Co je nového v České republice

Aktualizace, středa 18.30:

Aktualizace, středa 16.30:

Aktualizace, středa 14.30:

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 600 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Mily pane Culiku,

to byste mel vedet, kdo vsechno se cpe do dosahu kamer okolo svate CT. Na nize uvedeny adresar I. O. Stampacha rozeslal knez Tomas Halik mj. nasledujici sdeleni:

"Jinak: jsem pohoršen rádiem Proglas, které se jednostranně postavilo za normalizátory. Sloužil jsem včera proti vůli Hodače mši ve střeženém newsroomu, zpovídal tam a hovořil se ´vzbouřenci´, mezi nimiž je řada věřících. A musím říci, že jsem hrdý na to, jak se chováním pí Bobošíkové a spol. (kauza není rozhodnuta soudem ani parlamentem a ona nedovoluje protestujícím jít ani na WC atd.) nenechávají strhnout k nenávisti." Tomáš Halík

Poznámka JČ: Už jsme psali o tom, jak Halík bezostyšně zneužil svého kněžského povolání a vynutil si vstup do velína, že "do vězení má taky jako kněz přístup". Jenže do vězení vstupujete, pane Halíku, jako nezávislá, nadstranická osoba, zde jste se zdiskreditoval podporou jedné strany. Doufejme, že si vaši neomalenost bude česká veřejnost pamatovat.

Měl jsem po svátcích možnost poprvé včera vidět zpravodajský pořad Události plus vytvořený novým týmem ČT ve 22,25 SEČ. Hned jsem si vzpomněl na charakteristiku paní Bobošíkové uveřejněnou ve Vašem listu před svátky, kde byla líčena jako pravá profesionálka. Tento pořad však byl koncetrátem amaterismu akcentovaným kopírováním zpravodajství Tv Nova včetně dikce reportérů a skladby příspěvků až do posledních dojemných záběrů psů v útulku v zimě. Takto pravidelně končí hlavní zpravodajství na Nově. Alespoň v těch případech, které jsem viděl. Připomínám nekvalitní zvuk etc. To přece není profesionalita ve smyslu stále zmiňované BBC televize. Jak může člověk se zdůrazňovanou praxí v BBC, myslím pana Hodače, něco takového pustit do etéru. Možná, že v BBC nebyl tvůrčím pracovníkem ? Zpravodajství v tom smyslu, jak se jím Vy sám pravidelně zabýváte, musí být vizitkou. To dnešní překonalo však všechny negativa vzbouřené redakce. Argument - nejsou lidi- v případě veřejnoprávní televize nemůže být vůbec použit.

Vím, že toho máte v dnešních dnech hodně, jsem potěšen aktuálností Vašeho listu, ale dnes večer mi to nedalo, abych se nevyjádřil, i když jsem se ještě cca před týdnem přikláněl na Vaši stranu interpretace problému.

P.S.: Navíc použili jednoznačně záběry soukromé TV Prima

Poznámka JČ: Amatérismus je v nynější krizové situaci omluvitelný, Jana Bobošíková nemá skoro žádné spolupracovníky. Férové by bylo hodnotit její zpravodajství až za cca půl roku - rok - právě tak dlouho trvá vybudovat kvalitní redakci zpravodajství, Potíž však je, že v mimořádných podmínkách nerespektuje ve svých zpravodajských relacích Jana Bobošíková principy kritického odstupu - stejně jako je nerespektují vzbouřenci. Tím, že Bobošíková vysílá propagandistické relace, se vážně zdiskreditovala jako profesionální novinářka. Vyvážené vysílání se dá udělat i na koleně. Jde o přístup, nikoliv o techniku. Tutéž chybu udělali rebelové i protirebelové: kdyby vysílali vyvážené zpravodajské relace s kritickým odstupem, zachovali by si pověst profesionálů. Bobošíková měla raději nevysílat.

Poznámka TP: Myšlenka "trestat" neposlušné novináře odpíráním informací není v české politice nová - naposledy se objevila před týdnem, když podobně hrozili politici Čtyřkoalice "autorizované" České televizi. Politici ale dobře vědí, že tak nejvíc potrestají sami sebe, a na horlivé prohlášení Eduarda Zemana lze tedy pohlížet spíš jako na úsměvnou úlitbu ministerskému předsedovi.

Dovíte se v této knize mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Ondřej Čapek

Byl jsem 27. 12. na demonstraci vzbouřenců před ČT a musím říci, že na mě udělala opravdu mocný dojem: perfektní režie, účast "populárních osobností", či lidí, jejichž práce si nelze nevážit, projevy upletené z vhodně gradovaných vět, při jejich poslechu se člověk cítil lepším a morálnějším. A na druhou stranu: nenávist jednotlivých lidí k opoziční smlouvě, kterou by zručný "krysař" překoval až k ochotě rabovat, dovolávání se morálních postojů, jakoby mravnost byla druhem geometrie (morální hodnoty, základy, rozměry, dimenze...) či jiné exaktní vědy jejíž jedinými oprávněnými vykladači (a strážci) jsou ti na pódiu.

Myslím si, že celý problém jak je prezentován v BL do této doby, míjí jeden důležitý rys celé situace: totiž pokud jde o vzpouru "těch méně kvalifikovaných", jak to, že se za ně postavili lidé jako Svěrák, Burian a mnozí další? Podle mého názoru vzbouřenci (a je otázkou do jaké míry vědomě) dokázali poskytnout prostor pro prezentaci daleko závažnějších společenských pohybů a pnutí, než je otázka "kdo bude na Kavčích horách".

Po demonstraci jsem šel k rodičům, kde jsem potkal sestru s kamarádkou, obě absolventky soukromé střední školy s uměleckým zaměřením (nutno dodat, že sestra ji vystudovala NAVZDORY přáním mých rodičů a teď je v zahraničí).

Bylo překvapivé, jak moc obě věří, že vzbouřenci mají pravdu: ONI NÁM kradou televizi, MY budeme demonstrovat proti NIM, protože televize je NAŠE nikoliv JEJICH. Radikální názor, který nepřipouštěl pochybnosti o tom co je správné a to ani jako možnost - Bobošíková je zaprodanec ODS, je to nacistka (a to je přece trestné) likvidující s hoteliérkou (a jak řekl Bartoška: "Co může vědět hoteliér o kultuře?") Dědečkovou českou kulturu.

Myslím si, že za tímto radikalismem se skrývá (znečištěn různými skupinovými zájmy a politikařením na obou stranách barikády) zásadní spor o směřování společnosti, který nepramení pouze ze snah o "maximalizaci zisku" ale je dán dvěma způsoby výchovy, či dvěma koncepcemi světa: nespočívá v tom, co vlastníme, či co z toho budeme mít ale spíše kým (čím) jsme, resp. čím budeme.

Tento spor se pokusím demonstrovat na opakovaném neporozumění mezi komerční a uměleckou sférou, na příkladu mezi postoji studentů z VŠE, kterou jsem absolvoval a postoji "holek a kluků ze škol na nábřeží" (FAMU, DAMU, FFUK), kde mám několik přátel a účastním se akcí, které pořádají (přednášky, filmové přehlídky atd.). Předem říkám, že ve sporu nejsem nestranný, mám výhrady jak proti "nábřeží", tak proti systému na VŠE, kde jsem zaměstnán a musím zachovat určitý stupeň loajality.

