Co je nového v České republice

Jak je z lékařské zprávy FN Královské Vinohrady, kterou jste stížnost doložil, zřejmé, odborný lékař na podkladě rentgenologického vyšetření, mimo jiné, nekonstatoval dne 26. 9. 2000 u něho [tj. Vojtěcha Javorského, pozn JČ.] jako osoby předvedené policisty k prohlídce, poškození kosterního skeletu.

V této souvislosti je však na místě podotknout, že i kdyby k takovému poškození došlo, což je na podkladě lékařské zprávy nepravděpodobné, je známou skutečností, vážený pane magistře, že každý služební zákrok příslušníků PČR, který je vykonán proti osobám páchajícím protiprávní či dokonce nezákonné jednání, má charakter buď psychického nebo fyzického násilí, obzvláště tehdy, dojde-li k použití některého z donucovacích prostředků tak, jak má na mysli zákonodárci projevené ustanovení par. 38 Zák. ČNR č. 208/1991 Sb. OPČR ve znění pozdějších změn a doplňků.

Proto každá osoba by si měla uvědomit dříve, než se takového jednání dopustí, že při použití donucovacích prostředků může jí být způsobena škoda na majetku i na zdraví, neboť při jejich použití řada z nich může takový stav vyvolat. Neznamená to však, že se příslušníci PČR dopouštějí trestného činu.

Všechno je tedy také, jak se zdá, v pořádku, protože i když snad policisté Vojtěcha Javorského ("podle zákona"?) zmlátili, nedošlo přitom "k poškození kosterního skeletu". Moje matka, lékařka v penzi, poznamenává, že v době, kdy ještě pracovala (za komunistů) ve zdravotnictví, byla trestným činem ublížení na těle už pohmožděnina. Že bychom byli v demokratické společnosti dnes už dál a dokud někdo někomu nezlomí ruku nebo neprorazí lebku, jako ublížení na těle se to nekvalifikuje? Vojtěchu Javorskému bylo naštípnuto žebro: potvrzení o této skutečnosti dopis majora Stupky ignoroval. - Policie přece nesmí pracovat podle zásady, že je-li někdo podezřelý z trestného činu, může ho beztrestně podrobovat psychickému či fyzickému násilí. Pokud víme, Vojtěch Javorský nebyl za žádný trestný čin odsouzen, ani žádný jeho trestný čin neposuzoval soud. V době, kdy ho policie zatýkala, nemohla vědět, zda soud případně rozhodne, že je vinen nějakým trestným činem. Argument, že podezřelý smí být podroben od policie bezdůvodnému psychickému či fyzickému násilí v libovolné míře, porušuje presumpci neviny a dává policii právo být iracionálním, mimosoudním vykonavatelem pochybných trestů. Prvotním úkolem demokratického státu je právě zakázat takovéto násilné excesy. Nechtěl bych žít ve státě, kde pracují v oddělení stížností takoví právní "odborníci" jako major Stupek. Možnost, že může být lidem, jako je on a jeho kolegové, vydán na pospas v České republice beztrestně každý občan by měla být obrovským zdrojem znepokojení.

Jestli bude takovýmto způsobem vyšetřovat Police ČR všech 330 stížností na policejní brutalitu, které obdržela, nesvědčí to o příliš pevném právním státě. Doporučujeme, aby se v zájmu nastolení zákonnosti v ČR postižení se svými stížnostmi obrátili k příslušným mezinárodním institucím. Nehorázný argument, který jsem včera v Praze znovu slyšel, že totiž "policie bije nevinné lidi všude", a tak není třeba se vzrušovat, neobstojí. - A ještě jedna věc: není pravda, že nelze vyšetřit případy, kdy není určité svědectví potvrzeno dalšími nezávislými svědky (to by například nebylo možno v mezinárodním kontextu nikdy vyšetřit ani soudit případy znásilnění, k nimž přirozeně dochází v soukromí). Systémem podrobných křížových výslechů všech zúčastněných lze totiž ve většině případů na podrobnostech zjistit, kdo lže a kdo mluví pravdu. To by však musela existovat vůle tyto případy vyšetřit a potřebná profesionalita. (JČ)

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Nemám ve zvyku psát rozhořčené dopisy, nejsem ani příznivcem násilného monologu demonstrantů za cokoliv. Avšak skutečnost, že se něco takového může stát ve společnosti, která si říká demokratická, mě děsí. Oběti z řad mých přátel již podali 7.listopadu na Inspekci MV podnět k zahájení trestního stíhání proti policistům na vyšetřovně v Lupáčově ulici. Doufám, že tuto kauzu, kterou otevřel v minulém týdnu také Reflex, nevyhraje jako obvykle lhostejnost.

