Český parlament nebezpečně ohrozil svobodu projevu
Český parlament učinil koncem října nebezpečný krok k omezení svobody projevu. Na návrh poslance Občanské demokratické strany Jiřího Payna schválily obě komory novelu trestního zákona http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw (vyhledej číslo tisku 599/00), která se týká za prvé individuálního podněcování k nenávisti vůči určitým skupinám osob, za druhé podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, a za třetí veřejného projevování sympatií k některým hnutím.
V prvním bodě přidal návrh novely k dosavadním skupinám národu a rasy nové kategorie třídy, náboženství a "jiné skupiny" obyvatel a zpřísnil postih odnětí svobody z jednoho na dva roky. Ve druhém bodě se dosavadní kategorie národnostní, rasové, třídní a náboženské zášti rozrostly o "jiné skupiny osob". Žalář na tři až osm let zůstal v platnosti. Ve třetím bodě novela přidává trest půl roku až tří let za popírání či ospravedlňování nacistických a komunistických zločinů.
Antiliberální kroky českých politiků
Po stíhání vydavatele překladu knihy Mein Kampf, snahy o posilování silných stran ve volbách do Sněmovny a vyloučení nezávislých kandidátů z krajských voleb je tento krok Parlamentu potvrzením trendu k nastolení nadvlády antiliberálního občansko-křesťansko-sociálního světového názoru. Další opatření v tomtéž směru jsou nedávný návrh ministerstva vnitra na trestní stíhání osob komerčně využívajících anebo pálících českou vlajku a současný pokus vyloučit v příštích volbách nezávislé kandidáty z místních zastupitelstev. Jak říká publicista Emanuel Mandler, celá česká politika je národně-sociální. Zdá se však, že veřejná výměna názorů bude brzo omezena na arénu současných parlamentních stran, jakýchsi to frakcí post-komunistické Národní fronty. Nedá se očekávat, že by president Havel, často kritizovaný pro 'měkkost' vůči komunistům, návrh vrátil Parlamentu. Je asi opravdu příliš pragmatický, než aby si vzpomněl na svoji obhajobu svobody slova pro rockovou skupinu Plastic People z roku 1976. Je proto na Ústavním soudu, aby zákon odmítl.
V původním Paynově návrhu, se trestnost nenávisti či její (dle vyjádření Ústaního soudu) zesílené formy, zášti, rozšiřovala jen na třídy, ne na všechny skupiny lidí. Při zdůvodňování návrhu prohlásil poslanec Payne, že KSČM by se měla jasně distancovat od komunistické ideologie a nesmiřitelného třídního boje."Pokud tak neučiní, tak takoví politici u nás nemají co dělat." Dodal, že "státní zastupitelství a orgány činné v trestním řízení mají za to, že pokud by byla novela přijata v této navrhované podobě, tak by to výrazně usnadnilo stíhání všech extremistických hnutí" (Hospodářské noviny, 13. dubna 2000). Pravicové strany tedy obklíčily tygra protipodnikatelské revoluce a zavřely ho do klece, neboť jim dal vzácnou příležitost ke sjednocení. Zbraní jim bylo omezování svobody projevu.
Nedostatečné důvody pro omezení svobody projevu
V důvodové zprávě k návrhu zákona (http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw,tisk 599/00) Payne přiznává, že jeno návrh omezuje svobodu slova, avšak ospravedlňuje to Listinou základních práv a svobod (http://www.psp.cz/docs/laws/listina.htm, která umožňuje Parlamentu omezit svobodu projevu, je-li to nezbytné pro "ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnost". Jako důvod pro přidání dalších kategorií nenávisti v prvním bodě, který se týká jednotlivců, uvádí Payne zharmonizování kategorií s bodem druhým, týkajícím se hnutí, jenž obsahoval třídy a náboženství již od počátku devadesátých let. Poslední bod také obsahuje jednu další drobnou úpravu, která skutečně dává do souladu různá místa trestního zákoníku.
Paynovo tvrzení, že omezování svobody slova represivní opatření umožňuje Ústava (přesněji Listina základních práv a svobod), je neospravedlnitelné. V žádném ze svých mnoha veřejných vyjádření ke svému návrhu Payne nevysvětlil, jak je toto omezení svobody projevu nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých. V důvodové zprávě ke svému dřívejšímu návrhu http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw (vyhledej číslo tisku 401/00), který Parlamentem neprošel, se Payne odvolává na omezování svobody slova v minulosti.
Uvádí ovšem příklady z doby Bachova absolutismu a z doby poválečné reakce na německou okupaci; je skutečně ironické, že Paynovi nevadilo, že v obou obdobích vládla v českých zemích armáda, policie a byrokracie podřízená ministerstvu vnitra (ve druhém případě byl ministrem komunista Václav Nosek), za minimální či žádné účasti volených orgánů.
Omezení svobody slova bylo výrazným rysem obou období. Je varující, že Jiří Payne si bere příklad právě z nich, ale fakt, že poté uvádí komunistický trestní zákoník z roku 1948 už opravdu bere dech. Paragraf 26 tohoto zákoníku uvádí:
"Kdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí popuzuje k násilnému nebo jinému nepřátelskému činu proti jednotlivým skupinám obyvatelů pro jejich národnost, rasu nebo náboženství nebo proto, že jsou bez vyznání nebo že jsou stoupenci lidově demokratického řádu republiky, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let."
Za pozornost stojí zvláště poslední kategorie "ohrožené skupiny" stoupenců lidově demokratického řádu.
Protipodnikatelská revoluce?
Postkomunistické parlamenty dosadily již v roce 1991 do komunisty vymyšleného vzorečku nové kategorie. Uznaly tak právo státu potírat své odpůrce, lhostejno, zda jde o stát komunistický nebo postkomunistický. Nyní Parlament do téhož vzorce přidal, i když ne výslovně, další kategorii podnikatelů, kteří mají být skupinou, která je také "ohrožena" třídní záští. Podle Hospodářských novin z 3. července Payne uvedl: "Když ale někdo začne říkat: všichni podnikatelé jsou zločinci a tuneláři a nebo všichni novináři jsou zločinci, tak jde o předsudek a na místě bude novely použít." Členové Parlamentu za pravicové strany tedy zjevně neváhají použít represivní moci státu k trestání předsudků a emocionálních výlevů. Pravděpodbně existují lidé, kteří podnikatele nenávidějí, ale domněnku, že do lidských emocí a jejich slovních projevů by měl zasahovat stát, přejali pravicoví poslanci přímo z nejlepších tradic autoritářského zákonodárství. Je s podivem, že na Paynovo "kapitalismus si rozvracet nedáme" kývli i křesťanští demokraté, kteří ještě nedávno byli stranou, která se nijak neozývala proti uvádění třídní nenávisti do praxe a proti postihování jednotlivců za jejich názory.
Mezinárodní smlouvy, na které se návrh odvolává, skutečně bohužel v některých bodech vyžadují aby stát zakázal nenávist zákonem (viz http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw důvodová zpráva k tisku 401). Mezinárodní smlouvy ale nemluví o trestání třídní nenávisti, to je český vynález, jak koncentrovat moc v rukou údajně "třídně smířlivého" státu. Vzhledem k neblahým zkušenostem z porušování základních svobod státem komunistickým je ale otázkou, zda by český stát neměl být mnohem zdrženlivější při vytváření nových kategorií nepřátel státu a při aplikaci existujících mezinárodních ustanovení omezujících svobodu slova.