Postoje studenta utváří do jisté míry i sama historie a postavení školy do které chodí. Karlova universita je bezpochyby úctyhodná instituce s dlouhou historií, ve které spoluvytvářela české dějiny a často se podílela i na dějinách evropských. Naproti tomu VŠE je škola "bez historie". I když z hlediska historie vědy není zcela pravda, že pojem plánované ekonomiky, (i) kvůli kterému VŠE vznikla, je zcela komunistickým vynálezem, protože i poválečná "západní" keynesiánská ekonomie předpokládala specialisty pro obsluhu rozsáhlého souboru regulačních nástrojů, přesto stigma "ústavu výchovy mladých kádrů" je pociťováno na VŠE i proto, že žádná jiná tradice není k dispozici.

Rozdíl je i v architektuře škole: FFUK obývá historické budovy v centru města, VŠE sídlí na Žižkově v modernistické budově s dlouhými chodbami, postrádající do jisté míry lidský rozměr, jak už se to někdy funkcionalismu stává. I díky rozdílným vnitřním dispozicím se přednášky na FFUK podobají bytovým seminářům. Na VŠE člověk přednáší ve strohém neosobním prostoru.

Tím se dostávám k samotnému systému výuky: za mých studií byly hlavně první ročníky na VŠE dost stresující záležitostí. Kreditní systém kombinovaný s poměrně velkým počtem předmětů, které byly pro všechny společné, vedl k tomu, že člověk si mohl volit z mnoha paralelních kursů a studovat předměty téměř v libovolném pořadí a počtu. Cena za svobodu byla vysoká: na škole neexistovalo nic jako kruhy, student byl anonymní položkou na seznamu, v nižších ročnících neexistovala nějaká osobní vazba mezi učiteli a studenty.

Co vím, na "nábřeží" je systém odlišný: na jednotlivých oborech je jen málo studentů - stovky, někdy pouhé desítky, jinde jde počet do pár tisíc (pro srovnání na VŠE je cca 13 000 studentů). Na oboru se všichni znají, přístup kantorů je velice individuální, mají čas na to podporovat kreativitu a specifické záliby usilování svých studentů. Při diskusích se všichni oslovují jmény.

Jaká smůla, že jsem studoval na VŠE a nikoliv na "nábřeží"... ale teď prohoďme znaménka: Je pravda, že Karlova universita má významnou historii, ale neslouží tato historie spíš jako koule na noze? Koneckonců: byla nějakým zásadním způsobem ušetřena kádrování v 70 letech v porovnání s VŠE? Na VŠE je situace jasnější: škola neměla a dodnes nemá zcela tak dobrou pověst jako Karlova universita, a proto se musí lidé na ní více snažit.

Naproti tomu na FFUK jsou studenti chyceni do pasti: jak a komu naznačit, že pan profesor je senilní blbec, když přece si své místo svým postojem za komunismu zaslouží. Ano, možná že byl v padesátých letech komunista, ale potom se v tom šedesátém osmém postavil na správnou stranu a dvacet let trpěl ("...a to vy, moji mladí přátelé, nikdy nepochopíte").

Možná, že si vzpomenete na závěrečnou scénu z oscarového Kolji: hlavní hrdina se tam po x-letém fidlání po pohřbech vrací rovnou do České filharmonie. Toto je svěrákovsky smířlivá "polistopadová lež": člověk, který 20 let myl okna, není schopen rozumět současnému stavu svého oboru (i když existují výjimky).

Poznámka k architektuře: "funkcionalismu", kdy v holé učebně je tabule, dvě řady stolů, třicet stejných židlí, projektor a nic víc nelze upřít jednu výhodu oproti prostředí bytového semináře: učebna je to velice demokratický prostor. Představte si situaci, kdy Vás na začátku přednášky vyzve přednášející ke svobodné diskusi a potom mluví chvíli sám a udělá chybu.

Normální je skočit mu do řeči a zeptat se ho jak to myslel. Lépe se to provádí pokud sedíte na stejné židli jako ostatní v prostředí podobném "učebně", špatně se skáče do řeči, pokud se tísníte v rohu na židli a přednášející s přáteli (či lidmi dříve přišlými) sedí v pohodlných křeslech.

K samotnému způsobu výuky: anonymita studenta na VŠE znamená i určitou jeho ochranu. Pokud se nějakému profesoru znelíbí, může studovat u jiného. Masovost školy vede i k faktu, že ji nelze zcela ovládnout. V momentě, kdy se nelze znát se všemi, vzniká potřeba jasně formulovaných nařízení a pravidel, na škole, kde se všichni znají žádné dodržování norem - de facto - není tak důležité.

Paradoxně tlak na konformitu může být větší na malých oborech: když studenti z FFUK psali petici proti určitému výběru učiva byla psaná neobyčejně servilním způsobem. Některé přednášky na tomtéž oboru vypadali jak když lid naslouchá moudrým starcům - žádné místo pro diskusi. Proti tomu jsem zažil situaci na VŠE, kdy se přednášející zabývala velikostí zemědělských pozemků. Byla přerušena hlasem z publika, který se silně hanáckým přízvukem prohlásil její úvahy "za blbost" protože by se na takových pozemcích "nevotočíly" traktory.

Za správné a demokratické považuji chování dotyčné Doc. ... CSc., která nakonec (po krátké diskusi) musela uznat, že argument studenta je správný. Naproti tomu mi přijde, že zejména na uměleckých oborech tento způsob tázání není a to z jednoduchého důvodu: všichni se snadno přesvědčí jak vypadá traktor, dokázat pravdivost některé estetické koncepce jde hůř.

Kromě toho je zde i další důležitý faktor: ekonomové před, po i  při škole pracují v "oboru", kde jsou hodnoceni podle přínosu pro podnik. Vše je měřitelné (i když laické přesvědčení, že v ekonomii se počítá pouze s penězi, je nesprávné). Naproti tomu lidé "z nábřeží" mají být kreativní, talentovaní, což je hodnoceno určitým autorizovanými posuzovateli (kritiky, "uměleckou veřejností") a ty správné vazby se budují už na škole. Výsledkem je - v Čechách i jinde - závislost na lidech, nikoliv na svých objektivně daných schopnostech.

Do této problematiky spadá i způsob výběru studentů. Jak posoudit talent v momentě, kdy musíme vybrat PRÁVĚ jednoho z deseti, dvaceti uchazečů? A když jsou ti správní vybráni, tak přece už jsou ta elita, že? K tomu jedovatá poznámka: podle některých jmen jsem překvapen, jak moc se ta rozpoznatelná forma talentu dědí. Na VŠE jsem v prvních letech pocit, že je to velice vhodné prostředí pro vymlácení pocity jedinečnosti z hlavy, podstatně lepší, než malé gymnasium, kde určitý elitismus byl, daný tím, že nás tam bylo jen 2 - 3 stovky.

Berte prosím vymezení vztahu VŠE ("Žižkov") a "nábřeží" jako určitý model, který se teď pokusím aplikovat na situaci v ČT. Způsob, jakým je dělána, vzpoura je podle mého poznamenán nedostatečným akceptováním "pravidel hry" ze "Žižkova". Bohužel ve velké otevřené společnosti, jak poznamenává Hayek, musí být respektován zákon, právě proto, že jedině psané jasně formulované normy jsou dostupné všem bez rozdílu.

I kdyby byli pánové Ruml, Havel, Urban a další svatí a morálně na výši, jak to pozná - třeba - pantáta Bezouška, když ani u jednoho z nich osobně nezná? Duch zákonů je sice krásná věc, ale je to něco, co je přístupné a jasné třeba montérům v Avii Letňany?

Bojím se doby, kdy místo psaných norem budou v Čechách platit slova "filosofa na trůně" a Havlova vize nepolitické politiky je právě tímto platónským konceptem, který (jak analyzuje Popper - i  když s jeho pojetím zcela nesouhlasím) nakonec vede k omezení svobody. Kde byl Havlův duch zákona, když chválil zásah policie během zasedáni MMF/SB?