Policie ČR vyšetřuje tyto stížnosti takto:

Č.j.: PSP-623/OSK-St2000

V Praze dne 15. 11. 2000

Vážený pan

Mgr. Vítězslav Dohnal
U lázní 123
Tábor

Vážený pane magistře,

Sdělujeme vám, že vaší stížnosti týkající se postupu PČR v Lumírově ul. dne 26.9. 2000 a úkonů vůči panu Vojtěchu Javorskému, bytem Praha 6, Tobrucká 714, jsme prošetřili ve smyslu vl. vyhlášky č. 150/58 U.l.

Věřte, že s vaším postojem a jednostranným názorem na proběhlé události nelze ztotožnit. Stejně tak je třeba odmítnout i vaše tvrzení o fyzickém a psychickém strádání pana Vojtěcha Javorského.

Výsledek našeho šetření, konaného na podkladě blíže nekonkrétních informací stěžovatele, podaných o identitě policistů, kteří jej měli verbálně a fyzicky napadnout, prokázal toliko konkrétní policisty, kteří se jmenovaným přišli do styku při převozu z místa událostí v Lumírově ul. na MOP Braník a policisty sepisující s ním protokol o podání vysvětlení.

V předmětné lokalitě se totiž, v uvedené době nacházelo pod jednotným velením více jak několik set policistů z mnoha útvarů policie z celé ČR. Přes tuto skutečnost se k předmětu stížnosti pana Javorského vyjádřili policisté, kteří s ním, jak je výše uvedeno, prokazatelně přišli do styku. Uvedení policisté zcela kategoricky odmítli tvrzení, že by se vůči panu Javorskému nechovali jinak než v souladu se zákonem a služebními předpisy upravujícími jejich činnost.

Zcela důrazně rovněž musíme odmítnout tvrzení pana Javorského, týkající se jeho zranění, podávané v souvislosti se zákrokem policistů dne 26. 9. 2000. Jak je z lékařské zprávy FN Královské Vinohrady, kterou jste stížnost doložil, zřejmé, odborný lékař na podkladě rentgenologického vyšetření, mimo jiné, nekonstatoval dne 26. 9. 2000 u něho jako osoby předvedené policisty k prohlídce, poškození kosterního skeletu.

V této souvislosti je však na místě podotknout, že i kdyby k takovému poškození došlo, což je na podkladě lékařské zprávy nepravděpodobné, je známou skutečností, vážený pane magistře, že každý služební zákrok příslušníků PČR, který je vykonán proti osobám páchajícím protiprávní či dokonce nezákonné jednání, má charakter buď psychického nebo fyzického násilí, obzvláště tehdy, dojde-li k použití některého z donucovacích prostředků tak, jak má na mysli zákonodárci projevené ustanovení par. 38 Zák. ČNR č. 208/1991 Sb. OPČR ve znění pozdějších změn a doplňků.

Proto každá osoba by si měla uvědomit dříve, než se takového jednání dopustí, že při použití donucovacích prostředků může jí být způsobena škoda na majetku i na zdraví, neboť při jejich použití řada z nich může takový stav vyvolat. Neznamená to však, že se příslušníci PČR dopouštějí trestného činu, jak jste měl zřejmě na mysli v případě pana Javorského.

Jsme si vědomi, že naše odpověď na vaši stížnost vás i pana Javorského zcela určitě neuspokojí, nicméně je odrazem skutkového stavu věci.

Závěrem lze z naší strany tedy jen konstatovat, že vaši stížnost jsme hodnotili jako stížnost neoprávněnou. Proto touto zprávou považujeme vaši stížnost za vyřízenou.

Vyřizuje: policejní rada OSK kpt. Jitka Jandíková

Podepsán: Vedoucí skupiny stížností mjr. Mgr. Jan Stupka

Poznámka: Stížnost Vojtěcha Javorského zveřejňujeme jako druhý text těchto Britských listů.

