Co je nového v České republice

Hodač ale neodchází sám. V prvé řadě s ním televizi opustí Jana Bobošíková, která, ač zjevně neodhadla své možnosti a pustila se do výroby "protipořadů" ke vzbouřeneckým zpravodajským relacím, patří k nejlepším televizním profesionálům v zemi; kdyby nastupovala za normálních okolností, mohla - jako jedna z mála osobností - dotáhnout do konce reformu zpravodajství. Nyní je Bobošíková právem vysmívána a její vinou není nic vzdálenější skutečnosti než představa, že by zpravodajství České televize bylo reformovatelné normálními prostředky. Ať bude příštím reformátorem kdokoli, šanci na úspěch má jen tehdy, nastoupí-li v čele URNy.

S Hodačem opustí Kavčí hory - symbolicky - rovněž velká část nezávislosti veřejnoprávní televize. Politici se nyní sice předhánějí v proklamacích, jak jim záleží na osudu ČT a co všechno pro její budoucí nezávislé postavení udělají, ale velká slova budou zakrývat prosté dělení kořisti. ODS vystupovala proti vzbouřencům nejostřeji a dostane nejméně; ČSSD se včas přidala na stranu vítěze a proto spolu s Unií svobody a váhavou KDU-ČSL dostane největší podíl.

Co je ale vůbec nejdůležitější, Hodačův odchod bude znamenat, že společnost ztratila víru v možnost fungování veřejnoprávní televize, pro niž Sněmovna (či kdokoli jiný) jmenuje radu nezávislých, samostatných osobností, a ty pro televizi vyberou - a po šest let budou podporovat - vhodného ředitele. Tento mechanismus opět selhal, a to v krátké době už potřetí. K čemu je televize, která dodává koncesionáři za jeho peníze jen další a další skandály? Nebylo by lepší nyní již zcela zdiskreditovaný, dysfunkční, dlouhodobě nenaplňovaný model opustit a transformovat Českou televizi do zaručeně fungující formy státní nebo privátní instituce? To je, bohužel, mrazivá, ale naprosto legitimní otázka. (TP)

Z veřejného shromáždění a koncertu, jejichž termíny Vám sdělím dodatečně, prosím odvysílat minimálně tři přímé vstupy, nejraději uprostřed nejsledovanějšího pořadu na ČT 1.

Při četbě tisku mě včera zaujala zpráva dne. Nechápu, jak je možné, že není ve všech novinách na první straně a tučným písmem. Iniciativě pořádající manifestaci na Václavském nám. se nelíbí opakované a nehorázné zneužití pořadu Volejte řediteli a žádají radu o odebrání licence TV NOVA! Zprávu přinesl Blesk na str. č.2.

Je jasné, co to znamená. Snad proto nikde nejsou palcové titulky. Pokud je toto pravda, pak vše, co bylo dosud řečeno a zaštítěno morálním apelem , je totálně pošlapáno. Pokud si totiž druhá strana nesmí říct svůj, byť diskutabilní názor, pak pomáhej nám nevím kdo.

Jestli udělala jedna či druhá strana nějaké chyby není v tuto chvíli důležité. Veškerá debata na toto téma je nadále zbytečná.

Iniciativa nám říká - chceme jen svobodnou a nezávislou TV bez jakékoliv názorové opozice.

Doufám, že budou následovat okamžitá odvolání souhlasu od řady známých osobností a omluva za tento přešlap.

Jestli ne, pak ne jdeme, ale nadzvukovou rychlostí se řítíme do pekel.

Nikdo ovšem nezpochybňuje právo na stávku jako takovou, ale ptáme se, co vše je při stávce legální a co je naopak zakázáno, jestliže český právní řád neobsahuje příslušnou právní úpravu (tj. "zákon o stávce"). Zákon o kolektivním vyjednávání uvádí, že "stávkou se rozumí částečné nebo úplné přerušení práce zaměstnanci"; v tomto smyslu jednání televizních pracovníků stávkou není a ze zákona lze dovodit, že kdyby se televizní odboráři dopustili současného jednání ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy, porušili by zákon (a v souladu s příslušným ustanovením zákoníku práce by mohli být propuštěni). Aby jednání zaměstnanců ČT bylo možno označit za legální stávku, je třeba přistoupit ke značně extenzivnímu výkladu tohoto pojmu. Pak ale vzniká otázka, jak daleko lze zajít. I dr. Kindlová asi připustí, že kdyby zaměstnanci začali rozprodávat nebo rozbíjet televizní techniku, nešlo by o stávku, ale o trestný čin. Naopak kdyby své pracoviště obsadili a nevysílali nic, jednalo by se o okupační stávku, kterou lze zřejmě způsobem, jaký dr. Kindlová naznačuje, obhájit. Můj právní názor je, že jednání zaměstnanců České televize není stávkou, protože kdyby tomu tak bylo, bylo by možné pod toto označení zahrnout širokou škálu trestných činů: zaměstnanci tiskáren by ve stávce mohli s použitím strojů, barev a papíru zaměstnavatele tisknout letáky na svou podporu, popeláři by mohli sypat na ulice odpadky, nespokojení zemědělští dělníci by přijeli rozorat městské parky, zaměstnanci chemičky by polévali barvou náměstí atp.

To, že jde v případě "vzbouřenců" v ČT o páchání trestného činu neoprávněného užívání cizí věci, nelze tvrdit s jistotou (i když to není vyloučeno). To budou muset posoudit orgány činné v trestním řízení. Pokud by bylo možno přisvědčit tvrzení, že majetek ČT, jejímiž jsou zaměstnanci, používají k plnění úkolů, které má ČT ze zákona povinnost plnit a nikoli k  neoprávněnému prospěchu vlastnímu nebo třetích osob, pak by o trestný čin podle § 249 tr. zákona nešlo.

Pokud jde o výpovědi, ev. okamžitá zrušení pracovního poměru, ty mohou být neplatné i pro formální nedostatky, přestože zákonný důvod existuje.

Podle toho, co jsem dnes slyšel od jednoho bývalého člena managementu ČT, nebyl J. Hodačem dodržen postup při propouštění zaměstnanců, který stanoví kolektivní smlouva jako závazný s tím, že bez dodržení tohoto postupu je skončení pracovního poměru neplatné.

Tedy J. Hodač může být v patové situaci i tím, že kolektivní smlouva mu brání v tom, aby propustil zaměstnance, kteří se proti němu vzbouřili, protože nedosáhne souhlas odborů a od kolektivní smlouvy odstoupit nemůže, protože tím by dal stávce nezpochybnitelnou legitimitu.

V podmínkách české justice je nahrazení souhlasu rozhodnutím soudu záležitostí minimálně měsíců a propuštění by se stalo účinným až od právní moci rozsudku.

Zaměstnanci jsou podle Zákoníku práce (§ 73 písm. a),c)) oprávněni odmítat pouze plnění těch pokynů nadřízených, které směřují k porušování právních předpisů, nikoli všech pokynů, neboť tím se dopouštějí porušování pracovní kázně, které je důvodem k výpovědi (§ 46 odst. 1 písm. f) ZP)nebo i  (má-li to pro zaměstnavatele vážný důsledek) k okamžitému zrušení pracovního poměru (§ 53 ZP). Podle § 19 odst. 2 zákona č. 2/1991 Sb. v platném znění jsou i v době stávky zaměstnanci, jestliže pracují, řídit se při tom pokyny zaměstnavatele. (Podle judikatury - viz zejména názor Vrchního soudu v Praze ve věci stávky ČSD, sp.zn.: 2 Co 157/97, má být tento zákon použit analogicky i při stávkach z jiných důvodů, než je neúspěch kolektivního vyjednávání).

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 600 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Zvítězí stát a televizní mafie a zmanipulovaní a neinformovaní občané - koncesionáři budou na holičkách? Poznamenává Jana Dědečková:

Bojím se nového zákona. Mám zprávu, že ministr kultury Pavel Dostál chce v novém zákoně prosadit, aby řízení ČT přešlo pod jeho ministerstvo. Má to být pozměňovací návrh Dostálův na schůzi PSP ČR dne 12.1.2001. Takže by došlo k zestátnění ČT. Jsem přesvědčena o tom, že za vším není jen politika, ale také velké peníze. Je zde veliký tlak, aby byl instalován bývalý finanční ředitel Paluska. Nevím, kolik času budeme mít, aby se nezmanipuloval forenzní audit.

Videli jste v nedeli Naostro? "Hvezdu" verejnopravni talk show Milana Simu (ktery si na nataceni poradu nevzal trikoloru, buhvi proc) Klaus prevalcoval zpusobem, ktery jsem uz dlouho nevidel - pokud vubec nekdy.

Castecne se to da pricist faktu, ze Klaus se v Naostro rozhodl velmi rozumne a takticky nehajit nehajitelne (zpravodajstvi Bobosikove odmitl hodnotit, z vytek k tomu, ze byl na dovolene; misto toho, aby situaci resil, se dokazal velmi obratne vykroutit, tema politizace Rady i navrh na jeji nove "poskladani" a dokonce kontroverzni privatizaci televize zvladl tak, ze Sima nebyl sto JAKKOLI odporovat).

Ale jina vec je, zda Simovi nesvazovala nohy vedle jeho nepripravenosti i to, ze Klaus na nej mohl uplne bez zabran utocit jako na ZASTANCE rebelu, coz take s obrovskym gustem (vypadalo to, ze jej to doopravdy bavi) delal.

Pokud je muj dojem opravneny, pak slo o prvni pripad toho, na co bylo v BL jiz nekolikrat upozornovano - novinari CT si kempem ve veline podrezali svoji profesionalni vetev. A Klaus rozhodne neni takovy hlupak, aby toho nevyuzil.Ted muze jen doufat, ze jej do televize budou zvat casteji.

Vazeny pane Culiku,

tvrdite, ze se Klaus a tedy ODS dostala na okraj politicke sceny. Mate proto nejaky dukaz? Ja si myslim, ze v tomto jste uplne vedle, pokud mohu soudit podle svych pratel, kolegu a znamych. Uvedomte si, ze 100 000 lidi je jenom 8% obyvatel Prahy, a vetsina z nich byla na demonstraci jenom proto, aby se podivala. Spor v CT je skoro kazdemu ukradeny.

