Co je nového v České republice

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 600 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Aktualizace, úterý 20.00:

Aktualizace, úterý 18.30:

Aktualizace, úterý 16.30:

ČMKOS a ASO věří, že úspěšné ukončení stávky v ČT spolu s nezbytnými legislativními kroky přispějí k vytvoření skutečně nezávislé veřejnoprávní televize.

Prohlášení za ČMKOS parafoval Falbr, za ASO předseda zemědělských odborů Dufek. (šok)

Aktualizace, úterý 13.00:

Nová jmenování v České televizi

Aktualizace, pondělí 10.30:

Poznámka TP: Myšlenka "trestat" neposlušné novináře odpíráním informací není v české politice nová - naposledy se objevila před týdnem, když podobně hrozili politici Čtyřkoalice "autorizované" České televizi. Politici ale dobře vědí, že tak nejvíc potrestají sami sebe, a na horlivé prohlášení Eduarda Zemana lze tedy pohlížet spíš jako na úsměvnou úlitbu ministerskému předsedovi.

Aktualizace, úterý 9.00:

Aktualizace, úterý 6.30:

Do newsroomu se snaží dostat senátoři Helena Rögnerová a Jan Ruml. Soukromá ochranka je ovšem nechce vpustit i přesto, že se oba zaštiťují legitimacemi ústavních činitelů a tvrdí, že soukromá osoba, která jim brání ve svobodě pohybu, porušuje zákon.

Daniela Drtinová za rebelující zaměstnance prohlásila, že politici přišli do budovy ČT sami, že je nikdo ze zaměstnanců nevolal. Na cestě jsou ale zřejmě i další politici. Rögnerová totiž vyzvala, aby přijeli zástupci dalších politických stran.

Obávám se, že naši zákonodárci by svou legitimaci nejraději vytahovali i místo placení v obchodě... (TP)

Na Kavkách bylo včera asi o třetinu více lidí, než předevčírem. Odhaduji to na 10 000. Schválně jsem zkusil "oblafnout" studenty u podpisů. S tím, že mám napsaná r.č. pár přátel, kteří nemohli přijít. Velmi slušně mi vysvětlili, že to za ně podepsat nemohu a nabídli mi seznam dalších podpisových míst. Myslím, že ta zpráva pana Trnky nebyla pravdivá. Dokázat to ale nemohu.

Mám doma příjem jak ze satelitu, tak i z pozemního vysílače. Obojí zprávy si nahrávám a porovnávám. Původní profesí jsem zvukař (18 let v ND, nyní mám malou firmu a zvukařině se již nevěnuji). O technice přesto něco málo vím. Při sledování Bobovize mě zaujalo vystoupení Bobošíkové, která před dveřmi do velína velmi rozhorleně promlouvala k "novinářům". Obsah proslovu byl ten, že učinila všechno možné, aby jim umožnila setkání s pracovníky ve velínu. A že sami vidí, že je televizáci odmítají do velína vpustit. Zároveň jim "vysvětlila" že doufá v jejich "objektivní a pravdivé informování o tom, co zde viděli". Na těch záběrech bylo ale něco divného. Kamera ani jednou nezabrala ty novináře a do záběru kamery se zleva a zprava dostaly dva fotoaparáty, jeden běžný diktafon bez loga a dvě anonymní hlavy zabrané zezadu. Normálně by kameraman švenknul i na ten zástup novinářů! Zavolal jsem proto známého novináře, který tam byl též, a zeptal se jej na podrobnosti. Ten mi řekl, že všichni novináři, včetně zahraničních, byli do velína vpuštěni a proběhla normální tiskovka. Vpuštěn byl rovněž štáb paní Bobošíkové. Paní Bobošíkovou ale do velína odmítli vpustit se soukromou ozbrojenou ochrankou. Jí samotné účast neodmítli. To, co paní Bobošíková odvysílala, byla zinscenovaná komedie bez novinářů! Štáb paní Bobošíkové natáčel na velíně rozhovor s několika lidmi. Do vysílání ale šel jenom tendenční záběr s Rumlem. Pane Čulík, takové jednání nemá s novinařinou nic společného. Je to jenom zbabělá manipulace. Paní Bobošíková není novinářka! A pokud snad někdy byla, velmi se změnila!

Vazeny pane,

Vase analyzy jsou zajimave, nicmene na mne pusobi v prvoplanu jako profesionalni hra se slovy, kterych jste navrsil velice mnoho na tema "priciny krize" a velice malo na tema -" reseni krize". A o to predevsim jde. Proc upozornujete na spatne stranky projevu pana Hodace a nevyvazujete k tomu i nejake charakteristiky pozitivni ? Tak zdanlive Vase "analyza" vypada objektivne, ve skutecnosti vsak je uz timhle zaujata a neobjektivni. Zrejme by podle Vas bylo nejvhodnejsi dosadit nekoho jineho. Tedy "nenapadne" proslapavate cestu "svemu koni" ? Kazdopadne se mi na Vasem prispevku libilo, ze nestupnujete hysterii.Ze sveho hlediska se mozna snazite byt objektivni, ovsem managersky je Vas text nepouzitelny.

Dovíte se v této knize mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Radovan Procházka

Jestliže někdo prohlašuje, že zaměstnanci České televize, kteří se postaví proti svému představenému, jmenovanému do funkce v souladu s literou zákona, jsou oprávněni vyvolat revoltu a pro propagaci a prosazení svých cílů mohou použít prostředky, které jim byly z důvodů pracovního zařazení svěřeny, dává tím stejné právo i jakékoli jiné skupině zaměstnanců libovolné veřejnoprávní instituce v tomto státě.

To znamená, že nebudu-li kupříkladu já jako generál AČR souhlasit se jmenováním náčelníka generálního štábu (třeba proto, ľe k jeho jmenování došlo podle mého názoru ukvapeně) nebo s ustanovením ministra obrany či s volbou prezidenta republiky, který se mi nelíbí, mohu své rozdílné názory rovněž prosazovat prostředky, které mi byly mým zaměstnavatelem, tj. ministerstvem obrany, svěřeny k výkonu mých povinností: svými vojáky a jejich zbraněmi.

A protože jsem i generálem policie, mohl bych si - sice v rozporu se zněním zákona, ale v jeho duchu - vynutit odstranění kohokoli ze svých představených také policejními silami státu.

Samozřejmě, mezi Českou televizí a českou armádou existuje určitý, do značné míry markantní rozdíl. Zatím co armáda disponuje zbraněmi, které jsou převážně nefunkční a vojáky, jejichž bojová morálka drtivou většinou limituje k nule, je vysílání televize zcela funkční, masově šířenými dezinformacemi schopné zmanipulovat veřejné mínění a v ulicích vyvolat revoluční atmosféru a vyprovokovat nekontrolovatelnou situaci.

Televize je tedy daleko účinnější zbraní nežli armáda, neboť může v současných podmínkách mediální dominance postupovat zcela v intencích toho, kdo ji ovládá, i proti zájmům občanů tohoto státu.

Mluvím-li čistě teoreticky o možnostech, které mně jako vojákovi dává každé zpochybnění absolutní platnosti zákonů této země, a relativizuje-li se navíc z nejvyšších státních míst jejich závaznost vyvoláváním jakýchsi "duchů", jejichž podobu si každý můľe upravit podle svých přání, potřeb a cílů, pociťuji nepokoj. I v noci se budím ze spánku, protože rozkymácené a podryté zákony může ať už v blízké či vzdálené budoucnosti využít či zneužít kdokoli z šeroslepých přátel i bystrozrakých nepřátel naší sotva opeřené demokracie.

Naléhavě se mi vnucuje celá škála absurdních postav, od pološílenců naturelu Miroslava Sládka přes některé dřívějí plukovníky Varšavské smlouvy (dnes generály NATO), chronické revolucionáře typu mého přítele Jana Rumla, až po bolŠevické komandíry čapájevy kalibru soudruha Štěpána. Přítomnost dvou vůdčích představitelů jednoho politického uskupení na velíně ČT (tj.režimovém pracovišti, kam mají přístup pouze osoby podle jmenného seznamu), kteří zde svým politickým rozhledem poněkud protismyslně bojují za nezávislost ČT na politických stranách, dává všem extremistům solidní návod, jak snadno destabilizovat ještě neusazený právní stát.

Stanovisko policie, čekající na soudní výrok, je nestoudně alibistické. Až se na velíně - a to ne už jen v televizi - zainstalují bolševíci anebo sládkovci, budeme zřejmě také čekat na soudní výrok, který by nám - nepochybně alespoň posmrtně - dovolil pokusit se o obnovení principů demokracie.

Pavel Kačer

dávám Vám plně za pravdu v cause ČT.

Myslím, že téměř vše už bylo řečeno. Přesto na okraj jednu pozoruhodnou souvislost.

Když novináři privatizovali Zemědělské noviny, které měly patřit všemu lidu (podrobnosti jsou v Britských listech zde) (vydavatelství RP - viz komunistický majetek), museli odrazit snahy ministra Kubáta. Ten dal podnět k vytvoření nové redakce. Tehdy redaktoři ZN (ze staré redakce) spustili hysterickou kampaň o svobodě slova. Dnes po devíti letech víme, jak to dopadlo.

Obránci svobody tisku, akcionáři společnosti 1. zemská a.s., se stali spoluvlastníky a tudíž i vydavateli ZN novin, které si přivlastnily titul a předplatitelský kmen Zemědělských novin. Velmi rychle pak většina novinářů akcie za mnohonásobek původní ceny prodala zahraničnímu subjektu a tím se obohatila na účet ostatních (veřejnosti, o jejíž nezadatelná práva údajně bojovala).

Není třeba připomínat, že takových scénářů bylo realizováno s pomocí některých politiků víc (MF, RP...), o čemž se samozřejmě taktně mlčí (až na čestné výjimky). Tito zkompromitování novináři mají drzost dnes znovu bojovat za svobodu slova, tentokrát na Kavčích horách!