Ono je vůbec divné, jak málo vadí "intelektuálům" jasné porušování pravidel, pokud se tak děje "mezi námi kamarády" - příkladem může být skandální nevyváženost státem podporovaných Literárních novin.

"Holky a hoši z nábřeží" navíc mají ještě jeden problém: aby bylo jasno, nesouhlasím s opoziční smlouvou, ale nevidím na současné politické scéně žádnou alternativu. Je pěkné, že se pan Ruml angažuje na straně "práva", ale spíše bych ocenil, pokud by dokázal postavit pevně definovanou ideu, včetně jasných operativních, taktických a strategických plánů a postupů.

Jako ekonom mám řadu výhrad proti kupónové privatizaci, ale je třeba uznat, že se jedná O poslední ucelený koncept transformace české ekonomiky. Obávám se, že ČSSD ani 4K nepostavila nic proti tomu, co by bylo nějak srozumitelně definované, naopak apely na "lidskost" "slušnost" a další hezké hodnoty tu už byly několikrát - v předvolební kampani ČSSD, v prohlášení Děkujeme odejděte, v Impulsu 99... a co z toho?

Opoziční smlouva je podraz a v určitém ohledu zlo, ale je to viditelné zlo, je to zlo napsané. Naproti Ruml ve veřejích ČT je něčím daleko horším: je to návrat zpět, k hodnotám "uzavřené společnosti", kdy se všichni znají a kamarádí spolu.

Věřím, že se tak dobře žije, pokud jste Havel, Ruml, Halík nebo naopak nadšený nosič hesel, jenže já nechci představitelům státu "jen tleskat" ani s nimi "kamarádit", neb nejsem hochem z nábřeží. Nechci žít ve státě, kdy na místo zákonů budou jen jejich duchové, co budou promlouvat k národu jen prostřednictvím privilegovaného média a na místo politické diskuse se budou pořádat mítinky.

Pozn.: V Neviditelném psu píše v  František Novotný o poselství Antigony (http://pes.internet.cz/clanky/8994_0_0_0.html). Ten článek je skvěle napsán, bohužel je psán z pozic uzavřené spoleačnosti, z pozic mýtu. Antigona je (podle tuším Hegelova pojetí) zosobnění hodnot rodinných, klanových. Je to Kreon, kdo opouští božský zákon a ustanovuje autonomní pojetí zákona - pokud o té problematice někdo víte něco více, napište mi.

Jan Paul

Manipulují a novinářské řemeslo poškozují obě strany. Jedni v zájmu osobního přesvědčení a své "pravdy" a druzí v zájmu parlamentní demokracie a práva - tedy v jistém smyslu v zájmu "nadpravdy". Legální vedení české televize ale dělá chybu v tom, že převážně ignoruje vzbouřence a vysílá jen to, co se "hodí". Důvod k tomu sice nalézá právě v protiprávních krocích rebelů ( "a proto pro nás neexistují !"), ale z hlediska tématu seriozní novinařiny, by - paradoxně - tzn. nad všeobecné očekávání - mělo přinášet více materiálu o vzbouřencích. Došlo by pak k něčemu, k čemu v našich podmínkách zatím dojít nemůže : divák by si mohl tvořit svůj názor, jen na základě otevřených a nezmanipulovaných informací. Jiří Hodač se nemohl objevit mezi demonstranty po vzoru Knížáka s transparentem PRYC S HODAČEM ! (nemá velín ČT), ale mohl jejich vysílání použít k svému záměru : totiž ukázat veřejnosti, jak snadno může být manipulovaná - pochopitelně mimo jiné.

Nejvíce zarážející je, jak vzbouřenci kalkulovali ve svém dojemném "novoročním" klipu právě s nepřipraveností diváka posuzovat věci po svém a vmanipulovali ho do citové oblasti. Samozřejmě nefér, protože ho hrubě podcenili. To je nepochopitelné po deseti letech, během nichž si občané mohli udělat obraz o různých typech mediální blamáže.

Vzbouřenci při tvorbě tohoto klipu ale počítali s tím, že v lidech jaksi infantilně zastydnul pocit permanentního revolučního nadšení a že se nechají snadno ztrhnout - v dnešním případě oblbnout. To je ovšem značné nedorozumění. Nejen revoluční nadšení, ale i struktura společnosti je totiž jiná, než jaká bývala v roce 1989. Jak chtějí rebelové donutit k demonstraci za "své věci" přemýšlivé občany a dobře ekonomicky usazenou vrstvu, ( s  "tuneláři a mafiánskými kapitalisty"- jak je populisticky a tendenčně označil Havel) pod hesly o svobodě?

Martin Stín

V diskusích kolem krize v ČTV stoupenci "povstalců" prosazují názor, že obsazení Rady ČTV delegáty parlamentních politických stran v poměru, odpovídajícím volebním výsledkům, je základem ohrožení nezávislosti ČTV. Požadují, aby politické strany byly vyloučeny z vlivu na ČTV a Rada byla vytvořena z nestraníků, jako by příslušnost k politické straně byla zločinem a zárukou neobjektivnosti pohledu na odborné problémy řízení televize.

Náš politický systém bohužel přiznává politickým stranám postavení převodní páky, kterou se přenáší vůle občanů do politiky. Nechci tvrdit, že to je ideální řešení a plně se ztotožňuji s většinou kritických hlasů, poukazujících na jeho nedostatky. Stejně jako ostatní nespokojenci však neznám jiné ideální řešení, které by navíc bylo možno uvést u nás do života okamžitě, bez změny volebního zákona a ústavy. Domnívám se však, že pokud jsou věci tak, že v Radě jsou zastoupeny politické strany způsobem přiměřeným jejich volebnímu výsledku, je to stav únosný. Rada se přece z velké části zabývá záležitostmi odborného, organizačně-technického, administrativního rázu, jejichž řešení nelze zideologizovat. Jsem však přesvědčen, že členové Rady ČTV, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, by měly být osobnosti veřejností respektované, známé, u nichž lze předpokládat, že se v každé situaci chovají podle své hlavy a svědomí, i kdyby to šlo jejich stranickým sekretariátům proti srsti.

Kritika současného stavu je silně ovlivněna existencí opoziční smlouvy, která zdánlivě mění ODS a ČSSD ve spojence. Je však málo pravděpodobné, že deformující vliv opoziční smlouvy bude dlouhodobý. Její platnost skončí nejpozději s příštími volbami. I když do nich zbývají ještě dva roky, jsou to jen dva roky. Nový zákon by neměl být konstruován pouze jako patření proti působení opoziční smlouvy.

Zájem koncesionářů, ale i zájem státu s ohledem na jeho mezinárodní prestiž a možný vliv na posuzování naší způsobilosti pro vstup do EU si žádá okamžité ukončení krizového stavu v ČTV. Změna dosavadního způsobu sestavení Rady ČTV by si vyžádala přijetí nového zákona. To je opatření zdlouhavé, proto samo o sobě pro řešení krize nevhodné. Ale stejně se mu nevyhneme ani po ukončení "vzpoury". Vznikne pak otázka, kdo bude mít rozhodující slovo při výběru a schvalování členů Rady ČTV a odkud se budou rekrutovat její budoucí členové. Bylo by v každém případě špatné, kdyby se pod rouškou nestranickosti zmocnily Rady ČT různé lobby, jejichž příjmy jsou závislé na rozdělování rozpočtu ČTV. Z podtextu různých prohlášení "povstalců" však je zřejmé, že respektujíce jejich vůli, nemůžeme se takovému špatnému řešení vyhnout. Obsazením Rady ČTV bychom za těchto okolností nepochybně došli k takovému stavu, že nebudeme vědět, za koho ten který člen Rady "kope", přičemž nebudeme moci zabránit, aby někteří členové Rady nepodlehli skrytým pokusům o ovlivnění. Jak praví klasik prosazování vlivu politických stran na náš život, pan Václav Klaus, každý je na někom závislý, jen u těch nestraníků se neví, na kom. Není vhodné takto argumentovat proti kandidatuře nezávislých jednotlivců, ale v případě celého kolektivního orgánu je tento názor nutno vzít v úvahu.

