úterý 28. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Dokument: Jak policie ČR vyřizuje stížnosti:
  • "K policejní brutalitě nedošlo, protože to obvinění policisté popřeli a postiženému nebyl poškozen kosterní skelet" (Oddělení stížnosti a kontroly Policie ČR)
  • Vojtěch Javorský: Inspekci ministra vnitra ČR: "Stěžuji si na policejní brutalitu proti své osobě" Pár právních poznámek:
  • Jak se budou asi vyšetřovat stížnosti proti policejní brutalitě (Jiří Kopal, OPH) Stížnosti podané k Ústavnímu soudu ČR:
  • Ústavní stížnost ing. Ondřeje Čapka: "Byl jsem bezdůvodně zadržován a ponižován"
  • Ústavní stížnost profesora Byeongju Jeonga: Stal jsem se terčem policejní brutality
  • Ústavní stížnost Tomáše Pergla: Byl jsem policií neoprávněně perlustrován jako člen Občanské právní hlídky Státní správa ČR:
  • Policie ČR dosud nevysvětlila, proč byli někteří novináři při zasedání MMF považování za "nežádoucí" (Štěpán Kotrba) Neviditelný pes o ekologických diverzantech:
  • Brouk Pytlík a klimatické změny (Ladislav Nedbal) Česká politika:
  • Podraz soudružky Rognerové (Petr Jánský) Postkomunismus:
  • Krize v NDR (Milan Krejčiřík) Reakce:
  • Smog v Praze způsobují především automobily a špatná městská politika (Jiří Šoler)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Policie ČR: "K žádné policejní brutalitě nedošlo, neboť obvinění policisté to popřeli. A  vůbec, kdo demonstruje, musí počítat s tím, že ho policie má právo přizabít." To je v kostce smysl odpovědi z Oddělení stížnosti a kontroly Policie ČR na stížnost Vojtěcha Javorského, který byl v Praze dne 26. září policií zmlácen a předložil o tom i lékařská vysvědčení. Takto to dopadá, když policie vyšetřuje sama sebe. Jak uvidíte z Javorského stížnosti, kterou dnes také zveřejňujeme v BL, Oddělení stížnosti a kontroly Policie ČR se stížností řádně vůbec nezabývalo, nevyšetřovalo několikerá podezření na spáchané trestné činy a stížnost odmítlo ji pozoruhodně všeobecným dopisem, který zveřejňujeme jako první text dnešních Britských listů. V něm mj., jak se zdá, Policie ČR argumentuje, že někoho, kdo spáchá trestný čin nebo je snad z něho podezřelý, mají policisté právo mlátit, jak je libo, a vůbec se při tom nedopouštějí trestného činu. (O zásadě, že musí mít policie povinnost při vynucování zákona a pořádku užít přiměřeného násilí, se majoru Stupkovi, který pozoruhodný dopis podepsal, zřejmě nikdy ani nesnilo.) Major Stupka argumentuje:

    Jak je z lékařské zprávy FN Královské Vinohrady, kterou jste stížnost doložil, zřejmé, odborný lékař na podkladě rentgenologického vyšetření, mimo jiné, nekonstatoval dne 26. 9. 2000 u něho [tj. Vojtěcha Javorského, pozn JČ.] jako osoby předvedené policisty k prohlídce, poškození kosterního skeletu.

    V této souvislosti je však na místě podotknout, že i kdyby k takovému poškození došlo, což je na podkladě lékařské zprávy nepravděpodobné, je známou skutečností, vážený pane magistře, že každý služební zákrok příslušníků PČR, který je vykonán proti osobám páchajícím protiprávní či dokonce nezákonné jednání, má charakter buď psychického nebo fyzického násilí, obzvláště tehdy, dojde-li k použití některého z donucovacích prostředků tak, jak má na mysli zákonodárci projevené ustanovení par. 38 Zák. ČNR č. 208/1991 Sb. OPČR ve znění pozdějších změn a doplňků.

    Proto každá osoba by si měla uvědomit dříve, než se takového jednání dopustí, že při použití donucovacích prostředků může jí být způsobena škoda na majetku i na zdraví, neboť při jejich použití řada z nich může takový stav vyvolat. Neznamená to však, že se příslušníci PČR dopouštějí trestného činu.

    Všechno je tedy také, jak se zdá, v pořádku, protože i když snad policisté Vojtěcha Javorského ("podle zákona"?) zmlátili, nedošlo přitom "k poškození kosterního skeletu". Moje matka, lékařka v penzi, poznamenává, že v době, kdy ještě pracovala (za komunistů) ve zdravotnictví, byla trestným činem ublížení na těle už pohmožděnina. Že bychom byli v demokratické společnosti dnes už dál a dokud někdo někomu nezlomí ruku nebo neprorazí lebku, jako ublížení na těle se to nekvalifikuje? Vojtěchu Javorskému bylo naštípnuto žebro: potvrzení o této skutečnosti dopis majora Stupky ignoroval. - Policie přece nesmí pracovat podle zásady, že je-li někdo podezřelý z trestného činu, může ho beztrestně podrobovat psychickému či fyzickému násilí. Pokud víme, Vojtěch Javorský nebyl za žádný trestný čin odsouzen, ani žádný jeho trestný čin neposuzoval soud. V době, kdy ho policie zatýkala, nemohla vědět, zda soud případně rozhodne, že je vinen nějakým trestným činem. Argument, že podezřelý smí být podroben od policie bezdůvodnému psychickému či fyzickému násilí v libovolné míře, porušuje presumpci neviny a dává policii právo být iracionálním, mimosoudním vykonavatelem pochybných trestů. Prvotním úkolem demokratického státu je právě zakázat takovéto násilné excesy. Nechtěl bych žít ve státě, kde pracují v oddělení stížností takoví právní "odborníci" jako major Stupek. Možnost, že může být lidem, jako je on a jeho kolegové, vydán na pospas v České republice beztrestně každý občan by měla být obrovským zdrojem znepokojení.

    Jestli bude takovýmto způsobem vyšetřovat Police ČR všech 330 stížností na policejní brutalitu, které obdržela, nesvědčí to o příliš pevném právním státě. Doporučujeme, aby se v zájmu nastolení zákonnosti v ČR postižení se svými stížnostmi obrátili k příslušným mezinárodním institucím. Nehorázný argument, který jsem včera v Praze znovu slyšel, že totiž "policie bije nevinné lidi všude", a tak není třeba se vzrušovat, neobstojí. - A ještě jedna věc: není pravda, že nelze vyšetřit případy, kdy není určité svědectví potvrzeno dalšími nezávislými svědky (to by například nebylo možno v mezinárodním kontextu nikdy vyšetřit ani soudit případy znásilnění, k nimž přirozeně dochází v soukromí). Systémem podrobných křížových výslechů všech zúčastněných lze totiž ve většině případů na podrobnostech zjistit, kdo lže a kdo mluví pravdu. To by však musela existovat vůle tyto případy vyšetřit a potřebná profesionalita. (JČ)

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Jak Policie ČR vyřizuje stížnosti

    "K policejní brutalitě nedošlo, protože to obvinění policisté popřeli a postiženému nebylo poškozena lebeční kost"

    Motto:

    Právní stát?

    Ondřej Hanzal

    Vážená redakce !

    Jsem rád, že jste v poslední době uveřejnili články ze  zahraničních periodik o policejní brutalitě při zářijových demonstracích. Sám jsem se jich neúčastnil, ale mám několik přátel, kteří se do podobné situace, jako protagonisté těchto materiálů dostali také. Většinou šlo o lidi, kteří se ze  zvědavosti pohybovali po městě, když už bylo po všem. Tedy žádní extremisté, či agenti cizích tajemných struktur, kteří podle našeho pana ministra rozpoutávají dezinformační kampaň proti ČR. Jde většinou o vzdělané, slušné občany České republiky (tedy ne raubířské, špinavé cizáky ničící naši Stověžatou Matičku), jenž na hodiny strávené na policejní stanici určitě do smrti nezapomenou. Příběhy fyzického a psychického ponižování , absolutní bezmoci a servility ze strachu o holý život vám utkví v  paměti i když jste jejich pouhý posluchač.

    Nemám ve zvyku psát rozhořčené dopisy, nejsem ani příznivcem násilného monologu demonstrantů za cokoliv. Avšak skutečnost, že se něco takového může stát ve společnosti, která si říká demokratická, mě děsí. Oběti z řad mých přátel již podali 7.listopadu na Inspekci MV podnět k zahájení trestního stíhání proti policistům na vyšetřovně v Lupáčově ulici. Doufám, že tuto kauzu, kterou otevřel v minulém týdnu také Reflex, nevyhraje jako obvykle lhostejnost.

    Policie ČR vyšetřuje tyto stížnosti takto:

    Policie ČR
    Správa hl. města Prahy
    Oddělení stížností a kontroly
    PO Box 51
    140 21 Praha 4

    Č.j.: PSP-623/OSK-St2000

    V Praze dne 15. 11. 2000

    Vážený pan

    Mgr. Vítězslav Dohnal
    U lázní 123
    Tábor

    Vážený pane magistře,

    Sdělujeme vám, že vaší stížnosti týkající se postupu PČR v Lumírově ul. dne 26.9. 2000 a úkonů vůči panu Vojtěchu Javorskému, bytem Praha 6, Tobrucká 714, jsme prošetřili ve smyslu vl. vyhlášky č. 150/58 U.l.

    Věřte, že s vaším postojem a jednostranným názorem na proběhlé události nelze ztotožnit. Stejně tak je třeba odmítnout i vaše tvrzení o fyzickém a psychickém strádání pana Vojtěcha Javorského.

