středa 29. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Britské listy na tiskové konferenci RRTV:
  • Napadl e-mail Petra Štěpánka zákeřný počítačový virus? (Tomáš Pecina, Štěpán Kotrba) Kvalita českého soudnictví:
  • Polští vyšetřovatelé chtějí z ČR více důkazů proti Olejnikovi (ČTK) Pár myšlenek nad Severním mořem:
  • Znovu o českém žurnalismu i České televizi (Jan Čulík) Bulvár kontra žurnalistika:
  • Jak píší o Rumunsku: Týden a Financial Times Kontroverze o akreditaci:
  • Nikolaj Savický: Tomáš Pecina je ambiciózní hlupák
  • Korespondence Tomáš Pecina - Dušan Chmelíček - Jiří Tráva: Proč nedostal Tomáš Pecina akreditaci na televizní konferenci? Centralismus vyvolává nacionalistické reakce:
  • My Slováci jsme chtěli zachovat Československo, ale získat nezávislost na Praze (Katarína Luciaková)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Lustrační zákony budou v ČR platit i v roce 2001. Tyto zákony zabraňují představitelům komunistického režimu a jeho bezpečnostních složek zaujmout funkce ve státní správě. O prodloužení lustrační ch zákonů rozhodla včera Poslanecká sněmovna, když přehlasovala veto prezidenta Václava Havla. Pravicoví poslanci toto rozhodnutí přivítali s nadšením. Většina levice je přesvědčena, že to znamená zbytečný návrat do minulosti a že zákon je postaven na kolektivní vině.

  • Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení potvrdil osvobozující rozsudek nad bývalým výkonným místopředsedou ODS Liborem Novákem, kterého žalobce podezíral v souvislosti se sponzorováním ODS z daňových úniků.

  • Počet léčených diabetiků se loni proti roku 1998 zvýšil průměrně o 2,5 procenta, v západních Čechách to bylo téměř pět procent. Česká republika je navíc na jednom z předních míst na světě ve výskytu cukrovky u dětí.

  • Poslanecká sněmovna se pokusí zvolit zbývající čtyři členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který zatím pracuje pouze v devíti lidech. Na  čtyři volná místa nominovaly strany šest kandidátů. ODS navrhla poradce předsedy strany Václava Klause Petra Žantovského a Alenu Mackovou, která přednáší na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Unie svobody nominovala bývalou členku rady Zdenu Hůlovou, lidovci někdejšího mluvčího ministerstva vnitra Jana Deckera a KSČM Daniela Nováka. Za sociální demokracii byl nominován novinář Václav Moravec.

  • S neobvykle ostrou kritikou konference Česká televize: věc veřejná vystoupila v Mladé frontě Dnes členka Rady ČT Jana Dědečková. (TP)

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Britské listy na tiskové konferenci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

    Napadl e-mail Petra Štěpánka zákeřný počítačový virus?

    Štěpán Kotrba, Tomáš Pecina

    Účastníci:
    - Martin Muchka, předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
    - Petr Štěpánek, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
    - Milan Trojan, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
    - Josef Musil, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
    - Helena Havlíková, tisková mluvčí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
    - Tomáš Pecina, Britské listy
    - Štěpán Kotrba, Britské listy

    Tomáš Pecina: Já mám jeden stručný a jeden trošku obsáhlejší dotaz - oba dva se týkají pana Petra Štěpánka. Hovořilo se tady o tom, že pan Štěpánek bude nyní odpovědný za komunikační strategii Rady. Chtěl bych se zeptat, jestli ten e-mail, který poslal Britským listům, "Veřejností nepohrdám, vámi ano!" - 'vámi' je myšlen Tomáš Pecina - je autentický, od něho.

    To je první dotaz, a druhý dotaz se týká právě skončené senátní kampaně a senátních voleb. Pan Štěpánek se tam přirozeně dostával do určitého potenciálního konfliktu zájmů, protože zároveň vystupoval v určitých médiích a zároveň je jednou devítinou orgánu, který ta média reguluje. Chtěl bych se zeptat ostatních přítomných členů Rady, jak podle jejich názoru se on sám s tímto konfliktem zájmů vypořádal. Děkuji.

    Helena Havlíková: Dobře, já vzápětí předám slovo panu předsedovi, jenom bych chtěla k tomu poznámku, že tato konference je konference Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání a vztahuje se tedy k činnosti Rady, ke [nesrozumitelné]. Prosím, pane předsedo!

    Martin Muchka: Tak, ve stručnosti: Myslím, že tu základní odpověď už jste víceméně, pane redaktore, obdržel. Co se týče e-mailů, já osobně za sebe mám ten pocit, že celé dění na Internetu, e-maily, které běhají v milionech dnes a denně, jsou víceméně soukromou záležitostí. Ta formulace, kterou jste tady použil, to je asi věc, kterou byste si měli s panem Štěpánkem popřípadě vysvětlit mezi čtyřma očima, a nejsem si jist, zda je to vhodné téma pro zdejší tiskovku.

    Tomáš Pecina: Můj dotaz byl, zda je ten e-mail autentický.

    Martin Muchka: Já na to neumím odpovědět, protože...

    Tomáš Pecina: Já jsem se taky ptal pana Štěpánka.

    Martin Muchka: On vám odpoví. Myslím, že autenticita e-mailů je dnes dost obtížně zjistitelná záležitost už jenom díky tomu, že nám to této síti běhá spousta virů, ale to tady nebudeme řešit, proto tu nejsme.

    Ta další věc, senátorská kampaň: Myslím, že na to odpověděla dr. Havlíková. Jak se k té věci postavila Rada: Střet zájmů je jasně popsán v zákoně a pan Štěpánek deklaroval, že v případě úspěchu by okamžitě odstoupil, a proti zákonu není, aby člen Rady kandidoval v podstatě do jakéhokoli orgánu. Asi takhle...

    Tomáš Pecina: Takže z hlediska Rady je to dostatečné...? Rada necítí potřebu zabývat se třeba tou senátní kampaní, kde pan Štěpánek dostal poměrně značný prostor v obou komerčních televizních stanicích...?

    Martin Muchka: Jestli dovolíte, Rada zatím ještě nemá k dispozici výsledky monitoringu, vyhodnocení, kolik který ze senátních kandidátů dostal prostoru v rozhodujících médiích. Jakmile tyto údaje budeme mít k dispozici a pokud zjistíme disproporce, samozřejmě se tím budeme moci zabývat. V tuto chvíli ty údaje zatím k dispozici nemáme.

    Helena Havlíková: Dobře, a jestli Petr Štěpánek se chce vyjádřit...?

    Petr Štěpánek: Pane Pecino, ten mail je autentický - byl to soukromý vzkaz soukromé osoby soukromé osobě. Je váš problém, že to taháte na veřejnost! Nic víc nemám, co bych k tomu dodal.

