, jako fyzická osoba každoročně zajišťuji financování této akce a doplácím ze svých i firemních peněz, jó je to tak. Je to nečestné. Vždy, když po akci skládám účty a předkládám podrobné vyúčtování, ptají se mě zástupci Napoleonské unie ČR a obecního úřadu Tvarožná, kolik jsem doplácel a já nečestně přiznám celou sumu.

Můžeme si dovolit na základe přání pana Jandory, několika dalších jednotlivců a historie staré dvě stě let zabrzdit rozvoj území o ploše desítek čtverečních kilometrů s třiceti tisíci obyvateli? Nebude lepší ušetřit několik úředníků a patřičně změnit jednu vyhlášku?

Omlouvám se panu Maděrovi za Napoleonův nepředložený nápad, vyřídit si účty zrovna na místě, kde bude chtít podnikatel Maděra postavit větrnou elektrárnu a ušetřit tak 200 tun hnědého uhlí.

Ptal se vůbec někdo těch třiceti tisíc lidí, jestli souhlasí s tou vyhláškou, kterou asi inicioval v roce 1990 pan Jandora? Co na to poslanci a senátoři za zmíněný okres a kraj? Je před volbami!

Pane Maděro, děkuji Vám za to, že jste mě pasoval do role bosse celé jižní Moravy, ale vážně si to nezasloužím. Tu vyhlášku si zařídily obce samy a pracovaly na tom ještě před "revolucí". Zkuste to tam oběhnout a vypsat referendum ke zrušení rezervace. Pokud si to občané budou přát, jistě se Vám to podaří. Držím Vám opravdu palce, protože co se týče mé osoby, je mně úplně jedno, jestli tam nějaká rezervace je. To vše, co dělám, dělám proto, že se mně to líbí a protože si vážím všech těch, kteří jsou ochotni obléci se do historických uniforem a na vlastní náklady přijet na tato místa vzdát hold padlým v této bitvě. Nikdy bych tuto akci nemohl pořádat bez účasti obcí na tomto území. Pokud byla jejich vůle jiná, asi by to nešlo. Stejně jako v případě "hypermarketu" kde se svobodně dohodla zastupitelstva obcí s investorem, projednala územní plán a dala souhlas ke stavebnímu povolení. Nejsem si jist, jak by se jim líbily Vaše větrné elektrárny, kterými byste se jako "fyzická osoba" dosahoval osobního zisku z větru, který patří všem a vůbec nevidím důvod, proč by měl foukat zrovna na Slavkovském bojišti vlastně jen do Vašich soukromých vrtulí :-))). Protože jste si pod záminkou reakce na zcela jiné téma udělal bezplatnou i když spornou reklamu vyzývám Vás touto cestou k dobrovolnému příspěvku na renovaci a zvelebení Mohyly míru. Výši sumy nechám na Vás. Vaši omluvu na tomto místě očekávám do 3.11.2000. Rád Vám sděluji, že osoby jmenované ve Vašem dílku, jsem nikdy v životě neviděl a také jsem se nikdy neangažoval v jednáních na památkovém úřadě. Děkuji Vám také za dobrou reklamu naší akce a věřím, že se zvýší počet návštěvníků na nonprofitním serveru www.austerlitz-region.cz , který jak jste trefně poznamenal, "organizujeme". Zastavím se také v ČT, na památkovém úřadě v Brně a na stavebním úřadě ve Vyškově, abychom se dohodli na záměru ovládnout i další regiony...

S pozdravem

Miroslav Jandora
mjandora@davay.cz

Davay Communications s.r.o

Na vědomí: Památkový úřad Brno, OU Vyškov referát kultury, OÚ Tvarožná

P.S. Proti využíváni alternativních zdrojů energie nic nemám, naopak je podporuji a dokonce i využívám ve vlastním domě. Vadí mě zbabělost a nepravdivá účelová udavačská nařčení . Předpokládám, že se na tomto místě vyjádří i zástupci samosprávy, které jsem s tímto dílem pana Maděry seznámil.

