Co je nového v České republice

Vazeny pane Culiku,

docela by me zajimalo, jaka cilova skupina lidi posloucha stanici Vltavu (CRo3). Vcera rano jsem ji omylem vyladila, protoze vysilali hezkou hudbu a protoze BBC World Service mela poruchu, ale pak hudba prestala a v 6.55 rano mi byla vysvetlena uzitecnost hermeneutiky. (Fararskym hlasem to cetl komentator s krestnim jmenem Jaro, prijmeni zacinalo od D [Dobrovinsky??]). Hermeneutika je pry dobra pro pochopeni textu i pro vzajemne pochopeni lidi. Pak se ozvaly zpravy a jako prvni a nejdulezitejsi zvest mi bylo sdeleno, ze prijizdi princ Charles a bude si prohlizet malostranske zahrady. Dulezitost sdeleni jsem nepochopila asi proto, ze nemam hermeneutickou prupravu, i nechala jsem prince bloudit v zahradach a vyladila RFI. Na pochopeni jejich vysilani hermeneutiku nepotrebuju.

Špatný pravopis "Czech Republik je i na oficiálních stránkách Pražského hradu: http://www.hrad.cz/president/Havel/doktorat_uk.html. - Pokud má někdo (mimo samotného prince Charlese) cestu Ledeburskými zahradami pod Pražským hradem, mrkněte se, zda tam nahoře na pamětní desce stále stojí zlatým písmem na růžovém mramoru, že rekonstrukce zahrad spolu s princem Charlesem zaštítil nějaký "VACLAV HAVEL, PRESIDENT OF THE CZECH REPUBLIK".

Poznámka JČ: Hovoříme-li o reprezentaci ČR vůči zahraničí, to ale vůbec nic není proti tomu, jak hrozný hlas se vám ozve na ústředně, když zatelefonujete na velvyslanectví ČR v Londýně. Ale nic si z toho nedělejte, podle Josefa Petrů z Práva zato hovoří Miloš Zeman na svých zahraničních cestách "perfektně anglicky". (Asi tak jako Klaus?) (Viz dnešní číslo BL.)

Poznámka TP: Malý vzorek Zemanovy angličtiny je zde (213 KB).

Poznámka JČ: Transkript této ukázky zní:

Zeman: "In the first years after revolution, we did some mistakes and we must admit them. But, thanks God, now there is economic progress..."

Nebudu se vyjadřovat k Zemanově superčeské výslovnosti, už jen v těchto několika slovech jsou však tři gramatické chyby. Text by měl správně znít:

In the first years after the revolution, we made mistakes and we must admit these. But, thank God, there is now economic progress...

Nechci urážet Zemanovu angličtinu, chci poukázat na to, jak daleko od reality jsou oslavné články Josefa Petrů z deníku Právo...

Profesorům, učitelům a instruktorům českého jazyka: Máte-li zájem aby informace o vašem vyučování bylo celosvětově k dispozici na internetu, pošlete základní údaje (název kurzu, místo konání přednášek, trvání kurzu - kalendářní a časový údaj - stručný popis náplně, výši školného, a kontaktní telefon či e-mailovou adresu). Uveďte údaje o výuce českého jazyka v letech 2001 i 2002.

Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Tomáš Pecina

Tomáš Pecina

Různé formy ideologie neonacismu v jeho moderní podobě provázejí evropské demokracie přinejmenším od konce 60. let. Nikdy a nikde v Evropě nedošlo k tomu, že by tato hnutí zvrátila nebo výrazněji narušila demokratický vývoj, ale nikde také nebyla tato ideologie dlouhodobě zcela vytěsněna z politického a názorového spektra země. Pokud existuje sociální skupina, zejména učňovská mládež a mladí nezaměstnaní, vyznačující se zvýšenou susceptibilitou k neonacistické indoktrinaci, budou existovat i neonacistická hnutí nebo politické strany; to je stav, který se v příštích 20-50 letech asi nezmění.

Česká situace je zvláštní dvěma faktory: 1. zřejmě žádný jiný stát v Evropě nemá populaci s takovou mírou latentního rasismu a xenofobie; a 2. nikde jinde není mezi policisty tak silná míra identifikace s extremistickými ideologiemi.

