středa 27. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Česká televize:
  • Kořeny krize v ČT (Jan Čulík)
  • Úvaha (těsně) předkatastrofická aneb Předběžný nekrolog: Kavčí hory nad propastí (Tomáš Pecina)
  • Co dál - pokus o stručné shrnutí (Tomáš Pecina, 26.12. 1.30 ráno)
  • Bylo zpravodajství Jany Bobošíkové v pondělí v 19.15 vyvážené? (Jan Čulík)
  • Na obranu Jany Bobošíkové: Jak se jediná v ČT postavila důrazně Václavu Klausovi (Andrew Stroehlein)
  • Nové vedení zvolilo cestu konfrontace? (Tomáš Pecina)
  • Dva velmi nevánoční scénáře pro Kavčí hory (Tomáš Pecina)
  • Někteří členové brněnské redakce protestují proti Hodačovi
  • Česká televize: hasební plán aneb Rado neodstupuj - ještě ne! (Nikolaj Savický, ČT)
  • Pane Čulíku, vaše výkřiky z tunelu, to je teorie. ČT je destabilizována (Robert Sedláček, režisér ČT)
  • Kdyby nebyla paní Bobošíková tak hanebná a pan Hodač tak služebný duch... (Ondřej Hausenblas)
  • Plán pro přežití Hodače a Bobo: Vydržet s nervy(Štěpán Kotrba)
  • Stav demokracie v zemích českých (Petr Jánský)
  • Vánoční nepřístojnosti (Martin Stín)
  • Vzbouřenci cítí za svou práci odpovědnost (Zdeněk Fekar)
  • CNN o rebelii v ČT
  • Výbor na obranu svobody slova by se neměl k situaci ČT vyjadřovat kvůli střetu zájmů (Karel Mašita)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, středa 20.15:

  • Deset minut před dvacátou hodinou přestaly vysílat oba programy České televize. První program přerušil vysílání v 19:15, ČT2 přestala vysílat přibližně v 19:50. Vysílání obou kanálů mohou sledovat pouze domácnosti se satelitním a některé i s kabelovým příjmem. K nim se dostává program, které má ovládá část zaměstnanců ČT, kteří neuznávají vedení generálního ředitele Jiřího Hodače. Podle textu na obrazovkách se Hodač obrátil na Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání se žádostí o rozhodnutí, který program ČT je legálním a autorizovaným programem v souladu se zákonem o České televizi a který nikoliv. "Do rozhodnutí Rady vysílá ČT jako svůj program toto sdělení," je na obrazovce. Rada bude jednat ve čtvrtek. Předseda Rady České televize Miroslav Mareš považuje odvysílání sdělení za rozhodnutí ředitele televize, které je v dané situaci v podstatě jediné možné. "Rada České televize mu (Hodačovi) nemůže zasahovat do jeho operativních rozhodnutí."

  • Politické grémium vládní ČSSD vyzvalo dnes večer generálního ředitele České televize Jiřího Hodače, aby odstoupil. Oznámilo to v písemném prohlášení podepsaném místopředsedy strany Jitkou Kupčovou a Karlem Kobesem. Mimořádného zasedání grémia se zúčastnilo pět z jeho osmi členů, kteří stanovisko k ČT podpořili jednohlasně.

  • České radiokomunikace budou i nadále distribuovat signál České televize vedené generálním ředitelem Jiřím Hodačem a nikoli vysílání redakce zpravodajství, která Hodače v čele televize neuznává, sdělil ministr dopravy a spojů Jaromír Schling v reakci na výzvu čtyřkoaličních senátorů, aby umožnil šíření signálu z vysílání Hodačových odpůrců z Kavčích hor. To mají nyní možnost přijímat pouze majitelé kabelových přípojek a satelitních přijímačů.

    "ČRa, ve kterých má stát 51procentní podíl, mají uzavřenu platnou smlouvu s ČT. ČT v této chvíli reprezentuje legitimně zvolený generální ředitel Jiří Hodač. Proto budou ČRa i nadále distribuovat signál dodaný ČT vedenou panem Hodačem a nikoli jiný pirátský signál," uvedl ministr.

    Podle ministra brání malá skupinka občanů normálnímu vysílání ČT a brání zároveň v poskytování veřejné služby všem občanům ČR, kteří si za tuto službu prostřednictvím koncesionářských poplatků platí. Tento postup je podle něj nejen v rozporu s demokratickými principy, ale i právem ČR. "Je smutné, že k porušování zákona dochází s podporou některých senátorů," uzavřel.

    Návrh senátorů odmítla i mluvčí ČRa Dagmar Francková. "Vzhledem k tomu, že jsme subjektem, který podléhá právnímu řádu ČR, jsme nuceni, ať je nám to sympatické či nesympatické, řídit se platným zákonem a nepřísluší nám tento zákon posuzovat nebo revidovat," uvedla s tím, že podnik musí dodržovat platnou smlouvu s ČT.

    Aktualizace, středa 17. 15:

  • "Podle dostupných informací zakázal nově zvolený reditel ČT Jiří Hodač vysílání regionálních zpravodajství," konstatuje Zdeněk Plachý ze skupiny ČT - věc veřejná, Brno. - Shromáždění na podporu iniciativy Česká televize – věc veřejná se bude konat dnes 27. 12. 2000 v 19:00 před budovu ČT Brno – Typos na Jezuitské ulici.

  • "Všichni redaktoři a většina zaměstnanců v Brně jsou proti Hodačovi." Informuje z Brna Roman Ondrůj

    Pod prohlášení, ve kterém se zaměstnanci redakce zpravodajství distancují od vysílání jejich příspěvků ve vysílání Událostí připravovaných Janou Bobošíkovou, se dnes podepsali všichni redaktoři a drtivá většina ostatních zaměstnanců.

    Prohlášení 2000 slov roce 2000, které vyzývá k odstoupení Rady ČT a generálního ředitele Jiřího Hodače, podepsalo od včerejška celkem 45 zaměstnanců televizního studia Brno a další podpisy stále přibývají. Podle našich informací se vedení studia dohodlo, že Události připravované týmem Jany Bobošíkové z brněnského studia České televize dnes vysílány nebudou.

    Aktualizace, středa 16.15:

  • Televizní vzbouřenci pronikli do vysílání upoutávkou na Události, do níž vložili několik minut svého zpravodajského vysílání z předchozích dnů. Po technické stránce jim zatím není Hodačův tým rovnocenným soupeřem - to by mělo být pro ředitele důvodem k zamyšlení, zda je jeho přístup k "informační válce" efektivní. Připomínáme, že jmenovaný ředitel ČT Jiří Hodač nemá už šestý (!) den kontrolu ani nad vysíláním své vlastní stanice, ani nad její budovou. (TP)

    Aktualizace, středa 14.30:

  • Vzbouřenci už vytáhli havlovskou kartu. Václav Havel podpořil televizní vzbouřence. Uvedl, že proces odvolání bývalého ředitele Dušana Chmelíčka, jmenování Hodače a postupu Rady ČT možná byl v souladu s literou zákona, "ale proti jeho smyslu a duchu". "A to je nesmírně nebezpečné," uvedl. Dodal, že nastolení komunistické diktatury v únoru roku 1948 se také odehrálo "naprosto zákonně a v souladu s literou zákona, ale v rozporu s duchem poválečné ústavy". Václav Havel měl dlouhodobě přímý vliv na Českou televizi prostřednictvím jejího ředitele do r. 1998 Ivo Mathého. Mathého a Havlův vliv se v ČT znovu prosadil v posledních měsících Chmelíčkovy vlády. S příhodem Jiřího Hodače vládlo nebezpečí, že Hrad, Unie svobody a čtyřkoalice vliv na ČT ztratí.

  • Skutečně zapálený aktivista. Jak je zjevné z této fotografie, Jan Urban si myslí, že se vrátil listopad 1989.

  • Bojují-li novináři za nezávislost, proč se nedistancují od podpory politiků? Má podpora pro Janu Bobošíkovou končí, použije-li proti vzbouřencům síly," konstatuje Andrew Stroehlein:

    Víte, co se mi opravdu líbí? "Vzbouřenečtí novináři" (nejsou to ani vzbouřenci, ani novináři) pořád hovoří o politickém vlivu, ale jaksi si nestěžují, když jim začne pomáhat ministr Dostál. Kdyby byli skutečně nestranní, řekli by: ´Děkujeme, pane Dostále, ale bojujeme sami. Nepleťte se nám do toho.´ To se zrovna nestane, co?

    Má podpora pro Janu Bobošíkovou však končí, použije-li opravdu síly. Myslím že i vyhrožovat silou bylo nesprávné. To, že vzbouřenci okupují zařízení, které jim nepatří, je už samo o sobě použitím síly, a Jana Bobošíková je jim morálně nadřazena, pokud neklesne na jejich úroveň. Měla by prostě vypnout v budově elektrický proud a čekat donekonečna. Ať to trvá třeba týdny nebo měsíce. V každém případě, dovedete si představit, co by udělala česká policie? Vzhledem k její brutalitě během zářijových antiglobalizačních protestů by si ji žádný soudný člověk nenajal pro řešení nějakého problému.

    You know what I really like? The "rebel journalists" (who are neither) go on and on about how they oppose political influence on the news, but they don't seem to complain when Dostal comes running to their aid. If they really cared about impartiality, they'd say, "Thanks, Mr Dostal, but we're fighting our own fight here. Keep out." No chance that will ever happen, eh?

    Anyway, my support for Jana ends if she actually does resort to the use of force. Even to threaten it was wrong, I feel. The "rebels" occupation of property that does not belong to them represents a use of force, and Jana has the moral upper hand as long as she doesn't reduce herself to their level. What she should do is simply cut off the power to the building and wait it out. If it takes weeks or months, then so be it.

    Can you imagine what the Czech police would do? Remembering the IMF protests and GSP2000, no rational person could call them in to clear up a serious problem like this.

  • Ivan Polák je zklamán, že nikdo neorganizuje petici protestující proti vzbouřencům v ČT a že ani televize neinformuje o tom, kolik lidí v české veřejnosti je proti vzbouřencům. Konstatuje: "Já chci vyjádřit NESOUHLAS s peticí PRO, resp. s prostředky, kterými daná strana sporu pracuje," nikoliv nutně souhlas s vysíláním Jany Bobošíkové.

    Pracovně právní spor ČT byl zmanipulován třemi vysoce úspěšnými způsoby:
  • Byl proměněn na politický spor čtyřkoalice - opoziční smlouva
  • Byl proměněn v "boj o svobodu slova", o nějž vůbec nejde
  • Rebelové manipulativně evokují "atmosféru 17. listopadu" - která se sporem nemá nic společného
  • Tomáš Pecina

    Obávám se, že Janu Čulíkovi, stejně jako většině ostatních komentátorů, stále do značné míry uniká podstata věci.

    Tedy znovu od počátku: Vedení zpravodajské redakce vědělo, že kdyby svůj spor omezilo na požadavek odstoupení Jiřího Hodače, nikdy by nezískalo podporu potřebnou k jeho prosazení. Proto muselo přenést spor do jiné roviny.

    Nebylo obtížné získat pro spolupráci Čtyřkoalici, pro niž by reforma veřejnoprávního zpravodajství znamenala ztrátu tradičního výsadního postavení ve vysílání této stanice (a tím i vážné ohrožení výsledků příštích voleb). Tím se zrodil první mýtus, že jde o snahu stran opoziční smlouvy (zejména ODS) oslabit nezávislost České televize; ve skutečnosti by Hodačova televize nebyla o nic závislejší než televize Chmelíčkova - změnila by se jen její politická orientace.

    Ani pro to by nebylo možno získat dostatečně širokou podporu, proto musel přijít na pomoc druhý mýtus, o obraně svobody slova, který se mohl opřít o evidentně chybné jmenování ředitelky zpravodajství, spjaté svou minulostí s ODS.

    Vrcholným číslem pak byla emocionálně-manipulativní konstrukce recidivy "sametové" revoluce, se všemi proprietami, včetně stužek na kabátech, hesel, emotivních proslovů, zpěvu, mávání rebelujících zaměstnanců z oken budovy zpravodajství a "zakázaného" vysílání.

    Kampaň kolem ČT oslovuje především středostavovské diváky, za které v Britských listech přesvědčivě hovoří např. Petr Jánský: protože tato sociální vrstva nemá přístup k primárním informacím a její média (ČT, Radiožurnál, Lidové noviny, MFD, RFE) jí skutečnost po léta deformovala, dá se nyní velmi snadno zmanipulovat a půjde autenticky přesvědčena o dějinném poslání, jehož je součástí, hájit pod falešnými hesly falešné hrdiny.

    Poznámka JČ: Je nutno dodat, že tuto manipulaci zorganizovalo jen několik lidí z redakce zpravodajství ČT, zejména pánové Vondráček, Klepetko, Mrnka a Vítek. Mnozí zaměstnanci redakce zpravodajství, i přítomní mezi vzbouřenci, jsou z celkové situace značně nešťastní.


    O bolševismu a demokracii II.

    dokud nejde o ohrožení základních lidských práv a svobod, není legitimní porušovat zákony

    Jaroslav Plesl

    Dostal jsem několik reakcí na článek, v němž jsem jednání redaktorů zpravodajství České televize označil za bolševickou akci. Těmi souhlasnými se zabývat nebudu, zajímají mě ty nesouhlasné.

    Čtenáři K. Potok a M. Franěk mi vytýkají, že pracovníkům České televize radím, aby mlčky přehlíželi vše, co se jim nelíbí. "Říkáte: 'Pokud se vám něco nelíbí, držte hubu, nebo odejděte.' Copak nemají lidé právo se ozvat, když vidí a cítí, že se kolem nich děje bezpráví? Nejde jen o právo, ale spíše o povinnost. Jsem rád, že se nebojí. Kéž by tomu bylo i v jiných institucích," napsal mi mj. pan Franěk. Na jiném místě dodal: "V demokracii mají lidé právo se svobodně vyjadřovat k různým problémům, ať již v občanském a politickém životě, ale i tam, kde pracují. To je právě ta odlišnost od toho Vašeho bolševismu, že smíte mluvit všude."

    A pan Potok k tomu dodává: "Lidi jako vy se tím řídili 40 let. Co se pak může stát pociťujeme dodnes."

    Pokusím se vysvětlit svůj postoj. V žádném případě neradím mlčet ve chvíli, kdy se mi (občanovi) něco nelíbí. K tomu si však nesmím jako rukojmí brát obrazovku České televize. Redaktoři (a všichni ostatní vzbouřenci v ČT) měli k dispozici dostatečně silné nástroje odporu, zneužívat obrazovku k prosazování vlastních zájmů nebylo nutné. Jsou-li opravdu tak jednotní, měli všichni podat výpověď. Zpravodajství by se zhroutilo a pana Hodače by před krachem nezachránil ani Pánbůh. Jenže solidarita v ČT není dostatečně silná. O tom ve své reakci na můj článek hovoří i D. Pilařová, podle svých slov bývalá redaktorka ČT v Ostravě: "A váš nápad, aby ti, kdož nesouhlasí, podali výpověď: Kéž by to bylo tak jednoduché… (mluvím z vlastní zkušenosti)."

    Přestože například senátoři Michael Žantovský a Jan Ruml, či poslankyně Petra Buzková říkají, že je v Česku ohrožena svoboda slova, není to pravda. Redaktoři ČT šíří své názory v jiných médiích, která nejsou cenzurována ani nijak jinak nedemokraticky omezována státní mocí. Říkají-li politici a redaktoři (jaké zdravé spojení!), že je tomu jinak, potom lžou. A mají-li podezření, že se pan Hodač s paní Bobošíkovou chystali zpravodajství cenzurovat, měli počkat na důkazy. Z toho jasně vyplývá, že nejde o situaci, v níž dochází k porušování základních lidských práv a svobod (nejde o bezpráví, jak to nazývá pan Franěk). Proto v tomto konkrétním případě není legitimní volit mimořádné a nedemokratické prostředky k prosazování zájmů jedné skupiny redaktorů v jednom sdělovacím prostředku.

    Další čtenář, pan J. Bukač, mi napsal: "Ono to není to bolševické myšlení, je to tím, že ty zákony jsou bolševické. (…) České zákony a soudnictví jsou prostě tak zhovadilé, že je normální je ignorovat."

    A to je právě to nebezpečné. Pokud jsou zákony "zhovadilé", nelze je ignorovat, je třeba je změnit. Ignorování zákonů, jak navrhuje pan Bukač, vede k anarchii. Na tomto místě si dovolím otázku: Bude pan Bukač tolerovat ignorování zákonů například ze strany pana Kajínka? Také pan Kajínek může zákon, podle kterého byl odsouzen, označit za zhovadilý. A kdokoli jiný může označit za zhovadilý kterýkoli jiný zákon, instituci, atd.

    Pan Franěk svůj e-mail uzavřel následující pasáží: "Co tady píšete, je právě klasické potlačování demokracie, když ji redukujete jen na právo jít k volbám, a pak již mlčet (…) A proti těmto názorům a jejich nositelům, mezi které zřejmě patříte i vy, bojujeme a budeme bojovat i nadále."

    Snad pan Franěk není natolik fanatickým bojovníkem proti názorům a jejich nositelům, aby si jednou vzal na pomoc třeba plastickou trhavinu. Na rozdíl od pana Fraňka nebojuji ani proti názorům, ani proti jejich nositelům. Debatuji, říkám své názory. Snažím se popsat možné důsledky některých kroků učiněných redaktory zpravodajství ČT v uplynulých dnech. Upozorňuji na rizika pro celý systém. To je demokracie. To je svoboda slova v praxi. Demokracii neredukuji na volby. Ale dokud nejde o ohrožení základních lidských práv a svobod, není legitimní porušovat zákony.


    Aktualizace, středa 12.30:

  • Hlavním problémem nynější rebelie v redakci zpravodajství ČT je skutečně druhořadost jejích zaměstnanců, sdělil Britským listům jeden nezávislý pozorovatel české mediální scény. Pokračoval: "Ať si někdo z těch lidí, kteří jsou nyní ve vzbouřenecké redakci zpravodajství ČT troufne udělat konkurs do nějakého jiného, zejména komerčního média - kromě Lidových novin, které jsou redakci zpravodajství ČT spřízněny. Nikam je nevezmou, tito lidé to vědí, a tak se ze všech sil snaží zachránit svá místa." - Důležité je také analyzovat celou historii, jak došlo k fatálnímu oslabení redakce zpravodajství. S příchodem Ivo Mathého do České televize byla v podstatě zrušena celá jedna televizní novinářská generace - byla zrušena federální zpravodajská redakce - mnozí zkušenější novináři zcela vypadli ze hry. Mohl by o tom podat podrobné svědectví Martin Vadas, který byl jednou z obětí tohoto kataklysmatu.

