Britské listy


pondělí 15. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Nepotrestaná policejní brutalita:
  • Senát Parlamentu České republiky uvádí: Jak jsme se přísně vyšetřili aneb Pohádka o princi Stanislavovi (Grossovi) - na pravou míru věcnými důkazy uvedl právní expert OPH
  • Prezidentská kancelář "odpovídá" Tomáši Pecinovi
  • Policie se nevyznamenala (Jan Jařab, Rada pro lidská práva) Česká televize a česká společnost:
  • Otevřený dopis redakci zpravodajství ČT: Fotografie Klause a Bobošíkové vůbec nedokazuje jejich politickou spřízněnost! (Boris Šťastný) Etika a kultura české novinářské práce:
  • Petr Zídek: "Objektivita neexistuje." Mohou tedy novináři manipulovat, jak chtějí? (Juliana) Česká televize a česká politika:
  • Výzva bezvýznamného občana ke stávkujícím v ČT: Neberte nám, obyčejným občanům, naše práva (Martin Stín)
  • Vypočítavý duch opoziční smlouvy (Martin Stín)
  • Vzpoura průměrnosti v ČT: Česká televize a stav republiky (Miroslav V. Steiner, Mnichov)
  • Dokument: Prohlášení Jiřího Hodače - Odstupuji (11.1.01)
  • Bude 4K nyní organizovat politické procesy? Bude Hodač rituálně popraven na Václavském náměstí? (Jan Čulík)
  • Reakce: Deník Rovnost nic nepotlačuje, dopis pana režiséra Fatky otiskneme (Jaromír Pohan, Rovnost)
  • Poučení: Vyhoďte z redakcí lidi, kteří psali pro Hodače (Josef Štogr)
  • Poučení z krizového vývoje? (Jan Paul)
  • Stávkující redaktoři by měli dobrovolně odejít ze svých míst (Daniela Pilařová)
  • Podrobná odpověď: Jsem obviňován z korupce neprávem (Zdeněk Drahoš, ředitel TS ČT Brno, a spolupracovníci)
  • Stále požadujeme odvolání ředitele Zdeňka Drahoše (Krizový výbor ČT Brno) Mladí konzervativci:
  • Protestujeme proti útokům Josefa Brože
  • Krize v ČT je výsledkem zpochybňování významu politických stran
  • Nejsme neofašisté, jak tvrdí Josef Brož: Programové prohlášení Mladých konzervativců Reakce na článek Nikolaje Savického:
  • Česká televize a její apologeti (Jiří Svoboda) Nikolaj Savický reaguje na Jana Čulíka:
  • Důrazně se ohrazuji proti způsobu, jímž Jan Čulík interpretuje můj názor na krizi v České televizi Česká politika:
  • Cirkus zvaný parlament (Petr Jánský) Jak Jan Rejžek manipuluje ve Svobodné Evropě:
  • Protože si myslím, že je pan ředitel debil, neznamená to, že je špatný člověk (Jiří Sahula) Básnický postskript:
  • T.Č. (Václav Pinkava)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Víkend byl ve sporu o Českou televizi ve znamení klidných pozičních přesunů. Stávkový výbor nerealizoval hrozbu, že v případě nesplnění svých požadavků zasáhne v sobotu v poledne do vysílání - ledaže by "zásahem do vysílání" byly míněny starokomické vstupy odborářů, které, jak je patrné i ze snímku, byly spíše zpestřením víkendového programu. Poslanci mezitím usilovně přemýšlejí, jak vybrat nové radní s aspoň roční provozní životností a jak zařídit, aby Rada - pokud možno nenápadně - zvolila právě toho ředitele, kterého si vyberou oni sami. Nic není v tuto chvíli nemožné: snad kromě představy, že by další vývoj v České televizi mohl mít nudný, bezskandální průběh. (TP)

  • Česká policie je v ČR nad zákonem. Dokazuje to šokující vystoupení ministra vnitra Stanislava Grosse v Senátu,z něhož vyplývá, že při tzv. "vyšetřování" nezákonností, spáchaných českou policií v době protiglobalizačních demonstrací v Praze často proti zcela nevinným lidem české státní orgány ignorovaly závažný důkazní materiál. Transkript senátního vystoupení Stanislava Grosse publikujeme s analytickými poznámkami Jiřího Kopala, právního experta Občanských právních hlídek. - I když je to dlouhý text, je to nesmírně silný text a doporučujeme ho pozornosti každému, kdo se snad domníval, že se v ČR může spoléhat na zákonnost.


  • Krátce před třetí hodinou ranní v sobotu přijala Poslanecká sněmovna novelu zákona o České televizi. Byla schválena řada pozměňovacích návrhů, např. rotační princip pro jmenování Rady ČT nebo podřízení České televize (a dalších podobných institucí) zákonu o svobodném přístupu k informacím a (spolu s Českým rozhlasem) zákonu o zadávání veřejných zakázek. Protože nebyl schválen čtyřkoaliční návrh, aby se procesu nominace radních účastnila horní komora Parlamentu, poslanci Čtyřkoalice nakonec hlasovali proti přijetí zákona. Podle očekávání prošel návrh, aby pravomoci Rady ČT dočasně převzala Sněmovna. (TP)

  • Co znamená průběh projednávání zákona? Zdánlivě vše proběhlo ve starém dobrém opozičně-smluvním gardu. Navrhování radních organizacemi je pouhou dýmovou clonou (nebo, chcete-li, alibi) a Čtyřkoalice neměla dost silné motivační prostředky, aby přiměla sociální demokraty hlasovat pro zapojení Senátu do procesu nominace, takže rebelující zaměstnanci sice získali vše, oč usilovali, ale většinový vliv nad Českou televizí zůstává v rukou stran opoziční smlouvy. Teď půjde o to, zda dynamičtější poslanci ČSSD zachovají loajalitu straně nebo se přidají na stranu Čtyřkoalice, což by jim mohlo přinést nadějnější, ale riskantější mediálně orientovanou kariéru. Pro televizi samotnou je včerejší jednání jednoznačně špatnou zprávou: mocenské poměry se vrátí - byť s jinými lidmi a v jiné procedurální úpravě - před 12. prosinec 2000. Jak říkají Angličané: "Back to square one". (TP)

  • Rada ČT byla odvolána. V pátek 12.1. ve 21.32 Poslanecká sněmovna svým usnesením podruhé za sebou konstatovala, že Česká televize neplní zákonem stanovené veřejnoprávní poslání, čímž odvolala po necelém roce z funkce zbývající členy Rady České televize Janu Dědečkovou, Pavla Kabzana, Jiřího Kratochvíla, Marcellu Marboe-Hrabincovou, Miroslava Mareše a Františka Mikše. Hlasování o odvolání Rady mělo dva "disidenty", Jiřího Payna (ODS) a Miloslava Kučeru st. (ČSSD), o usesení jako celku se hlasovalo poměrně jednotně. (TP)

  • Po dramatickém hlasování, kdy s emotivními apely ke svým poslancům vystoupili Václav Klaus i Miloš Zeman, sněmovna rovněž přijala usnesení, že v České republice nebyla a není ohrožena svoboda slova. --- Věru cenné usnesení, na jaké by mohl být pyšný i běloruský parlament! (TP)

  • Veřejné slyšení v Senátu o situaci v České televizi nepřineslo žádná překvapivá zjištění ani o České televizi, ani o Senátu. Kdyby se konalo o týden dřív, mohlo mít, teoreticky vzato, dokonce určitý význam. (TP)

  • Méně whisky pro Jana Čulíka... Trochu méně whisky doporučuje Janu Čulíkovi aktivista hnutí Děkujeme, odejděte Josef Brož, když JČ vyjádřil znechucení nad tím, co jeho lidé provedli Jiřímu Hodačovi:

    Chtelo by to, pane Culiku, trochu mene whisky, mozne - ne? Z Glasgow do Prahy je to preci jenom pres kanal. Mene emoci, vice faktu a souvislosti bych od Vas ocekaval.

    Ozvali se Mladí konzervativci, kteří ostře odmítají Brožovo extremistické obvinění, že jsou prý "neofašisté". Jejich vyjádření publikujeme v dnešním vydání BL.

  • Lze vzbouření v ČT interpretovat jako autentický boj za veřejnoprávní televizi, jak ho vidí Nikolaj Savický z ČT? Napsala mu Eva Kaiserová:

    Pane Savický,

    díky za Vaši obsáhlou analýzu ČT. I když v s Vámi nesouhlasím je to z řad rebelů alespoň pohled bez hysterie a zbytečného revolučního patosu. Jen by mne zajímalo: vy si opravdu myslíte, že středeční Události byly nestranné? Vy si opravdu myslíte, že bylo v pořádku, že se na konci objevil text zvoucí na demonstraci na Václavské náměstí? Vy si opravdu myslíte, že redakce událostí je dostatečně fundovaná a vzdělaná, aby dál pokračovala ve tvorbě publicistických pořadů (viz Naostro s V. Klausem a informace o TV3)? Vy si opravdu myslíte, že reklama na divadelní představení v pražském divadle ABC je v pořádku?

    K rozsáhlému článku Nikolaje Savického se v dnešním vydání BL vrací Jiří Svoboda a Savický sám uvádí na pravou míru reakci Jana Čulíka.

  • Pochmurné prognózy Tomáše Peciny vycházejí... V květnu loňského roku zveřejnil TP v Britských listech dvě - trochu ironické - prognózy o dalším vývoji v ČT, jednu optimistckou a jednu pesimistickou. Bohužel vychází dost přesně ta pesimistická. Posuďte sami. (JČ)

  • Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.

  • Článek o nejnovějším vývoji v České televizi, o tom, že vzbouřenci si vždycky ve zpravodajství ČT vysílali, co chtěli, bez jakéhokoliv ponětí o veřejnoprávnosti, o analytičnosti a potřebě kritického odstupu od všech témat, a nyní konečně vyšlo stoprocentně najevo, že si Českou televizi zprivatizovali k vlastnímu účelu, i když jim za to stále platí koncesionáři, píše v angličtině Jan Čulík v časopise Central Europe Review na tomto místě.

  • Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.

    Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem KytkouJanou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 600 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

  • MediaChannel o krizi v ČT. V angličtině se krizí v ČT zabývá MediaChannel na této stránce: http://www.mediachannel.org/originals/czech.shtml. Cituje mj. články Andrewa Stroehleina a Jana Čulíka, publikované anglicky o politické krizi, kterou uměle vyvolala sama televize, v časopise Central Europe Review..

  • Článek v Handelsblatu.. Upozorňuje Juliana:

    Vážený pane Čulíku, nizozemské noviny NRC Handelsblad (čtou je střední a vyšší střední vrstvy) 10. ledna otiskly velký článek o krizi v ČT. Vyznění se liší od stanoviska mezinárodní organizace novinářů. Píší, že druhořadým redaktorům se už poněkolikáté podařilo zablokovat reformu zpravodajství.

  • Guardian o tom, že televizní protesty nejsou bojem za svobodu slova. Internetové stránky britského deníku Guardian citují v tomto smyslu článek Jamese Partridge a Andrewa Stroehleina, které vyšly v časopise Central Europe Review.

    Německý Der Spiegel citoval minulé pondělí Jana Čulíka, že pražská televizní krize je internětelevizní pracovněprávní spor, který druhořadí televizní novináři proměnili v politickou záležitost: "Ausgewogene Berichterstattung, sagen Kritiker, habe es nie gegeben. Und der Journalistikprofessor Jan Culik zieht ironisch den Hut vor jenen Redakteuren, 'die jahrelang nicht faehig waren, eine kritische Analyse' massgeblicher Politiker zu Wege zu bringen, und nun den Coup landen, einen 'internen Arbeitsstreit in eine politische Krise' umzudeuten: 'Es gelang ihnen, den Eindruck zu vermitteln, als ob sich wieder der November 1989 abspiele.'"

  • Informace o krizi v České televizi, publikované anglicky v časopise Central Europe Review, doporučuje od včerejška světovému publiku "nejprestižnější internetová stránka na světě" (Daily Telegraph) Arts and Letters Daily. Central Europe Review publikuje k tomuto tématu dva články Jana Čulíka (v textu nazvaném "Mé zoufalství: Jak jsem dostal 100 000 lidí do pražských ulic" shrnuje Jan Čulík v  České republice vícméně neznámé pozadí této krize a poukazuje na to, jak škodlivý vliv na českou společnost má skutečnost, že informace a debaty, které jsou volně k dispozici několika desítkám tisíc elitních čtenářů BL, jsou nepřístupny neinformované a tedy manipulovatelné široké české veřejnosti). V jiném článku mj. vysvětluje Andrew Stroehlein, proč je Jana Bobošíková uvnitř ČT terčem tak ostré nenávisti, a pražský pozorovatel James Partridge potvrzuje, že televizní protesty nemají nic společného s bojem za svobodu slova. CER také přináší v anglickém překladu výňatky z pátečního projevu Miloše Zemana ve sněmovně, vyjádření Jany Dědečkové, že Jiřího Hodače neodvolá, a článek vyjadřující standardní vzbouřenecký názor. - Britský list Guardian uvedl dne 29. 12. 2000 ve své příloze "The Editor", věnované mezinárodním sdělovacím prostředům, týdeník Central Europe Review jako jeden ze svých "oblíbených" ("favourite") časopisů za rok 2000. Guardian zejména chválil, jak týdeník CER psal o pražských antiglobalizačních protestech při zasedání MMF/SB. (Autorem těchto článků v CER byl podle materiálů, publikovaných v Britských listech, převážně Jan Čulík.)

  • Analýza Jany Dědečkové, "Proč jsem chtěla odvolat generálního ředitele ČT Dušana Chmelíčka" je ve Světě namodro zde.

  • 5.1. jsme v BL vydali velmi věcný text zprávy Rady ČT, o níž páteční mimořádná schůze Poslanecké sněmovny měla jednat - Rada v něm vysvětluje, proč byl odvolán Dušan Chmelíček a z jakých důvodů rychle jmenovala nového ředitele.

  • Stavějí se Britské listy na stranu ODS? Čtenářům, kteří se případně domnívají, že BL "hájí" Jiřího Hodače a Janu Bobošíkovou z ideologických důvodů, protože "straní ODS a Václavu Klausovi", doporučujeme, aby pohlédli do tematického archivu Britských listů, viz heslo "politika, ceska, ODS, politikove, Klaus, Vaclav". Přečtěte si taky tento rozbor o tom, kdo nejvíce uškodil české společnosti za posledních deset let. (Je paradoxní, že dosud nadávali mnozí klausovští stoupenci editoru BL do "levičáků"...) Jenže ideologické vidění světa je zjednodušené, že...?

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP. Z textu byly odstraněny pouze některé konkrétní finanční částky, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit oprávněné zájmy třetích osob; to se však netýká smluv s firmami, kde existuje zřejmé podezření z nekorektního jednání při zadávání zakázek, a samotnými členy kontrolní skupiny kritizovaných honorářů režiséra Jiřího Sequense. (TP)

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Senát Parlamentu České republiky uvádí:

    Jak jsme se přísně vyšetřili aneb Pohádka o princi Stanislavovi

    Vystoupení ministra vnitra ČR Stanislava Grosse a policejního presidenta Jiřího Koláře k výsledkům šetření policejních zásahů v průběhu zasedání MMF a SB v  Praze v září 2000 (4. 1. 2001, VZVOB Senátu PČR)

    (S poznámkami
    Jiřího Kopala, zástupce projektu Občanských právních hlídek Ekologického právního servisu - viz závěr transkriptu senátní diskuse)

    Senátor Michael Žantovský: Kolegové, vážení přítomní, vážení hosté, pokračujeme ve 2. schůzi VZVOB ve 3. funkčním období. Podle schváleného programu schůze mi dovolte, abych mezi námi nejdříve přivítal pana ministra vnitra Stanislava Grosse, pana policejního prezidenta Koláře, kterého jsme zde měli včera (a doufám, že ho zde budeme mít čím dál tím častěji) a abych zdůvodnil tento bod jednání.

    Členové VZVOB na své schůzi 18. října loňského roku v minulém funkčním období vyjádřili přání seznámit se s výsledky šetření inspekce ministerstva vnitra ve věci průběhu policejních zásahů a oprávněnosti následných stížností na chování policistů při akcích během zasedání MMF a Světové banky v Praze. Zároveň projevili zájem o objasnění výroku ohledně údajného organizování cílené kampaně proti ČR a její policii. V souladu s § 46 jednacího řádu Senátu Parlamentu ČR jsme proto požádali pana ministra, zda by vystoupil před výborem a podal nám informaci k této problematice (samozřejmě pan policejní prezident je také kompetentní se k této problematice vyjádřit). Bez dalšího tedy předám slovo oběma pánům. Vyslechneme jejich informaci a poté otevřeme rozpravu a budeme mít prostor pro otázky a odpovědi. V případě, že pan ministr nebo pan policejní prezident bude považovat za nutné nám sdělit nějaké skutečnosti, které podléhají zákonu č. 148 o utajovaných skutečnostech, prohlásíme po hlasování toto zasedání za uzavřené. Prosím, pane ministře, máme slovo.

    Ministr vlády ČR Stanislav Gross: Páni senátoři, dámy a pánové, já se pokusím udělat jakousi souhrnnou informaci o tom všem, co bylo vámi vyžadováno; omlouvám se za to, že v některých případech to budou trošku detailní informace, ale myslím, že přece jenom uplynul nějaký čas a už můžeme s nadhledem rekapitulovat; ne události, to není předmětem vašeho zájmu, ale ty stížnosti plus některé další informace.

    Přesto všechno, že uplynula poměrně velká časová vzdálenost, se jedná stále ještě o průběžnou informaci o šetření těch stížností případně trestních oznámení, protože ještě ne všechny věci jsou skončeny, a jak tedy podání, která šetří kontrolní a stížnostní oddělení, odbory policie, tak i inspekce MV; některé, které spadají do působnosti inspekce, tak se ještě prověřují. Přesto již značná část, dokonce většina, je ukončena.

    Jak už jsem tedy řekl, tak postup je koordinován jak stížnostními odbory policejními, tak i inspekcí MV, z hlediska příslušnosti jednotlivých kauz. Co se týče podání, která chodila na MV, na policii, případně na Kancelář prezidenta republiky a poté byly postupovány MV či policii anebo docházely na jiné instituce, tak tady je dobré zmínit, že hlavní nápor takovýchto podání byl v druhé dekádě měsíce října a v současné době ještě ojediněle nějaká podání dochází.

    Zejména ta podání přišla v elektronické podobě, e-maily a v menší míře byla doručována poštou. Celkově šlo o 373 podání a z těchto bylo 280 podání v cizích jazycích, případně v angličtině a v menší míře v němčině, francouzštině nebo španělštině.

    Z uvedeného počtu těchto oznámení, tedy 373, bylo 89 vyřazeno, neboť se jednalo o opakované stížnosti, tzn., že to byly shodné texty; třeba stejná podání přišla na polici, stejné podání na MV a případně na Kancelář prezidenta nebo někam jinam a pak se to dostávalo k normálnímu šetření. Nebo to bylo podání, které bylo skutkově popsáno stejně akorát pod tímto podáním byl stejný podpis. Čili takto bylo vyřazeno 89.

    Pak bylo vyřazeno dalších 47, která nespadala do kompetence Policie ČR, protože se třeba jednalo o stížnosti na vězeňskou službu, stížnosti na uvalení vazby případně na výkon trestu, tzn. že to musely šetřit orgány spadající do působnosti jiného ministerstva.

    Fakticky tedy policii příslušelo vyřídit 237 takovýchto podání. Když se dělala analýza těch 237 věcí, tak se zjistilo, že se to týká 60 skutků, tzn. z těch 237 podání byly popisovány děje, z nichž některá byla stejná podání. Jednalo se tedy o 60 faktických věcí, které byly předmětem buďto stížností nebo podání trestního oznámení. Jednalo se o věci jak trestního tak i netrestního charakteru. Z těchto 60 věcí je v tuto chvíli ukončeno prověřování 40 věcí, což znamená tedy přesně dvou třetin.