Musíme si také ujasnit, o co vlastně usilujeme, když se dožadujeme zabezpečení nezávislosti ČTV. Z hlediska jejího zpravodajství jde o to, aby diváci byli zásobováni informacemi v širokém a nestranném výběru, aby si mohli vytvořit vlastní obraz o světě, aniž by byli ovlivňováni ve prospěch té či oné strany či toho či onoho způsobu řešení společenských problémů. Znamená to, že ze zpravodajství by neměly být vylučovány informace, které mohou být nepříjemné mocenským orgánům ( např. neodvysílané záběry policistů, mlátících demonstranty), které jsou nepravdivé a úmyslně někoho poškozují (např. zpráva o ztrátě psychické způsobilosti Jiřího Hodače vykonávat funkci), nadržují některé z politických stran ( popularizace senátorů čtyřkoalice jejich zobrazováním v roli neohrožených bojovníků za svobodu slova a nezávislost sdělovacích prostředků). Nemělo by docházet k hrubému překrucování skutečností, jímž se z oběti stává viník ( obviňování Jiřího Hodače z odpovědnosti za škody, vyvolané "povstalci").Rovněž tak by neměly být informace zkreslovány "zapomínáním" na podstatné, ale do obrazu se nehodící skutečnosti (např. zapomenutím "vzbouřeneckého" prohlášení ze 17. prosince vzniká dojem, že "povstalcům" jde o osobu Jiřího Hodače a nekorektní postup Rady při jeho zvolení, ačkoli "vzpoura" začala již před volbami nového ředitele a směřovala původně proti odvolání Dušana Chmelíčka).

Takovou nezávislost zajistí spíše orgán, složený z vyvážené směsice příslušníků různých demokratických politických směrů, jejichž politické postoje bude veřejnosti známy, než sbor politicky tajnosnubných osobností.

Poznámka JČ: Vzbouření v ČT by vzniklo proti každému novému řediteli, ale eskalovalo v důsledku rebelie redakce zpravodajství, která měla s Jiřím Hodačem v létě 2000 ostrý konflikt. Je možné, že je Hodač neschopný, jak tvrdí, ale toto tvrzení podstatně zpochybňuje skutečnost, že i předchozí "reformátoři" zpravodajství ČT byli z televize vyhnáni jako "neschopní". Chmelíček začal být populární, protože nedlouho po nástupu do funkce nechal interní neformální mocenské struktury, aby si dělaly, co chtějí.

Jakub Trnka

Napadlo pana Noska to, že i organizátoři petice mohou BL číst a následně instruovat své spolupracovníky u podpisových archů v  tom smyslu, aby nepřipustili dskreditaci petice tím, že se signatáři podepíší za více lidí??

Velice zkratkovitě o posunu v sebeprezentaci "rebelů": celé protesty zacaly jako akce osobností televizní obrazovky (komedianti), kteří z obavy o ztratu zakázek ("měkký ředitel Chmelíček jim zřejmě vyhovoval) protestovali proti "rychlosti s  jakou byl Jiří Hodač zvolen", to však nebylo z právního hlediska napadnutelné. (zruba první dva dny konfliktu). Poté se aktivity chopili redaktoři zpravodajství, kteří meli zrejmě obavy o své posty, a začali kritizovat Hodače jakožto osobu, se kterou měli nagativní zkušenosti. Ani to nebylo právně průchodné. (zhruba do 22. prosince).

A najednou tady mame boj za zachování demokracie a nezávislosti ČT:-)

Role Karla Kühnla: pan Kühnl dnes nocuje ve "velíně" zpravodajství ČT ve spacáku, aby tak bránil "svobodu slova" a "nezávislost ČT na politických stranách". V souvislosti s tím je pozoruhodné že pan Kühnl byl v letech 1992 - 1993 poradcem ministra hospodářství Karla Dyby, ekonomický poradce předsedy vlády ČR Václava Klause a šéfem kolegia jeho poradců. Zřejme v uvažování pana Kühnla, nastal, alespoň co se týče významu slova "nezávíslost", jistý posun.

O Patriku Kaizerovi: bývalý příslušník anarchoautonomního hnutí se zřejmě snaží zavděčit současnému establishmentu, neboť jeho reportáže z demonstrací proti zasedání MMF patřily jednoznačně k těm, které nejvíce oslavovaly činnost represivních orgánů a Patrik Kaizr dokonce z vlastní iniciativy identifikoval jednoho z radikálních antifašistů, kteří 23. 9. 2000 v prostorech vestibulu Hlavního nádraží inzultovali skupinu neonacistů. "Shodou okolností" identifikoval člověka, který se do konfliktu prakticky nezapojil. Proti identifikovanemu (Jan Roubíček z pražské Federace sociálních anarchistů - Mezinárodní asociace pracujících) běží v současné době, díky panu Kaizerovi, trestní stíhání v souvislosti s útokem na Hlavním nádraží! Vnucuje se otázka, kde se tolik státotvornosti a občanské uvedomělosti v Kaiserovi vzalo!?

Nejde o Hodače, ale o politickou moc

Jan Mazánek

Ne. At uz zustava pan Hodac ve funkci z jakehokoliv duvodu, neverim, ze by mohl ridit spolecnost, ktera je v prevazne vetsine proti nemu. Myslim, ze situace ma jedina dve vychodiska.

1) Pan Hodac opusti svou funkci, vzhledem k tomu, ze svou cinnosti poskozuje divaka, protoze ten nevidi normalni televizni program a do doby, nez byl pan Hodac zvolen jej videt mohl.

NEBO

Me osobne se zda mnohem schudnejsi vymena jednoho cloveka, nezli nekolika set osob. Pana Hodace neznam a nemam tedy nejmensi duvod pochybovat o jeho odborne zpusobilosti. Presto se domnivam, ze by cele situaci prospel svou rezignaci, ci prohlasenim, ze  jeho jmenovani je docasne (do doby politickeho vyreseni situace).

Zda se mi trapne podavat zaloby na neopravnene uzivani cizi veci, pripadne na zneuziti osobnich udaju zverejnenim 20 rodnych cisel.

Lituji toho, ze velka cast obyvatelstva vubec netusi, ze nejde o osobu pana Hodace, ale politickou moc. Proc podporuje Zelezny Hodace? Treba proto, ze chce slabsiho konkurenta, tedy slabsi CT.

Nemam dostatek informaci k tomu, abych si byl jist, ze ze strany protestujicich zamestnancu nejde o obavu z rozkryti nelegalniho obohacovani se na ukor CT, proto bych rad vyzval odpovedne osoby k provedeni auditu hospodareni CT.

Domnivam se, ze jako jednotlivci si vsichni prejeme predevsim pohodu, dobre vztahy s lidmi, se kterymi se chceme, ci musime stykat.

Dalibor Žůrek

Člověk by řekl " Konečně ! " Konečně přestalo schovávání za vznešené hesla , jako svoboda tisku, odmítání cenzury a podobně.