  • Zaujatost ČTK a Lidových novin. ČTK publikuje jednostranný rozhovor z Danielou Drtinovou ze vzbouřenecké redakce. Zapomněla, že ve zprávě je nutno dát prostor oběma stranám. Nejdůležitější by bylo začít zprávu právním rozborem situace, nikoliv subjektivními dojmy Daniely Drtinové. ČTK v této věci selhala. JČ

  • Internetové "České noviny" "nevydává ČTK". Píše Michal Krček:

    Vazeny pane Culiku,

    az do dnesniho dne jsem si myslel, ze problemnatice medii opravdu rozumite. Dnes musim konstatovat, ze tomu tak neni. Poznamka napsaná ve 12:30 o zaujatosti LN a CTK obsahuje nepravdivou informaci. Agenturni zpravodajstvi CTK NEUVEREJNUJE rozhovory, zatimco vy tvrdite, ze tomu tak bylo. Neni to samozrejme pravda. Rozhovor s Danielou Drtinovou dnes probehl. Objevil se vsak na Ceskych novinach nikoliv ve zpravodajstvi CTK. Ceske noviny vydava spolecnost NERIS, ktera je s CTK v obchodnim vztahu. CTK je 100% vlastnikem spolecnosti NERIS, ale zrovna tak je spoluvlastnikem dalsich spolecnosti (Cekia, NEWTON IT, Economia a.s. ...), ktere s agenturnim zpravodajstvim nemaji mnoho spolecneho.

  • Britské listy jsou úplně vedle. Konstatuje Petruška Šustrová z Lidových novin:

    V záležitosti ČT jste podle mého názoru úplně vedle, ale nebudu Vás přesvědčovat, nebylo by to nejspíš nic platné. Přesto Vám musím říci, že zaměstnancům ČT poněkud zaslepeně křivdíte. Ale ono to možná z dálky vypadá jinak než zblízka. Ani zdálky byste však neměl přehlížet naprostou profesní neschopnost "nového vedení" ČT.

  • Podpora novému vedení České televize.

    Redakce zpravodajství
    České televize
    Kavčí hory
    Praha

    Praha 26.12.2000

    Vážení,

    velmi by nás zajímalo, proč je náhle zpochybňováno rozhodnutí Rady České televize v případě publicisty Jiřího Hodače, když byla bez problémů akceptována například volba Jakuba Puchalského, který do doby svého zvolení vedl méně než 10 rozhlasových redaktorů, stejně jako bylo akceptováno rozhodnutí Rady ČT v případě volby podnikového právníka Dušana Chmelíčka.

    Není to například tím, že stávající Rada ČT jde zcela mimo veškeré zájmové televizní struktury - a je tudíž právě těmito strukturami zpochybňována?

    Statutární zástupce České televize byl zvolen podle práva této země. Měl by tedy dostat šanci dokázat, zda byla volba správná či nikoliv - tak, jako ji dostali všichni ostatní.

    S pozdravem

    Vladimíra Al Malikiová

    poradce a mluvčí ministra školství, mládeže a tělovýchovy

    Lubomír Brožek

    člen PEN klubu

  • Dodržování zákonů nelze prosazovat jen, když se nám to líbí. Poznamenává Barbora Osvaldová:

    Mily pane Culiku,

    vite, ze jsme casto meli ruzne nazory. Vase zpravodajstvi o situaci v CT vsak povazuji za naprosto objektivni a  opravdu doplnujici cele deni. Prosazovani demokracie a dodrzovani zakonu nelze podporovat pouze v situaci, kdy se nam to libi Je sokujici, jak malo novinaru si to uvedomuje.

    Zdravi Barbora Osvaldova, FSV UK

    Aktualizace, středa 11.30:

  • Dobré ráno vysílali jen vzbouřenci. Víceméně podle očekávání nedokázal tým Jany Bobošíkové vyrobit živě vysílanou "breakfast show" Dobré ráno s České televizí (trvá dvě a půl hodiny a vysílá se nejprve na ČT1 a poté se reprízuje na ČT2). Ředitel Hodač dal proto pokyn Českým radiokomunikacím, aby signál pirátského kanálu nahradily kanálem druhým (včetně loga a teletextu). Dobrého rána se zúčastnili mj. politici Marek Benda (ODS), Petra Buzková (ČSSD) a Jan Ruml (US) a poté debatoval John Bok ze spolku Šalamoun s rockerem a exposlancem Michaelem Kocábem. To dalo oběma živě vysílaným diskusím dynamiku a polaritu a je třeba uznat, že - na rozdíl od zpravodajských vstupů - tyto diskuse poskytly divákům po několika dnech propagandy opět kvalitní veřejnou službu. (TP)

  • Téměř žádný pohyb nezaznamenal během včerejška vývoj krize v České televizi. Tým Jany Bobošíkové dokázal vyrobit už i dvě krátké zpravodajské relace a pořad "21", avšak pouze za cenu, že ho odmoderovala sama Bobošíková. Jak se barrandovská "Česká televize" vypořádá z dnešním přídělem živého vysílání (je plánováno přes 4 hodiny premiér), je ovšem otázkou. Kavčí hory naopak zaznamenaly úspěch, když dostaly své informace do sportovního zpravodajství a poté i do krátkého živého vstupu před vysíláním filmu Pelíšky. Žádná ze soupeřících stran nehází ještě ručník do ringu a z koncesionářských poplatků placená show pokračuje: málokterý z diváků, pravda, očekával, že jako vánoční dárek dostane třetí program České televize. (TP)

  • V dnešních BL mj. zveřejňujeme výběr z aktuálních poznámek, které jsme průběžně publikovali v minulém čísle během posledních čtyř dnů. Celý podrobný vývoj historie za poslední čtyři dny najdete v minulém, postupně aktualizovaném vydání BL zde. V dnešním čísle také znovu publikujeme některé články, jimiž jsme od pátku aktualizovali minulé vydání BL. (JČ)

  • Podle dosud nepotvrzených zpráv Eva Jurinová oznámila, že se nestane tiskovou mluvčí ředitele ČT Jiřího Hodače. (TP)

  • Česká televize "propagovala ve zpravodajských relacích Jany Bobošíkové mobilní telefony Nokia". Na to, že se ve zpravodajských relacích Jany Bobošíkové jasně objevila firemní loga mobilních telefonů Nokia, a tím bylo porušeno ustanovení zakazující skrytou reklamu poukázal na Mobil serveru včera Patrik Zandl, i když připustil, že k porušení předpisů ČT zřejmě nedošlo záměrně, ale z neobratnosti či omylem.

  • Nechválíme v BL často články v Právu, nicméně tento komentář Roberta Denglera si pozornost zaslouží. (TP)

  • Bobošíková chtěla dát prostor ve svém vysílání povstalcům, ti to však odmítli. Poukazuje Bohuslav Růžička:

    Vazeny pane Culiku,

    jsem pravidelny ctenar Britskych listu a velmi ocenuji Vasi snahu o vyvazene zpravodajstvi. Proto bych Vas rad upozornil na skutecnost z vysilani zpravodajstvi nove jmenovanou reditelkou Bobosikovou.

    Ve zpravodajstvi z (tusim) 25.12. bylo sdeleno, ze o vyjadreni k situaci byli pozadany tez osobnosti, ktere podporuji revoltujici zamestnance televize, konkretne Marek Eben, Vera Galatikova a dalsi, jejichz jmena jsem si nezapamatoval. Zaroven bylo sdeleno, ze rozhovor odmitli s tim, ze neuznavaji nove vedeni televize.

    Je pravda, ze toto sdeleni bylo vyrazne kratsi nez prispevky souhlasici s novym vedenim, presto osobne to povazuji za poskytnuti moznosti vyjadreni protistrane.

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP. Z textu byly odstraněny pouze některé konkrétní finanční částky, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit oprávněné zájmy třetích osob; to se však netýká smluv s firmami, kde existuje zřejmé podezření z nekorektního jednání při zadávání zakázek, a samotnými členy kontrolní skupiny kritizovaných honorářů režiséra Jiřího Sequense. (TP)

  • To, že při nedávných mezinárodních matematických testech se umístily dívky jen z  ČR, z Íránu, z Tuniska a z Izraele hůře než chlapci, je pravda Vladimíra Al-Malikiová z ministerstva školství k tomu poslala podrobnou zprávu MŠMT, která je zde.

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dovíte se v této knize mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Kořeny krize v České televizi

    Jan Čulík

  • Jmenování Jiřího Hodače Radou ČT je právně platné, avšak bylo extrémně neobratné
  • Bobošíková vysílá stejnou propagandu jako vzbouřenci - veřejnoprávní televizní zpravodajství v minulých dnech zaniklo
  • Rozhodování Rady ČT nebylo motivováno politickým tlakem ODS, bylo však necitlivé a procedurálně nekompetentní
  • Před neinformovanou českou veřejností byl proměněn interní pracovněprávní spor ve virtuální realitu "politického konfliktu"
  • Chce vůbec česká společnost nezávislé televizní zpravodajství, pracující vyváženě s kritickým odstupem, ví, co to je dobrá televizní žurnalistika, anebo si přeje propagandu ve prospěch Čtyřkoalice či jiné strany?
  • Vzbouřencům skandujícím "Svobodu!" šlo vždy o to, aby mohli zacházet s ČT jako s vlastním soukromým majetkem - nelíbí-li se mi jmenovaný šéf, rezignuji
  • Vzbouřenci efektivně využili ve své pracovněprávní věci občanských antipatií vůči opoziční smlouvě ve svůj prospěch a pracovněprávní spor proměnili v politickou krizi
  • Krize využila Unie svobody k výraznému posílení své popularity - US proměnila televizní vzbouřence ve svá politická rukojmí
  • Manipulativní vysílání vzbouřenců i Jany Bobošíkové zdiskreditovalo jejich pověst jako novinářů
  • Vezměte vidle a vyžeňte prosím z Kavčích Hor obě strany
  • Nynější, nyní už politická krize kolem České televize vyvolává vážné otázky o samé podstatě demokracie:

    Nakolik je legitimní demokratické rozhodování občanů, pokud není založeno na faktech, ale je jen důsledkem emociální manipulace?

    Vznikla vážná krize české televizní žurnalistiky.

    Vzbouřenci využívají emocionálních nacionalistických symbolů (stužky s národními barvami, zpěv oblíbené písně TGM, podpory populárních televizních osobností) k získání podpory pro svou kauzu, aniž by kdy došlo k racionální a nezávislé diskusi o podstatě krize v České televizi. Veřejnost, která vzbouřence na základě několika dní propagandistického vysílání ve prospěch jejich kauzy podporuje, nemá základní informace. Reaguje pavlovovskými reflexy na emotivní hesla o svobodě a demokracii - vzbouřenci chytře využili frustrace veřejnosti z opoziční smlouvy. Podstata konfliktu a problémů České televize, které Britské listy mapují podrobně už dva roky, je však jiná. Máme-li zaujmout kompetentní stanovisko, musíme znát fakta. Dovolte, abychom stručně shrnuli, jak došlo k tomuto konfliktu.

  • V prosinci 1999 předčasně rezignoval na svou funkci tehdejší ředitel ČT Jakub Puchalský, když ztratil podporu Rady ČT. Hlavním důvodem byla frustrace příslušníků filmových a televizních svazů, kteří se obávali, že Puchalský způsobí v oblasti zábavné a kulturní televizní tvorby chaos. Puchalský se ani nepokusil o reformu zakonzervovaného, nepříliš kvalitního zpravodajství České televize, které zůstalo ve stejné neprofesionální podobě, v jaké ho zanechal Ivan Kytka, který byl po sedmi týdnech donucen rezignovat na funkci šéfa zpravodajské redakce v květnu 1998. Kytku tehdy redakce zpravodajství obvinila z neprofesionality, ale také z údajných politických vazeb na ČSSD. (Toto druhé obvinění rychle stáhla, když se ukázalo, že spiklence v redakci zpravodajství ČT už tehdy podpoří poslanec a budoucí ministr kultury ČSSD Pavel Dostál.)

  • Jak na to poukázal v jedné ze svých analýz ekonom Lubomír Mlčoch, v posledním desetiletí komunistického režimu vedli ředitelé státních podniků své firmy, jako by byly v jejich soukromém vlastnictví. Neformálně si je zprivatizovali dávno před pádem komunismu. Totéž učinilo s redakcí zpravodajství ČT její osazenstvo. Českou televizi si navykli používat jako prostředku k vyjadřování vlastních názorů a prosazování vlastních cílů. Dobře nechápali a nikdy nerealizovali princip novinářské nezávislosti a profesionální nestrannosti, ani kritického odstupu od zpracovávaných témat. Novináři v  ČT jsou veskrze mladí a nepříliš dobře kvalifikovaní. Redakce zpravodajství České televize projevovala tendenci stranit Unii svobody. Projevilo se to mimo jiné i nekritickou podporou redakce zpravodajství hnutí Děkujeme, odejděte na podzim r. 1999.

  • Po odvolání Jakuba Puchalského jmenovala rychle Rada ČT, jejímž šéfem byl Jan Jirák, ředitelem ČT právníka Dušana Chmelíčka. Své funkce se ujal od 1. února 2000. Jirákovu radu parlament pak rozpustil.

  • Britské listy od začátku roku 2000 varovaly, že bude-li nová Rada České televize jmenována na základě přání politických stran, bude její autorita ochromena. Navrhovaly, aby Radu ČT jmenovaly - tak jako v Německu či v jiných zemích - kromě politických stran i představitelé církví, univerzit a dalších nepolitických organizací. BL argumentovaly, že by měl být nejprve tímto způsobem pozměněn zákon, a teprve pak měla být volena nová Rada ČT. Tento názor se z Britských listů rozšířil českými sdělovacími prostředky, avšak politické strany ho nerespektovaly a parlament zvolil novou Radu ČT znovu na základě čistě partajně politických principů. Nyní jistě politikové litují, jak destruktivně zapůsobil nedostatek autority Rady ČT jen o pouhých několik měsíců později.

  • Britské listy od samého začátku sledovaly práci nové Rady ČT velmi podrobně. Byly v těsném, kritickém kontaktu s jejími členy, osobami, jak se tehdy zdálo, najmenovanými politickými stranami zejména pro svou nevýraznost a ovlivnitelnost. Zanedlouho se však ukázalo, že několik málo energických členů Rady ČT (zejména Jana Dědečková, podnikatelka z mimopražského prostředí, bez přímých vazeb na pražské mediální a politické kruhy) se vymklo přímé kontrole politických stran a usiluje - např. Jana Dědečková jistě na základě filozofie ODS, nikoliv však v důsledku diktátu stranických šéfů - neúplatně o zlepšení situace v ČT.

  • Je však možné vnucovat české veřejnosti kvalitní televizní zpravodajství, když ta společnost s ním nemá zkušenosti a je spokojena s druhořadou propagandistickou prací mladých "novinářů" bez profesionálního zázemí? Je možno společnost nutit k něčemu, co nezná a čím si sama dosud neprošla na základě vlastní zkušenosti? Je také možné, že étos české společnosti bude jiný a v české společnosti nikdy nevznikne kvalitní kritická žurnalistika jako "hlídací pes demokracie", která má silnou tradici v některých anglosaských zemích. Možná nelze tuto slavnou anglosaskou tradici neústrojně vnucovat české společnosti.

  • Rada ČT pod vedením Jany Dědečkové kritizovala především podřadné zpravodajství České televize a neprůhlednost finančních toků. Požadovala od ředitele ČT Dušana Chmelíčka průhlednost ve financování ČT. Zjistila (BL průběžně získávaly informace z jednotlivých jednání Rady), že je ředitel ČT Chmelíček v této věci zcela nekooperativní. Chmelíček také neplnil vlastní projekt, na jehož základě byl jmenován do své funkce. Rada ČT se nakonec drtivou většinou rozhodla Chmelíčka z ředitelské funkce odvolat z několika důvodů:

  • neprůhlednost interního financování ČT, podle zpráv docházelo (Jana Dědečková) při zadávání televizních projektů až k padesátiprocentním úplatkům (tzv. "vratkám"). Kolos ČT poskytoval výhodné a netransparentní zaměstnání příslušníkům rozsáhlé obce soukromých televizních výrobců a podnikatelů. Nebylo jasné, na jakém základě a jak efektivně jsou jim rozdělovány finance. Radě se nepodařilo přimět ředitele ČT, aby tyto skutečnosti začal zprůhledňovat.

  • Dušan Chmelíček se zdiskreditoval svými vazbami na šéfa společnosti Sazka Aleše Hušáka a s jeho souhlasem se pokusil potlačit vysílání kritické reportáže ostravského studia Klekánice o této společnosti.

  • Chmelíček se nepokusil o reformu redakce zpravodajství ČT.

    Od odchodu Ivana Kytky, který se v roce 1998 - možná příliš razantně - pokusil o profesionalizaci zpravodajství ČT, se nikdo neodvážil zvnějšku zasáhnout do redakce zpravodajství ČT, která se stala samostatným hájemstvím redaktorů zpravodajství. Hned po jmenování Dušana Chmelíčka se někteří činitelé redakce zpravodajství pokusili o obdobnou revoltu jakou zorganizovali nyní koncem prosince 2000, avšak tehdy je Unie svobody ještě nepodpořila - nepodařilo se tehdy pracovněprávní protesty přenést na politickou rovinu. Dušan Chmelíček se však posléze neodvážil do prostředí srozuměných přátel v redakci zpravodajství příliš zasáhnout, a tak byl klid. Neúspěšně se pokusil nadřadit redakci zpravodajství Jiřího Hodače, ale experiment v létě 2000 brzo skončil rychlým Hodačovým odchodem. Chmelíček se pokoušel v České televizi situaci "stabilizovat" i v jiných oblastech. Stabilizaci statu quo (nenarušování lukrativní výroby zábavných pořadů a filmů) od něho poslední dobou očekávali i výrobci těchto pořadů a filmů. Proto byli nemile překvapeni a protestovali, když "lidová" Rada České televize Chmelíčka v polovině prosince odvolala.

  • Při jmenování nového šéfa České televize se Rada České televize dopustila několika silně nediplomatických chyb. Věděla dobře, že odvolání Dušana Chmelíčka a jakýkoliv tlak na zprůhlednění finančních toků z ČT a na profesionalizaci zpravodajství vyvolá v České televizi mezi těmi, kdo měli výhody z existujícího statu quo, obrovský odpor. Jedinou možnou metodou, jak dosáhnout reformy a strukturu ČT přivést do moderního věku, mohli být:

  • jmenovat dočasného ředitele (např. Ladislava Palusku, aby nemohl Dušan Chmelíček ve funkci proti Radě dál intrikovat)

  • počkat, až se zuřivé protesty zastánců statu quo vyčerpají

  • někdy na polovinu ledna zorganizovat trojkolový, veřejný výběr uchazečů na místo ředitele ČT. Povinnou součástí konkursu by bylo předložení projektů pro další rozvoj ČT, které by uchazeči v konkursu museli obhájit ve veřejném slyšení. Navzdory očekávaným protestům z ČT by takto vzešlý nový ředitel ČT byl pro českou veřejnost přijatelný. Případní vzbouřenci z ČT by veřejnost nepřesvědčili, že "svoboda projevu je ohrožena".