Domnívám se, že stíhat neonacisty za jejich veřejné projevy, rozpouštět radikální strany a hnutí a zakazovat jejich demonstrace, může být politicky populární, ale dlouhodobě to nevede k cíli. Jediným výsledkem takového úsilí bude, že radikálové se přizpůsobí novým mantinelům, budou se vyjadřovat zastřeněji, ale všem bude jasné, o co jde. Už dnes o sobě hovoří jako o "vlastencích" a nepožadují nic než "vládu zákona". Zakážou-li se administrativním zásahem neonacistická hesla jako "Čechy Čechům!" nebo "Nic než národ!", radikálové si prostě najdou jiná, se stejným obsahem.

Neonacismus je nebezpečný zejména v těch svých projevech, které se neodehrávají na veřejných shromážděních: v České republice dochází ročně k několika desítkám vážných rasově motivovaných útoků, přičemž orgány činné v trestním řízení jsou při jejich objasňování značně liknavé. To je první věc, kterou je třeba změnit: jakmile příslušníci hnutí skinheads nebo kteréholi jiného pravicového uskupení přejdou od obecných slov k činům, policie musí zakročit, a to i tehdy, když jde o "pouhé" vyhrožování. V právním státě je nepřípustné, aby jedna skupina obyvatel terorizovala druhou.

Dále by pomohlo, kdyby stát konečně začal uplatňovat účinnější politiku na podporu integrace menšin a vypracoval takový systém sociálního zabezpečení, který bude motivovat žádoucí vzorce chování. Nezmění se tím sice zásadně přitažlivost ideologie neonacismu (žádná ideologie ostatně nemá těsný vztah k realitě), ale poklesne míra společenské akceptance nositelů radikálních názorů.

Nejdůležitějším a asi vůbec nejtěžším úkolem je změnit nálady uvnitř policejního aparátu, jehož mnohé složky se intelektovým i emočním vybavením od pravicových radikálů nijak neliší; to extremistickým uskupením dodává pocitu legitimity - vždyť oni přece nedělají nic nezákonného, pouze "pomáhají" policii v boji s potenciálními pachateli trestné činnosti. Události provázející nedávné zasedání MMF/SB v Praze ukázaly, v jakém stavu místní policie skutečně je: jedenáct let amatérismu a koncepční i personální bezradnosti, kriticky nedostatečné materiální zajištění (viz omezený příděl benzínu a telefonních hovorů), chaos a nahrazování skutečných výsledků mediálními smyšlenkami, to je alarmují obraz stavu české policie v roce 2000.

Demonstrace anarchistů proti srazům skinheads nám mohou nebo nemusejí být sympatické, ale o tom, zda za deset let bude palčivým problémem české politiky nový Miroslav Sládek, se rozhoduje jinde a jinak.

František Roček

Jiří Jírovec v BL 27.10. uvedl, že mu vadí paušalizace "panelového" problému a měl dojem, že např. se zjednodušeně uvádělo, že za krizi v Ústí n. L. mohou komunisté, kteří bezmyšlenkovitě všude naflákali byty první kategorie a teď na ně (někteří) nemají. Jedná se asi o část nějaké informace, která probíhala BL v souvislosti s Matiční ulicí.

Proto bych k tomu dodal: Je úplně jedno z čeho jsou domy postaveny. V ústeckých Předlicích např. mají malou hodnotu (cihlové) domy proto, že se jedná o lacinou dělnickou výstavbu, která byla špatně izolována od spodní vody apod.

Hurá osud

Vzpomínám na vzpomínání jednoho severočeského architekta, který šel ze školy s dalšími architekty (obého pohlaví) projektovat severočeské paneláky. Až po letech zjišťovali jakých se dopouštěli chyb. Byli svobodní a proto je vůbec nenapadlo, že by mysleli na přístup matek s kočárky do paneláků tak, aby vjezd byl horizontální a přímým přístupem k výtahu apod. To zjistili až v okamžiku, kdy si sami vyrobili malé sviště a stali se řidiči kočárků...

Domy byly stavěny pro lidi v nejaktivnějším věkovém spektru s více dětmi. Nikoho z lidí odpovědných za koncepci výstavby tehdy nenapadlo, že za třicet let bude demografické složení obyvatel sídliště jiné...