Novela trestního zákona může být zneužita
Nejhrubší pochybení návrhu není ale ve specifikaci třídní nenávisti. Základním problémem je, že zákon by mohl být použit k tomu, čemu se snaží zabránit, totiž k diskriminaci jednotlivců či skupin. Paynovo vysvětlení při obhajování novely v Senátu, že návrh nastoluje rovnost všech skupin obyvatel, je bohužel dosti naivní. Důsledky jeho návrhu budou takové, že stát bude určovat, které slovní projevy porušují rovné postavení různých skupin ve společnosti, a získá tak lehce zneužitelnou příležitost nastolit nerovnost podle vlastních představ. Novela umožní státu či vládnoucí straně zneškodnit jakéhokoliv protivníka. Ústavní právo na svobodu projevu se stane čistě papírovým, a nikdo si nebude jist, kdy a kým bude označen za extremistu. Podobně jako v době komunistických ústav bude stát moci svobodně určovat, o čem se smí mluvit a o čem ne.
Uvedu několik příkladů: Dostane-li se Česku v budoucnu vlády ODS, není vyloučené, že veřejné knihovny čekají důsledné kontroly, které dají pod zámek spisy komunistických vládců Československa a jiných zemí, které bezpochyby nějakou tu třídní zášť obsahují. Přístup k nebezpečným titulům budou mít státem certifikovaní historici. Na porozumění mechanismům komunistické moci si budeme muset počkat několik dalších desetiletí, až cenzorní "přehmaty" začátku jednadvacátého století budou v tichu opuštěny. Mezitím komunisté zmizí z Parlamentu, ne proto že by takzvaně vymřeli nebo že by byli poraženi ve volbách, ale proto, že jejich volební preference začaly "nebezpečně" ohrožovat preference jiných stran.
Dostane-li se Česku antifeministického nejvyššího státního zástupce, bude feministická kritika společenského pořádku zakázána, protože feministky budou prohlášeny za šiřitelkyně zášti vůči mužům - jiné to skupině obyvatelstva. Podobně tábory příznivců a odpůrců potratů se budou navzájem stíhat podle toho, kdo bude u moci, neboť, jak je na amerických a britských příkladech vidno, otázka potratů vyvolává silné emoce, které snadno přecházejí v zášť.
Na pozoru by se měly mít odbory, protože novela by mohla být použita k potlačení stávek a jiných akcí, ve kterých zaměstanci žádají po zaměstnavatelích vyšší mzdy či žádají odstoupení stávajícího vedení. Je jen mlhavý rozdíl mezi reprezentací jedné strany třídního konfliktu, jak by se činnost odborů dala nazvat, a třídní nenávistí podle definice státního zástupce, který bude stávku stíhat.
Stejně neopodstatnitelný jako zákaz nenávisti je zákaz takzvané osvětimské a jáchymovské lži, který novela také obsahuje. Šiřitelé těchto lží popírají, že nacisté vyvraždili v plynových komorách statisíce židů a že komunisté zavírali a mučili lidi. (Musím říci, že jsem se po pádu komunismu setkal s obhajobami komunistických metod, ale nikoliv s popíráním jejich existence. Nechápu proto, proč bylo nutné přijímat speciální klauzuli pro případ popírání komunistických zločinů). Státní trest za lhaní je opět nepatřičnou monopolizací státní pravdy a ztěžuje diskusi o historii.
Diskuse o svobodě slova
Diskuse o míře svobody slova v Česku bude jistě pokračovat. Samy Britské listy nemají v této otázce zcela jasno. Jan Čulík se sice vyjádřil pro publikaci knihy Mein Kampf http://www.britskelisty.cz/0003/20000324f.html, ale, pokud mu správně rozumím, je pro zákaz televizní reklamy, ve které holčička mlátí panenkou o kapotu auta
http://www.britskelisty.cz/0009/20000906g.html - 06 (informace o klipu: http://blisty.internet.cz/0009/20000905b.html).Podle mého názoru by na oba případy měla platit srovnatelná měřítka. Není mi jasné, proč by na etičnost televizní reklamy měly být tak vysoké nároky, když v oblasti tištěného slova vyžadujeme naprostou svobodu. Je-li svoboda slova nedělitelná, nafouknuté airbagy v reklamě by nám neměly vadit.
Zájemce o tuto problematiku odkazuji na stránky Americké společnosti pro občanské svobody http://www.aclu.org/. Její základní motto je: Nenávistným projevům čelme slovem a výchovou, nikoliv soudním postihem. Trestejme činy, nikoliv myšlenky.
Britské školství: Ministři lhali půldruhého roku, než je novináři přistihli při činu
Zoufalství v učebnách
Autorem tohoto článku je čelný britský reportér Nick Davies, jehož dramatické a šokující reportáže o havarijním stavu britského školství, otištěné v deníku Guardian, nalezete česky v tematickém archivu Britských listů zde (http://www.britskelisty.cz/9910/19991001i.html a také na adrese http://blisty.internet.cz/xz/arch563.html (školství, britské). Daviesovy analýzy nyní vycházejí souborně v knižním vydání, The School Report, Vintage, cena 6.99. Knihu lze objednat zasláním šeku na 4.99 liber (sleva) do The Guardian CultureShop, FREEPOST Books, LON3590, London W3 6BR.
Nic, co jsem kdy napsal, nevyvolalo takovou reakci, jako série článků o školství, která vyšla v deníku Guardian. Vyvolalo to příliv čtenářských dopisů, plných emocí, dostal jsem více než 100 pozvání, abych promluvil na veřejných schůzích, dvě novinářské ceny (ne státní! a nenavrhl na ně Daviese žádný politik! pozn. JČ) a jmenovitě mě odsoudili a znectili britský ministerský předseda i ministr školství.
Nynější šéfredaktor listu Guardian konstatuje, že reakce byly úplně v jiné třídě než reakce na cokoliv jiného, co vyšlo v Guardianu za doby jeho působení v tomto listě (a to je šéfredaktor, který v Guardianu zažil pád konzervativních poslanců Jonathana Aitkena, Neila Hamiltona i Blairovy pravé ruky Petera Mandelsona) (šlo o tři obrovské skandály, které vyvolal list Guardian, pozn. JČ.) Proč byly reakce veřejnosti na mé články o britském školství tak silné?
Myslím, že se stalo něco dost podivného. Normálně, když zveřejníte v novinách výsledky nějakého vyšetřování, doufáte, že jste objevili něco, co nikdo jiný neví. Články o školství v Británii jsme však učinili něco opačného: zveřejnili jsme informace, které obrovské množství lidí zná, ale které se nikdo u moci neodvážil přiznat. Obrovská reakce veřejnosti nebyla důsledkem šoku, ale důsledkem poznání, že píšeme o skutečnosti, kterou establishment popírá.