    Jako podání trestního charakteru bylo dosud označeno 14 věcí z oněch 60 a z těchto věcí, které měly charakter trestní, bylo podáno inspekcí MV na policii 9 zpět k prošetření, což znamenalo, že inspekce neshledala, že se jedna o působnost inspekce, tzn. podezření ze spáchání trestného činu policisty. Do současné doby byla uzavřena 4 trestní oznámení, z nichž 2 byla odložena inspekcí MV a jedno bylo odloženo policejním orgánem resp. kontrolním útvarem podle § 159 trestního řádu a 1 bylo postoupeno inspekcí MV policii ke kázeňskému řešení, protože se tam shledalo ne, že jde o trestný čin, ale určitý kázeňský prohřešek toho příslušného policii tam bylo, k tomu se dostanu ještě za chvíli při hodnocení jednotlivých konkrétních podání.

    Jako podání netrestního charakteru bylo dosud označeno 46 věcí. Jednalo se o nejrůznější méně závažná pochybení policistů, která byla předmětem těchto stížností. Do současné doby bylo prošetřeno 36 takových podání z těch 46 s tím, že 34 takovýchto podání bylo vyhodnoceno jako neoprávněných a 2 byla vyhodnocena jako oprávněná podání. Oprávnění nespočívalo v tom, co bylo nejvíce zmiňováno v médiích, ale jednalo se o porušení povinností policisty, tak jak je předpisy mu dáváno; méně závažné porušení např. toho typu, že v jednom konkrétním případě si policista zakrýval své identifikační číslo, což znamenalo, že ten příslušný občan, který si chtěl stěžovat, měl takto znemožněno nebo ztíženo tu možnost stížnosti. Takže takovéhoto druhu byly ty dvě oprávněné stížnosti vyhodnoceny.

    V kategorii netrestních záležitostí jsme dělali určitou analýzu a z podání vyplývá, že ve většině případů byla oznámení podávána osobami, které nebyly účastníky těch demonstrací a nebyly osobami, které byly zadrženy, pokud se třeba jednalo o ty stížnosti na události na služebnách policie; to je docela zajímavé zjištění. A jelikož některá ta udání neposkytovala příslušné údaje, které by mohly vést k tomu, že se budou prověřovat, tak policie nebo inspekce MV se snažila zpětně tyto osoby kontaktovat a v docela velkém počtu případů se ukázalo, že osoby, které byly pod tím podepsány, tak buďto tvrdily, že to podání nepodávaly vůbec, čímž se situace samozřejmě do značné míry zkomplikovala anebo vůbec adresát na té adrese, tak jak ji uváděl v tom podání, se nikdy nevyskytoval a nikdy nebyl, takže to je také asi dobré zjištění.

    Vzhledem k tomu, že podání se v určitém termínu, především v té druhé dekádě října lavinovitě šířila, tak proběhlo pátrání na Internetu, a to se vlastně dostávám k té druhé otázce, která byla ve vašem dopisu zmíněna, a bylo zjištěno, že několik portálů, které existují na Internetu, které na svých webových stránkách vybízely k tomu, aby byla dávána podání buďto přímo na MV nebo na Kancelář prezidenta republiky nebo na jiné instituce, a ty webové stránky začínaly třeba slovy - zaplavte české velvyslanectví, zaplavte MV telefonáty a dopisy a bylo tam uváděno, co zhruba by v těch podáních mělo být uděláno. To je tady dokonce zdokumentováno, pokud by se někdo z vás chtěl na ty internetové stránky, tak je to tady k dispozici.

    Co se týče kladných ohlasů, to není předmětem vašeho zájmu, byť věřím, že vás to samozřejmě zajímá, ale je logické, že se spíše zajímá Parlament o věci, které jsou problematizované, takže o tom hovořit nebudu.

    Závěrem tedy lze zkonstatovat, že co se týče šetření těch netrestních záležitostí, tak prostě v těch věcech, které byly dosud prověřovány a skončeny, tak rozhodně lze zkonstatovat, že nedocházelo anebo nedošlo k závažným porušením povinností a ve dvou případech, které byly vyhodnoceny jako oprávněné, že se jednalo o porušení, které bude mít nějaké kázeňské řešení příslušným policejním velitelem, ale nejednalo se o nějaké závažnější porušení policisty.

    Teď bych se chvíli věnoval trestním záležitostem, které šetří inspekce ministra vnitra s tím, že jak jsem již uvedl, inspekce šetří celkem 4 věci, které z hlediska podání se zdají být jako závažné a hlavně se zdají být v pozici, že to není "jedna paní povídala", ale prostě tam byly konkrétní údaje a bylo to sepsáno vcelku věrohodným způsobem.

    Takže takto byly šetřeny 4 trestní věci inspekcí MV. První věc se týkala trestního oznámení pana Mgr. Vítězslava Dohnala z Ekologického právního servisu, které bylo podáno 1. října loňského roku a směřovalo vůči údajné trestné činnosti na oddělení Policie ČR v Praze 9, Ocelářské ul. Zde mělo docházet ze strany policie k bití jednotlivých osob. Na toto oddělení policie bylo celkem předvedeno 15 osob a z těchto 15 osob bylo 12 osob vyzváno k podání vysvětlení inspekce ministra vnitra, aby inspekce MV mohla tyto jednotlivé záležitosti prošetřovat a mohlo by běžet prověřování tohoto podání. Z těch 12 předvolaných osob, které měly být postiženy, se k podání vysvětlení dostavilo 8. Zbývající se nedostavily. Tak např. pan Jiří Sucharda, který bydlí v Hořicích, byl osobně policejní hlídkou vyrozuměn o konání termínu podání vysvětlení; tento člověk se přesto nedostavil, dokonce jaksi před hlídkou utekl. U tohoto podání je důležitá osoba, která je státním příslušníkem Polské republiky, jistý pán z Varšavy, neboť tam byly stížnosti na to, že mu byl fyzickým násilím policie vylomen jeden zub a policie k tomu, aby dokázala toto posoudit, samozřejmě potřebuje vyslechnout i jeho. Takže jsme použili cestu Interpolu k tomu, aby polská policie zajistila výslech tohoto občana z PLR. Z PLR nám bylo sděleno, že v místě trvalého bydliště se nezdržuje a cestuje po celém světě, aby se zúčastnil anarchistických demonstrací. Pravděpodobně se má podle sdělení polských kolegů nacházet v USA, takže jsme dokonce kontaktovali i Interpol ve Washingtonu. Bohužel i tam to bylo s negativním výsledkem a nejsou schopni jeho výslech zajistit. Kontaktovali jsme i Občanskoprávní hlídky, jestli po jejich linii by nebylo možné zajistit kontakt s tímto člověkem. Ani Občanskoprávní hlídky nebyly schopny nám zajistit tohoto člověka, aby s ním tyto úkony mohly být udělány. Nicméně šetření nestojí jenom na tomto, protože těch 8 osob se dostavilo k podání vysvětlení s tím, že věc je v tuto chvíli ve fázi, že toto trestní oznámení bylo odloženo podle § 159 odst. 1 trestního řádu. Všechny osoby zúčastněné byly 12. prosince o tomto vyrozuměny. Toto odložení neznamená překážku v tom směru, že pokud se nám podaří tohoto polského občana vyslechnout, tak by mohlo být toto řízení obnoveno a mohlo by pokračovat dále. Jelikož vyšel dne 7. 11. v polském tisku článek, ve kterém se cituje tento člověk, takže je tady nějaký předpoklad, že ta informace polské policie možná nebyla přesná, protože je-li s ním nějaký přímý rozhovor nebo nějaké přímé věty, tak by se zřejmě měl nacházet na území PLR, takže jsme opětovně kontaktovali naše polské kolegy a opětovně jsme kontaktovaly občanskoprávní hlídky, jestli by nám dokázaly pomoci k tomu, aby tento člověk mohl být vyslechnut. V této fázi je to tak, že podle § 159 trestního řádu je věc odložena.

    Druhý případ se týká toho, že v časopisu Týden byly uveřejněny 3 fotografie, na nichž muž ve světlé džínové bundě bije tyčí další osobu, takže inspekce i na základě toho, když něco je v novinách uveřejněno, tak se tomuto věnovala. Policista, který byl na té fotografii, byl inspekcí ministra vnitra ustanoven a byl vyslechnut. Stejně tak byl vyslechnut i jeho kolega, což se ukázalo, že byl ten člověk, který měl být údajně bit na těchto fotografiích. Jednalo se o dva policisty s tím, že tam ta situace byla taková, že to bylo dokumentační skupina, která se snažila, tak jak jste viděli některé záznamy, a pro objasňování některých věcí je důležité, aby prostě byly všechny zákroky policie dokumentovány na videokameru, ať se dějí za jakékoliv situace, tak tento člověk měl na starosti víceméně jeho ochranu, protože se pohyboval i mimo uzavřené kordony policie. Přesto ale se tam ukázalo, že není úplně všechno v pořádku, protože minimálně tento policista porušil povinnosti policisty v tom směru, že měl k dispozici donucovací prostředek, který není ve výčtu donucovacích prostředků Policie ČR (tam je obušek nebo pendrek; s tím, že tyč není obušek); takže tady prostě z tohoto hlediska, ne trestního, ale z hlediska porušení policisty, se toto jako oprávněné v té netrestní části ukázalo.

    Potom je tam šetřeno inspekcí trestní oznámení opět Mgr. Dohnala z Ekologického právního servisu a občana Koreje, který směřuje proti postupu policistů 27. 9. 2000 na místním oddělení policie ve Vokovicích, v Praze 6, Arabská ul., kde mělo docházet k násilím proti sem předváděným osobám a dalším osobám. Zde bylo převezeno z jiného policejního oddělení 25 cizích státních příslušníků, byli vyslechnuti jak ti, kteří toto oznámení podávali, tak i další osoby. Nikdo z ostatních předvedených osob si na postup nestěžoval a po vyhodnocení 21. 12. loňského roku byla věc odložena podle § 159 trestního řádu.

    Věc, která je v běhu, se týká té čtvrté věci, která byla opět získána z tisku, kde bylo popisováno násilí ze strany policistů na místním oddělení na Žižkově v Praze 3, Lupáčova ul., kde měli údajně policisté bít předvedené osoby. Zde byly vyslechnuty 3 osoby z těch předvedených, věc je zatím šetřena, není všechno skončeno, byli vyslechnuti i policisté, byl vyslechnut vyšetřovatel, lékař, který byl určen jako osoba, která by o případných zraněních měla něco vědět; tato věc doposud ukončena nebyla. Předpokládá se, že její ukončení, pokud nenastanou nějaké zatím nepředvídatelné okolnosti, by měla být ukončena někdy v druhé polovině ledna.

    Tolik asi informace, jak jsem schopen ji v tuto chvíli vašemu výboru podat. Chtěl bych snad ještě pro ilustraci odcitovat několik věcí z těch webových stránek, které se týkají té organizované kampaně, což je docela zajímavé pro ilustraci.

    Byly organizovány dary po Internetu, které měly sloužit v první řadě pro právní poplatky a pomoc osobám; tady snad nutno zkonstatovat, že právní poplatky tohoto druhu, nevím jaké mají na mysli, ale pokud takovéto sbírky byly organizovány, tak by se dárci měli zajímat o to, k čemu tyto peníze byly využity.

    Pak bych přečetl ještě to co na Internetu bylo a co vyvolalo tu vlnu - např. mnoho lidí bylo pohřešováno po několik dní a několik z nich více než 10 dnů. Kromě zmizení oznámil tým nezávislých právních hlídek v Praze další porušování lidských práv; teď je dvojtečka, "x-věcí", mj. mnoho na svobodě omezených osob bylo surově zbito; zdokumentovány jsou případy rozbitých rukou, žeber, zubů, prstů, nosů, zhmožděných genitálií, některé bití trvalo i více než 40 minut; dále - mnoho osob na svobodě omezených podléhalo různým stupňům fyzického, psychického a sexuálního obtěžování; pak jsou tady adresy, kam mají být příslušná podání směřována, dokonce jsou tady výzvy, které víte, že se částečně uskutečnily - vykonávejte nátlak na vaše místní česká velvyslanectví ve variantě akcí a to dokonce okupací těchto velvyslanectví, která již byly a jsou plánovány v Amsterodamy, Haagu, Bernu, Berlíně, Barceloně, Kodani, Londýně, Madridu, Paříži a v dalších městech. A teď adresy, kam mají být podání směřována.

    Tolik asi, dámy a pánové, v tuto chvíli ode mě, s tím, že poslední věc, kterou bych vám k tomu řekl, že bych byl rád, kdybychom si všichni uvědomili, že tato akce, která zde byla, zdaleka nemusí být nějakou ojedinělou událostí, která v následujících desetiletích nebude mít nějaké své další opakování a z toho důvodu bych byl velice rád, kdyby policie, která si myslím, že odvedla profesionální práci, poté co budou důkladně a objektivně prošetřeny případné stížnosti a podání, byla policie, která ví, že v politické reprezentaci bez ohledu na stranickou příslušnost může hledat oporu, protože jestliže se tady např. v roce 2002 bude konat summit Severoatlantické aliance, což z hlediska bezpečnostních opatření vás upozorňuji, že to bude mít prakticky stejný rozsah jako ta opatření, která byla dělána při zasedání MMF, tak si nedovedu představit; ještě nevíme přesný termín, kdy se to bude konat, já jako ministr vnitra nebo ministra vnitra v příští vládě policistům vysvětloval, policisté, dělejte důkladně svoji povinnost tak, abychom jako stát obstáli. Protože samozřejmě pokud policie dodrží zákony a pokud neporuší zákony, musí vědět, že jsou tady lidé, kteří se za ni dokáží postavit i v těch konfliktních situacích a neponesou se na nějaké vlně toho, že činnost policie bude neustále zpochybňována. Tolik asi ode mě. Nevím, jestli mě pan policejní prezident doplní.[1]

    Senátor Michael Žantovský: Děkuji pane ministře za úvodní informaci, která je myslím dobrým otevřením rozpravy. Já si myslím, že bychom všichni měli vyjít z toho, že toto byla první taková zkušenost pro Prahu, pro českou policii, pro nás pro všechny. První střetnutí s akcí této velikosti a s protestem mezinárodním. S některými domácími protesty už jsme zkušenost měli, ale s mezinárodním protestem těchto směrů zatím ne. Myslím, že tímto prizmatem bychom také měli události posuzovat, a to z obou stran.

    Já jsem od samého začátku, ještě dlouho před jednáním MMF odmítal zaujmout v tomto nějakou krajní pozici. Odmítal jsem názor, který se v médiích houfně projevil, že do Prahy se blíží obrovská vlna teroristů a mezinárodních anarchistů, která hodlá toto město rozmetat. Stejně tak jsem odmítal názor, že policie by měla tolerovat narušení veřejného pořádku a páchání trestných činů, pokud k takovým událostem dojde; bylo celkem jasné, že k takovým nějakým událostem dojde, nebylo jasné, v jakém rozsahu a jaký rozsah síly bude zapotřebí použít, abychom se s ním vyrovnali.

    Já vcelku, to je jenom můj osobní názor, souhlasím s tím, že naše úřady a Policie ČR v tomto obstála, že se vyplatila poměrně dlouhá příprava, že se vyplatily konzultace i s jinými než policejními orgány a že to neskončilo ani katastrofou fyzickou, ani bezpečnostní a ani katastrofou mediální.

    Nicméně si myslím, že by bylo nerealistické očekávat, že takováto první akce se obejde bez chyb, přehmatů a bez incidentů, které jsou na hranici práva nebo za ní a že pozici Policie ČR a její statut v očích veřejnosti posílí nejenom to, že je schopna se vyrovnat s takovými demonstracemi, ale i to, že je schopna sama korigovat přehmaty anebo přestoupení zákona, pokud k nim dojde. Odtud pramení myslím zájem našeho výboru o šetření inspekce MV a o vyšetřování jednotlivých incidentů. Já teď otevřu diskusi. Musím se přiznat, že se mi zdá čistě statisticky nepravděpodobné, že bychom došli k závěru postupnou redukcí z několika set podání a věcí vyšetřovaných, že vlastně ani v jedné k ničemu nedošlo. Možná jsem špatně pochopil informaci pana ministra, ale tak jak jsem sledoval ten postupný výklad, tak se mi téměř zdálo, že se k tomuto bodu blížíme. Takže, kolegové, otevírám rozpravu pro plénum. Pan kolega Matuška.

    Senátor Vítězslav Matuška: Pane předsedo, pane ministře, pane policejní prezidente, kolegové, dámy a pánové, zajistit hladký a bezproblémový průběh zasedání MFF v měsíci září minulého roku v Praze jistě nebyl úkol lehký. My jsme od pana ministra slyšeli celou řadu případů, které skončily pozitivně pro strážce pořádku, tedy pro Policii ČR, pro MV atd.

    Já bych chtěl ale položit tři otázky; nechám na panu ministrovi a panu policejním prezidentovi, zda na ně odpoví v závěru této naší debaty anebo již nyní. Nepochybně jsme byli velice dobře informováni; dostatečně dlouho a dostatečně podrobně všemi našimi médii o průběhu a výsledcích zasedání MMF v Praze. První otázka - chtěl bych to slyšet od pana ministra i od pana policejního prezidenta - jak svýma očima hodnotí úspěšnost zajištění pořádku, přípravu, průběh a vyhodnocení celé akce v tuzemsku, tzn. ze strany ČR, ze strany našich médií. Druhá otázka - s jakým hodnocením se setkali v téže záležitosti ze zahraničí. Protože zahraniční odborníci, profesionálové, mohou hodnotit výrazně jinak; nebo přibližně stejně ať v tom nebo onom odlišném způsobu, v dobrém nebo méně dobrém, stejnou akci. A poslední otázka, vážení hosté - jaká specifika provázala celou akci zajištění bezpečnosti MFF a jaké z toho vyplývají zkušenosti pro ministra vnitra, prezidenta policie a pro jeho pracovníky. Děkuji.

    Senátor Michael Žantovský: Pane ministře, vaši paměť známe, víme, že je dostatečná, takže shromáždíme pár otázek. Pan kolega Dočekal.

    Senátor Oldřich Dočekal: Pár dnů poté, co proběhl MMF zde v Praze, tak jsme navštívili Nizozemsko. Tam právě byly organizovány tyhle akce před velvyslanectvím. Podle našich informací se většina zúčastnila, když pak velvyslanec žádal o konkrétní jména a konkrétní situace, tak nikdy nikdo nevystoupil a nikdo nic neoznámil. Ale před vánocemi jsem byl s delegací v Evropském parlamentu, a tam paní francouzská poslankyně za stranu zelených tam vznesla dotaz nebo námitku na některý případ; jednalo se o nějakého chlapce, kterému bylo dáno do ruksaku kamení tím policistou a pak byl předveden; mělo tedy jít o nějakou takovou akci, prostě měl být zadržován ve vězení až do poloviny toho listopadu. Co byste nám mohli k tomuto případu říct, zda k něčemu takovému došlo. To je jedna věc. Druhá věc. Ze strany účastníků-policistů byly vznášeny námitky na vybavení, ubytování a tyhle věci, jestli byste nám k tomu něco řekli. A potom jak míníte postupovat třeba při podobných akcích, které budou třeba za dva roky.

    Senátor Michael Žantovský: To se nashromáždilo pár otázek, takže, prosím, pane ministře.

    Ministr vlády ČR Stanislav Gross: My si to nějak rozdělíme s panem prezidentem. Co se týče pana senátora Matušky, jak hodnotíme zajištění pořádku. Myslím, že to tady pan předseda výboru řekl správně. Myslet si, že při takovéto akci se nestanou nějaké chyby, to je samozřejmě ambice, kterou není možno splnit. Můžeme se bavit o tom, proč na Václavském nám. došlo k tomu a tomu, jestli výstroj policistů neměla být jinak. To všechno jsou věci, které se samozřejmě v tuto chvíli vyhodnocují.