Také v dnešním případě ČT jde jen o ekonomický a politický vliv úzké skupiny lidí. Ke zmatení veřejnosti se však znovu používá šermování s ideály. Já rozhodně nenaletím.

Srdečně zdraví redaktor

Pavel Kačer, Slovo a Zemské noviny

Jaroslav Vaško

I PR agentura musí být vůči svým klientům nestranná, tzn. že není možné dopustit, aby někdo porušoval jejich práva, to je naprosto pochopitelné, jediné vysvětlení tedy může být, že ten dotyčný kdo tak činí není zcela duševně zdráv – tento závěr přijatý zaměstnanci agentury je asi skutečně jediné možné vysvětlení. Buďme tedy rádi, že se najde alespoň několik osob schopných toto poznat a přijmout příslušná opatření. Žádná PR agentura totiž nemůže poškodit své klienty, tím spíše, když je taková agentura financována převážně z veřejných zdrojů.

Proto tedy stávka. Stávka ??!! Stávka !!! Co je to stávka ? Někdo by možná řekl že přerušení práce, vcelku výstižnou definicí je i „zastavení či přerušení práce většího počtu pracujících, provedené společně a plánovitě za ůčelem dosažení nějakého cíle“. Pravdou podle „vzbouřenců“ ale asi bude, že stávkou může být cokoliv co chceme – proč to ale chceme, resp. proč to někdo chce. Ví ten někdo proč to chce ? Asi neví, ale to přece nevadí.

Z hlediska odpovědnosti jsme měli zatím běžné české hry s trestními oznámeními, ten kdo ale spíše uspěje je ten zlý šéf PR agentury, tzn. že spíše ty jeho trestní oznámení mají větší šanci na úspěch.

V případě zahájení trestního stíhání a rozhodnutí o vině a trestu pak bude situace jasná – problémem bude pouze vyčíslení škody, kdo za ní ale odpovídá bude zřejmé z výroku o vině.

V případě stávky, a ta zde je, se pokusím o krátký úvod:

Právo na stávku je upraveno v Listině základních práv a svobod v čl. 27 odst. 4, kde se říká “Právo na  stávku je zaručeno za  podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“, toto právo je součástí hlavy čtvrté Listiny, upravující hospodářská, kulturní a sociální práva.

Doporučuji pozornosti formulaci první části věty před středníkem, hrubě zjednodušeno by se dalo říci, není zákon, nemůže být stávka. Zcela tak to není, i jeden zákon je, zákon č. 2/1991 Sb. O kolektivním vyjednávání. Zde je upraveno, kdy je možné stávkovat, a kdy se jedná o stávku nezákonnou. Stávka může být použita podle zákona jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy, popřípadě se může jednat o solidární stávku na podporu jiného, stávkujícího ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy. Nedomnívám se, že se v daném případě jedná o některý z těchto případů. Uvedený zákon řeší i otázku sankcí, apod., zde snad jen pro zajímavost § 23 odst. 1, odpovědnost účastníka stávky vůči zaměstnavateli za škodu – odpovědnost podle občanského zákoníku, takže žádný „směšný“ čtyřyapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před porušením povinnosti.

Navíc opět jen pro pořádek, uvedený zákon je jednou z mála právních norem, na jejichž základě může do věci vstupovat státní zástupce, jde o činnost státního zastupitelství na netrestním úseku - § 21 (stávka) a § 29 (výluka). Tzn. návrh k soudu na určení nezákonnosti stávky může podat nejenom zaměstnavatel, ale i státní zástupce.

Pokud by někomu připadalo uvedené nespravedlivé, nedostatečné, apod., pokud se bude někdo ptát jak má stávkovat z politických důvodů, odpověď bude znít těžko. Lze ale i argumentovat, že vzhledem k tomu, že zákon právo na politickou stávku neupravuje, nedopadají ani sankce, což je argumentace sice drtivá, vracíme se pak ale opět v kruhu zpět k obecné odpovědnosti za škodu ve smyslu občanského zákoníku.

Vždy se však najde něco pozitivního,takže v obdobné věci rozhodoval Městský soud v Praze a dospěl k závěru, že v úvahu přichází stávky pouze ve smyslu zákona vydaného k provedení Listiny základních práv a svobod. Ve věci však bylo podáno odvolání a odvolací soud dospěl k závěru, že by se tak při neexistenci právní úpravy jednalo o nepřiměřené omezení obecného práva na stávku a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání s tím, že je třeba posoudit veškeré okolnosti vyhlášení stávky a zda bylo zaměstnavateli v dostatečném časovém předstihu umožněno zabezpečit činnost a provoz zařízení. Zkrátka s takovými věcmi mají zkušenosti odbory, ty televizní ale asi ne.

Takže závěrem, i když jde s největší pravděpodobností o všechno možné jen ne o stávku ve smyslu práva, i kdyby o ní šlo, „vzbouřenci“ na tom asi nebudou nejlépe. Dalo by se asi říci že budou jediní, kdo mají o co přijít a kdo o to asi přijdou. Kamarádi politici už ve věci nebudou schopni nic udělat a proč by to taky dělali. Pokud vše vyjde a klient agentury z dané situace vytěží maximum, nebude moci přece podporovat zaměstnance agentury, kteří se dopustili porušení právních předpisů, to by jednak nemohl a jednak by to pro něj nemuselo být bezpečné do budoucna, vždy se přece najdou noví ochotní zaměstnanci. Pokud to ale nevyjde a klient nic ze situace nevytěží, tím spíše nemůže podporovat zaměstnance agentury, kteří mu vlastně svojí nekvalitní prací způsobili škodu, vždyť on na ně přece spoléhal, předpokládal že jsou profesionálové, a ani ho teď tak poškodili

Takže zaměstnanci aby už snad začali předběžně počítat, kolik bude dělat náhrada škody na jednu osobu. I kdyby totiž přišel do agentury nový šéf, nespravuje svoje prostředky ale prostředky veřejné, tzn. že také nemůže riskovat, že na něj někdo podá trestní oznámení pro porušování povinnosti při správě cizího majetku – co jiného by totiž bylo nevymáhání škody, když by bylo zřejmé, kdo za ni odpovídá.

Snad možná, co tak nově vymezit činnost obou televizních rad, kdy jejich hlavních činností by bylo poměřovat, jaký podíl vysílání jde ve prospěch které politické strany a zajistit, aby poměr vždy odpovídal výsledkům voleb. Bylo by to čisté, přestali bychom si hrát na veřejnoprávní zpravodajství, stejně nikdo neví co to je, a třeba by takový výklad nešel proti duchu zákona. Byl by sice v přímém rozporu s textem zákona, duch by ale třeba byl zachován.

Jiří Svoboda

v zásadě souhlasím s Vaší fundovanou a zevrubnou analýzou kořenů současné krize v ČT. Chtěl bych jen zdůraznit některé aspekty, které mají zvláštní sociálně psychologický význam.

ČT má stále 3000 zaměstnanců, což je ve vztahu ke srovnatelným televizním stanicím u nás, ale i v zahraničí neúnosné. To vědí především sami zaměstnanci ČT a jakékoli změny ve vedení pro ně znamenají existeční frustraci, protože se logicky obávají, že by nový generální ředitel mohl začít tuto předimenzovanost řešit.

Na rozpočet ČT jsou napojeny soukromé produkční skupiny, které jsou na tomto rozpočtu plně závislé. Jedním z "nejtěžších hříchů" ředitele Puchalského bylo, že na konci roku ponechával tyto skupiny v nejistotě a s odkazem na vytváření programového schematu s nimi neuzavíral smlouvy.

Nový ředitel, pan D.Chmelíček, postupně uklidnil zaměstnance i  vlivná lobbystická uskupení. K žádným dramatickým změnám nedošlo a bylo zřejmé, že se o nich ve vedení ani neuvažuje. V ČT nedošlo k nezbytné restrukturalizaci a nikoho ani nenapadlo zadávat mnohamilionové zakázky při tvorbě programů formou veřejného výběrového řízení. Zaniká smysl "veřejnoprávnosti" jako mechanizmu, jehož prostřednictvím si občané formou koncesionářských poplatků platí službu kultivace vědomí a cítění, která není vystavena bezprostřednímu diktátu komerčních hledisek. Přerozdělování této "kulturní daně" nemá žádný zvláštní režim - vedení ČT s ním zachází jako s vyprodukovaným ziskem.

Jakýkoli nový ředitel ČT bude postaven před toto dilema a v případě, že se ho pokusí řešit, vystaví se propuknutí konfliktu, kterého jsme dnes svědky.

Značná část veřejnosti propadla pod vlivem mediálního tlaku přesvědčení (do jisté míry se této chyby dopouštíte i Vy ve své analýze), že jádro konfliktu a jeho eskalace leží ve jmenování Jiřího Hodače generálním ředitelem. Přitom se účelově zapomíná, že všechny ultimativní požadavky byly vysloveny již 17.12., tedy v době, kdy jméno Jiřího Hodače ještě nikde nepadlo. Z tohoto hlediska je zcela irelevantní uvažovat o tom, je-li Jiří Hodač komunikativní, či nikoli; je-li zdatný, či neschopný manažer... Jiří Hodač totiž neměl na to, aby cokoliv ze svých schopností a  nedostatků prokázal ani hodinu. Hodnotit v těchto souvislostech jeho schopnosti mi připadá krajně nefér! Je to jen účelová špinavost, či nevědomá služba účelové špinavosti, která nebyla zvlášť odpudlivé podoby v televizním prohlášení, kde byly zpochyňovány nejen schopnosti pana Hodače, ale i jeho příčetnost. S možnou kvalifikací trestného činu pomluvy si v Čechách nikdo hlavu neláme. A kdo je jak etický, o tom bylo už rozhodnuto.

