pondělí 27. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby OPH podaly tři stížnosti k Ústavnímu soudu:
  • Právní řád ČR neumožňuje občanům účinně se domoci práva v případech policejní svévole (OPH) Česká televize:
  • O budoucnosti České televize - navzdory sobotní konferenci (Tomáš Pecina)
  • Dokument: Jsme skvělí, a díky Konferenci budeme ještě lepší! aneb ČT sebekritická (přepis reportáže Událostí ČT)
  • Česká televize: nechceme rozumět kritice a hledáme potvrzení, že všechno děláme dobře (Jan Čulík) ČNB:
  • Komu překáží Tůma (Pavel Čurda) Podnikatelství v ČR:
  • Zákon trestá oběti (Martin Stín) Z konference CEFRES:
  • Česká policie a mýtus nebezpečí cizinců během antiglobalizačních demonstrací (z příspěvku Nicolase Maslowského) Z diskuse na konferenci CEFRES:
  • Koncept extremismu v České republice je nebezpečný (Laura Laubeová; a další příspěvky) Reakce:
  • Smog v Praze (Jan Lipšanský) Oznámení:
  • O konferenci "Etnika v médiích a v reklamě"

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Občanské právní hlídky podávají tři stížnosti k Ústavnímu soudu:

    Podáním ústavních stížností OPH usilují o odstranění naprosto neústavního a nezákonného postupu policie (republikové i městské), kterým zasahuje do nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí (čl. 7 Listiny základních práv a svobod) a do práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o osobě (čl. 10 odst. 3 Listiny).

    Jedná se o případy uplatnění policejní svévole v průběhu zasedání MMF a SB proti českým, resp. v ČR žijícím občanům: doktorandovi VŠE - Ing. Ondřeji Čapkovi, doktorandovi FSV UK - jihokorejskému občanu Byeongju Jeongovi a členovi Občanských právních hlídek, studentovi PrF UK Tomáši Perglovi.

    Více v prvním textu dnešních Britských listů.

  • Nikdo nás nepochválí - udělejme to sami! Tento nápad dostala Česká televize a  do sobotních Událostí zařadila příspěvek o konferenci ČT: věc veřejná, který jako by z oka vypadl reportážím o komunistických sjezdech v době normalizace. Jsme dobří - opravdu dobří - ale neusínáme na vavřínech. V tomto duchu promluvili Dušan Chmelíček, Roman Bradáč a Alena Müllerová (všichni z ČT!) a na závěr neopomněl zdůraznit Patrik Kaizr, jak gigantickým úspěchem akce skončila - prý se proto bude za rok opakovat. Přepis příspěvku v Událostech jsme zařadili jako třetí text dnešního vydání. (TP)

  • Ani Jan Potůček ze Světa namodro nedostal akreditaci na sobotní konferenci ČT: Věc veřejná. Viz http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1001123674. - Když jsem v pátek večer dorazil do Kongresového paláce na "přátelské setkání s Dušanem Chmelíčkem", ředitel ČT mě ve dveřích zdvořile přivítal a konstatoval, že jsem snad nemusel psát v BL o tom, že Tomáš Pecina nedostal pro konferenci akreditaci. Odpověděl jsem, že si myslím, že to byla chyba, a že bezpochyby Tomáš Pecina akreditaci dostat měl. Dušan Chmelíček řekl (cituji po paměti) něco jako: "Asi ano." - Hovořil jsem posléze s mluvčím České televize Jiřím Trávou a dotazoval jsem se ho, proč nedostávají Britské listy z České televize žádné tiskové informace (zdá se, že se to týká i Světa namodro.) Ujistil mě, že prý jsou Britské listy na seznamu publikací, jimž mají být tisková prohlášení zasílána, a pokud tomu tak není, že to napraví. Britské listy však skutečně zatím nedostávají z ČT tiskové informace.

  • Další PR článek ve prospěch Sazky a Aleše Hušáka vyšel v Hospodářských novinách na tomto místě: http://www.ihned.cz/wos/newsdb/detail.asp?id=244495. Na obranu Sazky se postavil ve sborníku "ČT: Věc veřejná" Ondřej Neff. Píše tam: "Nedávno diskutovaný pořad o hospodaření společnosti Sazka byl manipulativní až do krajnosti." (str. 104).

  • Britské listy nadržují lékařům. Protestuje Ferdinand:

    Dobry muzi

    Vzhledem k soucasne politice BL povazuji za zakonite, ze se v nich neobjevi myslenky, ktere by mohly nahlodat duveryhodnost kampane, zdanlive cilene ve prospech ceske lekarske verejnosti.

  • Kamze to vlastne mizi tech cca 7% HDP, ktere jdou rocne do zdravotnictvi v CR (coz je mimochodem temer stejne procento, jako v EU).

  • Jakym autem jezdi typicky lekar v CR? V jakem dome bydli?

  • pravdu optimalni, pokud lekari v CR masivne predepisuji leky urcite znacky, (snad za slib reklamni propisovacky ci silnicniho atlasu, jinak si to nedovedu vysvetlit)? Nezbylo by nahodou vice na platy, kdyby se mene utratilo v materialu?

  • proc o tom drzi usta lekarska komora, odborovy svaz i BL?

  • I vysokoškolští učitelé mají nižší plat než tramvajáci. Poznamenává Zdeněk Ulčák:

    Pro doplneni - podle mzdove predpisu Masarykovy univerzity v Brne cini zakladni plat asistenta (bez doktoratu) 9 000, odborneho asistenta 12 000, docenta 15 000, profesora 18 000. Proc ti lidi neridi tramvaje, to vi buh...

  • Bezdomovci a vysokoškolští učitelé. V sobotu jsem seděl s kýmsi, kdo vyučuje na Karlově univerzitě "téměř na plný úvazek" v jedné žižkovské hospodě. U stolu popíjel pivo bezdomovec. Dali jsme se s ním do řeči. Dali jsme mu nějaké peníze a pak z něho vylezlo, že prý jako bezdomovec dostává sociální podporu (cituji po paměti) 5130 Kč čistého měsíčně. Učitele na Karlově univerzitě to trochu šokovalo, protože prý vydělává čistého platu zrovna tolik. - Bylo mi také vysvětleno, proč se na českých vysokých školách nedá učit podle moderních anglosaských postupů. Bylo by to daleko pracnější než nynější vyučování a za tak nízký plat to nikdo nebude dělat. Univerzitní učitelé většinou prý nebudou vykonávat svou práci s velkým vypětím a v zájmu dobré věci, protože jsou frustrováni a uraženi nízkým finančním ohodnocením své práce. (JČ)

  • Za smog v Praze nemohou auta, ale zeměpisná poloha. Píše Miloš Zahradník:

    Dobry den pane Culiku,

    nepriletl jsem sice z vetrneho Skotska, ale prijel vcera vlakem z prosluneneho Berlina do zatazenych a mlhavych Cech - a jako clovek sledujici pocasi pravidelne Vam mohu potvrdit ze za ten Vas pocit smogu nemuze ani bolsevik, ani soucasny prazsky magistrat, nybrz poloha Cecha jako misy obklopene horami, ve ktere se v chladnejsi polovine roku velmi casto hromadi u zeme vzduch studenejsi nez ten, co proudi nad nim. Zmenit to muze jen vybagrovani Sumavy a Krusnych hor (dodavam, ze  Krkonose a dalsi hory na severovychode maji na tvorbu inversi v ceske kotline pro typicke metorologicke situace -jihovychodni okraj tlakove nize nad Britskymi ostrovy - mnohem mene vyrazny efekt) ci snad i "globalni otepleni" a pripadne nasledne prestehovani se obvyklych poloh tlakovych nizi. Na okraji tech soucasnych je jizni proudeni nad Cechami relativne slabe, mnohem mene vyrazne u zeme nez treba to Vase severozapadni proudeni nad Skotskem ktere profukuje nizinu kolem Glasgowa. Pri techto situacich je v ceskych nizinach chladno a mlhavo, zato na ceskych horach jasneji a  tepleji (a mene srazek) nez na horach spanelskych ci v severnim Maroku. Auta v Praze mne sice stvou take ale za tu oblacnost prece jen nemohou, a taktez za ni nemohou komuniste, ani ti co prisli po nich.

  • Přednost automobilu před metrem. Píše Jaroslav Polák:

    Ve ctvrtek jsem jel ze stanice Florenc za kamaradem do Dejvic. Cesta mi trvala 20 minut. Kdyz jsem k nemu prijel, tak se mnou prisel nejaky clovek, a hrozne se omlouval, ze mu cesta autem trvala z Libne (asi o 4 stanice metra dale nez z stanice Florenc) 2 hodiny. Myslim, ze to velmi nazorne neco vypovida o jednani tzv . svobodneho jedince a jeho svobodne volbe. Myslim si, ze vetsina ridicu neni asi schopna pochopit, ze ztraci cas, kdyz jezdi autem. To, ze by pochopili, ze nici zivotni prostredi a zdrzuji verejnou dopravu, je asi naprostou iluzi.