  • Z politických důvodů a z důvodů vlastní nekompetentnosti se Rada touto cestou nedala. Výrazným favoritem byla bývalá ředitelka Primy Kateřina Fričová, se silným profesionálním zázemím. Její jmenování by zřejmě bylo rozumným řešením. V Radě se však proti ní postavili stoupenci Petry Buzkové a zablokovali její jmenování. Buzková totiž dobře věděla, že pokud se na místo generálního ředitele ČT dostane Fričová, bude učiněna přítrž tomu, aby se Buzková mohla beztrestně na obrazovce ČT sebeinzerovat.

  • Rada tedy dospěla ke kompromisnímu a zřejmě nekompetentnímu rozhodnutí jmenovat generálním ředitelem ČT Jiřího Hodače. Podobně jako Ivan Kytka, Hodač se dostal v létě 2000 do přímého střetu s většinou členů zakonzervované redakce zpravodajství. Argument jejich členů, že je Hodač neschopný manažer, je nutno brát s rezervou: do značné míry je to účelový argument: redakce zpravodajství ČT by tak reagovala na každého nového příchozího. Jenže i Britské listy měly s Jiřím Hodačem relativně špatné zkušenosti a totéž potvrzují informace z české sekce BBC, kde Hodač řadu let pracoval.

  • Jmenování Jiřího Hodače ředitelem ČT je legální. I když by bývalo moudré vypsat podrobný konkurs, jak jsme ho charakterizovali výše, zákon to Radě ČT neukládá. Rozhodnutí jmenovat Jiřího Hodače však bylo nalitím benzínu do ohně nespokojenosti, jak argumentuje Nikolaj Savický. Václav Žák připomíná už řadu měsíců, že velkou "socialistickou" organizaci, založenou na tradičním, interním neformálním étosu, nelze reformovat zvenčí radikálními kroky, z nichž je zjevné, že ohrozí existenci určitého počtu zaměstnanců. Jmenovat Jiřího Hodače bylo to velmi nediplomatické rozhodnutí. Jmenovaný ředitel musí mít do určité míry souhlas zaměstnanců. To Rada ČT odmítla respektovat.

  • Redakci zpravodajství ČT bylo odvolání Dušana Chmelíčka z rozhodnutí Rady ČT v podstatě jedno, až do doby, kdy se dověděli, že šéfem televize byl jmenován Jiří Hodač, kterého považuje skoro celá redakce za úhlavního nepřítele. Redakce zpravodajství se přidala k nespokojencům z jiných částí České televize a stala se katalyzátorem protestů, které manipulativním způsobem interpretovala jako "boj za svobodu projevu". Ve skutečnosti je to boj redaktorů za to, mít i nadále zpravodajství ČT v osobním vlastnictví. Obvinění, že jde o pokus ODS ovládnout Českou televizi, je nepřesvědčivé - rozhodování Rady ČT bylo mimoběžné přáním stranických sekretariátů a ODS silně uškodilo. Ivan Langer už jednou předtím kritizoval Janu Dědečkovou, že svým rozhodováním a veřejným vystupováním "škodí straně". Ústředí ODS je příliš politicky zkušené na to, aby učinilo takovouto chybu a dalo takto obrovskou šanci Unii svobody zlepšit si volební podporu na úkor právě ODS. Jak o víkendu napsal Tomáš Pecina, nejvíce v současnosti nenávidí Václav Klaus bezpochyby Janu Dědečkovou a Janu Bobošíkovou.

  • Vážně diskreditujícím krokem Jiřího Hodače, o jehož kompetenci existují pochybnosti, bylo to, že jmenoval do vedení ČT Zdeňka Drahoše, šéfa brněnské pobočky ČT, kterého velmi přesvědčivě obvinila analýza Chmelíčkova vedení ČT z korupce.

  • Redakce zpravodajství nikdy nedodržovala principy kriticky nestranné a objektivní novinářské práce. Po jmenování Jiřího Hodače si redakce zpravodajství ukradla zpravodajské relace České televize a učinila z nich bezostyšnou propagandu ve své věci. Do toho zaangažovala i populární herce a režiséry. Geniálním tahem bylo při těchto protestech využít antipatie veřejnosti vůči opoziční smlouvě. Tak se k protestům přidali v dobré víře i mnozí, o poměrech v České televizi zcela neinformovaní čeští "intelektuálové". Někdy měla propaganda vzbouřenců v ČT docela směšný průběh. Tak Jiří Dienstbier například argumentoval v jednom diskusním pořadu ČT, že se musí zamezit tomu, aby se ČT stala platformou politiků. Cožpak on sám není politik? Takovéto rozpory spadly v iracionální atmosféře, kdy se zpívala Modlitba Marty Kubišové či oblíbená píseň TGM Ach, synku, synku, zcela pod stůl.

  • K Jiřímu Hodačovi v obklíčení se přidala Jana Bobošíková, z minulosti známá jako profesionální a nestranná novinářka, která se však v minulých dvou letech angažovala dost silně ve prospěch ODS. Vzbouřenci využili i  mírné vazby Jiřího Hodače na ODS k jeho diskreditaci. Vážnější je, jak napsal Tomáš Pecina v Britských listech, že podle informací ze dvou nezávislých zdrojů byl Jiří Hodač v sedmdesátých letech politicky zdiskreditován a mohl by nyní za to být politiky vydírán.

  • Jakmile se však novému vedení podařilo dostat do vysílání svůj terestrický signál, ani Jana Bobošíková nerespektovala principy kritického odstupu od zpracovávaného tématu a začala vysílat protivzbouřeneckou propagandu.

  • Vysíláním propagandistického zpravodajství ve své věci zcela přišlo o profesionální novinářskou integritu osazenstvo dosavadní redakce zpravodajství ČT i , obáváme se, Jana Bobošíková. Mezi oběma stranami vládne mediální válka a obětí je pravda.

  • Unie svobody vycítila obrovskou politickou příležitost a bude využívat kauzy vzbouřeneckých novinářů, jedoucích na vzedmuté vlně nacionalismu a údajného "boje za demokracii" k posílení vlastních volebních preferencí. Neinformovaná česká veřejnost se jistě za tuto stranu bez politického programu v důsledku její emocionální manipulace postaví v plné síle.

  • Není jasné, jaké je řešení. Situace je zoufalá. Propagandistickým vysíláním se zdiskreditovali i vzbouřenci i Jana Bobošíková. Je nemyslitelné, že by účastníci tohoto mediálního konfliktu mohli někdy v budoucnu dělat objektivní, nezávislé zpravodajství. Nikdo jim už nebude věřit. Vzbouřenci se při tom natolik zavázali Unii svobody a Čtyřkoalici, že je nepředstavitelné, že by tito lidé mohli přesvědčivě z nezávislého postavení interviewovat jakéhokoliv unionistického politika.


    Úvaha (těsně) předkatastrofická aneb Předběžný nekrolog

    Kavčí hory nad propastí

    Tomáš Pecina

    Herr, die Not ist groß! Die ich rief, die Geister, werd ich nun nicht los!

    Na Goethova hořekujícího čarodějova učně jsem si vzpomněl včera v okupované budově zpravodajství na Kavčích horách, když jsem zaslechl, jak si dva redaktoři navzájem stěžují na politiky Čtyřkoalice, kteří celý den jako procesí přicházeli do budovy a snažili se vytěžit z konfliktu politické body.

    Že hlavním cílem nebude řešení krize v České televizi, ale medializace "řešitelů", bylo jasné už na odpolední tiskovce, narychlo svolané senátory Čtyřkoalice do Café Louvre. Spravedlivě a fotogenicky rozhořčení senátoři, k nimž se připojil i "nezávislý" Václav Fischer, se ale chytili do první mediální pasti, kterou jim nastražila naoko nevinná otázka Britských listů: "Miloš Rejchrt z Rady ČT odstoupil, ale Pavel Kabzan, navržený KDU-ČSL, v ní zůstává. Znamená to, že strana při jeho výběru udělala chybu?" Senátorka Zuzana Roithová mne za otázku pochválila a do nebohého Kabzana se s vervou pustila: jeho jednání prý odsoudil už Juniorklub křesťanských demokratů a co horšího, pan Kabzan teď zcela odmítá se stranou komunikovat! Tedy prakticky: protestujeme proti politickému systému nominace členů mediálních rad, ale zároveň od těch radních, které jsme jmenovali sami, očekáváme poslušnost. Díky, paní senátorko, za jasnou řeč.

    Senátoři se poté odebrali na Kavčí hory, kde se v debatě s rebelujícími redaktory pokusili najít řešení. Pochopitelně neúspěšně, protože Senát nemá v mediální oblasti žádné pravomoci a Sněmovnu zatím ovládají strany opoziční smlouvy; rebelie v těchto stranách se omezuje na několik jedinců, jako jsou Jiří Payne, Petra Buzková, Vladimír Laštůvka, Pavel Dostál nebo Lubomír Zaorálek.

    Návrh, k němuž senátoři nakonec dospěli, tj. řešit krizi ústavní stížností, se zdá být úsměvný: argumentačně zdůvodnit, že zásah veřejné moci (v tomto případě právoplatné jmenování generálního ředitele Radou ČT) způsobil omezení svobody slova, je nemožné: krize v České televizi je primárně politická a Ústavní soud ji vyřešit nemůže.

    Welch entsetzliches Gewässer!

    Hovořil jsem včera s řadou zaměstnanců veřejnoprávní televize, papírově propuštěných i těch prozatím "dosluhujících", a nabyl jsem dojmu, že i když míra solidarity mezi nimi je velmi vysoká, řada z nich by byla ochotna spolupracovat s Janou Bobošíkovou na vedoucí pozici, nebýt způsobu, jak byla jmenována (a jak se začala chovat). Neštěstím krize je, že možnost kompromisu neexistuje, situace je dokonale dichotomická: buď je Jiří Hodač legitimním ředitelem, a pak by se zaměstnanci museli podřídit příkazům nového vedení (tj. ztratili vše), nebo jeho jmenování legitimní není, a pak zase o vše přichází on - tertium non datur.

    To, co obě strany vysílají a vydávají za zpravodajství, je ovšem otřesné: tzv. bobovize (kterou jsem měl možnost sledovat ve větším rozsahu až včera) v manipulaci a nedostatku odstupu zachází ještě dál než vzbouřenecké vysílání. Obě televize už nemají s veřejnou službou společného zhola nic: připomínají ampliony instalované u frontové linie, které se překřikují navzájem a dodávají bojovníkům v zákopech propagandu na povzbuzení morálky. Zamýšlené rozhodnutí Čtyřkoalice, že její představitelé nebudou "bobovizi" poskytovat svá vyjádření a nebudou se účastnit jejích debat, dílo korunuje.

    Diskreditace je dokonalá, oboustranná a nevratná.

    In die Ecke, Besen! Besen! Seids gewesen!

    Starý mistr čaroděj, který by pronesl zaklínadlo a vrátil Kavčí hory do stavu, v němž byly před osmi dny, ale neexistuje. Řešit krizi budou nejvyšší grémia politických stran, které ovládají Sněmovnu, tj. ČSSD a ODS. Sáhnou-li po silové variantě a prosadí Hodače proti vůli jeho podřízených, zlikvidují na dlouhou dobu, minimálně do příštích parlamentních voleb, televizi veřejné služby jako instituci. Jestliže naopak Klaus se Zemanem umožní návrat statu quo ante, vytvoří z povstalců hrdiny, kteří budou z piedestalu stejně nesejmutelní, jako byli donedávna redaktoři Svobodné Evropy, a sami sobě se postarají o bezprecedentní (dlouhodobě dávkovanou) negativní publicitu.

    Asi nezbývá než přiklonit se k výzvě Jana Čulíka: Vyžeňte je všechny! Veřejnoprávní televize v této zemi už neexistuje.


    Úterý 26. 12., 1.30 v noci:

    Co dál - pokus o stručné shrnutí

    Tomáš Pecina

    Zdá se, že v pondělí utrpěl Hodačův tým několik citelných porážek: stále neovládá budovu zpravodajství, už třetí den nemá kontrolu nad signálem dodávaným části distribuční sítě, zpravodajsky vyplnil jen menší část plánovaného času (a jediný pořad, který odvysílal, byl víc součástí "info war" než vyváženého zpravodajství), ochranka odmítla plnit jeho příkazy a distancovalo se od něj jak ostravské studio, tak devět ze třinácti členů kolegia generálního ředitele, tj. vrcholového managementu televize. Úkol, který před Hodačem a Bobošíkovou stojí, se zdá prakticky nemožný, a to druhá strana ještě nezahrála nejsilnější, presidentskou kartou. Čas přitom jasně hraje pro vzbouřence, neboť sil ubývá, spojenci nepřicházejí a úkolů, které by mělo vedení televize zajistit, bude stále víc (už ve středu by mělo dodat čtyři a půl hodiny živého zpravodajského vysílání).

    I když ředitelka zpravodajství objedná jinou bezpečnostní službu a nechá vzbouřené redaktory z budovy vyvést násilím, nemá, kým by je nahradila. Musí proto za každou cenu vyjednávat, a její protivníci to dobře vědí, což jim dává pro jednání podstatnou výhodu.

    Výhodou nového vedení je, že za ním zatím stoprocentně stojí Rada ČT, a její odvolání je technicky možné nejdřív v polovině ledna. Situace je ale tak jako tak patová: televize je velmi složitá struktura, a jak snadno lze její fungování narušit necitlivým zásahem, ukázala éra ředitele Puchalského - což byly kosmetické detaily v porovnání s tím, co by znamenala nevůle ke spolupráci ze strany provozních útvarů a nezávislých produkčních skupin. Buď tedy Hodač televizi ke spolupráci přesvědčí, nebo padne v důsledku prosté dysfunkce mechanismu, který neumí ovládat.

    Redaktoři zpravodajství, kteří nyní okupují newsroom, si stojí na vítězství, ale přitom nejsou žádnými hrdiny svobody slova: těžko najít za jejich jednáním jiný étos než udržení vlastního postavení; prostředky, k nimž se uchýlili, je u soudných diváků vážně a dlouhodobě diskreditují.

    Televize jako celek v každém případě utrpí: obávám se, že termín "slovakizace", jejž jsme v Britských listech často v pejorativním smyslu užívali, ztratil současným vývojem opodstatnění; ať spor skončí jakkoli, je dost pravděpodobné, že na Slovensku zakrátko začnou strašit rizikem "bohemizace" Slovenské televize. (TP)


    Aktualizace, pondělí 20.15:

    Bylo zpravodajství Jany Bobošíkové v pondělí v 19.15 vyvážené?

    Jan Čulík

    Britské listy dostávají dopisy čtenářů, podle nichž bylo dnešní zpravodajství Jany Bobošíkové značně obsahově nedokonalé - což by se dalo vzhledem ke krizové situaci tolerovat - avšak, horší je, že prý neposkytlo prostor i vzbouřenecké straně. Nahrávku zatím nemáme k dispozici, avšak pokud je to pravda, je to vážná chyba. I kdyby bývali Janě Bobošíkové vzbouřenci odmítli poskytnout rozhovor, měla se tato informace objevit v její zpravodajské relaci: "Požádali jsme vzbouřence o rozhovor, ale ti nám ho odmítli." Veřejnoprávní televize musí prezentovat za všech okolností s kritickým odstupem názory všech svářejících se stran.

    To je princip, který, jak se zdá nyní nerespektuje žádná z obou stran. Vznikla mediální válka, a obětí je pravda. Dosavadní redakce zpravodajství ČT ovšem princip objektivity a kritické nestrannosti nerespektovala dosud skoro nikdy: členové redakce tomuto principu ve velké většině nerozumějí: proto není asi divu, že začala redakce po jmenování Jiřího Hodače vysílat hrubě propagandistické "zpravodajství" ve vlastní věci.

    Potíž je, že tím jsou vzbouřenci natolik zdiskreditováni, že už nemohou v žádné seriózní, důvěryhodné televizní stanici pracovat. Důvěřovali byste v budoucnu některému ze vzbouřeneckých reportérů či hlasatelů, po tom,co nyní předvedli, že vás informují nestranně a s osobní integritou?

    Stejným způsobem se hrubě zdiskreditovali "intelektuálové", kulturní pracovníci a politikové (Jiří Dienstbier, Ludvík Vaculík, Zdeněk Svěrák, Jaroslav Hutka a další), kteří se bez podrobnější znalosti věci a bez porozumění tomu, co je nestranná a kriticky analytická žurnalistika, propůjčili vzbouřenecké propagandě. Jsou historické situace, v nichž takováto emocionální propagandistická manipulace bez objektivního, kritického odstupu vede ke krveprolévání, a taková situace může ve středoevropském prostoru nastat, než se nadějeme - intelektuálové a baviči, kteří nyní selhali, si s ní zřejmě neporadí a nelze na ně spoléhat jako na uvážlivý mozek společnosti.

    Tatáž diskreditace, jakou byli postiženi vzbouřenci, hrozí Janě Bobošíkové, pokud nezačne ve svých relacích poskytovat prostor i vzbouřencům. - A nebo jsou lidé v ČR natolik nepřemýšliví, že jim propagandistická televize, ignorující zásady kritické nestrannosti, nevadí, a tuto "naši televizi" chtějí? Pak je to Balkán - a zejména od českých "intelektuálů" je to tragické selhání. Doufejme, že tomu tak není a že se v české společnosti najde alespoň několik jedinců, kteří se dokáží rozumně postavit tomuto neinformovanému, emocionálnímu šílenství. (JČ)

    Aktualizace, pondělí 19.15:

  • Vzbouřenci vynechali ze svých zpráv všechny informace jim nepříznivé. Další hrubě manipulativní a propagandistické zprávy vzbouřenců se vysílaly na kabelové televizi v 19.15. Je s podivem, že se řediteli ČT Jiřímu Hodačovi nepodařilo toto pirátské vysílání zastavit. Vzbouřenecké zprávy vynechaly veškeré informace, které by mohly vyvolat dojem, že je nepodporuje "celý národ". Je zjevné, že vzbouřenci zápasí o přežití a svým manipulativním zpravodajstvím se snaží ve veřejnosti vyvolat podporu zástupnými argumenty pro svůj nepolitický, pracovněprávní spor. Zprávy neobsahovaly jedinou racionální informaci. Hrubě manipulativní propagandou se navždy zdiskreditovaly známé reportérské tváře ČT a není možno očekávat, že je bude možno někdy v budoucnu považovat za nestranné novináře. Vzbouřenecké zpravodajství České televizi nadále manipulativně prezentuje krizi jako "boj o svobodu", přičemž opakované e-maily zevnitř z České televize nás ujišťují, že jde o pracovně-právní spor. Tento dopis nám poslal jeden čelný český intelektuál:

    Vazeny pane Culiku, diskusi kolem CT sleduji docela zdesene. A az do dnesniho dne i mlcky. Neda mi vsak neposlat, alespon Vam, kratkou noticku - ne proto, abych rekl neco noveho, ale proto abych si ulevil. Zakony jsou hradby, ktere kolem sebe stavi svobodna spolecnost. Jsou li spatne, nutno je zmenit a ne porusovat. Lide z CT je porusuji uz nekolik dnu. A navic si z verejne-pravni televize spravili privatni tribunu. Je to smutne i nebezpecne soucasne.