Pro ty, kdo si chronologii vývoje nepamatují přikládám prohlášení ze 17. prosince, v němž byly formulovány všechny známé ultimativní požadavky a všichni potencionální adepti na funkci generálního ředitele ČT byli vyzváni, aby své přihlášky do konkurzu vzali zpět. Scénáře vypovězení poslušnosti byly v té době již připraveny proti jakémukoli řediteli. S pozdravem

Jiří Svoboda, režisér

Reakce na odvolání GŘ ČT Dušana Chmelíčka

Prohlášení sdružení "Česká televize - věc veřejná" :

K uklidnění této situace nabízíme svoje odborné profesní a lidské síly.

Proto Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky a její Stálou komisi pro sdělovací prostředky žádáme, aby naše dlouhodobě a opakovaně vyslovované obavy o osud České televize konečně vzala na vědomí.

S ohledem na vážnost situace požadujeme :

1. Zastavit okamžitě výběrové řízení na nového generálního ředitele. Okamžité odvolání stávající Rady ČT, která ztratila kredit, opravňující ji k volbě nového generálního ředitele.

2. Zahájení dialogu mezi odbornou veřejností a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky tak, aby mohla být zvolena nová Rada České televize. Rada z osobností veřejně známých, respektovaných, odpovědných, kvalifikovaných. Rada, která by pomohla stabilizovat situaci v České televizi, která by uvážlivě zvolila nového generálního ředitele České televize.

3. Bezprostřední zahájení veřejné rozpravy o legislativních změnách, které by vedly ke změně dosavadního neudržitelného stavu volby Rady České televize podle stranického klíče.

4. Apelujeme na stávající členy Rady ČT, aby se dobrovolně vzdali své funkce.

5. Apelujeme na kandidáty na funkci generálního ředitele aby za  těchto okolností stáhli kandidaturu.

V Praze 17. 12. 2000

Martin Stín

Abych předešel nedorozuměním, považuji za nutné zdůraznit, že nejsem členem ani sympatizantem žádné politické strany, tím méně ODS, jak mi bylo vyčítáno, a za napsání zmíněných textů mi nikdo neplatí. Můj postoj k novodobé národní frontě je stejně kritický jako názory nesouhlasících čtenářů. Lišíme se v náhledu na vhodnost nástrojů, jimiž se má dosáhnout zlepšení poměrů.

Na názorech mých odpůrců mě nejvíce znepokojuje, že významná část reagujících - a to pisatelé různých věkových kategorií a zřejmě inteligentní a vzdělaní - klade rovnítko mezi naše současné vnitropolitické poměry a režim Protektorátu, Tisovy Slovenské republiky a komunistického Československa. Domnívají se, že jsme stejně manipulováni a bezmocní proti státní moci jako v době fungování oněch neblaze proslulých státních útvarů. Odvozují z toho neúctu k právnímu řádu a dovolávají se práva čelit působení nedemokraticky přijatých špatných zákonů akcemi občanské neposlušnosti.

Nemohu souhlasit. Výše zmíněné státní útvary byly mocenským nástrojem okupantů. Tehdy byly zákony výrazem projevu vůle okupantů a jejich domácích přisluhovačů. Vyjadřovaly "právní" názor vůdce nebo vůdcovské skupiny a jejich úprava do konečné podoby loutkovými parlamenty byla kosmetickou záležitostí. Takto přece tvorba zákonů u nás neprobíhá. Jsme svobodná země, jejíž závislost na spojencích má podstatně jiný charakter než podřízenost Třetí říši nebo SSSR. Parlament je volen ve svobodných volbách a odráží vůli voličů - paradoxně i těch, kteří v den voleb zůstali doma. Naše zákony jsou pravidla, která jsme si prostřednictvím svých zástupců dali sami a nezbývá nám, než je ctít do té chvíle, než je stejným způsobem nahradíme jinými.

Výše uvedené názory však přesto nelze brát na lehkou váhu. Odrážejí skutečnost, že určitá, pro svou kvalitu nepřehlédnutelná skupina občanů vnímá tento stát jako málo demokratický, zatížený nedostatečnou komunikací mezi mocenskými strukturami a řadovými občany, nepružně až strnule reagující na nespokojenost občanů. Souhlasím s autory těchto ohlasů v tom, že existují věcné důvody pro to, aby byl náš stát občany takto vnímán. Ukazují na to, že je nutné více otevřít politický systém občanům. Vytváření překážek jejich angažovanosti omezujícími ustanoveními volebního řádu, zúžením cesty k uplatnění vlivu občanů na správu věcí veřejných do podoby monopolu politických stran uzavřeného systému novodobé národní fronty a preventivním odmítáním prvků přímé demokracie působí neblaze na vztah občanů ke státu, je překážkou jeho budoucího pozitivního vývoje. Nadřazení hledisek techniky tvorby a výkonu moci nad obsahové prvky demokracie, ke kterému inklinuje zejména ODS, působí škodlivě.

Výrazná skupina čtenářů obhajuje právo televizních "povstalců" na zvolenou formu protestu nemožností dosáhnout nápravy právními prostředky z důvodu neprůchodnosti právního řádu a nefunkčnosti vnitřního kontrolního systému režimu. Nezbývá mi, než poukázat na to, že takové názory mají oporu ve smutné skutečnosti, že občan se ve sporu se státními orgány zpravidla ničeho nedomůže, přičemž řízení o stížnosti je nesmírně zdlouhavé, zatížené formalismem a vedené snahou obhájit za každou cenu postup chybujícího státního orgánu. Potud se s "povstalci" a jejich sympatizanty ztotožňuji. Myslím však, že systémovou vadu režimu nelze odstranit mimoprávními prostředky, nasazenými kvůli jednomu izolovanému případu.

Řada mých kritiků se domnívá, že "povstalci" měli právo jednat daným způsobem, protože změna ředitele byla provedena na základě špatného zákona a navíc jeho nekorektní aplikací. Vadí jim zejména obsazení Rady ČT podle stranického klíče a rychlost, předčasnost odvolání bývalého ředitele a rychlost, s jakou byl nový ředitel vybrán. Trvám především na názoru, že fungování ČT nebylo výměnou ředitele ohroženo natolik, že by bylo nutno sáhnout po takto necivilizovaném protestním projevu.

Zákon o ČT, který je v této souvislosti zpochybňován, nebyl schválen včera a bylo na místě protestovat proti němu již dříve. Pokud platí, je třeba jej brát jako pravidlo, přijaté oprávněnou institucí. Proti jeho dopadům se lze bránit právní cestou. Ta cesta by byla zdlouhavá, ale úspěch by pravděpodobně vedl k odstranění systémových vad našeho právního řádu a měl by tak širší dopad než je případné odstranění Jiřího Hodače. "Volba podle špatného zákona" a nevhodným shromážděním není u nás nic nového. Václav Havel byl po prvé zvolen komunistickým parlamentem podle špatného volebního zákona, a přesto nevypukly akce občanské neposlušnosti.

Nepřehlédnutelným prvkem názorů kritiků mých textů je nespokojenost s mocenským monopolem smluvněopozičních stran, přecházející až do nenávisti k ODS a zejména k Václavu Klausovi. K tomu mohu dodat jen tolik, že ani já nepatřím k jejich fanklubu. Ale řešení je v každém z nás.

Dovolávám se Masaryka: "demokracie žádá si lidí činných" Každý z nás má možnost vstoupit do některé z politických stran a na jejich půdě se domáhat změny poměrů, počínaje změnou této strany zevnitř. Teoreticky máme možnost vytvořit si úplně jinou platformu pro obhajobu svých názorů, pokud nás současné "národněfrontovní" strany neuspokojují. Ležet na kanapi, přenechat politické rozhodování hrstce dobrodruhů, a pak se jednou za čas zúčastnit nějaké výtržnosti je sice pohodlné, ale k ničemu nevede. Akcemi, jako je "televizní vzpoura" lze v případě úspěchu v nejlepším případě dosáhnout výměny několika osob, změnu nějaké dílčí právní normy, ale na podstatě režimu se nic nezmění. Vyženete-li z ČTV Hodače, dosáhnete-li rozpuštění Rady ČT a přijetí nového televizního zákona, nezměníte nic na tom, že i dále budou zemi vládnout lidé, kteří si své pozice soustavně budují již dlouhou dobu. Nezmění se styl politiky a setrvačnost poměrů v politickém systému bude působit na chod ČTV více než změny, kterých dosáhnete.

Někteří diskutující odmítají srovnání událostí na Kavčích horách s Únorem 1948. Nemyslím, že by nám v této chvíli hrozilo nastolení diktatury, trvám však na tom, že myšlenka, že "pracující" mají právo vzít moc v podnicích a institucích násilím do svých rukou a vyházet vedoucí, kteří "nejdou s lidem", je komunistická a v Únoru 1948 fungovala. Naopak odmítám srovnávání dění na Kavčích horách s událostmi r. 1989, protože dnešní akce směřuje proti základním principům režimu, který vzešel z událostí r.1989.

Bez komentáře jsem vzal na vědomí dopisy, naznačující, že za "povstáním" může být snaha zabránit odhalení nepravostí ve finančním hospodaření ČT.

Pozoruhodným je tématický posun v komentářích čtenářů, který je souběžný s vývojem diskuse v tisku a je zvláštním doplňkem vývoje událostí v ČT. Výhrady se stále více vzdalují od prvotní příčiny konfliktu, t.j. od odvolání Dušana Chmelíčka a stáčí se k obecně politickým otázkám. Mluví se o obraně ČT před vlivem ODS, přičemž vzpouru otevřeně řídí senátoři čtyřkoalice.

Ukazuje to, že ve sporu o ČT nejde o ČT, ale o boj o podíl na moci uvnitř "národní fronty". Jmenování Jiřího Hodače je zástupný problém, který veřejnost "zbaštila i s navijákem". Navíc se zcela neférově důsledky nezodpovědného jednání "povstalců" používají jako nástroj proti Jiřímu Hodačovi. I to nasvědčuje tomu, že jde o řízenou, mazaně režírovanou dezinformační akci, sledující úplně jiné cíle než ty, které jsou deklarovány. I kdybych připustil, že Jiří Hodač má vazby na ODS, byl by mi milejší než jeho "povstalci" tolik oplakávaný předchůdce, který je poznamenán neformálními vazbami k StB.

