Váš dotaz je zvláštní aneb O panenském právním (ne)vědomí radního Dvořáka
Radní za ODS jednali na vlastní pěst, bez pověření rady
Z tiskové konference po zasedání rady zastupitelstva hlavního města Prahy, 14. 11. 2000:
Osoby:
Jan Kasl (ODS), primátor
Filip Dvořák (ODS), radní
neidentifikovaná tisková "mluvčí"
Štěpán Kotrba, Britské listy
Tomáš Pecina, Britské listy
...
Š. Kotrba: Zabývali jste se zákonností zásahu na Ladronce?
J. Kasl: Ne, tento bod nebyl na programu rady, vůbec.
Š. Kotrba: Nebojíte se, že tam dojde k trestnímu oznámení na vás, popř. na pana radního Blažka... (nesrozumitelné) za kvalitu toho zásahu?
J. Kasl: Tady pan radní měl režii, prosím, když tak, k tomu...
F. Dvořák: Já si myslím, že pokud si pamatuji ústavní pořádek České republiky, tak do působnosti obcí nespadá zabývat se trestními věcmi.
J. Kasl: Nebylo to na programu rady, zkrátka.
Š. Kotrba: Spadá tam zabývat se pochybeními vámi zřizované městské policie?
F. Dvořák: A kdo to tvrdí, že zásah byl nezákonný?
Š. Kotrba: No, pokud vím, tak to konstatovali ti, kteří byli tou policií zmláceni a podávají trestní oznámení.
F. Dvořák: (pobaveně) Myslíte ty, co tam kradli elektriku?
Š. Kotrba: Myslíte, že za krádež elektriky může být někdo brutálně zmlácen?
F. Dvořák: (s údivem) Kdo byl zmlácen?
Tisková mluvčí: Já bych vás přerušila: to je tisková konference, která se týká zasedání rady!
J. Kasl: Když tak na konci, tyhle věci...
...
T. Pecina: Já bych se ještě chtěl vrátit k té Ladronce. Snažil jsem se najít na Internetu usnesení, které rozhodlo o vyklizení. To se mi nepovedlo. To bylo nějaké kuloárové usnesení?
F. Dvořák: Jaké usnesení myslíte?
T. Pecina: Myslím usnesení, kterým město rozhodlo o vyklizení objektu Ladronka.
F. Dvořák: Takové usnesení ani nemůže existovat. To je normální běžná povinnost, stejně jako neexistuje usnesení k odklizení černé skládky a dalším věcem. O takových věcech se běžně rozhoduje v pracovním pořádku města.
T. Pecina: Takže se o tomto rozhodnutí nehlasovalo, je to podle vás v pracovním pořádku města...?
F. Dvořák: Samozřejmě.
T. Pecina: A druhá záležitost: Z jakého důvodu podalo město společně se společností Trade Centre Praha 30. března 1999 žalobu na vyklizení objektu, když mohlo - podle této interpretace - vyklizení provést samo? Jak to, že jste se obraceli na soud, když jste rozsudek vůbec nepotřebovali?
F. Dvořák: Tady nejde o ten rozsudek, ten rozsudek se samozřejmě týká jednání při smlouvě o zaměřování toho objektu a dalších věcí, která vůbec není v souvislosti s tím vyklizením, tak jak je to nazýváno. To vyklízení víceméně nastalo až poté, co my jste v tom objektu byli a našli jsme tam nějaké věci, které tam rozhodně neměly být.