  • Lidové noviny mají problémy s genetikou. Konstatuje Juliana:

    Pane Culiku,

    asi si dam predsevzeti, ze prestanu cist biologicke clanky v Lidovkach. Nebudu opravovat drobne chyby v clanku Jaroslava Petra "Vsichni lide maji temer stejne geny", jen podstatnejsi nedorozumeni. Autor se zabyva vyvojem lidstva sledovanym podle rozsireni mutaci v materske (mtDNA) a  otcovske (chromosom Y) linii. Podle techto linii je mozne zjistit nejstarsiho spolecneho predka. V casti nazvane "Adam s Evou se minuli" pise o ruznem stari nejstarsiho zenskeho a muzskeho predka (pise o rozdilu 84 000 let mezi zenskou [143-285 000 let] a muzskou linii). Vyvozuje z toho ze: "Definitivne tim padaji naivni pokusy interpretovat vysledky genetickych studii jako potvrzeni biblicke verze vzniku lidstva." Jako atheistka nemam potrebu hajit Bibli, ale kvuli objektivni vedecke pravde je treba uvest, ze situace neni tak jasna, jak pisi redukcioniste v Lidovkach.

    V evolucnich studiich vychazeji vedci z nahromadeni a rozsireni mutaci v ruznych genech. Jenze ruzne geny i cele casti chromosomu se vyvijeji ruzne rychle a  nevznikaji v nich mutace stejne snadno a take se stejne snadno a casto neudrzi. Proto se casove useky urcene podle ruznych genu muzou lisit a nemusi to nutne znamenat, ze by se treba lisilo skutecne stari spolecneho predka. Je fakt, ze  casove posloupnosti urcene podle mitochondrialni DNA a chromosomu Y odlisne jsou a bude treba zjistit proc. V uplnem rozporu ale nejsou. Autori clanku (Nature Genetics, 26: 358, 2000) z nehoz patrne cerpaly Lidovky, uvadeji: "This (rozumej vek expanze spolecneho predka [podle chromosomu Y], ktery zil v dobe pred 35000 az 89 000 lety, z Afriky) concurs with recent archeological and mtDNA data and is also consistent, though at a compressed time scale, with the weak Garden-of-Eden hypothesis. Under this hypothesis, a small subgroup of behaviourally modern humans left Africa and separated into several fairly isolated groups represented today by the major haplogroups III-X."

    (Toto se shoduje s nedávnými archeologickými daty a daty mtDNA a také to odpovídá, i když na zkrácené časové škále, "slabé hypotéze" o Rajské zahradě. Podle této hypotézy opustila Afriku malá skupina chováním moderních lidí a rozdělila se do několika dosti izolovaných skupin, které dnes představují hlavní haplotypy III-X.)

    (J. Petr ma v textu take nepresne udaje o rozsireni haplotypu v Evrope.).

    Myslim, ze naivni jsou jak pokusy dokazovat z genetickych dat biblicke teorie, tak pokusy je na zaklade nepochopenych genetickych udaju vyvracet. Zahrada Eden je metafora.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    26. listopadu 2000, 23:00 hod.

    V pátek podaly k Ústavnímu soudu ČR OPH tři ústavní stížnosti

    Právní řád ČR neumožňuje občanům účinně se domoci práva v případech policejní svévole

    Občanské právní hlídky

    Podáním ústavních stížností OPH usilují o odstranění naprosto neústavního a nezákonného postupu policie (republikové i městské), kterým zasahuje do nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí (čl. 7 Listiny základních práv a svobod) a do práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o osobě (čl. 10 odst. 3 Listiny).

    Jedná se o případy uplatnění policejní svévole v průběhu zasedání MMF a SB proti českým, resp. v ČR žijícím občanům: doktorandovi VŠE - Ing. Ondřeji Čapkovi, doktorandovi FSV UK - jihokorejskému občanu Byeongju Jeongovi a členovi Občanských právních hlídek, studentovi PrF UK Tomáši Perglovi.

    U prvních dvou jde o tyto porušení Listiny základních prav a svobod: omezení osobní svobody, zásah do lidské důstojnosti a práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení, práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů a práva na ochranu soukromého života. U pana Joenga pak navíc do práva na právní pomoc a práva nebýt mučen a podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.

    V případě pana Pergla se jedná o nezákonné prokazováni totožnosti, kterého se policisté v CR dopouštějí často. Policie nemá, podle právního řádu ČR, právo perlustrovat na základě vymyšlených a neověřitelných důvodů a opisovat si libovolné údaje z občanských průkazů perlustrovaných osob.

    Postiženým občanům však právní řád ČR neumožňuje účinné domožení se práva v těchto případech policejní svévole. Podáním trestního oznámení se v  tuzemských podmínkách podle dosavadních zkušeností lze domoci práva jen zřídka. Policisty vyšetřuje Inspekce ministra vnitra, kterou je nutno, z hlediska právní úpravy její působnosti v policejním zákoně a její činnosti v trestním řízení proti policistům, považovat přes všechny její klamavé proklamace za čistě a jednoznačně policejní orgán.

    Podle předběžných signálů z  okruhu policejních orgánů - Odboru kontroly a stížností policejního prezídia a Inspekce ministra vnitra, lze stejně jako v minulých letech, při obdobných brutálních zásazích policie, předpokládat, že se tradičně nic vyšetřit nepodaří a všechny výpovědi budou označeny za vymyšlené, nepravdivé atd.... Přitom jenom OPH podaly v těchto věcech, na základě doposud zjištěných informací, již 24 trestních oznámení.

    V této souvislosti je nutné upozornit na jednoznačnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ta hovoří jasně (např. rozsudky: Selmouni 1999, Velikova 2000): "V případě namítaného násilí vůči osobě držené na policii mají důkazní břemeno orgány státu, jejich povinností je vysvětlit všechny rozpory v důkazním materiálu. Jestliže tyto rozpory neobjasní, lze s  vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že k násilí vůči předvedené osobě došlo."

    Jakékoliv další informace a podrobnosti Vám rádi doplníme a přejeme Vám pěkný začátek týdne.

    Tiskové oddělení OPH

    Jiří Kopal

    tel.: 0608/719 535, 05/575229, 0604/ 110 253

    e-mail: tisk.oph@centrum.cz

    Poznámka: Plný text všech tří stížností přineseme v zítřejším vydání BL, stejně jako neuvěřitelnou odpověď na jednu stížnost od českých úřadů.

    O budoucnosti České televize - navzdory sobotní konferenci

    Tomáš Pecina

    Jak jsme uvedli minulý týden, Britské listy, podobně jako další periodika projevující o Českou televizi jiný než obdivný zájem, např. Svět Namodro, se konference Česká televize: věc veřejná zúčastnit nesměly ani jako akreditovaní novináři (podle neoficiálních informací ze zdrojů blízkých vedení televize šlo v tomto případě o osobní iniciativu organizátora konference Nikolaje Savického, jenž se svými antipatiemi k internetovým novinářům, které nemůže ovlivňovat mocensky, netají).

    Přesto však bych ale chtěl na okraj konference uvést několik poznámek, které asi budou se všeobecně vládnoucím duchem sebeoslavy disonovat.

    Jakkoli klidným dojmem se snažili organizátoři a účastníci konference Česká televize: věc veřejná působit, v České televizi se schyluje ke změně. Dušan Chmelíček se ukázal jako velmi slabý, nejistý a problematický ředitel, neschopný uspokojit podřízené stejně jako své politické patrony, a jeho dny ve funkci jsou sečteny. Poslední kapkou - pomineme-li "komicko-mafiánskou" vložku s deníkem Blesk - bylo jednak volební zpravodajství, které viditelně stranilo kandidátům Čtyřkoalice přesně tak, jak bývalo pravidlem ve starých špatných časech ředitele Puchalského, a zejména pak jeho nehorázná "kritika do vlastních řad"; za tohoto ředitele se už nikdo bít nebude a otázkou tedy není, zda, ale kdy a jak.

    Před necelými třemi lety pronesl odcházející ředitel Ivo Mathé známý výrok, že televizi předává svému nástupci s mašličkou. Tato situace se určitě opakovat nebude. Od doby Mathého odchodu si veřejnoprávní televize pohoršila prakticky ve všech ohledech: koncesionářský poplatek přestal kopírovat inflaci, udržitelný a rozumný finanční management dávno neexistuje, z některých útvarů již odešli téměř všichni schopní a tvůrčí lidé a televize vyrábí stále víc zboží-pořadů, které se v konkurenci komerčních stanic neprosadí nikoli přílišnou exkluzivitou, ale prostě horší kvalitou (Naostro, Pra pra pra...,Eňo ňůňo nebo na poslední chvíli zastavení, ale přesto koncesionáři zaplacení Píplmetři).