Ke dvěma takovým výrokům došlo v Sedmičce v rámci tématu o penzijní reformě. Nedávno jsem zde upozorňoval na významná, ale opozičními navrhovateli opomíjená hlediska. Z nich tentokrát Macek zaznamenal dvě. Především jako konzervativec upozornil na rozpor požadavku povinného, státem vynucovaného penzijního připojištění a liberálního kréda svobody jednotlivce (nemluvě o riziku nepředvídatelných společenských peripetií, když jen horizont soustředění přiměřeného objemu prostředků je 20-30 let).

Vzápětí poukázal na druhý významný aspekt: největší zájem na tomto pilíři mají potenciální správci (ať státní, veřejnoprávní či soukromí) těchto prostředků. A tipoval, že nikoliv pravicová argumentace o svobodné péči občana o svoje stáří, ale tato lobby si nakonec zřízení třetího pilíře stejně vynutí. To je poznámka vskutku politická, protože upozorňuje na konflikt zájmů široké veřejnosti a partikulárních institucí. Která politická síla (strana) podpoří to či ono řešení?

K tomu připočtěme ještě dvě stanoviska M. Macka z poslední doby.

Možná že po zkušenostech s přeřazením podniků veřejného stravování do nižší kategorie DPH věcně (a ovšem vůči návrhům čtyřkoalice!) upozorňuje, že snížení nepřímé daně na pohonné hmoty nemusí vést k odpovídajícímu poklesu cen.

A ke "žhavé rozpočtové" otázce akcí na mobilní licence po skončení nedělní Sedmičky novinářům řekl "Osobně si myslím, že je rozhodnutí "akce pro všechny" je mírně nefér vůči stávajícím operátorům.... Společnosti, které tu provozují mobilní telefony, měly mít šanci to dostat a ne znovu jít do držby". (LN 23.10.2000)

Škoda, že většina novin nemá redaktora specializovaného na vnitřní poměry jednotlivých politických stran (jako má Právo svého Mitrofanova na ČSSD). Takové výroky by mohly poskytnout materiál pro nejeden tiskový sloupec spekulací o vnitřních rozporech (v tomto případě) v ODS. A určitě by byly zajímavější, než nedělní televizní poledníky.

Miloš Štěpánek

V poznámkách o kvalitě komentářů české redakce BBC v Louči č.6 Milan Šmíd napsal (zvýrazňuji indikace, které považuji za nejpodstatnější): Podle mne skutečný komentátor postupuje ... způsobem: přišel, viděl, viděné porovnal s obecně dosaženou úrovní poznání a se svými hypotézami, byl schopen rozeznat podstatné od nepodstatného, pod tíhou zjištěných skutečností korigoval své výchozí hypotézy, čtenáři sdělil výsledky svého bádání tím, že fakta uvedl do souvislostí. Napadá mne, že většina těchto nároků by se měla uplatňovat nejen na novináře-komentátory (i když v jejich práci by měly hrát roli svrchovanou). V základních rysech (zejména pokud jde o obecně dosaženou úrovní poznání) by se měla cum grano salis uplatňovat na kohokoliv, kdo v médiích publikuje. A ještě pokračování citátu: ... právě v objevování těchto souvislostí, na první pohled neznámých či neviditelných, vidím smysl komentářů. Letité sympatie k Saturninovi mne přiměly uplatnit toto měřítko na tři materiály Lidových novin (středa, 25.10. 2000) s neveselým výsledkem.

Konec války s komentátory

Není divu, že premiérův "moveton" (výraz z Puškinova Oněgina má francouzský původ = mauvais-ton) mu oblibu žurnalistické obce nepřináší. To dává novinář a spisovatel Karel Hvížďala (str.15, Premiérovy zastírací manévry) najevo slovy "nežalovatelnými", ale patřičně drsnými. Cítíme jak se sám usilovně drží na uzdě, protože i na sebe musí vztahovat svoje úvodní prohlášení, že "k nadávce ...se člověk uchyluje...z důvodů vnitřní nedostatečnosti".