    Výsledek našeho šetření, konaného na podkladě blíže nekonkrétních informací stěžovatele, podaných o identitě policistů, kteří jej měli verbálně a fyzicky napadnout, prokázal toliko konkrétní policisty, kteří se jmenovaným přišli do styku při převozu z místa událostí v Lumírově ul. na MOP Braník a policisty sepisující s ním protokol o podání vysvětlení.

    V předmětné lokalitě se totiž, v uvedené době nacházelo pod jednotným velením více jak několik set policistů z mnoha útvarů policie z celé ČR. Přes tuto skutečnost se k předmětu stížnosti pana Javorského vyjádřili policisté, kteří s ním, jak je výše uvedeno, prokazatelně přišli do styku. Uvedení policisté zcela kategoricky odmítli tvrzení, že by se vůči panu Javorskému nechovali jinak než v souladu se zákonem a služebními předpisy upravujícími jejich činnost.

    Zcela důrazně rovněž musíme odmítnout tvrzení pana Javorského, týkající se jeho zranění, podávané v souvislosti se zákrokem policistů dne 26. 9. 2000. Jak je z lékařské zprávy FN Královské Vinohrady, kterou jste stížnost doložil, zřejmé, odborný lékař na podkladě rentgenologického vyšetření, mimo jiné, nekonstatoval dne 26. 9. 2000 u něho jako osoby předvedené policisty k prohlídce, poškození kosterního skeletu.

    V této souvislosti je však na místě podotknout, že i kdyby k takovému poškození došlo, což je na podkladě lékařské zprávy nepravděpodobné, je známou skutečností, vážený pane magistře, že každý služební zákrok příslušníků PČR, který je vykonán proti osobám páchajícím protiprávní či dokonce nezákonné jednání, má charakter buď psychického nebo fyzického násilí, obzvláště tehdy, dojde-li k použití některého z donucovacích prostředků tak, jak má na mysli zákonodárci projevené ustanovení par. 38 Zák. ČNR č. 208/1991 Sb. OPČR ve znění pozdějších změn a doplňků.

    Proto každá osoba by si měla uvědomit dříve, než se takového jednání dopustí, že při použití donucovacích prostředků může jí být způsobena škoda na majetku i na zdraví, neboť při jejich použití řada z nich může takový stav vyvolat. Neznamená to však, že se příslušníci PČR dopouštějí trestného činu, jak jste měl zřejmě na mysli v případě pana Javorského.

    Jsme si vědomi, že naše odpověď na vaši stížnost vás i pana Javorského zcela určitě neuspokojí, nicméně je odrazem skutkového stavu věci.

    Závěrem lze z naší strany tedy jen konstatovat, že vaši stížnost jsme hodnotili jako stížnost neoprávněnou. Proto touto zprávou považujeme vaši stížnost za vyřízenou.

    Vyřizuje: policejní rada OSK kpt. Jitka Jandíková

    Podepsán: Vedoucí skupiny stížností mjr. Mgr. Jan Stupka

    Poznámka: Stížnost Vojtěcha Javorského zveřejňujeme jako druhý text těchto Britských listů.


    Vojtěch Javorský: Inspekci ministra vnitra ČR: "Stěžuji si na policejní brutalitu proti mé osobě

    Inspekce ministra vnitra ČR
    Střelničná 10
    182 00 Praha 8

    V Táboře dne 17.10.2000

    Věc: Stížnost na postup Policie ČR v Lumírově ulici dne 26.9.2000

    Na základě vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l. o vyřizování stížností, oznámení a podnětů podávám tuto stížnost na nezákonné jednání příslušníků policie při provádění služebních zákroků a úkonů vůči panu Vojtěchu Javorskému, bytem Tobrucká 714/27, Praha 6 - Vokovice.

    Odůvodnění:

    Ve dnech 25. - 2. září 2000 jsem se v Praze účastnil práce na projektu Občanské právní hlídky. Při této práci jsem získal informace, z nichž vyplývají velmi závažná porušení právních předpisů, jichž se měla dopustit Policie ČR v souvislosti s výkonem svých pravomocí vůči panu Vojtěchu Javorskému, nar. 1972, R.Č. 720506/3459, bytem Tobrucká 714/27, Praha 6 - Vokovice (dále jen "poškozený") při zásahu Policie ČR dne 26.10. 2000 v Lumírově ulici v Praze. Stížnost se zakládá na písemné výpovědi poškozeného, jejíž kopii přikládám.

    Poškozený byl dne 26.září tohoto roku v prostoru parku nad Lumírovou ulicí napaden několika policisty v okamžiku, kdy se snažil bez jakéhokoliv protiprávního jednání opustit prostor, který policie vyklízela. Policisté jej obklíčili, položili na zem a spoutali. Odvedli jej za policejní kordon, kde jej několikrát kopli do břicha a do hrudníku ("kanadou"). Dostal také několik ran pěstí a obuškem do obličeje. Bití policisté doprovázeli nadávkami "Ty hajzle" a nakonec i výhružkou "od této chvíle jsi mrtvý muž". Poškozený proti takovému zacházení protestoval, to však vyvolalo další nadávky a bití. Násilné chování policistů pokračovalo i při nastupování poškozeného do policejního vozu - srazili jej k zemi, poškodili mu oděv, uhodili jej do tváře.

    Následkem jednání policie poškozený krvácel z nosu a pociťoval bolest. Proto po příjezdu na místní oddělení Policie ČR v Praze 4, Podolí vyžadoval lékařské ošetření. Po delší době (3/4 hodiny) jej policisté odvezli do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Vyšetření v této nemocnici žádné závažnější poranění nezjistilo. Poškozený se však po propuštění nechal dne 5.10.2000 vyšetřit znovu u jiného lékaře, konkrétně v Nemocnici v Semilech. Zde se ukázalo, že má nalomenou hrudní kost.

    Z výše uvedeného vyplývá podezření z následujících porušení právních předpisů:

  • § 6 odst. 1 zák. č. 283/1991 Sb., o policii, podle nějž jsou policisté při provádění služebních úkonů povinni dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma na právech,
  • § 38 odst. 3 zákona o policii, podle nějž je před použitím donucovacích prostředků policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání,
  • § 38 odst. 2 a 4 zákona o policii, podle nějž je možné použít donucovacích prostředků pouze v zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku a ochrany veřejného pořádku proti osobě, která je ohrožuje a to pouze k překonání odporu osoby, která se chová protiprávně
  • § 38 odst. 5 zákona o policii, podle nějž je policista povinen dbát, aby použitím donucovacího prostředku nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti protiprávního jednání

    Na základě informací uvedených shora mám za to, že došlo k porušení zákona o policii. Žádám Inspekci ministra vnitra ČR, aby jednání policie popsané v této stížnosti a v přílohách k ní prošetřila a o přijatých opatřeních mě informovala.

    Mgr. Vítězslav Dohnal

    U lázní 123, 390 01 Tábor

    R.Č. 730148/4861

    Přílohy:

    kopie písemné výpovědi poškozeného ze dne 9.10.2000

    kopie protokolu o podání vysvětlení ze dne 26.9.2000

    kopie záznamu o prohlídce předvedeného z Fakultní nemocnice Královské vinohrady ze dne 26.9.2000

    kopie ambulantní karty z Nemocnice v Semilech ze dne 5.10.2000


    Pár právních poznámek:

    Jak se budou asi vyšetřovat stížnosti proti policejní brutalitě

    Jiří Kopal, Občanské právní hlídky

    Z vyse uvedeneho dopisu z Policie CR, ktery odmita stiznost Vojtecha Javorskeho, je asi krasne videt, jak bude asi probihat vysetrovani Odborem kontroly a  stiznosti policejniho prezidia, resp. obdobne Inspekci ministra vnitra...

    Z teto odpovedi lze mj. usoudit, ze  Policie muze pouzitim tzv. donucovacich prostredku cloveka i  zabit.., resp. clovek s tim musi pocitat, zvlast, kdyz se dopousti protipravniho ci dokonce nezakonneho jednani (sic! jaky je rozdil mezi "protipravnim" a "ci dokonce nezakonnym" jednanim?), i tak, pokracuje mjr. Mgr. Stupka, to nemusí znamenat, ze se policista dopusti trestneho cinu...

    Dalsi hrozna skutecnost vyplyvajici z posouzeni stiznosti OKSPP je ta, ze posuzovali lekarskou zpravu z Vinohrad, kam pana Javorskeho sami policiste odvedli a kde lekari s panem Javorskym zachazeli ve velmi velmi podobnem duchu jako se Sylvii Yolandou Machovou. A ambulantni karta z nemocnice, kde mu nasli nastiple zebro (a diky cemuz bylo velice bolestne pro postizeneho zakaslani ci zasmani se), asi nebyla posouzena vubec...

    Posilam vam tri podle meho nazoru zajimave ustavni stiznosti. Chci videt, jak se s tim nas Ustavni soud popere. Jde o zasadni veci zejmena z hlediska nezakonneho shromazdovani udaju policii, jak perlustrovanim a  nezakonnym opisovanim udaju, tak nezakonnym porizovanim otisku prstu po dobrovolnem prokazani totoznosti a dalsi jiz vice mene klasicke veci.

    Take bude zajimave, jak se Ustavni soud vyporada s tim, ze "jdeme hned k nemu". Podle doc. s PrF UK jenz nestoji o popularitu a publicitu, je duvod zejmena to, ze v pravnim radu CR neexistuje efektivni rizeni, kde se lze branit "tzv. jinemu zasahu verejne moci", zejmena policii.

    Proc tak asi ty ustavni stiznosti podavame?

