Co je nového v České republice

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Štěpán Kotrba, Tomáš Pecina

Tomáš Pecina: Já mám jeden stručný a jeden trošku obsáhlejší dotaz - oba dva se týkají pana Petra Štěpánka. Hovořilo se tady o tom, že pan Štěpánek bude nyní odpovědný za komunikační strategii Rady. Chtěl bych se zeptat, jestli ten e-mail, který poslal Britským listům, "Veřejností nepohrdám, vámi ano!" - 'vámi' je myšlen Tomáš Pecina - je autentický, od něho.

To je první dotaz, a druhý dotaz se týká právě skončené senátní kampaně a senátních voleb. Pan Štěpánek se tam přirozeně dostával do určitého potenciálního konfliktu zájmů, protože zároveň vystupoval v určitých médiích a zároveň je jednou devítinou orgánu, který ta média reguluje. Chtěl bych se zeptat ostatních přítomných členů Rady, jak podle jejich názoru se on sám s tímto konfliktem zájmů vypořádal. Děkuji.

Helena Havlíková: Dobře, já vzápětí předám slovo panu předsedovi, jenom bych chtěla k tomu poznámku, že tato konference je konference Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání a vztahuje se tedy k činnosti Rady, ke [nesrozumitelné]. Prosím, pane předsedo!

Martin Muchka: Tak, ve stručnosti: Myslím, že tu základní odpověď už jste víceméně, pane redaktore, obdržel. Co se týče e-mailů, já osobně za sebe mám ten pocit, že celé dění na Internetu, e-maily, které běhají v milionech dnes a denně, jsou víceméně soukromou záležitostí. Ta formulace, kterou jste tady použil, to je asi věc, kterou byste si měli s panem Štěpánkem popřípadě vysvětlit mezi čtyřma očima, a nejsem si jist, zda je to vhodné téma pro zdejší tiskovku.

Tomáš Pecina: Můj dotaz byl, zda je ten e-mail autentický.

Martin Muchka: Já na to neumím odpovědět, protože...

Tomáš Pecina: Já jsem se taky ptal pana Štěpánka.

Martin Muchka: On vám odpoví. Myslím, že autenticita e-mailů je dnes dost obtížně zjistitelná záležitost už jenom díky tomu, že nám to této síti běhá spousta virů, ale to tady nebudeme řešit, proto tu nejsme.

Ta další věc, senátorská kampaň: Myslím, že na to odpověděla dr. Havlíková. Jak se k té věci postavila Rada: Střet zájmů je jasně popsán v zákoně a pan Štěpánek deklaroval, že v případě úspěchu by okamžitě odstoupil, a proti zákonu není, aby člen Rady kandidoval v podstatě do jakéhokoli orgánu. Asi takhle...

Tomáš Pecina: Takže z hlediska Rady je to dostatečné...? Rada necítí potřebu zabývat se třeba tou senátní kampaní, kde pan Štěpánek dostal poměrně značný prostor v obou komerčních televizních stanicích...?

Martin Muchka: Jestli dovolíte, Rada zatím ještě nemá k dispozici výsledky monitoringu, vyhodnocení, kolik který ze senátních kandidátů dostal prostoru v rozhodujících médiích. Jakmile tyto údaje budeme mít k dispozici a pokud zjistíme disproporce, samozřejmě se tím budeme moci zabývat. V tuto chvíli ty údaje zatím k dispozici nemáme.

Helena Havlíková: Dobře, a jestli Petr Štěpánek se chce vyjádřit...?

Petr Štěpánek: Pane Pecino, ten mail je autentický - byl to soukromý vzkaz soukromé osoby soukromé osobě. Je váš problém, že to taháte na veřejnost! Nic víc nemám, co bych k tomu dodal.