    My jsme udělali takovou poměrně podrobnou analýzu, a to je odpověď také na jednu z těch otázek, jak je to hodnoceno v zahraničí, která je nesmírně vyžadována našimi zahraničními partnery. Ať už si o naší činnosti myslíme cokoliv buď kladného nebo záporného, tak je faktem, že Policie ČR byla první policie, které se podařilo zvládnout akci tohoto charakteru. Cíle těch odpůrců se podařilo dosáhnout. Samozřejmě je-li cílem těchto lidí devastovat, demolovat, tak tomu se dá zabránit, pokud víme, kde tak budou konat, ale když se vám rozprchne tři, pět tisíc lidí po Praze a v malých skupinkách budou ničit věci, tak samozřejmě se jim toto vždycky nějakým způsobem podaří a policie, pokud nemá být Praha policejní město, vždycky nemůže být na tom místě, na kterém být má.

    Já tím chci říct, že jsme udělali poměrně podrobnou analýzu příprav, podrobnou analýzu konkrétních bezpečnostních opatření. Samozřejmě se ukazují některé nedostatky, na které musíme umět upozornit naše kolegy v zahraničí. Ne všechny nedostatky jsou čistě policejní. Např. dnes mohu s klidem konstatovat, že kdyby se skupina, která jela vlakem z Itálie, vůbec do republiky nedostala, tak máme o velké množství problémů méně. Ale vzpomeňte si, a ruku na srdce ve vztahu k politickým kolegům, kolik politiků se za ně dralo, že my držíme 24 hodin na hranicích vlak a že pokojné demonstranty nechceme prostě pustit do města, samozřejmě pak od těchto prohlášení dával každý ruce pryč.

    Třeba jedna z těch zkušeností je, že musíme mít dostatečný legislativní rámec na to, aby osoby, které jsou podezřelé z toho, že jedou narušovat veřejný pořádek do ČR nebo do toho příslušného státu - vůbec vstoupit nemohly. My naštěstí ten nový legislativní rámec už máme, ale řada našich kolegů v zahraničí ho nemá a pro ně je to nesmírně důležité poučení.

    Když se vrátím k nedávnému summitu EU v Nice, tak pokud jste sledovali zasedání těchto vrcholných evropských institucí a shromáždění, tak nikdy v milosti aspoň co já vím se nestalo, že by takové zasedání EU bylo provázeno takovou vlnou protestů jako v Nice, takže je vidět, že dynamika tohoto druhu extremismu je poměrně velká a my nevíme, při jakých příležitostech se kdekoliv na světě toto může opakovat.

    Tedy hodnocení ze světa, když se vrátím zpět k té druhé otázce, je vesměs pozitivní. Snad stoprocentně pozitivní je po té bezpečnostní linii. Co se týče té politické, tak to už stoprocentní být nemůže, protože samozřejmě v Evropském parlamentu jsou lidé pod tlakem těch informací, které jsem třeba četl z Internetu. Byly dotazy od některých velvyslanců zde v Praze, protože na ně tlačilo jejich ministerstvo zahraničních věcí, aby se ptali po osudu svých občanů, kteří třeba v Praze byly na několik dnů zadrženi, takže tam to samozřejmě nebylo jednoznačně pozitivní hodnocení. Ale byla-li otázka směřována k profesionálnímu hodnocení, tak v zahraničí jsem se nesetkal při jednání se svými kolegy-ministry případně nějakými představiteli bezpečnostních složek, že by to hodnotili negativně, naopak ode všech jsem slyšel pozitivní hodnocení. Nevím, jestli pan prezident nemá jiné zkušenosti.

    Co se týče specifik. Specifika jsou pro nás nesmírně důležitá do budoucna, protože zajišťování takto velké akce nese velká rizika. My tady budeme mít v budoucnu dvě poměrně velké akce. Jedna bude MS v ledním hokeji v roce 2002 a tentýž rok bude summit Severoatlantické aliance. Sportovní akce také nelze podceňovat. Když se podíváte na opatření policie v Holandsku a v Belgii při ME ve fotbale, tak to byla opatření, která svým rozsahem na tamní poměry byla snad ještě větší než byla opatření, která jsme dělali my v Praze, a nezvládli to. Měli s tím obrovské problémy, všichni jste viděli záběry v televizi, byla tam těžká zranění, byla tam poměrně vážná zranění i na straně zasahujících policistů, takže specifika jsou v tom směru, že si musíme zvyknout na to, že policie i v demokratickém státě musí mít svoje speciální jednotky, které budou vycvičeny a budou připraveny pro zvládání takovýchto masových záležitostí. My jsme připravili reorganizaci stálé pohotovostní jednotky hl. m. Prahy, která má ale celorepublikovou působnost pro nějaké masové akce. Budeme ji projednávat tuším v měsíci únoru ve vedení ministerstva a všechno směřujeme k tomu, aby věci, které jsou nám nějakými zkušenostmi z takovéto akce, abychom je dokázali zúročit a když jsme někde nějakou chybu zjistili, tak ji umět odstranit. Jedna z těch věcí se týká toho, že policie musí mít i těžší techniku než jenom osobní automobily, protože kdybychom na poslední chvíli nezapůjčili těžkou techniku armádní, tak třeba ten Nuselský most se dal velmi obtížně udržet a situace by byla úplně jiná. To jsou věci, které je třeba do strategií upravit.

    Co se týče Evropského parlamentu a toho chlapce s ruksakem, přiznám se, že to slyším poprvé, ale do poloviny listopadu byl v ČR držen ve vyšetřovací vazbě pouze jediný člověk, a to nebyl Francouz, jak mi tady říká pan policejní prezident, ale Dán - čili to byl jedině tento člověk. Tam se vůbec nedá hovořit o tom, že by měl v ruksaku nějaké věci. Tato věc není v tuto chvíli už vůbec věcí policejních orgánů, to je věc, která jede normálním trestním řízením. Pokud vím, tak státní zástupce, kterého lze asi těžko nějakým způsobem podezřívat z toho, že by byl pod vlivem policie, protože ten naopak úkoluje policii, tak ten nadále trvá na pokračujícím trestním stíhání a je to věc, kterou budou rozhodovat nezávislé soudy. Je hezké toto sdělovat, ale pokud vím, tak tento člověk se toto neodvážil říct ani tady v ČR, když opustil brány vězení, nevím, je to pro mě nová záležitost, ale je to věc státního zástupce, vyšetřovatele a potom bude rozhodovat soud. Slyším to poprvé v tuto chvíli, že by mu někdo do ruksaku dával kameny, připadá mi to dost absurdní, protože tam by muselo být svědků kolem...

    Co se týče logistiky, říkal jsem to v té době, jestliže si někdo z policistů mě stěžuje, že nemůže spát na palandě jako spí vojáci základní vojenské služby po dobu jednoho týdne, tak podle mého názoru tento člověk u mě zpochybňuje, jestli má u policie co dělat, protože policie je vojensky organizovaný sbor a jestliže v takovýchto mimořádných situacích nejsou někteří jednotlivci schopni zvládnout řekněme takovéto ztížené podmínky, tak to považuji za něco, co tyto lidi minimálně v mých očích posouvá do pozice, že bych uvažoval o tom jestli mají opravdu co dělat; minimálně u pořádkových sil Policie ČR (mohou to být třeba dobří specialisté, kriminalisté); to já nemohu vylučovat.

    Co se týče logistiky, samozřejmě býti více peněz, tak mohlo být více. V každém případě si myslím, že se za těch posledních několik měsíců vybavení policie dotáhlo do takového stupně, že nikdy v historii Policie ČR a to srovnávaje i s historií VB, nebyla tak dobře vystrojena, vyzbrojena jako je v tuto chvíli. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, že bych nemělo být 4 tis. těch těžkooděnců, že by jich mělo být více, ale pak je samozřejmě také otázka, kdo to zaplatí a jak se to odrazí v běžném provozu policie. Takovéto události jsou opravdu naštěstí jednou za x-let a v jiném čase policisté musí vykonávat normální činnost běžnou, která je užitečná pro každodenní život občanů tohoto státu. Pan prezident mě doplní.[2]

    J. Kolář: Doplnil bych několik informací. Vím, že dnešní jednání má trošičku jiný cíl nebo záměr a obsah, než hodnotit srpnové dny. Přesto potvrzuji, že byla provedena podrobná analýza celého opatření, která má jak své klady tak zápory. Upozorňuji, že je to objektivizováno natolik, že kladů je zhruba tolik co záporů.

    O jedné věci se zmíním trošku podrobněji, abych vylíčil tu atmosféru. Jedním z kladů také je, že policie zvolila velice vhodnou taktiku a strategii spočívající v tom, že aktivity policie byly vlastně limitovány tím hlavním ústředním cílem, tj. zahájení, hladký průběh a oficiální akce v rámci MFF a ty souvislosti, které k tomu mají nějaký vztah. Takováto byla taktika a strategie. Samozřejmě v průběhu zejména 26. září jsme byli kritizováni částečně za to, že ta naše razance...

    ...říct důležitého, a to je to srovnání se zahraničními policiemi a myslím si, že částečně odpovídám na dotaz pana senátora Matušky. Totiž my v naší zemi, samozřejmě jsme zemí posttotalitní a je to problém do jisté míry i policie v tom, že nemůže používat takovou taktiku, jako používají policie ve stabilních demokraciích. Když se podíváte na Nice, bylo to tady dneska zmíněno, jakou strategii používají policie tam, pokud jde o radikální odpůrce, demonstranty atd., je to zásadně, a to je na celém vyspělém demokratickém světě, že policie udržuje distanc od těchto osob, takže tam nedochází k fyzickým útokům, k bezprostřednímu kontaktu, kolizi, a samozřejmě má to své výhody, že to nevypadá tak drasticky jako u nás, ale já upozorňuji na to, že v naší zemi jsme v jiné situaci, jsou to tato specifika, nedovedu si představit vysvětlovat, kdyby policie udržovala, tím, že takhle to dělají všude jinde, vrháním slzotvorných prostředků na 100 - 150 metrů na distanc demonstranty, radikály, jak by byla hodnocena akce policie. My jsme skutečně museli být v této strategii a v této taktice a museli jsme de facto držet pozici. O nic jiného tam nešlo. To vyplývá z našich specifik v naší zemi. To je nesrovnatelné s jinými policiemi, o to tady jde a to bych rád, abyste věděli, proč tomu tak bylo, takováto strategie byla zvolena a myslím si, že tím jsme zcela jednoznačně pokryli tu společenskou objednávku, která v tyto dny na policii byla. Nebylo to naopak, skutečně, když si porovnáte postupy policie jinde, dospějete ke stejnému závěru. To je jenom jedna zmínka z toho, abyste měli představu té atmosféry.

    Předsedající: Pane prezidente, senátor Morávek, senátor Liška.

    Senátor Peter Morávek: Většina mých otázek byla zodpovězena teď v poslední fázi, přesto takové dvě poznámky, ta jedna je, že politikové do budoucna budou rádi krýt politickým vystoupením nebo prohlášením stanovisko anebo pozice policie, pokud se bude jednat o nějaké zájmy státu, zájmy zachování pořádku atp., pokud budou mít záruku, to je první postoj, to je víceméně naše povinnost, pokud budou mít záruku, tady v tomto grémiu předpokládám si to můžeme říct, že k těm věcem možných pochybení nebo skutečných pochybení, pokud k nim dojde, tak dojde i k důslednému vyšetření, potrestání a do budoucna k nějaké možné nápravě. Nejde se vyhnout všem těm věcem, ale nemůžu, rád bych, ale jsem skeptický k tomu, že vůbec nedocházelo v Ocelářské ulici k něčemu podobnému. Nevím. Pokud ano... já tomu nemohu uvěřit. Pokud k tomu došlo a docházelo, doufám, že bude důsledně problém vyřešen a vyvozeny důsledky. Na oplátku můžete čekat od politiků, že svoje postoje budou držet tak, jak je i v těchto dnech ve své naprosté většině drželi.

    Ta druhá poznámka by byla asi tato, že - pane policejní prezidente, já si nemyslím, že to až tak důležité vysvětlit nám, ten rozdíl mezi zákrokem v Holandsku nebo ve vyspělém demokratickém světě, ale ministerstvo vnitra, případně vrcholové policejní orgány by měly mít vypracovanou mediální strategii směrem ven, pokusit se, pokud je to v jejich silách, nebo dohodnout se na možné strategii, abychom těm dopisovatelům, těm pozorovatelům mediálním, kteří jsou při takovýchto akcích, tak jak to vysvětlujete tady, tak v angličtině, v němčině pohotově na tato specifika upozornili, aby obraz právě v těch okamžicích střetu, tam kde problém vzniká, to bylo uváděno okamžitě na správnou míru, protože tady čas pracuje víceméně proti nám, ten problém pak žije sám o sobě, zvětšuje se, eskaluje mediálně na té druhé straně a vrhá to pak negativní obraz. Tolik ty dvě poznámky.

    Senátor Jiří Liška: Pane ministře, já bych v prvé řadě chtěl říci, že jsem přesvědčen, že policie zasáhla dobře a že situaci zvládla, ale přesto z té vaší zprávy možná stejně jako kolega Morávek mám takový trochu zvláštní pocit, protože se mně zdá, že jediným pochybením, jestli jsem to správně pochopil, bylo to, že ten policista v civilu tloukl svého kolegu tyčí a kdyby ho tloukl obuškem, tak to bylo v naprostém pořádku. Přiznám se, že tento případ, to jsem zcela nepochopil, ale myslím si teď skutečně po té lidské stránce, že snad ani není možné, že při zásahu několika tisíc policistů by nedošlo k ani jedinému případu, že by došlo k porušení nechci říkat zákonů, ale že by některý policista zasahoval nad rámec toho, co by měl. To si neumím představit, protože po lidské stránce mi to zkrátka nesedí, protože sám dobře vím, kolikrát bych chtěl někoho s chutí praštit a nemůžu, protože nemám v ruce ten obušek, a kdybych ho měl a mohl to oficiálně udělat, tak bych to určitě udělal, nebo si myslím, že bych to udělal, takže se mně zdá, že to zkrátka není vůbec možné, já si nemyslím, že by tady bylo nutné nějaké tažení proti policistům v tom duchu, že přestupují své pravomoce, to v žádném případě ne, ale sami tady hovoříme o tom, že se chystají podobné akce. Myslím si, že z tohoto pohledu, kdyby tohle byla jediná akce a dlouho, dlouho nic takového se nečekalo, tak pak si myslím, nechť to tímto způsobem skončí, ale pokud sami očekáváte, že dojde k podobným konfliktním situacím, myslím si, že by bylo dobře, kdyby skutečně uvnitř policie a možná i navenek se skutečně všechny ty případy, které se možná staly, říkám možná, ale to jsou samé spekulace, kdyby se o nich skutečně, pokud se to prokáže, a mělo by být si myslím v prvé řadě zájmem policie, aby se to prokázalo, teď nemyslím, že by se měli policisté za to propouštět ze služby, že by se měli trestat, ale že by se mělo říct, pokud to tak je, že se v nějakých případech šlo nad jistý rámec. Říkám to proto, že obdobné akce se očekávají, a pokud teď vznikne dojem, že prakticky všechno je dovoleno, možná že při té příští akci s tímto pocitem, když do toho půjdou policisté, že si dovolí ještě o trochu víc, a pak se možná stane, že dojde ke zbytečným tragédiím. Jsou to, znovu říkám, pouze moje domněnky, moje představy, protože opravdu opakuji ještě jednou, neumím si představit a vycházím ze sebe, že by nedošlo k jedinému pochybení.

    Předsedající: Dobrá. Já si také dovolím pár poznámek, pane ministře, také jsem zaznamenal z publika přihlášku. Musím bohužel dotyčného upozornit na zákon o jednacím řádu, který předepisuje, abych dal nejdříve hlasovat, pokud byste měl dostat slovo a já tak jsem připraven učinit, pokud pan ministr vydrží dost dlouho a pokud kolegové se nebudou hlásit před tím.

    Musím dát za pravdu panu ministrovi i panu policejnímu prezidentovi, pokud srovnávají ten postup policie jako poměrně omezený ve srovnání s některými jinými zeměmi, a teď mám na mysli specificky summit EU v Nice, já jsem tam shodou okolností byl a musím říci, že kdyby česká policie udělala to, co udělala francouzská CRS v Nice, tak tady budu veřejně volat, aby pan ministr odstoupil a on bude říkat, že jsou to účelová tvrzení. Ale to skutečně je možné jenom v zemi, jak je Francie, s velmi silným státem, tradicí silného státu, více než dvousetletou, u nás by něco takového nebylo možné, tam to město prostě bylo zavřené, a to jak pro demonstranty, tak pro jeho obyvatele, jak to snášeli tak stoicky, jak to bylo vidět, to do dneška nepochopím, ale myslím si, že Pražáci by na něco takového reagovali velmi ostře.

    Druhá poznámka. Pan ministr i pan policejní prezident nás vyzvali, jestli tomu správně rozumím, abychom v takovýchto situacích policii podpořili a myslím si, že z jednání výboru vyplývá vstřícnost vůči něčemu takovému, ale současně musím konstatovat, že my jako zvolení zástupci občanů máme za úkol a za povinnost nejenom podporovat policii, ale také chránit práva občanů a jejich svobodu a bezpečnost, a tam já si myslím, že je takový trochu kořen sporu, na který narazil kolega Liška, že se nejenom při této příležitosti, ale ani při některých minulých, vy se pamatujete, že jsme se spolu trochu konfliktně střetli kolem té májové demonstrace a jejího potlačení, nedaří dokázat těm některým příslušníkům policie, že přestoupili svoje pravomoce a volat je za to k pořádku, tak jako voláme k pořádku občany, když poruší zákon. Myslím si, že toto je základní element důvěryhodnosti policie a důvěry občanů k policii. Ve Spojených státech se vylepují transparenty "podporuj svého místního šerifa" a my chceme podporovat svého místního šerifa, ale musíme mu věřit, nesmíme se ho bát a musíme mu věřit, že když nějaký z jeho zaměstnanců se zachová špatně, tak že také on bude spravedlivě potrestán.

    Všichni se tady shodujeme, že policie v tomto případě se ukázala jako dobrá. Mám trošku někdy pocit, že od nás očekává, že řekneme ne že je dobrá, ale že byla perfektní, a já to neumím říct, protože lidé jsou jenom lidé včetně policistů a při takto rozsáhlém zásahu se musíme dozvědět nejenom to, co bylo dobré, co bylo perfektní a co perfektní nebylo, a to je moje závěrečná poznámka a otázka k oběma pánům, který z toho vyplývá, co byste příště udělali jinak.