    Ve trech pripadech velice duveryhodnych svedectvi jsme podali 3 ustavni stiznosti proti nezakonnemu postupu policie k Ustavnimu soudu CR. Jedna se o pripady uplatneni policejni svevole v prubehu zasedani MMF a SB proti ceskym prip. v CR zijicim obcanum - doktorandovi VSE - Ing. Ondreji Capkovi, doktorandovi FSV UK - jihokorejskemu obcanu Byeongju Jeongovi a clenovi Obcanskych pravnich hlidek a studentovi PrF UK Tomasi Perglovi. U prvnich dvou jde o tyto poruseni Listinou zakladnich prav a svobod zarucenych zakladnich lidskych prav: omezeni osobni svobody, zasah do lidske dustojnosti a prava nebyt podroben ponizujicimu zachazeni, prava na ochranu pred neopravnenym shromazdovanim udaju a prava na ochranu soukromeho zivota. U pana Joenga pak navic do prava na pravni pomoc a prava nebyt mucen a podroben krutemu, nelidskemu nebo ponizujicimu zachazeni.

    V pripade pana Pergla se jedna o nezakonne prokazovani jeho totoznosti, ktereho se policiste v CR dopousteji denodenne. Podanim teto ustavni stiznosti OPH usiluji o odstraneni naprosto neustavniho a nezakonneho postupu policie (republikove i  mestske), kterym se zasahuje do nedotknutelnosti osoby a jejiho soukromi (cl. 7 Listiny) a do prava na ochranu pred neopravnenym shromazdovanim, zverejnovanim nebo jinym zneuzivanim udaju o  osobe (cl. 10 odst. 3 Listiny).

    Policie nema podle pravniho radu CR, ktery jasne vymezuje, ze statni organy mohou postupovat toliko v pripadech, zpusoby a v mezich zakona, pravo perlustrovat na zaklade vymyslenych a neoveritelnych duvodu obcany a  opisovat si libovolne udaje z obcanskych prukazu perlustrovanych osob bez jakekoli moznosti zakonne sankce popr. moznosti uplatneni nahrady skody ze strany "obeti".

    Projednavani kazenskych prestupku policistu nadrizenym policistou podle zakona o sluzebnim pomeru policistu - 186/1992 je podle meho pravniho nazoru porusenim ustavou zarucene rovnosti obcanu (cl. 1), projednavani prestupku "normalnich obcanu" je daleko transparentnejsi a samozrejme ze  strany statnich organu nekdy velmi velmi tvrde.

    Vetsina poruseni, ktere temito ustavnimi stiznostmi napadame se stavala v nekolika desitkach pripadu podle vypovedi a ocitych svedectvi lidi, kteri tyto informace OPH predali (viz 24 trestnich oznameni OPH a jedna spravni zaloba proti postupu CIzinecke policie). OPH zpracovanim techto podani usiluje o dosazeni spravedlnosti alespon u uzke vysece pripadu, o nichz se dozvedela.

    Pravni rad CR neumoznuje ucinne domozeni se prava v pripadech policejni svevole. Podanim trestniho oznameni se v CR rozhodne domoci spravedlnosti nelze. Nejen proto, ze OPH, jako preventivni i  nasledne verejne kontrole represivniho aparatu nebylo umozneno pobyvat ani ve verejnosti normalne pristupnych castech policejnich sluzeben, jak puvodne Policejni prezidium slibilo, ale i proto, ze  policisty vysetruje Inspekce ministra vnitra, kterou je nutno nejen z  hlediska upravy jeji pusobnosti v policejnim zakone a jeji cinnosti v  trestnim rizeni proti policistum povazovat pres vsechny jeji klamave a nepravdive proklamace za ciste a jednoznacne policejni organ.

    § 12 trestního radu jasne vyjmenovava organy cinne v trestnim rizeni, mezi nimi mluvi o "policejnim organu", ktery blize upresnuje 2. odstavec. Inspekce mezi nimi neni, ale v  trestnim rizeni proti tr. c. policistu vystupuje, znamena to, ze je Inspekce organem PCR? Asi ano, analogicky, jeji pusobnost je upravena v policejnim zakone, ovsem tak, ze je nazyvana utvarem ministerstva pro inspekcni cinnost, primo podrizeny ministru (§2 odst 4).

    Ja se snazim hledat argumenty pro to, ze Inspekce neni organ cinny v trestnim rizeni podle zakona, doc. trestniho prava z  nasi fakulty, ktery tomu ovsem vubec nerozumi, mi to nedokazal vyvratit. Jestli je a udajne tak pusobi, tak pouze jako "policejni organ" resp. jeste lepe a presneji jako "organ Policie CR".

    Jeji pusobnost v trestnim rizeni by mohla byt upravena podle komentare C. H. Becku Samal, Kral, Baxa, Pury, ktery se o ni prakticky nezminuje vnitrnimi instrukcemi ministerstva vnitra (narizeni ministra vnitra 82/1995 ci zavazny pokyn pol. prezidenta 4/1996...? muze to byt upraveno necim tak nepruhlednym, jako jsou vnitrni predpisy zatuchleho a nejrepresivnejsiho ministerstva?)

    I kdyz by se nemelo predbihat ukonceni vysetrovani, podle predbeznych zprav z okruhu policejnich organu - Odboru kontroly a  stiznosti policejniho prezidia a Inspekce ministra vnitra, lze stejne jako v minulych letech pri obdobnych brutalnich zasazich policie predpokladat, ze se tradicne nic vysetrit nepodari a vsechny vypovedi budou oznaceny za vymyslene...

    Naprosto opacny nazor maji ovsem na tuto situaci evropske lidskopravni instituce (napr. Komise podle Evropske umluvy o  zabraneni muceni) a organizace, kteri bedlive prubeh vysetrovani sleduji (Federace lidskych prav, Amnesty International), stejne jako judikatura Evropskeho soudu por lidske prava. Ta hovori jasne: "V pripade namitaneho nasili vuci osobe drzene na policii maji dukazni bremeno organy statu, jejich povinnosti je vysvetlit vsechny rozpory v dukaznim materialu. Jestlize tyto rozpory neobjasni, lze s  vysokou mirou pravdepodobnosti predpokladat, ze k nasili vuci predvedene osobe doslo." (Selmouni 1999, Velikova 2000)


    Ústavní stížnost Ing. Ondřeje Čapka: "Byl jsem bezdůvodně zadržován a ponižován"

    Ústavní soud České republiky
    Joštova 8
    660 83 BRNO
    Stěžovatel: Ing. Ondřej Čapek

    Státní orgán: Policie České republiky

    (Policejní prezidium ČR, Strojnická 27, Praha 7)

    Ústavní stížnost

    proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod

    Přílohy:

    kopie protokolu o podání vysvětlení č.j. OR9-/M02 - 2000 ze dne 27.9.2000

    plná moc ze dne 23.11.2000

    I.

    Dne 26.9. 2000 kolem 21.00 hod přišel stěžovatel na Václavské nám. v Praze. Neúčastnil se žádného protiprávního jednání, neúčastnil se ani žádného shromáždění. Na náměstí se v té době nacházelo větší množství policistů. Policisté megafonem vyzvali přítomné k opuštění náměstí. Stěžovatel po této výzvě opustil náměstí a odcházel Štěpánskou ulicí. V této ulici však byl zablokován spolu s dalšími lidmi mezi dvěma policejními kordony.

    Ve Štěpánské ulici nepoužila Policie ČR žádné výzvy. Přítomným se dostalo pouze informace od přítomných zástupců Občanských právních hlídek, a to v tom smyslu, že po prokázání totožnosti jim nebude bráněno v rozchodu. Přestože stěžovatel měl u sebe občanský průkaz a na vyzvání policie se jím prokázal, byl spolu s dalšími po prohledání naložen do policejního autobusu. Po nastoupení jemu i ostatním (s výjimkou dvou žen) policisté spoutali ruce plastikovými pouty.

    Stěžovatel byl dopraven na místní oddělení Policie ČR Kyje na Praze 9. Zde byl stěžovatel umístěn po opětovném prohledání spolu s dalšími cca 40 osobami do místnosti, kterou neustále střežili policisté. V rohu místnosti bylo namočeno. V této místnosti musel sedět na určeném místě, nebylo mu dovoleno vstávat, chodit a mluvit s ostatními osobami. Teprve po několika hodinách se tento přísný režim uvolnil. V hlídané místnosti strávil se stále spoutanýma rukama celý zbytek noci. Ráno kolem v 5.30 hod s ním policisté sepsali protokol o podání vysvětlení ve věci neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. Po vyfotografování a odebrání otisků prstů a dlaní byl stěžovatel v 7.10 hod následujícího dne propuštěn.

    Popsaný postup Policie České republiky (dále jen "policie") probíhal dle stěžovatele v rozporu s platnými právními předpisy, a to takovým způsobem a v takové intenzitě, že zasáhl citelně do jeho ústavně zaručených práv. Proto podává tuto ústavní stížnost.

    Důkaz:

  • výslech stěžovatele
  • kopie protokolu o podání vysvětlení č.j. OR9-/M02 - 2000 ze dne 27.9.2000
  • spis poskytnutý na vyžádání Policií ČR

    II.

    Ve výše uvedeném postupu policie shledává stěžovatel zásah do následujících ústavně zaručených práv a svobod:

    1. osobní svobody

    Stěžovatel se domnívá, že byl policií zadržován naprosto v rozporu s platným právem a bez jakéhokoliv zákonného důvodu. Na závěr jeho "pobytu" na policejní stanici s ním policisté sepsali protokol o podání vysvětlení. Ovšem z důvodu podání vysvětlení nebyla policie oprávněna jej zadržovat. Podle ustanovení § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR (dále jen "policejní zákon") je policista oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jejich pachatele ....., a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že při podávání vysvětlení se v první fázi jedná o v podstatě neformální činnost policistů, kteří se dotazují osob na dle nich důležité skutečnosti. Pakliže policista zjistí, že podané vysvětlení může být skutečně důležité, je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k sepsání protokolu. Pouze při odhalování závažné trestné činnosti je osoba povinna vyhovět ihned. A contrario v jiných případech vyhovět ihned nemusí a záleží na domluvě mezi osobou a policisty, tak aby zájem společnosti na vyšetřování protiprávních činností nekolidoval příliš s oprávněnými zájmy osoby. V případě stěžovatele se dle sepsaného protokolu jednalo max. o úkony směřující ke zjišťování okolností případně spáchaného přestupku, nikoliv tedy o odhalování závažné trestné činnosti. Stěžovatel tedy nebyl povinen se k sepsání protokolu dostavit ihned, resp. policie nebyla oprávněna jej k sepsání protokolu předvést podle ustanovení § 12 odst. 8 policejního zákona.