Nikdo nepočítal s tím, že po roce 1990 dojde k privatizaci bytů a že paušálně dostupné a paušálně nájemným způsobem užívané byty při paušální mzdové politice, se stanou pro část populace bydlením na hranici či pod hranicí sociálních možností.

To vše je lavina přicházející již od okamžiku vzniku domů, problémy, o nichž se nepřemýšlelo a ani se netušilo, že by mohly být porozeny zítřkem.

K tomu dodávají statistiky

Z celkového počtu bytových jednotek v bytových domech (tj. v domech se čtyřmi a více byty) je v panelových objektech 54,19 % bytů.Nejvíce bytů bylo postaveno v r. 1966 až 1975. V dalším období se snižoval rozsah nové výstavby a objekty byly (relativně) vyšší kvality, v souvislosti s postupnou aktualizací norem a předpisů, reagující na zjištěné závady a také po roce 1983 v reakci na celosvětovou energetickou krizi.

Státní orgány stanovily od padesátých let plánovací, ekonomické i realizační ukazatele pro bytovou výstavbu na nejnižší přípustné úrovni, dané závaznými technickými normami. Zavádění úsporných návrhů řešení budov, jejich konstrukčních prvků i výrobních postupů, užívání levných materiálů atd. umožnilo plnit závazné ekonomické limity, ale za cenu nižší kvality a životnosti některých částí, zvýšení provozních nákladů aj. Tento stav trval do r. 1990 - 91, kdy byly dokončovány poslední rozestavěné domy.

Ke konci roku 1990 (poslední sčítání lidu, domů a bytů) bylo v České republice trvale obydleno celkem 3 706 tis. bytů, z toho bylo v panelových domech evidováno 1 165 tisíc trvale obydlených bytů, tj. 31,42 % celkového bytového fondu. Z celkového počtu bytových jednotek v bytových domech (tj. v domech se čtyřmi a více byty) je v panelových objektech 54,19 % bytů.

Nejedná se o samotný fenomén paneláků jako zlo, ale o souhru všech ovlivňujících vlivů vytvářející dnešní problém. Krátkou část života jsem prožil ve velmi pěkném paneláku ve velmi pěkném prostředí, takže vím, že panelák může poskytnout i velmi dobrý standard bydlení. Realita ústeckých sídlišť je však poněkud smutnější...

Sociální past

Dnes: výstavba bytů se po roce 1990 takřka zastavila. Chybí malometrážní byty pro starší, dnes již bezdětné občany, a i to málo mládeže, které se rozmnožuje, velmi těžko shání byty. Do toho přichází problém s neplatiči kombinovaný s neplatiči - hůře přizpůsobivými občamy. Ti se stali např. základem nájemníků v slavné Matiční ulici. V knize ZEĎ, pojednávající o tomto fenoménu píši:

"Přestěhování části neplatičů do malometrážních bytů s nižším standardem bylo jediným východiskem, protože byl a nadále přetrvává velký nedostatek bytů. Finančně velmi náročná výstavba nových obecních bytů začátkem devadesátých let skončila a při velké nouzi o byty to byla šance, jak uvolnit přes třicet bytů pro občany, kteří měli podanou žádost o byt. Neštěmická radnice obhospodařovala zhruba 3200 bytů a kolem dvaceti procent nájemníků patřilo mezi dlužníky - pokud mezi ně zahrneme dluhy ve výši od několika set korun až po desetitisícové částky.

V našem městském obvodu jsme měli kolem sto padesáti dlužníků s dluhy dosahujícími desítky tisíc korun. Díky rekonstrukci dvou domů v Matiční ulici jsme získali kolem pětatřiceti volných bytů první kategorie. V tomto trendu jsme postupně pokračovali. Máme více domů pro neplatiče, ale jen v Matiční se situace takto vyhrotila," uvedl Harciník (pozn.: bývalý starosta obvodu)."

Co k tomu ještě dodávat?

Družstevní pocit bezmocnosti

Vztáhnu-li to na konkrétní situaci v Ústí n. L. největší družstva Družba a Rozvoj se snaží kromě nutných oprav také o zateplování domů. Veškerá snaha těchto družstev je svazována nedostatkem finančních prostředků, protože většinu nájmu pohltí energie a další poplatky. Na zlepšení kvality bydlení se musejí družstevníci úvěrově zatížit, tedy je neustále akutní otázka, kolik mohou obyvatelé bytů měsíčně utáhnout v rámci platby nájmu, resp. do fondu oprav a za nevyhnutelné služby ( platby energií apod.).