    Výběrové řízení, které po Chmelíčkově odvolání musí nutně proběhnout (o možnosti, že by Rada ČT podrazila novému řediteli nohy předem překotným a nedemokratickým výběrem, raději ani neuvažuji), bude proto příležitostí rekapitulovat ztráty a konsolidovat zbývající aktiva České televize.

    Hlavním úkolem nového generálního ředitele je vnést světlo do stále esoteričtějších finančních toků, radikálním krokem odstranit z televize garnituru vlivných, ale za nic neodpovídajících "našeptávačů" (N. Savický, J. Pittermann, I. Hubač...) i manažerů, kteří se dostali na vedoucí pozice intrikami a kteří nemají k řídicí činnosti vůbec schopnosti (B. Klepetko, J. Vondráček, M. Mrnka).

    Dalším úkolem bude vytvořit pevný systém motivace zaměstnanců - určitý "kariérní řád" - a pravidla komunikace uvnitř organizace i navenek. Na tomto základě může ředitel začít hledat vhodné spolupracovníky, kteří by mu umožnili uskutečňovat jeho vizi televize veřejné služby.

    Pokud bude ředitel postupovat rychlým tempem, mohl by nové lidi angažovat již cca. po půl roce od nástupu a za další půlrok, tj. od ledna 2002, by se mohly změny výrazněji projevit ve vysílání.

    Klíčovou otázkou však je, jak další rok čekání zdůvodní Rada České televize, jejíž odborný mandát je nevysoký a politicky volbou silného, a proto mezi politiky neoblíbeného ředitele, rovněž zanikne. Pesimistická prognóza zní, že nový ředitel padne do roka a Rada nedožije příštího léta, optimistickou variantou je, že Rada sice bude v důsledku své odvahy odvolána, ale řediteli se podaří funkci udržet a prosadit reformní kroky aspoň v redukované podobě.


    Jsme skvělí, a díky Konferenci budeme ještě lepší! aneb ČT sebekritická

    Události, sobota 25. 11. 2000:

    Studio, moderátorka Toušlová: "Česká televize: věc veřejná", tak se jmenuje konference, kterou v Kongresovém centru v Praze uspořádala právě Česká televize. Její účastníci spolu diskutovali o tom, jak by tato veřejnoprávní instituce měla co nejlépe plnit své poslání.

    Neidentifikovaný reportér, mužský hlas: Nejrušněji bylo v sekci "Televize pod veřejnou kontrolou". Debatovalo se tu o politických tlacích i o nezávislosti a vyváženosti zpravodajství.

    (Záběr na diskutující skupinku v sále. Poslanec Kučera něco vykládá, radní Miloš Rejchrt uznale přikyvuje.)

    Dušan Chmelíček, generální ředitel ČT: Já jsem přesvědčen o tom, když se takto ptáte, tak stručně: plní. Rozhodně plní! Samozřejmě, že jsme se bavili i s ředitelem zpravodajství panem Vondráčkem o tom, že je co zlepšovat, a o tom se bavíme i s panem Klepetkem. Ale jsem přesvědčen o tom, že plní. Rozhodně! Mužský hlas: V poslední době byla Česká televize kritizována i kvůli tomu, že se z Událostí a dalších relací vytrácí zahraniční zpravodajství.

    Roman Bradáč, zástupce šéfredaktora redakce zpravodajství ČT: Objevují se tam jakési ohlasy na to, že zprávy ze zahraničí by měly být podávány v jakémsi širším kontextu, tzn. důkladněji a z více možných pohledů.

    Mužský hlas: V této souvislosti připravuje redakce publicistiky a zpravodajství nový pořad, který by se na obrazovkách měl objevit v lednu.

    Bradáč: Bude to měsíčník, kam si autoři budou zvát zahraniční novináře akreditované v České republice, kteří budou spolu s politology jaksi diskutovat nad děním v České republice.

    Mužský hlas: Další výtky diskutujících se týkaly postavení menšin v České televizi. Mluvilo se o tom, že v pořadech není pamatováno např. na mladé, nebo že se dokonce objevuje diskriminace seniorů.

    Alena Müllerová, šéfproducentka dokumentaristiky a publicistiky ČT: Česká televize má nové programové schéma, novou koncepci, a tam se vlastně téhle oblasti chce hodně věnovat...

    Patrik Kaizr, před Kongresovým centrem: Vedení České televize zvažuje, že obdobná konference o postavení o službách České televize se uskuteční i příští rok. Závěry této konference pak projedná ještě kolegium generálního ředitele. Patrik Kaizr, Česká televize.

    (Délka: 1 minuta 55 sekund)

    Poznámka JČ: Je zajímavé, že Česká televize v tomto sebereklamním šotu, vydávaném za zpravodajství, nepřipustila před kameru nikoho, kdo by nebyl jejím zaměstnancem! Proč se třeba nemohli na obrazovce vyjádřit k této věci sami zástupci menšin, třeba Romů, anebo autor referátu v panelu "Televize menšinám" Pavel Tychtl, o jehož příspěvku se v programu konference praví: "Je patrný rozpor mezi snahou České televize poskytovat prostor menšinám, např. romské komunitě, a běžnou praxí např. ve zpravodajství, kde se občas objevují nereflektované případy šovinismu a xenofobie v souvislosti se zprávami o určitých nepopulárních menšinách. Často chybí dostatek odvahy a zkušeností přinést komplexnější pohled na problémy menšin." - Profesionální novinář si z tématu pro svou reportáž vybírá nejneotřelejší a nejkontroverznější názory, které mohou nejvíce stimulovat diskusi. Proč reportáž Událostí například tyto informace potlačila? - Všimněte si též markantního rozdílu mezi sebepochvalným zpravodajstvím v Událostech ČT z konference a kriticky otevřeným sborníkem a dalšími texty, které ČT publikovala při příležitosti konference.


    Česká televize: nechceme rozumět kritice a hledáme potvrzení, že všechno děláme dobře

    Jan Čulík

    Zajímavým rysem étosu České televize je úsilí vyhýbat se kritice, neposlouchat ji, hledat zdůvodnění, proč jsou hlasy kritiků nelegitimní, a obklopovat se lidmi, kteří budou "králi lichotit" a utvrzovat se při tom v přesvědčení, že je všechno v pořádku.

    Mám k tomu ze soboty drobný osobní příběh. Po ukončení dopoledního jednání na konferenci ČT: věc veřejná v sobotu v Kongresovém centru v Praze mě zastavil na chodbě před obědem ředitel ČT Dušan Chmelíček, představil mi svou manželku a zahájil rozhovor na téma, co konference dokázala a jaký má snad význam. Zmínil se při tom, že během dopoledních debat v sekci, věnované menšinám, se vyskytla kritika, že je Česká televize rasistická.

    Reagoval jsem na to slovy, že bohužel zpravodajství České televize rasistické je, že to jistě často není úmyslem reportérů, spíše neznalost, ale že by se s tím mělo něco dělat, protože to může být pro Českou televizi nebezpečné, neboť by se mohla stát terčem soudních sporů, případně kritiky z Evropské unie.

    V reakci na těchto několik slov začala v této neformální situaci, na chodbě před jednacím sálem, manželka Dušana Chmelíčka ode mne vyžadovat konkrétní seznam případů, kdy a kde se Česká televize dopustila rasismu: pokud jich hned nedokážu řadu vyjmenovat, , znamená to prý, že žádné informace o rasismu nemám, takové případy jsem neviděl a celou věc si cucám z prstu. K tomu se přidal i Dušan Chmelíček.

    Přiznám se, že nemám ze západního prostředí příliš velké zkušenosti s tímto druhem jednání. Ve společnosti, v níž žiji, se automaticky o každém člověku nepředpokládá, že veškerá tvrzení, která činí, jsou lží či účelovou manipulací, takže je nutno každý výrok při každé, i sebeneformálnější příležitosti, dokazovat složkou ověřených potvrzení.

    Pro výrok o tom, že jsou Události ČT často rasistické, mám dobré důvody, podložené dost dlouhodobou analýzou, nejen vlastní, ale i jiných lidí. Nejsem chodící encyklopedie a nemohu produkovat automaticky na libovolné téma seznam faktů: přesto však činím úsudky na základě určité, konkrétní a věrohodné zkušenosti. Zmínil jsem v té chvíli jen o dvou případech rasistických reportáží o Romech: o reportáži o romské demonstraci před českých vyslanectvím v Londýně a o Romech žijících na Slovensku.(Doslovný přepis z jiného protiromského pořadu, který odvysílala ČT, je zde.) Přečtěte si, prosím, tyto texty a rozbory a můžete z toho usoudit sami, zda můj výrok před Dušanem Chmelíčkem o rasismu zpravodajských pořadů ČT byl či nebyl podložený.