Dovíte se v této knize mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Andrew Stroehlein

Toto je český překlad anglického článku, který vyšel v pondělí 8. ledna v časopise Central Europe Review. Stroehlein, česky mluvící americký politolog a odborník na střední Evropu byl po dobu několika týdnů od května 1998 koeditorem Jednadvacítky v České televizi. Byl odpovědný za předvolební Jednadvacítky, které se vysílaly před volbami 1998, které pochválila tehdejší Rada České televize Jana Jiráka. Po obdržení pochvaly ho tehdejší šéf zpravodajství Zdeněk Šámal z televize propustil s vysvětlením, že Stroehlein není Čech. Stroehlein žije v Londýně a je šéfredaktorem časopisu Central Europe Review, nositele mezinárodní ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. 29. prosince 2000 jmenoval deník Guardian časopis Central Europe Review jedním ze svých oblíbených periodik za rok 2000, zejména za jeho články o brutálním potlačení antiglobalizačních protestů v Praze (jejichž autorem byl podle materiálu v Britských listech zejména Jan Čulík). - Tento Stroehleinův a zároveň Čulíkův článek ke kritizi v ČT, zveřejněný v CER dne 8. 1. 2001, doporučila svým mezinárodním čtenářům dne 9. 1. jedna z nejprestižnějších internetových stránek na světě, deník Arts and Letters Daily.

12. prosince 2000 odvolala Rada České televize, inspekční orgán dohlížející na českou veřejnoprávní televizní stanici, generálního ředitele Dušana Chmelíčka. O osm dní později, 20. prosince, jmenovala generálním ředitelem ČT Jiřího Hodače bývalého ředitele zpravodajství v ČT a člověka s jedenáctiletou zkušeností práce pro české vysílání BBC.

Bylo to uspěchané rozhodnutí a mnoho lidí bylo šokováno, že Rada ČT nepožádala potenciální kandidáty, aby vypracovali návrh projektu strategie řízení ČT a že se nekonal přísný výběrový proces. Radě trvalo pouhých osm dní vykonat svou nejdůležitější funkci: zvolit šéfa nejdůležitějšího sdělovacího prostředku v celé zemi.

Rada měla samozřejmě své důvody, ty se však nyní zdají trpce ironické. Měla v úmyslu vyhnout se politickým tlakům - obávala se, že budou každým dalším dnem rozhodování o tom, kdo má být generálním ředitelem ČT, sílit. Rozhodla se jednat rychle před svátky a doufala, že si toho politické strany nepovšimnou.

Říci, že se jí to nevyplatilo, by znamenalo všechno to, co mělo následovat, tvrdě podcenit. Náhlé rozhodnutí jmenovat nového generálního ředitele vyvolalo pracovněprávní konflikt, který se rychle změnit v celostátní politickou krizi. Svátky byly pryč.

Sloni a novináři nikdy nezapomínají

Mnoho zaměstnanců redakce zpravodajství ČT se Hodačova jmenování okamžitě zděsilo. Dlouhodobě ho neměli rádi už od té doby, co byl jejich šéfem v redakci zpravodajství.

Hodač musel rezignovat na funkci ředitele zpravodajství v srpnu 2000 a mnoho zaměstnanců v redakci zpravodajství se obávalo, že jako ředitel celé televize si bude Hodač pamatovat na staré konflikty. Báli se, že přijdou o zaměstnání. Tento strach se ještě zintenzivnil, když si Hodač vybral jakou novou šéfku zpravodajské redakce 24. prosince Janu Bobošíkovou. Jestliže byl Hodač redakci zpravodajství nepřijatelný, Bobošíková byla pro ně ztělesněním ďábla.

Bobošíková měla za sebou dlouhou historii konfliktů s mnoha pracovníky zpravodajství, kde působila jako reportérka pro hospodářské otázky a moderovala několik let také každodenní zpravodajský pořad, obsahující také rozhovory, jménem "21" (pokus o obdobný pořad, jako je "Newsnight" na BBC 2 anebo "Nightline" ve Spojených státech). Částečně byly zdrojem těchto konfliktů malicherné osobní antipatie. Mnoho lidí v redakci zpravodajství ČT považovalo Bobošíkovou za snoba a za pedanta, kdežto Bobošíková považovala mnoho českých televizních novinářů za neprofesionální lenochy.

Ale hlavním důvodem, proč se mnoho členů redakce zpravodajství ČT zděsilo nad jmenováním Bobošíkové, bylo to, že si dobře pamatovali, že se podílela na pokusu o radikální reformu v redakci zpravodajství ČT, k němuž došlo v roce 1998.

V dubnu 1998 jmenoval tehdejší nově jmenovaný ředitel České televize Jakub Puchalský šéfem redakce zpravodajství dlouholetého reportéra ČT v Londýně Ivana Kytku. Jeho úsilí zprofesionalizovat zpravodajství České televize podle vzoru BBC trvalo pouhých 51 dní. Pak byl Kytka nucen rezignovat pod tlakem zaměstnanců redakce zpravodajství, kteří odmítli změnit styl své práce, a pod tlakem jejich politických stoupenců v parlamentě.

Než byl však Kytka donucen odejít, mnoho čelných novinářů se ve zpravodajské redakci postavilo na jeho stranu, někteří otevřeně, jiní nenápadněji. Jana Bobošíková podpořila Ivana Kytku zcela otevřeně a vyvolala tím od kolegů vlnu ostré kritiky.

Reformátoři, kteří svou podporu Kytkovi nevyjádřili otevřeně, buď rychle zase zmizeli v davu, anebo udělali sebekritiku: odmítli své "kacířství". Bobošíková se však plně zkompromitovala. Bylo známo, že radí Kytkovi, jakými profesionálnějšími novináři odjinud nahradit nekvalitní pracovníky zpravodajské redakce. Během několika měsíců se octla pod tak silným tlakem svých nadřízených, a kvalita zpravodajských pořadů poklesla na tak nízkou úroveň, že dospěla Bobošíková k závěru, že nemá jinou možnost než z České televize také odejít.

Takže když bylo 24. prosince oznámeno, že se má Bobošíková stát novou ředitelkou zpravodajství, mnoho novinářů očekávalo, že přijdou o zaměstnání. Očekávali, že se jim Bobošíková pomstí, anebo, co by bylo ještě horší, realizuje reformy z doby před dvěma a půl roky.

Na protest proti jmenování Bobošíkové zahájili někteří zaměstnanci téhož dne okupaci zpravodajské redakce.

Od existenčních jistot k svobodě projevu

Novináři, i novináři, kteří nejsou příliš dobří, vědí, že nikdo se nepřipraví o štědrovečerní večeři jen kvůli malichernému pracovněprávnímu sporu a kvůli vnitropodnikovým intrikám, a tak vzbouřenci začali zdůrazňovat, že prý mají Bobošíková a Hodač "politické vazby" na Občanskou demokratickou stranu a jejího šéfa Václava Klause.

Tato obvinění byla do značné míry přehnaná. Bobošíková například pomohla Klausovi před několika měsíci udělat reklamu jeho nové internetové stránce a moderovala veřejné diskuse, které sponsorovala jeho strana, ale sotva byla "blízkou poradkyní", jak někteří tvrdili. Hodač byl neprávem obviněn, že byl Klausovým parlamentním poradcem.

A samozřejmě, vzbouřenci jaksi zapomněli zmínit se o svých vlastních vazbách na politiky. Dali se do boje proti politickým vlivům v České televizi, a nezveřejnili to, že někteří šéfové televizní rebelie poskytovali a poskytují za peníze určitým politikům kurzy, jak vystupovat v televizi. Vzbouřenci nezveřejnili to, že si s určitými politiky tykají.

I když přišli politikové ze strany, která soupeří s ODS, z Unie svobody, se spacími pytli přespávat v televizním velíně a poskytnout protestujícím novinářům podporu, nikdo si jaksi nepovšiml, že politická protekce je problém v celé České televizi, nikoliv jen na jedné či na druhé straně.

Tvrzením, že jsou Bobošíková a Hodač jen Klausovy loutky, navozovali vzbouřenečtí novináři dojem, že jen ohrožena samotná nezávislost jejich televizní stanice. Argumentovali, že jde o boj o svobodu slova.

A všichni jim začali věřit.

Stovky lidí se začaly shromažďovat před budovou České televize na podporu rebelujících novinářů. Během čtrnácti dnů bylo sebráno více než 150 000 podpisů pro petici, požadující Hodačovo odstoupení.

Herci, umělci a intelektuálové se k věci připojili a prezident Václav Havel vzbouřence podpořil. Poněkud divoce přirovnal Hodačovo jmenování ke komunistickému puči v roce 1948.

Ještě větší dojem udělalo to, že se 3. ledna 2001 shromáždilo na pražském Václavském náměstí více než 100 000 lidí údajně na podporu "nezávislé televize" a "svobody projevu".

Úzký pohled zahraničních sdělovacích prostředků

Mezinárodní tisk to sežral i s navijákem. Jedna informace internetového zpravodajství BBC zněla: "Demonstrace v ČT požaduje svobodu projevu. Jiná stránka BBC argumentovala, že v této věci jde o "základní otázky podstaty demokracie v České republice".

Avšak na stránkách BBC došlo alespoň k pokusu o hlubší zamyšlení. Reportérka BBC Catherine Miller (která občas píše i pro Central Europe Review) informovala o celé záležitosti daleko vyváženěji v reportáži s titulkem Televizní konflikt zaměřil hněv veřejnosti na jeden určitý cíl. Millerová rozbila iluzi, že by šlo o obdobné události, jako byla revoluce v roce 1989. Millerová zdůraznila, že ve středu 3.1. přivedly do pražských ulic 100 000 lidí hlubinné politické faktory, a citovala Václava Žáka, šéfredaktora intelektuálního dvojměsíčníku Listy: "Sto tisíc lidí protestovalo, protože se jim nelíbí opoziční smlouva."

To bylo daleko lepší než zpravodajský šot v televizních zprávách BBC 10 o´clock news dne 3. ledna 2001. Tato reportáž bezostyšně prezentovala jen argumenty vzbouřenecké strany a činila deprimujícím způsobem anachronistická srovnání se sametovou revolucí.

Samozřejmě, jiné mezinárodní sdělovací prostředky nebyly o nic lepší. 4. ledna zdůrazňovalaagentura Reuters ještě pořád jedenáct let staré zprávy: "Desetitisíce Čechů si připomnělo boj o svržení komunismu."