    Jestli se můžu velice krátce, protože bych byl nerad, kdybychom se tady teď zaobírali... co se týká mé senátní kampaně a prostoru, který jsem dostal v soukrokých televizích, respektive v soukromých médiích. Nebyl jsem to já, kdo tento volební obvod, v kterém jsem kandidoval, označil za nejzajímavější v České republice. Proto tomuto volebnímu obvodu byla věnovaná zvýšená pozornost médií. Co se týká prostoru v TV Nova a v TV Prima, nedostal jsem ani o minutu více, nežli moji protikandidáti. Mám pocit, že obě televize se naopak zachovaly vzácně vyváženě, protože všem favoritům poskytly stejný prostor. Nic víc.

    (Následoval dotaz redaktora Steinera z ČTK, zda v rámci proklamované vyšší transparentnosti bude RRTV zveřejňovat, jak kdo hlasoval. Odpověď: Nebude, ale členové mohou údaje o tom, jak hlasovali, dát k dispozici individuálně. "Já osobně se zveřejňováním informací problém nemám," řekl Martin Muchka.)

    Štěpán Kotrba: Nemáte tedy problém zveřejnit např. informaci, kdo je vlastníkem TV Prima?

    Martin Muchka: No, prosím vás, asi takhle: Vy asi narážíte na tu kauzu, která tady se rozběhla zhruba asi měsíc zpátky. Já mám pocit, že se jedná trošku o nedorozumění, protože pravděpodobně došlo trošku k takovému komunikačnímu zmatení: Vlastnická struktura TV Prima v tuto chvíli není vlastně žádným tajemstvím. V podstatě už byla zveřejněna a odpovídá to přesně tomu, co pan redaktor Unger napsal v Mladé frontě zpátky už asi dva měsíce. Nic nového se Rada nedozvěděla a já jsem osobně sám za sebe nerozuměl, jakou odpověď vlastně očekáváte. Takže platí to, co bylo publikováno v Mladé frontě, s tím, že jak víme všichni, Rada v podstatě má určitý mantinel, za který podle zákona jít nemůže, o tom třeba budeme mluvit v dalším, nicméně aby se objasnily některé majetkové vztahy, závislosti a propojení atd., Rada šla i za tuto zákonnou linii, no a v podstatě víte, že jsme asi skončili u fyzické osoby Ivan Zach. To jste věděli už předtím. Nic nového, to tady zodpovědně prohlašuji, žádné další senzační odhalení nebo překvapivé zvraty se v tom správním řízení nekonaly. Asi takhle.

    Helena Havlíková: Děkuji, ještě Petr Štěpánek by chtěl doplnit...

    Petr Štěpánek: Otázka je, jestli se onen novinář chce dozvědět, jaká je podstata věci, nebo jestli chce mít prostor pro své vlastní exhibice, případně pro žalování Rady. Kdyby se zeptal: Pane Štěpánku, pane Muchko, pane Musile, je pravda to, co se píše v otevřených zdrojích, že TV Prima patří té-a-té fyzické osobě, já bych mu zcela jistě odpověděl: Ano, je to pravda.

    V okamžiku, kdy onen novinář to po nás chce na hlavičkovém papíře a s razítkem, tak naráží na právní problém, že my to takhle podle stávajícího znění zákona nemůžeme publikovat, a když, tak pouze se souhlasem toho, o koho se jedná.

    Štěpán Kotrba: Pane Štěpánku, a když se ten novinář na vás obrátí e-mailem, tak od vás dostane tu odpověď, kterou dostal tady kolega? (všeobecné veselí)

    Petr Štěpánek: Bez komentáře.



    Poznámka TP:
    1. Jiří Havel z Fondu národního majetku před časem pronesl památný výrok, že novinářům se má říkat pravda, protože dobrý novinář stejně všechno ví a člověk pak před ním zbytečně vypadá jako blbec. Totéž platí i v případě sporu o vlastníka TV Prima. Samozřejmě, že všichni víme, kdo jsou akcionáři GES Holdingu - o to tady ale vůbec nejde. Podstatné je, že správní žaloba, kterou Britské listy zpracovaly a patrně v příštím týdnu ji jejich právní zástupce podá k soudu, se snaží ve veřejném zájmu vytvořit precedens. Pokud žaloba uspěje (a o tom nemáme důvod pochybovat), nebude napříště možné vázat zveřejňování informací o vlastnících elektronických médií benevolencí nebo libovůlí radních. Vlastnická struktura držitelů vysílacích licencí, tedy aktiva, které má v demokratické společnosti nesmírný význam a v krizové situaci může rozhodnout o osudu země, musí být zásadně a bezpodmínečně veřejná.

    2. Předseda Rady Muchka nemá pravdu, když se vymlouvá na nedokonalost zákona o vysílání. V případě uplatnění zákona o bankách se Rada dopustila neuváženého rozhodnutí, že dovolila vyvést kontrolu nad vysílací licencí mimo sféru přímého vlastníka držitele licence (pokud je mi známo, podstatnou část viny na tomto rozhodnutí nese bývalá radní Zdeňka Hůlová). Kdyby se tehdy Rada zachovala jako odpovědný regulátor, mohla poukázat na nedokonalost zákona o vysílání a vymínit si, že držitel licence bude přímo vlastněn fyzickými osobami, tak jako tomu v té době bylo u TV Nova. Jakékoli majetkové přesuny by tak zůstaly pod kontrolou Rady a ta by mohla využít svého práva tyto změny schvalovat nebo odmítat. A kdyby Rada byla opravdu svědomitým regulátorem, mohla by pokládat i otázky, na které by současným vlastníkům GES Holdingu bylo notně nepříjemné odpovídat, kupř. "Pane Zachu, kdopak vám půjčil peníze na nákup TV Prima? Co jste mu za to slíbil? A čím mu ručíte? Neračte být, s prominutím, tak trochu bílý kůň!?" Teď je Rada - vlastní vinou - naopak v situaci, že musí o informace o akcionářské struktuře prosit a uctivě za ně poděkovat.

    3. Analogické chyby se Rada dopustila v případě rozhodnutí, jímž schválila převod TV Nova pod strukturu MEF Holding/Edikon. Opět je tu několik potenciálních bílých koní, nad kterými nemá Rada RTV kontrolu a kteří si mohou dělat, co se jim zlíbí: držitelem licence je CET 21 a do toho, kdo vlastní jeho vlastníky, nemá Rada co mluvit - dokonce ani není schopna rozpoznat, když dojde ke změně akcionářů.

    Průběhem tiskové konference jsem značně roztrpčen: I když předsedovi Rady M. Muchkovi nechybí zřejmě dobrá vůle, z jeho vystoupení vyplývá, že tomu, co se s vlastnickou strukturou televizních stanic skutečně stalo a co Rada nerozvážnými rozhodnutími způsobila, příliš nerozumí a nevidí, k jakým důsledkům jednání Rady vede. A nejtragičtější je, že (se vzácnou výjimkou Milana Šmída) tyto souvislosti nechápou nebo nechtějí chápat ani čeští novináři a publicisté.