Perličkou diskuse je myšlenka na násilné obsazení Kavčích hor demonstranty , pokud by z nich "povstalce" vytlačila policie. S tímto anarchistickým nápadem snad ani není třeba polemizovat.

Jan Paul

Otázka integrity české televize - které se vzbouřenci tolik občansky dovolávají - je pro ně naprosto abstraktní pojem. Vesničané totiž nechápou smysl toho, jak by taková "jejich" televize měla vypadat a co by vlastně měla vysílat (leda že by jim to někdo vnutil). Je vůbec otázka, mohou-li to kdy vědět. Přemek Podlaha se svým "neprůhledným" Receptářem je přesně ten horizont, kam až jsou ochotni v tomto smyslu dojít. Zdá se proto, že reklamní velkohubost vzbouřenců o udržení tzv. "naší televize" lidem na venkově nic neříká a i v tomto smyslu jsou rebelové odtrženi od reality.

Samotný konflikt na "kavčím hradě" vidí vesničané velmi vzdáleně (Bzová ale leží asi 40 km od Prahy!!!), jako problém lidí, kteří si "zase" chtějí rozdělit moc."Kr-kavčímu" volání po svobodě, se přítomní podnapilí myslivci dobře zasmáli. Musím potvrdit, že většina hospodských hostů nebyla schopna "ani" odpovědět na otázku, koho by zítra chtěli volit...já také ne.

K dopisu Mary Rainové zaslala Britským listům toto paní Z. Hodačová, manželka Jiřího Hodače:

Sent: Sunday, December 31, 2000 6:06 PM

Vazeny pane Culiku,

posilam Vam text vanocniho prani, ktere obdrzel pan Jiri Hodac prave od pani Mary Raine.

Z. Hodacova, manzelka Jiriho Hodace.

Jirka & family

With best wishes for Christmas and the New Year

Mary & Milos

We were glad to get your card & know that you are OK. I can imagine the horror of what you went through at CT - hope you've recovered.

How is Mark doing at university ?

(Český překlad:

Jirkovi a celé rodině

Přejeme vám všechno nejlepší k Vánocům a do Nového roku.

Mary a Miloš.

Byli jsme rádi, že jsme dostali tvé přání a žes nám dál vědět, že jsi v pořádku. Dovedu si představit ty hrůzy, které jsi zažil v  České televizi - doufáme, že ses z toho zotavil.

Jak se vede Markovi na vysoké škole?)

Doufam, ze se mate vsichni dobre a mas-li chut, zavolej mi - (tel. cislo). Budeme v Londyne do poloviny ledna, pak pojedeme do Andalusee.

Milos.

Nejde o to, zda je Hodač schopný či neschopný ředitel, ale o legalitu jednání lidí. Poznámka JČ k dopisu Mary Rainové: Je možné, že český kontext je trochu jiný. Hovořil jsem těsně po jmenování Jiřího Hodače generálním ředitelem ČT dlouho telefonicky s Janou Dědečkovou z Rady ČT a argumentoval jsem, že jsem jejich rozhodnutím jmenovat Jiřího Hodače zcela šokován, protože má pověst nekomunikativnosti a všeobecného nedostatku empatie a že v České televizi, jejíž pracovníci nejsou zrovna známi otevřeností vůči lidem zvnějšku či vůči kritice, to vyvolá katastrofu. Z argumentace Jany Dědečkové vyplynulo, že na Radu ČT udělalo mezi všemi uchazeči velký dojem civilizované, "britské" Hodačovo vystupování, které žádný jiný uchazeč neměl. Jinými slovy, Jiří Hodač udělal na Radu ČT prvotní vynikající dojem stejně tak, jako zpočátku, na jaře 2000, na reportéra Britských listů Tomáše Pecinu. Varoval jsem ho tehdy před propadáním povrchním dojmům a na základě další zkušenosti s Jiřím Hodačem Tomáš Pecina svůj názor na pana Hodače rychle korigoval - směrem k horšímu. Jana Dědečková argumentovala, že Hodač má neocenitelnou zkušenost ze života ve Velké Británie a jeho případné možné nedostatky v jednání s lidmi lze prý kompenzovat tím, že Rada ČT bude trvat na tom,aby se obklopil schopnými lidmi, jako je Kateřina Fričová a Petr Sládeček. Hodačovi ani Radě nebyla v tomto smyslu dána šance se buď zdiskreditovat, anebo dokázat, že udělali správné rozhodnutí. Vzhledem k tomu, co víme o interním jednání Rady ČT, jsou obvinění z nátlaku ODS na jmenování Jiřího Hodače zcela nepodložená a účelově politická. - Mary Rainová nemá pravdu, když ve svém dopise tvrdí, že se nikde nehovoří o Hodačově nekompetentnosti: to, že byl v české sekci BBC nepopulární, psaly několikrát Britské listy a z nich to citovala hned na začátku nynější krize ČTK. - V nynější krizi však nejde o to, zda bylo Hodačovo jmenování správné či nikoliv, ale o to, zda naproti platným zákonům bude v ČR rozhodovat lůza, respektive zda na základě emocionální manipulace lůzy se bude drápat k politické moci opoziční politická strana.

---

Kompletní dopis Mary Rainové v anglickém originále je zde:

Vzbouřenci ho v České televizi už včera z Britských listů překládali do češtiny. Doufejme, že k překladu přidali také text výše uvedené vánoční gratulace o "hrůzách v České televizi", kterou poslala Mary Rainová Hodačovým.

Jiří Hodač is incompetent

Mary Raine

In all this row now going on in Czech Television, it seems that one important consideration is in danger of being completely overlooked: namely the professional competence for the post of Director General of Jiri Hodac. The Rada, in appointing him, spoke of his "moralni and profesionalni" competence for the post and pointed to his BBC experience.

I am in a position to know something of the latter. (In the mid 1990s, I was one of the heads on the news and Current Affairs department of BBC World Service and a member of its Editorial Board) and am frankly astonished by the Rada's words. Mr Hodac would never have been appointed to any senior managerial post in the BBC .Why? because he lacks this very professional competence.

Part of the skill of management is an ability to deal with people and to motivate. (see the success of Greg Dyke as BBC D-G in this regard). You will find it very difficult, if not impossible, to find past and present members of the BBC Czech Service who have kind words for Mr Hodac's managerial skills. They would most likely echo the words of Dusan Chmelicek, when Hodac resigned in August after his brief stint as head of Zpravodajstvi at CT: that Mr Hodac, in his opinion, suffered from an inability to communicate with people and get on well with colleagues. Their name for him was "Kapitan Memo" (tj. interní sdělení; dnes bychom řekli Mr. E-mail-pozn. TP).

This is why questions must be asked about the judgment of the Rada in selecting Mr Hodac. After all, the BBC felt unable to appoint Mr Hodac to the post of head of the BBC Czech Service on a permanent basis after my husband, Milos Vavra, stepped down early in 1996. Mr Hodac held the position for several months but apparently was considered not suitable to be confirmed in the job. Doesn't that tell you something......

Of course the real problem in the Czech Republic is a fondness for appointing people to senior positions because of their political loyalty, rather than their competence or suitability.........alas there seems to be too many historical precedents in the country .......

Mary Raine

O co vlastne jde policii a panu Grossovi?

Nezalezi na tom, jestli vic sympatizujete se vzbourenci, nebo s  novym vedenim CT. Uz ponekolikate se ale ukazuje, nakolik v  pripade rebelantu funguje pokrivena optika normalnosti. K tomu, aby do squatu Ladronka nabehla Mestska policie (!) a znicila tak nejlepsí centrum alternativní kultury siroko daleko, stacilo radnimu Filipu Dvorakovi ukazat prstem a zamavat pochybnym carem papiru.

Nikoho z novinaru, vyjma Britskych listu, to tehdy moc nebralo. Ani ty tolik svobodne redaktory CT (konkretne medialni hvezdicku posledních dní Patrika Kaizra. Prave ten ma totiz, coby byvaly prispevovatel A kontra, v CT na starosti extremisty). O  ucelovem zpravodajstvi z MMF, ktere udelalo ze Stanislava Grosse boha spravedlnosti a cestnosti se ani nebudu zminovat. Je jasne, ze Gross se ted citi byt zpravodajum CT dluzníkem. Mozná by jim ale prece jen prospelo, kdyby nesli dusledky reality, ktere svym medialnim pusobenim napomahali vzniknout.

Tomáš Pecina

Aktualizace, sobota 10.30:

Úkol je zjevně nesplnitelný, takže Jiřího Hodače lze už v tuto chvíli s úspěchem označit za bývalého ředitele. Nyní jde tedy o to, zda zvítězí právo nebo revoluční spravedlnost, tj. zda nový ředitel ČT bude nastolen Radou nebo ulicí. Obecně platí, že čím později Hodač odstoupí ze své funkce (a čím déle bude druhá strana sporu dostávat podporu ve formě cenzorských titulků místo zpravodajství), tím vyšší je pravděpodobnost, že kapitulace bude bezpodmínečná. Zda se politikům podaří vyjednat lepší kompromis, se dozvíme během několika následujících dní.

Ono to nebude tak jednoduché. Podle platného zákona i když J. Hodač bude odvolán, nebo odstoupí, bude nadále ředitelem ČT až do jmenování nového. Jsem zvědav, jakým kvaltem bude probíhat výběrové řízení na nového ředitele.

Poznámka JČ: Bude lůza dodržovat platné zákony? Dovedu si představit, že bude manifestačně nastolen nový ředitel, "podporující vzbouřence".