Nejhorší je, že vedoucí činitelé družstev cítí, že by bylo třeba stavět další byty, protože je jich nedostatek a přitom zápasí s tím, aby mohli alespoň zajistit nezbytné opravy stávajících domů.

Chybí systémové řešení problému na státní úrovni (viz BL 26.10.: Vládní řešení pro sanaci paneláků je nedostatečné) po kterém např. volá předseda Severočeských bytových družstev Karel Jedlička. Nejedná se o paneláky jako fenomén zla, ale o jejich kvalitu. A do osudu česko - slovenských paneláků byla zakleta již od počátku nízká kvalita. Tu obyvatelé bytů sami nemohou napravit. A ti, kteří by k tomu měli dostatek finanční síly, raději ze svého paneláku odejdou za (kvalitativně) lepším. Vždyť i mnohé rodinné domy se rodí z montovaných dílů...

Čas nutnosti

Dosavadní bytová politika byla primitivní, protože se na problém bytového fondu nehledělo, a dosud nehledí, jako na přetrvávající dluhy (škody) minulosti, kdy nejvýraznější podíl na zmírnění (napravení) škod musí mít historický koncepční tvůrce a realizátor výstavby - tzn. stát.

František Roček

V souvislosti s poznámkou k problému pana Davida a pana Goliáše bytem v pokřiveném zrcadle (BL 27.10.2000), bych chtěl uvést jednu malou pod - poznámku:

Komplikovaný zrod palestinské autonomie v devadesátých letech a snaha ustavit Palestinský stát prostřednictvím současné kamenoházečsko - bombové hysterie má do značné míry počátek ve vině Britů, kteří stranili z ekonomicko - politických důvodů v době vzniku Izraele Arabům a tehdejšímu vládci Transjordánska, dnešního Jordánského království. Současné krvavé akty mají počátek své historie v likvidaci Palestinského státu samotnými Araby.

Již v roce 1946 se objevil anglický plán, podle kterého měly být arabské části Palestiny přičleněny k novopečenému státu, k (podle tehdejší terminologie) Transjordanii. Ke konci roku 1948 zahájili Izraelci ještě před usnesením OSN jednání o osudu palestinských území s vůdcem jordánského politického uskupení Abdullou.

Izraelci vyčerpáni obranným bojem byli postaveni před tíživou alternativu. Buď se s tehdejším králem dnešního Jordánska dohodnout, nebo vést další vyčerpávající boje na pokraji sil. Díky jednáním měly boje s jordánskou Arabskou legií v dalším období převážně obranný ráz. Také v dalším průběhu války nebyly podnikány útoky proti Abdullovi. Transjordanský král se mohl vychloubat, že on byl jediný, kdo nebyl izraelskou armádou poražen. Zatajil však, že izraelská armáda na něho neútočila plnou silou. Ušetřené síly mohly být využity na egyptské a syrské linii.

Izrael se snažil najít způsob spolužití s Abdullou, přesněji řečeno s Británií, která přes nové státní útvary si chtěla podržet v oblasti určitou moc. Aby toho dosáhl, svolil Izrael nakonec v jednáních, vedených s Abdullou, aby arabské území Palestiny bylo připojeno k Transjordanii.

Když později toto připojení jordánská strana oficiálně provedla, "protestoval" Izrael navenek proti tomuto kroku, ale byl s tím dopředu smířen jako s taktickým řešením situace.

Obsazením části Palestiny Transjordanií (Jordánskem) padl plán OSN na zřízení samostatného arabského státu v Palestině. Politika izraelských vládnoucích kruhů byla podle kritiků pro Izrael děsivě krátkozraká. V parlamentu padla výtka: "Tím, že bylo upuštěno od zřízení samostatného arabského státu v druhé části Palestiny, bude posílena reakce na Středním Východě a židovský národ bude připraven o sousedství spřáteleného národa."

Pravda však je, že mladý izraelský stát se v té době bránil proti arabským útokům s vypětím všech sil.

Generální štáb izraelské armády, když už si byl jist, že Abdulláh nepodnikne žádnou akci proti Izraeli, mohl začít na podzim 1948 soustřeďovat nové síly na egyptské frontě, kde nebylo možno mluvit ani omylem o klidu zbraní.