2. ledna otiskl deník Die Zeit článek "Sekt a spací pytle ve studiu", téměř úplně jednostranný článek na podporu romantických mladých novinářů, kteří uspořádali stávku a bojují za svobodu slova.

Rakouský deník Die Presse tvrdil 4. ledna 2000, že z konfliktu vzniklo poučení o demokracii a navozoval dojem, že jde o stejný boj o demokracii jako v roce 1989.

Někteří zahraniční novináři dokonce podpořili vzbouřeneckého českého zpravodaje, vysílajícího z Bruselu, a jiní promluvili na velkém shromáždění na podporu stávkujících novinářů dne 3. ledna.

Tři pasti

Zaprvé, povšimli si, že došlo ke konfliktu mezi novináři a jejich vedoucími pracovníky, a projevili tedy instinktivní reakci podpořit své kolegy novináře. Je to možná pro novináře přirozená reakce, ale zdá se, že se skoro nikdo nepokusil informovat o obou stranách konfliktu.

Zadruhé, mezinárodní sdělovací prostředky se nechaly ohloupit ideologickou rétorikou stávkujících novinářů a prezentovaly konflikt jako boj za svobodu slova. Není to otázka lidských práv, jde o politický boj o moc.

Mezinárodní sdělovací prostředky zbrkle opakovaly tvrzení vzbouřeneckých novinářů, že je Jiří Hodač pod vlivem ODS, a úplně pominuly skutečnost, že pracoval po dobu 11 let v BBC. Mezinárodní sdělovací prostředky se také vůbec nezmínily o tom, že vzbouřenečtí novináři mají politické konexe.

Zatřetí, mezinárodní sdělovací prostředky, a to zejména britské, prezentovaly celou záležitost arogantně blahosklonným a anachronistickým způsobem :"podívejte, ti chrabří Východevropané, musejí pořád bojovat o svobodu projevu jako za komunismu".

Jak utáhnout cizince na vařené nudli

Daleko znepokojující než být svědkem toho, že západní tisk si (zase jednou) zcela popletl události ve středovýchodní Evropě, je skutečnost, že západní organizace přijaly zjednodušenou verzi událostí a rozhodly se na jejím základě jednat.

Freimut Duve, představitel pro sdělovací prostředky Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě požádal, aby mu celou věc český ministr zahraničních věcí vysvětlil, a dodal: "Jako bývalý editor politických spisů Václava Havla a jiných sleduji s velkým respektem vyjádření solidarity českých spisovatelů a intelektuálů s novináři."

I když si dnes jsou čeští občané dobře vědomi, že se Václav Havel nyní otevřeně účastní stranickopolitické politiky, v zahraničí je Havel zjednodušeně často stále ještě považován za světce - filozofa. Když Havel propůjčil této věci své jméno, svět musel začít věřit, že jde o otázku lidských práv.

Mezinárodní federace novinářů to spletla ještě daleko víc. Její tiskové prohlášení z 2. ledna 2001 bylo plné pozoruhodné bombastičnosti:

Pod titulkem "MFN považuje českou televizní stávku za ´okamžik pravdy´ pro tiskovou svobodu a demokracii" nenechalo tiskové prohlášení nikoho na pochybách, že Federace stoprocentně věří tomu, co jí vzbouřenečtí novináři a jejich političtí spojenci napovídali. Generální tajemník Aidan White konstatoval: "Toto je okamžik pravdy pro svobodu tisku a demokracii. Boj českých novinářů a zaměstnanců sdělovacích prostředků je úsilím zlikvidovat cenzuru a politickou manipulaci v médiích. Mají podporu novinářů po celé Evropě a po celém světě." Předseda spřízněné organizace, Evropské federace novinářů Gustl Glattfelder konstatoval: "Stávkující nás požádali o podporu a dostanou ji. Apelujeme na kolegy po celé Evropě, aby stávku podpořili."

Nejen že obě novinářské organizace nekriticky přijaly propagandu vzbouřeneckých novinářů, ale také dokonce opakovaly dezinformace, jimiž je vzbouřenečtí novináři nakrmili.

Toto tiskové prohlášení Mezinárodní federace novinářů je věcně chybné:

"Hněv novinářů nad politickými zásahy dosáhl vrcholu jmenováním Jany Bobošíkové, bývalé blízké poradkyně Václava Klause, předsedy parlamentu a šéfa ODS, ředitelkou politického oddělení v České televizi. Bobošíková okamžitě propustila 20 novinářů, což vedlo ke vzpouře."

Ve skutečnosti je Bobošíková propustila až poté, co rebelii zahájili, nikoliv obráceně. Jako jejich legálně jmenovaný nadřízený je propustila proto, že nesplnili její příkaz, aby ukončili nezákonnou okupaci zpravodajského velína.

Člověk by očekával, že si Mezinárodní federace novinářů ověří fakta, než začne vydávat takto zbrklá prohlášení a přidá se nemyslícím způsobem k davu. Bohužel se to však nestalo.

A nakonec - a to je nejvíc znepokojující - Mezinárodní federace novinářů si stěžovala Evropské unii a Evropská unie zvažuje, že bude reagovat na žádost Federace, aby do věci zasáhla.

Mezinárodní federace novinářů by měla svůj postoj změnit, jinak ji její angažmá v otevřeně politickém boji ještě více ztrapní a zdiskredituje.

Kořeny

Vraťme se v tomto okamžiku ke kořenům tohoto konfliktu.

Vzniklo to čistě jako pracovněprávní spor. Skupina novinářů ve zpravodajství České televize věděla, že Jiří Hodač a Jana Bobošíková mají seznam lidí v redakci, kterých se budou chtít v úsilí o profesionalizaci zpravodajství a o zlepšení kvality zpravodajských relací v České televizi chtít zbavit. Zpravodajství České televize je už tři nebo čtyři roky totiž ze všech stran terčem ostré kritiky.

V České televizi se odehrává už dlouho neustálý boj mezi reformátory, kteří usilují o profesionalizaci (často jsou to lidé, kteří pracovali pro mezinárodní sdělovací prostředky, jako je BBC) a těmi, kteří podporují status quo, většinou je to skupina mladých novinářů bez velkého množství zkušeností buď mezinárodně anebo v jiných sdělovacích prostředcích.

Před dvěma a půl lety, kdy jsem krátce pracoval v redakci zpravodajství České televize jako koeditor "Jednadvacítky", byl jsem osobně svědkem toho, jak se Bobošíková příliš otevřeně přidala na stranu reforem. Hodač přišel později a pokusil se také provést dramatické změny ve stavu zaměstnanců. Byly to pokusy o reformu, které selhaly, ale vzpomínky na tyto pokusy i na ty osoby, které se je snažily realizovat, zůstávají.

Tak když se do popředí dostali Hodač a Bobošíková, bylo zjevné, že v redakci zpravodajství znovu převládne reformní křídlo. Ti, kdo chtěli udržet dosavadní status quo, zahájili protestní akce, a - stejně tak, jako to učinili už několikrát v minulosti, obrátili se o pomoc ve své věci k politikům. Před dvěma a půl lety tvrdila lživě tatáž skupina v redakci zpravodajství, že tehdejší šéf zpravodajství Ivan Kytka (který nyní pracuje v Londýně v BBC) je loutkou českých sociálních demokratů: nyní tvrdí titíž lidé, že jsou Hodač a Bobošíková loutkami ODS.

Pravda přirozeně je to, že téměř všichni novináři v České televizi mají své oblíbené politiky, jestliže ne oblíbené politické strany. Pokud jste cynik, říkejte tomu protekce. Není to první pracovněprávní konflikt v ČT, který byl proměněn v politický boj.

Politikové a politické strany se účastní těchto konfliktů podle osobností, nikoliv podle ideologie. Teoreticky sice jsou všechny české politické strany pro reformu zpravodajství v ČT, avšak všechny strany mají v redakci své stoupence a jsou ochotny podporovat reformy jen pod podmínkou, že to budou jejich reformy. Takže namísto reforem měla ČT za poslední tři roky čtyři generální ředitele a situace dospěla do naprosté slepé uličky.

Nynější situace je taková, že jsou Hodač a Bobošíková považováni za stoupence ODS, i když Hodač nebyl kandidátem, jehož Klaus prosazoval na funkci generálního ředitele ČT, a přesto, že Bobošíková jednou - jak je dobře známo - ztrapnila Klause v Jednadvacítce poté, co odmítl na poslední chvíli být interviewován a vztekle odešel z televize.

Strany

Vzbouřenečtí novináři mají na své straně Čtyřkoalici i ministra kultury, sociálního demokrata Pavla Dostála (je vlivný mezi intelektuály a  umělci). Čtyřkoalice je strana pravého středu, která soupeří s ODS Václava Klause, a věc novinářské rebelie podporuje, protože už dlouhá léta jí tito novináři poskytují v televizi prostor a reklamu.

Navzdory tomu, co si dosud stále ještě představuje vnější svět, Václav Havel není imunní před politickým manévrováním a je jasné, že novináře podpořil, protože je podpořila čtyřkoalice. Havel neskrývá svou nechuť vůči Klausovi už celá léta a silně doufá, že se mu podaří zmařit Klausovo úsilí stát se v roce 2003 prezidentem, až Havel z úřadu odejde. Havel stojí politicky nejblíže straně Unie svobody, které je hlavní stranou Čtyřkoalice.

Herci, umělci a intelektuálové

Značná část veřejnosti sdílí Havlův odpor vůči Klausovi a jeho občanským demokratům. Organizátoři protestů byli schopni využít těchto pocitů. Přimísili k tomu určitou míru (dosti odporného) nacionalismu a dostali množství lidí do ulic.

Tak se proměnil pracovněprávní spor v politický boj tak, jak se to už stalo v České televizi několikrát.

Ironie

A jako ve všech politických konfliktech vznikla spousta ironických skutečností.

Zaprvé, na člověka s jedenáctiletou zkušeností s BBC nyní už BBC úplně zapomněla a jeho vlastní spoluobčané na něho zaútočili jako na "komunistu" - a co je v českém pojetí ještě horší - jako na cizince (Hodač nemá české občanství). Bobošíková, jediný český novinář, který se kdy otevřeně odvážil postavit se milovanému Klausovi a odmítl přijmout jeho nátlak, aby byly podmínky televizního rozhovoru podle jehu gusta, byla označena za Klausovu loutku.