    Jako další důvod pro nucený pobyt stěžovatele na policejní stanici se nabízí předvedení k prokázání totožnosti. Ovšem stěžovatel měl u sebe občanský průkaz a na požádání před nastoupením do policejního autobusu jím svou totožnost prokázal. Policisté mu občanský průkaz odebrali a vrátili mu jej až po sepsání protokolu o podání vysvětlení. Stěžovateli vůbec nebyl sdělen důvod, proč musí nastoupit do policejního autobusu a ani důvod, proč musí setrvávat se spoutanýma rukama mnoho hodin v hlídané místnosti za přísného režimu na policejní stanici. Stěžovatel namítá, že výše popsaným postupem policie došlo k zásahu do jeho práva na osobní svobodu. Podle ustanovení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Stěžovatel byl zbaven svobody, žádný důvod mu nebyl sdělen a dle názoru stěžovatele ani žádný zákonný důvod neexistoval. Postupem policie došlo současně k porušení čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ustanovení čl. 5 odst. 1 vymezuje důvody, pro něž je možné zbavit osobní svobody. Stěžovatel žádný z těchto důvodů nesplňoval.

    Navíc stěžovatel namítá, že byl zbaven svobody nikoliv způsobem, který stanoví zákon, když byl spoután. Pouta patří mezi donucovací prostředky, jejichž použití blíže určuje ustanovení § 38 policejního zákona. Lze je použít jen proti osobě, která ohrožuje bezpečnost jiných osob, svou vlastní, majetek nebo veřejný pořádek. Stěžovatel po celou dobu kontaktu s policií žádný z vyjmenovaných zájmů neohrožoval.

    Rovněž v rozporu se zákonem byl stěžovatel umístěn v policisty hlídané místnosti. Tuto místnost je nezbytné z hlediska právního považovat za policejní celu ve smyslu ustanovení § 26 a násl. policejního zákona. Umístit do policejní cely lze osobu jen z důvodů vymezených v ustanovení § 26 policejního zákona, a to pokud byla osoba zadržena, zatčena, má být dodána do výkonu trestu odnětí svobody, byla policistou převzata k provedení procesních úkonů z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody nebo byla-li předvedena za účelem zjištění totožnosti. Stěžovatel žádný z těchto důvodů nesplňoval, a to ani předvedení pro zjištění totožnosti, protože totožnost hodnověrně prokázal občanským průkazem.

    Stěžovatel poukazuje dále na to, že v celém průběhu jeho zadržování mu policie nesdělila důvody svého konání. Tím došlo k porušení čl. 8 odst. 3 Listiny a současně i čl. 5 odst. 2 Úmluvy.

    2. práva na nedotknutelnost osoby, zachování lidské důstojnosti a práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení

    Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel byl nucen strávit několik hodin s pouty na rukou v policejní cele, což se dělo v rozporu s policejním zákonem. V policejní cele musel zpočátku několik hodin sedět na určeném místě, nesměl vstávat a chodit, nesměl mluvit s ostatními osobami. Nezákonným spoutáním a držením v cele za výše popsaných podmínek došlo k zásahu do práva stěžovatele na nedotknutelnost osoby podle ustanovení čl. 7 odst. 1 Listiny a práva na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.

    Mnohahodinovým spoutáním, nuceným sezením na zemi, zákazem vstávání a chození a mluvení současně došlo dle stěžovatele k zásahu do jeho ústavního práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení nebo trestu ve smyslu ustanovení čl. 7 odst. 2 Listiny.

    3. práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě a na ochranu soukromého života

    Před propuštěním byl stěžovatel nucen podrobit se fotografování a snímání otisků prstů a dlaní. Podle policejního zákona je policista oprávněn provádět zmiňované služební úkony pouze, pokud nemůže zjistit totožnost osoby jiným způsobem. Ovšem stěžovatel měl u sebe občanský průkaz a na vyzvání policistů se jím prokázal před nastoupením do policejního autobusu. Neexistoval tedy zákonný důvod k provádění těchto úkonů. Tím došlo k zásahu do práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jeho osobě podle ustanovení čl. 10 odst. 3 Listiny.

    Fyzická podoba i neopakovatelné znaky dlaní a prstů tvoří integrální součást soukromé sféry každé osoby. Na základě těchto údajů je možné fyzickou osobu individualizovat. Každý má právo "žít skrytý před cizími zraky", a to i/zejména "zraky" veřejné moci. Dle názoru stěžovatele toto právo zahrnuje i právo na to, aby veřejná moc nedisponovala neoprávněně výše uvedenými individuálními údaji. "Preventivní" shromažďování údajů o osobách, které neporušují zákon, nepatří do činností slučitelných s demokratickou společností. Pokud policie v rozporu s policejním zákonem stěžovatele fotografovala a odebrala mu otisky, porušila kromě Listiny také ustanovení čl. 8 Úmluvy, protože nerespektovala právo stěžovatele na soukromý život, resp. zasáhla do něj nikoliv v souladu se zákonem a nikoliv v případě, kdy to bylo v demokratické společnosti nezbytné.

    III.

    S ohledem na výše uvedené navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud ČR vydal tento nález:

    1. Ústavní stížnosti se vyhovuje.

    2. Postupem Policie České republiky proti stěžovateli ve dnech 26. a 27. září 2000 v Praze došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a to:

    a) zadržováním stěžovatele a nesdělením mu důvodu zadržování došlo k zásahu do ústavně zaručené osobní svobody stěžovatele dle čl. 8 Listiny a čl. 5 Úmluvy.

    b) spoutáním stěžovatele a jeho držením v policejní cele došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny, na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 odst. 1 a do práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení dle čl. 7 odst. 2 Listiny.

    c) fotografováním stěžovatele a odebíráním jeho otisků prstů a dlaní došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jeho osobě dle čl. 10 odst. 3 Listiny a do práva na ochranu soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.

    3. Policii České republiky se zakazuje pokračovat ve výše uvedených zásazích do práv a svobod stěžovatele.

    4. Policii České republiky se přikazuje obnovit stav před porušením práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě, t.j. přikazuje se jí zničit veškeré neoprávněně získané údaje, zejména fotografie a otisky prstů a dlaní.

    V Praze dne ...11. 2000

    Ing. Ondřej Čapek

    zastoupen


    Ústavní stížnost Byeongju Jeonga: Stal jsem se terčem policejní brutality

    Ústavní soud České republiky
    Joštova 8
    660 83 BRNO

    Stěžovatel: Byeongju Jeong, občan Jihokorejské republiky
    Narozen..., trvale bytem....

    Státní orgán: Policie České republiky
    (Policejní prezidium ČR, Strojnická 27, Praha 7)

    Ústavní stížnost

    proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod

    D V O J M O 

    Přílohy:
    plná moc ze dne 23.11.2000
    kopie "Zprávy o mém zatčení a držení ve vazbě" sepsané stěžovatelem dne 10.10.2000, spolu s neúředním překladem
    kopie úředního záznamu o podání vysvětlení č.j. IN-11/03-TR-2000 ze dne 16.11.2000

    I.

    Dne 26.9. 2000 kolem 21.00 hod přišel stěžovatel na Václavské nám. v Praze. Celý den strávil ve svém zaměstnání, v budově Univerzity Karlovy na ulici Politických vězňů 7. Protože byl celý den v práci, nevěděl nic o násilí, ke kterému v průběhu dne docházelo v souvislosti s některými demonstracemi proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Asi hodinu na Václavském náměstí pozoroval, co se tam děje. Horní konec náměstí byl zatarasen policií. Na náměstí se odehrávalo jen málo násilností. Stěžovatel se jich neúčastnil, ani žádného jiného protiprávního jednání, neúčastnil se ani žádného shromáždění.

    Krátce po dvaadvacáté hodině se stěžovatel vydal Štěpánskou ulicí domů. Vyhnul se hornímu konci náměstí, které bylo uzavřeno policisty. Ovšem i ve Štěpánské ulici narazil na policejní kordon. Stěžovatel čekal, až policisté ulici uvolní a také byl zvědavý, co se děje za blokem domů. Asi po 45 min. byl stěžovatel ve Štěpánské ulici spolu s dalšími asi 50 osobami zablokován policií i z druhé strany, takže nemohl odejít. Musel se podrobit osobní prohlídce. Při ní u něj policista nalezl gram marihuany. Marihuanu policista stěžovateli odebral a udeřil jej do hlavy. Policie jej pak spolu s dalšími osobami naložila s rukama spoutanýma za zády do dodávky a odvezla na místní oddělení Policie ČR v Holešovicích.

    Na policejní stanici v Holešovicích byl zadržován asi do 11.00 následujícího dne (všechny časové údaje jsou orientační, protože stěžovateli byli po dobu pobytu na policejních stanicích odebrány hodinky). Poté co, při další osobní prohlídce nalezl policista u stěžovatele pár mincí, které opomněl vyndat z kapsy, opět jej udeřil do hlavy. Stěžovatel byl zadržován v policejní cele, kde se na ploše cca 5 x 6 m tísnilo třicet lidí. Kolem 2.00 hod v noci stěžovatele odvedli ke krátkému pohovoru, žádný protokol však s ním sepsán nebyl. Před pohovorem mu sejmuli otisky prstů. Kolem 8.00 ráno dostali zadržovaní skromně najíst. Kolem 12.00 byl stěžovatel převezen na místní oddělení Policie ČR Vokovice, na ulici Arabská v Praze 6.