    Min. S. Gross: Já bych řekl jednu věc, co tady zaznělo obecně, nedůvěra k tomu, že nikdo nic neprovedl. Jednu chvíli jsem se musel pousmát, protože s panem policejním prezidentem když děláme nějakou rekapitulaci těchto událostí a bereme si k sobě výsledky jak z kontrolního a stížnostního odboru, tak já od inspekce, vždycky začínáme tím, proboha, ať už tam něco najdou, protože jestli se nic nenajde, tak tomu nikdo neuvěří. Takto začínáme každou poradu tohoto druhu. A já třeba jenom pro dokreslení toho, že opravdu se nedělají povrchně ta šetření, vám řeknu záležitost z Ocelářské ulice, tam šetření kriminalistů ve snaze prokázat, zda tam byla nebo nebyla trestná činnost, jde tak daleko, že tam se dělala taková ohledání, jako se dělají při vraždě, kriminalistický ústav, technici dělali biologické stopy, všechno, a s tím výsledkem, že v jednom koutku služebny se našel malinký úlomek zubu. To je zadokumentováno, kriminalistický ústav ho zkoumá a potřebujeme zjistit, kde se tam ten úlomek zubu vzal a samozřejmě, že toto jsou stopy, které normálně při ohledání místa činu jsou nesmírně důležité. Přesto ta věc dotažená není, protože tam chybí k vyslechnutí jeden klíčový člověk z toho Polska, jak jsem o něm hovořil, a přestože jsem řekl, že ta věc, přestože v tuto chvíli je formálně podle trestního řádu uzavřena, tak v okamžiku, kdy tam budou nějaké nové skutečnosti, dá se na to navázat a můžeme pokračovat. Čili to šetření opravdu není povrchní a to šetření na těch služebnách jsou opravdu naprosto srovnatelná s tím, jaká opatření se dělají na místě činu nějakého násilného trestného činu. Jak říkám, nevím, jestli to někde zaznělo, opravdu malinký úlomek něčeho, co vypadalo divně, a potom zjistili v kriminalistickém ústavu, že je to kousíček zubu, a teď se postupuje dál. Není nic povrchního, je to zadokumentováno, je to ve spise a je to stopa, která může být v důkazním řízení důležitá. To berte jako důkaz toho, že se nic nedělá povrchně. Kdybyste měl zájem někdo shlédnout videozáznamy, třeba tady byla otázka na policistu, poznamenal jsem si to, myslím říkal to pan senátor Liška, mělo-li by být jediným pochybením to, že jeden policista tloukl druhého policistu tyčí, všechno se nahrává na videozáznamy, to je výhoda toho, že opravdu těch dokumentaristů při akcích bylo velké množství, to jsou hodiny a hodiny nahraných videozáznamů, a tam došlo k usvědčení toho člověka. Na fotce, tak jak to psaly noviny, bylo to, že tento člověk, který je policistou, bije tyčí nějakého demonstranta. To co bylo na fotkách v těch novinách bylo to, že to skutečně byli dva policisté - byli tam dva lidé a jeden držel tyč, jestli ho bil nebo ji držel, těžko říci, ale byli to dva policisté, tam bylo psáno, že ho bije. Ale tu tyč použil jindy, v situaci, kdy za normálních okolností by mohl použít donucovacího prostředku jako policista, ale protože se přetahovali s tím demonstrantem, on mu ji vytrhl, ale už mu ji neměl dát, když mu to vytrhl, a to je prohřešek policisty, za který bude kázeňsky potrestán. Pak tu tyč nesl nějak jinam.

    Ty věci se povrchně nedělají, a já znovu říkám, zní to paradoxně, ale naším přáním i pana prezidenta bylo, ať už se proboha něco prokáže, protože jestliže po půl roce vystoupíme s tím, že se nic nestalo, tak přesně jak to tady zaznívá, tomu nikdo nebude věřit a není naším zájmem, aby to tak bylo. To co tady teď sděluji, to jsou fakta, která svědčí o tom, že se to dělá důkladně. Dohlíží státní zástupce, který úkoluje. Občas je takový mýtus, že inspekce ministra vnitra vyšetřuje policisty. To není pravda. Inspekce ministra vnitra je policejní orgán operativní, ale vyšetřují vyšetřovatelé a vyšetřovatel je úkolován, může být úkolován a dokonce úkony toho vyšetřovatele podle trestního řádu může dělat státní zástupce, takže v těch závažných případech, to se dělá spolu se státními zástupci, ale není pravda, že by toto dělaly resortní složky. V těch 4 případech závažnějších včetně Ocelářské státní zástupce v tomto směru plní svoji úlohu dobře, je dostatečně aktivní a není to tak, že by si to policie pytlíkovala sama a zahrávala to pod koberec, takže já k tomu víc opravdu v tuto chvíli dodat neumím, s tím že řada věcí ještě probíhá a já jsem přesvědčen, že tam bude pár věcí, kde se ukážou nějaká pochybení a nikdo nemá zájem je zametat pod koberec přesně z toho důvodu, co vy říkáte, bude-li to tak, tak tomu nikdo neuvěří.[3]

    Pres. J. Kolář: Já zase jenom doplním, protože jsem měl chvíli dojem, jako kdyby z údajů, které tady zazněly, vyplývalo, že nebylo zjištěno nic. Pan ministr řekl hodně údajů, já řeknu důležité resumé. Ze 40 netrestních věcí, které byly doposud uzavřeny, tak jsou dvě stížnosti vyvráceny jako oprávněné. Policista odmítl nebo porušil svoje povinnosti v souvislosti s prokazováním totožnosti, to tady zaznělo, a druhá věc, že daktyloskopoval předvedenou osobu tam, kde to je v rozporu s předpisy. Tyto dvě věci tam jsou. V té trestní oblasti 159 ano, odloženo, odloženo s tím, že ve třech případech se skutek nestal, v jednom případe se skutek stal a není zjištěn pachatel. Takhle je to skutečně v trestní oblasti, v té netrestní jsou tam dvě zjištěná pochybení. Samozřejmě z té trestní oblasti ještě vyplývá to, co tady zmiňoval pan ministr, vrácení kompetentnímu orgánu služebnímu potrestání ten policista, který tam použil tu hůl, ale ještě doplním jednu věc, která je vždycky diskutována při takovýchto opatřeních. Naší slabinou policejní, obrovskou slabinou jsou při všech těchto opatřeních obvodní oddíly. Ne v tom smyslu, že by se tam jednoznačně páchalo to, co je uvedeno ve stížnostech a podáních, ale v tom smyslu, že to je rozdíl..., tam nedopadá nástroj veřejné kontroly, tak jak to bohužel je ze zákona, tak tam nedopadá, ani tam není ten konkrétní velitel, ani kontrolní orgán, ani já, ty kontrolní orgány, které to šetří potom dodatečně, tak rekonstruují situaci, je to naše slabina v tom, že na ulici náš občan jednoznačně viděl, co se děje, na obvodních odděleních to nevidí, tudíž pakliže stížnosti směřují právě na to, co se děje někde za zdmi, kde není veřejná kontrola, tak je to problém. My samozřejmě vyvracíme, že to tak není a opačný argument je právě proto, že to tam nikdo nevidí, tak se to tam děje. Je to patová situace.

    Částečně odpovím na otázku pana předsedy Žantovského, co uděláme příště jinak. Uděláme takové opatření, aby tam, kde budeme předvádět, abychom neměli tuto slabinu. Je to bohužel situace, kdy předvádíme na desítky obvodních oddělení. Když předvedeme 800 lidí, nemáme kapacitu, nevozíme to na stadion, je to na obvodních odděleních. Je to dokumentační problém, ale uděláme taková opatření, aby tato slabina byla eliminována, i kdybychom měli zvažovat, jestli kvůli přestupku, to byly všechno přestupky, jestli převádět nebo nepředvádět. To je jedno z opatření do budoucna a úplně odeliminujeme problém. Na ulici nás každý vidí, tam je to jasné, tam snad není sporu a nevím o žádné situaci, která by na ulici byla kolizní ve vztahu k porušení zákona, ale problém je na našich obvodních odděleních, s tím se budeme muset vypořádat.

    Předsedající: Jenom doplňující otázku, pane prezidente, nebylo by řešením, to je možná laická otázka, instalovat na ta obvodní oddělení videokamery, jaké jsou dneska pomalu na každé křižovatce pomalu a jaké používá policie v terénu široce a příslušná záznamová zařízení, všechny - není tajemstvím, že české a všechny zastupitelské úřady jsou tímto způsobem monitorovány a ten finanční náklad je značný, ale ne závratný.

    Pres. J. Kolář: Kdybych pominul ten finanční náklad, zrovna včera jsme hovořili, co je to monitoring, co to je sledování, ale toto není tato oblast, problém je jinde, a to je na celém světě stejné, policejní činnost je neveřejná, pokud jde o zpracování přestupků, trestních řízení, je neveřejná. To je problém. Dá se tomu čelit trošku jinak, tak jak jsem naznačil, ale tam, kde jsou místa, kde se zdržují osoby, které jsou předvedeny, tam jsme s ...[4] podepsali záznam, že souhlasíme s tím, aby se účastnili. Možná to někde využito bylo, ale myslím si, že velmi málo. Ten záznam skutečně existuje, můžu doložit, podepsaný asi 16 lidmi, nevyužilo se to, já jsem to dělal proto, že jsem chtěl eliminovat tento problém, my ho známe, to není jenom u MMF, to je vždycky.

    Senátor František Kroupa: Zeptám se, kolik bylo použito kamer, protože několikrát zde bylo opakováno, že se události natáčely, narážím na problém, že když jsme hovořili o květnových událostech, tak v jistém bodu diskuse se došlo na to, že v některých místech natáčela jedna jediná kamera pod úhlem, pod kterým se nedalo celkem nic zjistit, takže to by mě zajímalo. Druhá věc, navážu na to, co říkal, tuším, pan kolega Liška, s tím, že pokud se dospěje k závěru, že se nic nestalo, tak příště se může stát zvykem, že se nic nestane, a rozlišovací práh bude stoupat. Najednou si budeme uvědomovat až přestupky vyššího rázu. Já se vrátím k číslům, která tu padla. Nevím, jestli jsem si to poznamenal dobře, pokud ano, tak bylo řečeno, že bylo podáno 237 podání a 14 z nich je označeno jako věci trestní, zatím jsou šetřeny, netvrdím, že byly takto potvrzeny. Z těch 237 to dělá nějakých necelých 6 %, ale současně bylo řečeno, že těch 237 podání bylo zredukováno na 60, buď tím, že je jedna osoba podala na více míst, anebo naopak se jedno a totéž podání opakovalo v podání více osob a z těch 60 oprávněných podání už těch 14 je téměř čtvrtina. Je takto vysoké procento obvyklé nebo neobvyklé? Pres. J. Kolář: Já bych nejprve tu první otázku. Máme natočeno zhruba 500 kazet z těch událostí, 500 kazet je natočeno a používáno bylo asi 100 videokamer, což si myslím, že je dostatečný dokumentační materiál, plus to, co bylo monitorováno ze vzduchu, ten byl po celou dobu, co bylo světlo, a kamerový systém z Prahy, to je taky materiál, který je k dispozici, to jsou další dokumenty.

    Co se týče té druhé záležitosti, přiznám se, že na to moc odpovědět neumím, neznám, jaké poměry tohoto druhu jsou obvyklé ve světě, taky to záleží na trestněprávní úpravě v tom daném státě, protože to, co u nás je přestupkem, jinde může být trestním činem, u nás třeba naopak to může být to, co u nás je trestním činem, jinde je přestupkem oprávnění policie tak jak zaznělo z Nice, kdyby my jsme bez fyzického kontaktu stříleli slzné granáty na vzdálenost 150 metrů tak to všechno je automaticky oprávněná stížnost nebo by byl velitel zásahu pod jednotlivým velením dneska trestně stíhán, takže ta rozdílná právní úprava je tady důležitá.

    Řečník: Chtěl bych upřesnit, že těch 60 věcí vzniklo jednak těmi dvěma faktory, které jste zmínil, a ještě je nutno říct ten nejdůležitější, a sice jednotou skutku, protože pokud jde o skutkový děj, tak se zjistilo k 20 podání, že směřují k jednomu a témuž, tak proto to je takhle.

    Pavel Bílek, zástupce výkonné ředitelky Českého helsinského výboru: Spíše než otázku bych chtěl přičinit stručný komentář.

    Předsedající: Zahájím hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Je někdo proti? Hlasování končím. 8 z 8 přítomných se vyslovilo pro, máte slovo, pane Bílek.

    Pavel Bílek, zástupce výkonné ředitelky Českého helsinského výboru: Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, dobré odpoledne, jsem rád, že se mohu tohoto slyšení účastnit a jménem Helsinského výboru bych rád přičinil, jak jsem předeslal, stručný komentář, spíše nežli konkrétní otázku panu ministrovi či panu policejnímu prezidentovi.

    Český helsinský výbor od počátku velice pečlivě průběh celé akce sledoval a já si jenom dovolím připomenout, že ve svém vlastním hodnocení tuto akci rozlišuje na dvě základní polohy, a to je základní zásadní v policejní akci, zvládnutí celé záležitosti a poté konsekvence jednotlivé, individuální z této akce vyplývající. Chci připomenout, že helsinský výbor se zásadně svým stanoviskem k akci vyjádřil, a to k té zmíněné první poloze tím způsobem, že ve své podstatě ocenil zásadně přístup a zásah policie za přiměřený a profesionální.

    Pokud jde o druhou stránku, kterou jsem na počátku předeslal, myslím, že nejde o nic méně a o nic více nežli o velmi důsledné prošetření a tzv. dotažení do konce šetření jak na úrovni inspekce ministra vnitra, tak na úrovni stížnostních oddělení policejního prezidia a dalších nápadů konkrétních podání, ať už jakéhokoli charakteru. Chtěl bych zdůraznit v tuto chvíli, že v žádném případě nejde o to, aby se za každou cenu dohledala pochybení konkrétních policistů tak, aby celá akce nevypadala podivně už jenom proto, že v rámci toho číselně vysokého počtu stížností nakonec nedojde k dohledání konkrétních skutků, které byly v rozporu ať už se zákonem o Policii ČR, ať už v rovině trestněprávní nebo v rovině kázeňských postihů, ale naopak jde o to a podle našeho názoru je to v nejvlastnějším zájmu policie ČR, ale nejenom policie, ale i resortu vnitra jako takového, aby svými prostředky byli schopni dotáhnout jednotlivá pochybení, jednotlivá v tuto chvíli řekl bych velmi odůvodněná podání, která nasvědčovala v některých případech dopuštění se činů různé intenzity z hlediska přestupkové a jiné odpovědnosti do samotného konce. Já jsem byl sice potěšen tím, co říkal pan ministr, že každá porada tohoto typu se započíná tím, že se zjišťuje, zdali konečně inspekce ministra vnitra cosi dohledala, co by bylo možné předložit, aby celý proces nevypadal příliš nevěrohodně, nicméně to, o co se opíráme, jsou skutečně doložené závěry šetření, které budou předloženy, tak jak bylo zmíněno, některé věci by měly být uzavřeny ve druhé polovině tohoto měsíce, resp. v horizontu nejbližších týdnů či měsíců.

    Pokud bych měl zmínit zatím převládající vyjádření a názor Helsinského výboru v této oblasti, musím konstatovat, a to i při vědomí v podstatě onoho zásadního pochvalného stanoviska k zásahu jako takovému, že výbor v tuto chvíli v žádném případě není spokojen s tím, jak šetření je postupně uzavíráno a jakým způsobem probíhá. Znovu zdůrazňuji, nejde v žádném případě o to za každou cenu dohledat konkrétní pochybení, ale jde o to, aby příslušné orgány, zejména orgány činné v trestním řízení, ale i ostatní byly naprosto objektivní a důsledné v dohledávání informací i osob a aby tomuto procesu naprosto odpovídaly i výsledky tohoto šetření. Na jedné straně můžou stát určité proklamativní teze, které podporují šetření jako takové, na druhé straně znovu opakuji, že to, co je zásadní a důležité, jsou vlastní výsledky vyšetřování.

    V této souvislosti bych chtěl zmínit, že v naší vzájemné komunikaci zítra odpoledne se setkáme s vedením inspekce ministra vnitra, kde budeme seznámeni s tím, jaké jsou průběžné výsledky šetření. Mj. bych chtěl dodat v naší vzájemné spolupráci nebo nespolupráci, že i náš výbor se poměrně podstatným způsobem podílel na dohledávání významných informací i na dohledávání velmi významných svědků či podavatelů, ať už případě - konkrétně bych zmínil dánských, polských a jiných podavatelů ve spolupráci jak s ambasádami, tak s helsinskými výbory v jednotlivých státech. Mám pocit, ale to říkám jen na okraj a poněkud odlehčeněji, že v této spolupráci jsme někdy byli efektivnější nežli v rámci policejního šetření a v rámci Interpolu a podobných záležitostí, ale to říkám více méně na okraj a pro zpestření.

    Znovu chci zdůraznit, že Český helsinský výbor bude do samotného konce sledovat výsledky šetření několika set podání, která byla učiněna, a zřejmě už v příštím týdnu po setkání s ředitelem inspekce ministra vnitra, které bude následovat zítra, bychom se alespoň prozatímně průběžně k těm výsledkům a z něj vyplývajícím tendencím vyjádřili. Dámy a pánové, pane předsedající, děkuji vám za pozornost.

    Předsedající: Děkuji panu Bílkovi z Českého helsinského výboru. Já myslím, pane ministře, že vás už nechceme dlouho zdržovat, ale přece jenom krátce bychom se měli zastavit u vyjádření, které vzbudilo tolik rozruchu a které jste, myslím, uvedl na daleko reálnější rovinu, to doslovné vyjádření bylo - existovalo zde zpravodajské centrum jedné zahraniční společnosti, která od samého počátku připravovala mediální výstupy do zahraničí takové, aby poškodily Českou republiku a Českou policii, to když dneska čtu ve světle toho, co jste nám řekl, tak je to cosi, co se jeví jako nějaký dost pravděpodobný průvodní jev aktivit některých těch skupin, které se v protestech angažovaly, nicméně když jsem to četl poprvé, i někteří kolegové bez tohoto vysvětlení, tak to znělo jako velmi závažný bezpečnostní úklad vedený vůči České republice, samozřejmě politici jsou na takové věci citliví a samozřejmě i zahraniční politici, možná by příště bylo lépe to nějak - já nevím, teď sám nemám slova, ale možná že vy je najdete.

    Min. S. Gross: Jestli mohu, pane předsedo, já kdybyste se mě na to zeptali, na těchto slovech bych vůbec nic neměnil ani v tuto chvíli, trvám na tom, co jsem tehdy řekl, a pokud se k tomu chceme vrátit, pak bych požádal o uzavřené zasedání výboru.

    Předsedající: Myslím v takovém případě je to skutečně informace, kterou by výbor chtěl vyslechnout, a já dám nyní hlasovat o tom, abychom prohlásili toto zasedání za uzavřené. Budeme hlasovat, hlasování zahajuji. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti? Ukončím hlasování, konstatuji že 7 senátorů přítomných se vyslovilo pro, přerušuji schůzi výboru na nezbytně dlouhou dobu, aby byla vyklizena místnost. [5]



    [1]: Jiří Kopal (OPH):

    K redukci počtu stížností a skutků

    Z materiálů připravených policejními orgány pro prezentaci ministrem Grossem lze vyjádřit první zajímavý závěr. Policejní orgány pravděpodobně obdržely z valné většiny rozdílné stížnosti než právníci pracující na projektu OPH. Z našich zjištění totiž vyplývá, že v každé stížnosti lze zaznamenat několik podezření z porušení zákona ze strany policistů. Počet nezákonností ze strany policie v případě výpovědí, jež jsme obdrželi, naopak několikanásobně převyšuje počet výpovědí. V menší míře se jedná o podezření z porušení trestního zákona, viz našich 26 trestních oznámení. Ty ovšem oznamují většinou podezření z více trestných činů. Sluší se dodat, že jsme oznamovali pouze podezření vyplývající z důvěryhodnějších výpovědí více vzájemně se doplňujících osob. Porušení policejního zákona jsme museli na základě obdržených materiálů konstatovat ve stovkách případů.

    Jak je známo, policii se nepodařilo zajistit podle všech v této chvíli přístupných informací ani jednoho výtržníka, který by byl věrohodným způsobem přistižen při činu (některé z chystaných soudů nás ovšem teoreticky mohou přesvědčit o opaku). Místo toho pak předvedla na policejní služebny několik hodin po skončení výtržností pro vylepšení své PR statistiky více než 900 lidí. Tito se mnohdy demonstrací neúčastnili (obzvláště řada českých občanů), nebo se jich sice účastnili, ovšem přestupek jim nebyl náležitě prokázán. Za prokázání přestupku by si jistě žádný nepolicejní právník nedovolil považovat lístek z přestupkového bločku s textem "Demonstrace proti MMF a SB", jak o tom svědčí zážitky právníků z policejních spisů osob, jež zastupují. Samotná účast na demonstraci není v zemích, které se přijetím katalogů základních práv a svobod do svých ústavních předpisů přihlásily k hodnotám právního státu, přestupkem.