T. Pecina: Co bylo tedy důvodem toho vyklizení? Že jste tam nalezli věci, které tam neměly být?
F. Dvořák: Jasně, ty věci, co se tam vůbec neměly nacházet.
T. Pecina: Můžete být konkrétní?
F. Dvořák: No, na příklad se tam nacházely nějaké bubny, zesilovače... Tato žaloba se týká žaloby o zaměřování a přípravy projektu, jestli dobře jste seznámen s tou materií. A samozřejmě, běžně, když chci zaměřovat nějaký objekt, tak si s sebou vezmu tužku, papír, pásmo, nanejvýš dálkový zaměřovač, laserový, ale nikoli postel, deku, skříň, kamínka... Dále, v tom objektu jsme nalezli, že byl poškozen majetek hlavního města Prahy, prokazatelně před rokem byly zazděny všechny kouřové cesty, které z hlediska bezpečnosti nevyhovovaly. Ti, kteří byli uvnitř, se nabourali do těchto kouřových cest a vlastně poškodili tím majetek hlavního města Prahy a ohrožovali bezpečnost tohoto majetku, takže to je další věc, která byla mezitím zjištěna, dále v mezidobí bylo zjištěno černé napojení na veřejnou vodovodní síť, už je to také nahlášeno, řekl bych, podle standardních principů. Já osobně si myslím, že těch pochybení proti zákonu tam bylo dostatek.
T. Pecina: Takže domníváte se, že nebylo třeba vyčkat rozhodnutí soudu...?
F. Dvořák: Já si myslím, že v této věci nikoliv.
Š. Kotrba: Domníváte se, že lze za přestupky, řekněme, proti občanskému soužití, zasahovat pomocí policie?
F. Dvořák: Nerozumím.
Š. Kotrba: No, jestliže tam došlo k nějakým pochybením, jak vy říkáte, byla to pochybení natolik vážná, že musela proti squatterům zasáhnout jednotka vybavená pancéřovými obleky a vybavená obušky, a zasahovat tam tím způsobem, jakým zasáhla?
F. Dvořák: Abysme začali, vy jste kdo, prosím?
Š. Kotrba: Štěpán Kotrba, Britské listy.
F. Dvořák: Policie v pancéřových oblecích tam rozhodně nenastoupila.
Š. Kotrba: Městská policie v pancéřových oblecích tam nastoupila. Vy jste u toho byl.
F. Dvořák: Já odpovídám na pancéřové obleky....
Š. Kotrba: Proč lžete?
F. Dvořák: ...Já tvrdím, že městská policie v pancéřových oblecích nenastoupila.
Tisková mluvčí: Kdybyste dovolil, já bych vás s dovolením přerušila...
...
Š. Kotrba: Přečetli jste si zákon o městské policii, tzn. v jakých případech je oprávněna městská policie zasahovat a kdy musí volat na pomoc policii státní?
T. Pecina: ...a jaké úkony může provést strážník městské policie...?
F. Dvořák: Já myslím, že to je dobrý dotaz na tiskového mluvčího městské policie.
...
F. Dvořák: Já jsem požádal předchozího dne o asistenci městské policie.
Š. Kotrba: A můžu se zeptat, proč jste nepožádal o asistenci státní policie?
F. Dvořák: Já myslím, že to je na rozhodnutí vlastníka, koho požádá o asistenci. Může se obracet, přesně tak jako vy, na jakoukoli složku.
Š. Kotrba: Město nezvalo státní policii?
F. Dvořák: Já myslím, že z hlediska rozsahu a rozsahu pověření v zákoně je vhodnější požádat městskou policii.
Š. Kotrba: To znamená, město nezvalo státní policii k tomuto zásahu...?
F. Dvořák: Nikoliv, státní policie nebyla pozvána, až poté, co byly nalezeny na místě takové věci, které příslušely přímo ze zákona státní policii.
T. Pecina: Domníváte se, že městská policie je příslušná za zákona k tomu, co tam realizovala?
F. Dvořák: Z hlediska rozsahu zmocnění v zákoně ano. Já se domnívám.
Š. Kotrba: A požádali jste právní oddělení o posouzení tohoto případu, ať před zásahem nebo po zásahu?
F. Dvořák: Já myslím, že když vy jako občan se obracíte na policii, tak by mě zajímalo, jestli vy požádáte své právní oddělení, či nejdřív se obrátíte na advokáta, jestli můžete nebo nemůžete se obrátit na policii. Mně to připadá jako zvláštní, váš dotaz.
Filip Dvořák, radní za ODS: "Policie v pancéřových oblecích tam rozhodně nenastoupila."
Ne, nebyli tam ani náhodou! (Zde je k tomu fotografie.)
Britské listy exkluzivně zveřejňují dokumenty k případu Ladronka
Jak to bylo s nelegálností Ladronky
V neděli poskytl právní zástupce obyvatel statku Ladronka, JUDr. Jan Křeček, Britským listům několik dokumentů týkajících se právních aspektů nezákonného vyklizení objektu.