Jiří Kopal, Občanské právní hlídky

Z teto odpovedi lze mj. usoudit, ze  Policie muze pouzitim tzv. donucovacich prostredku cloveka i  zabit.., resp. clovek s tim musi pocitat, zvlast, kdyz se dopousti protipravniho ci dokonce nezakonneho jednani (sic! jaky je rozdil mezi "protipravnim" a "ci dokonce nezakonnym" jednanim?), i tak, pokracuje mjr. Mgr. Stupka, to nemusí znamenat, ze se policista dopusti trestneho cinu...

Dalsi hrozna skutecnost vyplyvajici z posouzeni stiznosti OKSPP je ta, ze posuzovali lekarskou zpravu z Vinohrad, kam pana Javorskeho sami policiste odvedli a kde lekari s panem Javorskym zachazeli ve velmi velmi podobnem duchu jako se Sylvii Yolandou Machovou. A ambulantni karta z nemocnice, kde mu nasli nastiple zebro (a diky cemuz bylo velice bolestne pro postizeneho zakaslani ci zasmani se), asi nebyla posouzena vubec...

Posilam vam tri podle meho nazoru zajimave ustavni stiznosti. Chci videt, jak se s tim nas Ustavni soud popere. Jde o zasadni veci zejmena z hlediska nezakonneho shromazdovani udaju policii, jak perlustrovanim a  nezakonnym opisovanim udaju, tak nezakonnym porizovanim otisku prstu po dobrovolnem prokazani totoznosti a dalsi jiz vice mene klasicke veci.

Take bude zajimave, jak se Ustavni soud vyporada s tim, ze "jdeme hned k nemu". Podle doc. s PrF UK jenz nestoji o popularitu a publicitu, je duvod zejmena to, ze v pravnim radu CR neexistuje efektivni rizeni, kde se lze branit "tzv. jinemu zasahu verejne moci", zejmena policii.

Proc tak asi ty ustavni stiznosti podavame?

Ve trech pripadech velice duveryhodnych svedectvi jsme podali 3 ustavni stiznosti proti nezakonnemu postupu policie k Ustavnimu soudu CR. Jedna se o pripady uplatneni policejni svevole v prubehu zasedani MMF a SB proti ceskym prip. v CR zijicim obcanum - doktorandovi VSE - Ing. Ondreji Capkovi, doktorandovi FSV UK - jihokorejskemu obcanu Byeongju Jeongovi a clenovi Obcanskych pravnich hlidek a studentovi PrF UK Tomasi Perglovi. U prvnich dvou jde o tyto poruseni Listinou zakladnich prav a svobod zarucenych zakladnich lidskych prav: omezeni osobni svobody, zasah do lidske dustojnosti a prava nebyt podroben ponizujicimu zachazeni, prava na ochranu pred neopravnenym shromazdovanim udaju a prava na ochranu soukromeho zivota. U pana Joenga pak navic do prava na pravni pomoc a prava nebyt mucen a podroben krutemu, nelidskemu nebo ponizujicimu zachazeni.

V pripade pana Pergla se jedna o nezakonne prokazovani jeho totoznosti, ktereho se policiste v CR dopousteji denodenne. Podanim teto ustavni stiznosti OPH usiluji o odstraneni naprosto neustavniho a nezakonneho postupu policie (republikove i  mestske), kterym se zasahuje do nedotknutelnosti osoby a jejiho soukromi (cl. 7 Listiny) a do prava na ochranu pred neopravnenym shromazdovanim, zverejnovanim nebo jinym zneuzivanim udaju o  osobe (cl. 10 odst. 3 Listiny).

Policie nema podle pravniho radu CR, ktery jasne vymezuje, ze statni organy mohou postupovat toliko v pripadech, zpusoby a v mezich zakona, pravo perlustrovat na zaklade vymyslenych a neoveritelnych duvodu obcany a  opisovat si libovolne udaje z obcanskych prukazu perlustrovanych osob bez jakekoli moznosti zakonne sankce popr. moznosti uplatneni nahrady skody ze strany "obeti".

Projednavani kazenskych prestupku policistu nadrizenym policistou podle zakona o sluzebnim pomeru policistu - 186/1992 je podle meho pravniho nazoru porusenim ustavou zarucene rovnosti obcanu (cl. 1), projednavani prestupku "normalnich obcanu" je daleko transparentnejsi a samozrejme ze  strany statnich organu nekdy velmi velmi tvrde.