Bohužel však jeho vášnivá argumentace není vždy zcela korektní. Tak třeba v charakteristice novinářů porovnává skutečný stav do roku 1989 (byli "převodní pákou" ideologie) se zbožnými přáními období následujícího. (V demokratické společnosti by novináři měli sbírat, zkoumat a zveřejňovat informace z nejrůznějších zdrojů, a tím vykonávat kontrolní funkci na zbývajícími třemi "mocnostmi, které tvoří páteř demokracie, tedy nad mocí ústavodárnou - spíše asi chtěl říci zákonodárnou - výkonnou a soudní.). Měli by, měli, ale do jaké míry se ty "nejrůznější zdroje" opravdu ve všech podstatných souvislostech konfrontují?

U Hvížďaly - jako ve spoustě replik na "quasi-mírový manifest" - postrádám odpověď na klíčovou tezi premiéra: jak vysvětlit, že za neutuchající přehradné palby všech druhů opozice a medií proti ČSSD a jí sestavené menšinové vládě (se všemi důsledky tohoto křehkého uspořádání) její preference od počátku roku v podstatě stále stoupají. Hic Rhodus. To nevyřeší citát z Manfreda Pütze, že především na mediálních kampaních dnes záleží nejen úspěch výrobků a co budeme jíst, nýbrž i taková rozhodnutí, jako například kdo se stane italským ministerským předsedou či americkým prezidentem. Především? Ale asi nejen.

Napomáhání pomluvě

K minuciézní právnické analýze slavného advokáta Oldřicha Choděry "Jak je to s utajením zdroje a trestní odpovědnosti" (rovněž str. 15 v LN 25. 10) v souvislosti zejména s kampaní Olovo s rozsáhlým podtitulkem Novinář má nejen právo, ale i morální povinnost tajit jakýkoliv zdroj bez ohledu na to, kdo a proč se na něj obrátil zdánlivě není co dodat. Z hlediska pozitivních paragrafů lze asi jen sotva dodat další aspekty formulace případných uvažovaných různých prohřešků.

Autor ovšem není novinář, který by se mohl dovolávat i právního vědomí dle přirozeného práva, klást otázky v nekodifikovaných souvislostech. Shledávám mírně podivným, že média nekladou otázku, zda žurnalisté MfD ve skutečnosti nenapomáhali autorovi hanopisného plánu jeho čin dokonat. Text v počítači lze jen sotva považovat za samotnou realizaci pomluvy. Difamace Petry Buzkové naplno propukla, teprve když list (a po něm další) "vyinvestigovaný" text doslovně zveřejnil. Musela tato média opravdu o "originálních" pomluvách informovat takto bulvárním (pavlačovým?) způsobem. Nepamatuji se, že bych takovou novinářkou (sebe)kritiku někde četl.

Navíc jádro problému je především v rovině politikářské, kterou se orgány činné v trestním řízení sotva mohou zabývat. Šlo či nešlo o účast státního úředníka na boji o vnitrostranickém pozice? Dějiny ovšem svědčí i o dopadu politikaření (pokud vede ke změnám vlivu různých členů a skupin v mocenských uskupeních, ve vedeních stran apod.) na skutečnou politiku, na onu neopomenutelnou "správu věcí veřejných". A je třeba přísně sledovat, do jaké míry se v médiích setkáváme s pouhými prohřešky proti profesionalitě a kde již nezávislost médií zaplakala a novináři místo plnění svých žádoucích povinností (např. uvedených Karlem Hvížďalou) "dělají politiku". Kdo dá ruku do ohně za to, že všechen mediální ruch kolem Olova byl veden jen andělským úsilím o zvyšování politické kultury? Že to - při veškeré vážnosti případu - pro někoho to přece jen není pouze další hůl na "socanského" psa?

"Úhel pohledu" Občanského institutu na penzijní reformu.