    Hovořil jsem také o filmu britské televize Channel Four Cikáni tuláci, a zloději, přepis pořadu je zde; (nevzpomněl jsem si v té chvíli na jeho jméno, to mi až za okamžik, po odchodu Dušana Chmelíčka připomněl jiný pracovník ČT.) A a o tom, že by bylo záhodno jeho vysíláním v ČT zahájit k věci protiromského rasismu veřejnou diskusi. Chmelíčkovi neposlouchali: tvářili se, že kecám. Řekl jsem Chmelíčkovi, že nemá smysl v rozhovoru pokračovat, a rozloučil jsem se s ředitelským párem.

    Nechápu dost dobře význam této scény, kromě toho, že snad chvilkově propadli Dušan Chmelíček i jeho paní náhlé křečovité, dětinské, osobní nutnosti dokázat si, na základě poněkud emocionálního výstupu, "jak je editor Britských listů" nelegitimní, aby si sami před sebou zdůvodnili, že nemusejí brát kritiku Britských listů vážně. Průkaznost či vypovídací hodnotu neměl tento polosoukromý výstup kdesi na chodbě před jednacím sálem žádnou. -Anebo už nemohli v sobě držet frustraci z toho, jak píší o ČT Britské listy, a nějakým emocionálním záchvatem musela ven? Pokud ano, je to poněkud neprofesionální.

    (Kromě občasných otevřeně rasistických příspěvků, vysílaných v Událostech ČT je přístup ČT k etnickým problémům rasistický obecným pojetím a zpracováváním materiálů, který však zřejmě odráží hodnoty většinové české společnosti. Rasisticky se jistě zachovala ČT i v případě Ondřeje Gini, jemuž zakázala přístup na obrazovku v právně sporném incidentu.)

    Cesta k faktům a k postupnému zlepšování situace spočívá v otevřeném zkoumání vznesené kritiky, nikoliv ve vyhledávání nejsložitějších metod, jak se přesvědčit, že mám pravdu já a že vznášená kritika je irelevantní.

    Na rozdíl od velmi nekritického zpravodajství ve vysílání ČT o průběhu této konference projevilo vedení České televize dosti podstatnou míru otevřenosti publikací sborníku ke konferenci a dalších textů (jedna složka obsahuje nejrůznější citáty k problematice ČT, jiná články ze zahraničí, zabývající se problémy veřejnoprávních televizí v různých zemích). Rozdíl mezi sebepochvalným přístupem ke konferenci ve vysílání samotné České televize a obsahem sborníku je markantní a z mého hlediska těžko vysvětlitelný: ve hře je celá řada nepřehledných faktorů, které by se daly interpretovat různě: proč ve sborníku ČT prokázala schopnost naslouchat kritickým názorům a ve zpravodajství z konference celou záležitost ČT prezentovala jako self-promotion. Je to snad proto, že se situace v ČT od doby, kdy byla zahájena práce na sborníku, podstatněji změnila a vedení ČT nyní považuje za důležitější prezentovat se na veřejnosti sebereklamou než otevřeností vůči kritičnosti?

    Sborník ovšem, ač je na něm dedikace Dušana Chmelíčka, není dílem ředitele ČT a  ve vedení ČT se prý už vyskytly názory, že je možná sborník "příliš kritický". Nejsem si jist, kolik lidí v  ČT pochopí, že publikace takto otevřeného, pluralitního sborníku, je České televizi ke cti a do určité míry zvyšuje její autoritu. Otázka je, zda nezůstane sborník okrajovou záležitostí. Nevím, do jaké míry hrozí nebezpečí, že záslužný pokus editora sborníku otevřít Českou televizi i kritickým názorům zůstane ignorován.

    Protože byla konference rozdělena do sekcí, nemohl jsem být všude - je možné, že v některých sekcích byly předneseny vynikající příspěvky; to, co jsem sám osobně z konference, mě ohledně kvality přednesených příspěvků diskuse nepřesvědčilo spíše naopak. Tak to ovšem na konferencích bývá: cennější než poslech příspěvků jsou obyčejně soukromé rozhovory v kuloárech s nejrůznějšími účastníky a tak tomu bylo i zde.

    To, co jsem se o České televizi dověděl hovory s lidmi, jen potvrdilo pocit, který mají nezávislí pozorovatelé ohledně ČT už dlouho: je to obří organizace, která je pro celou řadu přátelsky a profesně sdružených lidí zdrojem příjemných a nepříliš jasně kontrolovaných finančních toků. Ve snaze uchránit tento pohodlný příliv peněz vytvořili jeho recipienti během řady let složitou síť vlivových intrikánských struktur, mnohdy propojených i s politickými vlivy mimo ČT, jejichž cílem je udržet nynější status quo v neměnnosti. Ověřil jsem si, že o tragicky nízké kvalitě např. zpravodajství ČT dobře vědí i někteří významní pracovníci této instituce, avšak zároveň jsou přesvědčeni, že se se situaci nedá dělat vůbec nic.

    Ani ten nejlepší nový ředitel, myslím, by nedokázal se zakonzervovanými strukturami pohnout, dosavadní zaměstnanci budou jeho reformní úsilí bojkotovat a nezíská pro reformu a vyčištění Augiášových chlévů ani politickou podporu zvnějšku. Je pravděpodobné, že je v této situaci Česká televize - tento setrvačný, postkomunistický moloch - postupně odsouzena k zániku.

    Znovu se ve mně obnovil pocit, který jsem měl v minulosti už mnohokrát: Je lehké poukazovat na zásadní chyby zejména ve zpravodajství České televize na základě kvalitní západní praxe z Velké Británie. Je to vlastně jen mechanické, objektivní srovnávání, které může dělat každý: není na to zapotřebí žádné intelektuální úsilí, jen trochu zkušenosti oběma "školami" televizní praxe - západní a české.

    Přiblížíme-li se však na dosah ke Kavčím horám, začneme se podrobněji dovídat, co je konkrétním důvodem této druhořadosti, a vyvstane nám před očima tak složitá intrikánská struktura, že můžeme pouze dospět k deprimujícímu závěru, že jakékoliv zlepšení směrem k profesionalitě je nemožné. V tomto zakonzervovaném stavu se Česká televize vystavuje nebezpečí, že ji předběhne technologický vývoj a zlikvidují ji nejrůznější politické a ekonomické tlaky - že nepřežije rok 2010 - možná 2005. Nerad to říkám, ale zdá se mi, že případné pokusy se zakonzervovanou situací něco udělat nebudou příliš úspěšné. Nevím, kdo by byl schopen v ČR vypracovat opravdu nosnou strategii pro zlepšení - musel by to být génius - a kdo by ho v českém politickém kontextu podpořil. Interní struktury České televize mají dostatečný vliv u lidí u moci na to, aby jakýkoliv pokus o reformu úspěšně torpédovaly.


    Komu překáží Tůma?

    Pavel Čurda

    Minulý týden president Václav Havel jmenoval dosavadního viceguvernéra České národní banky Zdeňka Tůmu jejím guvernérem. Tento post nedávno uvolnil Josef Tošovský. Proti jmenování Tůmy guvernérem se okamžitě spustila palba kritiky ze strany politiků. "Pan president tímto rozhodnutím přijímá plnou odpovědnost za rozhodnutí, které může vést ke zhoršení vývoje české ekonomiky," řekl Miloš Zeman a dodal, že zvolení Tůmy do čela centrální banky bude znamenat katastrofu pro českou ekonomiku. "Je hrubou chybou, že byla zvolena jednobarevná bankovní rada ve smyslu ekonomického zaměření," komentoval Tůmovo zvolení Václav Klaus. Výhrady ke jmenování Tůmy guvernérem vyjádřili i odborový předák Richard Falbr a Tůmův bývalý kolega Tošovský, který preferoval druhého víceguvernéra ČNB, Oldřicha Dědka. Ministr financí Pavel Mertlík poslal několik hodin před Tůmovým jmenováním médiím tiskovou zprávu, která varovala "před jmenováním osob spjatých s politickými stranami nebo jinými zájmovými skupinami, jejichž jmenování by vedlo k politizaci ČNB se všemi negativními důsledky na její nezávislost, kredibilitu, vnitřní stabilitu a funkčnost, ....". Fakt, že nebyl do bankovní rady jmenován žádný evidentně politický reprezentant přitom ocenila po Havlově volbě většina českých analytiků.