Nejdůležitější jsou smlouva o užívání a žaloba města na vyklizení Ladronky.
Jak jsem uvedl před dvěma týdny ke kauze Tesárek/Nobilis-vila Milada, každý ze squatů je třeba posuzovat individuálně a uvědomovat si rozdíly mezi tím, jak se neoprávnění obyvatelé vůči majiteli objektu a jeho vlastnictví chovají. U Milady jde o to, že majitel nemá pro budovu využití, squatteři stavbu sami prokazatelně udržují a proto lze mít za to, že současný stav je oboustranně přijatelným modem vivendi.
Obyvatelé známější Ladronky naopak tvrdí, že měli na provozování kulturního a sociálního centra platnou nájemní smlouvu. Pohled na text smlouvy ale říká něco jiného: poněkud nestandardní "smlouva o užívání" neopravňuje obyvatele ani k obývání statku, ani k provozování aktivit, které v Ladronce probíhaly, ale víceméně jen k přípravě objektu pro takové využití, na němž se však město a nadace zřejmě nikdy nedohodly. V tomto smyslu je Ladronka klasickým squatem a argument squatterů, že jejich pobyt na Ladronce byl legální, nemůže obstát.
Velmi formální je také důvod, kvůli němuž právní zástupce squatterů výpověď napadl, a je těžko pochopitelné, že soud nebyl schopen za víc než rok a půl rozhodnout.
Na druhou stranu na Ladronce existoval po sedm let pokojný stav, statek dobře plnil v rámci hnutí městské alternativní kultury řadu funkcí a jestliže se radní rozhodli využít objekt jiným způsobem, v žádném případě neměli volit přístup, pro který se rozhodli - nehledě na to, že se tím spolu s městskou policií dopustili řady poměrně závažných trestných činů. Navíc, pokud město jednou podalo žalobu na vyklizení Ladronky, nemá právo řešit pomalost soudu brutální svépomocí.
Voluntarismus a neprofesionalita celé akce je o to znepokojivější, že se jí do čela postavili představitelé Občanské demokratické strany, která se (aspoň v programu) vymezuje pravicově, tady jako strana, které by nejvíc ze všeho mělo záležet na uplatňování zákona.
A ještě jedna věc s tím souvisí:
Problém hnutí tzv. levicových extremistů v této zemi je v tom, že mladí lidé, kteří se k němu hlásí, jsou médií naprosto iracionálně démonizováni a vykreslováni jako ideologičtí zaslepenci, militanti a narkomani, přičemž ve skutečnosti nejde o nic víc než o přirozený generační rozpor, manifestovaný navíc velmi umírněnými prostředky. Skutečných "anarchistů" a radikálů v západním smyslu toho slova je v tomto hnutí možná jedno procento a drogově závislých je mezi aktivisty rovněž velmi málo: skutečný narkoman totiž musí věnovat všechnu energii důsledkům své závislosti a určitě se přitom nedokáže soustředit na boj za aktivistické kauzy.
K velmi podobnému jevu dochází i na druhé straně politického spektra: média nerozlišují mezi různými formami pravicového radikalismu a házejí do jednoho pytle idealistické snílky s vyholenou hlavou s těmi, kdo se ve jménu ideologie dopouštějí rasově motivovaných zločinů.
K velké škodě země se tak část mladé generace stává "vnitřním nepřítelem" společnosti, na němž se většinový konsensus utvrzuje v názoru, že být odlišný se nesluší. Vyspělý svět přitom již dávno vyznává diverzitu.
Někdo s hlasem podobným Aleši Hušákovi mi vyhrožoval: proto chci svědčit o celém zázemí podniku Sazka
Je to vlastně už déle než jedem měsíc, konkrétně se to stalo ve středu 4. října, kdy se mi telefonicky ohlásil muž, jehož projev byl nápadně podobný hlasu Aleše Hušáka, generálního ředitele akciové společnosti SAZKA, a.s. a volně citováno mi oznámil, jak "cítí potřebu mi jako svému bývalému příteli sdělit, že již dále nade mnou nebude držet ochranný deštník" a že prý to, co v nejbližší době přijde, bude pro mne "velice ošklivé", neboť se mu v posledních dnech dostala do rukou řada materiálů, ze kterých vyplývá, že jsem společně ještě s Ing. Gardavským strůjcem předem připravené a pečlivě naplánované série útoků, vedených ze strany zejména České televize, a hlavně pana redaktora Ovečky, proti společnosti SAZKA, a.s. za účelem prý jejího očernění a celkové diskreditace.