Vzbouřenci neudržují "sametovost" ani pokoru vůči divákovi, jako "morální" argument podprahového sdělení "Nejsme jako oni". Pokud totiž vstoupili do vysílání filmu Sex ve městě tak, jak se jim to povedlo, udělali sami sobě medvědí službu. Psychologie diváka je totiž jiná. Divák ČT ve 23.30 neví téměř nic o náladách mítinků nezajímají ho : není naladěn na humor Břéti Rychlíka či "občana" Krause, zajímají jej silvestrovské chlebíčky, pivo + SEX - a to kdekoliv. Je to typický divák filmu, do kterého se vzbouřencům povedlo vstoupit: SEX VE MĚSTĚ. Muž mezi 30 - 50 lety, středostavovský, s platem průměrným či lehce nadprůměrným a s převážně středoškolským, praktickým vzděláním. Drobný podnikatel či zaměstnanec malé firmy. Chtěl sledovat SEX a místo toho dostal bez upozornění jakéhosi "veřejnoprávního" Komerse na pozadí temných figurín. A tento neoholený revolucionář mu povídá něco o duševní nezpůsobilosti ředitele, který hodlá kontrolovat peníze, které patří firmě, kterou onen ředitel řídí... Nebo by měl. Pokud je tento divák podnikatel, vyzvedne peníze z banky, pas, kufr prádla a emigruje. Pokud je zaměstnanec, přepadnou ho chmury hodné "Běsného Kokota" ze seriálu na Neviditelném psu.

Proboha co dělal dramaturg tohoto vystoupení či ten, kdo to psal? Zbláznil se, nebo má v sobě čtyři fernety?

Pozor, šílené krávy dorazily do Čech

To je rozdíl mezi multimédii a živým divadlem. Emocím více vyhovuje živé divadlo než obrazovka. Stejně tak, jako pro "pokec" je lepší hospoda. Podpora herců, sportovců "a dalších kolektivů pracujících" je sice nostalgickou reminiscencí na 17. listopad, nicméně nerezonuje ve většině obyvatle tohoto státu deset let po něm. Mítinky se ale omezily na několik center, zbytek republiky má jiné starosti. Moderující dnešní pražské demonstrace přesvědčoval k "rozjetí informační kampaně" - tzn. že i vzbouřenci si už uvědomili svou izolaci. Faktickou i symbolickou. Ten dnešní mítink v Praze byl navíc agresivnější i ve svém "humoru". Některé výroky na adresu Hodače a Bobošíkové, Železného či radní Dědečkové byly na hranici žalovatelnosti či i daleko za ní...

Fotografie budou během rána k dispozici v albu (http://www.tendence.cz/blisty/001230-tv-kavky/001230_1.htm). Nikoliv k propagaci podobných postojů, ale pro názornou ilustraci, kam až se 10 let po sametu došlo. A picture is worth a thousand words! Termín "Bobokráva" není důstojným vyjádřením žádného veřejnoprávního novináře či jeho obhájce, ale sprostého pubertálního fracka. Agresivní "host" Břetislav Rychlík či "nekompromisní" Kraus ženou svou tvrdostí inteligentní a klidné redaktory do podobné pasti, kterou připravil Ruml svou neústupností Unii svobody a která vyústila v "opoziční" smlouvu mezi ODS a ČSSD.

Závěr: ze strany redaktorů není vůle jednat, je iracionální vůle vydržet, stupňovat požadavky do nesmyslnosti a stát se mučedníky své vlastní komunikační neschopnosti. Přejme jim to.

Táhněte do háje

Smutný vzdor, neboť realita "tam venku" neodpovídá přáním a tužbám vzbouřenců v dobrovolné "samovazbě". A svobodu nemají bivakující redktoři dobrovolně. Morálku jim chodí posilovat kamarádi, ale upřímní k nim zřejmě nejsou.

"Senátorská hlídka" zavinila totální diskreditaci veřejnoprávních novinářů

Protest v ČT není spojen s žádnou politickou stranou?

"Neustále se množí dezinformace, že protest redaktorů ČT je namířen proti některým politickým stranám a ve prospěch jiných. Jde o lživou propagandistickou kampaň, která je namířena proti nezávislosti České televize.", praví se v textu, který je zde: http://www.czech-tv.cz/krize/20001230jaktoje.htm

Přitom na sobotním mítinku zaznělo jednoznačné ztotožnění původců zla: ODS, Ivan Langr, Dědečková a další. "Tato strana již dlouho není občanská, ani demokratická. Už je jenom Strana." Dav aplaudoval... "Varujeme kohokoliv, aby se pokusil vyklidit objekt násilím..." "Pakt solidatrity je opravdu paktem..."

Existuje jediné řešení, jak mohou redaktoři obhájit svou nezávislost na politicích Čtyřkoalice. Zachovají se k nim macešsky: Posloužili jste jako živý štít, lákadlo na lidi a maskoti, ale teď už jděte. Prosíme, odejděte. A schválně, jestli půjdou...

Stav krajní nouze

"Popis zdravotního stavu pana Jiřího Hodače lidmi z jeho bezprostředního okolí, jeho včerejší údajná nabídka odstoupit z funkce pro únavu a způsob jednání, které naprosto ignoruje základní pravidla chodu České televize, svědčí o pravděpodobné ztrátě způsobilosti pana Jiřího Hodače k právním úkonům," tvrdí krizový výbor a odboráři.

Odvolání dalších klíčových členů vedení ČT (managementu, který brání kontrole nad financemi, personální a provozní agendou generálnímu řediteli, kterému rada nařídila získat kontrolu a vysílat) považují Hodačovi odpůrci za "další důkaz jeho nesvéprávnosti". Z vedoucích pracovníků se Hodač rozhodl odvolat finančního ředitele Ladislava Palusku, vedoucí právního útvaru Vladimíru Vocetkovou, vedoucího personálního útvaru Michala Kříže a ředitele výroby a techniky Víta Novotného.

Příbuzenské dezinformace

Ivan Odillo Štampach

Neutralita je zvlášť naléhavým požadavkem u takových médií, jako je Česká televize nebo Český rozhlas (ale i ostatních celoplošných stanic). Volba poslední Rady České televize zákonem požadovanou nezávislost na politických stranách fakticky popřela. Její členové byli vybíráni podle stranického klíče a na základě předpokladu, že budou činit to, co se jim doporučí a nerušit vlastním uvažováním. I když parlament volil v tomto smyslu v rozporu se zákonem, nemůže být sankcionován. Jde o těžko dokazatelné věci a proto by pravděpodobně neobstála ani stížnost na tuto volbu u Ústavního soudu - i když by se o ní měl někdo kompetentní pokusit. Takto zvolená rada vybrala za generálního ředitele muže, který, soudě také podle udělených výpovědí a jmenování, chce vyhovět, ne-li přímým pokynům ze sekretariátu ODS, tak aspoň jejímu celkovému pojetí politiky a tím také televizní zpravodajské a publicistické tvorby. Je pravděpodobné, že dnes není vedení ODS touto volbou nadšeno. Události se rozběhly silou vnitřní logiky proti zájmům této mocné strany, ba zdá se, že jí vážně poškodí.

Jediným řešením je odvolání Hodače z funkce generálního ředitele nebo jeho resignace. V krátkém přechodném období, v němž by někdo dočasně pověřený řízením ČT podle jejího statutu především stabilizoval situaci, by měla vláda podat alternativní návrh na postup volby Rady ČT. Nový či novelizovaný zákon by měl opravdu účinně zajistit stranickou neutralitu veřejně právních médií a především jejich rad. A ovšem také Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle zákona přijatého Parlamentem pokud možno co nejdříve (ale po dostačující diskusi odborníků, poslanců a senátorů) by měla být zvolena nová Rada ČT a ta by měla zvolit nového ředitele ČT. Po důkladném výběrovém řízení by se jím měl stát někdo, kdo zprůhlední finanční toky, zeštíhlí zbytnělou instituci a zabezpečí skutečnou stranickou nezávislost, popisný a analytický ráz politicky relevantních pořadů a pluralitu vyslovovaných názorů v celém spektru demokratických politických koncepcí.

Dosavadní Zpravodajství ČT projevovalo politické sympatie blízké především Čtyřkoalici, Hradu a hradnímu křídlu sociální demokracie. Jeho pracovníci se ovšem do jisté míry snažili poskytovat prostor i představitelům odlišných politických směrů a různých stran českého spektra. Nutno uznat, že v tom nebyli důslední. Cestou k rozšíření obzorů a k opravdu nezaujaté publicistice samozřejmě není sekernická personální politika nového generálního ředitele a jeho vykonavatelky Bobošíkové. K tomu musí tým dosavadních zkušených redaktorů a třeba i nových schopných lidí dosud stojících mimo Českou televizi, také s pomocí veřejnosti a odborníků, dozrát.

Smyslem demonstrací před budovou ČT i demonstrace svolané na Václavské náměstí je obrana nezávislosti, neutrality a svobody slova. Proto by se měli držet stranou členové vlády, poslanci, senátoři a straničtí činitelé. Je v zájmu České televize, jejích pracovníků i diváků aby "vzbouřenci" byli opatrní ve výběru veřejně působících sympatizantů. Neměli by znevěrohodňovat své záměry aktivní účastí členů politiků na jejich podporu. Jejich, jistě účinná, pomoc bere televizním zpravodajům a politickým publicistům z rukou možnost kritizovat je, pokud budou jednou, což je velmi pravděpodobné, v této zemi vládnout.

Cestou k rychlému řešení současné krizové situace není odhlašování koncesionářských poplatků, němuž vyzývá falešná výzva šířená po Internetu. Upozorňují na to sami pracovníci Zpravodajství ČT. Výrazné přiškrcení finančních zdrojů by nepoškodilo Hodačovo vedení ČT, jehož hodiny jsou zjevně sečteny, nýbrž televizi samotnou v dalších měsících. Její finanční krach vyvolaný hromadným neplacením by dodal výmluvnost katastrofální výzvě Václava Klause k privatizaci veřejněprávních médií.

Po předpokládaném Hodačově odchodu a zklidnění situace by se měla rozplést klubka nejasností a podezření ohledně zištných motivací inspirátorů vzpoury. Měla by se vést inteligentní diskuse o roli a pozici České televize a Českého rozhlasu v našem občanském životě. Měla by nastat éra pokud možno co největší nezávislosti a co nejširší plurality, i když nějakým vlivům jistě nelze zabránit. Naší chatrné demokracii vy pak nechyběl jeden ze základních pilířů a aspoň poněkud by se stabilizovala.