    Polští vyšetřovatelé chtějí z ČR více důkazů proti Olejnikovi

    VARŠAVA 28. listopadu (zpravodaj ČTK) - Polští vyšetřovatelé chtějí od svých českých kolegů více důkazů v případu polského studenta Kamila Olejnika, který strávil zhruba dva měsíce v českých věznicích za účast při nepokojích během pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Češi ho obvinili z útoku na veřejného činitele, pro takové stíhání ale zatím chybějí důkazy, řekl ČTK mluvčí prokuratury v severopolském městě Olsztyn Mieczyslaw Orzechowski.

    Prokuratura podle něj sdělila Olejnikovi obvinění, nakolik jí vystačily důkazy. Zatím tedy pouze za účast ve shromáždění davu, jenž se dopustil poškozování cizího majetku. "Materiál, který byl zaslaný z Čech, ale neposkytuje důvody k obvinění z aktivního útoku na policistu," řekl mluvčí s tím, že polští vyšetřovatelé se zřejmě cestou právní pomoci obrátí na své české kolegy s žádostí o doplnění důkazů.

    Pro postup ve vyšetřování podle Orzechowského bude pravděpodobně potřeba vyslechnout policistu nebo policisty, kteří byli případně Olejnikem poškozeni. "Pokud potvrdí, že takový akt se stal, nastane otázka sdělení takového obvinění," dodal mluvčí.

    Olejnikův český právní zástupce Josef Lžičař již dříve ČTK řekl, že trestní řízení vycházelo pouze ze studentova prvního výslechu. Tehdy prý uvedl, že při demonstraci dostal ránu dlažební kostkou nebo tyčí do hlavy a pak sám vzal kostku a hodil ji směrem k policistům. Za to byl v ČR obviněn z útoku na veřejného činitele a výtržnictví. "Není jiný důkaz či svědek, který by viděl, že kostku hází. Není zjištěno, zda kostka dopadla k policistům a zda je zasáhla," uvedl Lžičař.

    Kamil Olejnik je v současné době vyslýchán na svobodě, když ho olsztynský prokurátor zprostil vazby už dva dny po jeho předání k pokračování vyšetřování do Polska. Mladík se ale pravidelně musí hlásit na policii a nesmí vyjet za hranice Polska.

    V souvislosti s protesty proti MMF bylo v Praze zadrženo zhruba 900 lidí a 19 z nich vyšetřovatel obvinil.

    Poznámka: V ČR je přísně. Dva čeští mladíci v Brně letos v březnu hodili na Madeleine Albrightovou vajíčka. Vyšetřovatel (ve skutečnosti státní zástupce - vyšetřovatel nemá co žádat, oprava Britských listů)teď pro dvaadvacetileté "výtržníky" žádá trest jednoho roku vězení nepodmíněně, napsal časopis Týden a pokračuje: "Na konferenci o změnách klimatu v Haagu teď jedna ekologická aktivistka hodila šlehačkový dort s jahodami do obličeje Franka Loye, amerického vyjednavače. Předpokládáme, že ji vyvedli. Žabaři, mít tam české vyšetřovatele (tj. státní zástupce, pozn. BL), to by se jim věznice pěkně nadouvaly!


    Pár myšlenek nad Severním mořem

    Znovu o českém žurnalismu i České televizi

    Jan Čulík

    Začal jsem před téměř pěti lety vydávat Britské listy, protože mě na českých sdělovacích prostředcích vadily tři věci:

  • Šéfredaktorům českých médií chyběl profesionální instinkt ohledně toho, co je v daném okamžiku důležité zpravodajské téma - co je zapotřebí poutavě, profesionálně, nezávislým a kritickým způsobem zpracovat; co má být hlavní zprávou dne.

  • Velmi často se dělo, že z článků, které jsem napsal či připravil pro český tisk či třeba rozhlasovou stanici Svobodná Evropa (mnohdy na základě údajů zveřejněných v zahraničních médiích) pražští redaktoři neomylně dokázali vyškrtnout přesně ty nejdůležitější informace. Jako by se báli toho, že jsem se já nebo zahraniční novináři vyjádřili k dané tématice příliš pádně a příliš přímo.

  • Přesně tentýž způsob práce projevovali redaktoři domácího tisku ve vlastních článcích.

    Tyto důvody, a zejména ten třetí, jsem si připomněl, když jsem včera odlétal z České republiky a měl jsem na letišti a v letadle možnost znovu náhodně srovnávat české a anglosaské psaní. Koupil jsem si časopis Týden a v letadle jsem dostal Právo, Financial Times a International Herald Tribune. Česká periodika se zabývala několika mezinárodními tématy, která zpracovaly i zahraniční listy. Fascinovalo mě, jak psaní v časopisu Týden známým způsobem kroužilo kolem tématu a zahlcovalo čtenáře různými podružnými informacemi - často mírně bulvárního rázu. Financial Times šel racionálně a bez manipulativních kontextů, které ochromují seriózní pověst listu, rovnou k věci.

    Obě periodika se například věnovala situaci v Rumunsku před tamějšími nadcházejícími volbami. Článek z FT překládám na jiném místě tohoto vydání Britských listů - jeho autoři měli ovšem určitou výhodu, že číslo tohoto deníku vyšlo o něco pozdě než časopis Týden. Přesto však Financial Times neplýtval čtenářovým časem: vyhmátne z problematiky, co je podstatné a prezentuje téma čtenáři způsobem, který ho zaujme: do článku ho vtáhne. Časopis Týden v článku o Rumunsku využíval předsudků českého čtenáře, aby se mu zalíbil. Využíval antikomunismu a rasistického, spíše štítivého postoje: "je to skutečně hrůza, jak špatné je to všechno v tom primitivním Rumunsku". Čechům by se velmi nelíbilo, kdyby takto psali západní novináři o nich. Pokud se objevují v západním tisku články o drastické situaci v zemích, jako je Rumunsko, jejich podtextem je spíše lidský soucit.

    Nevidím důvodu, proč by měl vycházet časopis Týden. Nenašel jsem v něm jedinou informaci, kterou by bývaly již předtím nezpracovaly zahraniční periodika lépe, a ani jedinou novou informaci, týkající se domácí politické scény - informaci, která by domácí českou politickou scénu zásadním způsobem osvětlovala.

    Psaní časopisu Týden mi připomíná praktiky autorů středověkých anglosaských eposů, tematicky založených na bibli. Tyto křesťanské eposy rozpracovávají příběhy, které jsou stručně a jasně poprvé vyprávěny právě v bibli. Autor eposu chce konstatovat něco nového, ale strašlivě se obává, aby se nerouhal: aby neřekl něco, co v bibli není. Proto opatrně a nepůvodně, mnohomluvně rozmlžuje a rozmazává už jednou vysvětlená teologická témata.