Vetsina poruseni, ktere temito ustavnimi stiznostmi napadame se stavala v nekolika desitkach pripadu podle vypovedi a ocitych svedectvi lidi, kteri tyto informace OPH predali (viz 24 trestnich oznameni OPH a jedna spravni zaloba proti postupu CIzinecke policie). OPH zpracovanim techto podani usiluje o dosazeni spravedlnosti alespon u uzke vysece pripadu, o nichz se dozvedela.

Pravni rad CR neumoznuje ucinne domozeni se prava v pripadech policejni svevole. Podanim trestniho oznameni se v CR rozhodne domoci spravedlnosti nelze. Nejen proto, ze OPH, jako preventivni i  nasledne verejne kontrole represivniho aparatu nebylo umozneno pobyvat ani ve verejnosti normalne pristupnych castech policejnich sluzeben, jak puvodne Policejni prezidium slibilo, ale i proto, ze  policisty vysetruje Inspekce ministra vnitra, kterou je nutno nejen z  hlediska upravy jeji pusobnosti v policejnim zakone a jeji cinnosti v  trestnim rizeni proti policistum povazovat pres vsechny jeji klamave a nepravdive proklamace za ciste a jednoznacne policejni organ.

§ 12 trestního radu jasne vyjmenovava organy cinne v trestnim rizeni, mezi nimi mluvi o "policejnim organu", ktery blize upresnuje 2. odstavec. Inspekce mezi nimi neni, ale v  trestnim rizeni proti tr. c. policistu vystupuje, znamena to, ze je Inspekce organem PCR? Asi ano, analogicky, jeji pusobnost je upravena v policejnim zakone, ovsem tak, ze je nazyvana utvarem ministerstva pro inspekcni cinnost, primo podrizeny ministru (§2 odst 4).

Ja se snazim hledat argumenty pro to, ze Inspekce neni organ cinny v trestnim rizeni podle zakona, doc. trestniho prava z  nasi fakulty, ktery tomu ovsem vubec nerozumi, mi to nedokazal vyvratit. Jestli je a udajne tak pusobi, tak pouze jako "policejni organ" resp. jeste lepe a presneji jako "organ Policie CR".

Jeji pusobnost v trestnim rizeni by mohla byt upravena podle komentare C. H. Becku Samal, Kral, Baxa, Pury, ktery se o ni prakticky nezminuje vnitrnimi instrukcemi ministerstva vnitra (narizeni ministra vnitra 82/1995 ci zavazny pokyn pol. prezidenta 4/1996...? muze to byt upraveno necim tak nepruhlednym, jako jsou vnitrni predpisy zatuchleho a nejrepresivnejsiho ministerstva?)

I kdyz by se nemelo predbihat ukonceni vysetrovani, podle predbeznych zprav z okruhu policejnich organu - Odboru kontroly a  stiznosti policejniho prezidia a Inspekce ministra vnitra, lze stejne jako v minulych letech pri obdobnych brutalnich zasazich policie predpokladat, ze se tradicne nic vysetrit nepodari a vsechny vypovedi budou oznaceny za vymyslene...

Naprosto opacny nazor maji ovsem na tuto situaci evropske lidskopravni instituce (napr. Komise podle Evropske umluvy o  zabraneni muceni) a organizace, kteri bedlive prubeh vysetrovani sleduji (Federace lidskych prav, Amnesty International), stejne jako judikatura Evropskeho soudu por lidske prava. Ta hovori jasne: "V pripade namitaneho nasili vuci osobe drzene na policii maji dukazni bremeno organy statu, jejich povinnosti je vysvetlit vsechny rozpory v dukaznim materialu. Jestlize tyto rozpory neobjasni, lze s  vysokou mirou pravdepodobnosti predpokladat, ze k nasili vuci predvedene osobe doslo." (Selmouni 1999, Velikova 2000)

Štěpán Kotrba

Domníváme se, že otálení policie s poskytnutím vysvětlení jen zvyšuje hluboká podezření, která pojali někteří novináři poté, co jim pod různými záminkami nebyla dána tiskovým oddělením MMF akreditace.