    Pro ty čtenáře, kteří nesledovali dřívější zachycení různých podivných skutečností OPH a novináři (viz tematický archiv Britských listů, téma "policie, ceska") znovu v kontrastu se stenografickým záznamem stručně opakuji: policisté mezi jiným podle evidovaných výpovědí zadržované osoby bili, týrali, zastrašovali, vulgárně jim nadávali, nedávali jim najíst ani napít. V lepším případě předvedení dostávali jídlo a vodu různé kvality až po mnoha hodinách, někde museli předvedení za jídlo zaplatit, stejně jako museli platit pokuty za vymyšlené přestupky. Neinformovali podle zákona blízké či jakékoli vybrané osoby na opakované žádosti desítek předvedených. Odpírali též právo na právní pomoc, nutili k podepisování dokumentů bez přítomnosti tlumočníka či s nepřesným a zavádějícím přetlumočením. Policisté též neoprávněně fotografovali a snímali otisky prstů a v řadě případů neměli rovněž na policejních stanicích identifikační čísla na stejnokrojích. V četných výpovědích se objevuje též nezákonné ničení fotografických materiálů, videokazet, fotoaparátů, mobilních telefonů a videokamer. Předvedeným, kteří byli v důsledku ostrých policejních zákroků zraněni, nebyla v několika případech poskytnuta lékařská pomoc vůbec nebo až po dlouhé době.

    Právo na právní pomoc a zákonná povinnost policistů vyrozumět vyžádanou osobu na svobodě, jsou podle evropského Výboru proti mučení jedním ze základních preventivních prostředků pro předcházení mučení a jinému krutému zacházení nižší než mučící intenzity. Tato základní práva policie v posledních deseti letech porušuje neustále a ač je na to neustále upozorňováno, snaží se to nepřetržitě na různých úrovních popírat. Porušení těchto práv se objevují prakticky v každé výpovědi! OPH evidují pouze 3 výjimky, kde to bylo umožněno.

    K zjištěnému provinění jediného policisty, který si zakrýval svoje číslo

    Toto jedno potrestání (pravděpodobně písemnou důtkou...) dělá vzhledem k několika desítkám velice závažných porušení z policisty obětního beránka a z vyšetřovacích a kontrolních policejních orgánů instituce hodné okamžitého zrušení.

    Jak bylo uvedeno výše, zakrývání nebo ještě lépe nenošení identifikačních čísel na policejních služebnách je jedním z prostředků preventivní obrany obzvláště násilných policistů pro pozdější zaručení beztrestnosti. Protože tak měli činit masově, je opravdu velice těžké konkrétní případy zjistit, odpovědnost by pak měl nést přinejmenším vedoucí policejní stanice. I tak se jedná o označení velmi nezřetelná a špatně při zacházení na policejních stanicích viditelná. Co se týče situace v ulicích, byly to právě OPH, kdo prosadil při jednáních z policií řádně viditelné označení zásahových jednotek na ulici. Takto označené osoby také většinou 26. září postupovaly zejména do příchodu tmy podle zákona...

    Ke kontaktování předvedených osob

    Nevíme, které osoby měly být podle materiálů připravených pro prezentaci ministra Grosse zpětně kontaktovány, nicméně v nejzávažnějších případech, kde jsme podávali trestní oznámení, se tak vůbec nestalo. Inspekce ministra vnitra podle našich informací nevyslechla jediného předvedeného žijícího v zahraničí!

    Základní povinností každého řádného vyšetřování je výslech svědků a poškozených osob. V žádném případě této povinnosti nezbavuje skutečnost, že poškozený je státní příslušník jiného státu a jeho trvalé bydliště je mimo území České republiky. K tomu účelu lze např. použít Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních (550/1992 Sb., sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí) a výslech svědka si vyžádat. Dožádaná strana pak provede způsobem upraveným v jejím právním řádu dožádání týkající se trestní věci, které jí zaslaly justiční orgány dožadující strany za účelem provedení důkazu nebo předání věcí, které mají být použity jako důkazy, spisů nebo listin. Obdobný postup lze použít i vůči občanům mnoha neevropských států, viz třeba Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech (Sdělení MZV 40/2000 Sb. m. s).

    Pokud toto vyšetřovací struktury nečiní, lze bez rozpaků říci, že vyšetřování neproběhlo! Policisté z Inspekce na to byly upozorněny OPH osobně i telefonicky, stejně jako Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 a 4 v našich stížnostech na průběh nevyšetřování. Ani tak se v této věci prozatím nic nezměnilo. Ani státním úředníkům z Rady vlády ČR pro lidská práva nebyly policisté z Inspekce otázku po jejich nezákonném postupu v této věci vysvětlit!

    K jednotlivým případům (ne)vyšetřovaným Inspekcí obecně

    Jak již jsem zmínil v lehce sarkastickém příspěvku v Britských listech (12. 12. 2000; s omluvou dodávám, že některé informace se zde mohou částečně opakovat), průběžně vypovídajícím o (ne)vyšetřování, Inspekce se rozhodla na základě nezákonných kritérií vyšetřovat pouze 4 oznámené případy. Ostatní věci okamžitě a bez řádného prošetření postoupila Odboru kontroly a stížností Policejního prezídia. Opět opakuji, že se nejedná o žádnou novinku, Inspekce takto v minulých letech běžně vyřizovala trestní oznámení nejen právníků Kanceláře prezidenta ČR, ale i advokátů. Důvod tohoto postupu opět nebyli zástupci Inspekce schopny na přímé otázky zástupců poradního orgánu vlády - Rady vlády ČR pro lidská práva - jakkoli vysvětlit!

    Podání, která se Inspekci nechtělo (ne)vyšetřovat, byla někdy i závažnější než ta, která se rozhodla pro forma jakoby vyšetřit. "Jedna paní povídala" je tak spíše naopak vhodný název pro blátivé přetlumočení připravených materiálů, jež se odehrálo v senátu.

    Kritérium pro vyšetření přímo Inspekcí (a ne odsunutím na Odbor kontroly) je nasnadě, i když čpí podezřením ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Případ v Ocelářské se díky nebojácnosti českého svědka a též v menší míře postiženého mohl prošetřovat ihned po událostech a referovala o něm hojně média, jedině zde se Inspekce snažila namáhat jakoby trochu víc. Mediální podpora je základem i pro šetření dalších tří případů. O mučeném korejském doktorandovi bylo referováno také v denících vícekrát, reportáž o policistovi brutálně mlátícím osoby přímo na demonstraci přinesl i s fotografiemi časopis Týden, o dění v Lupáčově ulici vyšel obsáhlý článek v Literárních novinách.

    Ostatním případům se již bohužel takové publicity nedostalo. Velice závažný případ brutálního zacházení s dr. Pricem, dr. Dennet-Thorpeovou a panem Edwardsem mohl také k veřejnosti dokonce vizuálně a masově proniknout. Výpověď absolutně bezdůvodně předvedeného a zbitého humanitárního pracovníka Timothy Edwardse, Česká televize, jež teď pro změnu bojuje za svobodu projevu, naprosto neomluvitelně a v rozporu se svým základním posláním zcenzurovala.

    K jednotlivým případům (ne)vyšetřovaným Inspekcí konkrétně

    A. Stanice v ulici Ocelářská je jediná ze závažných podání, kde byl učiněn pokus o vyslechnutí zahraničního předvedeného. Tento jediný ledabylý pokus (další vážně poškozené zahraniční osoby na jiných stanicích dokonce s lékařskými potvrzeními o svých zraněních vůbec kontaktovány nebyly!) dobře ukazuje na PR taktiku represivních orgánů. Je prezentován jako výsledek pečlivého vyšetřování a dokonce je tu snaha po diskreditaci OPH, které by vlastně měly tohoto člověka vypátrat a přivést Inspekci... I když je neustále rozebírání tohoto "prvního (a posledního) kontaktu" vlastně směšné, vzhledem k nekontaktování ani jediné další vážně poškozené či ochoty k svědčení projevující osoby, ještě jednou se budu snažit upřesnit výklad složek MV.

    Ani Občanskoprávní (sic!) hlídky nebyly schopny Inspekci zajistit člověka z Polska! Hlídky, které nejsou zcela jistě institutem občanského práva, udělaly pro průběh vyšetřování vše, co bylo v reálných možnostech neprivilegovaných a veřejnou mocí nenadaných občanů. Okamžitě po nesmyslné informaci o pobytu Zajączkowskeho v USA jsem se osobně spojil s polskými novináři, kteří ho našli za den v Polsku. Informaci o článku vyšlém 7. 11. v nejváženějším polském denním periodiku Gazetě Wyborczej jsem okamžitě telefonoval náměstku Inspekce MV Zábrodskému. Na přítomnost Zajączkowskeho v Polsku nelze usuzovat z přímých vět v článku (sic!), přímou řečí lze zcela jisté mluvit i po telefonu třeba z USA, ale z přímé informace, již jsem poskytl Inspekci. Nikdo z redakce Gazety Wyborczej nebyl v této věci, pokud vím, kontaktován. I tak jsme i nadále chtěli "donquijotsky" polským a českým orgánům pomoci a ještě jednou jsme se spojili s Gazetou a zjistili Zajączkowskeho telefonní číslo. Doufáme, že po předání se ho podaří polskému Interpolu podle něj vypátrat...

    I tak je jisté, že to na výsledku šetření nic nezmění. O násilí v Ocelářské vypovídali i ti čeští svědkové, kteří také obdrželi několik úderů a Inspekce z toho žádný závěr neučinila. Inspekce se také vůbec nechlubí tím, že nekontaktovala francouzského občana, který byl podle výpovědí Čechů sice bit méně než Zajączkovsky, avšak celonoční klečení na kolenou a jistotu úderu od policistů, kdykoliv došlo vzhledem k obtížnosti a únavě k poklesu v kolenou, kvalifikoval u obdobných jednání Evropský soud pro lidská práva jako mučení již v roce 1978. Šlo o případy zacházení britských policistů s členy IRA podezřelými z terorismu. Fakt, že v naší situaci nešlo v mnoha případech dokonce ani o porušitele zákona, nic nemění na tom, že policisté nemají jediné oprávnění takto zacházet ani z desetinásobnými vrahy... (ledaže by je místo litery zákona začali strašit duchem...). Proti průběhu vyšetřování v Ocelářské podaly OPH stížnost.

    B. K dalšímu zastavenému případu brutálního policisty infiltrovanému mezi demonstranty. Policista podle výsledků (ne)vyšetřování nikoho nezmlátil, pouze držel místo obušku tyč. V tomto případě se policie nepochlubila, že je zde podána ve jménu postiženého významným pražským advokátem žaloba na ochranu osobnosti. Zde se Inspekce vyznamenala i v nevyslýchání českých občanů. Postižený český občan mlácený sadistou po hlavě nebyl vůbec vyslechnut, stejně jako český fotograf, jenž scénu zachytil. OPH sehnaly Inspekci i zahraničního člověka, jenž celou scénu též viděl, nicméně policista z Inspekce vůbec nestál o toto spojení a jeho vyslechnutí!

    C. V třetím zastaveném případě mučení pana Jeonga v Arabské ulici si prý nikdo kromě něj nestěžoval. Poznatky právníka spolupracujícího na projektu OPH jsou ovšem jiné. Zahraniční osoby zde opět nejsou kontaktovány, včetně občanů slovenských, jež podle informací přímo ze spisu ve Vokovicích též byly. Na postup tamních policistů si velvyslanectví USA a OPH stěžoval také padesátiletý americký podnikatel investující v ČR, který byl bezdůvodně a hrubě předveden. I když intenzita postupu proti němu se nedá srovnat s výpovědí pana Jeonga, přesto byl tento ctihodný muž zcela oprávněně šokován zneužitím moci policejních složek. Za nepravdu lze též označit závěr prezentovaný ministrem vnitra, že si nikdo z ostatních předvedených osob na postup nestěžoval. O chování policistů v Arabské vypovídal Inspekci český občan, kterého mlátilo najednou 5 policistů, shazovalo ho ze židle apod., zatímco on se s nimi bezúspěšně pokoušel o komunikaci. Na služebnu se dostal z nástupního tramvajového ostrůvku, kde byl policistou požádán o podání nespecifikovaného vysvětlení. To se mu dostalo až za zdmi policejní stanice pomocí úderů a kopanců od strážců zákona. Pro vyšetřujícího policistu z Inspekce je také tato výpověď z neznámých příčin irelevantní. Navenek je prezentována jak vidno jako vůbec neexistující. I v tomto případě je podána stížnost proti odložení vyšetřování. Navíc vzhledem pan Jeong již v listopadu podal ústavní stížnost proti zásahu policejní moci do jeho základních práv a svobod. Ústavní stížnosti jsou podány i ve třech dalších případech, jak jsme již také v Britských listech informovali v tiskové zprávě 27. listopadu 2000.

    D. V případu stanice v Lupáčově ulici, který by měl být uzavřen v druhé polovině ledna, nebyl rovněž vyslechnut žádný zahraniční postižený. Čtyřmi osobami dosvědčené brutální zacházení se všemi osobami tam předvedenými včetně českých občanů, jejichž výpověď slyšel sám šéf Inspekce Mikuláš Tomin, stejně jako zástupci ČHV a centrály Amnesty International v Londýně také vyšetřování na 99 % neprokáže. Izraelský zdravotník Yehoshua Tzarfati, stejně jako kratší dobu a bez dosvědčeného rasového podtextu mučené další osoby, si tak celý život sebou ponesou noční můru v podobě zákonného zacházení spravedlivě předvedené osoby trestajících hrdinů.

    K právním poplatkům

    Zvláště pro absolventy právnických fakult by se slušelo připomenout, že v českém právním řádu existuje institut zvaný kauce. V kauze více než 70 dní nesmyslně ve vazbě drženého studenta gymnázia v Dánsku, Matse Traerupa, činila kauce 600 000 korun českých. Rodičům zmíněné osoby bylo podle našich informací od zahraničních lidskoprávních organizací, přispěno celou vybranou sumou tedy 200 000 Kč. Na tento případ bedlivě dohlíží např. Mezinárodní federace lidských práv s pobočkami ve 105 zemích světa.

    K rozbitým částem těla

    S dehonestujícím úšklebkem prezentovanými případy rozbitých rukou, žeber, zubů, prstů a nosů jsou zčásti dosvědčeny i právničkami ze státních orgánů (Mgr. Petrou Burčikovou z Rady vlády ČR pro lidská práva a JUDr. Lenkou Hoffmanovou z Kanceláře prezidenta ČR), které byla na rozdíl od OPH vpuštěni 28. září do zařízení pro cizince v Balkové u Plzně. O dalších úrazech podala zprávy i lékařská potvrzení a výpovědi shodujících se osob. Ty hovoří i o těch zhmožděných genitáliích, bohužel jsme neměli tu čest stát na německo-českých hranicích při hromadné deportaci (byla v rozporu s protokolem č. 4 Evropské úmluvy o lidských právech) cizinců z Balkové a kontrolovat to. Až 40 minut trvalo podle některých odhadů mučení na rukou spoutaného a již zmiňovaného pana Tzarfatiho, který byl takto obšťastňován osmi policisty. Takže z toho, co bylo se zesměšňujícím podtónem prezentováno se pouze sexuální obtěžování objevuje v naprosto "na české poměry" zanedbatelných formách a může jít o přehánění, nicméně i takovéto výpovědi existují.



    [2]: Jiří Kopal (OPH):

    Ke kamenům v ruksaku

    Výpověď o záměrném strčení dlažebních kostek do batohu zaznamenaly pracovnice ČHV při své návštěvě osob ve vazbě. Takto měl vypovídat méně mediálně známý z vazebně stíhaných Dánů, pan Rasmussen.



    [3]: Jiří Kopal (OPH):

    Ke kriminalistické expertíze

    Opět jde o typickou PR prezentaci řádného vyšetřování na jediném případu, kde se toto podniklo. Nebylo řečeno, že vedle úlomku zubu byly objeveny i stopy krve. I tak alespoň původní prezentace i těchto nálezů, jak ji uvedla Inspekce 22. 12. v Lidových novinách, ukázala na snahu po zpochybňování, zda nálezy patří právě ke svědčeným činům z noci z 26. na 27. září.

    Naproti tomu rozpory ve výpovědích policistů na obecné otázky Inspekce se vůbec nehledají. Jak je tento postup nebezpečný a krátkozraký, ukazuje např. zkušenost z Norska. Výsledkem několik let trvající veřejné diskuse a sporů v tomto vyspělém demokratickém státě, kde je latentní policejní násilí, zejména za zdmi policejních stanic, problémem stejně jako v jiných zemích. Výzkumy tam provedené se snažili norští policisté nejprve zdiskreditovat a lidé vypovídající o násilí čelili velkým útokům včetně právních. Nicméně po letech sporů a tvrdé sledovanosti celé veřejnosti dospěl Nejvyšší soud Norska k jasnému závěru, že to byli právě policisté, kdo na základě "špatně pochopené loajality" poskytovali v průběhu vyšetřování nepravdivá svědectví...



    [4]: Jiří Kopal (OPH):

    Ke třem tečkám

    Tam, kde jsou ve stenografickém záznamu tři tečky, se hovořilo o OPH. Zápis z jednání OPH se zástupci Policejního prezídia, za účasti zástupců Rady vlády ČR pro lidská práva a kanceláře prezidenta ČR se 26. září proměnil v cár papíru. I právničky s Prezidentské kanceláře se setkaly s naprostým informačním embargem ze strany Policie ČR v těchto dnech. Naši právníci mimo jedné výjimky a to nebyla policejní stanice, ale Úřad vyšetřování, nemohli poskytovat právní pomoc. Policisté na všech stanicích neumožnili předvedeným výkon jejich základního, Listinou zaručeného, práva na právní pomoc. I když jsme od známých a blízkých předvedených měli databázi skoro 500 vždy v jistou chvíli postrádaných osob, bylo to spíše k ničemu, neboť z nitra policejních stanic neměli předvedení šanci. Obdobné zážitky s policií líčí i advokáti a jejich koncipienti z minulých let. Stejně tak OPH nebyl umožněn přístup do veřejných prostor policejních stanic, i když tam má právo se pohybovat kterýkoli občan. I "naslepo" se právníci pokoušeli na několik služeben dostat, nicméně naprosto bezúspěšně. Pokrytecky teď mávat tímto kusem papírů, díky nezákonnému přístupu policie, považuji, i když se to očekávalo, mírně řečeno za neslušné.



    [5]: Jiří Kopal (OPH):

    Den před zasedáním senátního Výboru pro zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost jsem nabízel regulérní cestou tajemníkovi výboru zaslání informací, aby je mohli senátoři porovnat se závěry ministerstva vnitra a policie. Bohužel, z jejich strany nebyl o tyto informace žádný zájem. Obhajobu smysluplnosti této pohodlné instituce budu tedy muset opět na několik let odložit k ledu. Senátoři, kteří nevěděli nic o vyšetřování, se neměli, jak jste si sami přečetli, ministra na co konkrétního zeptat. Jednání, které se mělo zabývat výsledky vyšetřování, se tak proměnilo v debatu o logistickém zabezpečení během protestů a obecně bezpečnostních otázkách.

    OPH nicméně i nadále plní úlohu pozorovatelů a ochránců lidských práv. Dalším východiskem - po splnění předpokladu neúspěšného vyšetřování - k hledání řešení této, právním řádem ČR pohrdající, situace je podání kritické zprávy evropským lidskoprávním institucím. Celou věc již od samého počátku sleduje Amnesty International, jež odstartovala v říjnu celosvětovou kampaň proti mučení, Human Rights Watch i frankofonní Mezinárodní federace lidských práv. Tyto všeobecně respektované organizace tak k nelichotivým informacím o romské problematice budou muset o ČR podávat zprávy jako o zemi, kde se řádně nešetří mučení lidí na policejních služebnách.

    Stejně tak nejvýznamnější světové lidskoprávní instituce jako Výbor lidských práv sídlící v Ženevě, evropský Výbor proti mučení a Výbor proti mučení při OSN budou seznámeny z informacemi, které jim bude muset naše policie řádně vysvětlit. Česká republika musí odpovídat na zjištění těchto orgánů, i s přihlédnutím k informacím nevládních organizací. Konkrétní stížnosti na Evropský soud pro lidská práva jsou jasným východiskem případných zamítavých verdiktů Ústavního soudu ČR, v ostatních případech bude záležet na rozhodnutí přímých postižených.