Během půldruhého roku, co jsem pracoval na přípravě těchto článků, jsem se seznámil hlouběji než kdy předtím s tím, jak funguje ministerstvo. Nebylo to velmi povzbudivé. Práci jsem zahájil s pocity mlhavé blahovůle vůči ministru školství Davidu Blunkettovi. Ukončil jsem ji s pocity, které byly velmi blízko pohrdání. Nahlédl jsem totiž do ministerstva, které, jak jsem nakonec uzavřel, systematicky lže a podvádí a má ve svém sektoru naprostý chaos - nic s tím nedělá právě v důsledku obrovské nepoctivosti.
Získal jsem obraz vysokých činitelů ministerstva školství, kteří byli obklíčeni problémy, pro něž naprosto neměli řešení. Byli ztraceni, protože buď podstatě otázek dostatečně dobře nerozuměli, anebo protože sice dobře věděli, o co jde, ale neodvážili se vzít na svá bedra politické důsledky snah věc napravit. Namísto toho, aby přiznali, že jsou ve slepé uličce, přijímali pseudořešení, politiku, která jim dala možnost o své práci veřejně mluvit, dala pozorovatelům zvnějšku materiál, který mohli analyzovat, ale skutečné problémy zůstávaly v pozadí ležet neřešeny, neboť (jak ministři často sami dobře věděli) jejich údajná řešení byla falešná.
Zkoumali jsme projekt Fresh Start, Nový začátek, jímž se britský ministr školství pokusil odstranit problémy nejhorších škol - a našli jsme množství důkazů, které tento projekt zdiskreditovaly už před lety ve Spojených státech, dávno předtím, než ho britský ministr Blunkett vytáhl z kufříku a začal předstírat, že bychom ho měli brát vážně. Zkoumali jsme "zvláštní opatření", běžnou proceduru pro nápravu škol, které selhaly ve zkoušce ministerstva školství, a - po dlouhých měsících vyjednávání - jsme získali statistiky, které naprosto protiřečily grandióznímu tvrzení šéfů ministerstva školství o úspěšnosti této procedury. Četli jsme oficiální tvrzení ministerstva školství o tom, jak nesmírně úspěšný je projekt "mentorů" a pak jsme objevili zdrcující statistiky samotného ministerstva školství, z nichž vyplývalo, že je projekt zoufale špatný. Všechny tyto iniciativy jsou lživé. A odrážejí hluboký, zásadní problém, že totiž celá strategie Blunkettova ministerstva školství je založena na analýze selhání škol, která má intelektuální váhu vtipu ve vánočním crackeru. Všechno ostatní vyplývá z této analýzy a prostou realitou je, že je tato analýza falešná.
A pak jsme objevili otevřené lži. V jednou z prvních článků jsme pochválili Blunketta, že zajistil zvýšení rozpočtu na školství o 19 miliard liber - o pár měsíců jsme zjistili, že nás podvedl. Podvedl celou zemi. A co bylo horší, podvodník zůstal nepotrestán. Jen jedinkrát dostal v této věci přímou otázku - v Dolní sněmovně ho v té věci interpeloval Phil Willis, mluvčí liberálních demokratů pro školství - a parlamentní záznam Hansard registroval ministrovu reakci. Ministr se zasmál. A to bylo všechno. (Lež o 19 miliardách pro školství už neopakoval.)
Je to poučení nikoliv jen o cynismu politiků, ale i o tom, že se necháváme vodit za nos - zejména jako novináři. Dovolujeme vládě, aby nás manipulovala: Blunkett slavně oznámí, že získal nové finance pro projekt Fresh Start tak o tom napíšeme, jako by to dávalo smysl, a pak začneme rozebírat jednotlivé podrobnosti tohoto projektu a přitom nám unikne, že celý projekt je naprostý nesmysl.
Pouhý týden po Blunkettově lži o tom, že získal 19 miliard liber pro rozpočet ve školství, ho při tomto lhaní přistihl parlamentní výbor pro finance a odhalil tuto lež, stejně jako obdobnou lež tehdejšího ministra zdravotnictví Franka Dobsona. Jenže tisk si toho nepovšiml. Zpráva parlamentního výboru pro finance byla založena ad akta, novináři pospíchali na další tiskovou konferenci a různí činitelé ministerstva školství dál lhali půldruhého roku. (Lež Franka Dobsona odhalil dokumentární pořad televize BBC Panorama, shodou okolností týden poté, co jsme odhalili lež Davida Blunketta.)
Strávil jsem první tři nebo čtyři měsíce výzkumné práce na tomto projektu tím, že jsem začal s co nejhloupějším přístupem, jaký jsem si mohl ještě dovolit, aby mě nevyhodili z práce. Přečetl jsem, jak se to schvalovalo, spousty starých novinových článků, přečetl jsem knihu od bývalého ministra školství George Waldena, hovořil jsem s vedoucími představiteli ministerstva školství. Získal jsem tak jasný názor, že selhání škol je vinou špatných učitelů a zejména vinou špatných, moderních učitelů, kteří zavedli v šedesátých letech nové vyučovací metody.
Pak jsem začal chodit do škol.A uvědomil jsem si, že moje pracovní teorie je naprosto špatná, že je pravda jednodušší, prostší a úplně jasná, jak se snažily vysvětlit mé dva první články z Sheffieldu. Nelze totiž určit, proč jsou některé školy úspěšné a jiné neúspěšné, jestliže nevezmete v úvahu ničivý dopad chudoby u dětí, která v Británii za posledních dvacet let drasticky vzrostla. Dejte to dohromady s důsledky vzdělávacích reforem konzervativců v osmdesátých letech a máte recept pro selhání školství.
Můžete se podívat do jakéhokoliv sektoru britského školství - jaký mají vliv soukromé školy na školy státní, jak se distribuuje financování, jaký vztah je mezi stresem učitelů a jejich platem, - nelze vysvětlit, co se děje, pokud nevezmete v první řadě v úvahu chudobu dětí a reformy konzervativního ministra školství Kennethe Bakera. Existují ještě i další faktory, ale tyto dva faktory jsou zcela základní. Skutečností je, že dokud to nynější labouristický ministr školství neuzná a nenajde politickou odvahu zrušit téměř všechny tržní reformy ve školství zavedené koncem osmdesátých let, žádné drobné projekty, které zavádí, nezachrání naše školy před krizí.
Velká Británie: zaměstnavatel vám smí číst elektronickou poštu
Vždycky měli zaměstnavatelé možnost kontrolovat e-mail zaměstnanců. 24. října vešly v Británii v platnost předpisy, které dávají zaměstnavatelům právo číst e-mail zaměstnanců a monitorovat, jaké internetové stránky zaměstnanci navštěvují.
Britské ministerstvo průmyslu a obchodu vypracovalo předpisy pro regulaci komunikací,podle zákona o regulaci vyšetřovacích pravomocí (Regulation of Investigatory Powers Act). Znamená to, že zaměstnavatel nyní smí odposlouchávat a zaznamenávat telefonní hovory zaměstnance v práci kontrolovat, koho zaměstnanec volá mobilním telefonem a prohledávat hard disk zaměstnancova laptopu, pokud dostává zaměstnanec tato zařízení z práce. Zaměstnavatel to smí činit, aniž by o tom musel zaměstnance informovat, pokud se domnívá, že zaměstnavatel páchá trestný čin anebo dělá něco "nepovoleného", jako třeba organizuje si dovolenou v pracovní době.