    Stěžovatele na této stanici zadržovali v cele spolu s dalšími 4 osobami. Cela byla tak malá, že pouze tři osoby mohly současně sedět na zemi, zbývající dvě musely stát. Používání WC bylo omezené, jednou policisté stěžovateli použití na výslovnou žádost odmítli. Stěžovateli nebylo povoleno mluvit s ostatními osobami v cele. Policisté jim zabraňovali ve spánku. Stěžovatel nedostal během celé doby pobytu na této stanici nic k jídlu. Jeden ze vstřícnějších policistů však stěžovateli za jeho peníze nakoupil jídlo v nedalekém supermarketu. Policisté neumožňovali zadržovaným osobám telefonovat, a to ani z mobilních telefonů. Stěžovatel jednou požádal o možnost kontaktovat telefonicky velvyslanectví Korejské republiky. Byl odmítnut. Policisté mu neumožnili ani mluvit s právníkem, přestože o to žádal.

    Na této policejní stanici se policisté chovali k zadržovaným osobám velmi brutálně. Stěžovatel sám byl několikrát kopnut do lýtka policistou při odvádění do cely. Nejzávažnějšího násilí se policisté vůči stěžovateli dopustili při nastupování do autobusu, který převážel zadržované osoby na služebnu cizinecké policie na Olšanské ulici v Praze. Byl celkem asi 12 x udeřen pěstí a obuškem, když se pokoušel dát své věci v plastikovém pytli do zavazadlového prostoru autobusu. Několikrát v důsledku bití upadl. Protože nevěděl, co má dělat, vlezl si stěžovatel sám ze strachu a zoufalství do zavazadlového prostoru autobusu. Policisté se jeho počínání smáli. Když ze zavazadlového prostoru vylezl, udeřili jej policisté dvakrát do břicha, zřejmě obuškem a pěstí.

    Kolem 22.30 hod téhož dne byl stěžovatel převezen na oddělení cizinecké policie na Olšanské ulici v Praze. Krátce po 23.00 téhož dne byl stěžovatel propuštěn.

    Ve výše popsaném jednání policie shledává stěžovatel velmi intenzivní zásah do svých ústavně zaručených práv, a proto podává tuto ústavní stížnost.

    Důkazy:

  • kopie "Zprávy o mém zatčení a držení ve vazbě" sepsané stěžovatelem dne 10.10.2000, spolu s neúředním překladem
  • kopie úředního záznamu o podání vysvětlení č.j. IN-11/03-TR-2000 ze dne 16.11.2000
  • výslech stěžovatele
  • písemnosti vztahující se k pobytu stěžovatele na uváděných policejních stanicích předložené Policií ČR na vyžádání Ústavního soudu

    II.

    Ve výše uvedeném postupu policie shledává stěžovatel zásah do následujících ústavně zaručených práv a svobod: 1. osobní svobody Stěžovatel byl policií zadržován v rozporu s platným právem a bez udání jakéhokoliv důvodu. Z jednání policie lze jen těžko usuzovat, jaký právní institut při omezování osobní svobody stěžovatele použila. Stěžovatel se domnívá se, že policie nebyla oprávněna jej zadržovat z důvodu podání vysvětlení. Podle ustanovení § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR (dále jen "policejní zákon") je policista oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jejich pachatele ....., a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že při podávání vysvětlení se v první fázi jedná o v podstatě neformální činnost policistů, kteří se dotazují osob na dle nich důležité skutečnosti. Pakliže policista zjistí, že podané vysvětlení může být skutečně důležité, je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k sepsání protokolu. Pouze při odhalování závažné trestné činnosti je osoba povinna vyhovět ihned. A contrario v jiných případech vyhovět ihned nemusí a záleží na domluvě mezi osobou a policisty, tak aby zájem společnosti na vyšetřování protiprávních činností nekolidoval příliš s oprávněnými zájmy osoby. V případě stěžovatele se dle záznamu sepsaného policisty na místním oddělení policie v Holešovicích mohlo jednat max. o úkony směřující ke zjišťování okolností případně spáchaného přestupku, nikoliv tedy o odhalování závažné trestné činnosti. Stěžovatel tedy nebyl povinen se k sepsání protokolu dostavit ihned, resp. policie nebyla oprávněna jej k sepsání protokolu předvést podle ustanovení § 12 odst. 8 policejního zákona.

    Jako další důvod pro nucený pobyt stěžovatele na policejní stanici se nabízí předvedení k prokázání totožnosti. Stěžovatel měl u sebe kopii identifikační stránky cestovního pasu a na požádání před nastoupením do policejní dodávky jí svou totožnost prokázal. Policisté po celou dobu pobytu stěžovatele na policejních stanicích žádné hodnověrnější prokázání totožnosti nepožadovali. Stěžovateli vůbec nebyl sdělen důvod, proč musí nastoupit do policejního autobusu a ani důvod, proč musí setrvávat se spoutanýma rukama mnoho hodin v hlídané místnosti za přísného režimu na policejní stanici. Stěžovatel namítá, že výše popsaným postupem policie došlo k zásahu do jeho práva na osobní svobodu. Podle ustanovení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Stěžovatel byl zbaven svobody, žádný důvod mu nebyl sdělen a dle názoru stěžovatele ani žádný zákonný důvod neexistoval. Postupem policie došlo současně k porušení čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ustanovení čl. 5 odst. 1 vymezuje důvody, pro něž je možné zbavit osobní svobody. Stěžovatel žádný z těchto důvodů nesplňoval.

    Stěžovatel poukazuje dále na to, že v celém průběhu jeho zadržování mu policie nesdělila důvody svého konání. Tím došlo k porušení čl. 8 odst. 3 Listiny a současně i čl. 5 odst. 2 Úmluvy.

    Navíc stěžovatel namítá, že byl zbaven svobody nikoliv způsobem, který stanoví zákon, když byl spoután. Pouta patří mezi donucovací prostředky, jejichž použití blíže určuje ustanovení § 38 policejního zákona. Lze je použít jen proti osobě, která ohrožuje bezpečnost jiných osob, svou vlastní, majetek nebo veřejný pořádek. Stěžovatel po celou dobu kontaktu s policií žádný z vyjmenovaných zájmů neohrožoval.

    Rovněž v rozporu se zákonem byl stěžovatel umístěn v policejních celách. Umístit do policejní cely lze osobu jen z důvodů vymezených v ustanovení § 26 policejního zákona, a to pokud byla osoba zadržena, zatčena, má být dodána do výkonu trestu odnětí svobody, byla policistou převzata k provedení procesních úkonů z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody nebo byla-li předvedena za účelem zjištění totožnosti a nelze-li jinak zajistit provedení nezbytných služebních úkonů ke zjištění totožnosti. Stěžovatel žádný z těchto důvodů nesplňoval, a to ani předvedení pro zjištění totožnosti, protože totožnost prokázal kopií identifikační stránky cestovního pasu, což policii zřejmě stačilo. I pokud by policie chtěla stěžovatelovu totožnost ověřit jiným způsobem, nebylo jeho umístění v cele nezbytné.

    2. práva na nedotknutelnost osoby, zachování lidské důstojnosti a práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení

    Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel byl nucen strávit mnoho hodin v policejních celách. Nejprve byl držen více než 10 hodin na místním oddělení policie v Holešovicích v cele o velikosti cca 5 x 6 m spolu s dalšími téměř třiceti osobami. Na místním oddělení policie Vokovice byl umístěn s dalšími 4 osobami v cele malé tak, že současně mohly sedět vždy jen tři osoby. Na tomto policejním oddělení nesměl stěžovatel na cele spát, nesměl hovořit s ostatními osobami a mohl jen omezeně užívat WC. Po celou dobu pobytu na tomto místním oddělení nedostal stěžovatel žádnou stravu. Nezákonným držením v cele za výše popsaných podmínek došlo k zásahu do práva stěžovatele na nedotknutelnost osoby podle ustanovení čl. 7 odst. 1 Listiny a práva na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.

    3. práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě a na ochranu soukromého života

    Před krátkým pohovorem na místním oddělení policie v Holešovicích byl stěžovatel nucen podrobit se snímání otisků prstů. Podle ustanovení § 13 policejního zákona je policista oprávněn provádět zmiňované služební úkony pouze, pokud nemůže zjistit totožnost osoby jiným způsobem. Podle ustanovení § 167 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky je policie oprávněna snímat daktyloskopické otisky v souvislosti se zjišťováním totožnosti cizince. Ovšem stěžovatel měl u sebe kopii identifikační stránky cestovního pasu a policisté po něm žádné další prokazování totožnosti nepožadovali. Neexistoval tedy zákonný důvod k provádění těchto úkonů. Tím došlo k zásahu do práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jeho osobě podle ustanovení čl. 10 odst. 3 Listiny.

    Fyzická podoba i neopakovatelné znaky dlaní a prstů tvoří integrální součást soukromé sféry každé osoby. Na základě těchto údajů je možné fyzickou osobu individualizovat. Každý má právo "žít skrytý před cizími zraky", a to i/zejména "zraky" veřejné moci. Dle názoru stěžovatele toto právo zahrnuje i právo na to, aby veřejná moc nedisponovala neoprávněně výše uvedenými individuálními údaji. "Preventivní" shromažďování údajů o osobách, které neporušují zákon, nepatří do činností slučitelných s demokratickou společností. Pokud policie v rozporu s policejním zákonem stěžovatele fotografovala a odebrala mu otisky, porušila kromě Listiny také ustanovení čl. 8 Úmluvy, protože nerespektovala právo stěžovatele na soukromý život, resp. zasáhla do něj nikoliv v souladu se zákonem a nikoliv v případě, kdy to bylo v demokratické společnosti nezbytné.