Ivan O. Štampach

Olivie Tajovská

K rukám A.Mullerové,B.Rychlíka,J.Krause,A.Dekoje a dalších představitelů občanské iniciativy Česká televize - věc veřejná

na popud několika zahraničních novinářů jsem se začala zabývat procesem, jakým probíhá podepisování vaší petice prostřednictvím internetu.

Nebylo možné monitorovat všechny stránky, které dnes obsahují údajně více než 50000 podpisů, ale přesto byly během krátké doby zjištěny závažné nedostatky, které průkaznost podpisů získaných na internetu značně zpochybňují.

Váš program pro podepsání petice vykazuje základní nedostatky, což mne velice překvapuje zvláště v případě takové instituce, jakou je televize. Na počítačovém programu i webových stránkách je vidět, že jste nevěnovali dostatečnou pozornost výběru odborníka, který by si nepochybně alespoň s některými chybami poradil.

Zde několik nejvíce do očí bijících příkladů:

48099 A.Kousavá r.č. 601101... takové r.č. nemůže mít osoba ženského pohlaví

49012 A.Novák r.č. 860606/111 - tomuto mladíkovi bude teprve příští rok 15 let

Prosím ihned vyřaďte tyto podpisy spolu s dalšími, za něž uvádím např.

38840 Gustáv Husák

50312 Vlasta Burian

a mnoho dalších.

Nad některými podpisy se samozřejmě můžeme dobře pobavit, ale závažnější je to, že sem mohou být dětsky lehce vpašovány podpisy slavných osobností nebo prostě jen smyšlených osob, a to ve velkém počtu.Můžete namítnout, že k takovému zkreslení může docházet i při osobním podepisování, tam je to ovšem mnohem těžší a časově náročnější, ale internet s primitivním, chyby neošetřujícím programem k podvodům a vtípkům přímo vybízí. Připsání jednoho podpisu trvá jen pár vteřin.

Doufám, že jako profesionálové pracující v mediích si uvědomujete závažnost této informace a že podepisování petice na internetu okamžitě pozastavíte, popřípadě zcela ukončíte.

Tuto nespolehlivost podpisů získaných na internetu si totiž uvědomuje mnoho lidí a nemusí to být odborníci se znalostí progra- mování, aby poznali, že je tu něco hluboce v nepořádku.

Tím se samozřejmě značně diskredituje celá akce a hazarduje se s  důvěrou lidí.

Očekávám, že mi někdo odpoví na tuto zprávu, abych měla jistotu, že se celou záležitostí začnete ihned zabývat.

Do nového milenia vám přeji mnoho dobré vůle.

Olivie Tajovská

Poznámka TP: Protože petice Česká televize - věc veřejná nemá konkrétního adresáta, nevztahují se na ni žádné zákonné požadavky. Její provedení je na libovůli autorů. Obvinění paní Tajovské mi ale připadá nesmyslné: autoři webové stránky přece nemají možnost, jak ovlivnit, co návštěvníci stránek do petičního formuláře vyplní! Nejvýš by mohli průběžně vyřazovat zjevně nevěrohodné záznamy. Daleko zajímavější mi přijde, že paní Tajovská zná rodná čísla signatářů, ačkoli na formuláři autoři slibují, že je neposkytou třetím osobám. Jak se je dozvěděla?

PS: První reakce od vzbouřenců:

Vážená paní Tajovská,

internetové stránky vznikly ve velkém spěchu takřka za pár hodin a do této chvíle je spravoval velmi malý počet lidí. Máte samozřejmě pravdu - 2.1. se rozjedou naše internetové stránky v  nové podobě a bez Vámi uvedených hloupostí. Věřte prosím, že již teď pracujeme na tom, abychom eliminovali podobné případy, a od 2.1. na to budeme mít další pomocníky.

Jarka Sedláčková

Public Relations

ČT - věc veřejná

Jan Paul

Sobotní nervozní a křečovitý vstup vzbouřenců do filmu s erotickou tematikou, ale nebyl jen kontraproduktivním bulvárním způsobem boje. V mnohém cosi vypověděl i ochraně "čistoty" a "neposkvrněnosti naší tolik potřebné (z momentálního hlediska vzbouřenců) veřejnoprávní televize:

Když totiž Adam Komers dočetl prohlášení odborového svazu České televize, objevil se opět film Sex ve městě a v následující sekvenci chlapík s tělem playboye vyzývavé buchtě na posteli říká : " Mám dost velký nádobíčko, víš, většině žen to ale vadí, protože ho nepojme!" A ona mu s úsměvem odpovídá :" Mně to nevadí".

Mně ale vadí i  tyto souvislosti.

Členka Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Jana Dědečková ve svém dopise Janu Čulíkovi otištěném 10.5.2000 v samém závěru řekla, že vždy tu bude někdo, kdo se nám bude snažit vyplnit prostor, který mi dobrovolně opustíme. To se ale právě jí nyní stalo. Je s podivem, jak lehce opustila ten svůj 28.12.00 v televizní debatě na TV 3 a přenechala ho Janu Urbanovi, který je samozřejmě na rozdíl od ní novinářsky přesvědčivější. To se od Dědečkové sice neočekává, nicméně ji nikdo nenutil do slovního přetahování či "mlčení", v kterém ztrácela čas. Debata byla mizerně vedená ( moderátor spíše připomínal tatínka s píšťalkou na dětském hřišti) ale jako "amaterka" se mohla striktně omezit pouze na konkrétní fakta (a ty měla v ruce). Silná slova Jana Urbana o vlastizradě, mu tak mohla nechat se svým úsměvem "v ústech". Místo toho neinformovaný divák nemohl mít dobrý pocit ze dvou "tet" ( druhá je "předlistopadově" křečovitá Dušica Zimová), které v debatě útržkovitě vykládali cosi o zákonech a právních postupech v České televizi.

Petr Souček

Proto mi trochu vadí postoj organizátorů petice, kteří i naprosto nesmyslně vyplněné položky veřejně vydávají za hlasy na svou podporu, a dokonce je sčítají s hlasy petice papírové. Navíc se mi zdá, že alespoň první jména v obou dvou verzích jsou totožná.

Ti, kdo neznají Internet dostatečně nebo vůbec, jsou tak uvedeni v omyl.

Přiznám se, že nevím přesně, jak je to se zákonem na ochranu osobních dat - mlhavě si pamatuji, že všichni, kdo shromažďují osobní data, musejí být registrováni a musejí přijmout dostatečná opatření na jejich ochranu. Z tohoto pohledu je i mně divné, jak může paní Tajovská znát rodná čísla z petice.

Má vůbec nějaké hlasování nebo petice na Internetu smysl? Při velmi dobré péči organizátorů myslím ano, tou dobrou péčí myslím velmi dobrou technickou přípravu a vyhodnocování nasbíraných dat - například sledovat rozložení hlasů v čase, IP adres, user agentů, refereru, doby zadání, podoby zadávaných dat (malá/velká písmena, diakritika) a další.

V případě rodných čísel existují i pravidla pro jejich tvorbu, tedy je lze alespoň základně zkontrolovat. V případě jmen existuje na www.mvcr.cz/statistiky/cro/cro.htm kompletní seznam existujících příjmení a křestních jmen - ten se dá i zneužít, i použít na kontrolu. S pomocí http://wwwinfo.mfcr.cz/ lze na http://www.mfcr.cz/scripts/dphnsql/dphm.asp?DSOURCE=DPH najít zase řadu lidí i s rodnými čísly.

Je možné namátkou třeba 1% hlasů prověřit v reálu. Neví to nic jednoduchého, a riziko podvodu se dá pouze minimalizovat, nikdy to nebude nic přesného.

Ovšem v případě TV petice je to stejně celkem jedno, jestli ji podpoří 20000 nebo 100000 lidí má stejně mizivý význam.

A ještě perlička - ze začátku se podepisovala jiná petice, než jaká je tam teď.

Co nejvíce nezávislosti a objektivity (i) v novém roce přeje

Petr Souček

Jakub Trnka

Kdyz jsem si sel ke stolkum, kde se podepisuje petice na  podporu "vzbourencu" pro rozdavane materialy (mimochodem, zajimalo by me, jestli jsou mnozeny na naklady koncesionaru:), stal jsem se svedkem nasledujici sceny:

Dama strednich let (sklani se nad podpisovymi archy petice) - obraci se na mladou zenu ve zlute veste, ktera kona u petici dozor: "Muzu tam podepsat svoje znamy?"

mlada zena ve zlute veste: "Jasne, podepiste vsechny co znate!" .... a pani strednich let se dala do prace a podepisovala!

za druhe! Na shromazdeni promluvil Jan Urban a vyjadroval podporu "vzbourencum" a explicitne se s nimi ztotoznil. Nemam nic proti tomu, ze se nekdo snazi vylecit si sve komplexy z OF a  posleze OH, ale to, ze pak Jan Urban vystupuje v zivem vysilani RFE (pred 12tou hodinou 31. 12) a je moderatorkou predstaven jako "nas zpravodaj z Kavcich hor, Honza Urban" mi pripada ponekud, mirne receno, zavadejici!

za treti: shromazdeni sleduji "vysilani" "vzbourencu" a  zpravy CT3 na velkoplosnych obrazovkach. Kdyz je na obrazovkach tento dav, shomazdeni piskaji a hulakaji, zejmena vykrikuji "svobodu". :) Kdyz je na obrazovkach Hodac, Bobosikova a nebo Dedeckova, dav jim spila. Vybavuje se mi Foucault s tezemi o  ritualnosti verejnych shromazdeni a jeste vice 1984:)

za ctvrte: na celem shromazdeni nezaznel ani jeden argumet, pokad za argument nepovazuji slova jiste atletky: "Ja jsem proto, aby se vsude hralo fer!", denunciace z ust Jana Krause a "pravni analyza" jisteho studenta prav (uplne mimo misu, ale to je nad delsi vysvetleni) a podobne zmatenosti.