    Tomáš Pecina namítá, že Jana Bobošíková neměla být jmenována ředitelkou zpravodajství, protože její vazby na ODS byly v minulosti příliš těsné. Přikláním se k argumentu Andrewa Stroehleina (viz níže,) že je Bobošíková profesionálka, takže nebude ve vysílání projevovat své případné politické preference. V každém případě budeme zpravodajství pod jejím vedením sledovat pro případnou politickou zaujatost jako ostříži. V této chvíli je však nezbytně nutné, aby legální vedení České televize zabránilo vzbouřencům, aby si z  televizního zpravodajství dělali vlastní propagandistickou stanici. Je to nehoráznost, která ČT hrubě diskredituje. Sledovat informačně hrubě zkreslené zpravodajské relace vzbouřenců je šokujicí. (JČ)

  • Tomáš Pecina s tímto názorem nesouhlasí:

    Považuji za nepřijatelné, že zaměstnanci televize využili pro demonstraci svého postoje technických prostředků svého zaměstnavatele, místo aby sáhli k legitimní formě stávky. Je to podobné, jako kdyby popeláři, místo aby ve stávce přestali vyvážet odpad, vzali své vozy a s jejich pomocí posypávali ulice odpadky.

    Je jen slabostí vedení televize, že zpravodajské schizma pokračuje už třetí den. Kdybych byl na Hodačově místě, dávno bych vysílání, nad nímž nemám kontrolu, technickými prostředky znemožnil.

    Myslím si, že jmenování Jiřího Hodače, který už jednou v manažerské pozici neuspěl, nebylo správné, a velké výhrady mám i ke jmenování Jany Bobošíkové. Kdybych byl v tu chvíli zaměstnancem televize, asi bych svůj protest vyjádřil výpovědí.

    Jan Čulík škodí své pověsti, když dává Bobošíkové nezasloužený kredit nestrannosti. Možná se ale mýlím: pokud Jan Čulík najde jediného kandidáta do mediálních orgánů, kterého navrhla Občanská demokratická strana a který je přitom neutrálním, politicky nezávislým odborníkem, který nebude každý svůj krok konzultovat s politickými špičkami strany, přiznám svůj omyl. Byl to Štěpánek? Žantovský? Dědečková? Mareš? Herold?

    U pana Stroehleina, jehož názorů si zpravidla vážím, si nejsem jist, jestli píše analýzu nebo žádost o zaměstnání u České televize. (Viz níže.) Snad mi promine upřímnost.


    Aktualizace, pondělí 11.00:

    Na obranu Jany Bobošíkové

    Jak se jediná Jana Bobošíková dokázala v ČT postavit Václavu Klausovi

    Andrew Stroehlein

    Tento komentář napsal americký politolog Andrew Stroehlein, editor časopisu Central Europe Review, který se v roce 1998 účastnil po dobu asi dvou měsíců s Ivanem Kytkou pokusu zprofesionalizovat zpravodajství České televize. Po vyhození z ČT, kde byl před volbami v červnu 1998 koeditorem Jednadvacítky (tehdejší šéf zpravodajství Zdeněk Šámal jeho vyhazov zdůvodnil tím, že není Čech) spolupracoval Stroehlein tajně několik dalších měsíců na přípravě rozhovorů Jany Bobošíkové pro Jednadvacítku. Nyní Stroehlein konstatuje (anglický originál viz níže):

    Je to celé skutečně velmi vážné. Kdokoliv, kdo přijde do té redakce zpravodajství, se stane terčem útoku několika druhořadých spiklenců, kteří, jakmile vznikne jen myšlenka na změnu, okamžitě utíkají pro pomoc ke svým přátelům v parlamentě. Je mi to tak dobře známé - a Dostál hraje taky úplně známou roli [jako před dvěma lety].

    Obvinění že je Jana Bobošíková politicky řízena či motivována, je šokující. Vzpomínám na to, jak všichni v ČT obdobně tvrdili, že je Ivan Kytka pro ČSSD a že je nutno ho z toho důvodu neutralizovat. To fungovalo, dokud nezískali nespokojenci na svou stranu Dostála a pak si museli vymyslet nějakou jinou výmluvu, jak zabránit změnám. Jsou proti veškerým změnám, které ohrožují druhořadý a líný způsob jejich práce; mají pocit ohrožení tváří v tvář profesionalismu, protože to vidí nejen jako útok na své živobytí, ale jako útok na primární ospravedlnění jejich kariéry až po tuto chvíli. Jsou špatní novináři, v duchu to o sobě vědí a nechtějí, aby na to někdo poukázal.

    A když chce někdo hovořit o politickém vlivu, co všichni ti stoupenci Čtyřkoalice v tomto puči?

    Samozřejmě, každý v té zpravodajské redakcí má své osobní politické názory. Ale skutečný profesionál nedopustí, aby to ovlivňovalo jeho práci a faktem je, že Jana Bobošíková byla jedinou novinářkou, která se dokázala efektivně postavit Klausovi (nebo jinému politikovi) v televizním rozhovoru. Vzpomeňte si na incident v maskérně (kdy se Klaus odmítl účastnit rozhovoru, který měla moderovat Bobošíková, pozn. JČ.) - Bobošíková byla jedním z mála profesionálů v ČT - ten večer mi to dokázal.

    Možná kdyby Jakub Puchalský a Ivan Kytka v sobě našli v roce 1998 odvahu postavit se proti těm aktivistům ze zpravodajské redakce a vyhrát tehdy malou bitvu, která se dala vyhrát, neměli bychom nyní tuto válku.

    Vítězství pučistů nad šéfy v roce 1998 jim dalo pocit, že sami rozhodují o tom, co se má v televizi dít a že si mohou s televizí dělat, co se jim zachce, bez ohledu na cokoliv.

    Pořád vzpomínám na ten rozhovor s Jakubem a Ivanem, kdy jsem se je snažil přesvědčit, aby se nevzdávali davu a nepřipustili, aby Ivana donutil k rezignaci. Kéž bych býval bych schopen je přesvědčit, jak důležitá byla tehdy ta bitva - jak nebezpečné bylo vzdát se neospravedlnitelnému (tehdy jen mírně politickému) nátlaku. Bohužel se mi to nepodařilo.

    Dobré je, že Jana Bobošíková je velmi rozhodná a energická a daleko zkušenější než Ivan Kytka a Jakub Puchalský a neprohraje bez obrovského boje. Musí vyrát daleko větší válku, ale nemyslím, že existuje v České republice někdo, kdo je pro to lépe kvalifikovaný.

    This is all so very disturbing. Anyone who comes into that newsroom wanting change is attacked by a few mob-minded mediocres who, at the very thought of change, go running to their friends in Parliament. It's all so familiar -- and Dostal is playing his familiar role, too The accusation that Jana Bobošíková is politically controlled/motivated is outrageous. I remember when they all said Ivan was pro-CSSD and had to be stopped for that reason. That worked until the malcontents got Dostal on their side, and then they had to come up with some other excuse to prevent change. They are against any change that threatens the mediocre and lazy way they go about their work; they feel endangered by any move toward professionalism, because they see it not only as an assault on their livelihood but as an attack on the primary justification of their careers up to this point: they are crap journalists, they somewhat suspect that truth, and they don't want anyone to point it out.

    Anyway, if one wants to talk about political leanings, what about all those 4K supporters in this attempted putsch?

    I mean, really, everyone in that newsroom has their personal political opinions. But true professionals don't let that affect their work, and the fact is, Jana was the only person I ever saw stand up to Klaus (or any politician for that matter) in an interview -- remember the make-up room incident -- she was one of the few professionals up there, and that night proved it to me.

    Maybe if Jakub and Ivan stood up to those newsroom floor activists and fought a (very small and very winnable) battle in 1998, we wouldn't have this huge war now. The putchists' victory over their bosses then gave them the feeling they run the place and can do with the station as they want, regardless of everything.

    I keep going back to that room with Jakub and Ivan, when I was trying to convince them not to give in to the rabble by forcing Ivan to resign. I replay every minute of it in my mind when these TV things come up. I wish I could have said the right thing then to make them stronger; I wish I could have explained to them the importance of the battle -- how dangerous it was to give in to unjustified (mildly political) pressure. I don't mean to overstate my own role in these decisions then, but I did have a voice in that discussion, and I do feel that was one chance I had to really do something important... and I blew it.

    I never found the right words, and they probably weren't minded to listen to me anyway. They'd made up their minds: sacrifice Ivan to save Jakub. How funny that seems now.

    Well, the good thing is that Jana is so strong-willed and so much more experienced that she won't go down without a huge fight. She's got a much bigger battle on her hands, of course, but as I said, I can't think of anyone better qualified to do that job right now, can you?

    Poznámka Tomáše Peciny: Bobošíková byla perfektní profesionál bez politických vazeb, když opustila na podzim roku 1998 Českou televizi: teď má dost silné vazby na ODS. A horší je, že to, co dělá, nedělá na příkaz ODS, ale stranu ODS tím poškozuje. Nikoho v současnosti Klaus nenávidí víc než Janu Dědečkovou a Janu Bobošíkovou. Čtyřkoalice si to nemohla vymyslet líp.

    Reakce Andrewa Stroehleina: Jana Bobošíková měla i tehdy velmi silné styky s ODS a všichn to věděli. Všichni zaměstnanci zpravodajství ČT podporují nějakou politickou stranu a všichni vědí o všech, kdo podporuje kterou. Potíž je, že jen málo lidí se dokáže chovat natolik profesionálně, aby ve své novinářské práci nechali stranou své politické přesvědčení: většina lidí ve zpravodajství ČT tohle ndokáže. Souhlasím, že tato krize hraje do rukou těch lidí, kteří jsou proti Klausovi. Nejenže budou tito lidé moci označit ČT za "klausovizi", ale Bobošíková bude muset být vůči ODS tvrdší než normálně, aby dokázala svou nezaujatost.

    Co se týče Havla a ostatních českých "intelektuálů" (tj. snobů mimo styk se společností, kteří neumějí sami vyhrát volby - ano, tak pro ně byla vytvořena druhá, zvlášť nepopulární komora v parlamentě) - jestliže ti všichni začnou vystupovat proti Bobošíkové, veřejnost přestane rebely podporovat a postaví se za Bobošíkovou - která byla vždycky populární televizní osobností.

    Jana Bobošíková had very strong connections to ODS back then, too, and everyone knew it. Everyone in that newsroom supports a political party, and everyone knows who supports whom. The thing is, a few people have the professionalism to rise above their partisan personal viewpoints; most at CT News don't.

    But I do agree with you that this is playing right into the hands of those opposed to Klaus. Not only will they be able to brand it "Klausovize" even if it's not, but Jana will have to be extra tough on ODS to prove her even-handedness.

    As for Havel and other Czech "intellectuals" (ie, the out-of-touch snobs who can't ever seem to win popular elections -- oh, until they created a special and very unpopular second chamber for them), if they all jump on the anti-Bobosikova bandwagon, the public is bound to ditch the cause and get behind Jana -- who, among her other qualities, has always been a popular presenter, too, of course.


    Aktualizace, neděle 21.30:

    Nové vedení zvolilo cestu konfrontace?

    Tomáš Pecina

    Jak se zdá, zvolilo nové vedení ČT cestu konfrontace, "Prosincové vítězství". Bobošíková ale zatím nemá podřízené, ochotné ke spolupráci (příspěvek o svém jmenování prý sama - ve třetí osobě - namluvila), a tato cesta nutně povede k propadu kvality veřejnoprávního zpravodajství. Protože procesy v České televizi mají časovou konstantu několika měsíců, nelze rozumně očekávat, že by se zpravodajství vrátilo na stávající (chatrnou) úroveň dřív než v létě; aparátnický a - přiznejme - dost odporný způsob, jak k převzetí moci došlo, učiní pak Bobošíkovou mezi profesionály v oboru nepřijatelnou (Železný se Zunou postupovali v porovnání s ní v rukavičkách).

    Ve výhodné pozici jsou naopak politici Čtyřkoalice, protože ti udělali z redaktorů, kteří se jim naivně přišli vyplakat na rameno, svá rukojmí: čím tvrději budou teď neloajální redaktoři potrestáni, tím větší politický kapitál Čtyřkoalice z kauzy vytluče.

    ODS pochopitelně zuří, protože se stala snadným terčem obviňování, aniž by ze změny měla tak velký prospěch, jak se může zdát. Pozice sociálních demokratů je nejistá. Normalizační proces v televizi jim politicky vyhovuje, ale způsobu provedení asi nebudou moci otevřeně přitakat. Nesouhlas už vyjádřili Pavel Dostál, Petra Buzková a Lubomír Zaorálek a přidají se zřejmě i další.


    Aktualizace, neděle 10.30:

    Dva velmi nevánoční scénáře pro Kavčí hory

    Tomáš Pecina

    Scénář 1, varianta Vítězný prosinec:

    26. 12. Revoltující zaměstnanci stále odmítají Jiřího Hodače jako ředitele. Ten proto dává příkaz k obsazení redakce zpravodajství bezpečnostní agenturou a jeho lidé začínají vysílat náhradní pětiminutové zprávy. Jana Bobošíková se ujímá funkce ředitelky zpravodajství, Antonín Zelenka dočasně vykonává funkci šéfredaktora zpravodajství i publicistiky zároveň. Eva Jurinová oznamuje, že nenastoupí do funkce tiskové mluvčí.

    27. 12. Od postupu nového vedení se distancuje Čtyřkoalice a odbojná část sociální demokracie. V Senátu už má frakce odmítající Hodačovu volbu většinu. Z Rady ČT odstupují Pavel Kabzan a Václav Erben, předseda Mareš je na ulici napaden davem a je s lehkými zraněními hospitalizován. Zpravodajství je objektivní a vyvážené, rozhodně však ne kvalitní. Mezi lidmi se České televizi obecně přezdívá "klausovize".

    30. 12. Kancelář presidenta Havla žádá, aby president směl pronést novoroční projev v přímém přenosu. Jiří Hodač požadavek striktně odmítá a president ohlašuje, že s novoročním projevem proto vystoupí na demonstraci 3. ledna.

    3. 1. Manifestace na Václavském náměstí se účastní asi 150 tisíc lidí. Miroslav Macek hovoří o "hrstce pomatených křiklounů", Miloš Zeman si pochvaluje profesionalitu zpravodajství České televize, které demonstraci věnovalo přiměřený prostor jedné a půl minuty. Petra Buzková, Michal Kraus a Lubomír Zaorálek definitivně opouštějí stranu.

    15. 1. Podle výzkumu agentury Sofres-Factum jsou preference čtyřkoalice na pětačtyřiceti procentech, komunisté mají dvacet tři. Rekord zaznamenala i televize Nova: poprvé v historii její večerní zprávy sleduje 95 % diváků, kteří mají v tu chvíli zapnutý televizor.

    Scénář 2, varianta Janajevův puč:

    25. 12. Rada České televize se schází s krizovým výborem zaměstnanců. Je předběžně dohodnuto, že Rada odvolá ředitele Hodače a výměnou nebudou zaměstnanci požadovat její odstoupení, ale akceptují rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Řediteli Drahošovi je pozastavena funkce ředitele brněnského studia a je nařízen zvláštní forenzní audit hospodaření studia.

    27. 12. Po konzultacích se zaměstnanci navrhuje Rada do funkce generální ředitelky Kateřinu Fričovou. Krizový výbor sepisuje deset požadavků, mj. revokaci všech rozhodnutí ředitele Hodače a tříměsíční moratorium na personální změny. Fričová přijímá a ujímá se funkce.

    1. 1. Zaměstanci dál nosí na znamená vítězství červenobílé stužky, zpravodajství pod starým vedením se rychle vrací do normálu. Problémem jsou pouze debatní pořady, kam vytrvale odmítají přijít představitelé ODS, ale ty bez problému nahrazují "nezávislí" odborníci.

    20. 1. Sněmovna odvolává Radu České televize, ale protože se poslanci nedokážou dohodnout na jménech nových radních, orgán zůstává dočasně neobsazen.


    Někteří členové brněnské redakce protestují proti Hodačovi

    Bobošíková a Hodač nás nepožádali o použití našich příspěvků

    Brněnská redakce zpravodajství ČT protestuje proti tomu, že legální vedení ČT (Hodač-Bobošíková) použilo její reportáže bez předchozí dohody s Brnem:

    Prohlášení některých zaměstnanců redakce zpravodajství ČT Brno k současné situaci při vysílání Událostí

    My níže uvedení pracovníci, redaktoři a editoři redakce zpravodajství ČT Brno se chceme tímto prohlášením distancovat od vysílání námi natočených zpravodajských reportáží v pořadu Události, připravované týmem Jiří Hodač - Jana Bobošíková. Tyto reportáže byly natočeny na základě standardních dohod s šéfem krajských redakcí Adamem Komersem a z naší redakce jsou posílány po objednaných linkách na pracoviště na Kavčích Horách. Nikdo jiný, z nového vedení, nás jako editory neoslovil s žádostí o natáčení žádných jiných reportáží.

    Podle našich informací dodává materiály pro vysílání Událostí připravovaných novou ředitelkou zpravodajství Janou Bobošíkovou vedoucí redakce zpravodajství ČT Brno na příkaz svého nadřízeného - ředitele studia Zdeňka Drahoše.