A nakonec, a to je opravdu zábavné: kdybyste se před měsícem zeptali oněch lidí, kteří šli houfně demonstrovat na Václavské náměstí 3. ledna, jestli si myslí, že je zpravodajství České televize nestranná, kvalitní novinářská práce, bývali by se vám nahlas vysmáli. Zpravodajství České televize bylo v nejlepším případě nemilováno a často bylo terčem posměchu profesionálních kritiků sdělovacích prostředků i obyčejných lidí.

Minulý čtvrtek odvezli Jiřího Hodače, který byl pod obrovským tlakem, do nemocnice - není známo, co mu bylo. V noci z pátku na sobotu schválila dolní komora českého parlamentu nezávaznou rezoluci, požadující, aby Hodač rezignoval, ale členka Rady ČT Jana Dědečková to otevřeně odmítla a charakterizovala tuto rezoluci jako "nepřijatelný politický nátlak". A aby to nebylo všechno, premiér Miloš Zeman využil tohoto zasedání, aby vyzval prezidenta Havla, aby odešel z politiky.

Jak to všechno dopadne, to zatím nikdo neví. V současnosti to vypadá tak, že titíž druhořadí novináři mají podporu veřejnosti, protože tím plní určitý politický účel.

8. ledna 2001

Eugen Haičman

Virtuální realita je prostě uměle vytvářená skutečnost. Co je to ale "skutečná skutečnost". Já nevím, obávám se že nic takového neexistuje. Svět vnímáme tak, jak jsme se to naučili, tedy z jistým předporozuměním, podle jistého vzorce. Můžeme mluvit o vzorcích kvalitních a méně kvalitních nebo o vzorcích pevných a méně pevných, ale stěží o vzorcích pravdivých a lživých. Do konce devatenáctého století (zhruba) byla euroamerická civilizace stabilizovaná myšlenkovým vzorcem křesťanské kultury. Ten se ukázal jako překonaný, ale nic jej komplexně nedokázalo nahradit. Krach velkých utopických idejí dvacátého století je toho důkazem.

Revoluční události v roce 1989 lze nazvat, s jistou mírou tolerance, konfliktem mezi pravdou a lží či mezi dobrem a zlem. Stála zde malá skupina těch, kteří měli moc proti většině národa. V takové situaci není těžké najít konsensus. Patřičný étos se vytvoří jaksi ad hoc. Nicméně takový étos rychle vprchá. Étos revoluce je relativně kvalitní, ale nestabilní myšlenkový vzorec. V demokracii byl měl být nahrazen jakýmsi vzorcem pro všední dny. Ten bych definoval asi tak, že je třeba snažit se o dosažení svých vlastních cílů a nebránit druhým v tomtéž. A vůbec těm druhým prostě neškodit. Každý řekne, že jsem vyplodil banalitu. Budiž, ale zkusme se podle ní už jednou začít řídit. V demokratické společnosti nesmí jít nikdy o velké ideje, ale o snesitelný všední den. S velkými idejemi je vždy potíž, že rády posvěcují přízemní úmysly. Říkám záměrně, že ony rády posvěcují nikoliv, že někdo jimy své úmysly maskuje.

Jedním z velkých předsudků minulých století, je přesvědčení, že se člověk chová racionálně. Není to pravda, chování člověka je určováno vzorci, které absorboval a které drží pohromadě strukturu jeho osobnosti. O racionalitě či iracionalitě tu nemá smysl diskutovat. Jsem-li na pustém ostrově, kde není vůbec nic k jídlu, ale mám s sebou své děti, je racionální tyto děti sníst. Malý zbyteček křesťanského myšlenkového vzorce v nás, asi každému v nečem podobném zabrání. V takovéto absurdní situaci mám však jednoznačnou možnost volby mezi dvěma alternativami. Situace, ve které se nacházíme na počátku 21.století, je komplikovanější. Poslední metafyzický boj mezi pravdou a láskou na jedné straně a lží a nenávistí na straně druhé skončil v roce 1990. Od té doby se musíme smířivat s postdějinou situací, ve smyslu známé definice Francise Fukuyamy. V postdějiném období není opakem pravdy lež, ale jen jiná pravda.

Od počátku devadesátých let si kladu otázku, kdy dojde v naší nepřipravené společnosti ke konfrontaci s postmoderní skutečností a jaké to bude mít následky. Už je to tady. V hlavní roli média. Nejen televize a nejen ta česká. Americká CNN proměnila válku v Perském zálivu v počítačovou hru. Od dob reportáží z Vietnamu je televizní publicistika chápána jako specifický umělecký žánr. Media celosvětově vytvářejí nikoliv komentují realitu. Media vytvářejí vzorce, podle kterých realitu vnímáme. Některá nabízejí otevřené vzorce, tedy prostor pro vytvoření si vlastního názoru, jako třeba BBC, jiná to neumějí, další nechtějí nebo nesmí. Radikální změnu přinese až digitální a interaktivní televize. V té vidím velkou naději a zároveň noční můru všech manipulátorů.

V současnosti televize nahrazuje rodinu a školu jako výchovné elementy. Dále nahrazuje kostel, stává se sakrálním prostorem pro uctívání bohů. Ani rada složená ze samých svatých tuto patologickou roli televize a medií vůbec nepotlačí. Mnohem účinější je tlak protikladných skupin, které sledují své nízké cíle. Současný politický boj o vliv v televizi nemusí hrát tak negativní roli, jak by se zdálo. Je jen nutné, aby souboj byl vyrovnaný a aby z něj nikdo nevyšel vítězně. Chápu snahu těch, kteří se už nějaký čas snaží o zkvalitnění televizního zpravodajství a televizní práce vůbec. Ale ptám se. Má na tom zájem většina společnosti? Není náhodou ubohost zpravodajství jen zrcadlem celonárodní bídy? A není "bobovize" jen zákonitým vyústěním téhož. Jana Bobošíková svým vysíláním prezentuje postoj, který mají naše rychlokvašené elity k normálním lidem. Tedy pohrdání. Není to vlastně pozitivní fakt, který někomu otevře oči? Moc iluzí si nedělám, ale možné to je. Pak by se možná i to zpravodajství podařilo zkvalitnit. Znovu říkám, pokud o to bude někdo stát.

Boj o televizi, který sledujeme, je virtální v tom smyslu, že se nejedná o televizi, ale jen o to čí "pravda "se prosadí. Obě strany sporu argumentují ideologickým způsobem. Na jedné straně svoboda slova na straně druhé právo a zákon. Obojí je v tomto případě stejně nepatřičné. Nejvíce postiženým je zdravý rozum. Za to ale mohou ideje nebo taky lidská hloupost či nepoučitelnost. Ideje nejsou jen abstraktní pojmy. Ony mají svojí vlastní energii a dokážou ovládnout myšlení a chování člověka. Zde se můj názor liší od názorů Jana Čulíka a Tomáše Peciny. Nemyslím si totiž, že televizní vzbouřenci jsou tak geniální manipulátoři, že dokázali ovládnout myšlení poloviny národa a část jeho elity. Důkazem je mi jejich předchozí nemastná a neslaná novinářská práce. Podle mne jen uvěřili svojí verzi "pravdy" a kritické myšlení, tak nutné pro novináře nahradili myšlením ideologickým.

A znovu říkám ideje mají svou energii a dokáží hýbat dějinami v dobrém i špatném. Podívám-li se na stranu druhou, vidím Jiřího Hodače jako typického byrokrata. To nemyslím urážlivě. Bez kvalitní byrokracie nemůže existovat žádná organizovaná společnost. Byrokrat je muž práva, zákona a pořádku, je to antropologický typus. Napadá mne tu paralela s prezidentem Benešem o němž kdosi prohlásil, že to mohl být dobrý prezident, ale v jiné době. Teorie řízení zná funkci manažera pro krizové situace. Tím Hodač rozhodně není. Záměrně nechávám stranou ty, kteří si na celém konfliktu přihřívají svojí polívčičku. Ti se vždy nakonec přidají na stranu vítězů.

Každý dějinný pohyb vzniká rozbitím stávajícího myšlenkového vzorce neboli paradigmatu a nastolením jiného. Průvodním jevem takovéhoto pohybu je absence kritického myšlení. Někdy je to nutné, jinak bychom dodnes věřili v placatost a nehybnost země. Někdy to má tragické důsledky. V naší televizní revoluci nejde o žádný zásadní dějiný zlom. Já se spolu s Fukuyamou domnívám, že v tomto směru již ani žádný přijít nemůže. Nahromaděná energie se jen začala vybíjet. Nemyslím si, že začne občanská válka, ale následky jsou destruktivní už teď. Jednání všech zúčastněných stran je řízeno emocemi ne kritickým rozumem a ochotou ke kompromisu.

Napadlo někoho, že boj o televizi v její současné podobě je bojem o mrtvolu v agonii. Bohuslav Blažek napsal před časem, že klasickou televizi čeká osud rozhlasu po drátě, který už se vyskytuje jen v hospodách a v kancelářích s duševně líným personálem. Trocha vody uplynulo, dráťák byl zrušen a nikomu nechybí. Ti kteří bojovali za jeho záchranu, argumentovali menšinou důchodců, kteří si nemohou koupit nové rádio. Radiopřijímač s kvalitou poslechu na úrovni rozhlasu po drátě stojí kolem čtyřech set korun. To si může dovolit utratit i ten nejchudší důchodce. Současná jednosměrná televize je zde pro ty, kteří chtějí přijímat předžvejkanou realitu. Neznám nikoho, kdo se hlouběji zajímá o společensko-politickou situaci a zároveň využívá televizi jako primární zdroj informací. Já se bez ní obejdu úplně. BBC je fenomén, který stěží někdo napodobí. Totéž se dá říci o celé britské společnosti.

Digitální televize problém manipulace divákem zcela nevyřeší, ale silně eliminuje jeho zhoubné následky. Bude zde plularita podobná té, která panuje na internetu. Programy pro menšiny budou existovat tehdy, pokud o ně bude zájem. Vůbec bych se nebál privatizace ČT. Její vysílání by to nezkvalitnilo, ale prostředí by se zprůhlednilo. Veřejnoprávní televize je jen určitou fází ve vývoji. Ve většině evropských zemích zakládal televize stát. Soukromé vysílání přišlo mnohem později. Veřejnoprávní televize je vedlejší produkt nedostatku kmitočtů pro klasické terestrické vysílání. Nemůže prostě vysílat každý. Kdybych přišel s myšlenkou veřejnoprávních novin, každý se mi vysměje. Není pro ně žádný důvod. Internet je ještě dále. Tam se může prezentovat úplně každý.