    4. práva nebýt mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení

    Při odjezdu z místního oddělení policie Vokovice na oddělení cizinecké policie na Olšanské ulici v Praze se stal stěžovatel terčem nezákonných a neodůvodněných fyzických útoků ze strany policistů. Byl mnohokrát udeřen pěstí a obuškem ze zadu a z boku. Nejméně dvakrát byl udeřen do břicha. Několikrát byl kopnut zezadu do lýtka. V důsledku strachu vlezl do zavazadlového prostoru autobusu, protože se domníval, že to po něm policisté vyžadují. Následkem bití a strachu se stěžovatel pomočil.

    Mnoho hodin byl stěžovatel držen v přeplněných policejních celách. Policisté na místním oddělení Vokovice mu zabraňovali ve spánku, nedovolovali mu hovořit s dalšími osobami, omezovali jej v použití WC.

    Zde popsaným jednáním policie došlo k zásahu do práva stěžovatele nebýt podroben ponižujícímu zacházení podle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy.

    Stěžovatel si je vědom toho, že jen velmi obtížně prokáže své tvrzení o násilném chování policistů. Násilí, které v okamžiku jeho páchání bylo pro něj velmi citelné (intenzivnější bolest cítil cca 20 minut po každém úderu), nezanechalo žádné patrné stopy. Očekává, že přítomní policisté budou jeho tvrzení popírat. Přesto se rozhodl i v ústavní stížnosti zmiňované skutečnosti uvést, protože se zakládají na pravdě a protože je považuje za velmi závažné informace o porušování ústavně zaručených práv při činnosti policie.

    5. práva na právní pomoc

    Stěžovateli nebylo umožněno kontaktovat právníka, přestože o to výslovně žádal na místním oddělení policie Vokovice. Tím došlo i k zásahu do práva na právní pomoc v řízení před státními orgány podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

    III.

    S ohledem na výše uvedené navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud ČR vydal tento nález:

    1. Ústavní stížnosti se vyhovuje.

    2. Postupem Policie České republiky proti stěžovateli ve dnech 26. až 27. září 2000 v Praze došlo k nezákonným zásahům do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a to:

    a) zadržováním stěžovatele došlo k zásahu do ústavně zaručené osobní svobody stěžovatele dle čl. 8 Listiny a čl. 5 Úmluvy.

    b) spoutáním stěžovatele a jeho držením v policejní cele došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny, na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 odst. 1

    c) fyzickým násilím proti stěžovateli, jeho držením v příliš malých celách, odepíráním spánku a omezováním používání WC došlo k zásahu do jeho práva nebýt mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení dle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy.

    d) odebíráním jeho otisků prstů došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jeho osobě dle čl. 10 odst. 3 Listiny a do práva na ochranu soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.

    3. Policii České republiky se zakazuje pokračovat ve výše uvedených zásazích do práv a svobod stěžovatele.

    4. Policii České republiky se přikazuje obnovit stav před porušením práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě, t.j. přikazuje se jí zničit veškeré neoprávněně získané údaje, zejména fotografie a otisku prstů a dlaní.

    V Praze dne ...11.2000

    Byeongju Jeong


    Ústavní stížnost Tomáše Pergla: Byl jsem policií neoprávněně perlustrován jako člen Občanské právní hlídky

    Ústavní soud ČR
    Joštova 8
    660 83 Brno

    Stěžovatel: Tomáš Pergl

    Účastníci řízení: Policie ČR (prezidium)
    Strojnická 27
    170 89 Praha 7

    Napadený zásah: výzva k předložení občanského průkazu

    pořízení opisu z údajů z občanského průkazu

    Přílohy: 1) plná moc

    2) Kopie stížnosti na postup správního orgánu

    3) Kopie sdělení o přijetí stížnosti na OŘ PČR Tábor

    třikrát

    I. Stěžovatel byl dne 26.9.2000 v 7.45hod. na Náměstí Míru v Praze vyzván k předložení občanského průkazu (dále OP) příslušníkem Policie ČR, služební číslo 239990 (dále jen "policista"). Policista několikrát nevyhověl opakované žádosti o sdělení důvodu perlustrace. Poté, co stěžovatel policistu poučil že je, podle dikce zákona o Policii ČR, povinen na žádost sdělit důvod perlustrace, policista odpověděl, že důvodem je stěžovatelova podobnost s hledanou osobou Františkem Novákem. Stěžovatel tedy policistovi předložil svůj OP. Policista jej zkontroloval, ale předtím, než jej vrátil, provedl kompletní opis údajů z OP stěžovatele.

    K výše uvedenému je nutno poznamenat několik souvisejících skutečností:

    a) Uvedený den (tzn. 26.9.2000) bylo na Náměstí Míru v Praze oznámeno shromáždění. Na tomto shromáždění stěžovatel působil jako Občanská Právní Hlídka (dále jen "Hlídka") a byl oblečen do odpovídajícího oblečení. Působení Hlídek na shromáždění předcházela dohoda s Policií ČR, jejímž obsahem byl i slib zástupců Policie ČR ohledně informování policistů o přítomnosti, statutu a stejnokroji Hlídek jejich nadřízenými. Stěžovatel byl oblečen do odpovídajícího stejnokroje Hlídek - vesty tyrkysové barvy.

    b) Současně se stěžovatelem bylo perlustrováno několik (asi 5) dalších Hlídek různého věku a pohlaví - každá z důvodu údajné podobnosti s některou hledanou osobou. Všechny perlustrované Hlídky byly rovněž oblečeny do stejnokroje Hlídek.

    c) Kompletní opis údajů OP byl proveden u všech perlustrovaných Hlídek.

    Uvedené skutečnosti jsou ochotni potvrdit svědkové:

    *P. K.

    *A. U.

    Proti popsanému postupu příslušníka Policie ČR služ.č.239990 stěžovatel podal stížnost k Oddělení stížností a kontroly Policie ČR, Správa hl.m.Prahy (viz příloha 2,3,4). O vyřízení stížnosti zatím stěžovatel nebyl spraven.

    II.

    Stěžovatel se domnívá, že napadeným úkonem policisty byla porušena jeho základní práva, zakotvená v čl.7 odst.1 a v čl.10 odst.3 Listiny základních práv a svobod (Dále jen "Listina"). Obě citovaná ustanovení svou povahou spadají do institutů práva na ochranu osobnosti a osobních údajů. Podle názoru stěžovatele policistův zákrok tato práva omezil způsobem odporujícím ustanovení čl.4 odst.1 a čl.4 odst.4 Listiny.

    III.

    Podmínky shromažďování osobních údajů příslušníky Policie ČR upravuje zákon č.283/1991 Sb, o Policii ČR. Ustanovení §13 odst.2 písm.c) tohoto zákona umožňuje policistovi provést kontrolu totožnosti osoby z důvodu její podobnosti s hledanou nebo pohřešovanou osobou. Takto široce pojaté oprávnění umožňuje policistovi "kontrolovat" prakticky kohokoli i při absenci jakéhokoli zákonného důvodu. V případě tvrzení policisty "jste podobný hledané osobě" nelze nikterak ověřit jeho pravdivost. Policista nemusí hledanou osobu, jíž je kontrolovaný údajně podobný, nikterak konkretizovat (tj.např. sdělit její jméno a příjmení). Když už policista hledanou osobu konkretizuje (sdělí "Jste podobný hledané osobě Františku Novákovi"), činí tak zcela dobrovolně. Navíc, jelikož Policie ČR nemá povinnost umožnit občanovi nahlédnout do seznamu hledaných a pohřešovaných osob, neexistuje způsob umožňující občanovi ověřit existenci policistou tvrzeného důvodu perlustrace - minimální podmínky zákonnosti celého zásahu. Těchto nedostatků zákona policisté, podle názoru stěžovatele, často zneužívají k obstrukcím, zastrašování osob a nezákonnému shromažďování údajů o občanech. Tento stav stěžovatel vnímá jako popření práv zakotvených v již zmíněných ustanoveních čl.7 a čl.10 Listiny, v rozporu se čl.4 Listiny a v neposlední řadě též jako stav odporující zásadám, na kterých má spočívat demokratický a právní stát, které jsou formulované v preambuli Listiny.

    Stěžovatel se rovněž domnívá, že úkon policisty ve smyslu pořízení opisu údajů z OP osoby, jejíž totožnost policista kontroluje podle z důvodu uvedeného v §13 odst.2 písm.c) zákona o Policii ČR, rovněž nemá oporu v žádném právním předpisu se silou zákona.

    IV.

    Na základě výše uvedeného se stěžovatel domnívá, že napadeným úkonem policisty byla porušena základní práva a Ústavnímu soudu proto navrhuje, aby podle §82 odst.3 písm.b zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vydal tento nález:

    a) Napadeným úkonem policisty byla porušena stěžovatelova základní práva.

    b) Ústavní soud zakazuje příslušníkům Policie ČR kontrolovat osoby na základě ustanovení §13 odst. 2 písm. c zákona č.283/1991 Sb., o Policii ČR, nelze-li tento zákrok opřít o platný stav seznamu hledaných a pohřešovaných osob. Ústavní soud příslušníkům Policie ČR rovněž zakazuje pořizovat opis z občanského průkazu osoby, jejíž totožnost kontroluje na základě ustanovení §13 odst. 2 písm. c zákona o Policii ČR.