    Čím chce Tůma české ekonomice uškodit? České politiky 'šokoval' Tůmův nedávný komentář po zasedání bankovní rady ČNB, ve kterém mluvil o možném zvyšování úrokových sazeb. "Růst HDP je letos rychlejší, než jsme čekali, a bude pokračovat i příští rok. Proto je legitimní otázka, nakolik současné sazby odpovídají této situaci," řekl Tůma. Současné úrokové sazby, které zůstávají již téměř rok na stejné úrovni, byly podle Tůmy nastaveny centrální bankou tak, aby se česká ekonomika dostala z recese. Česká ekonomika dnes ale roste. To přiznává a chlubí se tím i Zeman. Prognózy českých i mezinárodních institucí navíc hovoří o zrychlení růstu v příštím roce.

    Současná úroveň úrokových sazeb je opravdu nízká - po odečtení inflace od repo sazby dostaneme reálnou úrokovou sazbu nižší než jedno procento. To je méně, než ve vyspělých ekonomikách. Naše ekonomika navíc kapitál potřebuje a měla by se snažit přilákat investory vyššími úroky.

    Tůmovo prohlášení nebylo nijak kontroverzní a překvapivé. Přišlo jen ve velmi nervózním okamžiku, kdy se Václav Havel musel rychle jmenovat nového guvernéra a doplnit bankovní radu. Od ledna příštího roku bude toto právo v rukou parlamentu. Kontroverzní novela zákona o ČNB navíc posiluje politický dohled nad centrální bankou.

    Tůmův výrok, který shrnul výsledek jednání celé bankovní rady, neříká, že úrokové sazby budou změněny v nejbližší době. Jeho tvrzení tvrzení je opatrné. Tůma řekl, že rozhodnutí zvýšit sazby bude hodně záviset i na vývoji kurzu koruny. Většina analytiků očekává, že úrokové sazby by mohly být zvýšeny v prvním nebo druhém čtvrtletí příštího roku. To, že má ČNB měnovou politiku pevně v rukou a že by ke zvýšení sazeb mohlo opravdu dojít si myslí i trh - výnosy dluhopisů šly nahoru a podle obchodníků s korunou budou úroky na konci příštího roku výše.

    Tůma nedělá nic jiného, než svojí práci - dohlíží na stabilitu české měny. Dal jasně najevo, že ČNB v případě rizika inflačního vývoje zpřísní měnovou politiku. To by ale rozhodně nebyla voda na Zemanův mlýn. Ten totiž nechce o vyšších úrokových sazbách před následujícími parlamentními volbami ani slyšet. Ekonom Klaus by měl mít pro Tůmova slova větší pochopení. Neúprosná Klausova kritika na adresu centrální banky je už ale tradicí. Klaus dává soustavně monetární politice ČNB vinu za recesi, jež vedla k pádu jeho vlády.

    Tůmův start není rozhodně jednoduchý. Doufejme, že tlak vůči jeho osobě nepřinutí Tůmu k izolaci a nechuti komunikovat s okolím podobně, jako bylo zvykem ČNB za vlády Tošovského. Jmenováním Tůmy guvernérem nebyla rozhodně ohrožena nezávislost ČNB. Důkazem toho je, s jakou silou politici proti Tůmovi brojí. Vše nasvědčuje tomu, že Česká republika bude mít ještě pár let opravdu nezávislou centrální banku.

    Pavel Čurda

    Autor je ekonom. Pracuje i pro Interfax news agency.

    Zákon trestá oběti

    Martin Stín

    Výkon práva v České republice stojí na prosazování (skutečném nebo předstíraném) respektu k právním normám. Průchod přirozené spravedlnosti není z pohledu tohoto právního formalismu příliš důležitý. Dokladem tohoto stavu je následující "drobný příběh ze života".

    Několik podnikatelských subjektů z Českých Budějovic, navzájem na sobě nezávislých, koupilo v prosinci 1995 různé nemovitosti od firmy Thorn Plzeň spol. s r.o., později přejmenované na EMDE spol s r.o. V r. 1997 jim Finanční úřad v Českých Budějovicích prozradil sladké tajemství, že se jim obchod prodraží o více než 1,2 milionu Kč. Nabyvatelé nemovitostí jsou totiž ručiteli ze zákona a nezaplatí-li prodávající daň z převodu nemovitostí, přechází tato nemilá povinnost na ně. A právě tento zákonný postih dopadl na hlavy nic netušících kupců. V této situaci měli samozřejmě právo vymáhat právní cestou na původci svých potíží náhradu způsobené škody. To se však ukázalo jako neúčelné, protože prodávající firma mezitím změnila název, zbavila se majetku a přešla do vlastnictví nezvěstného Vietnamce. V případě soudního sporu by tak byla žaloba nedoručitelná a rozsudek nevymahatelný.

    Za tímto malým příběhem se však skrývá jiný, který je mnohem zajímavější. Vypráví o tom, kterak chudá firma Thorn Plzeň spol. s r.o. ke štěstí přišla a pomohla si k bohatství. Na základě rozhodnutí ministra Vladimíra Dlouhého koupila v r. 1995 od státu majetek bývalého státního podniku Mototechna, závodu 2 České Budějovice, včetně pohledávky Konsolidační banky ve výši 134 milionů Kč. Cena byla ministerským rozhodnutím stanovena na 60.866.000 Kč. Skutečná kupní cena podle smlouvy s Fondem národního majetku, uzavřené o tři dny později, však byla pouze 21.322.000 Kč. A pak již přišla ke slovu příslovečná "šikovnost" úspěšných privatizátorů. Ti rozprodali část nemovitého majetku dalším subjektům, přičemž výnos prodeje šel přímo na účet Fondu národního majetku a posloužil k úhradě kupní ceny. Nejhodnotnější část nemovitostí pak převedli na svou další firmu, Thorn Autotechnic spol.s r.o. Zaplacení daně z převodu nemovitostí velkoryse přenechali kupujícím. V každém případě vyšli ze situace "se štítem" , protože se vyrovnali s prvotními závazky z privatizační smlouvy a zabezpečili se tak před případným obtěžováním orgány činnými v trestním řízení. To, co zbylo ze šťastně zbohatnuvší firmy Thorn Plzeň spol. s r.o., tedy prázdnou slupku zatíženou dluhy vůči státu ve výši 140 milionů Kč, dvěma postupnými kroky převedli až do vlastnictví dříve zmíněného Vietnamce. Konsolidační banka a poškození nabyvatelé nemovitostí nemají nyní z hlediska obchodního práva vůbec naději, že by mohli uspokojit své pohledávky. Pokusy o trestněprávní postih zatím skončily v prázdnu, protože vyšetřovatel a státní zástupci na daném počínaní nic protiprávního neshledali. A původní "šikovní privatizátoři" v pohodě užívají svou kořist v rámci podnikatelské činnosti v rozvětvené síti dalších firem, které - jak jinak - již dávno převedli do rukou neprůhledného zahraničního majitele, který se styku s našimi úřady přímo štítí. Zůstávají pohodlně skryti za hradbou nedokonalého obchodního práva, neobávají se gumových zubů orgánů činných v trestním řízení a pevně věří, že na ně Spravedlnost nikdy nedosáhne. Budou mít pravdu ?


    Česká policie a mýtus nebezpečí cizinců během antiglobalizačních demonstrací

    V pátek 24. listopadu přednesl na konferenci francouzské organizace CEFRES, Francouzského ústavu pro výzkum sociálních věd, která se konala v Emauzském klášteře v Praze, Nicolas Maslowski, pracovník CEFRES, zajímavý příspěvek o tom, jakou mytologii si ve prospěch vlastní legitimizace vytvořily česká policie a české ministerstvo vnitra v souvislosti s dlouhodobými přípravami na zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září v Praze a s antiglobalizačními demonstracemi. Podle svých poznámek ho shrnuje Jan Čulík, pro něhož bylo zajímavé, že intelektuální a částečně také mezinárodní publikum, shromážděné na konferenci CEFRES, s příspěvkem Nicolase Maslowského víceméně souhlasilo, jak vyplývá z transkriptu krátké diskuse týkající se tohoto tématu, kterou zveřejňujeme na jiném místě těchto Britských listů. Zcela zjevně v tomto typu publika převládaly názory, které se radikálně odlišují od obrazu demonstrací i obrazu "cizího nepřítele", jaký od září vykreslily české úřady, česká policie a většina českých sdělovacích prostředků.