Shrnu-li své myšlenky. Ve vyhrocených situacích mají lidé tendenci jednat ideologicky, tedy jakoby v jakémsi vyšším zájmu. Ne vždy je to ku prospěchu společnosti. V každé revoluci i "revoluci" vystupují na povrch iracionální prvky naší psychické výbavy. Zdravý rozum je nahrazen emocemi. Místo hledání konsenzu nastupuje snaha prosadit sebe samého a svůj pohled na svět za jakoukoliv cenu. Sekundárním projevem je řešení osobních účtů. Svobodu slova v vidím v pluralitě názorů a jejich možnosti je prezentovat. Zde pomůže rozvoj digitální televize a internetu. A tímto směrem bych také zaměřoval svou energii.

Tendr na digitální televizní síť vyhrál podnik, který leží v žaludku snad každému, kdo používá jeho služby, a nám malým uživatelům internetu obzvláště. Před deseti lety si mobilní telefon mohl dovolit málokdo. Dnes jej mají školní děti. A způsobil to docela obyčejný trh. Padne-li monopol Telecomu, bude si internet moci dovolit každý. Již dnes to není tak velký problém.

Jiná věc je samozřejmě funkční gramotnost našeho národa, tedy schopnost lidí získávat informace a pracovat s nimi. Pokud se tato schopnost nezvýší, má svoboda slova stejný význam jako světelný semafor pro slepce. Je k ničemu. Klasická televize zanikne dříve nebo později, tak jako zaniklo mnoho papírových medií v souvislosti s rozvojem médií elektronických. Nemá smysl brečet nad rozlitým mlékem, které se rozlilo pouze virtuálně.

Jednotlivá rozhodnutí najdete ve světových jazycích na adrese: http://ilolex.ilo.ch:1567/public/english/50normes/infleg/iloeng/digestq.htm.

Autor je vedoucím mezinárodního oddělení ČMKOS

Právníkovy poznámky ke stávce v televizi

Když se Václav Klaus rozhodl vstoupit do budovy zpravodajství ČT, do onoho ostrůvku vzpoury uprostřed plačtivé Prahy, muselo mu být předem jasné, že s racionálními argumenty, slušností a respektem k "protihráči" nepořídí nic. Pokud chtěl srozumitelně "k národu" artikulovat to, co bylo středobodem postoje jeho strany ve sněmovně, musel obrnit své nervy, nenechat se přerušit a zvikalt argumentačními kličkami svého protějšku. A tak divák poslouchal "prodlouženou" s předsedou Poslanecké sněmovny jako vyvážený, ale nic objevného neříkající souboj monologů. Argumentace z obou stran známá všem, "ilustrační" záběry toho, kolik lidí jsou vpodvečer schopni dostat na plac stávkující redaktoři jako "potměšilost" ředitelce Bobošíkové (přece nevypne rozhovor s Václavem Klausem). Dva souběžné monology, které se potkávaly jen velmi vzácně. Dvě podoby společnosti. Dvě představy o rolích občana. Dvě představy o zákonech a  jejich dodržování (jedna i druhá falešné, jedna i druhá přitom lákavé).

Od brilantního řečníka Klause jsem očekával víc. Překvapení na závěr, vyvrcholení, brilanci úsudku, právní čistotu. Od profesionála Milana Šímy bych čekal lepší přípravu, větší empatii a předvídavost k argumentačním schématům Klause.

Celkový dojem: přes "hvězdné" obsazení - průměr, takřka Natupo.

Fotogalerie z nedělních Kavčích hor je zde.

Jan Paul

Večírek byl místy velmi napjatý, neboť jedním z hostů byl i "vzbouřenec a spoluorganizátor manifestace - scénarista "původního" seriálu z hospodského prostředí - pan Drejnar, který z okna průběžně sledoval, kolik se sejde na náměstí lidí. Po vypití asi 1,5 l whisky na nás křičel, že Klaus, Zeman a my jsme fašisté, musíme jít do prdele a jména Klaus a Zeman musí být vymazána! Protože ředitel firmy byl jiného názoru na vývoj situace než pan Drejnar, vykazoval ho za dveře pro osočování asi takto : Vypadni, tady v této kanceláři ještě rozhoduji já ! Přitom se od jiného hosta ozvalo přátelsky poťouchlé: Je otázka, jak ještě dlouho!

Na jedné straně tvořilo pandán k těmto scénkám panorama zaplněného náměstí a  na straně druhé legální vysílání televize, jen několik metrů od něho. Na jedné straně skandování Už je to tady! (stále nevím co) a na straně druhé nepřesvědčivá tvář Dušici Zimové. A to vše přímo uprostřed Václaváku, jako konfrontační situace, která se hned tak každému nenaskytne! Když někdo venku volal cosi na adresu Vladimíra Železného, komentoval to ředitel směrem k panu Drejnarovi takto: "Tady vidíš tu neúprosnou a neodvratnou logiku vašeho počínání, teď napadnete soukromé vlastnictví a je to jasný"! Nutno říci, že když v televizi zazněla v jednom z rozhovorů s náhodnou chodkyní slova "pracující lid", bylo zjevné, jak pan ředitel tiše trpí.

Já osobně měl velkou chuť vystrčit z okna silné reprobedny (žádné ale po ruce nebyly) a pirátsky se do demonstrace nabourat s nějakým happeningovým projevem. Třeba vyzývat lidi, aby zakládali všude i na venkově akční výbory Adama Komerse, tzv. AVAK. Silně o tom uvažuji na tento čtvrtek, pokud k tomu pan ředitel ovšem svolí. Ti lidé pod okny na to čekali a byli tam zadarmo připraveni. Úžasná situace, když Vám "někdo" přivede "jen tak" davy lidí a vy pro to nemusíte hnout ani prstem ! Stačí je oslovit a mluvit - silný pocit stát se stávkokazem, z prostor soukromé dobře prosperující firmy! Pan ředitel také v podobném smyslu inscenoval když říkal, že by tím došlo k přímé pluralitě názorů, pokud by těm lidem "dole", "shora" sděloval svůj pohled na věc.

Pan Drejnar přiznal že jim jde o to, aby ODS zcela zmizela z politického života ( pravděpodobně bude její přítomnost stále bránit vrstvě lidí kolem "hradu") a skutečně mi přímo potvrdil, že chtějí vyvolat politickou krizi, aby vláda odstoupila a byly vypsány nové volby! Současně ale přiznal, že zde bohužel ale není koho volit. Na otázku kdo demonstraci zaplatí, odpověděl že Falbr a že je to již domluveno. Ředitel jeho názorům oponoval tím, že vzbouřenci nemají program a že dokud nevytvoří politickou stranu, nejsou vlastně pro nikoho nebezpeční.

Kritizoval také Hodače za to, že neotevřel svoji televizi vzbouřencům. Doslova řekl : dva miliony rozumných lidí by si bývaly sami udělaly názor na věc, takto mají pocit že se jim něco tají a na víc, vysílání bobovize prý není příliš profesionální. Dodal, že Hodač to měl udělat i s komentářem například takto: "Zde vidíte demonstraci na podporu vzbouřených zaměstnanců České televize, kteří odmítli respektovat svého ředitele a část lidí z naší společnosti, tímto způsobem podporuje porušování zákonů v této zemi. Tečka. Věří, že účinek by byl obrovský a vzbouřenci by se rychle zdiskreditovali sami.

V debatě na večírku ještě zazněl zajímavý názor a sice na odkaz k tradici sporu mladočechů a staročechů. Také dnešní vzbouřenci - spolu s lidmi kteří se exponovali v roce 1989, si prý jako určitá společensko-intelektuální vrstva uvědomili, že "ujíždějící vlak" táhne jiná sorta lidí a to mladých nezatížených manažerů. Chtějí se proto znovu dostat k moci, když už si revoluci v roce 1989 sami pomohli vydobýt. Podpora Václava Havla je v této věci zcela jednoznačně průkazná.

V tomto smyslu jde prý o boj dvou společenských tříd a postojů. Já jsem argumentoval tím, že se měli bouřit hned, jak Klaus odešel z OF a založil ODS, do které pak vlezl i Ruml a další. Namítal jsem, že takhle to nejde, aby si někdo kvůli zásluhám dělal stálé prominentní a permanentní nároky, na vliv a rozhodování revolučními prostředky. Mám za to, že tito lidé jsou jen součástí demokratického spektra které sice pomohli vytvářet ( za to dík !), ale kterého se mohou účastnit pouze a jen demokratickými způsoby, nechtějí - li popřít a znehodnotit sami sebe.

A ještě něco. V propagačních spotech vzbouřenců se nyní objevují nad hlavami demonstrantů stovky vlajících českých praporů. Je to zřejmě sestřih z vítání českých fotbalistů, protože my, účastníci nekonvenčního večírku, jsme viděli pouze jedinou.

Jan Schejbal

vy jste snad jasnovidec? O soucasne situaci toho bylo napsano uz hodne, blabolu, zlucovitych vylevu, hysterickych pokriku, hypotez, glosu a komentaru. Vetsina z techto poznamek se tvari, jako by jejich autori meli patent na rozum. Vy jste vsak predcil vsechna moje ocekavani. Nevim, kolik je vam let, ergo jak hluboke mate zivotni zkusenosti, ale vas komentar k rozhodnuti gremia CSSD je vskutku skvost.

Pripomenu Vam vyrok jedne francouzske moudre zeny: nelze zit rovne v zakrivenem prostoru!!

V dane patove situaci je kazde rozhodnuti nejak poznamenane nejak "neciste". V tuto chvili je veru kazda rada draha. A ja uprime rikam, ze bych nechtel byt dnes v kuzi zadneho politika, at na pravo ci na levo onoho pomyslneho spektra (komunisty z jedine predpojatosti, k niz jsem se ve svem zivote dopracoval). A vy hlava pomazana uz kricite, podivejte na socany, oni se budou vmesovat do jednani RCT!

To je farizejstvi non plus ultra. Rada opakovane prokazuje vlastni nekompetentnost (odvolani reditele, volba noveho, postoj k praktikam cerstveho vedeni, pstrosi schovavani hlav do pisku a hrda palicatost pani Dedeckove v naprosto bezvychodne situaci).