Úřad se ale nehodlá spokojit s nicneříkajícími výmluvami či mlčením policie a odpověď hodlá vyžadovat tak, jak mu jeho kompetence přikazují. ÚOOÚ vznikl nedávno jako na exekutivních orgánech nezávislý orgán pro kontrolu personálních (obsahujících osobní údaje) databází v podnikových i státních informačních systémech. O dalším průběhu kauzy "nežádoucí novináři" vás budeme informovat.

-----Original Message-----
From: Mastalka Jiri, JUDr. [mailto:mastalkaj@usiscr.cz]
Sent: Monday, November 27, 2000 8:15 AM
To: 'kotrba@oasanet.cz'
Subject: RE: pro p. Kotrbu

-----Původní zpráva-----
Od: Štěpán Kotrba [SMTP:kotrba@oasanet.cz]
Odesláno: 25. listopadu 2000 20:31
Komu: 'Mastalka Jiri, JUDr.'
Předmět: RE: pro p. Kotrbu

Mám dotaz, jak pokračuje vaše šetření ve věci MMF?

Slíbili jsme čtenářům Britských listů, že se k věci vrátíme a prozatím je ticho po pěšině...

Dozvím se nějakou novinku?

Děkuji

ŠK

Vážený pane Kotrbo,

k Vašemu dotazu sděluji, že Policie ČR byla Úřadem pro ochranu osobních údajů oficiálně vyzvána k poskytnutí vysvětlujících informací, odpověď však dosud nebyla poskytnuta. Po jejím doručení, případně po marném uplynutí přiměřené lhůty bude stanoven další postup.

S pozdravem

Jiří Maštalka - ÚOOÚ

Ladislav Nedbal

Ne všude na světě však probíhá boj se zelenými přežitky komunismu tak úspěšně jako v Čechách. Naši poctiví budovatelé šťastného Zítřka byli zdrceni, když se na jejich stolech v bankách, redakcích, úřadech ba i mezi pracujícím dělnictvem objevil výtisk časopisu Science z 13.10. tohoto roku. Zaprodanci ze 17 předních vědeckých instituci mnoha států světa se podepsali pod pamflet The Global Carbon Cycle: a Test of our Knowledge of Earth as a System, ve kterém shrnují údajné poznatky i chybějící odpovědi na otázky týkající se takzvaného skleníkového efektu. Místo četby českého tisku tato individua vrtala led v blízkosti polární stanice Vostok (všiměte si ruského jména!) a a z jeho rozboru sestavila závislost mezi koncentrací CO2 a teplotou za posledních 420.000 let. Z podivných změtí čar usoudili, že úroveň CO2 se měnila každých 100.000 let vždy nejvíce v rozmezí 180 - 280 ppmv. Tito pisálci nejsou spokojeni s tím, že jsme dnes dosáhli poprvé za téměř půl milionu let skvělých 380 ppmv a to rychlostí, která nemá obdoby (Obr.2, Science 290: str. 294). Místo oprávněné pionýrské hrdosti se tato individua ptají, co zabrání tomu, aby, podobně jako při minulých menších výkyvech CO2, nedošlo ke změně klimatu, která se tentokrát vymkne z rytmu minulých tisíciletí, neboť je buzena větší a rychlejší změnou atmosféry. Naštěstí v sobě tito ztroskotanci a levičáci nalezli zbytky poctivosti a přiznali, že nevědí, jak velká ta změna bude a kdy nastane. Záleží to prý především na složitých vazbách mezi obrovskými zásobami CO2 v oceánu a v atmosféře a na schopnosti rostlin zastavit nebo aspoň omezit vliv námi uvolňovaného CO2. Přesto si na závěr neodpustili upustit jedovatou slinu, když napsali, že lze očekávat snížení účinnosti přírodních brzdících mechanismů.

Český člověk však naštěstí bdí. Nedávno jsem zastavil na dálničním odpočívadle s automobilem nesoucím krycí nápis se slovem "ekologie". Okamžitě jsem byl dotázán bdělým spoluobčanem, zda se také přivazuji ke stromům řetězem. Teprve, když jsem ho ubezpečil, že jsem v životě ke stromu uvázán nebyl, propustil mě s tím, že by mě jinak rozřezal pilou i s tím stromem. S takto vyškoleným lidem se nemusíme bát ani 1000 ppmv.