    Podobným způsobem, zdá se, pracují i časopisy jako Týden. Mají na jedné straně touhu upoutat čtenáře, ale vědí, že je česká společnost natolik v zajetí konvenčních a zmanipulovaných názorů, že by bylo šokující, kdyby časopis zveřejnil originální či opravdu nezávislou myšlenku. Články v něm tedy, jak se zdá, bývají jen pouhou nenápaditou fikcionalizací už známých zpráv o aktuálních událostech, které většinou přinesla ČTK.

    Do této kategorie patří víceméně i článek Petra Skočdopole "Říše za pět miliard" o nynější situaci v České televizi. Článek se pokouší být autoritativním shrnutím problematiky, ale úplně pomíjí jádro věci. Trapně například působí kurzívou psané vložky o "blahobytném životě" fiktivního zaměstnance ČT "pana K". Je to také nepřípustná emocionální manipulace: tyto vložky mají vyvolat u čtenářů populisticky vůči zaměstnancům ČT závist.

    Skočdopole v článku vychází z nepříliš podložené premisy, že má snad Česká televize "příliš velký rozpočet" (Hrůzo hrůz, je to, jak uvádí titulek, "Říše za pět miliard"!) a příliš mnoho zaměstnanců, atd. Toto ale není jádro problému. Česká televize má v mezinárodním kontextu rozpočet relativně malý a stejně dost minimální jsou její náklady na výrobu pořadů. Pro srovnání: ČT financovala celovečerní film "Výchova dívek v Čechách" nákladem 18,6 milionů Kč, tedy přibližně 310 000 britských liber, to je rozpočet přibližně kolem 80 000 liber na půl hodiny natočeného materiálu. Nejméně tolik stojí v Británii výroba kvalitnějšího dokumentárního či publicistického pořadu. Celovečerní filmy, i financované televizními stanicemi, jako je BBC či Channel Four stojí každý několik milionů liber.

    Jistě, cenové relace v ČR a v zahraničí jsou velmi rozdílné: mimo jiné z toho však plyne to, že jsou nutně dokumentaristika, publicistika a zpravodajství ČT víceméně uzavřeny do domácího ghetta: nemohou si dovolit při natáčení pořadů se zahraniční tematikou "normální" náklady západních televizních stanic.

    Vyčítat však České televizi čerstvé rohlíky, silnou kávu v bufetu, závodní jídelnu, masérku či saunu, jak to činí v časopise Týden Petr Skočdopole, je poněkud dětinské. Jsou to zcela zástupné, irelevantní stížnosti. Nechť má ČT třeba dvacet takovýchto služeb pro zaměstnance, pokud bude instituce provádět svou práci kvalitně a efektivně, finanční toky v ní budou průhledné a vedení se bude ochotno rozumným způsobem zodpovídat za svou práci veřejnosti. Nikdo nebude protestovat, zajde-li si věhlasný autoritativní novinář s pověstí Jeremyho Paxmana nebo filmový režisér, držitel Oskara, na Kavčích horách do závodní jídelny nebo na masáž.

    Jinými slovy: samotné financování České televize zřejmě není přehnané (ročně platí český koncesionář za televizi 900 Kč, britský 6000 Kč, ovšem pozor na cenové hladiny v obou zemích: v  ČR platí občan za veřejnoprávní televizi ročně devět procent průměrného měsíčního platu, v Británii cca sedm procent) ale není transparentní. V tomto smyslu má Rada České televize plné právo dotazovat se, jakým způsobem je nakládáno s penězi plátců koncesionářských poplatků a je jedno, jak píše - mírně kriticky - Skočdopole, že radní Jana Dědečková vyžaduje informace zrovna o levných pořadech Katovna, Sněží a Nedej se - má právo začít kdekoliv.

    Principem musí být: financování jednotlivých pořadů ČT musí být průhledné, ale Poslanecká sněmovna by měla stanovit pravidelné zvyšování televizního poplatku podle inflace, jak je tomu například v Británii, kde parlament stanovuje inflační index pokaždé dopředu na nadcházejících pět let. Pokud totiž k tomuto zvyšování nedochází, příjmy České televize poslanci nenápadně vlastně snižují: mají možnost tímto způsobem na televizi postranními metodami vyvíjet nátlak: "přestaneme vám snižovat rozpočet svou nečinností vůči inflaci, pokud vůči nám budete povolní".

    Zásadní problém České televize: její nejdůležitější veřejnoprávní výstup, totiž zpravodajství, NENÍ KVALITNÍ

    Nechápu, proč kolem tohoto tématu chodí reportéři jako kolem horké kaše. Skočdopole toto jádro problému ve svém článku zcela pominul. Snad proto, že kdyby na nekvalitnost zpravodajství ČT poukázali, mohl by někdo z případného "nekvalitního psaní" obvinit i je?

    Potíž je, že jádrem dlouhodobých problémů České televize je zakonzervovanost její zpravodajské redakce pod vedením nekompetentních osob. Toto je vleklý problém, který bude Českou televizi dlouhodobě diskreditovat. I když uznávám, že Česká televize vykonává celou řadu dalších důležitých kulturních funkcí, u veřejnoprávní televize je její role jako poskytovatele zpravodajství nejdůležitější.

    Kdyby bylo zpravodajství České televize objevné, průrazné, autoritativní a kvalitní, kdyby se diváci každý večer těšili na Události v 19.15, co nového, dramatického a společensky přínosného se zase bude vysílat, kdyby se Událostí politikové obávali - nebylo by o čem diskutovat. Svou autoritou by Česká televize předem umlčovala veškeré kritiky.

    Nechápu, proč se ani časopis Týden nepokusí stručně rozebrat jedno Naostro nebo jen jediné Události či Jednadvacítku, nebo je srovnat třeba se satelitním televizním zpravodajstvím stanic, které provozují dobrou praxi . třeba BBC. Proč neexistuje k této věci vůle? Proč se noviny vyhýbají jádru věci?


    PS. A že je námětů mnoho.

    Vezměme si třeba tohle: je známo, že finanční a podnikatelská praxe v České republice je ochromena korupcí. Týká se to prý i České televize: členka Rady ČT Jana Dědečková opakovaně hovoří o tzv. "vratcích" či "vracenkách": až padesát procent rozpočtu pořadu prý plyne v ČT do producentovy kapsy, za to že producent pořad prosadí k výrobě. Obdobná praxe se prosadila i v mnoha jiných oblastech českého podnikatelského života.

    Jediným způsobem, jak ho očistit, je tyto praktiky odhalit. Reportéři by měli vystupovat jako fingovaní podnikatelé a jednání o úplatcích natáčet skrytou kamerou: natočený materiál by pak měli neúplatně zveřejňovat. Jen prostřednictvím takovéto neohrožené žurnalistiky by postupně došlo k očištění českého veřejného a podnikatelského života.

    Proč nic takového nikdy v České televizi nevidíme?