Jestli se můžu velice krátce, protože bych byl nerad, kdybychom se tady teď zaobírali... co se týká mé senátní kampaně a prostoru, který jsem dostal v soukrokých televizích, respektive v soukromých médiích. Nebyl jsem to já, kdo tento volební obvod, v kterém jsem kandidoval, označil za nejzajímavější v České republice. Proto tomuto volebnímu obvodu byla věnovaná zvýšená pozornost médií. Co se týká prostoru v TV Nova a v TV Prima, nedostal jsem ani o minutu více, nežli moji protikandidáti. Mám pocit, že obě televize se naopak zachovaly vzácně vyváženě, protože všem favoritům poskytly stejný prostor. Nic víc.

(Následoval dotaz redaktora Steinera z ČTK, zda v rámci proklamované vyšší transparentnosti bude RRTV zveřejňovat, jak kdo hlasoval. Odpověď: Nebude, ale členové mohou údaje o tom, jak hlasovali, dát k dispozici individuálně. "Já osobně se zveřejňováním informací problém nemám," řekl Martin Muchka.)

Štěpán Kotrba: Nemáte tedy problém zveřejnit např. informaci, kdo je vlastníkem TV Prima?

Martin Muchka: No, prosím vás, asi takhle: Vy asi narážíte na tu kauzu, která tady se rozběhla zhruba asi měsíc zpátky. Já mám pocit, že se jedná trošku o nedorozumění, protože pravděpodobně došlo trošku k takovému komunikačnímu zmatení: Vlastnická struktura TV Prima v tuto chvíli není vlastně žádným tajemstvím. V podstatě už byla zveřejněna a odpovídá to přesně tomu, co pan redaktor Unger napsal v Mladé frontě zpátky už asi dva měsíce. Nic nového se Rada nedozvěděla a já jsem osobně sám za sebe nerozuměl, jakou odpověď vlastně očekáváte. Takže platí to, co bylo publikováno v Mladé frontě, s tím, že jak víme všichni, Rada v podstatě má určitý mantinel, za který podle zákona jít nemůže, o tom třeba budeme mluvit v dalším, nicméně aby se objasnily některé majetkové vztahy, závislosti a propojení atd., Rada šla i za tuto zákonnou linii, no a v podstatě víte, že jsme asi skončili u fyzické osoby Ivan Zach. To jste věděli už předtím. Nic nového, to tady zodpovědně prohlašuji, žádné další senzační odhalení nebo překvapivé zvraty se v tom správním řízení nekonaly. Asi takhle.

Helena Havlíková: Děkuji, ještě Petr Štěpánek by chtěl doplnit...

Petr Štěpánek: Otázka je, jestli se onen novinář chce dozvědět, jaká je podstata věci, nebo jestli chce mít prostor pro své vlastní exhibice, případně pro žalování Rady. Kdyby se zeptal: Pane Štěpánku, pane Muchko, pane Musile, je pravda to, co se píše v otevřených zdrojích, že TV Prima patří té-a-té fyzické osobě, já bych mu zcela jistě odpověděl: Ano, je to pravda.

V okamžiku, kdy onen novinář to po nás chce na hlavičkovém papíře a s razítkem, tak naráží na právní problém, že my to takhle podle stávajícího znění zákona nemůžeme publikovat, a když, tak pouze se souhlasem toho, o koho se jedná.

Štěpán Kotrba: Pane Štěpánku, a když se ten novinář na vás obrátí e-mailem, tak od vás dostane tu odpověď, kterou dostal tady kolega? (všeobecné veselí)

Petr Štěpánek: Bez komentáře.

1. Jiří Havel z Fondu národního majetku před časem pronesl památný výrok, že novinářům se má říkat pravda, protože dobrý novinář stejně všechno ví a člověk pak před ním zbytečně vypadá jako blbec. Totéž platí i v případě sporu o vlastníka TV Prima. Samozřejmě, že všichni víme, kdo jsou akcionáři GES Holdingu - o to tady ale vůbec nejde. Podstatné je, že správní žaloba, kterou Britské listy zpracovaly a patrně v příštím týdnu ji jejich právní zástupce podá k soudu, se snaží ve veřejném zájmu vytvořit precedens. Pokud žaloba uspěje (a o tom nemáme důvod pochybovat), nebude napříště možné vázat zveřejňování informací o vlastnících elektronických médií benevolencí nebo libovůlí radních. Vlastnická struktura držitelů vysílacích licencí, tedy aktiva, které má v demokratické společnosti nesmírný význam a v krizové situaci může rozhodnout o osudu země, musí být zásadně a bezpodmínečně veřejná.