    Dlouhodobé přípravy na zasedání MMF a Světové banky v Praze v září 2000 byly ve znamení bezpečnostní inflace. Existovali dva hlavní aktéři: INPEG na jedné straně a české úřady (politikové, justice, policie, média) na straně druhé-

    K hlavním demonstracím došlo v Praze až 26. září 2000, avšak jejich stín se vznášel nad českou společností už od 1. května 2000, kdy došlo k menšímu násilí při demonstracích anarchistů.

    České ministerstvo vnitra se u české společnosti legitimizovalo vytvářením aury nebezpečí, která měla až mysteriózní, sakrální charakter. Policejní prezident vytvářel napětí i výroky o nepřipravenosti policie či o tom, že "máme zkušenosti jen ze zahraničí". Demonstranti se v důsledku propagandy policie a ministerstva vnitra stali synonymem pro nebezpečí a pro extremismus.

    Mysteriózní charakter údajného blížícího se nebezpečí podtrhávala policie utajováním. Policejní prezident konstatoval o tom, že "nesmíme mluvit podrobně o tom, jaká opatření připravujeme".

    Čím větší dojem nadcházející hrozby se dařilo ministerstvu vnitra vytvářet, tím větší byla přirozeně ve veřejnosti prestiž tohoto ministerstva.

    Bezpečnostní diskurs se rozšířil na celou řadu aktérů - na 15 000 hostů mělo ochraňovat 11 000 policistů.

    Policie a úřady se snažily dokonce i ovlivňovat život občanů. Školáci a studenti dostali po dobu zasedání prázdniny, protože úřady doufaly, že studenti během prázdnin odjedou z Prahy a podpora pro demonstrace oslábne - anarchistické hnutí totiž podporují lidé ve věku od 16 do 20 let.

    Ministr vnitra Stanislav Gross jednal o přípravách na zasedání s americkým velvyslancem a zasahoval i do oblastí ministerstva obrany a ministerstva zahraničních věcí. Hvězda ministerstva vnitra stoupala.

    Trochu proti celé hysterii, zaměřené proti budoucím demonstrantům, se postavil prezident Václav Havel. Navrhl setkání zástupců MMF a antiglobalizačních aktivistů. Václav Klaus se stavěl proti diskusím Havel - antiglobalizační aktivisté, že by tím došlo k legitimizaci demonstrací.

    Vztah policie - anarchisté: Anarchisté odmítali povinnost oznamovat své demonstrace předem policii. Policie reagovala na anarchisty silou, považuje je za extremisty. Po květnu 2000 vznikly Občanské právní hlídky, s cílem sledovat případné porušování lidských práv ze strany policie.

    Během týdnu před zasedáním MMF a SB stupňovala policie v televizi sílu praktických cvičení. Stanislav Gross šířil strach. Hovořil o nedostatečné přípravě policistů. Začalo se hovořit o boji proti vnitřnímu nepříteli. Občanům se doporučovalo, aby všichni opustili město.

    Dokonce byli nuceni rodiče, aby se zavázali písemně, že jejich děti nebudou manifestovat, což je hrubým porušením občanských práv.

    Cizinci začali být považováni za problém a bylo rozhodnuto, že budou ubytováni na Strahově, aby bylo možno je lépe kontrolovat. ODS protestovala, že to je moc komfortu pro ilegální osoby. Bylo oficiálně uznáno, že je obtížné zakázat lidem vstup do země.

    I ministerstvo zdravotnictví se pokusilo rozpoutat mezi občany psychózu. Doporučovalo občanům, aby se zásobili léky.

    Ministerstvo vnitra tvrdilo, že "existuje úmysl rozpoutat horší akce než v Seattle". Za nepokoji prý je organizace Jubileum 2000, organizace, která požadovala likvidaci dluhu zemí.

    Ministerstvo vnitra publikovalo na své internetové stránce tyto pozoruhodné instrukce:

  • Neotvírejte dveře cizincům.
  • Zásobte se předem léky.
  • Paternalisticky: Důvěřujte nám (tj.úřadům)
  • Lidé musejí pochopit, že účast na demonstracích je riziko. Policie nemůže rozlišovat mezi různými druhy demonstrantů.

    I Václav Havel pak do určité míry podlehl psychóze. Koncem srpna konstatoval, že "Temné síly se snaží zneužívat MMF."

    Ministerstvo zdravotnictví nařídilo nemocnicím odložit neurgentní operace. Šlo o naprosto neúměrná opatření, ve srovnání s obvyklými akcemi na Západě.

    Radnice Prahy 2 šířila letáky v nichž se obyvatelstvu doporučovalo:

    Opusťte Prahu, zabezpečte si okna, a v žádném případě si nevyměňujte s demonstranty politické názory.

    Úřady postupovaly na hranici zákonnosti. Jejich postoj byl: demonstrace jsou sice legální, ale demonstranti jsou nebezpečné živly. Účastníci demonstrací jsou nelegitimní osoby.

    Materiální škody, k nimž při demonstracích posléze během 26. září došlo, byly malé. Celkem bylo na Václavském náměstí rozbito několik výkladních skříní. Celkové škody dosahovaly 0.9 procent veškerých nákladů na zasedání MMF.

    Jak se chovala 26. 9. policie:

    Bezpečnostní diskurs, který vytvořila, musel být odůvodněn. Proto večer 26.9. policie zablokovala Václavské náměstí a zasahovala násilně vůči pokojným občanům, i zcela náhodným chodcům. V dalších dnech policisté bránili demonstracím a zatýkali. Celkem bylo zatčeno 850 osob, z toho asi 200 cizinců. Noviny psaly o tom, že se konaly proti policejním zásahům demonstrace u českých vyslanectví v zahraničí. Přesto politikové české policii blahopřáli za skvělý zásah a vytvořili u ní aureolu hrdinství. Společností zavládl inflační bezpečnostní diskurs: cizinci rovná se demonstranti, rovná se nebezpečí. Toto zkreslené vnímání skutečnosti zneklidnilo cizince, žijící v Praze.

    Česká televize byla kritizována, že podala zkreslený obraz demonstrací. Václav Havel konstatoval, že v české společnosti existuje tendence uzavírat se sama do sebe.

    Účelem celého bezpečnostního diskursu, jaký vytvořilo v ČR prostřednictvím médií od května 2000 ministerstvo vnitra, bylo legitimizovat policii. To se podařilo: policie se v české společnosti konečně stala legitimní institucí. Legitimizující síly českých úřadů měly velmi konzervativní charakter. Byly založeny na principu vylučování osob ze společnosti a z veřejného diskursu.


    Z diskuse na konferenci CEFRES po vystoupeních Jana Čulíka a Nicolase Maslowského:

    Koncept extremismu v České republice je nebezpečný

    Laura Laubeová: Já se jmenuju Laura Laubeová, jsem z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Mám pár poznámek k vašemu vystoupení. Jednak si myslím, že je situace mnohem vážnější. Trochu mě překvapil váš ironizující a hodnotící tón, celou věc mírně zlehčující. Chtěla bych vyzvat odbornou věc, aby se tímto tématem opravdu zabývala. Protože koncept extrémismu v České republice je velice nebezpečný. Sleduju to už několik let a připadá mi, že si ministerstvo vnitra České republiky zdůvodňuje potřebu financování, a to nejen svého antiextremistického oddělení.

    Připadá mi, že se jedná o budování policejního státu. Vysvětlím to. Už to proniklo z ministerstva vnitra na několik úrovní. Jde o situaci, kdy jsou jako extremisté označováni aktivisté nebo bojovníci za lidská práva, včetně práva za čisté životní prostředí.

    Jsou označováni extremisty jenom proto, že legitimní aktéři a politici v této oblasti selhávají.

    Chci to ilustrovat na dvou případech. Jednak je to Metodický materiál minsterstva školství, mládeže a tělovýchovy, tuším vydaný v roce 1998, který staví na roveň skinheady a antifašisty. Obě dvě skupiny jsou nebezpeční extremisti.

    Pojetí metodického materiálu z minsterstva školství vychází z publikace o extremismu, kterou vydalo ministerstvo vnitra. Podařilo se jim vydat oficiální materiál, kterým by se měly řídit všechny složky výkonné moci a bohužel se jím řídí v současné době i média.

    Na tento nebezpečně definovaný koncept extremismu poukazovala i zpráva o stavu lidských práv v ČR z Úřadu vlády za rok 1998. Upozorňuje na toto chybné pojetí.

    Paralelně s touto konferencí probíhá konference Etnika a média. Včera v sekci, která se zabývala internetem a médii, z nepochopitelných důvodů, úplně mě zamrazilo. Místo aby pánové ze softwarových médií, kteří měli za úkol prezentovat extremismus na médiích, místo toho, aby ukázali rasismus, tak oni rozebírali takzvané extremistické webovské stránky KSČM a Československé anarchistické Federace a časopisu Konfrontace! Na druhé straně Republikány a časopis Vlastenec a tak podobně.