    Policie ČR dosud nevysvětlila, proč byli někteří novináři při zasedání MMF považování za "nežádoucí"

    Štěpán Kotrba

    Podle informací, které Britským listům poskytl inspektor JUDr. Maštálka z Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), Policie ČR byla Úřadem oficiálně vyzvána k poskytnutí vysvětlujících informací ve věci seznamu "nežádoucích" novinářů při akreditaci na zasedání MMF (o kterém BL psaly zde a World Online zde). Odpověď však dosud Úřadu nebyla poskytnuta (!).

    Domníváme se, že otálení policie s poskytnutím vysvětlení jen zvyšuje hluboká podezření, která pojali někteří novináři poté, co jim pod různými záminkami nebyla dána tiskovým oddělením MMF akreditace.

    Úřad se ale nehodlá spokojit s nicneříkajícími výmluvami či mlčením policie a odpověď hodlá vyžadovat tak, jak mu jeho kompetence přikazují. ÚOOÚ vznikl nedávno jako na exekutivních orgánech nezávislý orgán pro kontrolu personálních (obsahujících osobní údaje) databází v podnikových i státních informačních systémech. O dalším průběhu kauzy "nežádoucí novináři" vás budeme informovat.

    -----Original Message-----
    From: Mastalka Jiri, JUDr. [mailto:mastalkaj@usiscr.cz]
    Sent: Monday, November 27, 2000 8:15 AM
    To: 'kotrba@oasanet.cz'
    Subject: RE: pro p. Kotrbu

    -----Původní zpráva-----
    Od: Štěpán Kotrba [SMTP:kotrba@oasanet.cz]
    Odesláno: 25. listopadu 2000 20:31
    Komu: 'Mastalka Jiri, JUDr.'
    Předmět: RE: pro p. Kotrbu

    Mám dotaz, jak pokračuje vaše šetření ve věci MMF?

    Slíbili jsme čtenářům Britských listů, že se k věci vrátíme a prozatím je ticho po pěšině...

    Dozvím se nějakou novinku?

    Děkuji

    ŠK

    Vážený pane Kotrbo,

    k Vašemu dotazu sděluji, že Policie ČR byla Úřadem pro ochranu osobních údajů oficiálně vyzvána k poskytnutí vysvětlujících informací, odpověď však dosud nebyla poskytnuta. Po jejím doručení, případně po marném uplynutí přiměřené lhůty bude stanoven další postup.

    S pozdravem

    Jiří Maštalka - ÚOOÚ


    Brouk Pytlík a klimatické změny

    Ladislav Nedbal

    V České republice úspěšně probíhá vzdělávací akce odhalující široké české veřejnosti zlovolné rejdy zelenorudé internacionály. Významným způsobem k ní přispěl údernou tezí Neviditelný pes dne 25.11.: "Ekoideologie má však ještě temnější pozadí. Likvidace fosilních paliv je pro ni substitucí proletářské revoluce." Jako štít se naštěstí ekoideologickým rozvracečům staví poznatky amerických vědců výstižně shrnuté Neviditelným psem tamtéž.

    Ne všude na světě však probíhá boj se zelenými přežitky komunismu tak úspěšně jako v Čechách. Naši poctiví budovatelé šťastného Zítřka byli zdrceni, když se na jejich stolech v bankách, redakcích, úřadech ba i mezi pracujícím dělnictvem objevil výtisk časopisu Science z 13.10. tohoto roku. Zaprodanci ze 17 předních vědeckých instituci mnoha států světa se podepsali pod pamflet The Global Carbon Cycle: a Test of our Knowledge of Earth as a System, ve kterém shrnují údajné poznatky i chybějící odpovědi na otázky týkající se takzvaného skleníkového efektu. Místo četby českého tisku tato individua vrtala led v blízkosti polární stanice Vostok (všiměte si ruského jména!) a a z jeho rozboru sestavila závislost mezi koncentrací CO2 a teplotou za posledních 420.000 let. Z podivných změtí čar usoudili, že úroveň CO2 se měnila každých 100.000 let vždy nejvíce v rozmezí 180 - 280 ppmv. Tito pisálci nejsou spokojeni s tím, že jsme dnes dosáhli poprvé za téměř půl milionu let skvělých 380 ppmv a to rychlostí, která nemá obdoby (Obr.2, Science 290: str. 294). Místo oprávněné pionýrské hrdosti se tato individua ptají, co zabrání tomu, aby, podobně jako při minulých menších výkyvech CO2, nedošlo ke změně klimatu, která se tentokrát vymkne z rytmu minulých tisíciletí, neboť je buzena větší a rychlejší změnou atmosféry. Naštěstí v sobě tito ztroskotanci a levičáci nalezli zbytky poctivosti a přiznali, že nevědí, jak velká ta změna bude a kdy nastane. Záleží to prý především na složitých vazbách mezi obrovskými zásobami CO2 v oceánu a v atmosféře a na schopnosti rostlin zastavit nebo aspoň omezit vliv námi uvolňovaného CO2. Přesto si na závěr neodpustili upustit jedovatou slinu, když napsali, že lze očekávat snížení účinnosti přírodních brzdících mechanismů.

    Český člověk však naštěstí bdí. Nedávno jsem zastavil na dálničním odpočívadle s automobilem nesoucím krycí nápis se slovem "ekologie". Okamžitě jsem byl dotázán bdělým spoluobčanem, zda se také přivazuji ke stromům řetězem. Teprve, když jsem ho ubezpečil, že jsem v životě ke stromu uvázán nebyl, propustil mě s tím, že by mě jinak rozřezal pilou i s tím stromem. S takto vyškoleným lidem se nemusíme bát ani 1000 ppmv.

    Vůdčím duchům boje proti zelenorudé internacionále doporučuji studium taktiky nepřítele v knize Paul Hawken, Amory Lovins, Hunter Lovins: Natural Capitalism. Creating the next industrial revolution. ISBN 0-316-35316-7.


    Podraz soudružky Rognerové

    Petr Jánský

    V záplavě zpráv, kterým se BL nevěnují (pohřeb Zátopka, Kravze 25 let, senátní klub 4K, atd.), jasně vévodí Helena Rognerová a její pokus o vstup do KSČ v roce 89. Údajně o něm věděly špičky 4K, určitě o něm nevěděli voliči. Zatajením této podstatné informace před volbami, se 4K dopustila jasného faulu. Faulu o to hrubšího, že volba 4K byla jedinou možností pro ty občany, kteří si přáli konec monopolu Klauszemana.

    Vladimír Mlynář nelenil a v TV šou nadhodil i možnost kandidatury soudružky Rognerové na funkci lídra 4K. O Mlynářovi mám své mínění už z dob, kdy se postavil za svého kamaráda Rumla v aféře plzeňského maturitního plesu. Za výše uvedené faux pas s H. Rognerovou bych mu vřele doporučil, aby sbalil politická fidlátka a šel dělat to, co umí.

    V roce 89 (vzhledem k vnitrostátní i mezinárodní situaci) mohl do KSČ vstupovat jen přesvědčený komunista nebo člověk mdlého rozumu. H. Rognerová se chabě hájí tvrzením, že byla postavena před hotovou věc. To je nebezpečná obhajoba, protože právě na lidech, kteří do KSČ vstoupili z profesních důvodů, tato státostrana stála. Mimochodem tím, že se Rognerová dokázala vzepřít arogantnímu Davidovi, své tvrzení popírá. Je to energická žena, která dobře ví, co chce a co dělá. V roce 89 prokázala mimořádnou politickou naivitu.

    Co s tím budeme dělat, vážení spoluobčané? Nic. V hojné míře jste soudružce Rognerové odevzdali své hlasy. Nyní můžete jediné - mlčet. Otrlejší z vás budou poslouchat, jak se tato veleúspěšná senátorka zasazuje o omezení poslanecké imunity a snížení odstupného. Není populističtějších témat.

    Petr Jánský


    Krize v NDR

    Milan Krejčiřík

    V úvodu svého příspěvku "Jak získávají politické strany v českém prostředí od pádu komunismu volební legitimitu? (BL 23.11.2000) pan redaktor Jan Čulík kritizuje české sdělovací prostředky za to, jak se málo zajímají o zkušenosti, které po pádu komunistického totalitního systému získali naši sousedi v Polsku a Maďarsku. Nedávno jsem četl článek Luboše Palaty "Poučení od východních Němců" (MFD, 2.10.2000), který mě inspiroval k této reakci. Východní Německo je jedinou postkomunistickou zemí, která převzala právní řád Spolkové republiky, provedla privatizaci státních podniků přímým prodejem a byla začleněna do Evropské unie.

    Před pádem berlínské zdi mělo východní Německo nejzdravější a nejrozvinutější ekonomiku v celém sovětském bloku a životní úroveň zdejšího obyvatelstva byla přibližně na stejné úrovni jako v českých zemích ... a jak to tam vypadá dnes? Obyvatelé nových spolkových zemí vyměnili trabanty za volkswageny a jejich životní úroveň je nesporně několikanásobně vyšší, než byla za vlády komunistů. Občané se mohou domáhat svých práv, mají plně funkční soudnictví, jejich bezpečí chrání dobře vybavená a fungující policie, mohou využívat výhody štědrého sociální zabezpečení Spolkové republiky, ale ... drtivá většina východoněmeckých firem, které byly privatizovány v přímém prodeji za nezvykle výhodných podmínek pro kupující, už neexistuje. Noví majitelé se nesnažili obnovit neefektivní východoněmeckou výrobu. Nerentabilní firmy poslali jednoduše do konkursu, zaměstnance propustili, majetek rozprodali a na nemovitostech zřídili sklady nebo obchodní prostory pro své vlastní výrobky a zboží. Nezaměstnanost v nových spolkových zemích po sjednocení Německa prudce vzrostla na průměrných 30%. Ještě dnes, po deseti letech, je pětina východních Němců bez práce, a co je pro tuto zemi zvlášť nepříjemné, řady nezaměstnaných rozšiřují především mladí lidé. Připomeňme, že toto všechno se děje za neuvěřitelně vysoké finanční podpory západní části Spolkové republiky. Podpora už dosáhla řádu bilionu marek. Přesto ale východní spolkové země v rámci Evropské unie nadále zaostávají a jejich obyvatelé, přezdívaní svými západnímu sousedy Ossis, se cítí jako Němci druhé kategorie.