PS: mezi slepymy (demokraty) je jednookym kralem a vy jste ti jednooci:))

Oldřich Maděra

přeji Vám hodně zdraví a vše nejlepší do nového tisíciletí.

Byl jsem stálým čtenářem Britských listů, občas jsem poslal i nějaký příspěvek. Dlouhou dobu jsem četl Vaše příspěvky o České televizi a hledal jsem pravdu. Dnes mohu říci, že jste se dlouhou dobu snažil očernit řadu lidí, kteří si to nezaslouží.

Podobně zacházíte se svými přispěvateli. Rád doplníte článek vlastním nadpisem, který naprosto nevyjadřuje původní myšlenku autora bez jeho autorizace. Příspěvky také cenzurujete tím, že z nich vybíráte ty, které se Vám hodí do krámu.

Podařilo se Vám tímto způsobem vybudovat si svou klaku, která má unifikované myšlení s Vámi a ráda zatleská Vašim vývodům. Konečně o tom svědčí i výběr nejzajímavějších článků, který jsou povětšině z Vašeho pera, popř. Vám blízkých autorů.

Neobjektivita Vašeho zpravodajství v kauze ČT je donebevolající. Váš internetový list se tak stal pro mne nepoužitelný a nebudu ho dále číst ani do něj přispívat.

Váš bývalý čtenář

Oldřich Maděra

Petr Paleta

Nechci prilis chvalit ceskou ekonomiku, ale jeji HDP rozhodne neni sestkrat nizsi, nez u jejich zapadnich sousedu. Staci nalistovat treba CIA World Factbook (http://www.cia.gov), kde najdeme nasledujici udaje o HDP v USD na osobu za rok 1999 u zemi, ktere pan Madera zminuje:

CR 11 700

Madarsko 7 800

Polsko 7 200

Irsko 20 300

Velka Britanie 21 800

Nemecko 22 700

S pozdravem

Petr Paleta

Michal Bureš

-Kterou, paní Müllerová, já znám dvě?

Pan Čulík, jako již tolikrát, ve svém článku Kde koření dnešní krize v České televizi (MF Dnes, 30.12.2000; viz výše v těchto BL) zhodnotil situaci nekompromisně, leč hrubě zjednodušeně a tendenčně. Zapomněl na to, že věci nejsou takové, jakými se zdají být, zejména pak od poměrně vzdálené britské klávesnice. Sám přiznává, že „Hodač je slabý manažer“, nepozastavuje se však nad jeho zvolením do čela instituce s rozpočtem pohybujícím se v řádech miliard. Rovněž se nijak nezmiňuje o hlavní příčině předchozího neúspěchu pana Hodače ve zpravodajství ČT: o neschopnosti elementární komunikace a  očividné závislosti. Tyto neblahé vlastnosti dnes pan Hodač potvrzuje měrou vrchovatou.

Vyloženě pak pan Čulík ujel tvrzením, že „výměny ředitelů vadily ostatním oddělením ČT, protože destabilizovaly výrobní procesy zábavných pořadů (sic!), a destabilizace ohrožovala příjmy volných spolupracovníků ČT i soukromých výrobních firem“. To je hrubá vulgarizace celého problému. Jak můžete vědět, pane Čulíku, co vadilo ostatním (všem, nebo jen některým? a kterým?) oddělením ČT? Kdo zažil naprosto devastační působení Jakuba Puchalského, který dokonale rozložil konsolidovanou televizi, ten dobře ví, o čem hovořím.

Za Dušana Chmelíčka byl alespoň tento sešup do pekel zastaven. O skutečných důvodech jeho odvolání můžeme jenom spekulovat. Oficiálně „nespolupracoval“ s Radou ČT. Co však vlastně znamená spolupráce s Radou ČT, nejde kupříkladu o nemístné zasahování do interních záležitostí ČT nebo o skrytý politický nátlak? A dále k roli paní Dědečkové, která „jednala na základě vnitřního přesvědčení, nikoliv na příkaz stranických sekretariátů“. (Nač plurál, docela stačí ten jeden sekretariát…) A opět: z čeho tak usuzujete, pane Čulíku?

Paní Dědečková poslední dobou svými projevy permanentně přesvědčuje, že mimo zmíněný sekretariát žije v jakémsi paralelním světě, který se tomu reálnému přibližuje pouze v přestávkách na jídlo. Tolik subjektivních dojmů vydávaných za objektivní pravdy je na jeden článek, na jednu MF Dnes a na jednoho přece jen příliš. Pojďme zamést ty schody znovu a odshora, pane Čulíku.

Na počátku všeho je absence politické kultury v Čechách, kde slovo jest pouhý drek. Pak může vzniknout paskvil typu „opoziční smlouvy“ (zjevně contradictio in adiecto, nazývejme ji konečně správně smlouvou koaliční). Z té pak vyrůstá bohorovnost, arogance, prostě typické opojení mocí. Pak přichází stěžejní chvíle tohoto sporu, a sice nedodržení zákona: jmenování zpolitizované Rady ČT. (Jen si to představte: televizní radní bez stranické disciplíny! Toho se vždycky nejvíc báli!) A vzápětí zpolitizovaná rada jmenuje závislého ředitele. Čtěte Grygara, tam to všechno je! Jiří Grygar, bývalý předseda Rady ČT, na internetových stránkách ČT pojmenoval současnou situaci pregnantně: „…prapříčinou současné krize v ČT je soustavné nedodržování zákona o ČT, pokud jde o způsob volby Rady ČT, a to přímo ze strany Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Již při volbě Rady ČT v r. 1997 porušila PS úmysl zákonodárce, vyjádřený ustanovením, že do Rady ČT mají být voleny osobnosti, představující významné názorové proudy české společnosti, ale nesvázané s činností politických stran; zejména pak ,člen Rady nesmí mít funkce v politických stranách nebo politických hnutích, ani nesmí působit v jejich prospěch při výkonu své funkce v Radě‘…“

Vzbouřencům je vytýkáno, že neuznávají legální jmenování Hodače. Forma zákona jistě byla dodržena (parlament volí Radu ČT - Rada ČT jmenuje ředitele), byl však dodržen i jeho obsah? Je snad možné, aby poslanci pomíjeli ta ustanovení zákona, která jim zrovna nevyhovují v jejich mediálním rozletu?!

I dále je však všechno špatně. Hodač namísto razantního vstupu do otevřené debaty se zaměstnanci ČT i s veřejností v čestné snaze obhájit své názory i  schopnosti uzavřel se kdesi v hlubinách Kavčích hor a dělá… Co vlastně? Bez jakéhokoliv korektivu kolegia generálního ředitele - jen s tělesnými strážci a manželi Bobošíkovými za zády - spřádá represivní plány, pokud právě necenzuruje vysílání či nejedná s Vladimírem Železným. O totální ztrátě soudnosti svědčí i jeho setrvávání na postu generálního ředitele: opravdu se pan Hodač domnívá, že by kdy mohl vést Českou televizi, když u naprosté většiny jejích zaměstnanců již definitivně ztratil morální i profesní kredit?

Po frašce nazvané Konkurz na generálního ředitele ČT šmírácky sehrané Radou ČT bylo jen logické, že zaměstnance České televize všechno to politikaření přestalo bavit. Vzbouřili se. V tu chvíli spadly na politické scéně kulisy a nám se naskytl tragikomický pohled. Mladý rozhněvaný politik zápasí se zauzlovanými nitkami marionet, k uchu se mu nachyluje nalomená, nejspíše moravská větev strany. Konkurence se šklíbí u tahů. A ze stínu kašírovaných keříků v  pozadí vykukují tváře Malých Velkých Manipulátorů a nejrůznějších tajtrlíků. Trapné. Trapné! Otázkou samozřejmě zůstává, co bude dál, po ukončení působení pana Hodače v ČT, k čemuž dříve či později musí dojít. Další kolo, nová Rada, nový ředitel? Bez vyřešení problému tam, kde vznikl, tedy v Poslanecké sněmovně PČR, přejde výjimečný stav kolem ČT definitivně do chronického stádia.

A tak nám vypnuli televizi. Tu naši, veřejnoprávní. Panu Hodačovi se podařilo něco, o čem se i komunistům mohlo jenom zdát: vzal mi možnost vypnout televizor dle mé vlastní vůle! Můj vypínač nemá co vypnout. Má svoboda nejintimnější je przněna, mohu vypínat leda vypnuté. A proto: Nesahejte mi na ten vypínač, pane Hodači!

Jistě můžeme pod shovívavým pohledem Franze Kafky a nad smutně se choulící kávičkou donekonečna debatovat v kroužku nerozhodných:

-Absurdní. Ale kudy do zákona?

Já osobně však v tuto chvíli spíše sympatizuji s razantním pojetím mysteriózního staropražského mistra slova a činu Jaroslava Haška:

-Když ze mě někdo dělá vola, koleduje si o pár facek.

Už politickým grázlům zvoní hrana!!! Václav Havel se dal na stranu normálních lidí!!! Jsme s vámi!!!

Josef Chaba

vážení přátelé, kolegové stávkujících zaměstnanců ČT

myslíme si, že tentokrát bychom neměli váhat jako u voleb v roce 1998. Ty zlaté rozkradačské časy politikům definitivně skončily a už nebudou oblbovat lidi tzv. tržní ekonomikou a těma svejma nemravnýma západníma sračkama pro lepší společnost, v níž se mají dobře stejně jen tuneláři a zloději. Jsou definitivně v prdeli, protože president Václav Havel se dal už konečně jasně na stranu nás normálních lidí, které ta bohatá sebranka bezostyšně deset let okrádá! Na Václavském náměstí 3.1.by měla být vidět jednotná síla. Televizi zpátky pro ty svý žvásty nedostanou!!

Jan Kraus, Jan Urban a Adam Komers a mnozí další novináři bránící spravedlnost,jsou nyní jedni z nejstatečnějších lidí v této zemi, kteří se nebojí mluvit a měli by dostat v médiích vzhledem k napjaté situaci více prostoru!!