    Bulvár kontra žurnalistika

    Jak píší o Rumunsku: Týden a Financial Times

    1. Země bakšišů: Rumunsko se octlo na další křižovatce

    Vybráno z časopisu Týden 49/2000. (Všimněte si už titulku: fráze ["křižovatka"] a kontextuální rasistická manipulace ["země bakšišů"]. Pak to pokračuje:)

    Vlak se skřípěním brzd doráží do stanice. Sbíhá se chumel pohraničníků se samopaly. Obkličují vagony a s důležitým výrazem ve tvářích přicházejí celníci. Začíná pasová a celní kontrola - po rumunsku.

    (...)

    Když nakonec zahouká píšťala a vagony, tažené prastarou domácí lokomotivou, opouštějí nádraží, objeví se na jeho konci zrezavělá plechová tabule: Welcome in Romania!

    Rumunsko těchto dní čekala nejtěžší volba od svržení komunistického režimu. Volby mohou buď potvrdit současné - byť váhavé - ekonomické reformy, anebo zem znovu nasměrovat pod nadvládu postkomunistů. Levicová opozice se otevřeně chystá na převzetí moci. (...) A skeptici před volbami tvrdili, že teď už nejde o to, zda ve volbách zvítězí levice nad pravicí, jako spíše o to, zda se levici podaří získat v parlamentu absolutní většinu.

    (...)

    Kdo zavítal do země před deseti lety, pamatuje ještě obrovské samoobsluhy, vybudované za konjunktury v šedesátých letech. O dvacet let později zely prázdnotou.

    (...)

    Ačkoliv se už dá bez problému sehnat maso, musejí se Rumuni k obědu spokojit jako za starých časů s brambory a hrachem. Stále víc Rumunů propadá alkoholu, po ulicích se zas toulají opuštěné děti a vrátili se do nich žebrající mrzáci, na jejichž opatrování státní kasa nemá, stejně jako na léčbu tisíců nakažených virem HIV.

    (...)

    Večer se v obcích místo milenců toulají smečky zubožených opuštěných psů a koček a za domy se pasou neuvěřitelně špinaví a hubení koně a krávy. Spokojeně (...) si žijí snad jenom bačové.

    (...)

    I v chudém centrálním Rumunsku lze najít "Beverly Hills". Jejich majiteli jsou místní Cikáni, kteří si na ně "vydělali" žebrotou a kapesními krádežemi v cizině. (...) Iluianu, s rukama obalenýma zlatými prsteny, bydlel na Žižkově v ilegálním bytě u českých příbuzných.


    Výsledek voleb: po úspěchu ultrapravicového politika bude zřejmě obtížné utvořit novou vládu

    Populista vyvolal zmatek v rumunské politice

    Financial Times 28. listopadu 2000

    Rychlost růstu popularity Corneliu Vadima Tudora, ultrapravicového rumunského politika, překvapila i jeho nejnadšenější stoupence.

    V červnu získala jeho strana Velké Rumunsko v místních volbách jen dvě procenta hlasů. O minulém víkendu v parlamentních volbách zaznamenala tato strana podporu 20 procent a Tudor sám získal v prezidentských volbách 29 procent. Prezidentské volby budou pokračovat dalším kolem a Tudorova podpora by mohla ještě stoupnout.

    Zdá se být jisté, že Tudorův úspěch bude velkým zklamáním pro mezinárodní společenství a zkomplikuje úsilí Rumunska vstoupit do Evropské unie. Tento padesátiletý demagog sice poslední dobou mírní své názory, je však znám tím, že otevřeně útočí na etnické menšiny.

    Tudorův triumf také připravil Rumunsko o šanci vytvořit v kritické době silnou vládu. Po čtyřech letech nekompetentní vlády rozhádané koalice pravého středu se očekávalo, že ve volbách bude levicová PSDR, v jejímž čele stojí bývalý komunista Ion Iliescu, alespoň tak úspěšná, že se jí podaří utvořit vládu v koalici s ne více než jedinou další stranou.

    Před volbami pohlíželi západní politikové na pravděpodobnost, že v nich zvítězí PSDR, která se hluboké problémy Rumunska vůbec nepokusila řešit, když naposledy vládla v polovině devadesátých let, s minimálním nadšením. Avšak západní diplomaté se alespoň utěšovali, že bude mít Iliescova nová vláda solidní většinu.

    Doufali, že touha Rumunska stát se členem Evropské unie soustředí pozornost vlády na reformy, v jejichž důsledku je třeba zbavit Rumunsko dědictví vlády bývalého diktátora Nicolae Ceaušeska.

    Avšak nyní se vyhlídky na solidní většinovou vládu rozplynuly a Rumunsko čelí dlouhodobému vyjednávání, než vůbec bude možno utvořit vládu. Po sečtení 60 procent hlasů získala PDSR jen 37 procent, i když se předpovídalo více než 40 procent.

    Její nejpravděpodobnější partner, centristická Liberální strana, v jejímž čele stojí Theodor Stolojan, bývalý premiér a ekonom ze Světové banky, získala jen 7 procent hlasů. I jestliže se volební podpora obou těchto stran po sečtení všech hlasů trochu zvýší, je téměř jisté, že nebudou mít dost na to, aby získali většinu. PDSR by se mohla obrátit se žádostí o podporu k UDRM, etnické maďarské straně, ale ta je známa jako tvrdý vyjednavač.

    PDSR vyloučila spolupráci s Tudorem. Ale jeho volební podpora zřejmě vyvolá na každou vládou, kterou by vedla PDSR, silný populistický tlak. Prohra pravého středu přitom oslabí hlas hospodářských reformátorů, zastávajících západní názory, jako je Mugur Isarescu, premiér a bývalý guvernér ústřední banky.

    Ilie Serbanescu, liberální komentátor, pohlíží na tuto situaci se znepokojením. Varuje, že by se v důsledku těchto voleb nedávný nárůst emigrace mladých lidí z Rumunska mohl proměnit ve velký proud.

    Volební výsledky jsou komentářem ke stavu rumunského hospodářství, jehož hrubý domácí produkt poklesl na 75 procent HDP v roce 1989, navzdory tomu, že letos stoupl o skromná 2 procenta. Rumunští voliči jsou také velmi nespokojeni s rozsáhlou korupcí.

    Snad největší podporu získal Tudor ve městě Timisoara na západě Rumunska, které je jedním z nejbohatších měst v  zemi. Začala tam revoluce proti Ceaušeskovi. Analytikové konstatují, že voliči nejsilněji podpořili Tudorův protikorupční a protiestablishmentový postoj právě v Timisoaře, která už dlouho pohlíží na Bukurešť s podezřením.