    Kde se tedy stala chyba? Špatná metoda privatizace, špatné zákony, nebo snad rychlé začlenění do Evropské unie? Pravděpodobně všechno jmenované a navíc ještě absence čehosi, co bychom mohli nazvat "národní zájmy východního Německa". Východní Němci demontovali vlastní stát a převzali "pravidla hry" svých západních sousedů. Za to zaplatili nesmírně vysokou cenu. Přitom tato cena nemusela být pro obě strany tak vysoká, kdyby se východní území mohlo určitou dobu vyvíjet jako samostatný stát s vlastní ekonomikou a vlastní svébytnou kulturou, kdyby se podařilo zachovat specifickou východoněmeckou identitu. Vše se mohlo odehrávat za vydatné finanční pomoci západního souseda. Ovšem za neúspěch transformace východních spolkových zemí do západoněmeckých struktur nelze vinit západoněmecké politiky. Vůle ke sjednocení byla na straně východního Německa tak silná, že tomu nešlo politickými prostředky zabránit. Kancléř Helmut Kohl byl postaven před hotovou věc. Neměl jinou volbu. Východní Němci si sjednocení Německa vynutili.

    Podobná situace v opačné gardu nastala před rozpadem Československa. Většina Slováků chtěla samostatný stát. Chtěli ho dost nešťastně už v roce 1939, tehdy se jim to podařilo, chtěli ho i v době uvolnění komunistického krunýře v roce 1968. Zatímco Češi toužili po svobodě, Slováci po samostatnosti. Situaci po okupaci Československa sovětskými vojsky vnímali obě strany poněkud odlišně. Češi jako bolestnou prohru, Slováci jistě také, ale kromě toho také jako dílčí vítězství v boji za samostatnost. Podařilo se jim přece rozdělit Československo na dvě republiky, obsadit většinu mocenských pozic a na Slovensko začalo z federálního rozpočtu proudit více peněz, než tomu bylo před tím (toto není můj osobní názor, ale většinový názor bývalých slovenských kolegů, s nimiž jsem v roce 1969 spolupracoval a vedl mnoho debat). Další šance pro Slováky nastala po pádu komunistického režimu. Češi opět očekávali svobodu, Slováci samostatnost. Projevilo se to už v prvých svobodných volbách, kdy na Slovensku zvítězily strany, které ve svých volebních programech slibovaly samostatnost. Jediným českým politikem, který vedl na Slovensku profederální volební kampaň byl Václav Klaus, a ten tam prohrál. V létě téhož roku, tedy ještě před rozdělením státu, jsem procestoval Slovensko křížem krážem a zcela otevřeně hovořil nejméně se stovkou lidí. Dotazoval jsem se jich, zda chtějí setrvat ve společném státě, nebo vytvořit samostatné Slovensko. Nenarazil jsem ani na jediného člověka, který by si přál zachovat společný stát. Bylo mně to dost líto, ale brzo jsem si uvědomil, že je to realita, se kterou se musím smířit. V Českých zemích to bylo poněkud jiné. Většina lidí si zde přála zachovat jeden stát. Nicméně vůle po jeho rozdělení byla na Slovensku tak silná, že tomu nemohl žádný český politik zabránit, ať už se jmenoval Václav Havel nebo Václav Klaus.

    Výrok citovaný Janem Čulíkem "se Slováky se nebudeme bavit, budou nás zdržovat, jsou to primitivové a komunisti" mi do Klausových úst jaksi nesedí a nevím, odkud ho Jan Čulík převzal. Půjde nejspíš o zobecnění nějakého výroku "z druhé ruky" (někdo řekl, že to Klaus řekl). Václav Klaus podle mého názoru velmi dobře rozumí slovenské mentalitě (možná proto, že jeho manželka je původem Slovenka) a dovede se Slováky jednat daleko citlivěji než třeba Václav Havel. Řekl bych, že díky tomu byl Klaus jedním z prvních politiků, který pochopil realitu. Slovensko se chtělo odtrhnout a byla to jen otázka času, kdy k tomu dojde. Já jsem si to uvědomil až po návratu ze své dovolené na Slovensku. Samozřejmě politicky na rozdělení Československa vydělal nejvíce Vladimír Mečiar. On to byl, koho na Slovensku oslavovali jako vítěze, který na Češích "vyboxoval" samostatnost a Mečiar toho dovedl náležitě politicky využít. Hovořit v souvislosti s odtržením Slovenska o Klausově populismu není na místě, protože Klaus v českých zemích politicky ztratil. Začínal být vnímán jako strůjce rozdělení společného státu Čechů a Slováků, jako někdo, kdo znesvětil Masarykův odkaz. Ve skutečnosti Václav Klaus jinou volbu neměl (podobně jako Helmut Kohl v Německu). Zachování společného státu a československé státnosti bylo v té době už jen zbožné přání Čechů. Slováci chtěli samostatnost a dosáhli by ji i proti vůli Čechů.

    Poznámka JČ: Nejsem si zcela jist, zda jsou výroky pana Krejčiříka o tom, že "Slováci chtěli samostatný stát", zcela přesné. Pokud se dobře pamatuji, v obou částech Československa projevovala drtivá většina obyvatelstva systematicky - až do rozčlenění země - systematicky přání, aby Československo zůstalo zachováno.


    Smog v Praze způsobují především automobily

    Jiří Šoler

    Vazeny pane Zahradniku,

    Ve Vasem komentari publikovanem v  Britskych listech mate pravdu, ze klimaticke podminky v Cechach jsou ovlivneny zejmena jejich polohou a obecne geografickymi podminkami. Totez plati o Praze umistene prevazne v hlubokem udoli Vltavy, kde se drzi inverzni tezky vzduch a kam spatne pronika vitr. Presto to k vytvoreni smogu nestaci - odnekud je nutno pridat ony toxicke latky, ktere prispivaji ke skodlivosti exhalaci. A  prispevek cinnosti lidi je tu zasadni.

    Navic nelze ignorovat antropogenni vliv lidi na lokalni klima, i kdyz asi neni dominantni. V prostredi zamorenem napr. oxidy siry a dusiku se snaze vytvari tezka mlha, kterou potom nesnadno vitr z udoli vycisti. A tim skodlivym faktorem smogu pro lidi neni sama mlha, ale zejmena obsazene toxicke slozky.

    Pokud nektere mesto jako Praha ma z hlediska klimatu nestastnou polohu, musi k otazce znecistovani ovzdusi venovat zvysenou pozornost. K tomu urcite neprispiva fakticka podpora automobilove dopravy, dokonce i tranzitni, stredem mesta. Bohuzel, v soucasnosti Praha takovymi resenimi primo oplyva - vezmete si treba Severojizni magistralu, Strahovsky tunel a navazujici pristupove klomunikace (ve výstavbe!), dalnicni spojku pres Barandovsky most apod.

    Pritom vetsina velkych mest v Evrope pochopila, ze zakladem je vylouceni automobilove dopravy ve stredu mesta a jeji vytesneni mimo nej, zejmena vystavbou vnejsi okruzni dalnice, pripadne vedenim dalkovych komunikaci mimo mesta a jejich aglomerace. Resil to tak treba Londyn, Moskva, Pariz, rozestavene okruhy ma dnes kazde vetsi mesto. I v Praze existuji projekty vnejsiho okruhu, pocinaje tzv. Masarykovym okruhem koncem 30 let, bohuzel nic z toho se nerealizovalo a vse se nadale odklada.

    Prestoze napr. na mistnim zastupitelstvu Praha - Zbraslav jsme se vyjadrovali k projektu okruhu jiz nekdy v roce 1992. Situace je stejne kuriozni, jako historie dalnicniho objezdu Plzne, kde je dostavena dalnice z  Prahy na zapad pred i za mestem, ale na vedeni objezdu mesta se politici nemohou dohodnout, proto kamiony stale jezdi stredem Plzne. Nejhorsi na tom je, ze na blokovani dalnicniho objezdu jak v Praze tak v Plzni se vyzname podepsaly i tzv. "ekologicke iniciativy", ktere haji fundamentalisticke predstavy temer likvidace automobilove dopravy na ukor realnych reseni, ktera jsou schopna situaci vyrazne pomoci. Misto toho, aby prosazovaly takove vedeni obchvatu, ktere prinasi maximalni uzitek a minimalni skody krajine a prostredi, jednoduse situaci zablokuji a na nestesti obcanu stavi sve politicke ambice.

    Za geograficke faktory ovlivnujici nase prostredi samozrejme politici nemohou, ale za radu nesmyslnych staveb, ktere neustale pokracuji (tunel pod Mrazovkou apod.) a zablokovani skutecnych reseni (objezdni komunikace) mohou vsechny politicke systemy, vcetne komunistu ci Klausovych technokratu soucasnosti.

    Stejne malo udelali politici pro realizaci Prahy jako mesta pro lidi, ne pro auta. Dnes kopirujeme spatne vzory ze zapadu, aniz bychom byli s to akceptovat jejich spatne zkusenosti - misto preskoceni etapy plne automobilizace mesta a snahy realizovat trendy "mesta pro lidi" v duchu, ktery na zapade vitezi az po serii spatnych zkusenosti, opakujeme jejich chyby. A tzv."ekologicke iniciativy" svym fundamentalismem misto toho, aby k  reseni prispivaly, reseni spise blokuji.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|