Před obsahovými poznámky ke zdrcujícímu sdělení Jaromíra Žegklitze "Česká penzijní reforma - všech o špatně" mám "statutární" problém. Institut asi popírá vazbu na jakoukoli stranu, jakož i že by jeho aktivity byly politické. Nemám potuchu z jakých míst je financován. Autor sice často publikuje, ale sotva je to novinář. Tedy váhám, zda a z jakého titulu tu lze aplikovat "Šmídovu větu". Ale risknu to.

Nedávno jsem zde položil klíčový test serióznosti pro diskusi o (kapitálovém) "třetím pilíři" penzijní reformy. Žegklitz se k jeho jádru ani nepřiblížil, což je jeho svaté právo, pokud by byť jen kalkuloval cenu takového řešení . Jeho právem je i volba žoviální trivializace úvah soupeře švejkovacím tónem. V úvodní větě (Tak jsme se dozvěděli, že vláda zahájila penzijní reformu) chybí jen před čárkou oslovení "paní Müllerová". Ovšem Ferdinanda tehdy opravdu zabili, zatím co vláda zatím jen schválila návrh a do zahájení reformy je ještě móóóc daleko.

Od představitele instituce, která nese v záhlaví přívlastek "občanská" mne děsí necivilizovaný způsob argumentace, komentář typu "co mi právě slina na jazyk přinese". Jsou zde příklady (1) vědomě nekorektního popisu faktického stavu, (2) překrucování pozice soupeře či (3) popírání jinak veřejně dosti známých fakt, což všechno samozřejmě chodu veřejného diskurzu škodí.

1. Navrhované zřízení pojišťovny a oddělení peněz na důchody od státního rozpočtu podle Žegklitze prý NIC NEŘEŠÍ. Nemá snad samotný státní rozpočet obrovské problémy, protože se jeho prostřednictvím (neúčelně) přerozděluje obrovské množství prostředků? Tak že tento krok by COSI řešil, ale tak, že se to nehodí do kritikova ideologického krámu.
2. Dále prý "Levice tvrdí, že stát nemůže nikomu nařídit ukládat peníze ve fondech, za které se nemůže zaručit". Zde je překroucení dvojjediné. Jednak Nejen levice, ale i místopředa ODS Macek (viz jeho nedělní televizní vystoupení) právem zpochybňuje, že nařizovat povinné spoření by bylo konsistentní s konzervativními a liberálními principy. A Žegklitz nevysvětluje občanský smysl pověřování soukromých subjektů povinným pojišťováním, za něž by povinně spořícím stejně musel ručit (jinak opovrhovaný) stát.
3. Jak lze předhazovat vládě ČSSD, že "nepomyslela na spoření dobrovolné", které v ČŘ řadu let existuje a změnami jí provedenými se jeho účinnost a přitažlivost podstatně zvýšila.

Aux armes, cityoens! Takto asi komunikativní občanskou společnost nevybudujeme.

Je neveselý. Vyznívá jak v potřebu "oprášení" metod a procedur vedení veřejného diskurzu, všeobecnou osvětu o nich, ale hlavně jejich soustavné prosazování a snad i vynucování. Jak a kým? Každý má ovšem zametat před svým prahem. Jak ale docílit toho, abychom se ve stále různorodějším a rychlejším (s pomocí elektronickým prostředků) toku informací vzájemně slyšeli, měli trpělivost si vzájemně nejen naslouchat, na cizí argumenty reagovat, ale také korigovat své hypotézy a v rozhodujících tématech vývoje naší společnosti směřovat buď prostě ke konsensu, nebo - tam kde jde o konfliktní zájmy - alespoň vypointování stanovisek, jako srozumitelnému podkladu ke skutečně politickému rozhodování.