    Kontroverze o akreditaci

    Nikolaj Savický: Tomáš Pecina je ambiciózní hlupák

    Podobně jako Jan Potůček ze Světa namodro, Tomáš Pecina z Britských listů nedostal akreditaci na sobotní televizní konferenci ČT: Věc veřejná (anebo pokud ji dostal, nebyl o ni informován.) Na Pecinův včerejší
    příspěvek, v němž se autor zmínil o tom, že se podle informací, které jsme obdrželi z managementu ČT, za nepřítomnost "kritických internetových novinářů" prý zasazoval Nikolaj Savický, reagoval Nikolaj Savický níže uvedeným textem, který však posléze v jednom z dopisů, které včera poslal Janu Čulíkovi (viz níže) víceméně vzal zpět:

    Tomáši Pecinovi

    Nikolaj Savický

    Date: Mon, 27 Nov 2000 13:25:21 +0100

    Pane,

    mate pravdu v tom smyslu, ze si Vas nevazim, protoze Vas povazuji za profesionalne velmi spatneho novinare, ktery si temer nikdy neoveruje fakta, pracuje nejradeji na zaklade drbu a pokoutne sehnanych pomluv, o zakladnich principech rizeni jakekoli vetsi organizace ma pramale poneti (o skutecnem prubehu rozhodovacich procesu v Ceske televizi ani nemluve) a priklada sobe a svym zpravidla absurdnim spekulacim mnohem vetsi dulezitost, nez jakou jim prikladaji jini. Naprosty nedostatek zakladnich strukturalnich znalosti Vas pak vede k tomu, ze nekterym konkretnim rozhodnutim prikladate naprosto falesne falesne priciny a kauzalite mnoha procesu vubec nerozumite, coz Vam nebrani v tom, siroce a "zasvecene" se o nich rozepisovat.

    Musim se priznat, ze Vam tuto odvahu zavidim. Trvalo mi totiz radu let, nez jsem nektere procesy alespon castecne pochopil (ne vsak natolik, abych byl ochoten k nim vyjadrovat kategoricka stanoviska nebo o nich vynaset hodnotici soudy), ale pro Vas zjevne neni zadny problem otazky, kterymi si leta lamou hlavy vysoce kvalifikovani lide s obrovskymi praktickymi zkusenostmi - aby nedoslo k omylu: mam na mysli napr. Jiriho Pittermanna nebo Iva Mathe -, resit z chodu a s nadhledem hodnym univerzalniho genia.

    Dovolte mi, abych na zaklade vice nez sestilete praxe v CT vyjadril svuj osobni nazor, ze problematice televize verejne sluzby v Ceske republice temer vubec nerozumite. Utvarite si o ni totiz teoretickou predstavu jen na zaklade nekolika velmi jednoduchych a v mnohem zavadejicich schemat, jejichz vyznam absolutizujete a ktera si navic ideologizujete. Z techto jednoduchych schemat si pak zafixovavate nekolik malo primitivnich predsudku, na nichz vytrvale lpite. Obavam se, ze jste prave kvuli temto predsudkum neschopen prijmout jakoukoli racionalni argumentaci, natoz skutecne analyzovat stav televize verejne sluzby v Ceske republice, identifikovat jeho priciny a realne zhodnotit vyvojove perspektivy teto instituce. Obecne pravdy, ktere cas od casu do svych textu na toto tema vkladate, jsou - nezlobte se - banalitami takoveho radu, tak znamymi a tak nekonkretnimi, ze je prakticky [zbytečné? - zde chybi slovo, pozn. red.], zda je uvedete nebo nikoli. Zdanlive investigativni informace, ktere prinasite, pak casto mivaji nulovou informacni hodnotu, pokud nejsou vyslovene nepravdive. Zadny zajimavy systemovy rozbor alespon na urovni prumerne ceske novinarske prace na toto tema jsem od Vas dosud necetl. Misto toho s oblibou personifikujete - casto mylne - rozhodnuti, ktera mnohdy nevyhnutelne vyplyvaji z podstaty organizace samotne, z jeji struktury, z pravidel, jimiz se ridi, nebo dokonce z pravnich norem, ktere patrne neznate.

    Na druhou stranu ocenuji Vasi schopnost detailne analyzovat jednotlive reportaze v ramci zpravodajskych relaci, porovnavat styl konkretnich televiznich reporteru a identifikovat konkretni chyby - to myslim vazne a bez ironie. Takove analyzy vsak pokryvaji jen nepatrnou cast problematiky stavu a perspektiv televize verejne sluzby a navic bohuzel predstavuji jen velmi malou a postupem casu cim dal tim mensi slozku Vasi novinarske produkce. Na to, abych Vas pokladal za seriozniho zurnalistu, je to ponekud malo.

    Hluboce se vsak mylite v tom, ze bych se, jak pisete "netajil svou antipatii k internetovym novinarum", ktere nemohu mocensky ovlivnit. Nemam chut jakkoli ovlivnovat kterehokoli novinare, necinim zadny rozdil mezi "internetovymi" a ostatnimi zurnalisty a nechovam zadnou antipatii vuci nim. Za absurdni predstavu pak povazuji to, ze bych Vam nebo Svetu Namodoro branil v pristupu na zminenou konferenci. Vase jmeno bylo (i kdyz ve zkomolene podobe, za coz se Vam omlouvam) v seznamu akreditovanych novinaru u vstupu a byl byste vstoupil bez jakychkoli potizi a mohl se zucastnit kterekoli casti jejiho jednani. O Svetu Namodro a jeho problemech s akreditaci nic nevim, ale ujistuji Vas, ze bych podobnou iniciativu nikdy nevyvijel, a to nejen proto, ze Svet Namodro ctu sice nepravidelne, ale zato rad a se zajmem. Moje osobni sympatie a antipatie prece nemohou mit a nemaji co delat s Vasim pravem na informace, ktere jsem vzdy beze zbytku ctil a ctim. Moje odpovedi na neprijemne otazky Britskych listu najdete nejen v archivu BL, ale ve vyberu take v knizni podobe, vydane Janem Culikem pod nazvem Jak Cesi jednaji. Jedinou vyjimku z tohoto pravidla jsem dodrzoval v letech 1998 a 1999, protoze jsem nekdy na jare 1998 slibil panu Gordonu Lovittovi, ze nebudu s Britskymi listy komunikovat a svuj slib jsem dodrzel po celou dobu jeho funkcniho obdobi. Mam ve zvyku sliby dodrzovat, nehlede k tomu, ze psat jako anonymni udavac je pro mne osobne naprosto neprijatelne a pokladam to za zbabelost nejhorsiho druhu. Svetem Namodro jsem byl tazan jednou (prostrednictvim tiskoveho mluvciho pana Jiriho Travy) a odpovedel jsem okamzite, jakmile jsem jeho dotaz obdrzel.