    Někdo jiný si na té konferenci stěžoval, že anarchista dostal Cenu Františka Kriegla za to, že dokázal, že rasisticky motivovaná vražda byla rasisticky motivovaná vražda.

    Tady dochází k tomu, že už i média, která se staví do pozice objektivních, nezávislých aktérů, přebírají takovýto koncept a nakonec se obrací proti tomu, abychom potírali rasismus. Podporuje to institucionální, nepřímý strukturální rasismus a rasovou diskriminaci. To je varování. Děkuju mockrát, že to Nicolas Maslowski takhle rozebral, ale je to hlubší a bohužel se to týká nejenom pouličních demonstrací, ale každodenního našeho života.


    (Neindentifikovaný ženský hlas.) Chtěla bych všem poděkovat za krásný referát, i tady kolegovi Čulíkovi. A mám otázku na Nicolase. Nicolas se soustředil na problematiku zohledňující napětí mezi institucemi a protestním, institucionálním nebo poloinstitucionálním jednáním aktérů. Trochu jsem postrádala určitou diferenciaci aktérů.

    Připadá mi v té souvislosti vhodné uvést Habermassovu teorii a jeho koncepci legitimity, která vlastně počítá s tím, že je populace rozdělená ve vyspělých kapitalistických státech na dvě vrstvy.

    Jednak jsou o občané, kteří jsou popisováni Habermassem jako aktéři sdílející občanský privatismus. To znamená, že jejich život je rozdělen na profesionální kariéru jako jedinou formu veřejné činnosti a nákladnou spotřebu ve volném čase.

    A pak existují marginalizované skupiny, náboženské sekty, příslušníci nových společenských hnutí, kteří jsou podle něho schopni nějakým způsobem přivodit motivační, legitimizační krizi.

    Mně by zajímalo, když jsi dělal výzkum, v  ulicích, zda bys byl schopen popsat, kdo byli aktéři a jaké byly jejich subjektivní identifikace.


    Jana Rešová: Já bysom sa vlastne dotkla prispevku pána Čulíka. Já mám pred sebou vašu písomnú formu, vlastne paper, ktorí ste nám poskytli. A nebýt toho, pravdepodobne mnohé věci by mi boli unikli. Takže teraz sa chcem vlastne podržať toho, co ste v závere svojej práce napísali. Povedali ste, že že výsledky senátných volieb ukázali, že "se česká společnost zatím ještě zřejmě nevydá cestou moderní politické racionality, kdy by převládla měřítka administrativní a manažerské efektivnosti jako zdroj politické legitimity". A dialej, celkom na záver, hovoríte o tom, že "bude zřejmě ještě chvíli trvat, než se česká společnost propracuje k racionální, věcné a pragmatické politice, která by působila ve prospěch lidí."

    Já bysom sa chcela opýtať či vo vašom paperi racionalita tak, ako ji podávate, je vlastne racionalitou elít. Tak ako ji podávate v paperi, já nehovorím, jestli si to myslíte alebo že to vnucujete nám všetkým. Ale vo vašom paperi to vyznieva, že vlastne racionalita politiky predpokladá, že racionalita politiky predpokladá predovšetkým racionalitu tých, ktorí sa obracajú k voličom s určitými programy a na základe toho voláte akosi s ĺútosťou, že ješte to racionálne správanie sa a ten apel voči voličom ešte nejestvuje.

    Moja otázka znie, či to stačí na to, aby politika bola racionálnou, já sa domnívám, že nie. A potom sa domnievam, že ten skrytý podtón, ktorý uvázdate, že vlastne tento nedostatok racionality vede k možnej manipulácii voličstvom a lektorátom, či na volanie po racionalite nemože byť ďalším nástrojom manipulácie voličov, pretože, ak uvádzate, že ta politická legitimacia má byť vlastne výsledkom určitej manažerské schopnosti politikov obracať sa k voličstvu, myslím si, že tento prístup trochu postráda tu demokratickú legitimitu, ktorej chceme všetci veriť. A samozrejme, mohla bysom ísť ďalej a hovorit o tom, že aj u voličov treba predpokladať to, že keď volia, tak vedia racionálne sa rozhodnúť pre to, koho volia, že majú ustálené prestavy o tom, aké sú ich záujmy, atd.

    Poznámka JČ: Na konferenci nebyl čas odpovědět na tuto reakci podrobněji: chtěl bych zde proto jen dodat, že účelem mého textu nebylo dosáhnout nějakého cíle, měnit českou politiku (to ani nejde) - jen jsem se pokusil ji pasivně popsat.

    Pocit české politiky: "Když s někým nejednáte, tak on neexistuje"

    Cabara, fakulta humanitních studií v Plzni. Mikuláš Maslowský zmínil jednu věc, která se mi zdá velmi důležitá ohledně legitimity. Totiž ten pocit pana Klause, který vzkazuje prezidentu Havlovi, aby se nesetkával s představiteli občanských institucí, protože by je mohl legitimizovat. A to je pocit české politiky obecně: že když s někým nejednáte, tak on vlastně neexistuje. To je pocit, který se týká i komunistické strany, o které tady mluvil docent Znoj. To je pocit, že když se s nikým nesetkáte, tak on není anebo zmizí. Tím se legitimita ztrácí ve společnosti.

    Druhá věc k panu Čulíkovi, velmi krátce. Vy jste hovořil o tom, že média vytvářejí obrazy o politicích a že jsou v podstatě schopná je zlikvidovat nějakým způsobem. Já to otočím na druhou stranu: Není to chyba politiků, že je možné na ně sbírat informace, které se dají zneužívat a vytáhnout je kdykoliv? Není to prostě tím, že to politické prostředí je tak úchylné, že nenajdete politika, na kterého byste nemohl nic vytáhnout?

    Já jsem v médiích pracoval a vím, jak to funguje. Tam se vyrábějí kartotéky, které se ve vhodných příležitostech vytahují a likvidují se politikové. Myslím si, že je to velká česká tradice - i v období, ve kterém si libujeme, v první republice, se tohle dělalo běžně, a dokonce to dělaly instituce typu Hradu. Není to nic, co by bylo výjimkou, která by nějak navazovala na komunismus. To tady prostě bylo vždycky.


    Nezapomínejme na drastická svědectví o policejní brutalitě vůči zadrženým

    Jan Čulík: Pokusím se být co nejstručnější. Sobecky bych nejprve chtěl říct pár slov k panu Maslowskému, ten příspěvek se mi zdál velmi zajímavý. Omluvte sebeinzerci: Britské listy se tím zabývají už od 26. září a zveřejnili jsme ve spolupráci s Občanskými právními hlídkami celou řadu pozoruhodných, drastických a zdá se, velmi autentických svědectví. Mou jedinou kritikou vůči panu Maslowskému by bylo asi to, že se nezmínil podrobněji nebo více nezdůraznil, že policie se chovala - je to dosti zjevné - v celé řadě případů s neobyčejnou brutalitou. Nebudu vám tady popisovat některé ty případy. Polský kolega Zaremba se zmiňoval, že rozdíl mezi demonstracemi, které se konaly za komunismu a které se konají nyní, je ten, že nyní demonstranti nemají strach. Tak v celé řadě těch svědectví najdete situace, kdy sem, možná naivně, přišla celá řada lidí ze zahraničí, kteří neměli naprosto představu, co se stane, že po zatčení, kdy se chovali naprosto mírumilovně, například jedna studentka natáčela na prázdném školním dvoře na video, policisté na ni zaútočili, na tom videu je to zaznamenáno, zmlátili ji, utrpěla otřes mozku, a tak dále. Ti lidé pak byli většinou tři dni zavření, strašně se báli, nerozuměli, co se jím říká, neměli možnost kontaktu s vnějším prostředím, a tak dále. Nebudu vás tím déle unavovat, jen jednu drobnost: vyskytl se případ osmnáctiletého Poláka, který byl v Praze odsouzen soudním příkazem, to je instituce, která vznikla v roce 1973, k jednomu roku vězení. Ten Polák učinil své přiznání poté, co mu policie odmítla ošetřit tržnou ránu na hlavě po dobu 10 hodin. Protože hrozilo nebezpečí, že kdyby k soudnímu projednávání došlo tady v Čechách, on by mluvil o tom, jak se s ním zacházelo, dostalo by se to do sdělovacích prostředků, polský mladík byl předán k soudnímu řízení v Polsku. Podle informací, které jsou ze  včerejška, po prostudování českého spisu polský soudce toho mladíka propustil, protože nenalezl žádné důvody pro jeho věznění. Byl zadržován v ČR skoro dva měsíce.