Vzhledem k tomu, že dva dny nato vyšlo formou celostránkové inzerce Prohlášení SAZKA, a.s. společně s Prohlášením zástupců jejích akcionářů, a protože i v tomto textu byly zopakovány neurčité hrozby a navíc vyjádřena údajná souvislost současné vlny zájmu o podnikání SAZKA, a.s. s nedávným nástupem reklamní kampaně Sazce konkurující společnosti, považuji za účelné vydat následující prohlášení a uvést věci alespoň zčásti na pravou míru. Bohužel se neubráním onoho zrádného mixu subjektivního komentáře konkrétní situace a jeho konfliktu s pokusem o alespoň trochu objektivní vykreslení hlavních souvislostí, co vedly postupně k situaci, zobrazující docela plasticky lesk i bídu loterijního "byznysu" v České republice. Včetně oné typické odmlky bez jakéhokoliv zakončení, kterou vnímám v posledním období.
Jako ministrem jmenovaný člen Rady tělovýchovy a sportu při Ministerstvu školství ČR a Prezident Asociace tělových jednot a sportovních klubů ČR jsem v roce 1993 zřejmě zabránil tomu, aby při tehdejší transformaci podniku pro organizování sázek Sazka - Sportka přešly veškeré akcie do rukou ČSTV a ČOS, jak bylo jejich představiteli tehdy velmi naléhavě navrhováno a zasadil se tehdy o to, aby byly přijaty stanovy SAZKA a.s., na jejichž základě získali akcie také další nově vzniklé, nebo z područí původního ČSTV se nedávno vymanivší zastřešující organizace a svazy, působící ve sportu a tělovýchově.
Cítil jsem nezbytnost založení takových vlastnických vztahů k Sazce, které by byly dlouhodobou garancí, že v oblasti spolkového sportu a tělovýchovy nedojde k návratu faktických poměrů, jak byly před listopadem 1989, tím, že místo politické kontroly sportovního a TV prostředí nastoupí kontrola "korunou" uskutečněná ovládnutím klíčového společného finančního zdroje.
Obával jsem se, že obě výše uvedená zastřešující sdružení, tj. ČSTV a ČOS, časem zneužijí svého exkluzivního postavení akcionářů a postupnými kroky nakonec donutí pluralitní prostředí k návratu k víceméně uniformnímu pojetí občanského sdružování tělovýchově s vyloučením jakékoliv formy reálné konkurence v nabídce využití volného času při sportu. Tento aspekt, tedy prvek konkurenční nabídky s možností výběru, považuji za jeden ze základních předpokladů svobodné volby.
I když nelze paušalizovat, tuhle iniciativu, kterou jsem se svého času pokusil vnést liberalizační prvky do českého sportovního spolkového prostředí, mi po celou dobu působení v něm nemohli zapomenout zejména lídři ČSTV a ČOS, tedy hlavně ti z nich, kdo byli v minulosti úzce spjati se systémem "předsametové tělovýchovy".
Ve funkci Člena a Místopředsedy představenstva SAZKA, a.s., kam jsem byl posléze jmenován a zvolen jako reprezentant tzv. minoritních akcionářů v době, kdy mezi majoritními akcionáři (ČSTV a ČOS) bylo vyjednáváno o osobě budoucího Předsedy představenstva a generálního ředitele, jsem byl po určitou dobu v roce 1994 a 1995 pověřen řízením společnosti. Společnost jsme tehdy v roce 1994 přebírali ve stavu, kdy jí akutně hrozil úpadek. Až téměř ke hraně jeho propasti byla přivedena jednak v důsledku hrubých chyb předchozího vedení: v oblasti marketingu, porušením základních zásad finančního plánování a dále naprosto nevídaným smluvním zatížením v oblasti nákladové i neúměrnými závazky odvodových povinností plynoucích z nevýhodného komerčního úvěru.