2. Předseda Rady Muchka nemá pravdu, když se vymlouvá na nedokonalost zákona o vysílání. V případě uplatnění zákona o bankách se Rada dopustila neuváženého rozhodnutí, že dovolila vyvést kontrolu nad vysílací licencí mimo sféru přímého vlastníka držitele licence (pokud je mi známo, podstatnou část viny na tomto rozhodnutí nese bývalá radní Zdeňka Hůlová). Kdyby se tehdy Rada zachovala jako odpovědný regulátor, mohla poukázat na nedokonalost zákona o vysílání a vymínit si, že držitel licence bude přímo vlastněn fyzickými osobami, tak jako tomu v té době bylo u TV Nova. Jakékoli majetkové přesuny by tak zůstaly pod kontrolou Rady a ta by mohla využít svého práva tyto změny schvalovat nebo odmítat. A kdyby Rada byla opravdu svědomitým regulátorem, mohla by pokládat i otázky, na které by současným vlastníkům GES Holdingu bylo notně nepříjemné odpovídat, kupř. "Pane Zachu, kdopak vám půjčil peníze na nákup TV Prima? Co jste mu za to slíbil? A čím mu ručíte? Neračte být, s prominutím, tak trochu bílý kůň!?" Teď je Rada - vlastní vinou - naopak v situaci, že musí o informace o akcionářské struktuře prosit a uctivě za ně poděkovat.

3. Analogické chyby se Rada dopustila v případě rozhodnutí, jímž schválila převod TV Nova pod strukturu MEF Holding/Edikon. Opět je tu několik potenciálních bílých koní, nad kterými nemá Rada RTV kontrolu a kteří si mohou dělat, co se jim zlíbí: držitelem licence je CET 21 a do toho, kdo vlastní jeho vlastníky, nemá Rada co mluvit - dokonce ani není schopna rozpoznat, když dojde ke změně akcionářů.

Tomáši Pecinovi

Nikolaj Savický

Date: Mon, 27 Nov 2000 13:25:21 +0100

Pane,

mate pravdu v tom smyslu, ze si Vas nevazim, protoze Vas povazuji za profesionalne velmi spatneho novinare, ktery si temer nikdy neoveruje fakta, pracuje nejradeji na zaklade drbu a pokoutne sehnanych pomluv, o zakladnich principech rizeni jakekoli vetsi organizace ma pramale poneti (o skutecnem prubehu rozhodovacich procesu v Ceske televizi ani nemluve) a priklada sobe a svym zpravidla absurdnim spekulacim mnohem vetsi dulezitost, nez jakou jim prikladaji jini. Naprosty nedostatek zakladnich strukturalnich znalosti Vas pak vede k tomu, ze nekterym konkretnim rozhodnutim prikladate naprosto falesne falesne priciny a kauzalite mnoha procesu vubec nerozumite, coz Vam nebrani v tom, siroce a "zasvecene" se o nich rozepisovat.

Musim se priznat, ze Vam tuto odvahu zavidim. Trvalo mi totiz radu let, nez jsem nektere procesy alespon castecne pochopil (ne vsak natolik, abych byl ochoten k nim vyjadrovat kategoricka stanoviska nebo o nich vynaset hodnotici soudy), ale pro Vas zjevne neni zadny problem otazky, kterymi si leta lamou hlavy vysoce kvalifikovani lide s obrovskymi praktickymi zkusenostmi - aby nedoslo k omylu: mam na mysli napr. Jiriho Pittermanna nebo Iva Mathe -, resit z chodu a s nadhledem hodnym univerzalniho genia.