Rýpalové budou namítat, že se obvykle stávkuje se hlavně z ekonomických důvodů. Samozřejmě, to se děje i tentokrát. Jen se to protagonisté "revoluce na Kavkách" báli přiznat.

Vždyť ono to přece jen zní nějak přízemně, stávkovat kvůli kousku žvance. Zvlášť když ten žvanec je tak dobře namazaný, že se o tom většině obyvatelstva ani nezdá.

Nevěříte ?

Stará poučka říká, že pokud něco vypadá jako kočka, mňouká to jako kočka, a navíc to chytá myši, bude to asi opravdu kočka, a ne kupříkladu žralok.

A pokud si uvědomíte, že Rada ČT odmítla návrh rozpočtu, který počítal se spotřebováním rezervy ČT ve výši 700 miliónů Kč a navíc s dalším zadlužením skoro v této výši, znamená to, že ČT ( a její zaměstnanci, smluvní partneři, filmaři atd .) dostanou o více než 1 miliardu Kč méně.

A jak říká klasik ODS, o peníze jde vždy až v první řadě.

Tato rada měla totiž tu drzost, že si chtěla dovolit se podívat, jak se s penězi hospodařílo a hospodaří. Jsou náznaky, že si televize žila na zbytečně velké noze. A že se někdy značně plýtvalo. ( Malá ukázka tohoto plýtvání se dá najít třeba na stránce Miroslava Macka, popisujícího své zkušenosti s pražskou redakcí zpravodajství ).

Je naprosto jasné, že za těchto okolností by vzbouřenci nepřijali ani odstupujícího ředitele BBC, který odchází z funkce, protože byl ve funkci maximálně možnou dobu a odchází s dobrou pověstí, vyznamenán při této příležitosti Řádem britského imperia a povýšením do šlechtického stavu, natož nějakého pana Hodače, který za svého krátkého působení v ČT zřejmě někomu šlápl na kuří oko.

Vzbouřenci chtějí krev a hlavy této Rady.

Samozřejmě to není důvod jediný. Svoji roli zde hraje také oprávněný pocit ODS a také ČSSD, že se s jejich politiky a stranami zachází hůře než s ostatními.

Částečně si za to mohou sami - v případě ODS se novináři " mstí " za to, že dlouhá léta vytvářeli kolem V. Klause aureolu vševědoucího a na všechny problémy znajícího recept, který nás - a bez naší velké námahy - dovede k prosperitě a blahobytu.

V roce 1997 zjistili - někteří o něco dříve - že naletěli. Někteří si možná pamatujeme, jak třeba v MfDnes tiskli články, ve kterých se psalo, jak česká koruna nabude na významu po zavedení Eura, kdy se s ní začne masívně obchodovat na mezinárodních trzích, anebo jiné články, ve kterých se téměř naznačovalo, že pokud Klaus nedostane Nobelovu cenu za ekonomii, bude to znamenat, že se členové komise pro Nobelovu cenu zbláznili.

Chybu tito novináři nehledají hlavně v sobě, a ve svých nedostatečných znalostech.

ČSSD je v tom poněkud nevinně, naši mladí novináři ještě dnes vidí rudě, pokud vidí něco levicového. Skutečnost, že v ČR se dostala k moci levicová ČSSD, berou jako osobní křivdu nebo jimi nezaviněný trest Boží..

Už nevidí, že oposmlouva vznikla neschopností US a lidovců vybrat si mezi ODS a ČSSD koaličního partnera a vytvořit stabilní koalici, protože stát nějakou vládu mít musí.

Protože jen pomyšlení na to, tolerovat levicovou stranu je pro tyto novináře horší než chytit pravé neštovice kombinované s AIDS, a Klausovi mají za zlé, že je "oklamal" a udělal z nich hlupáky, ( i když hlupáky ze sebe většinou děláme sami), našli si náhradní ODS v Unii svobody, v naivním doufání, že tentokrát to bude to pravé ořechové. Myslím, že nebude.

A tak bylo v našich médiíích přemlynářováno, přerumlováno, později překunhlováno a také přehalíkováno a přepehováno, abychom neprávem nezapomněli na našeho pana prezidenta.. A  v pořadech do kterých byl pozván M. Zeman se útočilo, hlava nehlava. Co na tom, že tento soupeř byl většinou nad síly těchto nadšených mladíků a nejčastěji si s nimi, obrazně řečeno, vyčistil obuv.

Není divu, že se tyto dvě strany, oboje s pocitem , že se s nimi v médiích nehraje fér, rozhodly posvítit si na finance ČT, které pravděpodobně nejsou zcela v pořádku.

Nad motivací tohoto chvályhodného počínání můžeme kroutit hlavou, nicméně ať už je motivace jakákoliv, počin je to chvályhodný. Ostatně již katolická církev rozhodla, že sv. Augustin, když odmítal dělat dobré skutky, ke kterým ho nabádal rafinovaný ďábel, spáchal hřích. (:-)

Co vlastně chtějí vzbouřenci ? To samé, co nedávno k velkému pobouření zmínil V. Klaus, totiž privatizaci ČT. Vždyť už bylo zaměstnaci zprivatizováno tolik novin, a zatím to každému prošlo. Proč by to nemělo projít jim ?

A ani by to tak nebilo do očí. Stačí vytvořit Radu ČT z odborníků - zaměstnanců, producentů a odborů. Vznikne tak úzká komunita lidí, fakticky vlastnící podnik se zaručenými příjmy ( státem) ve výši 5 miliard Kč, klika, která by mohla nabízet svou podporu politickým stranám, a čekat, která nabídne víc.A v případě finančního neúspěchu, s milým úsměvem žádat po parlamentu zvýšení poplatků.

Komunita rozhodující o tom, kdo dostane zakázku, a kdo ne. Rozhodující, kdo ze stranických vůdců se dostane na obrazovku více anebo méně..

Veškeré řeči o tom, že radu mají tvořit nepolitičtí odborníci jsou nesmyslné. Každý z těchto lidí má určitý politický názor. Na rozdíl od členů Rady ČT jmenovaných stranami to o nich není všeobecně známo. Tím jsou neprůhlední.

Každý z těchto lidí má určité vazby na jiné lidi v této komunitě. Vyhovme jim, a o korupci bude postaráno.

Rada musí být nadále jmenována parlamentem. Aby nedošlo ke zneužití , je nutné sestavit Radu paritně zástupci všech parlamentních stran . Aby nedošlo k potlačení ostatních. Včetně komunistů, i když jsem si vědom, že tento názor bude nepopulární.

Právě proto, že jejich koaliční potenciál je nulový, mohou být účinnou kontrolou proti tomu, aby nedošlo ke vzniku vnitroradových koalicí.

Bude daleko lepší, když budeme vědět, že ten a ten člen Rady je členem té nebo oné strany nebo byl tou a tou stranou delegován a hlasoval tak a tak, než bez této informace.Ostatně nikde není řečeno, že si tyto strany nevyberou alespoň někdy.respektované , nebo schopné osobnosti.

Obvyklý systém v zahraničí - nezávislé, všeobecně respektované osobnosti nemáme. Již příliš často se v poslední době dříve všeobecně uznávané osoby ukázaly jako neschopné, nebo přímo kriminální.

Jaroslav Vejvoda

Nemůže zapomenout na zamítnutí návrhu, aby počítač pro domácí použití byl daňově uznatelným výdajem. Co by to pro prodejce výpočetní techniky znamenalo, každý si dovede představit. Unie svobody, která to prosazovala, je na straně vzbouřenců.

Davová psychóza na internetu je manipulována několika nejvíce navštěvovanými stránkami.