Abych pomohl toto odvrátit, podílel jsem se podstatnou (podle některých dokonce klíčovou) měrou na rozhodujících transformačních krocích a formulování dlouhodobé podnikatelské strategie SAZKA, a.s. a společně s některými dalšími členy správních orgánů a nově motivovaným managementem se nám podařilo krizi překonat a zahájit realizaci rozvojové koncepce.
V této době bylo už zcela zřejmé, že vinou často chybného řízení a naprosto neúčinné kontroly došlo úpadku a znehodnocení drtivé většiny soustavy výrobních a obchodních společností kontrolovaných tehdy ČSTV, které mohly jinak tvořit další významný vlastní zdroj financování spolkového sportu a tělovýchovy. Za této situace jsem se v souladu se zájmy akcionářů pokusil s využitím své tehdejší pozice ustavit nové subjekty v některých případech vysloveně veřejnoprávního charakteru, domníval jsem se, že by mohly nahradit zanikající skupinu převážně výrobních firem a zajistit tak pro stabilitu celé soustavy spolkového sportu a tělovýchovy nezbytnou diverzifikaci zdrojů.
Tak měla vzniknout například Zdravotní pojišťovna Sport s perspektivou podpory a rozvoje ozdravných a rekondičních programů, analogicky jako je tomu u obdobných institucí ve Švýcarsku, Německu a dalších vyspělých zemích. Byla založena první dceřinná (a tehdy vysoce zisková společnost Business centre Sazka, a.s.), společně se strategickým partnerem byla založena společnost Kabel Plus Sport, a.s.
Stejně tak byla naplánována restrukturalizace samotné SAZKA, a.s. do formy holdingu, což by po vzoru nejmodernějších loterijních společností umožnilo zajistit jednak podstatně vyšší transparentnost hospodaření a efektivní kontrolu finančních toků v celé soustavě, nežli jak to je v případě jediného subjektu. A také dynamické rozšíření vějíře provozovaných loterijních a sázkových produktů tak, aby bylo postupně možno z pozic všeobecně respektované národní loterijní společnosti nabídnout přístup ke zdrojům dalším segmentům neziskového a charitativního prostředí a "eticky vyvážit" celou soustavu přerozdělování a užití tohoto koše zbytných prostředků.
Jakkoliv byly tyto projekty zpočátku zejména minoritními akcionáři podporovány, došlo nakonec ke znehodnocení řady z nich, neboť se v klíčových okamžicích od jejich podpory klíčoví akcionáři odvrátili, aby pak právě zejména představitelé ČSTV začali poukazovat na to, že příčinou nezdaru je vlastně ten, kdo tyto projekty inicioval.
V dalším období jsem byl vystaven nejrůznějším tlakům, přímým i nepřímým hrozbám, jejichž cílem bylo mne postupně eliminovat z tělovýchovného a sportovního prostředí. Je pravda, že to celé se odehrávalo přímo před očima sportovní veřejnosti. Při vědomí tohoto faktu jsem nepovažoval za vhodné se hlasitě obhajovat a halasně rozkrývat to, co bylo zcela očividné.
Dodnes nevím přesně, zda tehdejší neúspěch byl jen důsledek mých chyb (údajných nebo možná i skutečných), nebo spíše shoda dlouhé řady náhod, eventuálně výsledek precizně připraveného, dlouhodobě krok za krokem řízeného komplotu, v jehož průběhu bylo bezezbytku využito mého svým způsobem naivního přesvědčení, že nad osobními a mocenskými zájmy bude i v případě velké části zainteresovaných funkcionářských špiček převažovat zájem o trvalou stabilitu a vnitřní prosperitu segmentu neziskového prostředí, které jim bylo svěřeno.
Pod hrozbami kriminalizace a po zvážení všech pro a proti i vzhledem ke skutečným osobním ambicím, které byly a jsou zcela vzdáleny potřebě vládnout nebo rozhodovat o miliardových částkách, jsem nakonec ustoupil do pozadí ve víře, že moji nástupci s využitím byť jenom nepatrné části energie, kterou doposud věnovali mému systematickému ostouzení a maření všeho, čeho jsem chtěl dosáhnout, dokážou pro změnu excelentně a pozitivně pozdvihnout to, co jim bylo dáno k dispozici.