Jan Hurych

Také v českých dějinách máme příklady státníků, po nichž následovali zase jen politici. Tak například Karel IV byl státník, zatímco Václav IV byl jen politik. Masaryk byl bezesporu státník, zatímco Beneš byl jen politik - a nešťastný výsledek jeho politikaření už také známe. Rozdíl je totiž v tom, že politici bývají značně krátkozrací a podobně jako Scarlet O'Hara z románu "Gone with the Wind" (český překlad je tuším "Jih proti Severu") , budou "o tom všem přemýšlet až zítra". Prokrastinace, t.j. oddalování řešení, je pro některý národ typická a pro Čechy dokonce skoro tak vlastenecká, jako je konzumace piva.

P.E.T. dostal do vínku dvě výhody. Jednak finanční samostatnost - proto nemusel myslet na vlastní prospěch a nezatížil svoji osobnost různými korupčními skandály, které tak smutně proslavily jeho následovníky. Druhý takový dar byla jeho osobní statečnost: když byl přesvědčen, že má pravdu, šel za tou svou vizí bez váhání, a nezáleželo mu na tom, kolik má nepřátel a co tomu proboha řeknou. Kanada asi neměla víc volnomyšlenkářského premiéra než jeho, a přesto neváhal prohlásit výjimečný stav, když národu hrozilo nebezpečí. Nebezpečí od teroristů, kteří nasázeli bomby do montrealského Metra a unesli a garotovali (řetězem) ministra Laporta. Teroristů, kteří pak ještě rádi utekli na Kubu, odkud se zase - ještě daleko raději - vrátili, aby si svoje léta odseděli doma, v Kanadě. Žil jsem v té době v Quebeku - ulice sice byly plné vojska, ale přesto jsme se cítili bezpečni; koneckonců tam nepadl ani jeden výstřel, pokud se dobře pamatuji.

Pro mě osobně byl P.E.T. člověk, který nám vlastně pomohl do Kanady - jeho sympatie se "sirotky" Pražského jara je známa po celém světě. Často byl charakterizován jako levičák, jini ho orazítkovali jako nepřítele Quebeku, ale on sám taková malicherná označování odmítal - to bylo pro něj nepodstatné, jemu šlo o víc. A jeho schopnost přesvědčovat a vytrvalost, s jakou stál na svém, přinášela výsledky. Pravda, ne všechny byly přijímány s jásotem, ne vše se povedlo, ale důležité bylo, že byly podloženy rozumem, ne nějakou rádoby-politikou nebo dokonce jen k utišení nátlakových skupin. Jako politik by se asi pořád musel hrabat jen na vlastním záhumenku, ale jako státník udělal Kanadě jméno i ve světě.

Před dvěma lety jsem slyšel v rádiu jednoho studenta, který se vyjádřil k přednášce, kterou měl P.E.T. - tehdy už ne politicky, ale stále ještě veřejně čilý - u nich na škole. "Člověk s ním nemusí souhlasit, já například jistě ne, ale musí ho obdivovat: ten člověk má vizi, on ví, co chce a dovede to přesně říct." Co dodat? Přál bych nám, Čechům, abychom také jednou měli víc státníků a míň politiků . . .

Pavel Jonák

V těchto dnech se na internetu náhle vyrojilo nápadně více zpráv, nasvědčujících tomu, že nějaká instituce kontroluje počínání účastníků internetu, popřípadě že dochází k cenzurním zásahům, znemožňujícím svobodnou komunikaci mezi účastníky sítě a také k připojování zavirovaných příloh k poště nepohodlných osob.

Je pozoruhodné, že stěžovatelé jsou veřejné působící osoby, známé svou nespokojenosti s dosaženým stupněm demokratizace naší země a posilováním pozic exponentů předlistopadového režimu.

Například jeden z českých internetových portálů zablokoval doručování e-mailů od Čechoameričana Rosse Hedvíčka, organizátora diskusního klubu Čs-club, sdružujícího stovky československých exulantů a domácích nonkonformních zájemců o politické dění. Portál údajně zasáhl na základě stížnosti na obtěžování nevyžádanými e-maily, přičemž mu vůbec nevadilo, že přerušil spojení i těm svým klientům, kteří si s "obtěžovatelem" Hedvíčkem psát chtějí. Nebylo na tom dosti. Stejný portál po několik dní nepřijímal ani e-maily z mé výše uvedené adresy, nevyjímaje ty, které jsem pro kontrolu posílal na svou stejnojmennou adresu, na něm vedenou.