Na takove postoje clenu plati uz jen jedina cesta - bezodkladne odvolat! A vy, podle vseho svatousek, kricite: deje se nepravost.

Pane Kotrbo, pri vsech trapnostech, jichz jsme byli svedky, pri vsech moznych hypotezach o tragickem dopadu soucasne situace predevsim na tzv. "vzbourence", pri vsech moznych ekonomickych aspektech nenapravitelnych skod na hospodareni CT, jsem rad, ze k tomu doslo. Ne jednou za ctyri roky, ale permanetne je treba rikat: NEDELEJME POLITIKUM VOLY s panem Formanem. Politikum se nesmi verit, politici se musi kontrolovat (to nam sdelil pro zmenu Karel Kryl). A z vystoupeni vsech politiku jsem slysel prioritu vlastniho vysadniho postaveni ve spolecnosti a pohrdani luzou, davem, plebsem. A to se nedela v zadne slusne demokracii. Tato "demokracie" v podani soucasne politicke garnitury ma presne tu tvar, kterou ji ona garnitura vtiskovala po dobu sveho panovani. Oni tvrde pracovali na tom, ze politika neni sluzba, ze politika je koryto. To se nam nelibi, proto se tak hojne ozyvame.

Pane Kotrbo, pani Dedeckova dnes v exkluzivnim rozhovoru pro Namodro uvedla, ze rada CT je mimo zorne pole pana predsedy Klause. Ja dodavam, ze uz dlouho je mimo jeho zorne pole to, co my tady kazdy den zijeme. K tomu, aby se to do jeho zorneho pole dostalo, by musel obmenit svou suitu poradcu na cele s panem Jaklem.

Hezky den pane Kotrbo.

Jan Schejbal

Štěpán Kotrba

ani já nevím, kolik vám je let... To už je úděl novinářů, být skryt za svými slovy. Výhodu mají televizní moderátoři - ale ti zase neříkají to, co si myslí, ale to, co jim někdo napíše...

Jasnovidec nejsem, ale politický analytik ano. ČSSD znám velmi dobře. Znám i jednotlivé členy předsednictva, s  některými si stále ještě tykám, vím o jejich slabostech i přednostech. Některým bych nejraději onikal... O nich je ten slogan "nelze žít rovně v zakřiveném prostoru".

Pokud Rada je svéprávná, padne, ale nesleví ze svých názorů. Pokud jsou politici soudní, nemohou ji k tomu nutit - a vůbec ne takto brutálně. Ukázka veřejnoprávnosti "pokud bude po našem, jste nezávislí, pokud nebude, odvoláme vás" je přesilová hra, kterou nemám rád ani jako vyhrožování doma (poslušnost nebo rozvod), ani v politice (poslušnost nebo mimořádné volby, pád vlády či dovíco ještě).

O tom byla mj. opoziční smlouva.

Můj křik o porušení základních zásad veřejnoprávnosti (nepodlehnutí tlaku ani zprava, ani zleva) není farizejství, ale obava z důsledků této fatální chyby.

Již několikrát v historii ČSSD zavedli její vůdci stranu na scestí. V historii to byl mj. Fierlinger s KSČ, Horák s definicí středopravé sociální demokracie či Petra Buzková se svou nesmiřitelností k socialistům uvnitř ČSSD.

Zeman se "svým bojem" s novináři není výjimkou. Všechny tyto kroky měly neblahé důsledky nejen pro stranu, ale pro celou společnost.

Nejsem kamarád Václava Klause a kdybyste věnoval trochu času pročítání archivu BL, našel byste mnoho mých myšlenek, které by Klaus v životě neřekl.

Nejsem člen ODS a vůči této straně (asi tak jako i vůči ostatním) mám spoustu výhrad. Můj jediný zločin je, že umím číst, snažím se porozumět psanému a vytvořit si názor. Ten pak říkám nikoliv v hospodě, ale veřejně. I to je politika...

Anebo novinařina?

Nedělám politikům vola (a ani panu Formanovi) a přesto chodím k volbám a volím. Nehalekám na náměstí a nespím se senátorkami ve velíně ČT a přesto jsem tam skoro každý večer - abych i viděl a slyšel.

Nepodléhám jakýmkoliv manipulacím, neboť povětšinou znám jejich pozadí. Stojím, dívám se a glosuji svět, pelášící od jedné naděje k druhé. Zklamán nejsem, zatímco ti pelášející ano. Stále. A stále budou.

Hezký den přeje

Štěpán Kotrba

Miroslav Zikmund

Česká televize, věc zkažená - VÝZVA

Tak jako majitel restaurace nemůže podat hostu zkažený oběd s výmluvou, že má problém se svými zaměstnanci, tak jako kuchař nemůže udělat to samé jenom proto, že má výhrady vůči zaměstnavateli, tak ani novinář veřejněprávního média se nemůže vyvinit z tohoto požadavku.

Divák České televize je však dnes svědkem pravého opaku. Jsou mu nabízeny dvě verze zpravodajství a publicistiky, obě politicky i lidsky zaujaté, nevyvážené, často hrubě urážlivé a trapně sebechvalné.

Jedno i druhé je novinářský zmetek pro který neexistuje výmluva.

Ti, kdo takovýto zmetek vyrábějí, překračují tak svoji novinářskou čest a nemají ve veřejnoprávním médiu místo.

Žádám proto všechny novináře a jejich spolupracovníky, kteří se ode dne zvolení pana ředitele Hodače podíleli na zpravodajství a publicistice v České televizi, aby tuto instituci dobrovolně a ihned opustili.

Jedině tak bude možné vybudovat opravdu veřejnoprávní Českou televizi. Není to pochopitelně podmínka jediná, ale je základní.

Do té doby bude platit - Česká televize, věc zkažená.

Miroslav Zikmund

Jiří Wagner

Ve středu 3. ledna jsem došel na Václavské náměstí, neb se zde měla konat velkolepá akce za účelem podpory teroristů (pardon, tehdy již oficiálně "okupačních stávkujících") sdružených do spolku Česká televize - věc veřejná a zabarikádovaných v budově televizního zpravodajství ČT na Kavčích horách. Se znepokojením jsem si uvědomil, že je tomu na den přesně rok a jeden měsíc, kdy jsem kráčel na totéž místo na podobné shromáždění "spravedlivě rozhořčených" občanů, kteří se však tehdy jmenovali Děkujeme, odejděte! Ale šel jsem, ač jsem apriorně očekával, co uvidím a uslyším.

Vskutku to bylo skoro totéž - rok předtím se demonstranti oháněli "občanskou společností" a "porušením slibu voličům", nyní se používaly fráze typu "svoboda slova", "politický nátlak" a "nezávislost televize". V houstnoucím šeru mi připadalo, jako bych viděl znovu tytéž tváře a u některých umělců či politiků to snad byla dokonce pravda. Přesto jsem jaksi vnitřně doufal, že se na tomto shromáždění dozvím víc, třeba mě vůdci vzbouřenců rozumnými argumenty dokáží přesvědčit, že ten pomýlený jsem já, že oni vedou vskutku spravedlivý a veskrze demokratický boj za dobrou věc. Bohužel, nedočkal jsem se - ani na Václavském náměstí, ani argumentací petice 2000 slov v roce 2000, nedočkal jsem se ani po sebestředných proslovech tajtrlíků vystupujících celý pátek v přímém přenosu v Poslanecké sněmovně.

Přesto všechno jsem byl stále na pochybách, zda přece jen nemají pravdu povstalci Adama Komerse. I tak mi ale bylo divné, proč zvolenému (přiznejme, že narychlo a podle prapodivné receptury) řediteli Hodačovi nedali vzbouřenci na kavčí Bounty čas ani se nadechnout a rovnou mu práskli dveřmi před nosem - ať už jsou jeho novinářské a manažerské schopnosti jakkoli diskutabilní. Rovněž tak mi bylo podivno, proč je házena taková špína na jím jmenovanou šéfredaktorku zpravodajství Janu Bobošíkovou, o níž iDnes před půltřetím rokem napsal článek nazvaný Další novinářské eso odchází z ČT. Kvůli kompetentnosti to být nemohlo, tak použili sprostý podraz - Bobošíková totiž vloni půl roku pracovala na třetinový úvazek jako ekonomický poradce v kanceláři předsedy Poslanecké sněmovny, jak zní oficiální název její funkce, nedělala tedy osobní poradkyni předsedy ODS Václava Klause, jak se nám dnes mnozí snaží namluvit (ostatně na Hodače zase vytáhli strašlivé obvinění, že prý se hlásil za tiskového mluvčího ODS!). Kdyby ovšem Bobošíková radila takovému Janu Rumlovi, to by asi bylo něco jiného (jenže to aby se chudinka za ním uběhala - podle toho, jak Ruml střídavě z politiky odchází a zase se do ní vrací). Stejně tak jsem nemohl pochopit ono násilné obsazení televizní budovy na Kavčích horách - všude jinde se takoví lidé nazývají teroristy a jako s takovými je s nimi jednáno, zejména jde-li o média. Teprve když jim po několika dnech někdo prozradil, že páchají trestnou činnost (už jsem slyšel i názor, že převzetím hromadného sdělovacího prostředku a jeho používáním k vlastním propagandistickým účelům se dopustili dokonce trestného činu vlastizrady), tak se přejmenovali na "stávkující". Osobně si ale nemyslím, že násilí povýšené na vyšší princip mravní přestává být násilím - ať je třeba terorista Arafat dnes nositelem Nobelovy ceny za mír.

Naši poslanci jim na tenhle špek skočili - jejich squatterství svým polovičatým usnesením posvětili, ba i výkupné zaplatili, když legálně zvoleného ředitele Hodače vyzvali k rezignaci. A v tomto hnusu si nakonec omočil kdekdo - čtyřkoaličníci stejně jako politici smluvně opoziční, osoby soukromé i posvěcené, ba i hlava státu si přisadila. Však ji za to také náš ctěný premiér - jako člověk dbalý zákonů a výroků soudů zejména - před tváří národa pěkně vypeskoval. A protože jde jak o peníze, tak o politickou moc, mnozí se v bahně vesele rochní dál a rochnit hned tak nepřestanou.

Rozhodl jsem se ještě vydat se v neděli 7. ledna na Kavčí hory, kde měl být koncert Hudbou proti cenzuře konaný "na podporu stávkujících zaměstnanců České televize". Zmíněné stávkující jsem sice svou přítomností podpořit nehodlal, přesto jsem ale chtěl být při tom.