Dovolte mi, abych na zaklade vice nez sestilete praxe v CT vyjadril svuj osobni nazor, ze problematice televize verejne sluzby v Ceske republice temer vubec nerozumite. Utvarite si o ni totiz teoretickou predstavu jen na zaklade nekolika velmi jednoduchych a v mnohem zavadejicich schemat, jejichz vyznam absolutizujete a ktera si navic ideologizujete. Z techto jednoduchych schemat si pak zafixovavate nekolik malo primitivnich predsudku, na nichz vytrvale lpite. Obavam se, ze jste prave kvuli temto predsudkum neschopen prijmout jakoukoli racionalni argumentaci, natoz skutecne analyzovat stav televize verejne sluzby v Ceske republice, identifikovat jeho priciny a realne zhodnotit vyvojove perspektivy teto instituce. Obecne pravdy, ktere cas od casu do svych textu na toto tema vkladate, jsou - nezlobte se - banalitami takoveho radu, tak znamymi a tak nekonkretnimi, ze je prakticky [zbytečné? - zde chybi slovo, pozn. red.], zda je uvedete nebo nikoli. Zdanlive investigativni informace, ktere prinasite, pak casto mivaji nulovou informacni hodnotu, pokud nejsou vyslovene nepravdive. Zadny zajimavy systemovy rozbor alespon na urovni prumerne ceske novinarske prace na toto tema jsem od Vas dosud necetl. Misto toho s oblibou personifikujete - casto mylne - rozhodnuti, ktera mnohdy nevyhnutelne vyplyvaji z podstaty organizace samotne, z jeji struktury, z pravidel, jimiz se ridi, nebo dokonce z pravnich norem, ktere patrne neznate.

Na druhou stranu ocenuji Vasi schopnost detailne analyzovat jednotlive reportaze v ramci zpravodajskych relaci, porovnavat styl konkretnich televiznich reporteru a identifikovat konkretni chyby - to myslim vazne a bez ironie. Takove analyzy vsak pokryvaji jen nepatrnou cast problematiky stavu a perspektiv televize verejne sluzby a navic bohuzel predstavuji jen velmi malou a postupem casu cim dal tim mensi slozku Vasi novinarske produkce. Na to, abych Vas pokladal za seriozniho zurnalistu, je to ponekud malo.

Hluboce se vsak mylite v tom, ze bych se, jak pisete "netajil svou antipatii k internetovym novinarum", ktere nemohu mocensky ovlivnit. Nemam chut jakkoli ovlivnovat kterehokoli novinare, necinim zadny rozdil mezi "internetovymi" a ostatnimi zurnalisty a nechovam zadnou antipatii vuci nim. Za absurdni predstavu pak povazuji to, ze bych Vam nebo Svetu Namodoro branil v pristupu na zminenou konferenci. Vase jmeno bylo (i kdyz ve zkomolene podobe, za coz se Vam omlouvam) v seznamu akreditovanych novinaru u vstupu a byl byste vstoupil bez jakychkoli potizi a mohl se zucastnit kterekoli casti jejiho jednani. O Svetu Namodro a jeho problemech s akreditaci nic nevim, ale ujistuji Vas, ze bych podobnou iniciativu nikdy nevyvijel, a to nejen proto, ze Svet Namodro ctu sice nepravidelne, ale zato rad a se zajmem. Moje osobni sympatie a antipatie prece nemohou mit a nemaji co delat s Vasim pravem na informace, ktere jsem vzdy beze zbytku ctil a ctim. Moje odpovedi na neprijemne otazky Britskych listu najdete nejen v archivu BL, ale ve vyberu take v knizni podobe, vydane Janem Culikem pod nazvem Jak Cesi jednaji. Jedinou vyjimku z tohoto pravidla jsem dodrzoval v letech 1998 a 1999, protoze jsem nekdy na jare 1998 slibil panu Gordonu Lovittovi, ze nebudu s Britskymi listy komunikovat a svuj slib jsem dodrzel po celou dobu jeho funkcniho obdobi. Mam ve zvyku sliby dodrzovat, nehlede k tomu, ze psat jako anonymni udavac je pro mne osobne naprosto neprijatelne a pokladam to za zbabelost nejhorsiho druhu. Svetem Namodro jsem byl tazan jednou (prostrednictvim tiskoveho mluvciho pana Jiriho Travy) a odpovedel jsem okamzite, jakmile jsem jeho dotaz obdrzel.