    Roman Ondrůj - editor redakce zpravodajství ČT Brno
    Radek Fendrych - editor redakce zpravodajství ČT Brno
    David Ziegelbauer - editor redakce zpravodajství ČT Brno
    Jaromír Šallé - redaktor redakce zpravodajství ČT Brno
    Karel Krška - zástupce vedoucího produkce redakce zpravodajství ČT Brno
    Václav Friedmann - redaktor redakce zpravodajství ČT Brno
    Nora Janečková - redaktorka redakce zpravodajství ČT Brno

  • Opravdu celá brněnská redakce? Poznamenává Štěpán Kotrba:

    Nikoliv, jen jedna - minoritní část, která se nedávno vzbouřila proti řediteli Drahošovi a rozesílala po médiích svá udání. Brněnská redakce ČT je poněkud masivnější útvar, než jak je prezentována na "podpisové listině". Těchto několik redaktorů vyjadřuje již delší dobu emocemi podbarvená stanoviska, zpochybňující svého šéfa. Copak zpravodajský pořad vytvořený ve mzdě pro zaměstnavatele je autorským dílem, který by vyžadoval svolení autorů? O ekonomických či profesních prohřešcích vedení brněnské redakce rozhodne po uklidnění situace v ČT na ČT NEZÁVISLÝ audit (s největší pravděpodobností přikázaný Radou), do té doby i pro brněnské redaktory platí zákoník práce a jsou POVINNI respektovat své nadřízené a plnit ty úkoly, které jim jejich nadřízený na základě pracovní smlouvy přikáže. Mohou ale kdykoliv podat výpověď (s řádnou výpovědní dobou) či rozvázat pracovní poměr dohodou (třeba ihned, shodnou li se na tom se zaměstnavatelem). Nemohou ale rozhodovat, jakým způsobem jejich zaměstnavatel použije výsledek jejich práce - tzn. zda jej odvysílá a kde. To je, jako kdyby dělník ve Škodovce rozhodoval, komu a za kolik Škoda prodá jím smontované auto. Lidi, vzpamatujte se, neboť bolševismus se vrací - ale ve své "mediální" karikatuře!! (šok)

    K tomu napsal Roman Ondrůj z brněnského studia ČT:

    Pouze ve stručnosti:

    1. pod tímto prohlášením jsou podepsáni VŠICHNI, kteří se za poslední tři dny na chodu zpravodajské relace podíleli. Kromě vedoucího redakce Karla Buriana. Tedy VŠICHNI, kterých se vysílání ředitelky zpravodajství Jany Bobošíkové dotýkalo.

    2. nevím která naše vyjádření byla emocionálně podbarvená - rád se nechám poučit.

    3. podpisy pod tímto prohlášením se poměrně zásadně liší od podpisů pod "stanovisky, zpochybňující svého šéfa". Doporučil bych panu Kotrbovi, aby lépe sledoval dění v brněnském studiu - například na Britských listech.

    4. Chtěl bych upozornit, že jsme nikde nezpochybnili legitimitu toho, že vedoucí naší redakce reportáže předává ředitelce zpravodajství Janě Bobošíkové. Svým vyjádřením jsme chtěli vyjádřit podporu svým pražským kolegům a vyvrátit některá prohlášení ředitele TS Brno Zdeňka Drahoše o tom, že všichni jeho podřízení jsou na jeho straně. Za dané situace to považujeme za svou morální povinnost a své právo vyjádřit svůj názor.

    5. Ano, nemůžeme a ani nechceme rozhodovat o tom, jakým způsobem náš zaměstnavatel použije výsledek naší práce - a ani jsme to v našem prohlášení netvrdili. Pokud si to z našeho textu pan Kotrba dovodil, mohu ho ujistit, že hledá skryté významy, které tam nejsou.

    6. Abych pana Kotrbu ještě uklidnil - pracovníci redakce nadále pracují, točí a připravují reportáže pro zpravodajský pořad Jihomoravský večerník.


    Česká televize: hasební plán aneb Rado neodstupuj - ještě ne!

    Britské listy byly tímto článkem aktualizovány 23. 12. 2000 v 18 hodin.

    Nikolaj Savický, psáno přes poledne 23. prosince 2000

    Rada České televize je mrtva, ať už její členové a chlebodárci (respektive „funkcedárci“, neboť není placena ze státního rozpočtu, ale z rozpočtu České televize) říkají cokoli. Její pověst je neudržitelná, její členové přesvědčivě prokázali svou nekompetentnost a dokázali se zesměšnit způsobem, který nemá v devítiletých dějinách české televize precedens. Této radě se podařilo téměř nemožné: docílit toho, aby skutečně vznikl důvod pro její zákonné odvolání Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR podle platného zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, neboť Česká televize svým vysíláním od 20. prosince 2000 nejméně do vysílání večerních zpravodajských relací dne 22. prosince 2000 evidentně porušovala § 2 zmíněného zákona, a to v přímém důsledku konání Rady České televize. Byla naplněna litera zákona, umožňující Parlamentu Radu České televize odvolat, ale paradoxně byl naplněn i  smysl ustanovení § 6, odst. 3, tohoto zákona, ač jsem sám do těchto dnů nevěřil, že je toho možné v praxi docílit.

    Rada České televize v současném složení tedy bude muset odejít tam, kam patří, a je jedno, zda o něco čestněji tím, že sama odstoupí, nebo v intencích svého dosavadního počínání, tedy násilně - odvolána Poslaneckou sněmovnou. Pro tuto skutečnost však nelze přehlédnou, že musí ještě něco vykonat, než definitivně zmizí ze scény, neboť jinak po ní vznikne ještě větší chaos, který povede Českou televizi do zkázy. Přitom je Česká televize institucí, která večer co večer uspokojuje v dlouhodobém průměru požadavky 27% všech českých a moravských televizních diváků, poskytuje nenahraditelnou službu menšinám definovaným osudem, udržuje a rozvíjí významnou kulturní tradici a sehrává klíčovou roli v českém filmovém průmyslu. V současnosti má řádově pětimiliardový rozpočet, zaměstnává přímo téměř tři tisíce lidí a váže na sebe pracovní příležitosti pro několikanásobek tohoto počtu především v Praze, Brně a Ostravě. Její krize se tedy významným způsobem promítá do života celé české a moravské společnosti. Podívejme se proto na vzniklou situaci a její příčiny podrobněji.

    Trocha prehistorie na vysvětlenou

    Bylo by nesprávné vnímat události posledních dvou měsíců vytrženě, jako cosi, co nastalo z bezprostředních příčin. Pro pochopení podstatných souvislostí těchto procesů se musíme vrátit před vznik České televize v roce 1992 a dokonce i před rok 1989. Záleží totiž na tom, s jakou tradicí a s jakou profesní základnou se česká televizní a filmová produkce vynořila z dob nesvobody. Právě tady se totiž zrodil podstatný kvalitativní rozdíl mezi úrovní zpravodajství a publicistiky na straně jedné a dramatické tvorby na straně druhé, který dodnes můžeme vidět ve vysílání televize veřejné služby v České republice, ale který přes všechny nátěry prosvítá i v programové nabídce komerčních televizní u nás.

    Před listopadem 1989 v České republice neexistovalo televizní zpravodajství. To není otázka ideologie, ale absence poptávky. Nejde jen o to, že lidé, kteří předtím pracovali v Televizních novinách ČST, byli zkompromitovaní spoluprací s režimem, ale především o to, že po nich nikdo nepožadoval, aby dělali skutečnou novinářskou práci, tj. aby si svobodně a nezávisle opatřovali informace, ověřovali si je u nezávislých zdrojů a aby s nimi kriticky a nezávisle pracovali. Z dnešního hlediska to ve skutečnosti nebyli reportéři a moderátoři, ale hlasatelé, což konec konců dobře vystihuje i tehdejší terminologie. Na počátku roku 1990 tedy zcela chyběli potřební profesionálové televizního zpravodajství podle kritérií svobodného světa. Neexistovala tradice, na kterou by bylo možno navázat, a veřejnost neměla představu o kritériích, podle nichž by mohla úroveň televizní žurnalistiky posuzovat. Výjimku tvořilo několik málo výrazných osobností filmové dokumentaristiky, ale jejich ambice směřovaly nikoli ke každodenní rutinní práci zpravodajství, ale k vytváření velkých a výjimečných dokumentů, mapujících spíše stav společnosti a uplynulá léta než současnost.

    Důsledkem této situace byl příliv velmi mladých lidí, kterým bylo kolem roku 1990 zpravidla kolem dvaceti let. Vedeni dobrou vůlí, ambicemi, ale bez nastavených měřítek a vzorů začali vytvářet českou televizní žurnalistiku. Dodnes představují její základ: přesunuli se na manažerské pozice a řídí práci svých mladších kolegů. Překonali jazykovou bariéru, získali letmé zahraniční zkušenosti, ale situací po roce 1990 byli rychle katapultováni do profesních rolí, které v tradičních demokratických zemích zpravidla plnili a plní lidé o generaci starší, prošlí nesrovnatelně náročnější průpravou, přísnějším výběrem a rozsáhlejší životní zkušeností. Obrovský hlad po novinářích však existoval přibližně do let 1997 - 1998 také v redakcích tištěných periodik; poptávka dodnes výrazně převyšuje nabídku. Nedostatek tradice, absence velkých a prestižních vzorů, vágní kritéria pro posuzování kvality práce a malá vzájemná konkurence se spolupodepsaly na nepříliš utěšené úrovni české televizní žurnalistiky současnosti.

    Diametrálně odlišná situace existuje v oblasti filmové a televizní dramatické tvorby. Státem dotovaná filmová produkce 70. a 80. let měla na co navazovat. Tradice slavné éry českého filmu 60. let nebyla nikdy důsledně zpřetrhána. Ukázalo se totiž, že řemeslně kvalitní filmy a televizní seriály jsou dobrým vývozním artiklem a že na jejich výrobě lze velmi ušetřit cestou koprodukcí se západními partnery. Protože tato filmová a televizní produkce zároveň představovala důležitou součást tišících prostředků, které tehdejší režim podával v hojném množství občanům, mohlo v relativně svobodných podmínkách (viděno měřítky tehdejší doby) vyrůst mnoho tvůrců, kteří vstupovali do volné soutěže nejen v rámci tehdejšího Československa, ale také na nesrovnatelně tvrdším trhu především západoněmecké televizní tvorby. Velkou roli sehrávala také úroveň FAMU, školy, která si přes veškerý ideologický dohled uchovávala dobrou profesionální úroveň. Profesní průprava a kvalita těchto tvůrců byly a jsou plně srovnatelné se stavem kdekoli v Evropě. Do 90. let vstoupili tito autoři se značným sebevědomím a v jejich průběhu dokázali své kvality a potvrdili své místo ve společnosti.

    Z výše zmíněných důvodů sehrávali právě tvůrci dramatických děl a produkce s nimi související, především producenti a dramaturgové, rozhodující roli při formování charakteru České televize a jejího producentského systému. Na počátku 90. let jim navíc nahrála skutečnost, že kolem roku 1992 svou základní činnost prakticky ukončil hlavní garant národní filmové tvorby, Filmové studio Barrandov. Česká televize jeho úlohu převzala a dokázala během osmi let vyrobit nebo koprodukovat kolem stovky celovečerních filmů, z nichž řádově deset nebo patnáct má skutečně vynikající úroveň ve světovém měřítku. Zároveň vyrobila desítky seriálů a stovky televizních inscenací, za jejichž úroveň se nemusí stydět, a které významně obohacují její potenciální programovou nabídku.

    Ve stínu těchto nepopiratelných úspěchů poněkud zanikal fakt, že úroveň televizního zpravodajství a publicistiky České televize se zvedala nesrovnatelně pomaleji. Nebyla a dosud nejsou nastavena profesionální a etická kritéria, která by umožňovala tuto část produkce posuzovat a hodnotit. Tlak managementu na zlepšení kvality produkce České televize v této oblasti navíc až na duben a květen 1998 nebyl dostatečný. Ti, kteří o České televizi rozhodovali před rokem 1998, totiž hleděli s oprávněnou pýchou na jiné složky její tvorby a systematicky budovali její archivní programové fondy. Byl to v době blížící se digitalizace pozemního televizního vysílání a předvídatelného hladu po kvalitní a dobře reprízovatelné nabídce v oblasti celovečerních filmů, televizních seriálů a inscenací jistě přístup rozumný a perspektivní, a v nejbližších letech nepochybně dojde ocenění u jejich nástupců, ale přesto se soustavné přehlížení významu každodenní služby televizním zpravodajstvím, tolerance k jeho nízké kvalitě a malé společenské autoritě tehdejšímu managementu vymstila.

    Kořeny současné krize: dvojí pohled na televizi veřejné služby

    Na přelomu let 1997 - 1998 vypsala nově zvolená Rada České televize pod předsednictvím Jana Jiráka výběrové řízení na generálního ředitele České televize, neboť v březnu 1998 končilo řádné funkční období jejího zakladatele Ivo Mathé. Připomínám, že po šoku z let 1994 a 1995, kdy se televize veřejné služby v České republice poprvé střetla se silným komerčním protivníkem, čelila značnému poklesu svých reálných příjmů a byla nucena k drastickým úsporným opatřením, její podíl na trhu od 3. čtvrtletí 1995 pozvolna, ale soustavně stoupal. Našla svou tvář a ukázalo se, že dobrou původní dramatickou tvorbou může v soutěži o zájem diváků úspěšně čelit komerčním stanicím. Obhájila své místo v celkové programové nabídce všech televizní vysílatelů v České republice a získala nezaměnitelný charakter. To posílilo legitimitu jejího postavení a přispělo k obnově sebedůvěry jejích zaměstnanců, zejména tvůrčích pracovníků a smluvně vázaných externistů. Situace byla stabilní a dodávala většině zúčastněných pocit jistoty. Mnoho producentů v té době skrytě vítalo představu změny, neboť se jim zdálo, že dosavadní vedení je příliš strnulé a neposkytuje jim dostatek prostoru k experimentu a expanzi. Proto očekávali výsledek volby bez větších obav.

    Překvapivým vítězem výběrového řízení se stal ani ne třicetiletý Jakub Puchalský, novinář bez jakékoli znalosti či zkušenosti s Českou televizí. Neznal její tradice, její silné stránky, neuvědomoval si, v čem tkví v očích laické a odborné veřejnosti její význam. Věděl, že její zpravodajství a publicistika jsou špatné, ale nedoceňoval význam dramatické tvorby a její tradice. Jeho poradce a pozdější ředitel programu Gordon Lovitt byl talentovaný a nesystematický člověk s vynikající představou o zákonitostech, jimiž se televize jako médium masové komunikace řídí, s talentem pro sestavování vysílacích schémat, s ambicí soutěžit o pozornost diváků s komerčními televizemi všemi prostředky, ale zároveň s absolutní neznalostí tradice české filmové a televizní tvorby a s necitlivostí vůči vkusu a předsudkům českého televizního publika. Byl by patrně dobrým programovým ředitelem komerční stanice, ale bez silného a zkušeného generálního ředitele nad sebou byl v České televizi předem odsouzen k neúspěchu. Rada České televize, která Jakuba Puchalského zvolila, správně viděla nízkou kvalitu zpravodajství a publicistiky, ale vnímala Českou televizi především jako producenta zpravodajství a publicistiky, což byla fatální chyba. Většina členů tehdejší Rady České televize nebyla schopna nahlédnout důsledky této volby, protože vycházela z teoretických předpokladů, ze špatné analýzy situace a z nedostatečné znalosti tradic televizní stanice, která podléhala její kontrole. Důsledky volby byly právě pro tento charakter České televize destruktivní.

    Zděšení a posměch odborné veřejnosti vyvolal už projekt Jakuba Puchalského, v němž byla zdůrazňována role „nízkorozpočtového dramatu“ sitcomu a děl, reflektujících následky „klausovské éry“. Sitcom ovšem kvůli husté periodicitě ve vysílání, která vyvolává potřebu neobyčejně rychlé produkce obrovského množství dílů na standardní kvalitativní úrovni, vyžaduje početné a zkušené autorské zázemí, především obratné scenáristy, specializované na tento žánr. Ve Spojených státech, ve Velké Británii i ve Francii je založen na dlouholeté tradici, která v České republice chyběla a chybí. V České republice naopak existuje tradice výpravných a propracovaných televizních seriálů, vyráběných v sériích po sedmi nebo maximálně čtrnácti dílech delší stopáže. Dramatická výstavba těchto děl je velmi odlišná od sitcomu, nároky na dlouhodobou přípravu a pečlivou dramaturgii jsou vyšší. Není náhodou, že s jedinou výjimkou (Hospoda, vyrobená pro TV NOVA) veškeré české pokusy o sitcom skončily katastrofálně. Požadavek na  dramatickou tvorbu, přímo reflektující aktuální politické dění, byl krajně necitlivý v zemi, kde se na ideologickou objednávku vyráběla „aktuální„ propagandistická dílka doslova na běžícím pásu a v níž jsou na podobný požadavek scenáristé a dramaturgové dodnes alergičtí, neboť jim připomíná soustavné ideologické zneužívání hrané filmové a televizní tvorby před rokem 1989.

    Jakub Puchalský navíc doslova den ze dne odvolal naprostou většinu manažerů na 1. stupni řízení (s výjimkou studií v Brně a Ostravě, kde mu to znemožňoval zákon) a částečně nevědomky (rozhodně bez znalosti nevyhnutelných důsledků pro dlouhodobý provoz celé instituce) porušil celou strukturu a pravidelný roční rytmus řízení České televize. O jeho nástupu v dubnu 1998 se v České televizi začalo mluvit jako o „noci dlouhých nožů„. Vzbudil strach, ale nedoplnil jej o motivaci. Kuriózním, leč zákonitým důsledkem jeho konání byla destrukce v oblasti hrané tvorby a současně setrvání neuspokojivého stavu zpravodajství a publicistiky. Příčina je prostá: dramatická tvorba vzniká v průběhu let a výpadek kvalifikované objednávky se ve vysílání projeví nejdříve za rok, ale spíše za dva roky, zatímco odchod reportérů a moderátorů je viditelný okamžitě. Scenáristé a dramaturgové jsou tedy existenčně zranitelní mnohem snáze než redaktoři ve zpravodajství: jejich rezistenci divák pocítí nejdříve za rok nebo za rok a půl. Proto byla vzpoura ve zpravodajství proti Ivanu Kytkovi rychlá a úspěšná, zatímco obrana proti nekvalifikovanému řízení programu prakticky nebyla možná.

    Odpor proti Jakubovi Puchalskému mohl být úspěšný až ve chvíli, kdy nasazení odiózního seriálu Třicet případů majora Zemana, v němž tehdejší management viděl ideální příležitost k zvýšení sledovanosti, vyvolalo silný veřejný odpor. To umožnilo představitelům odborných sdružení, producentům a zaměstnancům České televize postupně donutit k odstoupení nejprve Gordona Lovitta a posléze, 15. prosince 1999, také Jakuba Puchalského. Stalo se tak v okamžiku, kdy díky neschválenému vysílacímu schématu a výrobnímu úkolu hrozily v horizontu několika týdnů výpadky ve vysílání, respektive improvizace v programové skladbě.