    Neradi bychom, aby se policejní násilí na služebnách, jehož problematičnost nepřímo přiznal i policejní prezident Kolář, opakovalo donekonečna. Myslím, že Velká Pardubická (1993), zásah v klubu Propast (1996), Global Street Party (1998), 1. máj (1999) a zasedání MMF a SB (2000), by měli být dostatečnými mementy (i přes neúspěšné vyšetřování policejních orgánů ve všech těchto případech) pro lidsky a v souladu s právem uvažující zástupce represivních složek, aby došlo k razantní změně v přístupu všech zainteresovaných orgánů. Nejlépe k naprostému rozbití struktur starých a vytvoření na ministru vnitra nezávislých kontrolních a vyšetřovacích struktur nových.

    Nevyšetření celé situace je otřesné vzhledem k ignorování vždy několika výpovědí více vzájemně se doplňujících na sobě nezávislých osob, někdy i novinářů. K tomu může dojít i při zasedání NATO v Praze v roce 2002, jak na to upozorňoval ministr Gross, snažící se již teď hledat politickou podporu pro hladký průběh policejních akcí.

    I když jsou tyto události v hlavách médii zpracovaných občanů spojovány pouze s řáděním radikálů, je třeba vědět, že "v běžném ročním provozu" se lidé ocitají na stanicích naprosto sami. Na policejní služebně se může člověk dostat, zdá se, někdy velmi lehce, ať už vinen či nevinen, má právo na slušné zacházení nevybočující z mezí zákona. Daleko hůře ověřitelné příběhy, jež si lze občas vyslechnout z praxe advokátů, bohužel vypovídají o stejně podivných policejních praktikách, jako v případě postupu po demonstracích.


    Prezidentská kancelář "odpovídá"

    Toto je právě došlá odpověď prezidentské kanceláře na 
    dopis Tomáše Peciny Václavu Havlovi z 13. října 2000, němž TP požadoval, aby Václav Havel zaujal vůči vyšetřování policejní brutality, spáchané v Praze v září 2000 proti nevinným lidem, čestný postoj.

    Kancelář prezidenta republiky

    V Praze, 3. ledna 2001
    KPR TN5538/2000

    Vážený pane Pecino,

    děkujeme Vám za fax ze 14. října 2000.

    Rádi bychom využili této příležitosti abychom ocenili Vámi projevený zájem.

    Buďte ujištěn, že tato záležitost je jednou z nejdůležitějších v našem programu.

    V příloze naleznete Stanovisko Kanceláře prezidenta republiky týkající se průběhu policejního zásahu během Výročních zasedání MMF/SSB.

    Děkuji, s pozdravem

    Pavel Fischer
    ředitel
    Politický odbor

    119 08 Praha-Hrad, Česká republika
    tel.: (420/2) 2437 1111, fax: (420/2) 2437 3300



    Stanovisko Kanceláře prezidenta republiky k průběhu policejního zásahu během Výročních zasedání MMF/SSB

    Kancelář prezidenta republiky (KPR) dostává desítky dopisů, týkajících se zásahu Policie České republiky při 55. výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze v září tohoto roku. Pracovníci KPR se intenzivně zabývají všemi okolnostmi doprovázejícími tato zasedání.

    Úvodem by KPR ráda podala informaci o některých událostech, které předcházely silně medializovanému střetu demonstrujících s policisty v ulicích Prahy. Prezident republiky Václav Havel uspořádal v předvečer Výročních zasedání 23. 9. 2000 veřejnou rozpravu "Praga -dialogi locus" v Míčovně Pražského hradu. K dialogu byli pozváni jak zástupci brettonwoodských institucí, tak představitelé radikálních názorů, které později zazněly v pražských ulicích. Této neformální diskuse se zúčastnilo na 400 osobností z celého světa. I představitelé nejradikálnějších myšlenkových proudů zde měli možnost vyslovit svůj názor a polemizovat v duchu kultivovaného dialogu s ostatními. Ne všichni však této příležitosti využili.

    O tři dny později, v den zahájení Výročních zasedání, probíhalo v Praze mnoho zajímavých alternativních diskusních fór, happeningů, pouličních karnevalových pochodů a dalších akcí, které příjemně obohatily atmosféru města. V jejich rámci zazněla i řada zajímavých názorů a argumentů k fungování Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Nicméně v okamžiku, kdy byla demonstranty vržena první dlažební kostka, přerostla do té doby pokojná situace ve výtržnost, dialog v násilí. Jeho cílem již nebyla společná starost o budoucnost světa, ale hysterie a ničení.

    Výtržnosti v ulicích ohrozily zdraví občanů, došlo k ničení jejich majetku. V takových případech porušování zákona je povinností policie přiměřeně zasáhnout a zjednat veřejný pořádek. Pokud při zásahu došlo k nějakým excesům, je třeba vše důsledně vyšetřit. Příslušné instituce se proto nyní zabývají nejen trestními oznámeními na demonstranty , kteří jsou obviněni z trestných činů, ale šetří také obvinění policistů z protiprávního jednání.

    Prezident republiky přijal v této věci ministra vnitra Stanislava Grosse a policejního prezidenta genmjr. Jiřího Koláře. Prezident republiky se nechal podrobně informovat o výsledcích bezpečnostních opatření týkajících se 55 .výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze a požádal o doplňující písemnou zprávu. Prezident republiky setrvává na svém pozitivním hodnocení odvahy a zdrženlivosti, kterou policisté prokázali při nejtvrdších střetech s výtržníky. Proto vyzval ministra vnitra k otevřenému a důslednému postupu při vyšetřování všech informací o údajném nezákonném jednání policie při zásazích proti demonstrujícím, aby bylo zachováno dobré jméno České republiky a jejího policejního sboru. Ministr vnitra také ujistil prezidenta republiky o zájmu vedení rezortu na důsledném vyšetření všech obvinění na adresu policie.

    Prezident republiky také cestou milosti zastavil trestní stíhání 16 letého demonstranta, který při protestech proti zasedání MMF/SSB poškodil dvě auta. Pan prezident tak ovšem učinil až poté, co obviněný zaplatil poškozeným způsobenou škodu, omluvil se jim a poškozené osoby na trestním stíhání mladíka netrvaly.

    Prezident republiky Václav Havel v této souvislosti znovu připoměl (sic), že jakékoliv projevy násilí jsou naprosto nepřípustné a nemohou být tolerovány.

    za KPR
    Pavel Fischer
    ředitel Politického odboru

    Praha, 2. listopadu 2000


    Policie se nevyznamenala

    Jan Jařab

    Ve vřavě kolem České televize by neměla zaniknout jiná, neméně významná témata - například téma kontroly policie, které nepřestává být aktuální jen proto, že od demonstrací proti MMF a SB uplynula již delší doba. Téměř měsíc uplynul i od mé výměny s Tomášem Pecinou a Lubošem Motlem v Britských listech, na kterou jsem dosud (v důsledku pracovního přetížení) nestihl navázat. Pokusím se ji stručně shrnout: Tomáš Pecina se obrátil na Petra Uhla s otázkou, co učinil pro vyšetření policejního násilí proti demonstrantům a zda vidí vůbec nějaký smysl ve svém dalším působení jako zmocněnec; já jsem mu za Petra Uhla vysvětlil roli a pravomoci zmocněnce a Rady pro lidská práva a současně jsem ho informoval o naší klíčové roli zprostředkovatelů jednání mezi občanskými právními hlídkami (OPH) a policií i o našich snahách prosadit systémové řešení (tři stupně kontroly - vnitroresortní, mimoresortní a občanskou). Luboš Motl mě za odpověď pochválil a připojil hrst sarkasmů na adresu Čulíka a Peciny.

    Protože jsem cítil na straně Tomáše Peciny zklamání z mé odpovědi, kterou považoval za defétistickou, chtěl bych své vyjádření k činnosti policii při demonstracích proti MMF rozšířit. Rád bych současně sdělil - aby mé mlčení nebylo vnímáno jako projev souhlasu - že Motlovo sarkastické hodnocení Britských listů nesdílím, resp. sdílím jen zčásti. I mně, podobně jako Motlovi, připadá hyperkritičnost BL vůči českým novinářům příliš paušální, zaujatá, někdy až profesorsky nafoukaná (“potíž v ČR je, že neexistují novináři, kteří by ze složité situace dokázali vyhmátnout a jasně lidem prezentovat to nejdůležitější”, zní jeden z Čulíkových typických soudů). Vcelku však považuji kritický zdroj typu BL za velmi užitečný a myslím, že právě v „kauze MMF“ sehrála jejich kritičnost a nezávislost veskrze pozitivní roli. Už vůbec si pak nemyslím, že by Čulík a Pecina stáli „na straně melounových raubířů, … kteří jsou na povrchu zelení a uvnitř rudí“, jak jim přisuzuje Motl. Považuji za nutné se bránit „fotbalové logice“, podle které se lidé dělí na ty, co „fandí“ policii, a na ty, co „fandí“ demonstrantům. Když někdo usiluje o důsledné vyšetření policejního postupu, jak to činí například Občanské právní hlídky (OPH), neplyne z toho, že je nepřítelem policie a rudozeleným antiglobalizačním radikálem; a naopak, konstatování násilí ze strany demonstrantů nemusí a nemá vést k bagatelizaci násilí policejního. Ani neofašistického skinheada nebo vraha dětí nesmí policie po zadržení týrat nebo ponižovat. (Bohužel i naše investigativní novináři, například z Respektu, se věnovali spíše kritice pošetilosti cizích demonstrantů než chování naší policie.) Předesílám proto, že problematikou globalizace ani ideologií demonstrantů se v tomto článku nebudu zabývat; jednak je to téma na samostatný článek, jednak je to z hlediska našeho problému - záruk před špatným zacházením ze strany policie - vcelku irelevantní.

    Buďme však střízliví a spravedliví: v jedné důležité věci je nutno Ministerstvu vnitra, resp. policii, přiznat správný odhad. To, že se připravovali na velmi násilné projevy demonstrantů, se ukázalo jako oprávněné, i když si většina ochránců lidských práv včetně mne myslela, že to s přípravami přehánějí. Ruku na srdce: kdo z nás opravdu očekával, že bude agresivní část demonstrantů takhle řádit, ať se přihlásí. Vesměs jsme doufali, že se policejní opatření ukáží jako přehnaná a že se ze strany demonstrantů odehrají nanejvýš ojedinělé excesy. Nestalo se tak. Demonstranti byli sice velice heterogenní skupinou, od křesťanských pacifistů přes dogmatické komunisty až po profesionální výtržníky, ale nelze popřít, že 26. září 2000 ovládla pole početná (byť celkově zřejmě menšinová) skupina agresivních útočníků. Prokázali tak medvědí službu ostatním manifestujícím, neboť na racionální kritiku MMF a SB pak už nezbylo místo, ale i občanským právům v České republice; vyděšená veřejnost se přimkla k policii, o porušování práv zadržených nechtěla většina lidí už ani slyšet.

    Naproti tomu druhá předpověď vnitra a policie se vůbec nesplnila (a naopak se vyplnily odhady skeptiků). Všichni od ministra vnitra až po policejní velitele až do 26. září tvrdili, že policie bude postupovat podle zásady přiměřenosti, s trochu výše nasazenou laťkou: drobné přestupky bude tolerovat, ale zato nekompromisně zakročí, pokud dojde k útokům proti životu, zdraví a majetku. Stal se, jak víme, pravý opak. Ze skupiny asi 200-300 nejagresivnějších demonstrantů, která se dopouštěla závažných trestných činů proti životu a zdraví tím, že několik hodin policisty systematicky kamenovala, nebyl zadržen téměř nikdo; policisté se stačili jen pasivně bránit. Odveta přišla až večer a zejména pak na druhý den v podobě velkého zátahu na cizince, kteří někde postávali v ulicích a údajně se dopouštěli narušení veřejného pořádku, přičemž i jejich pokutové bločky svědčí o tom, že za takové narušení byla označována sama účast na demonstracích, tj. skutečná či domnělá příslušnost k „antiglobalizátorům“.

    O tom, že namísto skutečných násilníků zadržovala policie úplně jiné lidi, svědčí už sama skutečnost, že podle mých informací byla téměř polovina z 800 zadržených byla zadržena až 27. září, v den, kdy k žádným násilnostem nedošlo (mj. i proto, že většina ostřílených rváčů odjela v noci ze 26. září spokojeně domů). O něčem vypovídá i to, že jen asi 25 osob, tj. asi 3 procenta zadržených, bylo obviněno z trestných činů, zbytek jen ze přestupků či zcela vágního narušování veřejného pořádku. Přitom je pravděpodobné, že ani všech 25 obviněných nepatřilo k agresivnímu jádru, neboť pro to nesvědčí ani doba a místo jejich zadržení, ani skutečnost, že mezi nimi jsou i ženy. Na dotaz, proč nezasáhla důsledněji proti pachatelům násilných trestných činů, jak slibovala, odpovídá policie, že „pouhých 10 let po Listopadu nechtěla vyvolávat negativní asociace“, což je nesmysl; policie má prostě povinnost chránit občany, včetně řadových policistů, které jejich velitelé nechali několik hodin kamenovat. Naopak na dotaz, proč pak večer a na druhý den horlivě zatýkali kdekoho pro údajné, často zcela hypotetické přestupky, ačkoli tvrdili, že drobné přestupky budou tolerovat, odpovídají, že nic podobného neslibovali a že „porušování zákona tolerovat nelze“. Jinými slovy: velké porušení zákona tolerovat lze, malé ne. Nebylo to poprvé; něco podobného se odehrálo už při některých předchozích demonstracích, kdy policisté před sešikovanými agresivními skupinami ustupovali a pak si to kompenzovali zásahy proti slabším jedincům nebo ženám.

    Proč to dopadlo přesně naopak, než policie hlásala? Jedním z důvodů je lidsky pochopitelná (ale přesto nepřijatelná) reakce policistů, kteří se až do vypuknutí násilí chovali vcelku korektně, na agresi ze strany demonstrantů. Zdá se, že policisté podlehli emocím a přistoupili na pojetí války mezi “nimi” a  “námi”, v níž není důležité, které nepřátelské vojáky vyřadíme z boje. Je však možné, že se uplatnil i pragmatismus velitelů: přemoci sešikované vrhače kamenů by si asi vyžádalo více zraněných na obou stranách než pasivní odpor následovaný zátahy proti roztroušeným jednotlivcům. Není to nepochopitelné; je však třeba to pojmenovat a hlavně nevydávat takový zákrok, při němž necháme hlavní násilníky v klidu odejít a pak zatýkáme dívky s kamerou jako Yolanda Machová, za úspěch hodný následování. Nedostatek reakce vůči jedněm a přehnaná tvrdost vůči druhým jsou totiž dvěma stranami téže mince, neprofesionality.

    Je známo, že si na špatné zacházení stěžovaly desítky zadržených, vesměs zadržených jen při (většinou nijak nedoložených) přestupcích. Nevylučuji, že mnozí z nich přeháněli - v zahraničí zazněly i některé vyložené fámy - a že si někteří z nich mohli svůj příběh dokonce vymyslet, ale na ideodiverzní centrály, které by všechny výpovědi těchto svědků “zrežírovaly”, opravdu nevěřím. Budiž, někteří ze stěžovatelů byli zřejmě opravdu výtržníky, u nichž by se dalo čekat, že jejich výpovědi budou brány s rezervou, ale jiní jsou humanitárními pracovníky s velmi dobrou profesionální pověstí; nelze je všechny házet do jednoho pytle.

    Inspekci ministra vnitra se na základě videozáznamu podařilo prokázat jako oprávněnou pouze stížnost na policistu v civilu, jenž udeřil ekologického aktivistu Slavomíra Tesárka dřevěnou tyčí, což však vyhodnotila jako přestupek (Vzhledem k tomu, že je Tesárek jedním z nejznámějších ekologických aktivistů u nás, skoro se zdráhám uvěřit, že ten tajný nevěděl, koho že to tak iniciativně mlátí nepovoleným prostředkem...) V ostatních případech Inspekce ministra vnitra věc odložila nebo ji ještě šetří, ale dosud žádné další provinivší se policisty neidentifikovala. Samozřejmě chápu, že je to obtížnější, než se může na první pohled zdát. Usvědčit kohokoli z trestného činu je u nás nesnadné (což je dobře) a u skupiny osob v uniformách to může být obzvlášť těžké. Znám to z vlastní zkušenosti; při vyšetřování zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989 jsem nedokázal identifikovat ani chlapíka v červeném baretu, který se postavil přímo proti mně, karatistickým úderem mě trefil do obličeje a odhodil na vzdálenost tří metrů, natož pak mameluky v bílých helmách, kteří mě poté tloukli při probíhání uličkou v podloubí. V panice si málokdo dokáže přesně zapamatovat obličeje, zvlášť jsou-li typově podobné. Přesto však nemohu než hodnotit výsledky šetření Inspekce jako zklamání. Když se z desítek trestních oznámení nepodaří prokázat vlastně vůbec nic, nelze dospět k jinému závěru (jak jsem uvedl už ve svém prvním článku pro BL) než k tomu, že se čistě vnitroresortní kontrola policie prostě neosvědčuje nebo přinejmenším nestačí. (Nemusí přitom jít o vědomý úmysl kontrolních orgánů něco zastírat; uplatňuje se i podvědomá nedůvěra k jistému typu stěžovatelů.) Podobně totiž dopadla i vyšetřování jiných policejních excesů, od zásahu proti první Global street party přes zátah v baru Propast až po brutální útok brněnské městské policie proti hercům HaDivadla: buď se násilí ze strany policistů či strážníků “neprokázalo”, anebo se sice prokázalo, ale nepodařilo se určit a usvědčit konkrétní pachatele. Výsledkem je, že si policisté připadají nepostižitelní, a v případě MMF je navíc hřeje podpora většiny sdělovacích prostředků a veřejnosti.

    Otazníky se vznášejí nejen nad výsledky, ale i nad konkrétním postupem Inspekce. Většina případů špatného zacházení se týkala cizinců, ale ty Inspekce prakticky vůbec nevyslechla (nepočítám-li korejského ekonoma, který žije v ČR) s odůvodněním, že nepodali trestní oznámení nebo že si sice stěžovali, ale až po návratu domů, zatímco do protokolu na policejní stanici nic o špatném zacházení neuvedli. Tento postup fakticky předjímal výsledek, neboť izolované a tedy nedokazatelné výpovědi jednotlivců stojí proti jednohlasnému sboru policistů tvrdících, že se nic takového nedělo. Obdobné rozpaky vzbuzuje i skutečnost, že Inspekce některé případy bití a špatného zacházení předala Odboru kontroly a stížností Policejního prezidia, přestože šlo o podezření z trestného činu a přestože byly zcela analogické těm ostatním, které šetřila sama. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, však má trestné činy páchané policisty odhalovat a jejich pachatele zjišťovat právě inspekce; zákon žádnou jinou možnost nezmiňuje; zřejmě neexistuje žádný interní akt řízení umožňující část takových případů přesunout na policejní orgány, ale i kdyby existoval, byl by v rozporu s výše zmíněným ustanovením zákona o policii.

    Snad ještě problematičtější než jednotlivé případy hrubého nebo ponižujícího zacházení, které by se daly připsat individuálním selháním (ovšem na příliš velkém počtu služeben, než abychom to mohli brát na lehkou váhu), je celkový přístup k právům zadržených cizinců, který volně navazuje na často kritizované praktiky cizinecké policie. Naprosté většině zadržených nebylo umožněno kontaktovat blízkou osobu či právníka; zákon sice neupravuje, že se tak musí stát telefonicky, ale policisté se vesměs nepokoušeli to učinit ani jinou formou. S naprostou většinou byl zahájen proces správního vyhoštění, ale pak byl využit institut ukončení pobytu - s použitím blanketního, doslovně stejného a zcela vágního odůvodnění odkazujících na přestupek, jímž byla podle pokutového bloku “demonstrace proti MMF a SB“. V tomto bodě zcela souhlasím s výbornou právní analýzou Radky Jelínkové z EPS Tábor: účast na demonstracích sama o sobě nemůže být přestupkem ani paušálním důvodem k ukončení pobytu.