    Na cele jednani konference byl osobne pozvan jako ucastnik vydavatel Britskych listu pan Jan Culik. Mimochodem, citoval Vas v konferencnim sborniku a nikoho v CT ani nenapadlo, aby treba kvuli Vasi osobe tento citat cenzuroval, takze i Vase vyroky tvori soucast oficialnich dokumentu zminene konference, byt vskutku nevyjadruji mineni Ceske televize jako instituce nebo jejich zamestnancu. Pro novinare existovalo na teto konferenci jedine omezeni, a to kapacitni, protoze zajem o celou akci vyrazne prevysoval celkovy pocet mist ve vsech salech. Proto jsme se snazili, aby vsechna periodika byla zastoupena rovnomerne a abychom nikomu nenadrzovali a nikoho nediskriminovali. Jakmile se v praxi ukazalo, ze je mozne puvodne stanoveny pocetni limit uvolnit, okamzite jsme to udelali.

    Vami zminovane "neoficialni informace ze zdroju blizkych vedeni televize" nazorne ilustruji Vas novinarsky pristup a ponekud paranoidni zpusob videni sveta. Muj e-mail znate a muj telefon take neni tajny. Nebylo tedy nic jednodussiho, kdyz jste tuto "duvernou" informaci obdrzel, napsat nebo zavolat a zeptat se mne, zda je pravda, ze jsem Vam zakazal pristup na konferenci, a pokud ano, tak proc. Tak by totiz, alespon podle meho ponekud staromodniho nazoru, mel postupovat profesionalni novinar hodny toho jmena. Nechovam k Vam zadne sympatie, povazuji Vas jako novinare z vyse uvedenych duvodu za krajne neduveryhodneho, ale verte mi, ze bych Vam uz z principu okamzite odpovedel a pristup na konferenci Vam bez jakehokoli omezeni zjednal.

    Vyse uvedene nazory na uroven Vasi zurnalisticke prace pokladejte, prosim, za moje ryze osobni stanovisko, ktere nema nic spolecneho s Ceskou televizi jako instituci, s postojem Ceske televize vuci Vam nebo vuci komukoli jinemu a s mou soucasnou praci v ni. Garantovani pristupu k informacim vsude tam, kde to pravni normy a smluvni zavazky umoznuji, muzete naopak pokladat za postoj Ceske televize. Tento e-mail pak povazujte, pokud budete chtit, za soukromy. Nemam v umyslu jej komukoli dale posilat ci davat na vedomi.

    Nikolaj Savický

    Poznámka TP: Takže jestli tomu rozumím dobře, kdybych přes Naďou Machkovou explicitně odmítnutou akreditaci na konferenci přece jen přišel, našel bych své jméno (zkomolené) na seznamu akreditovaných novinářů a není tedy vyloučeno, že bych se dostal dovnitř. Že jsem se o tomto šlechetném gestu nedozvěděl, je jen moje chyba, protože jsem N. Savickému včas nezavolal.

    Poznámka JČ: Nikolaj Savický zároveň poslal několik vstřícných dopisů Janu Čulíkovi, v nichž mj. vyjádřil - stejně jako v osobním rozhovoru v Kongresovém centru v Praze - značnou nespokojenost s nízkou kvalitou zpravodajství České televize, avšak argumentoval, že k nápravě nelze dojít kritikou, "po kytkovsku", ale pozitivní motivací: "Lidé musejí vidět výhodu v tom, když na sobě budou pracovat, musí jim být jasné, že je to v jejich prospěch, odvádět perfektní práci a dodržovat psaná i nepsaná pravidla".

    Nikolaj Savický se také za výše uvedený dopis Tomáši Pecinovi Janu Čulíkovi (nikoliv TP) víceméně omluvil:

    Ostatně ani já nejsem bez viny: panu Pecinovi jsem včera poslal velmi ostře formulovaný a emocionálně zabarvený e-mail, když mne obvinil z toho, že jsem mu zabránil ve vstupu na konferenci. Myslím, že jste mne poznal natolik, abyste věděl, že sice nemusím pana Pecinu zrovna milovat, ale rozhodně se nedopustím takové dětinskosti.

    Dovolte mi však jednu poznámku: ač jsem byl v ráži a napsal panu Pecinovi, co si myslím o jeho ne zcela racionálních spekulacích, poskytl jsem mu také věcné a pravdivé informace o tom, jak to bylo s jeho akreditací. Neuplynulo ani 24 hodin, a pan Pecina si stěžoval kdekomu - od nepřítomné sekretářky až k přítomnému generálnímu řediteli -, že byla Britským listům odmítnuta akreditace, a žádal vysvětlení, které jsem mu z vlastní iniciativy poskytl o den dříve. Dostal věcné vysvětlení od tiskového mluvčího a já jsem připraven dokumentárně doložit, že Česká televize panu Pecinovi akreditaci skutečně poskytla. Jste však přesvědčen, že mu - a potažmo BL - takové jednání dodá na věrohodnosti?


    Korespondence Tomáš Pecina - Dušan Chmelíček - Jiří Tráva

    Proč nedostal Tomáš Pecina akreditaci na televizní konferenci?

    1. Dušanu Chmelíčkovi

    Vážený pane,

    dozvěděl jsem se, že paní Sedláčková nebude delší dobu v práci, a proto postupuji dotaz Vám jako jejímu přímému nadřízenému: systém elektronické pošty, jak je v České televizi implementován, bohužel nedovoluje adresovat dopis funkci, nikoli osobě.

    Těším se na Vaši odpověď,

    s pozdravem,

    Tomáš Pecina, Britské listy

    ---------- Original Message ----------------------------------
    From: "Tomas Pecina"
    Date: Sat, 25 Nov 2000 21:36:00 +0100 Vážená paní,

    žádám o vysvětlení, proč byla Britským listům (podobně jako např. Světu Namodro) odmítnuta akreditace na konferenci "Česká televize: věc veřejná".

    Snažil jsem se telefonicky akreditovat ve středu 22. 11. a Vaše pracovnice pí. Machková mi řekla, že si televize vybírá, která periodika na konferenci pozve, a těmto vybraným již byly zaslány pozvánky. Možnost, aby se Britské listy konference zúčastnily, závisí prý na volné kapacitě; pí. Machková si proto vzala můj telefon a slíbila, že se ozve (což se nestalo).

    Čekám proto, že nám i našim čtenářům tento postup vysvětlíte. V opačném případě budu nucen obrátit se s oficiální stížností na generálního ředitele ČT a v případě neúspěchu i na Radu České televize.

    S úctou,

    Tomáš Pecina, Britské listy


    2. Odpověď Jiřího Trávy, mluvčího ČT

    From: Jiří Tráva
    Date: Tue, 28 Nov 2000 16:57:01 +0100

    Vážený pane Pecino,

    k Vaši stížnosti adresované GŘ ČT Dušanu Chmelíčkovi sděluji následující :

    na jednání konference Česká televize: věc veřejná byl od počátku připrav pozván pan Jan Čulík, vydavatel a šéfredaktor Britských listů. Vzhledem k omezené kapacitě jednacích místností a velkému počtu pozvaných byl původně snížen počet pozvaných novinářů z jednotlivých periodik vždy na jednoho zástupce každé redakce. Britské listy byly zastoupeny mezi pozvanými a nebyl tedy důvod poskytnout jim další akreditaci, neboť by k tomu muselo dojít na úkor jiného periodika.