Odbory a organizace, zabývající se ochranou lidských práv jsou znepokojeny, že nejsou dostatečně ochraňována práva občanů na soukromí. Přitom se však uznává, že monitorování e-mailů a přístupu na internet je legitimní. Jestliže je zaměstnanec na dovolené, zdržel se ve vlaku, který má zpoždění, anebo je na konferenci, je důležité, aby bylo zajištěno, že někdo vyřizuje jeho e-maily. John Wadham, ředitel organizace Liberty, zabývající se ochranou lidských práv, požaduje, aby byl každý zaměstnanec jasně informován o tom, že jeho komunikace budou kontrolovány a za jakých okolností.
Nové předpisy uvádějí jasně, že je možno monitorovat jen "komunikace, relevantní pro zaměstnavatelovu podnikatelskou činnost", jenže lidé odesílání i přijímají z práce i soukromé e-maily, Wadham se domnívá, že by měli k tomuto účelu dostat zvláštní soukromé e-mailové adresy, anebo posílat soukromou poštu z webových stránek.
V nových předpisech není uvedeno, co smí zaměstnavatel dělat se získanými informacemi. Pokud zaměstnavatel čte osobní korespondenci, dotýká se to ustanovení britského zákona Data Protection Act. Podle ustanovení tohoto zákona smějí být soukromé informace získávány pouze legálním způsobem a férově - toto ustanovení chybí v zákonu RIP.
Právě však vyšel výklad ustanovení zákona Data Protection Act, z něhož vyplývá, že "zaměstnavatelé musejí zajistit, aby se monitorování provádělo, aniž by bylo narušeno zaměstnancovo právo na soukromí či jeho autonomie". Phil Jones, náměstek komisaře z úřadu pro státní informační politiku varuje, že není vyloučeno, že by nemohl být stíhán zaměstnavatel, který získá monitorováním zaměstnance informace podle zákonu RIP.
Článek 8 Evropské konvence o lidských právech, která se stala součástí britského práva 1. října 2000, zaručuje respekt pro soukromý život a článek 10 garantuje právo na svobodu vyjadřování. Soudci jsou nyní povinování zkoumat veškeré britské zákony v kontextu této konvence. To znamená, že rušivý, příliš silný či přehnaný monitoring komunikací zaměstnanců bude i nadále považován za porušení zákona, navzdory nynějším novým předpisům podle zákona RIP.
Globální oteplování: Evropa nemá jinou možnost než se horku přizpůsobit
Zpráva pro Brusel varuje, že na jihu vzniknou pouště a na severu bude docházet k bouřím
V minulých dnech byla Anglie postižena vichřicemi a nejhoršími povodněmi za posledních padesát let. Mnozí z toho usuzují, že je to přímý důsledek globálního oteplování. Potvrzuje to i nová zpráva britských vědců, vypracovaná pro Evropskou komisi.
Evropa se bude muset přizpůsobit podnebným extrémům, v jejichž důsledku vzniknou na jihu nové pouště a na severu bude docházet k povodním a větrným smrštím, konstatuje nová zpráva pro Evropskou komisi.
Zpráva, kterou vypracovali odborníci na podnebné změny, varuje, že tradiční turistické oblasti ve Středozemí přijdou o pláže, protože stoupne voda v mořích, teplota v těchto oblastech stoupne tak, že bude nepříjemné tam pobývat a mnoho starých lidí zemře na přílišné horko. Alpy přijdou o většinu svých ledovců a nepravidelná sněhová pokrývka vyvolá problémy pro lyžařský průmysl.
Zemědělství na jihu bude trpět, protože dojde k vyčerpání podzemních vod a zmizí letní deště, které jsou už tak relativně vzácné. Nebude dost vody na pěstování ovoce a zeleniny pro severní supermarkety. Do roku 2020 se budou horká léta vyskytovat dvakrát tak častěji než dosud a ve Španělsku pětkrát tak častěji. Po celé oblasti stoupne počet lesních požárů.
Brodiví ptáci, kteří žijí v močálech ve Středozemí, vyhynou, protože stoupne hladina moří. Do Evropy přijdou z Afriky vlny ekologických uprchlíků, protože tam nebudou moci vydržet horkem.
Nejméně bude trpět podnebnými změnami severozápad Evropy, který má také technologii na to, aby se s podnebnými změnami vyrovnal. Severozápad Evropy zaznamená určité zisky; lesy porostou rychleji, bude méně sněhu a budou menší náklady na topení. Studené zimy se budou do roku 2020 vyskytovat o polovinu méně často než dnes a zůstanou pak jen na dalekém severu.
Mezi vzniklými nebezpečími budou sucha, povodně, bouře, přílivové vlny a hmyz, který přinese nové nemoce.
Editorem 350 stránkové zprávy pro Evropskou komisi je Matthew Parry z Jackson Environment Institute v University of East Anglia. Profesor Parry konstatuje, že už nyní jsou podnebné změny měřitelné a že koncentrace skleníkových plynů v atmosféře vytváří teplejší a bouřlivější svět. "Je nutné, abychom se začali už nyní přizpůsobovat podnebným změnám tím, že zahrneme vznikající změny do ekologické a regionální politiky," uvedl.
I když je možné, že budou zdi proti mořským záplavám stavěny vyšší, budovy budou novým podnebným podmínkám přizpůsobeny, bude se šetřit vodou a změní se zemědělství, aby to odpovídalo novému podnebí, je jasné, že mnoho přírodních druhů vyhyne. Vysokohorské alpské rostliny přestanou existovat a některé druhy ryb, které žijí ve studené vodě, jako losos a jeseter zmizí z jižních řek. Dr. Joergen Olesin, spoluautor zprávy z Dánska, uvedl:"Zemědělské produkty se budou posunovat v průměru o padesát kilometrů na sever za každých deset let."
Časopis New Scientist uvedl, že v důsledku stoupající teploty moří hromadně odumírá korál v Karibské oblasti.
From: "Petr Nachtmann"
<petr@netmag.cz>
To: <havlas@uochb.cas.cz>
Cc: <liboska@uochb.cas.cz>
Sent: Wednesday, October 11, 2000 4:34 AM
Subject: Cenzura v Akademii ved
Vazeny pane Havlasi,
pokud posilam do Ustavu organicke chemie a biochemie
elektronickou postu a
jako adresu odesilatele uvedu svoji adresu petr@bigfoot.com,
setkavam se s
nasledujicim chybovym hlasenim a zprava se vraci jako
nedorucitelna:
----- The following addresses had permanent fatal errors
-----
<liboska@uochb.cas.cz>
----- Transcript of session follows -----
... while talking to marilyn.uochb.cas.cz.:
>>> MAIL From:<petr@bigfoot.com> SIZE=489
<<< 550 <petr@bigfoot.com>... We don't
accept mail from spammers
554 <liboska@uochb.cas.cz>... Service unavailable
Kdyz jsem telefonicky hovoril s Vami a s panem Liboskou,
sdelili jste mi,
ze je blokovana elektronicka posta prichazejici z
urcitych domen, vcetne
domeny bigfoot.com. Jak jsem Vas jiz informoval, zadna
posta ve skutecnosti
ze zadneho stroje v domene bigfoot.com neprisla, odesilal
jsem ji odjinud.