Prosíme Vás dejte jim ji - naši "páni" půjdou do prdele i s tou svou slavnou oposmlouvou, po dobrém a nebo po zlém !!! Ať žije svoboda a svobodné volby! Sametová revoluce ještě neskončila!

Srdečně vás zdraví Váš

Josef Chaba,Ústí nad Orlicí

Jiří Mašek

1. Převzetí kontroly nad vysíláním ČT

Rada však udělala kromě toho, že prakticky ze dne na den odvolala pana Chmelíčka a instalovala pana Hodače chybu jinou, která se později ukázala jako zásadní: svolala rychlé výběrové řízení, které však bylo pouhou kamufláží pro již rozhodnuté řešení celé situace. Rada předpokládala, že se vždy veřejnost zajímala spíše o dění v ČT a osobu generálních ředitelů, než o osoby členů Rady ČT a způsoby jejího rozhodování. Zdá se však, že právě tento fakt byl právě v souvislosti s osobou pana Hodače rozbuškou dalšího dění. Václav Klaus zděšen vývojem, který se dostával maličko mimo jeho opratě, vydává skandální prohlášení o privatizaci veřejnoprávního hybridu. A zde je možno vystopovat počátek varianty č. 2:

2. Snaha o privatizaci ČT ve prospěch spřízněných osob a firem pana Železného

ODS by velmi uvítala, pokud by se jí podařilo "zlikvidovat" privatizací jediného "ještě trochu nezávislého" zpravodajství v zemi svoji noční můru. Navíc v osobě pana Železného by měla záruku, že tato varianta je funkční, pan Železný je jí dostatečně a doživotně zavázán, což by jí zajistilo vliv "na věčné časy".

Je nutno si uvědomit, že právě tato varianta je nyní zřejmě na stole, protože bohužel dojde k poměrně masovému odhlašování koncesionářských poplatků, což Česká televize nemůže ustát. Vladimír Železný mezitím roztáčí kola své propagandy naplno nejen ve svém pořadu "Volejte řediteli", ale již také koná: schází se tajně s panem Hodačem na několikahodinové schůzce, kde obohacuje slovník pana Hodače o pojem "autorizované vysílání", ale zejména půjčuje paní Bobošíkové svá studia a své lidi. Několik milionů od Sazky, která převádí své vysílání do konce roku právě na obrazovku TV NOVA je prvním vítězstvím tohoto Napoleona těchto dnů.

ODS ale současně začíná hrát variantu č. 3:

3. Boj se "sarajevským syndromem"

Je zde ale i varianta č. 4, kterou je již téměř možno odškrtnout jako splněnou:

4. Maximálně oddálit vstup do EU

Je však nutno vzít v úvahu i variantu č. 5:

5. ODS v tom vůbec nemá prsty

Díky Bohu, že se obyvatelstvo této země ukázalo prozíravějším, než několik jednotlivců s modrou legitimací předpokládalo....

Vladimír Kares

bez emocí jsem si provedl analyzu těch televizních událostí a vychází mi z toho následující.

Jednalo se o předem připravený medíální puč a to stranami opoziční smlouvy.

Odpovídá tomu scenář a časové spuštění. Nechci spekulovat proč se to konalo. Váš argument o přizvání 4 koalice je lichý. Naopak, proč vládnoucí strany dělají mrtvého brouka. Falešné je konstatování, že se politika nesmí míchat do medií, když mají zajištěno a nakomandováno zvolení potřebného člověka Radou. To je pokrytectví. Proč se toho nechytili také?

Puč se jaksi nepovedl a Socdem začíná couvat. Potřebuje preference.

ODS naopak chce tento post za každou cenu. Něco za tím musí být. Jen mi neříkejte, že nějaké vznešené ideály. A že redaktoři jsou ti hlavní, kteří mohou rozfofrovat rozpočtové televizní peníze. To je naprostá blbost. Asi jste v řízené organizaci nepracoval. Čili jediný argument je ten, že jsou nepohodlní. Proč? Mohli by něco vyšťourat, nebo co?

Volba ředitele byla demokratická. Ano i já jsem byl v době nástupu demokratických ideálů v několika komisích vybírajících v konkurzu státní úředníky. Jak jsme poctivě zvažovali pro a proti. To byly hodiny diskuzí s kandidáty i mezi námi.

Když jsem si to srovnal do metody priorit tak mi toto vyšlo, plánovaný mediální puča a bouhžel, mi vychází, že jste toho součástí.

Nyní jsem se dověděl, že TV obsadila policie. Puč bude brzy dokonán.

Pyrhovo vítězství. A hanba. Stydím se před světem za politiku země.

Volby, pane, budou a to brzy.

Poznámka JČ: Televizi policie neobsadila, pan Kares je špatně informován.

Josef Stogr

k tomuto dopisu mne vede Váš článek uveřejněný dne 30.12.2000 v MF Dnes (viz výše v tomto čísle BL).

Jsem víceméně náhodným čtenářem vašich Britských listů - jde o jakési povědomí o tom, že někde prostorově neurčitě daleko žije člověk, který je mi v něčem blízký a že je občas možné nahlédnout, jak věci vidí.

Právě proto považuji za nutné Vám napsat něco víc o citovaném článku. Nechci zpochybňovat Váš názor, který stojí na analýze skutečné práce zpravodajského týmu ČT. Ani já ho nikterak nevyvyšuji a jsem si vědom řady polovičatostí, kterých se denně dopouštěl proto, aby si udržel svoji pozici. Shoduji se s Vámi, že tento zpravodajský tým do nedávné doby žil stejnými polovičatostmi, jako žijí naše noviny, u kterých v posledních dnech chybí dostatečná snaha prosvětlit čtenářům všechny aspekty současného dění v ČT. A tady je podle mne třeba začít.

V ČT došlo ke krizi a jde teď o to, jak bude interpretován její rámec, do jakého kontextu bude všechno toto dění zasazeno. Myslím, že svým článkem jste nepřispěl k vytvoření takového kontextu, spíše jste se zařadil mezi okruh redaktorů typu p. Steigerwalda, kteří zjevně preferují jeden ideologický přístup (jde o peníze a politiku čtyřkoalice) a snaží se vzhledem k němu manipulovat čtenáře. Pokusím se Vám to ukázat blíže, protože stále věřím tomu, že to z Vaší strany je omyl nebo špatný odhad situace a nikoli vědomá manipulace.

Ještě jednou - souhlasím s Vámi, že to byla mimo jiné i  ČT se svým zdánlivým „nestranným“ přístupem, která doposud de facto pomáhala udržovat zatuchlý status quo. Proč tedy došlo ke konfliktu? Situace v Čechách není ani zdaleka tak statická jak se to může zdát a předpokládám, že z větší dálky by to mělo být docela dobře vnímatelné. Možná byla ČT dlouhodobě předmětem nějakého vlivového mocenského seskupení, ale na tom nechci stavět. Nechme stranou, jestli zde jestli zde existují mocenské skupiny, které se snaží získat licenci ČT nebo jen ji vytunelovat. To jsou vnější vlivy. Ale významné je, že ani relativně neškodná a  neprůrazná redakce už pro praktický výkon moci nebyla přijatelná. I ve své krotké podobě už se zpravodajství TV a programové záměry redakce dostaly do rozporu s praxí moci. ODS mohla zvolit jinou taktiku a postupovat pomaleji a obezřetnějí, ale z povahy její mocenské ambice byl konflikt tak či tak na spadnutí.

Do tohoto kontextu jste svým článkem zasáhl a podle mne velmi nešťastně. Na jedné straně oprávněně kritizujete dosavadní činnost redakce ČT, na druhé straně se nevyváženě přidáváte k apologetům ODS, když např. píšete: „Dědečková jednala na základě vnitřního přesvědčení, nikoli podle rady stranických sekretariátů“. Tento a podobné výroky Vás dostávají do jedné roviny se Steigerwaldem. Vy jste s ní mluvil a důvěřujete jí ? Jak se můžete vahou svojí osobnosti postavit za něco tak spekulativního, jako je důvod jednání Vám neznámé ženy? A proč např. píšete slovo sekretariát v množném čísle? Všichni přeci vědí, že jde o jeden sekretariát, ODS.

Všechny tyhle věci jsou mi nepochopitelné. Jaký k tomu máte důvod? Znáte se osobně s Hodačem a pramení Vaše důvěra odtud? Stejně jako v našich novinách ani u Vás nic o tom, že v prvních dnech byla na Kavčích horách celá plejáda politiků - nejen čtyřkoaličních a nezávislých, ale také ministr Kužvart a místopředsedkyně sněmovny Buzková - to se nehodí do politického schematu a tak se o tom pomlčí. Ruml je lepší novinářské sousto a symbol.

Domnívám se, že jste ve svém článku nepostřehl také další důležitou věc. Paradoxně odstartoval tento konflikt procesy, které mohou napomoci zvrátit nepříznivé trendy u nás - a jde o trendy spíše občanské než v úzkém slova smyslu politické. Američané si letos uvědomili, že může záležet na každém hlasu - a my teď máme příležitost uvědomit si a ukázat si navzájem, že ona Vámi kritizovaná „předposranost“ a polovičatost nemusí být řešením - nikoho nechrání a v případě arogantní moci nic nezaručuje. Podoba s normalizací není úplná, stokrát se můžete snažit držet hubu i krok a nemusí to být nic platné. V ČT převládla ochota postavit se za svoje věci - a ta pak vede k tomu, že lidé získávají hrdost, mají příležitost se osvědčit. Je to příležitost i pro lidi venku na prostranstvích před televizními studii ve velkých městech, pro novináře, aby přestali lavírovat atd.

Pane Čulíku, přeji Vám, aby Vaše příští vystoupení v našich novinách bylo šťastnější - prosím nepište tak rychle a lehkovážně a snažte se vždy nalézt širší kontexty dané věci. Přeji Vám vše dobré v r. 2001.

Josef Štogr