Na cele jednani konference byl osobne pozvan jako ucastnik vydavatel Britskych listu pan Jan Culik. Mimochodem, citoval Vas v konferencnim sborniku a nikoho v CT ani nenapadlo, aby treba kvuli Vasi osobe tento citat cenzuroval, takze i Vase vyroky tvori soucast oficialnich dokumentu zminene konference, byt vskutku nevyjadruji mineni Ceske televize jako instituce nebo jejich zamestnancu. Pro novinare existovalo na teto konferenci jedine omezeni, a to kapacitni, protoze zajem o celou akci vyrazne prevysoval celkovy pocet mist ve vsech salech. Proto jsme se snazili, aby vsechna periodika byla zastoupena rovnomerne a abychom nikomu nenadrzovali a nikoho nediskriminovali. Jakmile se v praxi ukazalo, ze je mozne puvodne stanoveny pocetni limit uvolnit, okamzite jsme to udelali.

Vami zminovane "neoficialni informace ze zdroju blizkych vedeni televize" nazorne ilustruji Vas novinarsky pristup a ponekud paranoidni zpusob videni sveta. Muj e-mail znate a muj telefon take neni tajny. Nebylo tedy nic jednodussiho, kdyz jste tuto "duvernou" informaci obdrzel, napsat nebo zavolat a zeptat se mne, zda je pravda, ze jsem Vam zakazal pristup na konferenci, a pokud ano, tak proc. Tak by totiz, alespon podle meho ponekud staromodniho nazoru, mel postupovat profesionalni novinar hodny toho jmena. Nechovam k Vam zadne sympatie, povazuji Vas jako novinare z vyse uvedenych duvodu za krajne neduveryhodneho, ale verte mi, ze bych Vam uz z principu okamzite odpovedel a pristup na konferenci Vam bez jakehokoli omezeni zjednal.

Vyse uvedene nazory na uroven Vasi zurnalisticke prace pokladejte, prosim, za moje ryze osobni stanovisko, ktere nema nic spolecneho s Ceskou televizi jako instituci, s postojem Ceske televize vuci Vam nebo vuci komukoli jinemu a s mou soucasnou praci v ni. Garantovani pristupu k informacim vsude tam, kde to pravni normy a smluvni zavazky umoznuji, muzete naopak pokladat za postoj Ceske televize. Tento e-mail pak povazujte, pokud budete chtit, za soukromy. Nemam v umyslu jej komukoli dale posilat ci davat na vedomi.

Nikolaj Savický

Poznámka JČ: Nikolaj Savický zároveň poslal několik vstřícných dopisů Janu Čulíkovi, v nichž mj. vyjádřil - stejně jako v osobním rozhovoru v Kongresovém centru v Praze - značnou nespokojenost s nízkou kvalitou zpravodajství České televize, avšak argumentoval, že k nápravě nelze dojít kritikou, "po kytkovsku", ale pozitivní motivací: "Lidé musejí vidět výhodu v tom, když na sobě budou pracovat, musí jim být jasné, že je to v jejich prospěch, odvádět perfektní práci a dodržovat psaná i nepsaná pravidla".

Nikolaj Savický se také za výše uvedený dopis Tomáši Pecinovi Janu Čulíkovi (nikoliv TP) víceméně omluvil:

Ostatně ani já nejsem bez viny: panu Pecinovi jsem včera poslal velmi ostře formulovaný a emocionálně zabarvený e-mail, když mne obvinil z toho, že jsem mu zabránil ve vstupu na konferenci. Myslím, že jste mne poznal natolik, abyste věděl, že sice nemusím pana Pecinu zrovna milovat, ale rozhodně se nedopustím takové dětinskosti.