    Nadějný rok 2000…

    Když Dušan Chmelíček 1. února 2000 nastupoval do funkce generálního ředitele, byl v podstatě neznámým členem managementu Jakuba Puchalského, čímž vzbuzoval preventivní nedůvěru odborné veřejnosti. Předložil však projekt, který sice nebyl nikterak oslnivý, ale respektoval historicky vzniklý charakter České televize, pojmenovával základní problémy, vzniklé v letech 1998 - 1999, a naznačoval schůdnou cestu jejich řešení. Citlivou personální politikou si rychle získal důvěru, kterou nedokázalo podrýt ani několik chyb, jichž právě v personální oblasti dopustil. V červenci překonal krizi ve zpravodajství a na podzim předložil dobrou programovou koncepci a zdařilé programové schéma na rok 2001. Plánovaným obsazením postu ředitele programu Ivanem Hubačem k 1. lednu 2001 navíc poskytl odborné veřejnosti naději, že toto schéma bude kvalitně naplněno a že řízení programu bude citlivé a vysoce kvalifikované. Přes některá v podstatě zbytečná zpoždění, zejména pozdě zahájenou inventuru platného vysílacího schématu a projektů, o nichž rozhodlo předchozí vedení (viz aféra kolem zastaveného seriálu Píplmetři), a přes nepříliš šťastný princip dočasného stínového řízení programu skupinou pro přípravu vysílacího schématu, který sice přinesl dobré praktické výsledky, ale na několik měsíců znejasnil manažerskou strukturu České televize, bylo zjevné, že Chmelíčkův příchod této televizi prospěl a dal jí novou naději.

    Důležitým aspektem Chmelíčkova působení se stala jeho cílevědomá snaha o posílení Jakubem Puchalským poškozené pověsti a obnovu obecně respektované legitimity České televize. Chmelíček začal systematicky jednat se všemi odbornými sdruženími a bezprecedentním způsobem otevřel Českou televizi kritice. Oslovil řadu charitativních a veřejně prospěšných organizací a vzbudil naději, že v dohledné době vzniknou jednoduchá, spravedlivá a snadno kontrolovatelná pravidla pro jejich přístup do vysílání televize veřejné služby v České republice. Zastřešil tyto aktivity dosud nevídanou konferencí Česká televize: věc veřejná a získal pro své počínání širokou veřejnou podporu.

    … a katastrofa na jeho konci

    Od léta 2000 však postupně stále silněji vstupovala do hry síla, která měla ve vlastním zájmu raději zůstat stranou: Rada České televize. Tzv. Jirákovu radu odvolala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR několik týdnů po volbě Dušana Chmelíčka a novou volila postupně během jara 2000. Tato Rada České televize začala fakticky fungovat během dubna 2000, a pokusila se radikálně změnit dosavadní vztah svých předchůdkyň ke generálnímu řediteli České televize.

    Aby nebylo pochyb: věřím, že komunikace Dušana Chmelíčka s novou Radou České televize nebyla bezchybná. Jsem přesvědčen, že Rada České televize jen obtížně získávala relevantní informace a že Dušan Chmelíček nenaplňoval představy jejích členů o tom, jak se k nim má generální ředitel České televize chovat. Problém ovšem spočíval v tom, že tato rada byla složena z osob v očích veřejnosti vesměs bezvýznamných, které se - na rozdíl např. od Rady České televize, jíž předsedal Jiří Grygar - nemohly proti generálnímu řediteli opřít o svou nepopiratelnou neformální autoritu, ale pouze o pravomoc, kterou jim poskytoval značně nedokonalý zákon o České televizi. To Dušanu Chmelíčkovi umožňovalo tuto radu do velké míry ignorovat, protože věděl, že se opírá o nesrovnatelně širší odborný a společenský konsensus.

    Rada České televize právem kritizovala některé faktické chyby generálního ředitele, především jeho nesporné pochybení v kauze Sazka. V této kritice nalézala kladný ohlas mezi kritiky a novináři. Brala si však ke své kritice také doslova směšné záminky, například neplnění některých formálních termínu v jeho projektu. Doslova každý v České televizi si přitom uvědomoval, že tato kritika směřuje k věcem pro chod instituce momentálně zcela nepodstatným, a tím Rada České televize dále oslabovala svou pozici v očích odborné veřejnosti. Navíc stejně jako její předchůdkyně nahlížela na Českou televizi pouze jako na zpravodajskou stanici, pohlížela na ni především prizmatem politického zpravodajství, redukovaného navíc nikoli na věcná témata, ale na spory politických stran, a tím se dále vzdalovala od pochopení toho, co se v instituci svěřené její kontrole ve skutečnosti odehrává. Osobní averze mezi členy Rady České televize a generálním ředitelem pak situaci ještě zhoršovaly.

    Za těchto podmínek si Dušan Chmelíček založil poradní sbor, složený z velmi známých a respektovaných osobností veřejného života. Připravil široce založenou konferenci Česká televize: věc veřejná, která skončila jeho úspěchem, a stál tak proti Radě České televize v relativně výhodné pozici. Členové Rady to museli vnímat jako útok na svou autoritu, patrně se cítili jako oběti spiknutí, a začali se chovat naprosto iracionálně. Úvodem k poslednímu dějství této tragikomedie byl nešťastný článek členky Rady paní Jany Dědečkové v MF DNES, kritizující zmíněnou konferenci jako naprosto nepřínosnou. Nic nemohlo lépe posílit pozici generálního ředitele České televize než tento novinový útok, který vzápětí vyvolal řadu nesouhlasných reakcí nejširšího spektra účastníků této konference.

    Nemohu to tvrdit jistě, ale domnívám se, že právě to, že generální ředitel České televize získával v posledních týdnech před svým odvoláním stále širší veřejnou podporu, nakonec paradoxně vedlo k jeho pádu. Rada České televize, která se ocitla na vedlejší koleji a čelila stále silnějšímu odporu televizních tvůrců, zřejmě dospěla k názoru, že jeho odvolání bude postupem doby stále obtížnější, a proto se rozhodla ke kroku, který se pro ni ukázal být sebevražedným: rozhodla se Dušana Chmelíčka co nejrychleji odvolat.

    Načasování tohoto kroku bylo nejnešťastnější, jaké mohla zvolit: bylo přijato nové vysílací schéma, byl rozepsán výrobní úkol, ale nebyl schválen rozpočet. Od 1. ledna 2001 měl navíc nastoupit nový programový ředitel, od něhož si většina tvůrčích pracovníků mnoho slibovala. Rada České televize neposkytla zaměstnancům a externím spolupracovníkům České televize žádné záruky kontinuity, a to právě v přelomovém okamžiku. Vyvolala nevědomky pro Českou televizi také velmi neblahé ekonomické důsledky, neboť se strefila právě do okamžiku, kdy mediabuyeři a reklamní agentury sestavují mediaplány pro své klienty. Protože rozhodují o penězích svých klientů, nemohou příliš riskovat, a proto podstatně sníží podíl prostředků, investovaných do nákupu reklamních časů v České televizi. Rada České televize tak svým nekompetentním rozhodnutím Českou televizi mimo jiné významně finančně poškodila.

    Důsledky nepřipraveného a nepromyšleného kroku Rady České televize ze dne 12. prosince 2000 na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve se ozvali ti, kdo se právem cítili dotčeni ve své prestiži: reprezentanti sdružení, která před odvoláním ředitele České televize marně žádala Radu České televize o schůzku. Jedná se o významné organizace odborné veřejnosti, především o Českou filmovou akademii a svaz filmových a televizních pracovníků FITES. Ze společenského hlediska nehorázné bylo také to, že se Rada České televize odmítla sejít s členy poradního sboru generálního ředitele, tedy s volným sdružením úctyhodných osobností, jimž mohl mezi členy Rady sekundovat jedině Miloš Rejchrt. Vzápětí se k protestům přidali zaměstnanci České televize v obavách, že Rada České televize opět zvolí někoho, kdo svým stylem řízení bude připomínat Jakuba Puchalského.

    Domnívám se, že Rada České televize byla zcela zaskočena reakcí na svůj krok, a proto začala jednat už zcela iracionálně. Místo toho, aby se pokusila následky svého neblahého rozhodnutí korigovat, rozhodla se jednat rychle a radikálně. Dne 20. prosince 2000, pouhých 27 hodin po uzávěrce písemných přihlášek do výběrového řízení, zvolila do čela České televize Jiřího Hodače, který v červnu a červenci téhož roku neúspěšně řídil zpravodajství České televize a stačil si v něm nadělat řadu osobních nepřátel. K tomu lze jen dodat, že hašení požáru vhozením kanystru benzínu nebývá obvykle úspěšné. Nic nemohlo radikalizovat postoje zaměstnanců více. K výsledku řízení dosud lhostejné redakce zpravodajství a publicistiky se okamžitě přidaly k protestujícím.

    Následky

    Nedostatečné profesní standardy a pocit existenčního ohrožení vedly zaměstnance zpravodajství k tomu, že porušili zákonná i nepsaná pravidla profese. Od 20. prosince 2000 začali ve zpravodajských relacích porušovat literu i smysl příslušných ustanovení zákona o České televizi a zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Aktivizovali na svou podporu mnoho osobností veřejného života, ale bohužel také ty, jejichž medializované podpory se měli vědomě zříci, totiž část politiků. Je zjevné, že reagovali na naprosto neodpovědné jednání Rady České televize, ale za cenu okamžité podpory části politického spektra tím vážně poškodili věrohodnost České televize.

    Řízení České televize zkolabovalo. Vysílací schéma a výrobní úkol jsou ohroženy, do roku 2001 vstupuje Česká televize s rozpočtovým provizoriem, poškozenou pověstí a ve stavu naprostého bezvládí. Zpravodajství nejméně tři dny postupuje v příkrém rozporu s účelem, pro který bylo zřízeno, se zákonným rámcem působení České televize a s nepsanými pravidly profese. Česká televize může očekávat - a právem - pokutu od Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Zadavatelé reklamy se musejí na dění v České televizi dívat s krajní nedůvěrou. Diváci jsou patrně jak v Jiříkově vidění. Česká televize plní už po řadu dní první stánky novin. Je to však reklama, o kterou není co stát.

    Východiska

    Generální ředitel TV NOVA dr. Vladimír Železný navrhl v pořadu Volejte řediteli dne 23. prosince 2000 - snad v žertu -, aby Jiří Hodač porazil vzpouru tím, že bude vysílat odjinud a odřízne nespokojené zaměstnance od přístupu k televiznímu vysílání. Je pravda, že v takovém postupu má Vladimír Železný praxi, ale zůstává otázkou, zda je takové řešení přijatelné pro spor o správu veřejné instituci. Navíc by silové mocenské řešení v této chvíli jen prohloubilo destrukci, k níž už došlo, a dále zpochybnilo nezávislost České televize, která by se nezbytně vrátila k pověsti své normalizační předchůdkyně z let 70. a 80. , nemluvě o hospodářských škodách, které by se ještě drasticky prohloubily.

    Nerozumných řešení se jistě nabízí celá řada, ale i v této neutěšené situaci je možno si představit scénář, který by vzniklé následky minimalizoval. Není to ideální řešení, ale žádné dokonalé v současnosti není na obzoru. Napsal jsem v úvodu, že tato Rada České televize je odsouzena k zániku. Měla by však před svou sebevraždou nebo před svým zardoušením Poslaneckou sněmovnou učinit něco pro nápravu následků katastrofy, kterou způsobila. Je to několik rychle realizovatelných kroků, které může učinit už na svém plánovaném zasedání dne 8. ledna 2001:

  • odvolat výsledky výběrového řízení na post generálního ředitele České televize;

  • schválit rozpočet České televize, a to buď původní, nebo redukovaný podle návrhu finančního ředitele ing. Ladislava Palusky;

  • po dohodě se zástupci odborné veřejnosti jmenovat bez výběrového řízení nového generální(ho) ředitele(ku), který(á) bude všeobecně přijatelný(á);

  • zavázat ho, aby dodržel přijaté vysílací schéma a výrobní úkol, a to nejméně do září 2001;

  • odstoupit.

    Volba kandidáta nebude jednoduchá, protože už v této chvíli je jasné, že uchazeč či uchazečka bude muset v dohledné době svůj post znovu obhájit ve výběrovém řízení, které jistě vypíše nová Rada České televize, zvolená patrně už podle nového zákona o České televizi. Urychlení legislativního procesu v této věci bude patrně jedním z mála pozitivních výsledků této krize.

    Ten (ta), kdo stane v čele České televize na počátku roku 2001, bude muset, pokud bude chtít uspět, učinit především následující:

    uklidnit situaci jednoznačným stvrzením kontinuity s postupem Dušana Chmelíčka v září a říjnu 2000 ve všech oblastech s výjimkou zpravodajství;

    pokračovat v otevřeném dialogu s odbornou veřejností, podrobně vysvětlovat a přesvědčivě zdůvodňovat veškeré kroky, které bude činit;

    urychleně stanovit pravidla editoriální politiky České televize, vytvořit mechanismus kontroly jejich dodržování a stanovit sankce za jejich porušení;

    udržet rytmus přípravy vysílacího schématu, jak je kodifikován v Pravidlech pro přípravu vysílacího schématu, která byla přílohou již neschválené novely Organizačního řádu České televize v listopadu 2000.

    Je toho samozřejmě víc, co je nutné udělat, ale tyhle body pokládám za nejpodstatnější. Pokud se podaří postupovat podle výše naznačeného scénáře, lze doufat, že Česká televize tuto krizi přežije, a to nejen jako karikatura sebe samotné. Velkou naději na rozumný postup však v této chvíli nevidím; na to se obě strany sporu ještě stále chovají příliš emocionálně a bez jasné a reálné představy o svém dalším postupu.

    Nikolaj Savický


    Svědectví režiséra z České televize

    Kdybych tak byl pisálkem, to by mi bylo fajn

    Robert Sedláček

    S převelikým vděkem děkuji panu Savickému za první komplexní analýzu současného dění v ČT zasazenou do souvislostí, čehož Britské listy nebyly od vypuknutí krize schopny.

    Vážený pane Čulíku, v jedné z reakcí jste napsal, že nemáte rád zbytečné okecávání, tak tedy po Vašem: Vaše glosy jsou výkřiky z tunelu, kde sedí někdo, kdo sice nevidí okolo sebe ani na metr, ale sní si o tom, co všechno by dělal, kdyby viděl. Vůbec nehodlám obhajovat bezprecedentní kroky "vzbouřenců" v ČT. Rád vám jen nabídnu několik subjektivních pohledů o tom, co se děje vně tunelu. Nevím, jestli jsem i já pro Vás mafián nebo ekonomická klika; každoročně natočím v televizi jeden až dva dokumenty, na kterých systematicky pracuju celý rok, přičemž za každý z nich mi náleží honorář do sto tisíc korun. Už tři roky chodím po vnitrotelevizních producentech a stejně jako většina dalších tvůrců a postupně propadám depresi. Na klíčových pozicích výroby sedí frustrovaní lidé, kteří nevědí co bude příští rok, co bude za půl roku, za měsíc. Revolučně se mění koncepce, záměry, trendy. Nepodepíšete jedinou smlouvu bez dodatku, že brzy už zase může být všechno jinak, mění se vedení, mění se rady. Je to děsivé. Když jsem býval pisálkem jako Vy, bylo mi v podstatě fuk, jestli se mění vedení nebo ne. Změnil se šéfredaktor, editoři upravili grafiku, fotky byly větší nebo jich bylo víc, používalo se víc přímé řeči, komentářová strana se posunula hlouběji dovnitř čísla. Jenomže televizní vysílání nevyrobíte stlačením klávesy enter, jak to občas prezentujete ve svém mentorování. Arogance k televiznímu řemeslu (možná se budete divit, ale ono to řemeslo skutečně je) dík neustále rozvracovanému vedení už v ČT nabyla hranice, kdy tvůrce je postaven do role hladového psa, který do poslední minuty panáčkuje na zadních a čeká, jaký nový veřejnoprávní formát vypadne z okna, pokud ovšem vůbec.

    Ještě při nástupu Puchalského jsem vášnivě diskutoval - nakloněn jemu - že dobrý manažer nepotřebuje podrobnou odbornou znalost prostředí, do něhož přichází. Řízení je přece univerzální proces a když se obklopí odborníky, pak je jedno, že pochází z jiné branže. <>pJenže není to jedno. Nebudu opakovat taze pana Savického a snažit se dojímat Vás příběhem o desetiměsíční realizaci slíbeného projektu, z něhož ze dne na den sešlo, nebo soukromých produkcích, které po příslibu investovaly peníze do projektu, který vzápětí vyhořel. Můžeme se přece soudit nebo dělat něco jiného. Kdybych byl pisálkem, bylo by mi fajn.

    Za vzporou ve zpravodajství částečně cítím osobní antipatie. Ostatně sám jsem se ze zvědavosti zúčastnil dvou porad s panem Hodačem ještě za jeho prvního působení a byl to zážitek nezapomenutelný. Zpravodajci však odstartovali proces, který by v zakonzervovaném Česku prostě normálně nenastal, tj očištění ČT od politických vlivů (jak jako optimista doufám). Ve smluvně opozičním teráriu jaké u nás máme, kdy politici ztratili veškerou soudnost i měřítka, funguje pouze šoková terapie.

    A teď je tady problém jak se s tím vyrovnat po teoretické stránce. Chápu vaše nestranné rozhořčení nad podobou zpráv, zároveň je komické sledovat, jak se v honbě za principy stáváte karikaturou sebe sama. Na jedné straně konstatujete, že v ČR nejsou mediální odborníci (v Parlamentu se dokonce říká, že kdo vůbec ničemu nerozumí, jde do mediální komise, protože na televizi se přece dívá každý), na straně se chlubíte fundovanou diskusí s paní Dědečkovou, jejíž normalizační slovník a rubrika "koníčky: sledování médií" v životopise mne budou strašit ještě dlouhou dobu. Podobně mne bude strašit tvář pana Mareše, který jako šéf Rady ČT na přímý dotaz novináře, zda je řešením privatizace veřejnoprávní televize podle Klausova návrhu, bezbarvě odpověděl : vše záleží na rozhodnutí Poslanecké sněmovny.

    Těm lidem je Česká televize ukradená, oni jsou prostě jen stranickými úředníky, jimž byl svěřen nějaký post, kteří ve vlastních stranách nebudou nikdy lídry (nemají na to potenciál), ale jsou jich (jejich typologie) plné stranické sekretariáty, v nichž s respektem slouží svým vůdcům a tvoří páteř byrokratické struktury, bez které žádná strana nemůže fungovat.

    Jsou produktem platných zákonů, ano; reprezentují výsledek voleb, ano, mají mandát ke svému konání, ano. Takže revolta proti legálně šinoucí se struktuře je nezákonná. Vy tvrdíte, že ano, já tvrdím, že ne.

    Situace není kritická ve zpravodajství, jak by se zdálo z Vašeho zploštělého pohledu, situace je katastrofální v celé televizi! Je dojemné číst, že Hodače znáte a dáváte mu půl roku života ve funkci, než se opět znemožní.