Ma adresa v domene petr@bigfoot.com funguje pouze pro
prichozi postu,
detailni popis sluzeb Bigfoot.com je k dispozici na www.bigfoot.com
vcetne
FAQ. Tvrdili jste, ze se jedna o jakousi ochranu proti
spamum - to je ovsem
naprosty nesmysl, spammer samozrejme muze nastavit ve
svych e-mailovych
zpravach jakoukoli adresu odesilatele vcetne adresy Vas
nebo pana Libosky.
To, ce se deje na Vasem serveru, povazuji za amaterismus
(existuji i
skutecne ochrany proti spamum, ty ale funguji odlisne),
hlavne se ovsem
jedna o podivnou cenzuru, coz me v akademickem prostredi
zarazi nejvice.
Ve smyslu zakona c. 106/1999 Sb. o svobodnem pristupu k
informacim Vas proto
zadam o poskytnuti informaci na nize uvedenou zadost:
1) Kdo a proc rozhodl o cenzure elektronicke posty v
Ustavu organicke chemie
a biochemie?
2) Cenzurujete i elektronickou postu pro Ustav
molekularni genetiky, jak
jsem byl informovan? Pokud ano, souhlasi s touto cenzurou
tamejsi uzivatele?
3) Behem naseho rozhovoru jste tvrdil, ze cenzura posty
souvisi s Vasi
snahou o bezpecnost na Vasi pocitacove siti. Provadite i
nejaka skutecna
bezpecnostni opatreni proti utoku zvenci, napr.
firewalling?
S pozdravem / Best regards,
Petr Nachtmann
petr@bigfoot.com, petr@netmag.cz
Phone: +420-604-761 383
Prague, Czech Republic (Europe)
|
| |
From: "Zdenek Havlas"
<havlas@uochb.cas.cz>
To: "Petr Nachtmann" <petr@netmag.cz>
Cc: <liboska@tereza.uochb.cas.cz>
Sent: Wednesday, October 11, 2000 11:48 AM
Subject: Re: Cenzura v Akademii ved
Pane Nachtmanne,
v priloze Vam zasilam nasi odpoved.
----------------------------------
Zdenek Havlas
Institute of Organic Chemistry and Biochemistry
Academy of Sciences of the Czech Republic
Flemingovo nam. 2
166 10 Prague 6
Czech Republic
Phone/Fax: +420-2-20183292
Mobile: +420-604-817422
e-mail: havlas@uochb.cas.cz |
| Soubor Nachtmann.doc v priloze e-mailu obsahoval
nasledujici text: |
| Vážený pane Nachtmanne, Odpovídám
na Váš mail, ve kterém si stěžujete na nemožnost přístupu
zpráv z domény bigfoot.com.
- Náš server není veřejný server a podle nařízení
ředitele ústavu ho lze používat jen pro služební
účely. Podle Vašeho ústního přiznání při
našem telefonátu měl Vámi zaslaný mail
charakter soukromé pošty.
- Vzhledem k tomu, že náš server není veřejný
server a nikdy jsme se nezavázali poskytovat jakékoliv
internetové služby v plném rozsahu, je čistě
na našem ústavu, jaké služby, komu a v jakém
rozsahu budeme poskytovat. V tomto se řídíme
nařízením ředitele ústavu.
- Podle nařízení ředitele je Komise výpočetní
techniky oprávněna znemožnit přístup z rizikových
serverů a domén. K těm patří i doména
bigfoot.com, která byla opakovaně zneužita pro
šíření zpráv s nepřijatelným obsahem (nabídka
sexuálních služeb).
- Podle zákona 106/1999 o svobodném přístupu k informacím
jsme povinni poskytovat informace o své činnosti
podle § 3 odst. 2 zákona ČNR o státní podpoře
výzkumu a vývoje č. 300/1992 Sb. O své vnitřní
organizaci nejsme povinni informace podávat. V případě
nejasností se obraťte na Kancelář AV ČR, ing.
Marii Borskou, které byl výkon agendy podle zákona
106/1999 uložen. U ní naleznete i sazebník úhrad
vynaložených nákladů.
- Upozorňuji Vás na mylný výklad termínu "cenzura",
tak jak ho používáte ve svém dopisu. My
cenzuru neprovádíme.
- Na body 2 a 3 Vašeho dopisu neodpovídám,
nejsou relevantní, pro Ústav molekulární
genetiky "cenzuru" neprovádíme.
- Pokud s námi budete ještě komunikovat, byl
bych Vám vděčen, kdybyste se představil a
uvedl svou plnou adresu. Váš odkaz na veřejné
severy a mobilní telefon považuji za nedostatečný
a mohl bych považovat Váš dopis za anonymní a
nereagovat na něj.
S pozdravem,
Dr. Zdeněk Havlas
Ústav organické chemie a biochemie
AV ČR
Flemingovo nám. 2
166 10 Praha 6
|
| |
From: "Petr Nachtmann"
<petr@netmag.cz>
To: "Zdenek Havlas" <havlas@uochb.cas.cz>
Cc: <liboska@tereza.uochb.cas.cz>
Sent: Wednesday, October 11, 2000 4:02 PM
Subject: Re: Cenzura v Akademii ved
Vazeny pane Havlasi,
dekuji za Vasi odpoved. Prisla mi pekne zformatovana,
nicmene odesilal jste
ji jako prilohu v nebezpecnem formatu DOC (soubor v tomto
formatu muze
obsahovat pocitacove viry nebo citliva data z Vaseho
pocitace), i kdy bylo
mozne pouzit bezpecnejsi a standardnejsi formaty, napr.
RTF ci HTML. Nemohu
Vasi odpoved proto v e-mailu citovat standardnim
zpusobem, proto Vase vyroky
uzaviram do uvozovek.
"1. Nas server neni verejny server a podle narizeni
reditele ustavu ho lze
pouzivat jen pro sluzebni ucely. Podle Vaseho
ustniho priznani pri nasem telefonatu mel Vami zaslany
mail charakter
soukrome posty."
To je ovsem irelevantni. Pokud vim, nejsem prvnim, kdo si
stezoval na
chovani Vaseho serveru.
"2. Vzhledem k tomu, ze nas server neni verejny
server a nikdy jsme se
nezavazali poskytovat jakekoliv internetove sluzby
v plnem rozsahu, je ciste na nasem ustavu, jake sluzby,
komu a v jakem
rozsahu budeme poskytovat. V tomto se ridime
narizenim reditele ustavu."
Prijimani elektronicke posty je sluzba, kterou
poskytujete sami sobe.
"3. Podle narizeni reditele je Komise vypocetni
techniky opravnena znemoznit
pristup z rizikovych serveru a domen. K
tem patri i domena bigfoot.com, ktera byla opakovane
zneuzita pro sireni
zprav s neprijatelnym obsahem (nabidka
sexualnich sluzeb)."