Dovolte mi však jednu poznámku: ač jsem byl v ráži a napsal panu Pecinovi, co si myslím o jeho ne zcela racionálních spekulacích, poskytl jsem mu také věcné a pravdivé informace o tom, jak to bylo s jeho akreditací. Neuplynulo ani 24 hodin, a pan Pecina si stěžoval kdekomu - od nepřítomné sekretářky až k přítomnému generálnímu řediteli -, že byla Britským listům odmítnuta akreditace, a žádal vysvětlení, které jsem mu z vlastní iniciativy poskytl o den dříve. Dostal věcné vysvětlení od tiskového mluvčího a já jsem připraven dokumentárně doložit, že Česká televize panu Pecinovi akreditaci skutečně poskytla. Jste však přesvědčen, že mu - a potažmo BL - takové jednání dodá na věrohodnosti?

Katarína Luciaková

neda mi nereagovat na prispevok p. Krejcirika.

Ako Slovenka som vzdy bola za zachovanie Ceskoslovenska, rovnako ako drviva cast obyvatelov Slovenska (to nie je moje zbozne zelanie, tak hovorili vsetky prieskumy verejnej mienky). Co sme ale chceli, bola samostatnost na centre, teda na Prahe. Je pravda, ze v roku 1968 vznikla federalna republika a Slovensko formalne dostalo vsetky mozne urady. Ale rozhodovanie, myslim skutocne rozhodovanie sa dialo v centre, teda v Prahe. Vsetky generalne riaditelstva, bez ohladu, kde boli skutocne zavody, boli v Prahe, tam sedeli vysoki uradnici, ktori rozhodovali o vsetkom. Napr. ak som ja chcela cestovat na Zapad, potrebovala som suhlas KSS a KSC. Moji kamarati v Prahe potrebovali "len" suhlas KSC. Obvykle (ak si to clovek vybavil) stacil skutocne len suhlas KSS, ale formalne tam musel byt aj suhlas KSC, teda mne to trvalo dvakrat tak dlho ako kamaratom v Prahe. Peniaze sa pridelovali ako kto mal kontakty.

Vzdy vsak bolo lepsie mat kontakty v centre, teda v Prahe. Vo vseobecnosti mali ludia v Prahe najviac penazi, potom v Cechach a az potom na Slovensku (samozrejme, boli aj vynimky). Aby bolo jasne, nevinim z toho Cechov ako narod. Vinim z toho system, ktory bol (a zial, aj nadalej je, centralisticky). Keby bolo byvalo centrum statu na Slovensku, spravali by sa Slovaci rovnako. Pretoze vsak nikto nepomenoval problemy jasnou recou, riesili sa ako narodnostne.

Vsimnite si, doteraz nebol ani jeden stat z povodneho Ceskoslovenska decentralizovany. Preto boli a su politicke boje o reformu statnej a verejnej spravy. Tieto iste problemy vsak boli od padu komunizmu az po vznik dvoch samostatnych statov, v dvojnarodnostnom Ceskoslovensku, riesene ako narodnostne. Az teraz, ked uz nemozeme nadavat a vinit ten druhy narod, az vtedy sa zistilo, ze sa vlastne nic nezmenilo, ze treba zacat skutocnu decentralizaciu.

A to je, prosim 7 rokov od rozdelenia Ceskoslovenska. V Ceskej republike az toho roku prijali zakon, az teraz boli volby. Na Slovensku to meska, snad to politici stihnu ako slubili. Ale, na Slovensku, "nastastie" mame este madarskych obyvatelov, teda este stale mozeme tieto problemy riesit sposobom "co ti Madari vlastne chcu?" Nepripomina Vam to nieco?

Nazory p. Krejcirika su plne v tomto duchu, preo ich povazujem za nespravne. A z rozdelenia statu vinim politikov, ako Klausa, tak aj Meciara, lebo realne problemy riesili narodnostnou demagogiou, a nie skutocnou snahou porozumiet namietkam druhej strany. To je asi najvacsi problem sveta, neochota a neschopnost nacuvat (bez emocii) druhej strane.

S pozdravom,

Katarína Luciaková