Chápu, že nevyžádaný e-mail s nesympatickým obsahem je nemilá věc. Mělo by být proto samozřejmé, že pisatel, kterému příjemce sdělí, že o jeho moudra nestojí, okamžitě přestane příslušnou adresu používat. Řada portálů ostatně dovoluje svým uživatelům uzavřít jejich adresu e-mailům, které přijímat nechtějí. Použití takového obranného nástroje je naprosto legitimní: příjemce se chrání, aniž by narušoval poštu ostatním.

Svoboda vybrat si partnera ke komunikaci a vyměňovat si s ním názory a  informace, aniž by tyto byly kontrolovány a cenzurovány jakoukoli institucí, až na výjimky upravené zákonem, patří k občanským právům, chráněným ústavou této země. Naopak výše zmíněné zásahy jsou nezákonné.

Náš trestní zákoník příliš prostoru ochraně občanských práv před zlovolnými zásahy nevěnuje.

Nicméně v § 239, odst.(1) písm. b) praví:"Kdo úmyslně poruší tajemství zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců."

A dále § 239 odst.(2) pism. b) hrozí: Pracovník poštovní nebo telekomunikační služby, který a)spáchá čin uvedeny v odst.(1) nebo c) pozmění nebo POTLAČÍ zprávu podanou telefonicky, telegraficky nebo jiným podobným způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

Ivan Hoffman, Radiožurnál

Nechceme být nemocní a nechceme mít hloupé děti. Z toho by ovšem politikové neměli vyvozovat, že hloupí jsou dospělí.

Jestliže od nás vlády berou na provoz státu polovinu z našich platů, mohlo by to být vidět na zmiňovaném školství a zdravotnictví zřetelněji. Z daní se toho pochopitelně platí více. Znamená to ale, že si o daních nemůžeme popovídat s těmi, které si z nich včetně pana premiéra platíme? Důležité je uvědomit si, že nic není zadarmo.

Ve chvíli, kdy by naše výplata byla dvojnásobná (a to je příjemná představa), lékaře i učitele bychom pochopitelně museli zaplatit. Bez státních dotací by se prodražila železnice, bydlení a energie všeho druhu. Ušetřilo by se na úřednících, ale také by nebylo kam jít pro sociální dávky.

Při pohledu na situaci lidí v nouzi by netrvalo dlouho a místo reptání na daně bychom se urychleně dožadovali jejich placení. Na provoz státu bychom přispěli velkoryse. Ze svého platu bychom politikům na správu věcí veřejných klidně svěřili i dvacet procent. A o to právě běží. Není těžké volit vlády, které potřebují polovinu našich příjmů a ještě si berou na dluh, aby pak zachraňovali nešikovné bankéře.

Co se hledá obtížněji jsou ekonomové, kteří by za méně peněz předvedli více muziky. Jaksi na ně nemáme štěstí. Možná zde doopravdy nejsou. Spíše je ale neumíme rozeznat a dát jim ve volbách důvěru. V takovém případě jsou ty vysoké daně zaslouženým trestem a rozčilovat se můžeme leda na sebe.

Vysílá se v pátek 27. října ráno.

Poznámka JČ: Jiná, dnes už jistě poněkud zastaralá otázka je, PROČ musejí být daně v ČR tak vysoké. Protože Václav Klaus v privatizaci rozdal státní majetek, který byl úsporami občanů na stáří, namísto aby tento majetek učinil základem českého kapitálového trhu v rámci - dobře regulovaných - soukromých penzijních fondů a vzniklé důchodové břemeno hodil na mnoho let na produktivní generace v České republice. Více o tom zde.