Vůdčím duchům boje proti zelenorudé internacionále doporučuji studium taktiky nepřítele v knize Paul Hawken, Amory Lovins, Hunter Lovins: Natural Capitalism. Creating the next industrial revolution. ISBN 0-316-35316-7.

Petr Jánský

Vladimír Mlynář nelenil a v TV šou nadhodil i možnost kandidatury soudružky Rognerové na funkci lídra 4K. O Mlynářovi mám své mínění už z dob, kdy se postavil za svého kamaráda Rumla v aféře plzeňského maturitního plesu. Za výše uvedené faux pas s H. Rognerovou bych mu vřele doporučil, aby sbalil politická fidlátka a šel dělat to, co umí.

V roce 89 (vzhledem k vnitrostátní i mezinárodní situaci) mohl do KSČ vstupovat jen přesvědčený komunista nebo člověk mdlého rozumu. H. Rognerová se chabě hájí tvrzením, že byla postavena před hotovou věc. To je nebezpečná obhajoba, protože právě na lidech, kteří do KSČ vstoupili z profesních důvodů, tato státostrana stála. Mimochodem tím, že se Rognerová dokázala vzepřít arogantnímu Davidovi, své tvrzení popírá. Je to energická žena, která dobře ví, co chce a co dělá. V roce 89 prokázala mimořádnou politickou naivitu.

Co s tím budeme dělat, vážení spoluobčané? Nic. V hojné míře jste soudružce Rognerové odevzdali své hlasy. Nyní můžete jediné - mlčet. Otrlejší z vás budou poslouchat, jak se tato veleúspěšná senátorka zasazuje o omezení poslanecké imunity a snížení odstupného. Není populističtějších témat.

Petr Jánský

Milan Krejčiřík

Před pádem berlínské zdi mělo východní Německo nejzdravější a nejrozvinutější ekonomiku v celém sovětském bloku a životní úroveň zdejšího obyvatelstva byla přibližně na stejné úrovni jako v českých zemích ... a jak to tam vypadá dnes? Obyvatelé nových spolkových zemí vyměnili trabanty za volkswageny a jejich životní úroveň je nesporně několikanásobně vyšší, než byla za vlády komunistů. Občané se mohou domáhat svých práv, mají plně funkční soudnictví, jejich bezpečí chrání dobře vybavená a fungující policie, mohou využívat výhody štědrého sociální zabezpečení Spolkové republiky, ale ... drtivá většina východoněmeckých firem, které byly privatizovány v přímém prodeji za nezvykle výhodných podmínek pro kupující, už neexistuje. Noví majitelé se nesnažili obnovit neefektivní východoněmeckou výrobu. Nerentabilní firmy poslali jednoduše do konkursu, zaměstnance propustili, majetek rozprodali a na nemovitostech zřídili sklady nebo obchodní prostory pro své vlastní výrobky a zboží. Nezaměstnanost v nových spolkových zemích po sjednocení Německa prudce vzrostla na průměrných 30%. Ještě dnes, po deseti letech, je pětina východních Němců bez práce, a co je pro tuto zemi zvlášť nepříjemné, řady nezaměstnaných rozšiřují především mladí lidé. Připomeňme, že toto všechno se děje za neuvěřitelně vysoké finanční podpory západní části Spolkové republiky. Podpora už dosáhla řádu bilionu marek. Přesto ale východní spolkové země v rámci Evropské unie nadále zaostávají a jejich obyvatelé, přezdívaní svými západnímu sousedy Ossis, se cítí jako Němci druhé kategorie.

Kde se tedy stala chyba? Špatná metoda privatizace, špatné zákony, nebo snad rychlé začlenění do Evropské unie? Pravděpodobně všechno jmenované a navíc ještě absence čehosi, co bychom mohli nazvat "národní zájmy východního Německa". Východní Němci demontovali vlastní stát a převzali "pravidla hry" svých západních sousedů. Za to zaplatili nesmírně vysokou cenu. Přitom tato cena nemusela být pro obě strany tak vysoká, kdyby se východní území mohlo určitou dobu vyvíjet jako samostatný stát s vlastní ekonomikou a vlastní svébytnou kulturou, kdyby se podařilo zachovat specifickou východoněmeckou identitu. Vše se mohlo odehrávat za vydatné finanční pomoci západního souseda. Ovšem za neúspěch transformace východních spolkových zemí do západoněmeckých struktur nelze vinit západoněmecké politiky. Vůle ke sjednocení byla na straně východního Německa tak silná, že tomu nešlo politickými prostředky zabránit. Kancléř Helmut Kohl byl postaven před hotovou věc. Neměl jinou volbu. Východní Němci si sjednocení Německa vynutili.