Nad dodávkami zbraní do Izraele ze strany válečných vítězných mocností panovalo embargo (tedy včetně USA, dnešních kamarádů Izraele). V kritických okamžicích např. pomohly dodávky letecké techniky z Československa, ale to jen proto, že Stalin věřil v prosazení levicové orientace Izraele. Když tato vize se ukázala být snem, východní podpora Izraele skončila...

Tak tomu bude i nadále. Podpora kterékoli strany je především politickou a ekonomickou kalkulací. Palestinci i Izraelci jsou jen politickým materiálem. Bůh (kterýkoli) jim buď milostiv.

František Kopecký, starosta, Tvarožná

K těmto připomínkám mě vede několikaletá zkušenost člověka, který výročí bitvy u Slavkova spolu s ostatními organizuje i to, že jsem navštívil mnoho podobných míst i akcí od Anglie po Korsiku.

Památková zóna Slavkovského bojiště byla vyhlášena před osmi lety z iniciativy okresních úřadů Brno-venkov a Vyškov. Obce ji přijaly s vědomím, že přinese některá omezení při stavební činnosti. Protože na území bývalého slavkovského bojiště žiji , nepřipadá mi, že by ho někdo ovládal. Naopak. Obce a města se sloučily do obecně prospěšné společnosti Mohyla míru - Austerlitz se sídlem ve Šlapanicích. Cílem je zastupování území vůči tuzemským i zahraničním partnerům a rozhodování o dění a propagaci historické oblasti o ploše asi 120 km čtverečních. Pravidelné porady, otevřené informování, společný postup s okresními úřady při prezentaci navenek. To jsou aktivity, ke kterým patří i podíl na organizaci vzpomínkových akcí, letos doplněných propagačním pochodem a ukázkami ve Vyškově a v Rousínově. Za celou dobu nepamatuji připomínky k činnosti České televize nebo firmy Davay. Počty účastníků odpovídají našim finančním možnostem a nedosahují účasti např. u Waterloo či letos při 200 let bitvy u Marenga. Není to dle mého názoru žádná megalomanská akce.

Uvažovaný nový supermarket na k.ú. Jiříkovice je iniciativou hodonínské firmy IRO a výstavbu v územním plánu této obce schválilo řádně zvolené obecní zastupitelstvo. Zde také vznikla iniciativa pro podporu stavby jako protiváha pro zamítavý postoj ze strany Československé napoleonské společnosti se sídlem v Brně.

S panem Jandorou a firmou Davay jsem přišel do styku poprvé na počátku devadesátých let. Firma m.j. roce 1993 přispěla polovinou částky na realizaci pamětní desky "Obětem bitvy tří císařů", umístěné na návsi ve Tvarožné. Před dvěma lety se firma po dohodě s Unií uniformovaných jednotek a obcí Tvarožná opětovně zapojila do organizování vzpomínkových akcí na základě projektu Austerlitz 2005, který vypracoval pan Jandora v koordinaci s ostatními organizátory.

Firma přinesla do tehdejších sporů profesionální přístup, jistotu zabezpečení pro aktivní účastníky i pro četné návštěvníky. Davay zajistila sponzory, bez nichž není podobná akce možná. Nevím, jaký je to pro firmu obchod. Myslím si, že pan Jandora byl v počátcích těchto aktivit v mínusu a dodnes tomu tak asi je. Zaměstnanci firmy jsou v různé intenzitě průběžně vázáni organizačním, administrativním, finančním a propagačním zajištěním uvedené akce, na níž se k nám sjíždějí lidé z celé Evropy a které přesvědčujeme, že v republice není jenom Praha. Dokazujeme, že umíme to co v Anglii, Belgii, Itálii, Francii, Německu a jinde. Propagace území a dění v něm na internetu a v médiích jsou velmi důležité, ne-li podstatné. Čerpají z nich zájemci o historii i cestovní kanceláře.Je zapotřebí více takových firem. Z jejich konání profitují na zámku ve Slavkově, na Mohyle míru, Staré poště, majitelé hotelů, restaurací a výrobci upomínkových předmětů.