Nelze opomenout i komerční výhody spojení internetu a televize. Když Mobil server zveřejnil svoje prohlášení o tom, že mobil Bobošíkové je skrytou reklamou, hned ten samý den byl na vzbouřenecké obrazovce dán prostor panu P.Z.

Tyto kamarádské výpomoci jsou již natolik samozřejmé, že se nezávislá televize ani nenamáhá s určitým zamaskováním.

Svatá válka proti Bobovizi zřejmě ospravedlňuje i nejrůznější nelegální manipulace, jako poškozování internetových stránek odpůrců (Klaus, Langer).

Otakar Kosek

Rada ČT jmenuje do funkce GŘ ČT konsensuální osobu (dále jen GŘ), která je schopna okamžitě se ujmout řízení ČT, a to profesionálním způsobem ve všech souvislostech při naprostém a nezpochybnitelném dodržování statutu nezávislosti veřejnoprávní televize.

Nově jmenovaný GŘ se veřejným prohlášením zaváže, že ukončení svého funkčního vymezuje okamžikem schválení nového zákona o ČT a na základě jeho právní dikce zvolením nové Rady ČT, jejíž další kroky budou vedeny zájmem o posílení nezávislé veřejnoprávní televize bez jakýchkoli vnějších vlivů.

Zaměstnanci ČT se zaváží, že celá kauza „ČT“ přestane být medializována a jakýmkoli byť sebemenším způsobem ventilována ve vysílání veřejnoprávní ČT. Její řešení se vrátí výhradně na půdu ČT.

Platnosti budou zbavena všechna dosavadní rozhodnutí současného GŘ Jiřího Hodače.

Všichni zaměstnanci ČT se od okamžiku jmenování nového GŘ vrátí bezvýhradně ke svým pracovním povinnostem, které vyplývají z jejich pracovních smluv a popisů práce.

Dojde k plnému obnovení vysílání ČT v rámci zákona a o obnovení všech funkcí na všech pracovištích ČT, tak, aby divákům - plátcům koncesionářských poplatků - byla poskytnuta služba vyplývající z gesce veřejnoprávní televize.

Následně bude se zaměstnanci ČT, kterých se týká podezření z porušení pracovních smluv s ČT uzavřených, jednáno v rámci respektování zákoníku práce a za účasti zástupců NOO.

Rada ČT schválí rozpočtové provizorium předložené nově jmenovaným GŘ ČT a ekonomickým ředitelem ČT, aby mohla být okamžitě zahájena výroba podle současného schváleného vysílacího schématu. Zároveň bude ekonomický ředitel pověřen vypracováním přehledu ztrát, ke kterým došlo během posledních dnů, a kolegiu GŘ bude předložena diskuse o úpravách rozpočtu, aby mohlo dojít k definitivnímu schválení rozpočtu CT a zahájena regulérní výroba.

Česká televize se okamžitě podrobí forenznímu auditu.

Otakar Kosek a Jaroslav Růžička, členové výkonného výboru FITES

Praha 2. ledna 2001

Václav Pinkava

Osobně soudím, že je skutečně důležité vnímat zákony coby aproximaci k právu. Je to záznam záměru, vyjádření nedokonalé kodifikace práva, tedy pokus o praktický návod k provedení spravedlnosti, ne spravedlnost sama. Zákon nemá být absolutní modla, 'svaté přikázání' - pokud si ovšem nepleteme politika s bohem. Zákon nás nezavazuje navždy, máme instutuce a způsoby jak zákon změnit a vylepšit. Zatímco já ctím jen "spravedlivé" zákony, tim ostatním se přesto (zbaběle) podřizuji, nebo jim (udatně) čelím. Ale pozor, chceme li zákon živelně změnit či obejít, jsme na opravdu šikmé ploše.

V diskusi na toto téma padají argumenty, že převrat roku 89 byl tehdy přece protizákonný, z čehož vyplývá závěr, že protizákonné jednání v zájmu dobré věci je ospravedlnitelné. Budiž. Prý v roce 1948 zas vše probíhalo formálně korektně podle zákona, lež účelově, takže slepé dodržování zákonů může být velká chyba. Taky Budiž. Ale stejný argument, typu "účel světí prostředky", hlásá každá zvůlná ideologie.

Jak rozlišit, když stejné heslo používá jiný, že je morální páteří národa a ne velkohubým žabařem. Jak velmi pohodlné východisko, vykládat si zákony podle účelu, vždy vlastnoručně po svém, praví odpurci anarchie, zastánci starých dobrých pořádků.

Nicméně uznejme, že jsou situace, kde se zákony jinak než skrze "odpornou" kampaň občanské neposlušnosti nezmění.

Proč dostaly ženy volební právo? Proč odboráři právo stávkovat? Odkud svoboda slova?

Lidská práva? Protože si je naši předkové doslova vybojovali. Jako příklad ze dneška - je rozumné předpokládat, že si naši poslanci bez našeho rozhořčení a de facto nátlaku sami dobrovolně omezí prebendy a poslaneckou imunitu?

Soudím tedy, že takzvaný duch zákona, jeho záměr, má být z hlediska přirozené spravedlnosti nadořazen nad jeho literou, která je jen zkratkou všeho, co se o daném zákonu prodebatovalo, uznalo či neuznalo na parlamentní půdě. Právo zastávat nějaký názor nemůže být zjednodušeno na výřečnost, na schopnosti názor vyjádřit a vysvětlit. Někteří z nás se dokáží přesně a srozumitelně vyjádřit, jiní se o to pouze snaží, polovičatě a neobratně. Podstané však je, co chtějí vyjádřit, nejen zda to řekli na první či desátý pokus tak, jak by si bývali přáli, bez chyb a nedopatření.

Pokud se nějaký zákon zdá zneužitelný, a věříme v dobrou vůli zákonodárců, pak se nepodařilo přesně a důkladně vymezit zněním zákona jeho podstatu tak, aby nemohl být zneužit.

Je třeba zákon dát do souladu s jeho záměrem, ne jej pouze v nedokonalém znění navždy dodržovat. Je to třeba provést procedurálně čistým způsobem, parlamentní cestou.

Ale upozornit na tuto nutnost lze i občanskou neposlušností. Tím, že takové porušování litery špatného zákona vystavuje jeho kritika osobnímu postihu, se protest stává závažnějším argumentem.

Zda byl porušen "duch" zákona o Radě ČT či volbě ředitele nemá vykládat dav, nebo politik, nebo prezident. V parlamentní demokracii má na otázku výkladu zákona odpovídat nezávislý soud. Od toho totiž soudy vůbec jsou. Potíž je v situaci, kdy naše soudy nejsou věrohodně nezávislé.

Například v Británii je soudce oprávněn při výkladu zákona přihlédnout k záznamům z parlamentních debat ("Hansard"), a tím si objasnit, co bylo řečeno na parlamentní půdě při tvorbě zákona, jaké padaly argumenty a výklady, jak jim bylo oponováno atd. Čili, zda se při uplatnění zákona dodržoval i jeho záměr, nebo zda se vykládal účelově a tendenčně. Kdo se chce pasovat na samozvaného soudce, ať zváží nejen zniní zákona http://www.czech-tv.cz/ct/zakony/index.htm ale i znění rozprav k jeho vytváření, či stanoviska poslancu k (ne)fungování této instituce, a kontroly nad ní. Najdete to na stránkách poslanecké snimovny ČR http://www.psp.cz a http://www.psp.cz/sqw/text/seznam.sqw?L0=41&nv=1&dc=200&q=televize&k47=k1992psp1s&k48=k1996psp2s&k49=k1998psp3s&k109=k1998psp3z&d2=1

Pozor ale na možnost, že duch zákona, vnímán jako záměr zákonodárců, a litera zákona jsou překvapivě v souladu. Podrobnější seznámení s rozpravami na téma České televize navádí dojem, že záměrem nezanedbatelného počtu poslanců (tedy, těch výřečnějších) od začátku bylo upevnit nad Českou televizí svůj stranický vliv. Jak? Inu, zprostředkovaní, zkrze Radu malou i velkou. V tomto ohledu Rady slouží jako pár rukavic a pár holínek, v každém jedna levá a jedna pravá. Gumáky mají tu výhodu, že se dají po špinavé práci svléknout a vyměnit, aniž by se potřísnil jejich nositel.