Po více jak čtyřech letech je ale zřejmé, že jsem se v tom zcela zmýlil. Že jsem měl tehdy hozené rukavice posbírat, i když jich bylo spousta, a pokusit se sportovní veřejnost přesvědčit, že ta "moje pravda" je pro český sport a tělovýchovu podstatně prospěšnější, nežli postoje, které zaujali moji "konkurenti".
Nyní, když mi je telefonicky a také zřejmě i prostřednictvím Sazkou placené inzerce v tisku nepřímo vyhrožováno a hrozí to, že se další vlna dezinformací, která se zdvihá, podporovaná značnými finančními zdroji, které má dnes SAZKA, a.s. pro tyto účely k dispozici, obrátí znovu také proti mé osobě s cílem mne dále denuncovat, nezbývá než se ke svým někdejším názorům znovu veřejně přihlásit a to i přesto, že skutečně nemám sebemenší podíl na iniciaci současné situace, kdy je SAZKA, a.s. středem pozornosti, nebyl jsem a nejsem v žádném spojení s její "konkurencí" a neuvažuji o návratu v jakékoliv podobě ani o laciné pomstě v situaci, kdy se jakoby pozvolna přeci jen začíná ukazovat kdo je kdo.
V souladu s tím, co jsem již dílčím způsobem sdělil i realizačnímu štábu ČT z redakce Klekánice, kterým jsem byl před časem osloven, abych se vyjádřil k některým problémovým okruhům týkajícím se SAZKA, a.s. a loterijního prostředí vůbec, konstatuji:
v uplynulých čtyřech letech měla a mohla SAZKA, a.s. investovat do nových loterijních a sázkových technologií a provést zásadní korekce v některých hypertrofických nákladových položkách, zejména pak té, která plyne z naprosto nevýhodného smluvního vztahu s americkou firmou G-TECH, oblasti nákladů na reklamu, a nákladů na tisk stíracích losů.
To, že se tak nestalo a navíc to, že bylo dodavatelsky setrváno u firmy G-TECH namísto toho, aby byl vybudován vlastní on-line systém, to že byl ponechán jako výrobce stíracích losů kanadská firma B.A.B.N., namísto toho, aby byla postavena nová tiskárna na území ČR, na které byla Sazce navrhována účast bez koruny vlastního investičního vkladu, to podle mého hlubokého přesvědčení připravilo za uplynulé období akcionáře v souhrnu o značné částky.
Tyto peníze by přinejmenším postačovaly na krytí jinak mnohdy v minulých letech obtížně zajišťovaných provozních nákladů sportovních a TV zařízení.
Fakt, že za téměř pět let, tedy od počátku roku 1996 do roku 2000 nebyla SAZKA, a.s. s to uvést na trh jediný nový celoplošný produkt, přestože měla z výnosu prodeje emise obligací v kapacitě cca 650 milionů Kč a z navýšení základního jmění v objemu cca 400 milionů Kč k dispozici účelové investiční zdroje, připravilo hrubým odhadem akcionáře Sazky o násobek současných Sazkou realizovaných ročních odvodů do sportu a tělovýchovy.
Výnosy z nových aktivit mohly a měly už několik let zcela saturovat všechny vykazované nároky na opravy, rekonstrukce a investice do nových sportovních a tělovýchovných zařízení.
Konstatuji, že zainteresováním vrcholných funkcionářů akcionářských spolků na účasti ve správních orgánech v placených pozicích zjevně došlo k faktické změně jejich priorit, což má za výsledek odtržení od zájmů těch, které reprezentují ve prospěch zájmu loterijní společnosti. Konec konců pro to svědčí i některá rozhodnutí z posledních let, kdy za tichého nebo i vyjádřeného souhlasu jsou krácena práva minoritních akcionářů a finanční výstupy ze SAZKA, a.s. derivovány tak, aby byl fakticky pomocí trvale usměrněných finančních zdrojů zakonzervován současný nepříliš optimální stav celé soustavy: nakonec se sedmiletým odkladem nastalo totiž přesně to, čemu jsem se v roce 1993 snažil zabránit, kdy většina společných zdrojů jsou v rukou aparátu, který je sice nesporně volen formálně demokratickou cestou, ale jehož aktivity ve skutečnosti nejsou velmi tolerantně nastavenými zpětnými vazbami efektivně kontrolovatelné.