    Možná pak dojde i k obměně rady a přijde nový ředitel....vše půjde podle pravidel a teoretici typu Vás budou spokojeni (aspoň částečně).

    Víte, pane Čulíku, byl jsem několikrát pracovně ve Slovenské televizi, v níž se vystřídalo přes deset ředitelů za sedm let. Zajeďte se tam podívat, až zase budete rozjímat v křesle nad klávesnicí, zda je výš zákon nebo zdravý rozum. Nejde o život, jde jen o televizi.

    Vy ctíte ideje, mne praxe naučila, že přesnější je sledovat lidi, resp. vztahy mezi nimi. Svět nikdy neměnily ideje, ale osobní ambice, ideje lze navléci na cokoli.

    Bylo by dobré otevřít v Britských listech i diskusi na téma "lesk a bída angloamerické tv žurnalistiky", na kterou se neustále odvoláváte a z jejíž bídy především čerpají české televize.

    Nehájím teď fundovanost zpravodajství České televize, jen mám po dlouhé době pocit, že se něco děje. Otazníkem pro mne zatím zůstává, jak zareagují producenti na tzv. Velkých Kavkách, kde vznikají dvě třetiny produkce ČT.


    Kdyby nebyla paní Bobošíková tak hanebná a pan Hodač tak služebný duch...

    Ondřej Hausenblas

    Myslím, že v našem národě je obvykle zpupnost, hloupost a politická nemotornost vlastní všem stranám, které se účastní sporů. Osobně se mi zdá, že jednání Rady je nutno podezírat z nepravosti, ačkoliv se nedomnívám, že by veřejnoprávní zpravodajství bývalo v posledním roce dobré, nestranné a nezávislé. Ale to si někdo opravdu myslí, že může nějak rychle vzniknout a obstát nějaká nezávislá veřejnoprávní televize v tomhle národě, kde ruka ruku meje a co se nedá koupit, to ani neexistuje? A že se toho dosáhne tak hezky na vánoce sešikovaným převratem ve vedení? Rozhodně tím nepodporuju Klausův nehorázný výrok o privatizaci televize - to je jako s telefonními sítěmi: je to tak vzácné a výnosné zboží, že při jeho prodávání určitě zvítězí korupce (politická, nebo peněžní).

    Sleduju prostě, kdo a jak ke kýžené nezávislosti míří a spěje, zda to dělá cílevědomě a nakolik je břídil. Daleko důležitější než tahanice uvnitř televize je myslím to, jak se chovají vnější instituce a veřejnost vůbec:

    Kladu si otázku: Komupak je ku prospěchu to, že spor o vedení vznikl zrovinka na vánoce? Čemu se v tu dobu věnují platící koncesionáři? Politice, nebo chtějí mít svatý pokoj? A kdo malér vyvolal načasovaným odvoláním jednoho a bystrým dosazením nového ředitele? Vidíte, že se mi jednání Rady velice nezdá.

    Když už Rada vyvolala akcí takový odpor - nejen mezi zaměstnanci, ale u veřejných osobností i poměrně málo závislých na výdělcích z televize, neměla by se vzpamatovat, a místo nátlaku vytvořit prostor pro rozumné jednání? Při tak chabé demokracii, jaká je u nás, bych se vůbec nespoléhal na to, že když mě jmenovali poslanci, tak mám nepochybný mandát bez vyjednávání rozhodovat natvrdo. Naopak, přece snad pořád hledáme spojence, hledáme konsensus pro dobré věci, ne? Proč nejednat, proč nepozastavit jmenování, proč nevytvořit nějakou širší platformu k dohodě? (No ovšem, když ti Čecháčci se vždycky hned cítí pyšni, sotvaže jim někdo dá ouřádek, a taky se snadno cítí ohroženi ve své velkomožnosti … O tom psal už Havlíček, ale kdopak jste ho vlastně četli pořádně a podrobně?)

    Nemůžu si pomoct, od samého začátku to tak naozaj zvonku vyzerá.

    Dovedu si představit, že málo výkonná a profesionálně nezkušená redakce zpravodajství by si chtěla uhájit své teplíčko před novým ředitelem, který by měl náhle vysoké světové nároky. O tom však my koncesionáři nic nevíme… Mně připadají zprávy už léta bezzubé, investigativita v ČT vypadala občas spíš naivně, vystrašeně až podplaceně než neohroženě, ale pořád podávají na ČT lepší výkon než na komerčních televizích, kde jsou nebozí zpravodajci korumpováni mnohem hůř: musejí se zalíbit nejširším masám.

    Když už si nové Hodačovo vedení tak pozoruhodně instalovalo zprávy před anonymní vývěsku namísto těch dosavadních, pročpak nám proboha v tom čase nepředvede svoje ušlechtilé cíle a postupy k nim? Velice bych uvítal, kdyby na jednu stranu byla ČT konečně víc kulturním, inteligentním, společenským kanálem (ve smyslu “pro občanskou společnost”, ne ve smyslu “drby z lepší společnosti”) než kanálem pro politické exhibicionisty nebo pro nekonečné hokejové a fotbalové fanoušky. Diskuse o kvalitě veřejnoprávní televize se u nás pořád vede mezi zasvěcenci, ale to není veřejné.

    Sázky na výsledek:

    Já myslím, že pan Hodač teď zastaví paní Bobošíkovou v dávání výpovědí - přece se nechtějí oba nekonečně kompromitovat! Mohou ukázat, že jsou lepší, než za jaké je odporná strana považuje, ne? Radě pro vysílání přece taky jde o kvalitu a veřejnoprávnost, a tak nebude činit kroky, které by dokazovaly, že prosazuje zájmy ODS nebo ČSSD nebo jiných partají. A krizovému výboru ČT přece taky jde o věc, takže je nejlepší vánoční atmosféra pro dohodu o společném řešení zápletky. Jenom bych si k jednání tomu nepouštěl žádné premiéry a předsedy sněmoven ani poslance, nemají do toho co mluvit, přece víme, že veřejnoprávní televize je v podstatě instituce sloužící ke kontrole jejich práce, a ne k jejich kontrole nad národem.

    V jednání bude krásně vidět, zvlášť když ho ČT bude přímo přenášet, jestli někdo chce protlačit partajní nebo osobní zájmy. Ale myslím, že se partajníci spletli, jestli si mysleli, že paní Bobošíková by byla tak hanebná a pan Hodač tak služebný duch. Jmenován už je, tak proč toho nevyužít ve prospěch nezávislosti a veřejnoprávnosti - vždyť pro ni byl jmenován!? Jestli si snad někdo v Radě na zotročení televize pomyslel, má smůlu, prostě se mu to vymklo, ne?

    Teď jde o to, aby se krizový výbor s novým vedením pěkně dohodli, jak se vyhnout nátlakům a zájmovým proudům, jak se udržet v očích veřejnosti jako někdo, kdo zkaženým politikům pěkně vypálil rybník. Rada se k takovému směru určitě přidá - přece ani ona nechce být před veřejností zkompromitována.

    Možná se budou muset někteří navzájem omluvit, pokud řekli něco moc radikálního, jako “vyhazov” nebo “přemístění na jiné pracoviště”, a ti druzí jim to holt pro tentokrát prominou, bylo to v rozbouřené atmosféře.

    Popravdě řečeno, je to pohádkové řešení, ale jestli k němu znesváření účastníci sporu dnes či zítra úplně sami nedojdou, budu to považovat za důkaz prolhanosti těch, kteří jsou v mocenské pozici - ti druzí totiž sílu na uskutečnění dohody sami mít nemůžou.


    Plán pro přežití Hodače a Bobo: Vydržet s nervy

    Štěpán Kotrba

    Emocionální výrony, které v tuto chvíli hýbou úzkou skupinkou elitních zaměstnanců ČT a jejich "uměleckými a intelektuálními kruhy", je připravují o poslední zbytky zdravého rozumu.

    To, že měli zaměstnanci veřejnoprávní televize svou "nezávislou" odborovou organizaci (nekomunikující s žádnou z odborových centrál a jednajících autonomně), jim uškodilo. Kdyby byli opravdovými odboráři (ale já naštěstí neznám "pravicové" či "liberální" odboráře), měli by k dispozici mechanismy a znalosti, jak stávkovat a jak kolektivně vyjednávat. Měli by v zádech (stejně jako dělníci v továrnách) na čtvrt miliónu SOUDRUHŮ. Doplácejí na to, že je kojila matka "Sametová revoluce" a slovo soudruh se jim zajídalo...

    Nyní se jim vrací, jak se s posměchem vyjadřovali o železničních odborářích, jak se posmívali jejich předáku Duškovi. Ten má také "monopol" na železniční dopravu a ve své podstatě rozhoduje, jestli vlaky pojedou či nikoliv. Je dobrý předák i dobrý herec. Umí vyvolat emoce a zase je ztlumit. Umí znejistět premiéra zase jej uklidnit. Rozhoduje ale uvážlivě, bez emocí a i po největších mediálních přestřelkách se svými protihráči se vrací vždy za jednací stůl. Protože jeho zájmem je VYJEDNAT (platy, výhody, pracovní dobu - ne však složení správní rady ČT či vlády), nikoli ZNIČIT (a způsobit tak nezaměstnanost i sobě). I když Dušek téměř vždy vyjadřoval nespokojenost s ministry (a zvláště ti praví z něj měli hrůzu) ještě nikdy nevyjednával tak, aby si další kroky sám znemožnil. Byl by ve funkci (volené) možná ještě den, kdyby se dopustil takového diletantství.

    To přesně se nyní stalo na Kavčích horách. Cesty ke smíru a pokračování výroby se stávajícm osazenstvem se zmenšují kažou hodinou, po kterou trvají vzbouřenci na nesplnitelných požadavcích. Ředitel Hodač i Jana Bobošíková mají v tuto chvíli jen jednu možnost. Překonat sami sebe a stát se tvrdými. Obrnit své nervy a riskovat likvidaci celé struktury zpravodajství, bude li to nutné. Zatnout zuby a připustit, že jiné cesty není. Postupovat striktně podle zákoníku práce i za cenu, že celý objekt zpravodajství na nějakou dobu osiří.

    Mandát k podobnému postupu stále mají. Postupovat podle zákona (doufám, že si najali toho nejlepšího advokáta, který je dnes v Praze k dispozici - jakýkoliv prohřešek proti zákonu by se jim tvrdě vymstil a jakékoliv právní diletantství by mělo následky nedozírné) a zabezpečit objekt vysílacího pracoviště před osobami, které nehodlají podřídit zákoníku práce a respektovat své nadřízené. Zabezpečit finanční toky, zabezpečit zařízení a techniku. V případě neposušnosti vyměnit okamžitě ostrahu objektu. V případě přímého odporu necouvnout před prosazením své vůle silou. Nemožnost spolupracovat s lidmi, kteří vyjádřili naprostou neochotu k JAKÉMUKOLIV kompromisu fakticky znamená, že na dlažbě skončí (§ 53 zák. práce) daleko více lidí, než oněch dvacet či třicet dodnes. Nepřipustit rozšíření konfliktu na další pracoviště, nepřerušovat komunikaci s ostatními vedoucími pracovníky. Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Vědí to vše zaměstnanci? Znají všechna rizika? Vědí to i jejich rodiny? Souhlasí s odporem a podporují ho? To jsou otázky, na které si musí odpovědět oni sami. Každý zvlášť. Protože během příštích hodin a dnů se budou muset DEFINITIVNĚ rozhodnout všichni zaměstnanci na Kavčích horách i v regionálních studiích ČT.

    Vzhledem k mimořádnosti a fatálnosti, do jakého se dostalo jednání se vzbouřenci, ospravedlní zajisté v očích poslanců či členů Rady ČT či RRTV částečnou, nebo i úplnou absenci vysílání zpravodajství či publicistiky. Ospravedlní se i řada nedostatků, se kterými se noví ambiciózní redaktoři setkají. Učit se budou za pochodu, stejně jako před několika měsíci v "Železného" Nově. Pokud nenastane tolerance k "převratové" atmosféře, musely by připustit všechny Rady i Sněmovna, že nejsou schopny kontrolovat jimi zřízenou instituci.

    Nepředpokládám, že tento stav by byl kterýkoliv poslanec schopen obhajovat, pokud by nechtěl současně říci, že ČT se musí okamžitě privatizovat. A tento názor mimo Kateřiny Dostálové již snad neobhajuje ani v ODS nikdo. Veřejnoprávnost neznamená přivlastnění si penězovodu posvěceného zákonem, ani možnost beztrestně porušovat zákony státu. Ty platí pro veřejnoprávní novináře. Opak by byla anarchie. Krajní verzí je stále dočasné uzavření veškerého provozu v ČT, částečné či úplné přerušení vysílání a propuštění všech pracovníků, kteří budou mít výhrady k novému vedení.

    Pravděpodobnější verze je, že pouze zpravodajství a publicistika nebude až do konstituování nových týmů vysílat vůbec, nebo že bude nakupována na základě nabídek nezávislých producentských center v regionech či za pomoci zahraničních štábů. Případně se rozsah dočasně zmenší. Po přechodnou dobu to bude znamenat porušení zákona, které bude oběma Radami ostře sledováno a možná i kritizováno. Nedá se ale (pokud racio a soudnost Rad i Sněmovny převáží) předpokládat odvolání ředitele, ani odvolání Rady. O "odvolání" Sněmovny či případné okupační stávce v jejích prostorách ani nemluvě. Státní převrat ani "17. listopad" opravdu nehrozí. Celá situace sice dočasně pomůže Čtyřkoalici v růstu jejich preferencí - ale jen do té chvíle, než začne hloubková kontrola hospodaření v ČT a důkladná analýza jejího vysílání. To se na veřejnost dostane (ať již legálně či nelegálně - v tomto státě se nic neutají) seznam částek, vyplacených na honorářích či tantiémách za reprízy některým zaměstnancům, nebo externím osobám či firmám. Tehdy se ukáže, KDO a ZA KOLIK - jak široký byl mediální okruh, čerpající z veřejnoprávních prostředků.

    Ukáže se, kdo kolik dostal a za co. Pak se i ukáže, kdo a proč dal zpracovávat časosběrný dokument o Vladimíru Mlynářovi a jeho úmyslu stát se prezidentem, jaké množství pořadů s církevní tematikou se vyrobilo a s jakými církvemi pouze, kolik stály oslavné "dokumenty" GEN, kolik stály retrospektivy o "sametových revolucionářích", "undergroudových" hudebních skupinách či "x-tém odboji" a kolik stály pořady vyrábějící mediální slávu kolem některých současných filmů, herců a režisérů, produkované společností VACHLER ART COMPANY. Kolik prostředků věnovala Česká televize na nadaci Člověk v tísni a její "humanitárně diplomatické" aktivity (zahrnující i pozvánku pro čečenské politiky do Čech) a kolik na opravdovou humanitární podporu trpících bez rozdílu, zda jsou Srbové či Albánci.

    Kolik stála různá "mediální partnerství" a kolik stály promoakce. Oproti tomu bude stát seznam částek, dokladujících, kolik prostředků bylo vynaloženo na pořady s regionální tematikou, kulturou, kolik prostoru bylo věnováno handicapovaným a jejich integraci do společnosti, kolik programů bylo vyrobeno (a odvysíláno) za jednotlivé roky o společensky závažných tématech.

    Ukáže se i to, kolik prostoru dostaly jednotlivé politické strany a kolik z toho bylo příspěvků pozitivních a kolik negativních či dokonce manipulativních. Ukáže se i to, jaké dohody se uzavřely s různými privátními "sociologickými" pracovišti" a jaké bylo zadání oněch "průzkumů". To vše v celku, nikoliv izolovaně a bez možnosti srovnání, aby laik žasnul, porovnávaje náklady na výrobu jedné minuty se svým měsíčním platem a nevěda, kolik činil honorář režiséra a kolik účet za taxi, které ho pak odvezlo domů. Říká se, že statistika je přesným součtem nepřesných čísel a politik věří jen tomu průzkumu, který sám zfalšoval...

    Je na čase konečně zveřejnit PŘESNÁ DATA o hospodaření s miliardami, vybranými na koncesionářských poplatcích. Protože jen to bude onou katarzí, uvozující celonárodní debatu o veřejnoprávnosti a opožděných počátcích občanské společnosti v české kotlině. Bez osvícené vlády samozvaných (a nikomu neodpovědných) strážců počestnosti a neposkvrněnosti demokratického početí. Takže jediná rada, kterou je možno dát novému vedení ČT je podobná, jako bývá rada v Banánových rybičkách - Pokud se nechcete rozvést - vydržte v manželství.


    Stav demokracie v zemích českých

    Petr Jánský

    V souvislosti s událostmi v ČT se někteří lidé pozastavují nad tím, jak je možné v demokratické zemi ignorovat zákony a právo a postupovat nedemokraticky, vzbouřenecky. Dokonce se mluví o nové revoluci.

    Pokud si demokracii definujeme jako svobodnou soutěž politických stran, pak je vše v pořádku, demokracii máme. Lidé přišli k volbám a mnozí uvěřili mobilizačnímu heslu S Klausem a nebo doleva. Odevzdali svůj hlas a vzápětí byli podvedeni, zrazeni. Opoziční smlouva, která nemá v demokratickém světě obdoby, je zavedla S Klausem doleva. ODS odkryla karty, odhalila svou podstatu: žádné programy, žádná odpovědnost voličům. Jde nám o podíl na moci, o funkce, o majetky. Přestaňme mluvit o tom, co nás rozděluje (zásadně jiné vidění světa), mluvme o tom, co nás spojuje (touha vládnout). ODS neunesla tíhu porážky, odložila čest a stud a rozhodla se k prostituci s ČSSD.

    Výsledky zhoubného spojení na sebe nenechaly dlouho čekat. Od obsazení rozhodujících postů až po hladké schválení schodkového rozpočtu. Čisté ruce se vytratily ze scény, zbyly jen ruce špinavé. Senátní volby však naznačily, že lidi si přece jen na sobě nenechají dříví štípat. Když Klaus zjistil, že strany oposmlouvy ztratily většinu v Senátě, praštil mobilem a boj o příští volby začal.

    V těžkých dobách se nejlítější bitvy odehrávaly o ovládnutí Rozhlasu. Nikoho proto nepřekvapilo, že se zájem ODS soustředil na ČT. Prostřednictvím primitivního Langerova modelu delegování pravomocí - divák (volič) - poslanec - sněmovna - mediální komise - rada - ředitel - nebylo těžké vybrat toho správného. Stačilo využít oposmlouvy a najmenovat do rady loajální většinu. Rada nezklamala, přes díry v zákoně bleskově jmenovala ředitelem bývalého kandidáta na funkci tiskového mluvčího ODS. Ten neváhal a do funkce ředitelky zpravodajství ustavil bývalou poradkyni Klause.