Podobná situace v opačné gardu nastala před rozpadem Československa. Většina Slováků chtěla samostatný stát. Chtěli ho dost nešťastně už v roce 1939, tehdy se jim to podařilo, chtěli ho i v době uvolnění komunistického krunýře v roce 1968. Zatímco Češi toužili po svobodě, Slováci po samostatnosti. Situaci po okupaci Československa sovětskými vojsky vnímali obě strany poněkud odlišně. Češi jako bolestnou prohru, Slováci jistě také, ale kromě toho také jako dílčí vítězství v boji za samostatnost. Podařilo se jim přece rozdělit Československo na dvě republiky, obsadit většinu mocenských pozic a na Slovensko začalo z federálního rozpočtu proudit více peněz, než tomu bylo před tím (toto není můj osobní názor, ale většinový názor bývalých slovenských kolegů, s nimiž jsem v roce 1969 spolupracoval a vedl mnoho debat). Další šance pro Slováky nastala po pádu komunistického režimu. Češi opět očekávali svobodu, Slováci samostatnost. Projevilo se to už v prvých svobodných volbách, kdy na Slovensku zvítězily strany, které ve svých volebních programech slibovaly samostatnost. Jediným českým politikem, který vedl na Slovensku profederální volební kampaň byl Václav Klaus, a ten tam prohrál. V létě téhož roku, tedy ještě před rozdělením státu, jsem procestoval Slovensko křížem krážem a zcela otevřeně hovořil nejméně se stovkou lidí. Dotazoval jsem se jich, zda chtějí setrvat ve společném státě, nebo vytvořit samostatné Slovensko. Nenarazil jsem ani na jediného člověka, který by si přál zachovat společný stát. Bylo mně to dost líto, ale brzo jsem si uvědomil, že je to realita, se kterou se musím smířit. V Českých zemích to bylo poněkud jiné. Většina lidí si zde přála zachovat jeden stát. Nicméně vůle po jeho rozdělení byla na Slovensku tak silná, že tomu nemohl žádný český politik zabránit, ať už se jmenoval Václav Havel nebo Václav Klaus.

Výrok citovaný Janem Čulíkem "se Slováky se nebudeme bavit, budou nás zdržovat, jsou to primitivové a komunisti" mi do Klausových úst jaksi nesedí a nevím, odkud ho Jan Čulík převzal. Půjde nejspíš o zobecnění nějakého výroku "z druhé ruky" (někdo řekl, že to Klaus řekl). Václav Klaus podle mého názoru velmi dobře rozumí slovenské mentalitě (možná proto, že jeho manželka je původem Slovenka) a dovede se Slováky jednat daleko citlivěji než třeba Václav Havel. Řekl bych, že díky tomu byl Klaus jedním z prvních politiků, který pochopil realitu. Slovensko se chtělo odtrhnout a byla to jen otázka času, kdy k tomu dojde. Já jsem si to uvědomil až po návratu ze své dovolené na Slovensku. Samozřejmě politicky na rozdělení Československa vydělal nejvíce Vladimír Mečiar. On to byl, koho na Slovensku oslavovali jako vítěze, který na Češích "vyboxoval" samostatnost a Mečiar toho dovedl náležitě politicky využít. Hovořit v souvislosti s odtržením Slovenska o Klausově populismu není na místě, protože Klaus v českých zemích politicky ztratil. Začínal být vnímán jako strůjce rozdělení společného státu Čechů a Slováků, jako někdo, kdo znesvětil Masarykův odkaz. Ve skutečnosti Václav Klaus jinou volbu neměl (podobně jako Helmut Kohl v Německu). Zachování společného státu a československé státnosti bylo v té době už jen zbožné přání Čechů. Slováci chtěli samostatnost a dosáhli by ji i proti vůli Čechů.