Obracím se proto na ty, pro jejichž volnočasové aktivity by zdroje akumulované Sazkou mohly skutečně být klíčem k modernímu zázemí oblíbených činností: přemýšlejte o tom, zda je až tak nereálná a "neprůchodná" možnost zásadní transformace loterijního "průmyslu" v České republice a to i za cenu, že bude znovu učiněn pokus zopakovat to, co jsme byli nuceni překonávat v roce 1994 a co se dílem odehrálo i v roce 1996, se všemi negativními dopady možného destruktivního jednání těch, kterým jsou osobní moc a peníze v nesmyslném nadbytku nadevše.
Nejde totiž jen o navýšený obrat Sazky jako takové, docílený úpravou struktury nákladů a optimalizací vějíře jejích produktů, kterého by bylo možno docílit relativně jednoduchými zásahy do její podnikatelské strategie, ale o vytvoření takového legislativního rámce a zásad státní politiky, umožňující vznik v pravém slova smyslu národní loterijní společnosti (tj. občanům a jejich zájmům konkrétními způsoby prospěšné integrované soustavy loterijního průmyslu), která bude schopna zamezit únikům loteriemi a sázením akumulovaného kapitálu, dnes v kapacitě ne několika jednotlivých miliard, ale několika desítek miliard korun ročně mizejících nutno přiznat, že v současné době zcela legálně (ale také zcela nepochopitelně a nesprávně) do zahraničí po té, co protekly bingy, kasíny a výherními automaty, po mechanické stránce často opravdu téměř už starožitnými přístroji a po stránce systémového "know-how" nejméně 15 let zcela překonanými daleko modernější technologií fungujících na bázi on-line sítí, na kterých jsou provozovány a integrovány všechny typy loterií a sázkových her v "loterijně vyspělých" zemích.
Jde o to prostě dostat české/moravské/slezské peníze generované v této oblasti zpět pod českou/moravskou/slezskou kontrolu, aby mohly zde pracovat pro věci, které jsou tady nutně potřeba (charita) a podporovat mnohem účinněji činnosti, které nás, provozovány ve volném čase, těší (kultura a sport).
To je alespoň mým viděním celé věci totiž ten pravý cíl, který měl být politickou reprezentací České republiky v souvislosti s touhle vcelku nečekanou loterijní krizí rozpoznán a jehož dosažení a plné naplnění co nejrychleji by si naše veřejnost, podporována svými svobodnými médii, měla vyžádat! Je to zvláštní, ale zdálo se mi v době těch televizních pořadů o Sazce, že je ten cíl opravdu už absolutně k nepřehlédnutí... že bych se přeci jenom zase tak trapně zmýlil?
MUDr. Miroslav Svoboda
Proč byla nízká účast v senátních a krajských volbách
Důvod, proč jsme já i velké množství mých známých z nejbližšího okolí nešeli k volbám do krajů, je ten, že naši zástupci v parlamentu rozhodli o tom, že bude budeme patřit do Jihlavského kraje, aniž by se ptali na cokoliv jednotlivých obcí.
Žijeme v oblasti, která spadala do mnoho let pod krajskou správu v Brně. Spoje z oblasti o které hovořím - jihovýchod Žďárského okresu (Dolní Loučky, Žďárec, Krčma, ...) směřují v převážné většině na Brno a také velké množství lidí (včetně mě) pracuje a studuje v Brně nebo v jeho okolí.
V Jihlavě jsem v životě nebyl a nic mě tam netáhne. Nyní mi asi bohužel nezbývá nic jiného než doufat, že dalším krokem Jihlavy nebude zrušení dosavadních spojů od nás na Brno a jejich přesměrování na Jihlavu a dále doufat, že do Jihlavy budu muset jezdit vyřizovat minimum úředních záležitostí, protože na každou takovou záležitost bych si musel rezervovat minimálně den ze své krátké dovolené (nevlastním automobil).