    Evropské státy sice odsuzují násilnosti páchané demonstranty, ale dobře vědí, že nic neopravňuje policii k tomu, aby nezákonnosti oplácela. Zprávy o bití a jiném omezování práv cizinců na policejních služebnách proto k dobré pověsti České republiky v zahraničí určitě nepřispěly. Už vůbec k ní pak nepřispěje, jestliže se nepodaří nic vyšetřit. Přesto by celý incident nakonec mohl být užitečný, pokud se z něj podaří vyvodit logické závěry - že je nutno v novém policejním zákoně skutečně upravit práva zadržených v souladu s doporučeními Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT), k čemuž se česká vláda zavázala už v roce 1998, a že není vhodné, aby kontrolu nad jistou profesní skupinou vykonávali pouze příslušníci téže skupiny, ať už jde o policisty nebo třeba o příslušníky mé vlastní profesní skupiny, totiž o lékaře. Za sebe i za zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla mohu říci, že nám sice nepřísluší dohlížet na vyšetření konkrétních případů, ale o systémové řešení - o vytvoření nezávislého systému kontroly policie - budeme usilovat i nadále.

    Dr. Jan Jařab je lékař a překladatel, pracovník sekretariátu Rady pro lidská práva.


    Fotografie Klause a Bobošíkové vůbec nedokazuje jejich politickou spřízněnost

    Otevřený dopis redakci zpravodajství ČT

    Boris Šťastný

    Vážená redakce,

    rád bych reagoval na skutečnost, o které se domnívám, že od nezávislosti médií, zejména pak od nezávislosti televizního zpravodajství ČT, má velmi daleko.

    Při prezentaci Vašich názorů, které zde nemíním v žádném případě hodnotit, používáte fotografii Václava Klause a Jany Bobošíkové, na které stojí vedle sebe spolu s cedulkou www.klaus.cz.

    Tato fotografie byla součástí Vámi odvysílané reklamy, umístěna na Vašich internetových stránkách a bohatě prezentována i na dalších místech.

    Nevím, zda to víte, ale Vámi používaná fotografie vznikla 9.října 2000 v rámci veletrhu Invex 2000. Jako součást tohoto veletrhu uspořádal jeho pořadatel prestižní konferenci za účasti několika stovek odborníků z oblasti informačních technologií, které se zúčastnil se svým projevem také Václav Klaus. Během vystoupení představil své internetové stránky a bezprostředně po jejím skončení proběhla pětiminutová tisková konference pro přítomné novináře. Zde Václav Klaus ohlásil svůj osobní vstup na internet. Paní Jana Bobošíková moderovala onu velkou konferenci a pochopitelně i následující setkání s tiskem. Osobně jsem se této akce zúčastnil, neboť jsem zajišťoval a zajišťuji realizaci soukromé internetové prezentace Václava Klause a stál jsem také metr od fotografa při vzniku tohoto snímku.

    Jsem naprosto přesvědčen, že se prezentací této fotografie snažíte ovlivnit diváky a přisuzujete jí stonásobně větší význam, než ve skutečnosti má. Mojí povinností je říci Vám a všem spoluobčanům jediné: Fotografie, kterou prezentujete, je snímkem z tiskové konference, jakých se každý politik dnes a denně účastní, je to snímek, který vznikl během nestranného odborného setkání mnoha lidí z počítačové branže, akce, kterou shodou okolností moderovala paní Bobošíková. Je to typ snímku, jakých vznikají každému veřejně činnému člověku desítky či stovky a neznamená vůbec nic víc než to, že se konala tisková konference v Brně.

    Kdyby jste snímek použili jednou, pochopil bych to jako náhodu. Vy to ale děláte promyšleně a záměrně. Dáváte ho do reklamy, promítáte ho na obřích obrazovkách, prezentujete ho ve zpravodajství. Například v nočních zprávách Vaší televize v sobotu, 13. ledna 2001 jste "nenápadně" fotografii promítali v pozadí během celého vysílání. Jen slepý člověk by si toho nevšiml a jen hlupák by se mohl domnívat, že je to náhoda.

    Hovoříte o své účasti v "boji za nezávislost médií". Sami však, již zaslepeni, ztrácíte kontrolu nad realitou. Ve Vašem zpravodajství tímto dokazujete používání bulvárních praktik, které na obrazovky veřejnoprávní televize v žádném případě nepatří.

    Dovoluji si Vás, jako občan této země, který je očitým svědkem manipulace s televizní veřejností, slušně a uctivě požádat, aby jste se zamysleli nad metodami, které k prosazování svých myšlenek a cílů používáte.

    S úctou

    Dr. Boris Šťastný


    Petr Zídek: "Objektivita neexistuje." Mohou tedy novináři manipulovat, jak chtějí?

    Juliana

    Vazeny pane Culiku,

    doporucuji vasi pozornosti clanek Petra Zidka v LN 13. 1. Selhali novinari a jejich syndikat. Vyjadruje se tam ke kritice casopisu Tyden, ktery uvadi, ze cesti novinari selhali, protoze "vetsinou rezignovali na objektivitu a podlehli emocim". On Tydnu odpovida, ze: "cele zjistovani "objektivity" (uvozovky P.Z.) postrada smysl z jednoho prosteho duvodu: zadna objektivita neexistuje. Koncepce "objektivne" poznatelne skutecnosti je v socialnich vedach davno prekonana. Predstavovat si, ze je snad mozno psat "objektivni" clanky, ktere nebudou nikterak odrazet stanovisko autora, je naivnoucka iluze. Neco takoveho je nemozne." ..."Veta "novinari nejsou objektivni" tak neznamena nic jineho, nez "muj nazor je odlisny" nebo "ja priznavam vyznam jinym hodnotam".

    U me veta "novinari nejsou objektivni" znamena to, ze na problematiku X existuji nazory A,B,C..Z, ale ja se od novinaru dovim jen nazor A. S mym vlastnim nazorem na problematiku X to nema nic spolecneho. Nebo ze z ruznych fakt mi novinari sdeli jen ta, ktera odpovidaji jejich vnimani skutecnosti.

    Nevim, kam presne bych nazory P. Zidka zaradila. Samozrejme je to filosoficky relativismus, ktery rezignuje na poznatelnost skutecnosti, ale je to relativismus nedusledny, protoze autor dale tvrdi, ze skandalne selhal Syndikat novinaru, protoze nezorganizoval podporu stavkujicim novinarum z CT. Kdyz objektivni poznani skutecnosti neexistuje, proc by si nemohl Syndidat poznat skutecnost po svem? (Ted se nevyjadruji ke kvalitam Syndikatu, ale k logicke koherenci Zitkova clanku.) Pokud P.Z. rekne, ze nic takoveho jako objektivita neexistuje, mel by pravo na vlastni neobjektivni nazor priznat kazdemu.

    K problemu verifikace pravdy bych jen chtela dodat, ze situace neni tak jednoznacna, jak uvadi P.Z. Na jedne strane stoji relativiste typu Derridy, kteri objektivni poznatelnost uplne odmitaji, na druhe strare vecne zjevene pravdy konzervativnich myslitelu a mezi tim je cela skala prechodu. Osobne si myslim, ze i kdyz je zcela objektivni poznani nemozne, clovek by se o nej mel alespon snazit (tim, ze bude treba reflektovat faktory, ktere jeho samotneho ovlivnuji), a ne predem rezignovat.

    A protoze ma kazdy svoji pravdu, jsou nutne zakony, ktere by spolecnost nejak regulovaly. Myslim, ze myslenkove tradice evropske civilizace uci, ze clovek se ma ridit vlastnim rozumem, ale ze se musi podrizovat zakonum sve komunity. Prof. Halik se pri podpore redaktoru CT odvolaval na Jana Husa, ale myslim, ze nepremyslel o vsech aspektech jeho jednani. Jan Hus se ridil svym svedomim, a proto trval na sve pravde, ale sel ji obhajovat do Kostnice pred predstavene svoji cirkve. (Kdyby jednal jako vzboureni redaktori, proste by se zabarikadoval v Betlemske kapli a neodpovidal by se nikomu.) Podobne Sokrates. Jeho daimonion mu vnukl, ze je jeho komunita mimo, a tak ji to sdelil, ale podridil se jejim zakonum a vypil bolehlav.

    Vzpoura je ve vetsine myslenkovych systemu uznavana tehdy, kdyz vrchnost prestane plnit spolecenskou smlouvu a nezachovava ani svoje vlastni zakony.

    Take si muze clovek rict, ze si zakony stanovi sam a nebude se ohlizet na spolecnost; zastupci techto myslenkovych tradici jsou treba F. Nietzsche nebo V. I. Lenin. Kam dusledna realizace jejich myslenek vede, neni treba vysvetlovat.

    PS Jestlize uvazujeme logicky, relativismus nemuze byt konsistentni (Zidek to predvedl dost dokonale, ale je to obecnejsi jev.), pokud neprejde k solipsismu. Zabyval se tim podrobne Wittgenstein. Nerada bych se dostala do nejakych filosofickych diskusi, protoze diskutovat s relativisty je jako bojovat s mlhou, takze tento text nemusite publikovat.

    Celkem je zbytecne bavit se o poznatelnosti pravdy, kdyz ve sporu o objektivitu novinaru jde v podstate o to, ze na skutecnost existuji nazory A,B,C..Z; jedna parta sdeli ctenari pouze nazor A (ac o existenci jinych nazoru vi), druha nazor B a pak zacnou verejnosti vysvetlovat, ze takhle vypada boj o svobodu slova. Jenze kdyz novinar predem rezignuje na pouhy pokus objektivne informovat, tak asi nema ctenar pravo po nem objektivni informace pozadovat. Anebo snad ano?

    Poznámka JČ: Možná objektivita skutečně neexistuje (zajímavé však je, že od západních novinářů tuto obranu neslýchám - že by ji přece jen lidé v  ČR jako pan Zídek užívali poněkud účelově?) - ale existuje kritický, analytický odstup od zpracovávaných témat. Ten Lidové noviny stejně většinou nemají, takže Zídkova obhajoba se míjí účinkem.


    Výzva bezvýznamného občana ke stávkujícím v ČT

    Neberte nám, obyčejným občanům, naše práva

    Martin Stín

    Jsem bezvýznamný občan. Nepatřím k žádné politické straně, občanskému hnutí ani jiné společenské organizaci. Nejsem obdivovatelem či nohsledem žádného významného politického představitele. Nemám nic společného s neformálními nástupnickými strukturami předlistopadového režimu. Nemám vlivné přátele či známé. Nemám ekonomickou moc. Jsem stejně zklamán výsledky polistopadového politického vývoje a nespokojen se současným stavem tohoto státu jako občané, kteří se nechali svést k účasti na manifestacích na podporu stávkujících zaměstnanců České televize. Sdílím život mlčící většiny.

    Cítím, že současná krize v České televizi je dalším zásahem do práv bezbranné většiny občanů. ČT se totiž stala nástrojem boje o moc jednoho politického proudu a s ním spjaté zájmové skupiny. Přestala sloužit koncesionářům, kteří ji financují, ale za jejich peníze poškozuje jejich práva. Vyzývám proto stávkující, aby se vrátili k pokorné službě koncesionářům.

    Na rozdíl od stávkujících nevěřím, že cesta ke zlepšení poměrů vede přes útoky proti dosud chatrným základům české demokracie, přes porušování zákonů, přes podporu právního nihilismu, přes zneužívání nemohoucnosti státních orgánů a nadvlády nad sdělovacími prostředky ve prospěch omezených skupinových zájmů. Cesta vede přesně opačným směrem: přes další rozvíjení demokracie a upevňování demokratického právního řádu, například přes zvýšení občanské aktivity, důsledné využívání demokratických mechanizmů občany, reformu volebního práva, přes prolomení uzavřenosti systému současných parlamentních stran, přes uplatnění prvků přímé demokracie, atd.

    Cesta z krize pak vede přes volbu nové Rady ČT a předání moci z rukou Hodačova vedení novému managementu, ustavenému na základě sněmovnou právě přijatého zákona. Čím rychleji tento proces proběhne, tím lépe pro tuto zemi. Všechny zásahy směřující k vyvolání průtahů, popřípadě ke zvrácení rozhodnutí nevyššího zákonodárného sboru, poškozují koncesionáře.

    Jsem od počátku odpůrcem stávkujících zaměstnanců České televize. Skutečnost, že jejich počínání přivedlo do ulici desetitisíce občanů, že přimělo k odstoupení legitimního generálního ředitele České televize a přimělo Poslaneckou sněmovnu PČR k projednání nového televizního zákona pod tlakem, ve stavu legislativní nouze, bez ohledu na zvětšené nebezpečí vyrobení dalšího legislativního zmetku, považuji za újmu, způsobenou české demokracii a právnímu řádu. Nemohu proto souhlasit s tím, že dále pokračuje stávka v České televizi a koncesionáři jsou obtěžováni prohlášeními a výzvami stávkujících, vysílanými dokonce v hlavním vysílacím čase. Vyzývám stávkující, aby přestali zneužívat televizní obrazovku, která jim nepatří.

    Stávkující ukazují, že pohrdají právním řádem tohoto státu a odmítají demokratické způsoby řízení země. Vypovídají poslušnost nejvyššímu zákonodárnému sboru státu a sdělují mu, že jej budou násilím nutit k poslušnosti. Hrstka nezodpovědných narušitelů zákona se zmocnila významného nástroje ovlivňování veřejného mínění, aby nastolila svou diktaturu. Demokracie a a právo jsou v nebezpečí. Vyzývám proto stávkující, aby ukončili stávku, která v této podobě není bojem za sociální jistoty pracujících , ale pouze nezákonným nástrojem politického boje a v tomto smyslu zneužitím práva na stávku.

    Stávkující nejsou spokojeni s tím, že nový zákon ponechává volbu Rady ČT v rukou "jenom" poslanecké sněmovny. Stavějí se tak ultimativně proti rozhodnutí nejvyššího zákonodárného sboru země, vzešlému ze svobodných voleb. Prozrazují tím na sebe, že jim nejde o nezávislost na politických stranách. Dokazují naopak, že jsou ve službách jedné politické strany - té, jejíž požadavek na rozdělení pravomoci volit Radu mezi obě komory parlamentu a prezidenta. Snaží se dosáhnout oslabení ústavou daného postavení Poslanecké sněmovny PČR a zvýšit váhu Senátu, ovládaného čtyřkoalicí. Kdyby šlo "povstalcům" skutečně o nezávislost, museli by protestovat proti tomu, že sněmovnou neprošel žádný z návrhů, které chtěly úplně vyjmout rozhodování o České televizi z rukou politických stran a zastupitelských sborů a svěřit je přímo občanům-koncesionářům. To ovšem nebyly návrhy čtyřkoaliční, proto je "povstalci" neberou na vědomí. Pokud se dříve vyskytovaly lépe nebo hůře prokazatelné pochybnosti o nezávislosti ČT jako celku nebo jejích jednotlivých redaktorů, dnes je její služebnost vůči jednomu politickému seskupení zcela nezastřená. Tato skutečnost usvědčuje stávkující ze soustavného klamání veřejnosti. Vyzývám stávkující, aby se podřídili pravomoci nejvyššího zákonodárného sboru země a přestali používat televizi jako nástroj boje za změnu mocenských poměrů jiným způsobem než parlamentními volbami.

    Stávkující se dále domáhají odchodu vedoucích pracovníků, jmenovaných bývalým generálním ředitelem a dávají najevo, že si přejí dosadit své lidi. Snaží se tak diktovat Poslanecké sněmovně PČR, na kterou ze zákona přešly pravomoci k vyřešení krizové situace, jakým způsobem má postupovat. Urážejí tak občany, kteří tuto sněmovnu zvolili a vyvyšují se nad ně. Není pochyb, že sněmovna by jednala se zaměstnanci televize o postupu při rekonstrukci managementu ČT. Do té doby, než sněmovna zasáhne, je zde legitimně ustavený management, který má povinnost provizorně zajistit fungování ČT v souladu se zákonem, který v této chvíli již porušují pouze "povstalci". "Povstalci" nemají právo ani morální, ani ze zákona, aby nutili nejvyšší zákonodárný sbor země jednat pod tlakem a měnit vedení ČT podle jejich diktátu. Vyzývám stávkující, aby se vzdali nároku na vynucené svěření vedení ČT do rukou prokazatelných narušitelů zákona a stoupenců nedemokratických metod politického boje, usvědčených ze zneužití televize.

    Stávkující se dále dožadují, aby vedení ČT vzalo zpět výpovědi z pracovního poměru, vydané Hodačovým vedením. Zřejmě nechápou, že sněmovna od počátku krize vydala již dvě usnesení, která stvrzují nezákonnost postupu stávkujících, a že tedy úplným zrušením pracovně-právních postihů by potvrdila právo narušitelů zákona na beztrestnost. To by byl nebezpečný precedens, který by se nepříznivě odrazil v právním povědomí společnosti. Vyzývám stávkující, aby přijali odpovědnost za své nezákonné jednání a aby jako projev dobré vůle při jednání o obnovení normálního fungování ČT dobrovolně nabídli hlavy některých klíčových organizátorů vzpoury. Vyzývám současně management České televize, aby takovou nabídku přijal velkoryse a využil ji jen v nejnutnějším rozsahu.

    Stávkující dále tvrdí, že jejich boj je bojem za svobodu slova. Ta však má dvě stránky. Jedna spočívá v tom, že každý má právo v rámci prostoru vymezeného zákonem svobodně vyslovovat a šířit své názory. Tato složka pojmu "svoboda slova" je v tomto státě plně respektována a nic ji neohrožuje. Druhou složkou pojmu je praktická možnost zveřejňování názorů. Ta je omezena nestejným přístupem občanů k médiím a názorovým fórům a selekční činností redakcí. V konkrétním případě jednání televizních "povstalců" dochází k jednoznačnému potlačování svobody slova těch občanů, včetně legitimního managementu ČT, kteří nesouhlasí se svévolným konáním povstalců. Například "povstalci" budou vysílat své výzva do omrzení, zatímco tato výzva se k nim a k veřejnosti dostane jen soukromými cestami, v rozsahu, který autor nemůže nijak ovlivnit. Vyzývám "povstalce" , aby uvolnili prostor ve zpravodajství a diskusních pořadech svým odpůrcům a uspořádali s nimi veřejnou, svobodnou debatu.

    Stávkující připustili, aby někteří z jejich odpůrců byli vystaveni výhružkám, poškozování majetku a jiným náznakům násilí. Nelze mluvit o svobodě a demokracii v zemi, kde projev nesympatického názoru může být trestán svévolným násilným činem, zvláště když je pro bezpečnostní situaci příznačné, že někdo může nechat svou rodinu chránit ochrankou, jiný tím, že se skryje za pseudonymem, ale většina je vydána na pospas zvůli zcela bez ochrany. Vyzývám "povstalce", aby ustali s uveřejňováním telefonních čísel a adres nepohodlných osob a vyzvali své stoupence k důslednému nenásilí. Současně je vyzývám, aby ukončili pořádání pouličních akcí, které nic neřeší, pouze zvyšují napětí ve společnosti.


    Vypočítavý duch opoziční smlouvy

    Martin Stín

    Diskuse na zasedání Poslanecké sněmovny PČR dne 12.ledna 2001 potvrdila zásadní názorové rozštěpení zastupitelského sboru ve vztahu k "televizní krizi" na dvě naprosto nesmiřitelné části, kterým chybí byť náznak vůle k hledání mostů mezi nimi. Rozcházejí se v pojmenování příčin "televizní krize", určení viníků, zhodnocení jednotlivých dějů a představách o východiscích, s výjimkou postoje k náhledu na konečný osud Rady ČT a částečně i významu přijetí projednávané novely zákona.