Poznámka JČ: Nejsem si zcela jist, zda jsou výroky pana Krejčiříka o tom, že "Slováci chtěli samostatný stát", zcela přesné. Pokud se dobře pamatuji, v obou částech Československa projevovala drtivá většina obyvatelstva systematicky - až do rozčlenění země - systematicky přání, aby Československo zůstalo zachováno.

Jiří Šoler

Ve Vasem komentari publikovanem v  Britskych listech mate pravdu, ze klimaticke podminky v Cechach jsou ovlivneny zejmena jejich polohou a obecne geografickymi podminkami. Totez plati o Praze umistene prevazne v hlubokem udoli Vltavy, kde se drzi inverzni tezky vzduch a kam spatne pronika vitr. Presto to k vytvoreni smogu nestaci - odnekud je nutno pridat ony toxicke latky, ktere prispivaji ke skodlivosti exhalaci. A  prispevek cinnosti lidi je tu zasadni.

Navic nelze ignorovat antropogenni vliv lidi na lokalni klima, i kdyz asi neni dominantni. V prostredi zamorenem napr. oxidy siry a dusiku se snaze vytvari tezka mlha, kterou potom nesnadno vitr z udoli vycisti. A tim skodlivym faktorem smogu pro lidi neni sama mlha, ale zejmena obsazene toxicke slozky.

Pokud nektere mesto jako Praha ma z hlediska klimatu nestastnou polohu, musi k otazce znecistovani ovzdusi venovat zvysenou pozornost. K tomu urcite neprispiva fakticka podpora automobilove dopravy, dokonce i tranzitni, stredem mesta. Bohuzel, v soucasnosti Praha takovymi resenimi primo oplyva - vezmete si treba Severojizni magistralu, Strahovsky tunel a navazujici pristupove klomunikace (ve výstavbe!), dalnicni spojku pres Barandovsky most apod.

Pritom vetsina velkych mest v Evrope pochopila, ze zakladem je vylouceni automobilove dopravy ve stredu mesta a jeji vytesneni mimo nej, zejmena vystavbou vnejsi okruzni dalnice, pripadne vedenim dalkovych komunikaci mimo mesta a jejich aglomerace. Resil to tak treba Londyn, Moskva, Pariz, rozestavene okruhy ma dnes kazde vetsi mesto. I v Praze existuji projekty vnejsiho okruhu, pocinaje tzv. Masarykovym okruhem koncem 30 let, bohuzel nic z toho se nerealizovalo a vse se nadale odklada.

Prestoze napr. na mistnim zastupitelstvu Praha - Zbraslav jsme se vyjadrovali k projektu okruhu jiz nekdy v roce 1992. Situace je stejne kuriozni, jako historie dalnicniho objezdu Plzne, kde je dostavena dalnice z  Prahy na zapad pred i za mestem, ale na vedeni objezdu mesta se politici nemohou dohodnout, proto kamiony stale jezdi stredem Plzne. Nejhorsi na tom je, ze na blokovani dalnicniho objezdu jak v Praze tak v Plzni se vyzname podepsaly i tzv. "ekologicke iniciativy", ktere haji fundamentalisticke predstavy temer likvidace automobilove dopravy na ukor realnych reseni, ktera jsou schopna situaci vyrazne pomoci. Misto toho, aby prosazovaly takove vedeni obchvatu, ktere prinasi maximalni uzitek a minimalni skody krajine a prostredi, jednoduse situaci zablokuji a na nestesti obcanu stavi sve politicke ambice.

Za geograficke faktory ovlivnujici nase prostredi samozrejme politici nemohou, ale za radu nesmyslnych staveb, ktere neustale pokracuji (tunel pod Mrazovkou apod.) a zablokovani skutecnych reseni (objezdni komunikace) mohou vsechny politicke systemy, vcetne komunistu ci Klausovych technokratu soucasnosti.

Stejne malo udelali politici pro realizaci Prahy jako mesta pro lidi, ne pro auta. Dnes kopirujeme spatne vzory ze zapadu, aniz bychom byli s to akceptovat jejich spatne zkusenosti - misto preskoceni etapy plne automobilizace mesta a snahy realizovat trendy "mesta pro lidi" v duchu, ktery na zapade vitezi az po serii spatnych zkusenosti, opakujeme jejich chyby. A tzv."ekologicke iniciativy" svym fundamentalismem misto toho, aby k  reseni prispivaly, reseni spise blokuji.