Domnivam se, ze narizeni reditele je v zasade spravne. Vy
ovsem blokujete
pristup posty z domeny, ktera neni rizikova a ze se
serveru, ktery take neni
rizikovy. Zda se, ze za rizikove by mozna naopak mohly
byt oznaceny nektere
pocitace na Vasi siti. Zamyslel jste se napriklad nad
tim, jake sluzby
bezici na Vasich pocitacich jsou dostupne z celeho sveta
a jak by mohly byt
zneuzity?
Co se tyka sexualnich sluzeb, opravdu Vam je, pane
Havlasi, nabizet
nehodlam.
"4. Podle zakona 106/1999 o svobodnem pristupu k
informacim jsme povinni
poskytovat informace o sve cinnosti podle § 3
odst. 2 zakona CNR o statni podpore vyzkumu a vyvoje c.
300/1992 Sb. O sve
vnitrni organizaci nejsme povinni informace
podavat. V pripade nejasnosti se obratte na Kancelar AV
CR, ing. Marii
Borskou, ktere byl vykon agendy podle zakona
106/1999 ulozen. U ni naleznete i sazebnik uhrad
vynalozenych nakladu."
Dekuji za informaci. Pokusim se pani inzenyrku
kontaktovat.
"5. Upozornuji Vas na mylny vyklad terminu "cenzura",
tak jak ho pouzivate
ve svem dopisu. My cenzuru neprovadime."
Nemam ted u sebe cesky slovnik cizich slov, podival jsem
se tedy do Encarta
World English Dictionary:
censorship
1. suppression of published or broadcast material: the
suppression of all
or part of a publication, play, or film considered
offensive or a threat to
security
2. any suppression: the suppression or attempted
suppression of something
regarded as objectionable
3. HISTORY ancient Roman office: the office, authority,
or term of an
ancient Roman censor
4. PSYCHIATRY suppression of memories: the suppression of
potentially
harmful memories, ideas, or desires from the conscious
mind
Zda se, ze Vase praktiky definici cenzury odpovidaji.
"6. Na body 2 a 3 Vaseho dopisu neodpovidam, nejsou
relevantni, pro Ustav
molekularni genetiky `cenzuru' neprovadime."
Dekuji za zodpovezeni 2. bodu, kde jsem se Vas tazal, zda
cenzurujete i
elektronickou postu pro Ustav molekularni genetiky (text
meho e-mailu s
dotazy jsem pripojil na uplny konec teto zpravy). Jak se
muzete presvedcit v
textu meho e-mailu bod cislo 3 relevantni je. Cim dal vic
se mi z mne
dostupnych informaci totiz jevi, ze poukazy na bezpecnost
by mohly byt jen
uhybnymi manevry, uroven pece o bezpecnost Vasi site je
zrejme nizka a
opatreni, ktere domnele maji chranit sit, jsou
kontraproduktivni.
"7. Pokud s nami budete jeste komunikovat, byl bych
Vam vdecen, kdybyste se
predstavil a uvedl svou plnou adresu. Vas
odkaz na verejne severy a mobilni telefon povazuji za
nedostatecny a mohl
bych povazovat Vas dopis za anonymni a
nereagovat na nej."
Ma adresa je (...) - e-mail ci telefon jsem
ovsem povazoval
za efektivnejsi zpusob komunikace.
Jak definujete verejnost ci neverejnost serveru? Ktere ze
severu, o kterych
jsem se zminoval, povazujete za verejne a proc? |
| Na tyto dotazy jsem již neobdržel odpověď. Obrátil
jsem se proto na ing. Borskou z Kanceláře
Akademie věd České republiky, jak mi doporučil
pan Havlas:
|
From: "Petr Nachtmann"
<petr@bigfoot.com>
To: "Ing. Marie Borská" <borska@kav.cas.cz>
Sent: Thursday, October 12, 2000 6:30 PM
Subject: Re: Cenzura v Akademii ved
Vazena pani inzenyrko,
existuje nejaky oficialni dokument Akademie ved, ktery by
povoloval ci
dokonce vyzadoval cenzuru elektronicke posty nebo jineho
provozu v
pocitacove siti? |
| |
From: "Ing. Marie Borská"
<borska@kav.cas.cz>
To: "Petr Nachtmann" <petr@netmag.cz>
Sent: Friday, October 13, 2000 10:38 AM
Subject: Re: Cenzura v Akademii ved
Vazeny pane, cenzura v AV samozrejme neexistuje. Chapu to
jako stiznost ? ,
v tom pripade se obratte na odbor kontroly KAV,
novakova@kav.cas.cz .
Marie Borská |
| |
From: "Jitka Novakova, Ing."
<novakova@kav.cas.cz>
To: "Petr Nachtmann" <petr@bigfoot.com>
Sent: Wednesday, October 18, 2000 3:49 PM
Subject: Re: Cenzura v Akademii ved
Vážený pane,
mohu jen potvrdit odpověď Ing. Borské - v Akademii věd
neexistuje cenzura.
Ústav organické chemie je samostatný právnický
subjekt. Máte-li zájem získat
informace " o bezpečnostních opatření proti útoku
zvenčí" je plně v
kompetenci pracoviště, zda Vám tyto informace
poskytnou.
S pozdravem Ing. Jitka Novakova
___________________________________________
Office of Academy Sciences of the Czech Republic
tel. (02) 24240539
fax (02) 24240583
novakova@kav.cas.cz
___________________________________________ |
| |
From: "Petr Nachtmann"
<petr@bigfoot.com>
To: "Jitka Novakova, Ing." <novakova@kav.cas.cz>
Sent: Wednesday, October 18, 2000 4:41 PM
Subject: Re: Cenzura v Akademii ved
Vazena pani inzenyrko,
dekuji Vam za odpoved.
Kdo je zrizovatelem Ustavu organicke chemie? Mimochodem,
proc ma tento ustav
dve ruzna identifikacni cisla organizace (00026352 a
61388963)?
Me dotazy se bezpecnostnich opatreni proti utoku zvenci
vubec netykaly, mel
jsem na mysli cenzuru elektronicke posty. |
| |
From: "Petr Nachtmann"
<petr@bigfoot.com>
To: "Jitka Novakova, Ing." <novakova@kav.cas.cz>
Sent: Wednesday, October 18, 2000 4:50 PM
Subject: Re: Cenzura v Akademii ved
Mimochodem, v hlavicce Vasi zpravy jsem nasel toto:
X-Mailer: Microsoft Outlook Express 4.72.2106.4
Znamena to, ze zrejme pouzivate nebezpecnou verzi
programu Outlook Express,
tato verze je totiz ohrozitelna utokem buffer overflow.
Kdo je zodpovedny za bezpecnost pocitacu v Kancelari
Akademie ved? |
| |
From: "Jitka Novakova, Ing."
<novakova@kav.cas.cz>
To: "Petr Nachtmann" <petr@bigfoot.com>
Sent: Monday, October 23, 2000 2:32 PM
Subject: Re: Cenzura v Akademii ved
Vážený pane,
kontrolní odbor neodpovídá na dotazy ani neposkytuje
informace.