Chci věřit, že názory pana Maděry, prezentované trochu chaoticky s velkou dávkou invektiv jsou zapříčiněny dočasným neúspěchem, s nímž je nutné v každém lidském konání počítat. Nabízím mu informace, které mu zjevně chybí.

Přeji úspěch všem firmám působícím na Slavkovském bojišti tedy i firmě Davay. Vždyť ani pan Oldřich Maděra nechce stavět větrnou elektrárnu jen proto, aby ušetřil hnědé uhlí.

Ivan Hoffman

Mezi informacemi, které denně nabízejí agentury, se najdou některé skutečně absurdní. Ta absurdita je ovšem jednou komická a jindy mrazí. Dvě Američanky s sebou do první třídy letadla z Filadelfie do Seattlu nastoupily s vepřem. Leteckou společnost před tím uvedly v omyl tvrzením, že půjde o sotva sedmikilového zvířecího miláčka a předložily lékařské potvrzení, že se jedná o terapeutický doprovod.

Ve skutečnosti je doprovázel stopadesátikilový vepř, který před přistáním procitl, a způsobil skandál, když se za zběsilého kvičení dobýval do pilotní kabiny a pobíhal mezi znechucenými cestujícími. Vedle této absurdní americké story večera agentury již po druhé během několika dní informují o tragédii v Pákistánu, která je důsledkem absurdního nápadu jak vést válku.

V osmdesátých letech někdo v Rusku dostal vtipný nápad vyrábět bomby maskované v hračkách. Po tisících byly rozhazovány na územích, která se sovětská armáda snažila vyčistit od podezřelých civilistů. Invaze do Afghánistánu je dávno historií, ale hračky vybuchují v rukou dětí dodnes.

Začátkem minulého týdne zahynulo pět dětí, které našly sovětskou hračku na poli cestou ze školy, včera si další děti maskovanou bombu donesly domů a čtyři z nich to stálo život. Říká se, že dnešní svět je jedinou globální vesnicí. Zkrátily se vzdálenosti, zrychlily informace, všechno je stále více tady a teď.

I to prase cestující letadlem první třídou, i ty hračky, vyrobené k zabíjení dětí. Pokud naše děti jednou nezahubí to, co bylo nastraženo na nás, čeká je zřejmě zajímavá budoucnost.

30. října 2000.

Ivan Hoffman, Radiožurnál

Při zprávě o takovém vydařeném útěku se nám totiž v paměti vybaví hrabě Monte Christo, anebo Paul Newman, Silvester Stallone, či jiný populární herec, který vítězí nad přesilou strážných. Ve filmu a v literatuře bývá prchající vězeň kladným hrdinou.

Jiří Kájínek asi obětí justičního omylu nebude, přesto o něm bývalý dlouholetý bachař z Mírova s úctou utrousil, že musí být kanón. Jak se mu podařilo nemožné, stále přesně nevíme, dozorcům se nelze divit, že jsou skoupí na slovo. V lepším případě se právem stydí, v tom horším (který nelze vyloučit) mu pomohli.

Kájínkův útěk je příležitostí ke spekulacím, že kromě dobré fyzické zdatnosti měl i nějakého štědrého sponzora. Ve svém oboru podnikání, tedy jako nájemný vrah, platí zřejmě za profesionála. Zatímco on měl jistě zájem dostat se na svobodu, někdo jiný může mít zájem o jeho služby.

Nebylo by to poprvé, co by ho po útěku z basy najal nějaký podnikatel na likvidaci jiného podnikatele i s jeho bodygárdy.

Mimochodem, ve stejný den jako Kájínek uprchl v sousedním Polsku vězeň Niemczyk, který je podezřelý z vraždy šéfa brutálního zločineckého gangu. Niemczyk utekl dvěma dozorcům během vycházky v areálu věznice.

Po střechách budov se dostal na ulici, kde měl připravený odvoz. Dnes už se možná Niemczyk ukrývá někde u nás a Kájínek naopak v Polsku. Pokud jsou tedy na živu. Někdy se vězni pomáhá na svobodu proto, aby v podsvětí udělal špinavou práci, jindy proto, aby byl umlčen. Nezbývá nám než počkat. Pokud Kájínek žije, Nova s ním jistě udělá rozhovor.

Vysílá se v úterý 31. října ráno.

Poznámka JČ: Ano, Česká televize by to nesvedla.