    K paní kolegyni: jistě je pravda, že česká policie a české úřady musely projevit určitou profesionalitu, nemohly si nechat shromáždění MMF rozvrátit demonstranty, to je pravda, ale myslím si, že v žádném případě nemohly porušovat zákon. A tady došlo k vážným porušováním zákonů a bohužel, ta tendence, tady bych souhlasil s paní kolegyní, pokračuje dál.

    Asi před deseti dny byl zlikvidován squat na Ladronce, což je squat právně sice sporný, ale potíž byla v tom, že za prvé, o existenci toho squatu se rozhodovalo u soudu, soud ovšem dosud nerozhodl, pražský městský úřad byl netrpělivý, a tak místo toho, aby čekal na soudní rozhodnutí, tam poslal Městskou policii, která stejně brutálně, jako policie zasáhla proti antiglobalizačním demonstrantům zasáhla při likvidaci tohoto squatu, ačkoliv podle zákona smí Městská policie v ČR se pouze zabývat přestupky. Městská policie spáchala osm trestných činů a nikdo se nad tím nepozastavuje.

    Dále, k profesionalitě elit.Myslím si, že došlo k drobnému nedorozumění. Nemyslím si, že by politikové měli mít manažerskou schopnost manipulovat voliče, ale domníval jsem se, alespoň podle kusých informací, které mám z Polska a z Maďarska, že tam pokročila dále manžerská schopnost politiků řídit stát, to znamená efektivně, a že tato manažerská schopnost se zdá být výraznějším zdrojem legitimity tamějších systémů než v České republice.

    A pan kolega se ptal, zda to není všechno vinou politiků, že proti nim vznikají ve sdělovacích prostředcích skandály. Chtěl bych říci cynicky, že na politika se v každém systému něco dá najít - musím poukázat na to, že velmi efektivní - někdy možná trochu i směšné - i v případech, kdy skutečně jde o hloupost.

    Například, nevím, zda jste seznámen s případem Sazky, kolem České televize, že radní, členka Rady ČT Jana Dědečková nekompromisně prohlásila, že bude na zasedání Rady ČT otevřeně hovořit o skandálu, že ředitel ČT nejprve zakázal, pak povolil vysílání kritického pořadu o podnikatelském impériu Sazku, vyhrožovali jí redaktoři deníku Blesk, že pokud nebude mlčet, Blesk proti ní zahájí diskreditační kampaň a vytáhli na ní jakýsi rodinný spor, že někomu prý nevrátila sto tisíc korun - hloupost, která nemá se záležitostí nic společného.


    Smog v Praze

    Jan Lipšanský

    Vážený pane,

    nedávno jsem psal na Magistrát, nejen ohledně spousty aut v centru Prahy, kdy jsem navrhoval, aby střed města byl pro auta nepřístupný, maximálně pro zásobování od 22. do 6. hodiny, jako je tomu v Brně a jiných městech.

    Ale psal jsem i ohledně situace, kdy běžný chodec nemá nejen práva na přechodu, ale již ani na chodníku. Konkrétně jsem popisoval svou každodenní pěší cestu z tramvaje ulicemi Řeznická, Školská, Štěpánská a hlavně Žitná, kde nejenže auta parkují na chodnících, ale běžně i na přechodech, takže není kde přejít. A také jsem se zmínil o tom, že dvakrát mě na chodníku málem přejelo auto, což by se snad stávat také nemělo.

    Odpověď Magistrátu byla šalamounská - oni nemají žádné právní pravomoci. Pokud jde o centrum, zařídili přece, aby sem nejezdila od 8 do 18 těžká vozidla a náklaďáky (jestli je tohle pravda, tak ty stěhovací vozy např. ve Štěpánské nebo Krakovské ulici - kde sídlí nejvíc kanceláří - takhle během dne jsou na těch chodnících ale úplně protiprávně. Veselé - či spíše smutné - je to v tom, že v Krakovské sídlí sami policisté.)

    Dále Magistrát napsal, že se snaží situaci řešit (nenapsali nic konkrétního), ale že stejně vina leží na Městské policii, která by měla více a účinněji v těchto případech zakročovat. To si ostatně myslím také, a proto jsem uvítal tuto internetovou adresu pro on-line dotazy Městské policii. Bohužel frekvence odpovědí není příliš častá. Takže se asi stejně nic moc nedozvíme.

    S pozdravem

    Jan Lipšanský


    Tisková zpráva

    O konferenci "Etnika v médiích a v reklamě

    Veřejnou výzvu s návrhem konkrétních kroků, která má přispět ke zlepšení obrazu národnostních menšin v českých médií přijali na závěr mezinárodní konference "Etnika v médiích a reklamě" její účastníci. Jejím hlavním bodem je apel na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby si zřídila poradní sbor složený se zástupců menšin žijících v České republice. Ten by měl radě napomoci jak s návrhy legislativních pravidel týkajících se přístupu menšin do veřejnoprávních médií, tak v přesnější orientaci v problematice menšin žijících u nás. V diskusi nad zákony o rozhlasovém a televizním vysílání, o České televizi a o Českém rozhlase se účastníci konference shodli, že by měly být přesněji definovány podmínky a možnosti prezentace menšin v těchto médiích. Současnou legislativní úpravu považují účastníci konference za příliš obecnou a nekonkrétní. Součástí konference byla i formulace výzvy, kterou za organizátory přednesla poslankyně PSP ČR a předsedkyně správní rady o.p.s. Společnost tolerance Monika Horáková, aby se ve sčítání lidu, které proběhne v květnu 2001, občané hlásili ke svým národnostem. Počty menšin žijících v ČR totiž jsou velmi důležitým hlediskem při tvorbě programových skladeb veřejnoprávních médií.

    Součástí konference byl i specializovaný diskusní panel "Národnostní menšiny a nová média", který se věnoval vztahu menšin a jejich prezentace na internetu, stejně jako mapoval webové stránky extremistických organizací. (K tomu viz kritický příspěvek Laury Laubeové na jiném místě těchto Britských listů.) Této části konference se zúčastnili šéf Seznamu.cz Ivo Lukačovič, Petr Koubský, majitel Neviditelného psa Ondřej Neff, šéf Ligy etnických menšin Obonete S. Ubaum a analytik Miroslav Gregorovič.

    V oblasti reklamního průmyslu se účastníci konference shodli, že by měl být vytvořen Fond sociální reklamy, kam by výrazně přispíval stát a ze kterého by se financovaly veřejně prospěšné a osvětové reklamní kampaně. Zástupci reklamních agentur dále definovali nutnost zmapování menšin žijících u nás jakožto cílové spotřebitelské skupiny. To by napomohlo k tomu, aby se i v českých původních reklamách objevovali příslušníci jiných etnik.

    Mezinárodní konference "Etnika v médiích a reklamě", kterou zorganizovala o.p.s. Společnost tolerance, se uskutečnila ve čtvrtek a pátek 23. - 24. 11. 2000 v Praze. Měla dvě hlavní sekce, z nichž první se věnovala vztahu etnik a médií a druhá etnik a reklamě. Celkem se jí zúčastnilo 170 přednášejících a hostů, z toho 20 ze zahraničí. Ti reprezentovali zejména romská média ze střední a výhodní Evropy. Do konce roku 2000 bude vydán dvojjazyčný sborník, který shrne přednášky a diskusní příspěvky, které byly na konferenci prezentovány.

    Sponzory a partnery konference byly Nadace Open Society Fund Praha, Radiomobil, a.s., velvyslanectví Nizozemského království, Phillip Morris ČR, a.s.. Mediální partnery byly časopis Marketing & Média a společnost InnoVatio. Roli odborných garantů konference zastávala Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Asociace reklamních agentur.

    Mediální části konference se zúčastnili například generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík, programový ředitel České televize Václav Čapek, publicista Ivan Hoffman, Jan Jirák z Fakulty sociálních věd, sociolog Ivan Gabal, Ivan Veselý ze Sdružení Dženo, novinářka Jarmila Balážová, Markus Pape z Evropského informačního střediska pro práva Romů, Maximilián Estočák z maďarského Romského tiskového střediska, Zoran Dimov z romské makedonské televize BTR či Daniela Šilánová ze slovenského Sdružení Jekhetane - Spolu. V reklamní části konference pak se svými příspěvky vystoupili například Jiří Mikeš, ředitel Asociace reklamních agentur, Mathew Stern, ředitel agentury McCann Ericson, Dieter Schweickhardt z německé organizace Aktion Gemeinsinn, Juraj Podkonický z Rady pro reklamu, Jan Herzmann, ředitel agentury Sofres Factum a další odborníci.

    Za o.p.s. Společnost tolerance

    Martin Bartůněk, člen správní rady

    Jan Vávra, člen správní rady

    V případě zájmu o další informace se obracejte na tel.: 0602 / 321 882


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|