    Je tu ještě někdo, kdo by nechápal, oč tu běží? Je tu ještě někdo, kdo by se divil “vzbouřencům”. Ano, je tu pan Železný, který poskytl panu Hodačovi radu, jak likvidovat vzpouru a který je za 16.- Kč příplatku ochoten ČT převzít do Novákovic království. Je tu pan Čulík, podle kterého jsou stávkující neprofesionálové, škodí společnosti a musejí odejít. Je tu mnoho dalších, kteří nepochopili, jak se demokracie pokradmu proměňuje v totalitu. Pro ty mám poslední argument:

    Klaus a posléze L. Jakl apelovali na vládu, aby v televizi zajistila pořádek a dodržování zákonů. Ústava ČR přísně odděluje moc zákonodárnou od moci výkonné a soudní. Pakliže se předseda Poslanecké sněmovny v přímé výzvě obrátil na vládu, je to totéž, jakoby apeloval na Vrchní soud. Prorůstání moci je neklamnou známkou totality.


    Vánoční nepřístojnosti

    Martin Stín

    Koncesionáři veřejnoprávní televize byli o vánocích poškozeni v nezadatelném právu na kvalitní televizní zpravodajství. Podle neúplných zpráv z dalších zdrojů se zdá, že "televizní povstalci" obsadili klíčová zařízení a snaží se vysílat zpravodajské relace navzdory novému vedení ČTV, které se naopak pokouší nepustit jejich vysílání na obrazovky a improvizovaně vysílá své vlastní zpravodajství, jehož vysílání se pro změnu snaží znemožňovat protistrana. Pokusy o blokování přístupu k vysílačům se žádné ze stran nedaří dokonale, takže část domácností nadále sleduje relace "povstalců", ostatní pak oficiální vysílání.

    Je přípustné pochybovat o kvalitě televizního zákona, úrovni členů Rady České televize a rozumnosti jejího počínaní a dalších věcech. Nikomu nelze zakázat nedůvěřovat způsobu, jakým byl ustaven do funkce nový generální ředitel. Každý má právo si myslet, že současné složení parlamentu již neodpovídá názorům občanů. To vše jsou však politické otázky, které by bylo vhodné a také je možné postupně řešit politickými prostředky. To, co nyní předvádějí "televizní povstalci" však nelze hodnotit jinak než jako otevřený útok proti veřejnému pořádku, spíše jako teroristický čin než jako čin na ochranu demokratických principů. Nechť si o tom ta hrstka výtržníků na Kavčích horách myslí cokoli, je nepochybné, že Rada byla ustavena parlamentem, který vzešel z voleb a ustavujíc Jiřího Hodače do funkce generálního ředitele jednala možná špatně, ale v souladu se zákonem. Bylo-li její rozhodnutí špatné, jistě by se daly najít opravné prostředky, ale je nepřípustné hledat je mimo rámec postupů, které jsou v souladu s právním řádem země. To, co se dnes děje na Kavčích horách, je však otevřená vzpoura proti němu. "Povstalci" k ní zneužívají násilím držených zařízení, která nepatří jim ani koncesionářům, a činí tak způsobem, který koncesionáře poškozuje a nikomu a ničemu neprospívá. Poškozují také obraz země v očích našich spojenců.

    V této zemi je samozřejmě mnoho špatných věcí a máme řadu nekvalitních zákonů. Demokratická cesta k nápravě však nevede přes násilné akce skupinek samozvaných spasitelů. Náš právní řád má patrně vážnější trhliny, než je televizní zákon. O neúctě k ústavnímu řádu svědčí dlouhodobé nenaplnění ústavy nezřízením senátu, úřadu ombudsmana a dosud chybějícího správního soudnictví. Ta poslední mezera asi dopadá na občany daleko hůře než možné nedostatky v řízení ČTV, ale nikoho nenapadne, že by bylo nutné vynucovat si nápravu akcemi občanské neposlušnosti. Alternativami napravování vad právního řádu demokratickými způsoby jsou pouze diktatura a anarchie. Obě jsou nepřijatelné. Demokracie není jen právo svobodně říkat a dělat, co se komu zlíbí, ale také dobrovolné podřízení se pravidlům, která si společnost stanovila ze svobodné vůle, prostřednictvím volených zástupců.

    "Vzpoury" se účastní menší část zaměstnanců ČTV, které podporuje několik desítek intelektuálů. Ve srovnání s podstatně umírněnějším vystoupením za nápravu poměrů iniciativou "Děkujeme, odejděte", dala veřejnost tentokrát najevo nezájem, měřitelný pouhými několika tisíci podpisů. Vedle významných osobností, které podporují "povstalce" , jiné, neméně významné osobnosti jejich počínání odmítají. Nelze proto tvrdit, že by "povstalci" měli jednoznačnou podporu elity národa. Změna ve vedení ČTV a způsob jejího provedení nejsou problémy, které by se hmatatelně dotýkaly zájmů většiny občanů a provokovaly je k protestním akcím. Další narušování vysílání zpravodajství může spíše veřejné mínění obrátit proti "povstalcům", protože jde o jistý způsob obtěžování občanů násilným prosazováním skupinových zájmů.

    Protismyslnost počínání "povstalců" dokresluje i snaha některých z nich připodobňovat dnešní výtržnost k vystoupení kulturní fronty proti komunistickému režimu v r.1989. Tehdy přece intelektuálové bourali nenáviděnou diktaturu v okupací potupené zemi. Zúčastnila se většina z nich a šel za nimi téměř celý národ. Dnes je jich jen hrstka, která porušuje právní řád režimu, který se zrodil z tehdejších manifestací. Při vší své kritičnosti k současným poměrům nemohu souhlasit s tím, že tehdejší a současný režim jsou srovnatelné svou špatností a nenapravitelností a opravňují k akcím občanské neposlušnosti.

    Nerozumnost počínání "povstalců" a zřejmá nepřiměřenost prostředků, jimiž vyjádřili svou nevůli nad změnou vedení ČTV vede k otázce, co je v pozadí jejich ostudného vystoupení. O žádném z nástupců Ivo Mathé nelze asi říci, že by byl pro své kvality zcela nenahraditelný. Oba byli vybráni v řádném výběrovém řízení, při kterém obhajovali svou koncepci, čili podle pravidel, za jejichž opuštění nyní "povstalci" Radu kritizují. Praxe ukazuje, že ani tímto způsobem výběru ředitele nelze spolehlivě předejít omylu.Naopak o novém řediteli není známo vůbec nic, co by nasvědčovalo tomu, že jeho nástup bude pro ČTV katastrofou. Jeho příchod a způsob volby nemůže být pro rozumné lidi důvodem, aby se uchylovali až k teroristickým formám odporu. Vše nasvědčuje tomu, že odpor má jiné a hlubší příčiny. Může k nim patřit nevůle nad hloubkovým auditem hospodaření ČTV, jehož výsledky se mohou dotknout zájmů leckterého z křiklounů. Vystoupení některých politiků pak nasvědčují tomu, že by ve hře mohla být i snaha o rozšíření vlivu na ČTV nad rámec, odpovídající významu stran, měřenému výsledky minulých voleb do poslanecké sněmovny, čili zcela nedemokratickými prostředky. Zdá se, že za vznešenými slovy o boji za nezávislost ČTV jsou úplně jiné pohnutky, které mají do ušlechtilosti hodně daleko. Je to další důvod k radikálnímu ukončení této nepovedené taškařice.

    Zejména však tato špatná zábava za peníze koncesionářů a k jejich škodě trvá příliš dlouho, aniž by byla naděje, že na jejím konci najdeme nějaký užitek či dokonce legalizaci počínání "povstalců". Jiří Hodač zvládá situaci s důstojným klidem a vůbec se netváří, že by chtěl odstoupením nahrát na smeč svým odpůrcům. Rada trvá na legitimitě svého rozhodnutí a má podporu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Při daném rozložení sil ve sněmovně nelze očekávat, že by "povstalci" našli oporu zde. Vláda zatím hraje mrtvého brouka, jako by vzniklá situace byla jen věcí parlamentu a jemu podřízených složek, v prvé linii pak generálního ředitele. V této alibistické poloze však nebude moci dlouho setrvat. Je sice pravda, že veřejnoprávní televize nespadá do její kompetence, ale vláda je obecně odpovědná za zákonnost a pořádek v zemi a  nesmí proto dlouho nečinně přihlížet, jak Jiří Hodač čelí teroru "povstalců" s holýma rukama. ČTV patří k nejdůležitějším službám, které tento stát poskytuje občanům a je významným nástrojem ovlivňování veřejného mínění. Vláda nesmí připustit, aby ČTV neplnila povinnosti vůči občanům a navíc se stala prostředkem k vytváření záporného obrazu státu v jejich vědomí. Budou-li nepřístojnosti v ČTV pokračovat, dříve nebo později bude nutné je vyřešit silovými prostředky. Čím později "povstalci" pochopí nesmyslnost svého počínání, tím hůře pro účastníky sporu, tím hůře pro koncesionáře, tím hůře pro tento stát. Vše nasvědčuje tomu, že "povstalci" by mohli zvítězit pouze tehdy, pokud by svrhli vládu a parlament. Na to ale - doufejme- nemají šanci.


    Vzbouřenci cítí za svou práci odpovědnost

    Zdeněk Fekar

    Docela rozumim vzbourencum (jak je oznacujete v BL, napriklad na webu CNN o nich mluvi jako o protestujicich - neni uz v tom Vasem oznaceni trochu vic nazoru nez zpravodajstvi?). Jiste, argument o tom, ze jim jde o existenci, je asi take na miste, ale nemyslim, ze jenom. Novinari preci citi za svoji praci urcitou zodpovednost. Vim to. Vypada to jako plane reci, ale mluvil jsem uz s nekolika ceskymi novinari, myslim, ze i docela dobrymi, a mel jsem z nich ten pocit, ze tu praci nedelaji jenom kvuli penezum. (Vzdyt ona to zas takova slast neni, pokud nejste zrovna chlebickar.)

    A co jineho jim zbyva, kdyz se jim politicka reprezentace vysmiva tim, ze necha 'nezavislou' Radu zvolit nadirigovaneho sefa televize, ktery z ni pred casem musel s uprkem odejit pro svoji totalni neschopnost zvladnout nejdulezitejsi redakci, kterou ridil? Opravdu se maji redaktori CT podridit a respektovat nove vedeni, kteremu uz neveri ani ostatni nacalstvo verejnopravni televize? Obavam se, ze kdyz novinari poslusne splni rozkazy, nebude to trvat dlouho a z verejnopravni televize demokratickeho statu uslysime vecer co vecer, ze "vedeni Obcanske demokraticke strany v cele se svym uznavanym predsedou dnes na svem zasedani potvrdilo spravnost realizovanych kroku" ci ze "vlada Ceske republiky i nejvyssi organy Ceskoslovenske socialni demokracie na ceste k dalsim uspechum dnes schvalily..." Dekuji - to uz tady bylo.

    Netvrdim, ze by to byla tragedie pro demokracii. Vubec ne. Mame i jina verejnopravni media a hlavne, dobra soukroma media urcite plni radu 'verejnopravnich' roli. Ale o to snad tady nejde. Mluvi-li Klaus o privatizaci Ceske televize, nejde mu o nic jineho, nez o tu politickou loajalitu k jeho ptakostrane a nikoliv o reseni, ktere by zpruhlednilo rizeni televize. Ceska televize preci neni 'jen' od toho, aby prinasela zpravodajstvi, ale take od toho, aby produkovala celou radu jinych televiznich formatu, ktere se proste od soukromych stanic daji cekat jen stezi. A jakkoliv se to nekomu nelibi, myslim, ze je dulezita i role CT coby hrace na reklamnim trhu. (Verte, ze pro dany byznys by asi nebylo moc stastne, kdyby cenu televizni reklamy neovlivnovalo nic jineho, nez 'cenove vynosy' komercni teelvizni jednicky.)

    Ale zkratim to, Vam preci nemusim delat prednasku o vyznamu verejnopravni televize.

    Moc me mrzi, co se na CT deje. Protoze jakkoliv lidsky dokazu protestujici pochopit, zda se mi naprosto katastrofalni, kdyz ke svym protestum zneuzivaji obrazovku. Sice asi musim souhlasit s Janem Baraskem, ktery v Neviditelnem psu pise "Nemusime plne souhlasit s prostredky, ktere voli (protestujici)... V roce 1989 nebyly pouzite prostedky v souladu se zakonem, a jak se osvedcily." To je pravda. Jenze nejvetsi ctnosti novinare by mela byt neutralita k problemu, o nemz referuje - tim, ze (obe strany) davaji prednost jen jednostranne dobre vypadajicim vyjadrenim, se temto pravidlum zproneveruji. Budiz, nad tim muzu primhourit oci. V normalni situaci by takovou zpravu zrejme nikdo neodvysilal. (Snad.) Ale kdyz uz (zase obe strany) dochazi k neopravnenemu zasahovani do programu, jde o neco docela jineho, nez o obhajobu profesionalni povinnosti prinaset informace. Kdyby vsichni ze zpravodajskeho tymu dali vypoved, jednali by feroveji a ani Jiri Hodac ani Jana Bobosikova by stezi sehnali profiky, kteri by je nahradili. (Ceska media jsou opatrna v hodnoceni, ale dnesni internetova Gazeta Wyborcza to napsala jasne: nahradni vysilani vypada, jako by je vyrabeli amateri.)

    Je mi z toho smutno. Nebyt hratek politiku s medii, nikdy by se to nestalo. A protoze mame koalicni smlouvu CSSD a ODS, stezi se da cekat, ze by se s tim v brzke dobe cokoliv zmenilo.

    To byl jen takovy muj postesk. Ale mam pro Vas i informaci.

    Zatimco podle Petra Stepanka je piratske vysilani zamestnancu, podle predsedy RRTV Martina Muchka jsou pirati spis lide z tymu Hodace a Bobosikove. Na Vasich strankach jsem si precetl, ze jej k takovemu zaveru privedla mimo jine absence loga CT ve vysilanem poradu. Podle Stepanka to vsak neni nic nezakonneho.

    Nevim, jak nakonec RRTV skutecne rozhodne, ale zrejme logo na obrazovce ma svuj vyznam (nemam po ruce zakon o vysilani, ale tusim, ze je to primo jedna z povinnosti vysilatele). Sam mam ale jeden argument po ruce, ktery klidne muzete ocitovat.

    Nova televize TV 3 nekolik tydnu pote, co zacala vysilat, doplnila sve logo na obrazovce o zkratku "cz", coz me docela zaujalo a tak jsem adresoval dotaz tiskovemu oddeleni televize, zda to neco znamena. Bylo mi vysvetleno, ze logo doplnili o dovetek cz proto, ze i licence byla vydana na stanici TV 3 CZ - Rada pro rozhlasove a televizni vysilani tedy zrejme i takovou zdanlivou 'malickost' sleduje velmi bedlive.


    CNN o rebelii v ČT

    Rozhořela se bitva o Českou televizi

    Text přeložil
    Luboš Motl. Jeho anglický originál je zde.

    PRAHA, 26.prosince. Vzbouřenci zaměstnaní ve zpravodajství státem vlastněné (sic!) České televize odřízli vysílání České televize v souvislosti s přiostřujícím se konfliktem s vedením.

    Zaměstnanci odmítají přijmout jmenování nového generálního ředitele Jiřího Hodače, kterého obviňují z kontaktů s politiky a ze snahy o zajištění většího politického vlivu nad stanicí.

    Podle zpráv od zaměstnanců a ze sdělovacích prostředků se Hodačovi a jeho vedení nepodařilo odvysílat polední zprávy, zatímco rebelům se podařilo odvysílat alternativní verzi pro diváky s kabelovou a satelitní televizí.

    "Jelikož někteří zaměstnanci zpravodajství odmítají dodržovat instrukce a věří, že jim zpravodajská studia patří, nejsem v tomto okamžiku schopna vyhovět zákonům," řekla Českému rozhlasu Hodačem nově jmenovaná šéfka zpravodajství Jana Bobošíková.

    Rozhlas informoval, že Bobošíková varovala zaměstnance, že se uchýlí k blíže neurčeným krokům proti nim podle pracovního zákoníku, pokud svůj protest bleskově neukončí.

    V pondělí diváci viděli na okamžik černou obrazovku den poté, kdy vedoucí odstříhli zpravodajské studio rebelů v průběhu hlavní večerní zpravodajské relace a odvysílali svůj vlastní program odjinud.

    Podle ČTK však diváci v některých částech země přesto mohli spatřit obvyklý pořad.

    Politické konexe

    Zaměstnanci věnovali velkou část svého vysílání svému vlastnímu protestu, čímž vyprovokovali vyšetřování kontrolních orgánů nad sdělovacími prostředky.

    Minulý týden jmenovala Rada ČT Hodače na místo ředitele místo Dušana Chmelíčka, kterého propustila kvůli nesplnění slibů, které dříve radě dal.

    Radu jmenuje dolní komora parlamentu a rozhodující slovo v ní mají zástupci vládní ČSSD a opoziční ODS bývalého premiéra Klause.

    Tyto dvě strany podepsaly smlouvu o sdílení moci, podle níž ODS podporuje menšinový kabinet ČSSD výměnou za důležitá křesla v parlamentu a jinde.

    Jak Hodač, tak Bobošíková, která kdysi krátce pracovala jako Klausův ekonomický poradce, odmítli sklon k jakýmkoliv politickým směrům.

    Čelní politici, včetně ministra kultury Pavla Dostála, volají po tom, aby parlament věnoval situaci zvláštní zasedání.

    Česká televize vysílá na dvou kanálech a v zemi také fungují dvě hlavní komerční stanice.

    (C) Reuters 2000. Translation (C) Luboš Motl 2000.


    Výbor na obranu svobody slova by se neměl k situaci ČT vyjadřovat kvůli střetu zájmů

    Karel Mašita

    Praha 26. 12. 2000 - K včerejšímu večernímu telefonátu kol. J. Lorencové, aby VOSS aktuálně vydal stanovisko k současnému stavu kolem České televize (demonstrace proti novému generálnímu řediteli a novému vedení zpravodajství ČT), za svoji osobu VOSS sděluji, že k tomuto tématu se nebudu vyjadřovat ani jako člen VOSS a ani jako řadový novinář, neboť se cítím silně podjatý. Zde odkazuji všechny zájemce na moji webovou stránku (masita.nazory.cz, ikona "nehoráznost ČT").

    Zároveň se domnívám, že za VOSS by se k této věci neměli vyjadřovat ani jeho členové J. Lorencová, L. Poláková a M. Pokorný, neboť J. Lorencová a L. Poláková jsou přímo zaměstnány v ČT (Ostrava) a M. Pokorný s nimi úzce spolupracuje (např. kauza Sazka).

    Děkuji za pozornost a s úctou se znamenám

    Karel Mašita


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|