Když jsem přicházel ke komplexu televize, připadalo mi, že počet přicházejících nepřevyšuje počet odcházejících, každopádně se na koncertu nesešly podle mého odhadu víc jak dvě, tři tisícovky diváků. Slyšel jsem sympatický rock David Murphy Bandu, stylově se blížícího kapelám mého mládí, před budovou zpravodajství byla asi stovka občanů-sympatizantů, kteří na rebely skryté kdesi za okny mávali, jinak tam krom několika transparentů o stávce slyšet nebylo. Prostě příjemný nedělní happening pro rodinky s dětmi a mládež. Teprve když jsem asi po hodině odcházel, zaslechl jsem z dálky větrem zanesená slova o boji proti cenzuře a proti politickému nátlaku. Toť vše.

Závěrem mohu jen konstatovat, že demonstrace, podpisové akce či koncerty jsou sice pěknými příklady lidské solidarity (přesněji: solidarity některých s některými), ale krizi v ČT nevyřeší, spíš ji ještě vystupňují. Nevím, zda to nakonec nemůže být záměr, ale začíná mi to tak připadat. Problémy v ČT jsou letité a domnívám se, že jedním z hlavních důvodů vzpoury zpravodajců bylo to, že Jiří Hodač, ale zejména jejich nová šéfová Bobošíková by po nich mohli chtít, aby změnili své zaběhané pořádky, kamaráčofty, pohodlné zpravodajství "a la ČTK" a snad by i museli (proboha) vyvíjet sami iniciativu! Navíc Jana Bobošíková by patrně začala provádět drakonická personální opatření - ostatně pokus o jedno takové předvedla hned po svém nástupu 26. prosince, ovšem dvacet okamžitých výpovědí se jí předat nepodařilo. Tak si ve zpravodajském studiu zahráli na stávku "za svobodu slova" a my teď jen s hrůzou můžeme čekat, co na nás nová Dvojdohoda (4K + ČSSD) vymyslí - zřejmě dosud relativně nezávislou televizi ještě víc připoutá k politikům. ČT by dokonce mohla být nějaký čas řízena ministrem Dostálem - ač ten to vehementně popírá, takový návrh z ČSSD vzešel a Unie svobody jej přijala s porozuměním! Zatím to tedy vypadá, že ti samí politici, kteří včera bojovali o nezávislou televizi, jí zítra budou jenom poroučet a jak dopadne takový forenzní audit snad netřeba připomínat. Čtyřkoalice měla v ČT dosud "jen" velkou podporu, teď bude mít definitivu, zatímco ČSSD panáčkuje ochotná kdykoliv aportovat. O takovou svobodu vzbouřencům šlo?

Nikoliv, Česká televize se stane plnokrevnou veřejnoprávní televizí až pomocí slušného mediálního zákona a především pomocí fundovaných a nezávislých odborníků na odpovědných místech jejího vedení - takových expertů a žurnalistů, kteří budou opravdu své práci rozumět a hlavně: nebudou se bát politiků, ba politici budou mít hrůzu z nich.

A protože ta doba mi připadá nesmírně vzdálená, mám z toho jen smutek na duši.

Jan Baltus

Zaujal mne Vas prispevek v Radiozurnalu. Lepe receno nastval, protoze s nim nesouhlasim. Tak jsem si jej v klidu precetl a tady je muj nazor. Je tam spatlane vsechno dohromady, protirecite si, To neni analyza, to je jen klistyr. Nerikam, takova lecba neni potrebna, ale Vas nalev je ponekud divne uvareny. Kdyz si k tomu prectu Vaše rozhovory, svita mi. .

To co rika pan Kytka je zcasti jiste pravda. Ale vsechno ma svuj vyvoj a kdo kdy pracoval s lidmi vi, ze nic nezlomíte naráz. Navíc zazemi, tradice. Tak spatne zpravy? Ja byl na stazi v USA a byl jsem rad, ze mam doma ceske zpravy. Nevykladejte, ze TV v USA a GB tvori pripady a na tom ze to stoji. Ne, pripady jsou jen mala cast. Americti novinari a lidé z GB casto taky, jsou sami otraveni. .

Pani Bobosikove prizvukujete, ze urokove sazby jsou dulezitejsi. Psali jsme desítky a stovky rozhovoru o tom, ze urokove miry stanovené ceskymi bankami neutahne ani nadclovek, natoz reformujici se podnik. Popsali jsme hory papiru o exportu. S tim jste nemohl prijit na Klause . Nikdy, byl jste deklasovan na blbce. Troufl si i na pani Doleckovou. Ne a ne. Vsechno je dobry. Vsici jste blbi. Rozmetana inteligence, vyzkumne ustavy. Ne, vsici jsou blbi a musi se naucit pracovat. Polopravdy, arogance. To formulovalo prostredi. Lidi freneticky podporuji politiky, protoze jsou to vsechno populiste. Kazdy podle sveho. Slysel jste nejakeho ceskeho politika rici, musime se naucit delat - VSICHNI. Vcetne mne. .

Penize - podminky ceskeho zurnalisty jsou nedustojne. Redakce, ted mluvim o odbornem tisku a castecne o denicich, co vim, nemohou nikoho nikam vyslat. nemaji na to. Se vsemi dopady. Investigativni zurnalistika. To je predevsim cas a penize. Kdo to prosim Vas muze delat poradne? .

Pak se divate treba na Sazku ( nic proti autorovi, je to zak me zeny) a tam krome dvou faktu neni nic, cim byste podal presvedcivy dukaz. Uzivil bych se, kdybych cele dny shanel informace o energetice, abych pak vydal analyzu politickych machinaci ? Smeju se. S kym byste se bavil o plytvani plynem a podceneni kogeneraci? S politikem, ktery ma na mysli jenom to,aby mohl lidem rici, ja zdrazovat nebudu, tento pan je vul, kdyz to chce. Neodpovi, vyhne se Vam. Je to o aroganci moci pane a ne, ze ne. Protoze u Vas v Londyne, kdyz nekdo sahne nekomu na anonymniho sponzora, tak ten pán bere klobouk a hul a jde jeste drive, nez se to zacne rozmazavat. Staci aby tu byla prvni zprava. .

Mohl by nejaky politik v GB napsat, ze ekologove jsou teroristi a utoci na svobodu podnikani a dokonce na osobni svobodu cloveka, aniz by byl vyhozen z uradu nebo roztrhan hned druhy den pod Big Benem? .

Mozna, ze to tak lide z CT nemysleli, kdyz rozpoutali stavku, ale nevsiml jste si, ze vetsina obcanu v teto zemi je totalne frustrovana politiku? .

My Cesi potrebujeme pohled z venku jako prase drbani, ale pohled mijejici detaily. Vy se nimrate v detailech a nevidite podstatu. Chtel byste byt spravedlivy ale urazite obe strany. Neni ve vas spetka pokory. Nevim, co jsme Vam udelali, ale cisi to z toho.

Dotaz JČ: Frustraci lidí z politiky nikomu nevyvracím, co to má ale co společného s pracovněprávním sporem druhořadých novinářů v ČT s Jiřím Hodačem?

Marně jsem se Vám pokusil vysvětlit, že nejde jen o pracovněprávní spor, ale pernamentní krizi politickou. Dnes TV, zítra dráhy, pak doktoři, pak učitelé. Všiml jste si, že nástupní plat lékaře je 6,600 CZK v jeho 25 letech a podle představ ODS by si měl platit studium aby jej splácel v 50 letech? Logika? Koho se na to můžete zeptat?

Dokáže někdo z ČSSD takový šílený nápad vyargumentovat? Nedokáže. Lidí nevědí, kdo za co vlastně stojí. Mluví se o tom, tak to bude.

Mluvíme v nereálných číslech, mluvíme o tom, že na zcela jiný finanční svět byl naroubován ekonomický pokus, který staví celou žurnalistiku do pozice českého vývozce mikročipů - tedy nesmysl už z podstaty.

K tomu, abyste dělal dobrého žurnalistu, potřebujete mít partnera, inteligentního politika, kterého pálí svědomí.

Dnes rezignovala německá ministryně jenom proto, že se cítí odpovědná za nízkou připravenost rezortu na BSL.

Kolik lidí musí hrubě urazit Zeman nebo Klaus, nebo ať nejsem ve špičkách, co musí ještě spáchat Grégr, snad zapálit hlavní podzemní složiště plynu, aby byl uznán za autora projetu vyhozených miliard za oživovací pokusy některých podniků, kde má kamarády.

Jak dlouho bude trvat konkurzní řízení ČKD ? Kdo odskákal špatně a podvodně zadaný projekt rychlovlaku? Kdo privatizaci Poldi, Škody. Víte, kolik nabízel Siemens za Škoda Energo a kdo mu v tom zabránil? Kdo zničil ZPS ? Manažeři vybraní určitými lidmi. Ty podniky nemohly přežít, to víme, ale mohly být prodány. A reformovány!. Zodpovídá se někdo? Lépe řečeno, kolik toho popsali a odvysílali uboží a špatní čeští žurnalisté! Můžete natočit deset pořadů o privatizaci Poldi nebo Škody a co se stane, jen rozjitříte lidi a Klausovi lidé vás zničí. Bamberg. Olovo.

Pokud nám chcete pomoci, volejte po zodpovědnosti všech ale především těch, kdož nastavili toto tzv. demokratické prostředí, kde bují monopoly aby nacpaly státní kasu a kde může být beztrestně náměstkyně ministra průmyslu asi v šesti správních radách. Tepejte do toho, lidé Vám budou vděční. Já to vidím na sobě, stačí když se zmíním! Tomuto národu je třeba dát příležitost uplatnit se aby nabyl sebedůvěry vůči okolí, kterého se bojí a Klaus jim říká, vždyť Vás nikdo nechce, protože na nás nečeká.

A zároveň s tím upeče nový zákon EIA / Environment Impact Assesment/, kde je zakotvena možnost vládního úředníka vyjmout jakýkoliv !!! projekt z tohoto demokratického procesu. Běžte se Zemana a Klasue zeptat proč navrhli zákon, který zvedne EU ze sedadel! Nové Temelíny, nové Nové Mlýny, nové dálnice napříč Prahou - rozhodne ministerský úředník. Pane Čulíku, to je žurnalistika jako víno, začnětě Vy. Zeptejte se Klause, proč ekologové podle něj představují teristickou organizaci.