Bohužel mi pořád není jasné jak v těch gumácích rozlišit toho, kdo chtěl vykydat chlév, od toho, kdo šel podříznout cizí dojnou krávu. Nechejme soudy soudům, ale nevzdejme se práva. Ani toho zdivočelého práva protestovat z přesvědčení na veřejných prostranstvích.

Poznámka JČ: Ano, ale demonstrace by měly být na základě racionálního rozhodnutí a nikoliv povrchní emocionální manipulace.

Radek Batelka

Nechci se stát chronickým kverulantem a budu se opanovat psát další monology. Dnes se k okolnímu dění vyjadřuje spousta lidí a je to poznat i na BL (tolik příspěvků ještě nepamatuji).

Roste moje rozčarování ze situace a chování redaktorů ČT. Pořád zastávám teorii dvou problémů v jeden okamžik:

1. profesionalita a minulost ČT obecně

2. systematický tichý tlak ODS a partají (včetně 4Koalice) na ČT

V problému 1 se shodujeme.

Situaci v ČT jsem zpočátku vnímal jako příležitost řešit druhý problém. Jsem však čím dál více zklamán. Vzbouřenci se diskreditují každým dnem. Psal jsem na toto téma mail na kontakt CT-vec verejna, žádnou odpověď jsem po 4 dnech zatim neobdržel. Výstupy, jako třeba projev Saši Gedeona po (a snad i před) Návratem idiota, to je konec.

Naprosto bych akceptoval jistou míru nevyváženosti a demagogie v prvních 2-3 dnech akce. V tu dobu také získali redaktoři největší podporu veřejnosti a "umělců". Poté měli převálcovat případné odpůrce vzorovou ukázkou vyváženosti a plurality.

Situace by se nakláněla na jejich stranu v podstatě samospádem. Nestalo se, neděje se, nikdy se nestane.

To ukazuje ne na zdatné manipulátory, ale na obyčejné smrtelníky, navíc bez valné psychologické a strategické výbavy. Je konec, byť se černobílá slohovka p. Hodače bude asi ještě chvíli objevovat na obrazovkách.

Všechny strany se propadají hlouběji a hlouběji do sporu a chytají se stébel. Soudnost se vytrácí se čtvercem času.

Bohužel i na stránkách BL je to poznat. Váš postřeh na téma "Hodačovo gestepácké sako - další drastická chyba" ukazuje též na přijetí virtuální reality za životní prostor. To bych čekal spíše v Blesku (i když třeba Lidovky se svou fotomontáží Kajínek - Gross - Kolář v supermarketu; dneska jeden neví ...).

Podotýkám, že nejsem Hodačovým zastáncem, ba jsem jeho odpůrcem. I nebýt jeho minulosti, přijmout post GŘ za dané situace svědčí spíše o manažerské rozežranosti než o zodpovědnosti a rovné pátěři. Stejně tak "přepracovaný" mi připadá postřeh o Andělově parodii na Hodačův plakátek.

Ano, byl nekvalitní. Ale je to opravdu podstatné ? Patrně vznikal ve spěchu jako nějaký nápad na poslední chvíli (nevím to) a vypadal, jak vypadal.

Obsah jistě lepší než forma. Jako paralelu vemte například fakt, že ve spěchu a vypětí, s jakým připravujete BL a sledujete celou kauzu a věnujete se svým dalším aktivitám (klobouk dolů), jste v této poznámce napsal, že mezera chyběla za tečkou, zatímco chyběla za čárkou.

Úplná blbina, přecházím to mlčením, tohle OPRAVDU není podstatné. Nenapodobujte, prosím, informační sestup, tak běžný v jiných médiích. Byla by to škoda pro všechny čtenáře BL.

Poznámka TP: Mezera v titulku chyběla za tečkou i za čárkou.

Milan Valach

Jde skutečně o pokus vedení některých politických stran ovládnout veřejnoprávní televizi, nebo ji alespoň natolik zdiskreditovat, aby ji bylo možno privatizovat? A nebo jedna mocenská skupina bojuje s jinou o kontrolu nad touto televizí?

A nebo je to tak, že změna ředitele ohrožuje zájmy bouřících se zaměstnanců a umělců, vyjadřované v milionech korun, a ti proto vyvolali onu dramatickou atmosféru?

Zdá se, že existuje jediné východisko z této situace. Rada se musí stát zástupcem občanské veřejnosti, protože veřejnoprávní televize slouží právě této veřejnosti, a nikoliv vedení politických stran. Ty se dosud domnívají, že veřejnoprávní televize je jejich majetkem. Je nejvyšší čas je z tohoto omylu vyvést. Jediný, kdo to může udělat, jsou právě aktivní občané. Východiskem z krize České televize je zvýšení kontroly veřejnosti nad činností Rady i televize samotné. Politici se musí obávat reakcí veřejnosti a nikoliv veřejnost politiků.

Za tím účelem je třeba přijmout nový zákon definující volbu členů Rady na podstatně širším základě. A především je nutno přijmout přesná a  veřejně známá pravidla pro její rozhodování, pro posuzování činnosti -objektivnosti a nestranickosti televize a rozhlasu, stejně jako je třeba stanovit jasná a veřejně známá kritéria pro volbu a odvolávání ředitele atd. Jen taková Rada může mít důvěru veřejnosti, která bude pracovat podle těchto pravidel a každé své rozhodnutí bude na ně striktně vázat.

Na straně ředitele Hodače stojí ODS, protestující redaktoři a zaměstnanci televize zase získávají spojence především z řad čtyřkoalice, některých poslanců ČSSD a rovněž se za ně postavil V. Havel. Rozsáhlé polemiky vedené ve všech sdělovacích prostředcích, se však ve své většině pohybují v rámci dosavadního systému, a především jsou vedeny v duchu sporu o rozhodující vliv jedné či druhé politické skupiny. Rozhodujícím by ale měl být zájem občanů na co nejúplnějším a objektivním televizním zpravodajství, stejně jako na průhledném a veřejně kontrolovaném hospodaření televize. V této souvislosti:

1. vyjadřuji údiv nad podivným chováním některých politiků (Buzková, Ruml, Kühnl, Pilip a další), kteří přicházejí do televizního studia demonstrovat svou podporu televizním pracovníkům. Považuji takovýto akt za vrchol pokrytectví a za politicky účelové jednání, jehož cílem je manipulace veřejností a růst vlastní popularity. Nesmíme totiž zapomínat, že současná situace vznikla jednak v důsledku špatného zákona o televizi, jednak, a to především, je důsledkem současné české politické kultury, v níž rozhodují zákulisní jednání a osobní kontakty, a to bez ohledu na principy demokracie a především bez ohledu na pravdu. Kdo má větší díl odpovědnosti za tyto kořeny krize než právě poslanci parlamentu a představitelé politických stran, kteří se sami již deset let podílejí na tvorbě takovýchto zákonů a takovéto politické kultury? Proti komu protestují? Sami proti sobě? Myslí-li svou snahu o nápravu upřímně (čemuž je možné věřit jen stěží), měli by vzhledem ke svému postavení a ke svým možnostem v této době urychleně připravovat nová znění zákonů, činících volbu a jednání Rady, financování televize a objektivitu zpravodajství podstatně lépe kontrolovatelnou ze strany veřejnosti. Volání po svobodě těmi, kteří jsou již dlouhodobě součástí mocenské elity, je absurdní a demagogické.