Ing. Jitka Novakova |
Nedělám formální a obsahovou analýzu pořadů
Vysvětlení a poznámka na okraj Britských listů 2. 11. 2000
Odmítl jsem účast v diskusním pořadu ČRo Radiofórum především z toho důvodu, že média mě zajímají především z hlediska systémové a funkční analýzy a nikoli z hlediska formální a obsahové analýzy jednotlivých pořadů. A než se nechat zaplést od generalizujících a obecných úsudků o tom, zda zpravodajství a publicistika ČT jsou "dobré" či "špatné", zda plní či neplní veřejnoprávní poslání, tak raději chci zůstat stranou.
Moje angažovanost ve věci zpravodajství ČT vyplynula z příslušnosti ke katedře žurnalistiky, která byla požádána o expertízu. Já jsem se té expertízy zúčastnil a došel jsem k názoru, že kritika Rady ČT http://www.czech-tv.cz/ct/radact/jednani2000/20001003 ve věci nedostatečného krytí událostí spjatých se zasedáním MMF/SB, byla nespravedlivá. Ty archivní kazety a přepisy pořadů jsou podle mého názoru dostatečným důkazem. Podrobnosti viz http://tucnak.fsv.cuni.cz/~smid/louc9.html#CTMMF.To podstatné, co jsem chtěl říci, je v posledním odstavci odkazovaného článku. Pokud vím, tak ke kvalitě zpravodajství ČT se zde vyjadřuji spíše s rezervou, neboť sám vím, že jeho úroveň není vždy na výši.
Nevyhýbám se diskusi, ale ta diskuse by měla být o konkrétních věcech (kdyby to bylo jen o tom MMF, tak bych si možná čas našel a šel se pohádat) a já bych měl být s tím předmětem diskuse obeznámen a neříkat názory na základě subjektivních dojmů. Já se však přiznám, že na televizní zpravodajství se dnes už dívám jen velice nepravidelně a dokonce už vypouštím i politické diskuse, zmeškal jsem dvakrát Naostro.
Tolik vysvětlení a nyní poznámka. Domnívám se, že pan Pecina se mýlí ve větě svého příspěvku http://www.britskelisty.cz/0011/20001102d.html#03 Rada váhavých: "Tato Rada selhává v tom hlavním, k čemu je povolána: tato Rada nerozhoduje." Neboť já se domnívám, že Rada rozhodovat ani nemůže, neboť těch rozhodovacích pravomocí moc nemá a není to ani hlavním účelem a smyslem její existence. Rada má kontrolovat, nikoli rozhodovat. Rozhoduje pouze o stížnostech na ředitele, o jmenování a odvolání ředitele, případně o zřizování studií (které ovšem navrhne někdo jiný).
Je ovšem zcela také možné, že se mýlím já, ale abych k poznání tohoto svého omylu došel, potřeboval bych přesvědčit nějakými argumenty Třeba by se v zákoně o České televizi http://www.czech-tv.cz/ct/zakony/index.htm našly, ale já je tam nevidím. Kdysi jsem o omylech ve věci mediálních rad napsal jeden článek, který je zde http://tucnak.fsv.cuni.cz/~smid/clanky/LISTRADY.DOC.
Poznámka JČ: Potíž je, že právě Rada České televize nerozhoduje - staví se do pozice mrtvého brouka? - v případě několika stížností, týkajících se vážných záležitostí, které jí adresoval spolupracovník Britských listů Tomáš Pecina.
Jak je to s českým vlastenectvím?
Píši tyto poznámky v noci po návratu ze "Zlaté kapličky", po obyčejném abonentním představení Libuše, ale potřeba položit si tuto otázku ve mně zrála již nějakou dobu. Zdá se mi, že ve společenském ovzduší začíná rašit odklon od dosavadního národnostního nihilismu k citlivějšímu vnímání českého - neřkuli slovanského - ducha a tradic.
Nemám na mysli přímo politikářské triky s nacionalistickou kartou v souvislosti s přípravami vstupu do Evropské unie se strany politických sil, pro něž je toto uskupení mimo jiné příliš "socanské". Kdo však ví? Možná, že pocity z těchto nebezpečných hrátek (probíhajících doma, ale také třeba v Korutanech) vedou realističtější politiky ke korekci dosavadního bezhlavého zlehčování všeho, co se kdy událo či děje v Zemích koruny české. A třeba i bez ohledu na tento impuls vlivná inteligence dospívá k poznání, že i zde mohou být některé kořeny "blbé nálady".
I při otevřených stavidlech slova a tisku se veřejnost potřebuje identifikovat s úspěšnými tradicemi předků dávnějších i bezprostředních, uznávat své hrdiny a vzory, jít za společnou vizí.
Představení Libuše v abonentním cyklu "S" před běžným publikem mi otázku vlastenectví připomnělo. "Meine Prager" jsou obecenstvo střízlivé a frenetické potlesky po jednotlivých číslech se u nás většinou "nenosí", dokonce ani při baletu. Podobně hlasité hulákání "bravo" a zejména "bis" svědčívalo donedávna o přítomnosti zahraničních (německých?) turistů, v druhém případě spíše z Východu. A teď si představte, že tentokrát se ozval silný potlesk uprostřed arie, samozřejmě v "proroctví", po slovech "Můj drahý národ český ....neskoná".
Smetana ovšem byl nejen veliký kumštýř, ale i obratný politický agitátor. Dovedl obecenstvo k vyvrcholení náležitě připravit bohatým využitím Husitského chorálu. (Ačkoliv v dnešní době nevím, nakolik mladší generace ještě vůbec "boží bojovniky" identifikuje - obdobně jako melodii Internacionály, či Písně práce, či z doby dávnější Horst-Wessel Lied nebo Giovinezzy, při nichž se nám otvírala kudla v kapse. Ostatně za týden bude naše "úzká rodinná sešlost" /17 osob a dva psi/, tak mohu provést hudebně-sociologický průzkum). A aby smysl hesla a výzvy náhodou nikomu - tedy i hudebně méně rozlišujícím divákům - neunikl, předepsal Smetana během čtyř citovaných slov pro celý orchestr "tacet" - generální pauzu.
Cynik by mohl usoudit, že toto aranžmá i dnes "zbaštili" diváci nacionalističtí, nebo že po třech hodinách už se těšili na kutě. Nemyslím si to a (i když to nelze vyvodit z této příhody) snad nejsem sám.
Významný světa znalý politický komentátor ve své pravidelné nedělní desetiminutovce v 8:15 na Radiožurnálu dne 28. října se nejen sám přimlouval za resuscitaci skomírajících vlasteneckých citů, ale dokonce kritizoval - s příslušnými reverencemi a exkulpací, že své výroky snad tak doslova nemyslel - jiného významného světa znalého publicistu a politologa, který má pravidelnou rubriku ob číslo v Literárních novinách, že by se přece jen nemuselo vše domácí zcela zatracovat. Díky za alespoň jednu vlaštovičku.