Mimochodem, myslím si, že uspořádání nových krajů je jedním z hlavních důvodů velmi malé účasti voličů v těchto volbách a z toho vyplývajícího výsledku (komunisti a lidovci volí mnohem ukázněněji než ostatní).
Ing. Pavel Polák
P.S.: Díky Britským listům za nové pohledy na zajímavé problémy naší společnosti.
Volby 2000 - aneb jak se rázem stát občanem druhé kategorie
Mnozí lékaři a pacienti v nemocnicích nemohli volit
Na pozadí výzev politiků k občanům o nutnosti účasti na spoluvytváření nových správních orgánů se nemalá část z nás ke svému překvapení ocitla v postavení druhořadých členů této společnosti, totiž zbavena svého základního občanského práva- volit své zástupce do těchto orgánů.
Pamatuji si velmi dobře dokonalou frašku "starého dobrého" socialismu, kdy do zdravotnických zařízení přicházeli nikým nezváni "nadšenci" s pověstnou krabicí, kterou pak podstrkávali pod třesoucí ruce vyčerpaných a leckdy dementních pacientů v nemocnicích, domovech důchodců a léčebnách, kteří vůbec neměli o obsahu volebních lístků ani potuchy.
Ale stranický úkol byl splněn: voleb se kladným způsobem zúčastnilo téměř 100 % občanů (respektive pseudoobčanů) naší vzkvétající vlasti. Jak se zdá, kyvadlo se v roce 2000 obrátilo na opačnou stranu: podle nového volebního zákona do krajských zastupitelstev je znemožněno volit i některým z nás, kteří se voleb zúčastnit chtějí.
Nemůžeme volit mimo vlastní volební okrsek. Jaká anachronie v podmínkách "společnosti na kolech", kdy mnozí z pracovních i mimopracovních důvodů se nacházejí mimo domov. V podobné situaci se v průběhu letošních voleb ocitla velká skupina občanů, kteří byli hospitalizováni v nemocnicích a dalších zdravotnických a sociálních zařízeních, stejně jako i skupina lidí, která o tu prvně jmenovanou pečuje.
Povaha práce lékařů vyžaduje vedle normální pracovní doby nutnost podílet se na i službách mimo ni, speciálně o sobotách a nedělích. A není nás málo: naráz v danou chvíli jsou stovky respektive tisíce lékařů a sester na svých pracovištích, z pohledu voleb mnohdy mimo svůj volební okrsek, tedy zbaveni svého občanského práva.
V dobách socialismu většina z nás, když pociťovala diskriminaci na svém těle a duši, na veřejnosti mlčela a odventilovávala si svoji frustraci u piva a na chalupách. Jak to je dnes? Jsme blíže k byzantskému samoděržaví nebo západní demokracii, díváme-li se na vzniklou situaci z pohledu, jak jsou zohledňována základní práva jednotlivce? Na východ od nás na nějakém tom jedinci "ničtožnikovi" až tak moc nesejde. A tak vyvolávají podobné události reminiscence na dobu před rokem 1989.
Můžeme se svobodně ozvat, protestovat a dovolávat se nápravy, ale tváří v tvář aroganci a zpupnosti nejen mnohých centrálních, ale i lokálních politiků ztrácí řada z nás chuť se zabývat věcmi veřejnými a uchyluje se opět do ulity. Kruh se uzavírá. Volbami do krajských zastupitelstev nám byla dána teoretická možnost svým konkrétním hlasem projevit vůli po změně k utváření občanské společnosti. Praktický výsledek však typicky český. Jen jeden z řady nedokonalých či špatných zákonů s konkrétním břemenem dopadajícím na některé z nás. Pociťovali jsme potřebu se dovolávat nápravy a odeslali jsme protest ústřední volební komisi Vzápětí nás přepadly pochyby o jeho smyslu, když na mysl vytanou postavy současných dvou hlavních stranických lídrů. Bude to někdy jinak?
MUDr. Josef Gut, dětské oddělení NsP, Česká Lípa