2. jsem přesvědčen, že zaměstnanci jakékoliv instituce a jakéhokoliv podniku mají právo protestovat proti svému vedení, a to i formou stávky. Demokracie nemůže být odkládána na vrátnici. Při tom je ale třeba dát vždy bedlivý pozor na to, aby třeba i spravedlivý zápas nebyl zneužit jednou či druhou politickou stranou. A především, redaktoři, kteří se v minulosti netajili svými politickými sympatiemi k ODS, či alespoň k pravici, musí veřejnost nyní přesvědčit, že jim nejde jen o přechod do tábora čtyřkoalice a především Unie svobody, ale že jim tentokrát již opravdu jde o nezávislost zpravodajství, jako podmínku jeho objektivity. Musí nás přesvědčit, že nechápou nezávislost jako svévoli, jako možnost „vyrábět“ zpravodajství podle vlastních politických sympatií, tentokrát k US. Musí nás přesvědčit, že jim jde o systémovou změnu zaručující větší objektivnost, tj. pravdivost televizních zpráv. Musí nás přesvědčit, že tentokrát již opravdu chtějí pracovat v zájmu veřejnosti, občanů tohoto státu.

3. Spor kolem České televize může mít neblahé následky pro demokracii v tomto státě. A to zejména v případě rozhodného vítězství ODS či čtyřkoaliace, případně tzv. hradní skupiny (o níž se občas píše na stránkách Britských listů). Avšak již nyní má televizní krize jeden pozitivní rys. Nepřirozená jednota umělců a intelektuálů, semknutých kolem elitářské pravicové ideologie, se rozpadla. Tato jednota dosud umrtvovala jakoukoliv kritickou diskusi o vývoji české společnosti, stejně jako o krizových jevech současného světa. V neposlední řadě bránila i kritickému zhodnocení naší vlastní totalitní minulosti, které nahrazovala politicky účelovými ideologickými frázemi. Doufám, že současný vývoj bude alespoň částí umělců a intelektuálů pochopen jako výzva k zaujetí kritického postoje vůči moci, a to jakékoliv moci, ať již pravicové nebo levicové. Bylo by tragédií, kdyby se opět a opět opakovala situace, v níž se z různých důvodů, často i z vlastního přesvědčení, stávali jen apologety a propagandisty režimu, jak již tomu bylo po roce 1948 a v jisté obdobě i po roce 1989. A  nyní by snad mělo jít jen o záměnu ODS za US? Samotná pluralita politické scény totiž k zajištění demokracie nestačí. Jak je již delší dobu známo, každá moc korumpuje. Politické elity mají tudíž spontánní snahu spojovat se s elitami podnikatelskými a finančními, uzavírat se do sebe v procesu vytváření superelity, a za cílem zachovat výhody z tohoto plynoucí sami pro sebe, usilují o  vyloučení občanů z reálného politického rozhodování. Stejně tak mají tendenci propadat sebeuspokojení a přehlížet nutnost změn. Demokracie se proto bez kritické funkce, zastávané intelektuály, umělci a redaktory sdělovacích prostředků, nemůže obejít.

4. Vrátíme-li se k tomu, co se děje kolem České televize, zdá se mi nutné provést systémové změny, zmíněné již výše. Jelikož se objevily některé návrhy tohoto typu, je nutné dodat, že ani samotná volba Rady na širším základě - neměla by volit jen dolní komora parlamentu, ale např.i další instituce: církve, představitelé odborů atd., nezaručuje prosazování zájmů občanů. Současná česká společnost je dosud málo strukturovaná. Organizace schopné delegovat své zástupce do takto volené rady pocházejí proto z velmi úzkého spektra a sami často trpí nefunkčností, nedostatkem, či úplnou absencí vnitřní demokracie (některé církve). Považuji tedy za nutné, aby každý návrh nového zákona řešícího spor kolem televize, byl nejprve zveřejněn a široce diskutován. Avšak v každém případě je nezbytné, aby stanovoval veřejnou kontrolovatelnost její činnosti. Za tím účelem je povinností Rady zaznamenávat průběh svého jednání, a nikoliv pouze jeho závěry, a to proto, aby občané byli informování o tom, kdo a z jakého důvodu zastával to či ono stanovisko. Z tohoto důvodu musí být tento záznam neprodleně dostupný široké veřejnosti na internetu, případně i s využitím jiných sdělovacích prostředků. Stejně tak jsem přesvědčen, že je nutné, aby miliardový rozpočet televize, hrazený z velké části z peněz občanů - koncesionářů byl veřejně dostupný a kontrolovatelný, včetně cen jednotlivých externích zakázek. Hlídat je třeba nejen pokusy politiků o ovládnutí veřejného sdělovacího prostředku za účelem jeho zneužití pro úzce skupinové zájmy, ale stejně tak je nutno kontrolovat toky peněz, aby se televize nestala prostředkem pro rozkrádání našich - koncesionářských peněz.

Tento text se stal východiskem pro formulaci stanoviska českého Hnutí za přímou demokracii ke krizi v České televizi, viz: http://web.quick.cz/pdemokracie.

Petr Jánský

Schůzka předsedů 4 parlamentních stran měla na programu jediný bod: Řešení krize v ČT. Z pětihodinového jednání se na veřejnost dostalo minimum. Zeman na Primě i Nově: Odmítám jakékoliv Maoistické kulturní revoluce, které spočívají v tom, že skupina zaměstnanců, která je s něčím nespokojená, vyzývá k odstoupení svých šéfů. Klaus na Primě: Část pracovníků ČT hrubě zneužila ČT k tomu, aby hlásala své požadavky. Klaus na Nově: Někteří kolegové přišli na schůzku s natolik jednostrannými požadavky, že nebylo možné najít řešení. Kuhnel na Nově: Rozhodnout o porušení zákona může jenom soud. Kuhnel na Primě na otázku, zda zaměstnanci ČT mají na svůj postup právo, řekl: Já se domnívám, že mají, kolegové Klaus a Zeman, že nemají. Kasal na Nově: Strany 4K do jednání šli s vůlí k výzvě po odstoupení pana Hodače.

Čeho jsme byli právě svědky: Že o odvolání ředitele ČT nerozhodovala Rada ČT, jak ukládá zákon, ale předsedové politických stran. Ti vyslali národu jasnou zprávu: Ne vláda, ne parlament, ne soud. My jsme zákon!

Naivně se ptá pan Neff v NP, jak by ev. odvolání Jiřího Hodače proběhlo. Stejně jako jmenování. Langer by vzal telefon a zavolal předsedovi Rady ČT.

Nedohoda o řešení krize v ČT znamená její další vyhrocení. Protože stávkující podpořili šéfové největších odborových uskupení v republice, není problém oněch 100 tisíc lidí na Václavském náměstí. Teď jde jenom o to, kdo dokáže tolik lidí oslovit, kdo dokáže jasně formulovat požadavky. Zdá se, že by to neměli být politici. V době stávky a v době pouličních demonstrací jsou na tahu předáci odborů. Půjde jen o odvolání Jiřího Hodače, nebo už o předčasné volby?

Petr Jánský