Moje stará matka podepsala petici, aby ji dálnice nevedla pod oknem na sídlišti / úžasný projekt ne?/ a tím byla pro něj terorista. Proč jsou lékaři babráci, když vyhazují použitý obvaz - on by jej dal vyprat a složit, srolovat a znovu by jej použil a hned bychom viděli, jak to zdravotnictví pojede! Běžte za ním, a zeptejte se, jak můžete ušetřit na operaci karcinomu prostaty. Proč neprosadil důsledně to, co rozpáral.

Já jsem pro, ať se do toho vidí, ale proč to nedodělal. Víte kolik lékařů specialistů zavřelo privátní ordinace do kterých je vehnal? Ale běžte se na to zeptal jeho, Zemana, celé té politické špičky. Nebaví se s Vámi. To nebude zítra ani pozítří, ale ještě několik Václaváků a bude se bát ještě víc. Před tím byli lůza, pak shromážděním ctihodných občanů. Co je cílem boje ODS ?.

(nevím, kde jste vzal tu čtyřkoalici? A i kdyby toho využila, v ASnglii jste neviděl, jak se chyby stran využívají opozicí?) Dodržování zákonů? O Bože, to říká člověk, který nic neví o milionech černých sponzorů. To mají lidé věřit. Proč do toho nebijete, proč se soustřeďujete na analýzu novinářské činnosti, na kterou nikdo nereflektuje? Jsou novináři příčinou rozkladu tohoto státu? Divíte se, že lidí pak čučí na ty blbosti z Novy a zajímá je Lewinská. Ano dokonce věřím, že Bobošíková i Kytka byli frustrovaní ale to co udělali byla cesta k lepšímu?

Dost. Nechci Vás v žádném případě urážet, asi děláte co umíte, ale dnes cca 80 % Čechů myslí úplně jinak. Jsou frustrovaní z divadla, kterému se říká parlamentní demokracie. Nový ekonomický model. Atd. Kdo těm lidem vlastně říká, co je čeká, kdo splatí ten šílený státní dluh.

Poznámka JČ: Ale samozřejmě, ale Jana Dědečková se právě - neobratně - pokusila udělat něco pro normální lidi, protože jí štve, jak jsou v tom Podkrkonoší chudí a chtěla zatít tipec parazitní pražské mediálněpolitické mafii. Ta to obrátila proti ní a pomstila se jí a národ to mafii žere. Není to smutný vtip?

A může paní Dědečková takový krok odpovědně udělat? Obáváme se, že ne. To, jakobyste s Blairem nechal diskutovat o školství čerstvého obsolventa státnice z angličtiny. To bylo odsouzeno k nezdaru, ale plánovanému nezdaru. Ale já nejsem expert na TV, obraťte se na pana dr. Grygara, to je po zkušenostech, které má, odpovědná, neúplatná a zasvědcená osoba. Ale ještě příměr z techniky: když zechnici něco zbabřou, rupne jim třeba převodovka, jdou pěkně pozpátku od technologie, materiálu až k výpočtům. Až najdou chybu, odstraní ji a znovu to zkusí. Když to jede, je to fajn, když ne znovu se hledá chyba. Vy obviňujete obsluhu převodovky, že řadila proti zubům, nebo tak, jak byla zvyklá. Ale to s největší pravděpodobností není příčina, proč převodovka rupla, protože dobrá převodovka nemůže řadit proti zubům. Takže vy vyhodíte obsluhu, i když asi ne nejlepší, já nechám převodovku rozebrat a odstranit konstruční chybu. Moje cesta bude možná dokonce rychlejsí a důsledná navíc. Potrestejte novináře, možná si to zaslouží, nechejte amatéry, aby řekli ,že pořad o řádové sestře od Špáty se neměl vysílat ani nechat vyrobit, a položíte základy dobré žurnalistiky. Fajn.

Nebude lepší najít nového Grygara?

A ještě otázka. Co by udělal BBC, kdyby jí Blair odmítl místo v televizní debatě s opozicí o volebním programu, protestoval by i proti umístění židle, diktoval by s kým bude ve studiu mluvit, o čem, že to nesmí být o privatizaci atd. Kdyby volal osobně řediteli a stěžoval si na reportéra, který očividně nic neudělal špatného? Dosáhl odvolání moderátora. Dovolil by si to? Bylo by ve V. Británii možné, aby se dohodl Blair s opozicí na smlouvě a po prohraných volbách přešel na místo předseda Parlamentu? Proč démonizujete ty reportéry, oni jsou vzorek obyvatelstva ČR se všemi chybami a nectnostmi, kterými trpíme, ale nejsou schopni poblbnout národ. To by se mohlo podařit co já vím Hrušínskému nebo Brodskému. Snad tomu nevěříte?

Víte, jaká úsporná opatření se všude zavedla? Kolik sponzorů se musí najít na kulturní pořad? Pražská mafie, já nejsem z Prahy, znám to a musím dělat dvakrát tolik jako Pražák, abych tu mohl být a bylo tomu tak vždycky, ale ještě jsme nedospěl tak daleko. K takové žluči. Ne to není cesta, jak TV napravit. Celý ten humbuk pane, je kvůli penězům ale za privatizaci. Víte proč přišla stařičká paní hegerová, kterou davy zbožňují na Václavák? "Představa, že nám vemou tu dvojku mne vyhnala až na toto pódium, já se takových shromáždění bojím. Lidi, udělejete něco." Stačí? Nebo ještě ne?

Poznámka JČ: To, co všechno kritizujete, je právě vinou chabého zpravodajství ČT během mnoha let. V Radě ČT a v podobných orgánech mají právem zasedat normální lidi, je to "vox populi". Demokracie není diktatura samozvaných "odborníků". Paní Dědečková využívala zdravého rozumu a o ČT si za celý ten rok nastudovala velké množství informací, kteří protestující herci a zpěváci vůbec nemají.

Prorok nebyl odvolan proto, ze byl na Klause tvrdy, naopak proto, ze se pred Klausem a Zemanem zcela rozlozili. Meli jsme to na jare v BL.

Klaus mel predem rezervovanou cestu do zahranici a do poradu nemohl prijit. Prorok na neho zacal do telefonu rvat, kdyz se Prorok dostane do stresu, hysterci, je to o nem znamo. Klaus si na to pravem stezoval a Hodac Proroka odvolal, protoze spravne usoudil, ze moderator, jemuz politikove ve studiu nadavaji a on se nezmuze na odpor, je zdiskreditovan, krome toho neni profesionalni, rve-li moderator do telefonu na politiky.

Bylo by potreba znat fakta.

Pořád nevím, co má frustrace národa - v důsledku špatné kritické reflexe politiky právě v důsledku nekvalitního zpravodajství ČT - co společného s Jiřím Hodačem.

Ona jako se sníží nezaměstnanost, až se vyhodí Hodač? Nebo chleba či činže bude levnější??

Naopak kdyby byla zamýšlená reforma zpravodajstv provedena, situace, která nyní občany frustruje, by se zlepšila.

Petr Jánský

Daleko závažnější kauza než Česká televize

Včera odeslaný dopis senátorům a poslancům:

dnešního dne (9.ledna 2001) zveřejnil deník DNES na stránce 4 článek nazvaný "Do sporu zasáhla BIS". Reportáž redaktorů Michala Šverdíka a Lenky Petrášové se týká sporu mezi majitelkou pozemků v Hranicích na Moravě paní Markétou Regecovou a obcí Hranice na Moravě o prodej předmětných pozemků umístěných v lokalitě, ve které staví svůj nový závod společnost Philips. Obsah článku je též přístupný prostřednictvím internetu pod adresou http://www.mfdnes.cz/mfdomov.asp?c=007mfdomov_4_1

Celý příběh vypovídá o zcela pokřiveném pohledu nejen obecních (tedy samosprávných) ale i  státních orgánů na výkon vlastnického práva zaručeného Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Po přečtení reportáže je zřejmé, že by z prvních stránek novin a ze zpráv televizních a rozhlasových stanic měla zmizet kauza "České televize" a být nastolena nová, zcela zásadní debata ve věci porušování základních lidských a občanských práv v České republice. V případě "kauzy České televize" došlo a stále dochází k vystoupení řady významných osobností, vyprovokování mohutné informační/dezinformační (doplň si sám) kampaně a k výzvám k masovým protestům adresovaným občanům pouze z důvodu pouhého možného ohrožení práva na svobodu slova, byť k samotnému porušení tohoto práva zatím nedošlo, a s ohledem na pluralitu medií by pravděpodobně ani dojít nemohlo. Z obsahu shora uvedeného článku je však zřejmé, že ze strany konkrétních představitelů státu a samosprávy došlo a stále dochází k opakovanému hrubému porušování základních občanských práv paní Markéty Regecové a k nepřípustnému zastrašování slušného a zákony této země dodržujícího občana, a to pouze z úzce skupinových (regionálních, politických a sociálně skupinových) zájmů. Zcela skandální a na komunistické časy upomínající se však jeví postup státních úředníků do celé záležitosti, který není možno nazvat jinak než jako vydírání a vyhrožování. Zapojení BIS na přímý pokyn vlády nebo některých jejích členů (ministra Špidly) však zcela nepokrytě připomíná nechvalně proslulé praktiky STB a KGB. Nejsem si jist, zda nasazením rozvědky proti prostému občanu, který ani náznakem nemůže být považován za nebezpečného našemu demokratickému zřízení, není přímo protizákonné, avšak rozhodně je možné je považovat za zcela nepřiměřené a potenciálně ohrožující všechny zákona dbalé občany.

Jako občan této země a volič Vás proto žádám, abyste zajistil/a všemi Vám dostupnými prostředky prošetření skutečností uvedených ve shora uvedeném článku deníku DNES a v případě jejich potvrzení trval/a na příkladném a odstrašujícím politickém postihu politiků zúčastněných na tomto zcela mimořádném a hrubém ohrožení občanských práv v naší zemi. Zároveň Vás žádám, abyste v případě, že dospějete k názoru, že došlo k naplnění skutkové podstaty některého z trestných činů, celou záležitost předal/a orgánům činným v trestním řízení.

Děkuji předem za Vaši snahu, která by měla zcela jistě odpovídat shora uvedeným skutečnostem, které svou závažností zdaleka přesahují "kauzu Česká televize" a za vyrozumění o Vašem dalším postupu.

Ondřej Šolc, Karlovy Vary