    Ve chvíli, kdy to počet předem omluvených účastníků konference umožnil, tj. ve středu 22. listopadu kolem 17:00, byl tento limit zrušen. Od toho okamžiku byli akreditováni všichni přihlášení novináři včetně těch, které předtím sekretariát PR žádal o trpělivost a jimž situaci vysvětlil. Byl jste tedy automaticky akreditován rovněž, což lze doložit vytištěním Vašeho jména (byť bohužel zkomoleným na Petřina) na prezenční listině mezi paní Janou Perglerovou (Právo) a paní Vlastou Roškotovou (Media&Marketing). Nemůže dojít k omylu nebo záměně, neboť u jména Petřina je vytištěno Britské listy.

    Je rovněž vyloučeno, aby byl tento dokument upraven dodatečně, neboť obsahuje osmnáct vlastnoručních podpisů ostatních akreditovaných novinářů z nejrůznějších českých i zahraničních periodik. Česká televize tedy může písemně doložit, že Britským listům ani Vám osobně v žádném případě nebyla odepřena akreditace na konferenci Česká televize: věc veřejná. Vzhledem k tomu, že v průběhu posledního týdne příprav onemocněly dvě pracovnice sektretariátu PR a poté i vedoucí oddělení PR paní Jaroslava Sedláčková, nemohu vyloučit, že Vám skutečně nikdo netelefonoval. E-mailovým nebo telefonickým dotazem jste si však mohl kdykoli ověřit, že akreditován jste.

    Jiří Tráva

    Dodatek : Prohlášení pana N.Savického

    Na dokreslení celé záležitosti: pan Tomáš Pecina mne ve včerejších Britských listech jmenovitě obvinil, že jsem vydal příkaz mu akreditaci odmítnout. Na jeho článek jsem proto reagoval osobním e-mailem, v němž jsem včera ve 13:25 pana Tomáše Pecinu informoval o výše zmíněných skutečnostech. Jeho stížnost tedy musím pokládat za důsledek malé pozornosti, kterou věnuje doručené elektronické poště, nebo lehké formy stihomamu. Jiné rozumné vysvětlení jeho postupu nenalézám.

    S přátelským pozdravem

    Nikolaj Savický


    3. Tomáš Pecina: Je mi málo platné, byl-li jsem akreditován, pokud mi to nikdo nesdělil

    Vážený pane,

    děkuji za Vaši odpověď, i když se obávám, že ji nemohu akceptovat jako dostatečnou: o akreditaci jsem explicitně žádal a paní N. Machkovou mi byla explicitně odmítnuta; byl-li jsem podle Vašeho názoru akreditován objektivně (tj. moje jméno, byť zkomolené, bylo na seznamu akreditovaných), neznamená to ještě akreditaci subjektivní (tj. aby novinář byl o této skutečnosti informován) a ta je pro předmětnou záležitost rozhodná.

    Snad mohu apelovat na Váš smysl pro logiku a jako analogii uvést, že mi bude málo platné, že mi na dnešní večer vyhradí Státní opera čestnou loži, pokud mi to nesdělí.

    Jestliže je toto konečné stanovisko pana ředitele Chmelíčka a vedení ČT neshledalo na postupu oddělení PR and Promotion žádnou závadu, budu nucen obrátit se formou stížnosti na Radu ČT.

    S pozdravem,

    T.P.


    Centralismus vyvolává nacionalistické reakce

    My Slováci jsme chtěli zachovat Československo, ale získat nezávislost na Praze

    Katarína Luciaková

    Vazeny pan Culik,

    neda mi nereagovat na prispevok p. Krejcirika.

    Ako Slovenka som vzdy bola za zachovanie Ceskoslovenska, rovnako ako drviva cast obyvatelov Slovenska (to nie je moje zbozne zelanie, tak hovorili vsetky prieskumy verejnej mienky). Co sme ale chceli, bola samostatnost na centre, teda na Prahe. Je pravda, ze v roku 1968 vznikla federalna republika a Slovensko formalne dostalo vsetky mozne urady. Ale rozhodovanie, myslim skutocne rozhodovanie sa dialo v centre, teda v Prahe. Vsetky generalne riaditelstva, bez ohladu, kde boli skutocne zavody, boli v Prahe, tam sedeli vysoki uradnici, ktori rozhodovali o vsetkom. Napr. ak som ja chcela cestovat na Zapad, potrebovala som suhlas KSS a KSC. Moji kamarati v Prahe potrebovali "len" suhlas KSC. Obvykle (ak si to clovek vybavil) stacil skutocne len suhlas KSS, ale formalne tam musel byt aj suhlas KSC, teda mne to trvalo dvakrat tak dlho ako kamaratom v Prahe. Peniaze sa pridelovali ako kto mal kontakty.

    Vzdy vsak bolo lepsie mat kontakty v centre, teda v Prahe. Vo vseobecnosti mali ludia v Prahe najviac penazi, potom v Cechach a az potom na Slovensku (samozrejme, boli aj vynimky). Aby bolo jasne, nevinim z toho Cechov ako narod. Vinim z toho system, ktory bol (a zial, aj nadalej je, centralisticky). Keby bolo byvalo centrum statu na Slovensku, spravali by sa Slovaci rovnako. Pretoze vsak nikto nepomenoval problemy jasnou recou, riesili sa ako narodnostne.

    Vsimnite si, doteraz nebol ani jeden stat z povodneho Ceskoslovenska decentralizovany. Preto boli a su politicke boje o reformu statnej a verejnej spravy. Tieto iste problemy vsak boli od padu komunizmu az po vznik dvoch samostatnych statov, v dvojnarodnostnom Ceskoslovensku, riesene ako narodnostne. Az teraz, ked uz nemozeme nadavat a vinit ten druhy narod, az vtedy sa zistilo, ze sa vlastne nic nezmenilo, ze treba zacat skutocnu decentralizaciu.

    A to je, prosim 7 rokov od rozdelenia Ceskoslovenska. V Ceskej republike az toho roku prijali zakon, az teraz boli volby. Na Slovensku to meska, snad to politici stihnu ako slubili. Ale, na Slovensku, "nastastie" mame este madarskych obyvatelov, teda este stale mozeme tieto problemy riesit sposobom "co ti Madari vlastne chcu?" Nepripomina Vam to nieco?

    Nazory p. Krejcirika su plne v tomto duchu, preo ich povazujem za nespravne. A z rozdelenia statu vinim politikov, ako Klausa, tak aj Meciara, lebo realne problemy riesili narodnostnou demagogiou, a nie skutocnou snahou porozumiet namietkam druhej strany. To je asi najvacsi problem sveta, neochota a neschopnost nacuvat (bez emocii) druhej strane.

    S pozdravom,

    Katarína Luciaková


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|