Možná že je něco ve vzduchu a není jen úplnou náhodou, že Lidové noviny právě uvádějí seriál "100 výrobků, které hodně dlouho známe". Rozvoj konzumní společnosti dávno před listopadem vedl u nás k poptávce především po zboží "z dovozu" - se současnými důsledky pro zahraničně obchodní bilanci, i když teď je třeba přes řetězce supermarketů silnější tlak na straně nabídky. Z Británie šedesátých let se naopak pamatuji, že etiketa "Foreign Made" od nákupu spíše odrazovala.
"Vypořádávání s minulostí" jako zaťatý jednostrunný program má asi nějaké vedlejší nechtěné účinky. K mému poučení čerstvě přispěl emocionálně silně působící dopis skvělého filosofa Milana Machovce (kterého snad nikdo nemůže považovat za "starou strukturu") v v další kampani pro zpěvačce Vondráčkové "Helenko, gratuluji a děkuji!" (Lidové noviny 30.10.) Ale nepřímo mne o tom přesvědčují i seriály o Hitlerových mužích a vojácích. Kdo z osob minulosti tam vystupuje? Zdaleka to nejsou jen na slovo vzatí demokraté a antifašističtí bojovníci. Ale naopak analogicky naším "antikomunistickým opričnikům" - viz třeba kritika pořadu o Slušovicích - by sotva měli právo se na obrazovce objevit.
Nechci tvrdit, že za vše mohou jen naši světa znalí spoluobčané. Kolektivní vinu ani v tomto směru neuznávám. Co ale dělat, když to je právě Benjamin Kuras, kdo v úvodu svého rozverného úhlu pohledu na Atlantickou alianci a její potenciální konflikty s několika dalšími mezinárodními společenstvími (islámským, konfuciánským) pod názvem Jsme pro NATO dobří spojenci? (Lidové noviny - 30. 10) prezentuje národ takovouto výstižnou socio-psychologickou zkratkou: "Většina Čechů si asi myslí, že NATO je nějaký šprým, který se jich netýká ... Pro druhou část je NATO nejspíš jen další mezinárodní organizace." Ještě že "asi" a "nejspíš".
Jak dlouho ještě (tedy Quo-usque tandem...) si místo argumentovaného rozvoje společenského diskurzu a soustavné pozitivní práce "na národa poli dědičném" budeme jen národem takto vyplachovat (sit venia verbo) hubu. Leč snad je v tom "proroctví" pro národ naděje, že "neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná".Trochu od jiného autora a z jiné opery však musím citovat povzdech "... ale dá to fušku."
České vlastenectví, to je ještě složitější otázka. Nesílí v ČR v poslední době právě proto, že si Češi nejsou v nově vznikajícím světě zrovna jisti? Může jim vlastenectví skutečně zajistit pevnější místo v Evropě a ve světě? Nemůže být vlastenecká hrdost někdy spíše vlastností handicapující, protože díky ní zavíráme oči a nejsme ve střehu vůči skutečnostem, jichž bychom si měli být vědomi? Co je vlastně české vlastenectví? Upínáme se k němu více v poslední době, protože si začínáme být vědomi, že se odlišujeme určitými rysy od ostatní Evropy? Jakými rysy? To jsou závažné otázky a asi nestačí jen konstatovat, že lidi tleskali při Libuši. (Za komunismu vyvolávala tato nacionalistická árie, Libušino proroctví, ovace ve stoje.)
Satisfakce a konec tahanic kolem aktivistických novinářů
Vyostřování konfliktů nemám rád. Dávám přednost uplatnění propracovaných dělných (demokratických) diskusních procedur, jimž je pohříchu věnována minimální pozornost. Rozhovor o nich je časti považován za ztrátu času, ačkoliv mnohem více škod - a nejen časových - je důsledkem pavlačových hádanic. Proto mne tak iritoval i konflikt (stručně řečeno) Britské listy v. Epicentrum, kde bylo v argumentaci (podle mého názoru) spousta nepřesností, jedovatostí a málo věcného užitku. A navíc při tom došlo k vykopání válečné sekery mezi BL a Literárními novinami, které se pod vedením nového šéfa začínají, byť ne zcela důsledně, ale postupně docela slušně "vyčábřovat".
Nemám trpělivost se vracet k podáním a kontra-podáním, stížnostem a žalobám. Zapamatoval jsem si emotivní (lidsky velmi sympatickou) obhajobu vstupu žurnalisty do konfliktu, o němž píše. A když ponecháme stranou slovíčkaření a popichování (třeba že BL jsou osobní webové stránky Jana Čulíka, po čemž se v záhlaví začalo objevovat číslo ISSN registrace), jako jádro sporu si pamatuji (ne)přípustnost kombinace aktivismu a žurnalismu. Nevím zda řízení v smírčích či soudních orgánech Syndikátu či jiných institucí skončilo, případně jak.
S překvapením jsem se nyní dozvěděl - z rozhovoru s čerstvou "státní medailistkou" (LN 31.10 -Ve dne v noci mě hlídá bodyguard) - na otázku, proč přestala psát: "Já bych psala, ale přístup novinářů do Čečenska je regulovaný. Rusové by mi neskočili na to, že pracuji v humanitární sféře a přitom píšu. Musela jsem slíbit, že psát nebudu". A na případné cesty z Čečenska do Moskvy zněla odpověď, že tam má "pořád byt, počítač, do kterého mi stále chodí zprávy z agentur. Kdyby to bylo možné, chvíli bych byla v Grozném, chvíli v Moskvě. To ale opravdu nejde, protože jsem slíbila i na ministerstvu, že psát nebudu.
Sympatická otevřenost, sympatický postoj. Avšak v rámci souboru zapamatovaných údajů z citovaného "konfliktu" je to gól do vlastní branky. Jaromír Štětina přece obhajoval kompatibilitu těchto činnosti.
Poznámka JČ: Udělení ISSN nemá přirozeně nic společného s tím, zda BL jsou či nejsou "osobní stránkou Jana Čulíka" - to ať posoudí čtenáři, a i kdyby byly, co by na tom bylo špatného? (Bezpochyby by i jako "osobní stránka" mohly mít BL číslo ISSN.) - Syndikát novinářů přirozeně rozhodl ve prospěch Jaromíra Štětiny - Štětinovy články o Javlinském nejsou zaujaté, protože odpovídají všeobecnému konsensu u Javlinském (který v ČR ovšem vytvořil Štětina, dodávám já). Podrobnosti viz zde. - Investigativní novinář Jaromír Štětina dosud Jana Čulíka nežaloval, neboť se mu nepodařilo zjistit jeho adresu. - By bych velmi rád, kdyby celá kontroverze o Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové posloužila k tomu, aby si česká veřejnost uvědomila, že aktivistická novinařina je neseriózní: nemohu za něco bojovat a zároveň o tom "nestranně novinářsky" psát. O to totiž šlo, ač se mnozí tuto záležitost snažili zamlžit a Jakub Patočka z Literárních novin dokonce cenzurovat. Nejsem si však jist, že Petra Procházková tento princip sama pochopila: novinářskou práci opustila a stala se humanitární pracovnicí, protože jí obojí najednou práci v Čečensku Rusové nechtějí dovolit, nikoliv z vlastní vůle. Obávám se, že k pochopení zásad novinářské práce mají oba tito lidé stále ještě daleko.
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 