    Na přetřes se dostala řada skutečností, zpochybňujících jednání "povstalců". Ve spojení s usneseními sněmovny z 5. i 12. ledna se postupně vytváří obraz, který je pro "povstalce" stále méně příznivý. Sněmovna potvrdila legitimitu postavení Jiřího Hodače, konstatovala pokračující neplnění zákona o České televizi také "povstalci" již po odstoupení generálního ředitele a přijetím usnesení o existenci svobody slova popřela platnost jednoho ze dvou vznešených hesel, pod nimiž se "povstalci" vzepřeli právnímu řádu demokratického státu. Nezaujatý pozorovatel nemůže vyhodnotit shrnuté informace o průběhu "televizního puče" jinak než tak, že obě strany - tedy rebelující zaměstnanci na straně jedné a Rada ČT s Jiřím Hodačem na straně druhé - se dopustily chyb a opakovaně porušily zákon. První protizákonný krok uskutečnili "povstalci" podporovaní čtyřkoalicí zneužitím televizní obrazovky k vyhlášení jejich jednostranného stanoviska bezprostředně po odvolání bývalého generálního ředitele. Nelze však najít žádný důkaz o tom, že by povstalci byli ke svým činům vyprovokováni existenční hrozbou nebo jiným zásahem, ohrožujícím jejich občanskou důstojnost. Prostředky, které za těchto okolností použili k prosazení svých skupinových zájmů a práv se tak jednoznačně jeví jako nepřiměřené závažnosti domněle utrpěných křivd. Na druhé straně je zřejmé, že poražená strana legitimního vedení přikročila ke sporným krokům zahnána do kouta, snažíc se čelit teroru s holýma rukama, zbavena opory státu. Je dále zřejmé, že požár dosáhl tak katastrofálních rozměrů především proto, že nebyly učiněny hned na počátku energické kroky k jeho uhašení. Jiří Hodač zůstal v kritické situaci sám proti "povstalcům", podporovaným skupinou nezodpovědných politiků. Žádné úsilí v jeho prospěch nevyvinula Rada ČT, ani mediální komise poslanecké sněmovny. Zcela nešťastně do věci zasáhl Senát, do jehož kompetence Česká televize nespadá. Selhala také vláda, která trpně přihlížela pokračujícímu porušování veřejného pořádku "povstalci", jimž kroky jednotlivých ministrů dokonce mohly i dodat více drzosti.

    Vliv televizní krize na vnitropolitickou scénu byl zničující. Na počátku dění se někam zatoulal duch opoziční smlouvy. K původnímu "tvrdému" jádru, tvořenému politiky čtyřkoalice, se postupně přidávali stále další a další představitelé sociální demokracie, ač původní postoj Miloše Zemana k "povstalcům" byl suše odmítavý. Nakonec přešla do "povstaleckého" tábora v podstatě celá sociální demokracie a z opačného tábora pak zazníval jen smutný dvojzpěv její opozičněsmluvní sestry, paradoxně doprovázené jen hlasy komunistů. Z pohledu nízkého utilitarismu je chování sociálních demokratů dobře pochopitelné. Otřeseni výpraskem ze senátních a krajských voleb se v tichosti připravují na možnost potvrzení své sestupné tendence ve volbách do sněmovny. Snaha být příjemným koaličním partnerem pro pravděpodobného vítěze příštích sněmovních voleb je pro ně patrně nyní důležitější než odpovědnost vládní strany za stav zákonnosti v naší zemi.

    Dalo by se čekat, že rozpory mezi ODS a ČSSD v této situaci povedou až k rozpadu opoziční smlouvy, pádu vlády, k pokusu o vytvoření většinové koaliční vlády či vypsání předčasných voleb. Díky malému počtu komunistických poslanců jejich nespokojené hlasy neměly v parlamentní rozpravě takovou váhu jako rozhořčení občanských demokratů. Ti však kupodivu nespokojenost s vládou projevili nevýrazně, bez náznaku praktických opatření. Naproti tomu s výzvou k odstoupení ministra nakonec přišel šéf klubu komunistických poslanců, Vojtěch Filip. Ta se ovšem týkala pouze ministra Dostála, jehož praktické možnosti "zvládnout situaci v ČT" by nebyly o nic větší než Hodačovy, i kdyby měl chuť něco takového zkusit. V této situaci ODS prohrává bitvu, kterou si nepřála a nevyvolala. Ztrácí ji mimo jiné díky nevděku opozičněsmluvní nevěrnice, které by se jistě ráda za proradnost pomstila. Zatoulaný duch opoziční smlouvy se však již zřejmě opět vrátil mezi nás. Stejně jako chladný předvolební kalkul změnil vládní stranu v servilní přívěšek čtyřkoalice, kupecké počty vedou také stratégy ODS k uvážlivosti. Bylo by zřejmě pošetilé podstoupit riziko předčasných voleb ve chvíli vzedmutého pseudorevolučního nadšení mas manipulovaných čtyřkoalicí a jejími spojenci z kulturní fronty. V této chvíli by ODS neměla naději na většinový volební výsledek a její koaliční potenciál by byl nulový. Ostatně za daných silových poměrů ve sněmovně ztrácí vypovězení opoziční smlouvy praktický význam. Zdá se tedy, že kromě spousty nepříjemností, jichž jsme byli svědky či účastníky, celá "televizní rebelie" nepřinese přiměřený výsledek, který by vyvážil pokažené vánoce přímých účastníků, zdravotní újmu Jiřího Hodače, narušené mezilidské vztahy v celé společnosti a mezinárodní zostuzení České republiky. A působení ducha opoziční smlouvy bude na naší politické scéně ještě chvíli doznívat.


    Vzpoura průměrnosti v ČT:

    Česká televize a stav republiky

    Miroslav Václav Steiner, Mnichov

    Proč to vzbouření v ČT proti J. Hodačovi?

    S odstupem a po pročtení snad všech na to téma uveřejněných příspěvků v blistech, Neviditelném psovi, referátech německé a anglické televize, mohu si vytvořit na věc vlastní názor. Už za totality jsme byli zvyklí číst mezi řádky, proto nám ta skutečná příčina onoho sporu nezůstane utajená, jak se to stává cizincům.

    Argumenty vzbouřenců: blízkost J. Hodače k ODS, tím ODS-lobbyista?

    Dojem z četby mezi řádky: nejvíce asi vadí jeho činnost v BBC, v argumentech toto téma zcela chybí, jedná se tedy o otočný bod celé argumentace. Ze zkušenosti vím, že emigranti jsou v Praze tak oblíbení, jako Pražáci na českém venkově.

    Ohrožení demokracie?

    Jako příklad bych uvedl vedení bavorské televize BR, které je více méně v rukách CSU-blízkých manažerů. Kritické stanovisko k této straně se najde u konkurence, ARD a ZDF. Přesto je program BR docela vyvážený, dalo by se říci odpolitizovaný. Vůbec to není na škodu. Tyto skutečnosti jsou všeobecně známy.

    Daleko závažnější je např. opoziční smlouva, která připomíná pojem Národní fronta. Vše ostatní nedosahuje takové dimenze.

    Gleichschaltung

    Oněch 60 roků po 1938 byl národ utvrzován v názoru, že kdokoliv, kdo se odchyluje od průměru, je podezřelý. Národ se naučil diskrétně rozkrádat, ve velkém i malém, majetek státu i spoluobčana, soukromě i ve funkcích.

    V této atmosféře se cítí odborová rada skutečným pánem firmy, každý nový příchozí, zejména z venku, musí být buď sražen na úroveň firmy, nebo eliminován, protože ruší poklidný život etablovaných poctivců.

    V tomto okolí je nemožné požadovat nebo podávat nadprůměrný výkon, aniž by okamžitě nenásledovala represe ze strany oněch průměrných. Od auta poškrábaného klíči po vykradený byt, nebo, jak v případě ČT, k povstání. Výsledkem může být jenom stagnace, později úpadek.

    Podle toho také ty pořady vypadají. Ve srovnání s cizojazyčnými programy je program ČT málo aktuální, originalita, spád, angažovanost jsou spíše výjimkou. V této nudě se pak lehko stane Major Zeman zlatým hřebem programu.

    ČT je pouze špičkou ledovce, podává jenom pohled na českou realitu. V průmyslu a podnikání vůbec budou podle mého názoru převládat srovnatelné poměry, jenom s menším podílem veřejnosti.

    Závěrem: jakékoliv zákony tuto situaci neřeší, pokud stát nebude mít sílu, vlastní pozici také prosadit. Dodržování pravidel hry donutí hráče k fair play, i když sem tam někdo musí na trestnou lavici. Změny v myšlení potřebují také čas, který je třeba využít ke stabilizaci právního pořádku.

    Pro úspěch jakéhokoliv podnikání jsou nutné předpoklady jako kompetentní a aktivní vedení s dostatečnými pravomocemi a koncepcí, jasné rozdělení kompetencí a úkolů uvnitř firmy a angažovaná spolupráce loajálních zaměstnanců. Kterákoliv chybějící komponenta vede neúprosně k úpadku.

    Prohlášení Jiřího Hodače - Odstupuji

    (Čtvrtek 11.1. odpoledne)

    Před týdnem jsem byl převezen na jednotku intenzivní péče motolské nemocnice. S akutními zdravotními problémy a po nepřetržité řadě dnů - od chvíle zvolení do funkce generálního ředitele České televize - s dvacetihodinovou pracovní dobou, bez možnosti spánku a minimálního odpočinku, a po dezinformační štvanici, která svým rozsahem a mírou zkreslení skutečnosti zřejmě nemá obdoby v moderní historii této země. Na základě dnešní konzultace s ošetřujícím lékařem a po vyhodnocení objektivních podmínek, na nichž závisí možnost a rychlost rekonvalescence, jsem bohužel musel akceptovat závěr, že v tuto chvíli nemohu vykonávat funkci, do níž jsem byl legálně zvolen, a proto jsem se rozhodl rezignovat na ni ze zdravotních důvodů. Učinil jsem tak písemně do rukou předsedy Rady ČT pana M. Mareše.

    Funkci generálního ředitele ČT jsem přijal s tím, že ji budu vykonávat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, a to i za cenu mimořádných osobních obětí. Včetně ceny, kterou případně zaplatím na vlastním zdraví. Myslím, že jsem tak učinil beze zbytku.

    Narodil jsem se v této zemi a přesto, že jsem velkou část života prožil jinde - ve státech s vyspělými systémy parlamentní demokracie - vždy jsem ji považoval za svůj domov a nikdy mne nenapadlo, že posléze se stanu terčem těch nejnepředstavitelnějších a lidsky nejubožejších forem osobních útoků, zprostředkovaných médii. Přiznám se, že ještě před třemi týdny bych nevěřil, že něco tak nízkého je možné v zemi, jež ještě v první polovině dvacátého století patřila k nejvyspělejším částem světa i v kultuře mezilidských vztahů a kvalitě tehdejší žurnalistiky. Žurnalistika je nejen o rutině a řemesle, ale především o pokoře před pravdou a zodpovědnosti vůči druhým.

    Spolu se skupinou spolupracovníků, kterých si nesmírně vážím, jsem se ocitl uprostřed problému, jehož zásadní řešení překračovalo naše hlavy. Nechci rozebírat argumenty pro a proti, týkající se existujících mediálních zákonů, způsobu volby Rady ČT atd., které byly označeny za klíčové v dané situaci, nicméně musím znovu zdůraznit to, co bylo později opakovaně potvrzeno, a totiž že volba generálního ředitele ČT byla zcela legální. A tudíž ti, kteří ji odmítli akceptovat, jednali v rozporu se zákonem, což mělo v neposlední míře za následek i ohromné škody na morálním vědomí a právních jistotách společnosti. Ve snaze dobrat se řešení jsem důsledně postupoval cestou zákona a bohužel musím konstatovat, že možnosti, jak zákon prosadit ve chvíli, kdy je to velmi potřeba, byly pro mne trpkým zklamáním. Žil jsem řadu let ve vyspělých zemích, kde něco podobného by nebylo možné. A ještě donedávna jsem si myslel, že něco podobného není možné ani v zemi, která už sahá po klice brány Evropské unie.

    Věřím v rozumné lidi. Moje rozhodnutí je těžké, ale po rozmluvě s lékařem je musím přijmout. Děkuji všem, kteří mi v mé práci s mimořádnými osobními oběťmi pomáhali a doufám, že schopnosti a morální kvality, které v těžkých chvílích prokázali, dojdou ocenění. Stejně tak děkuji všem, kteří mi svými telefonáty, telegramy, dopisy, e-maily i osobními rozhovory dodávali i po nekonečných probdělých nocích síly prát se za něco, co za to stojí. A opravdu to za to stálo.

    George Hodač

    11. ledna 2001


    Zástupci Iniciativy Brno 20/21 a členové krizového výboru zaměstnanců studia ČT Brno vítají odstoupení Jiřího Hodače: Chceme víc!

    Vítáme odstoupení Jiřího Hodače z funkce generálního ředitele ČT a  považujeme to za nezbytný krok při řešení krize v ČT. Zároveň však není možné tento krok považovat za konečné řešení nastalé krize. V této souvislosti považujeme za naprosto nutné také odstoupení všech členů vedení ČT dosazených Jiřím Hodačem, zejména manželů Bobošíkových. Za naprosto nezbytné také považujeme rezignaci ředitele brněnského studia ČT Zdeňka Drahoše.

    Zároveň s tím trváme na svých dosavadních požadavcích, tedy: odstoupení současné rady České televize a  urychlené projednání novely zákona o ČT.

    Do doby, než se toto uskuteční, považujeme za nutné setrvat ve stávce.

    Za krizový výbor zaměstnanců studia ČT Brno

    Roman Ondrůj

    Tel.: 0602/ 865 666


    Dívám se a  nevěřím svým očím: jako příští krok bude Čtyřkoalice organizovat politické procesy? Bude Jiří Hodač rituálně popraven na Václavském náměstí?

    Jan Čulík

    Česká politika se už od sedmdesátých let pohybuje kupředu prostřednicvím emocionálních kampaní - jednou organizovala sjednocená média kampaně proti Pinochetovi, podruhé kampaně na podporu americké komunistky Angely Davisové, posléze proti chartistům, "Ztroskotancům a zaprodancům". Atd. Zdálo se mi tehdy, že tomu snad nikdo nemůže věřit: na co si však národ navykl, to mu zůstalo. Dnes se ke svým hlubinným návykům vrací. Racionalita jde stranou: sdělovací prostředky, zejména televize, zavelí do útoku, a národ se valí poslušně na barikády. Nejprve všichni nenáviděli komunisty (i když s režimem většina lidí kolaborovala) a po tři čtvrtiny devadesátých let se účastnili obligátních hodin nenávisti vůči komunistům; kopali do mrtvoly. Pak se objevila celá řada dalších zástupných témat. Diskreditace ODS a Václava Klause, pokusy zničit sociální demokracii Bamberkem a Štiřínem, rehabilitace zdiskreditované policie jejím "čackým bojem proti cizáckým demonstrantům" během vrcholné schůzky MMF a SB; a nyní Jiří Hodač, zosobnění ďábla a všeho špatného v dnešní České republice.

    Neexistuje jediný důkaz, že by byl do vedení České televize Hodač jmenován v důsledku spiknutí ODS. To dokonce popřel i vysoký pracovník vedení ČT Nikolaj Savický v dlouhé analýze, ve které obhajoval řádění vzbouřenců z České televize jako očistný boj za "autentickou televizi veřejné služby".

    Proti čemu ti lidé demonstrují? Proč se nechávají zblbnout a stávají se obětí stádovitých hysterických kampaní bez racionálního jádra? Je to fašismus. Republika si tady zadělává na vznik nového totalitního státu.

    Političtí manipulátoři z hradní kliky, z Unie svobody a ze čtyřkoalice zjevně doufají, že z uměle vytvořené televizní krize vytlučou pro sebe politický kapitál. Podaří se jim skutečně vyvolat předčasné volby? Bude emocionální potenciál pouličních demonstrací stačit k tomu, aby 4K ve volbách zvítězila? A odstraní případné volební vítězství 4K, seskupení bez řádného politického programu, jemuž se ani v Senátě nepodařilo vytvořit poslanecký klub, a zároveň likvidace zkorumpované ODS politickou frustraci dnešních demonstrantů?

    Opravdu bude důsledkem dnešních demonstrací vznik profesionální, nestranné a racionálně kritické veřejnoprávní televize (tu právě chtěla vytvořit Rada ČT a Jiří Hodač), Česká republika zbohatne a stane se předním, sofistikovaným evropským demokratickým státem?

  • Poznamenává Juliana: Myslim, ze slovo fasismus, ktere pouzivate ve svem aktualizovanem komentari, je prilis silne. Ale jinak je to sileni iracionality a lyrickeho pojeti skutecnosti dost neprijemne. Clovek se nekdy az boji, ze taky ztrati zdravy rozum.

    Poznamenává Bohdana Marvalová:

    Jako příští krok odstoupí, či budou odstoupeni všichni podle požadavků krizových či stávkových výborů. Vzbouření na vsi zvolna vyšumí a vše se navrátí do starých kolejí. Nebuďte tak patetický, pane Čulíku a nesahejte hned po sedmiocasé kočce, nebuďte tak strašný ve svém hněvu. Návyky českého národa nejsou horší ani lepší než návyky jiných národů a říkat, že se národ poslušně valil na barikády, je přinejmenším přehnané. Sám říkáte, že televize byla jen dalším v řadě zástupných témat, nedělejme z něj tedy téma kruciální. Řekněme raději, že velký dav lidí ( dodejme, že hlavně Pražanů ) dal na náměstích průchod své nespokojenosti se stagnací zdejší politiky v důsledku opoziční smlouvy, s tunelováním a korupcí, s nepoctivostí na všech úrovních. Činil tak spořádaně, bez jediné rozbité výlohy, bez převrácených a zapálených aut a bez rozbitých nosů. Politické procesy? Fašismus ? Nedejte se vysmát, pane Čulíku! Předčasné volby? Vsadila bych se, že už se o nich na dnešních demonstracích nemluvilo. Zazpívala Dagmar Pecková, Jan Werich četl pohádky a párkařské stánky měly napilno. Dopřejme revolucionářům ještě chvíli plouhat se po ulicích a hospodách s bikolorami a utahanými prapory. Vše (či téměř vše), co se o tom říct dalo, jsme si již v Britských listech řekli a nastává nový, všední den. Dobré ráno.

    Poznámka JČ: Nemyslím, že je to tak nevinné, jak to líčí paní Marvalová. Zcela byl ochromen český právní řád. Zaměstnanci nyní mohou vyhnat svého ředitele. Jeden člověk - možná nepříliš schopný manažer - který přišel ke své démonizaci jako slepý k houslím - byl dohnán do nemocnice. Až si příště někdo zamane, bude organizovat z politických důvodů hon na čarodějnice na někoho jiného. Metoda byla úspěšně zdokonalena od manifestací "Děkujeme, odejděte" až po dnešek a nyní vyzkoušena. Zaměstnání druhořadých televizních redaktorů byla - dočasně - zachráněna ponižující skandalizací nevinného člověka. Jak to, že to skoro nikomu nevadí? - Proč by se skandalizace a vytváření emocionálních honů na čarodějnice nemohlo v české politice nyní užívat jako hlavního prostředku pro získání moci častěji. Vždyť lidé na to slyší - o skutečnou, racionální podstatu problému se nezajímají. Právě proto, že národ není ve své většině schopen racionálně analyzovat příčiny své nynější frustrace (argument "Republika stále chudne, a proto budu demonstrovat proti Hodačovi", byl vždycky absurdní), bude jeho frustrace sílit a bude stále lehčeji zneužíván pro tyto šílené, lyrické kampaně - které nakonec budou znamenat i smrt.

    K tomu viz též velmi zajímavý názor Jaroslava Štemberka. Ještě více než Jaroslav Štemberk však považuji za znepokojující, že se lidé nechají zmanipulovat kvůli zástupnému problému v důsledku nedostatku informací něčím, co není pravda. V tom hrozí velké nebezpečí pro českou společnost, argumentuji. JČ


  • Dnem Velkých Resignací se stal čtvrtek 11. ledna. V krátkém sledu odstoupili ze svých funkcí členové Rady České televize navržení ČSSD Petr Hájek a Václav Erben a poté, údajně ze zdravotních důvodů, i zaměstnanci neuznávaný generální ředitel ČT Jiří Hodač. Zatímco Hájek a Erben si pouze vylepšují životopis (celá Rada bude s velkou pravděpodobností zítra nebo v pondělí odvolána Sněmovnou), Hodačova resignace přichází o několik dnů později, než jsme předpovídali. Podstatné však je, že Hodač nerevokoval žádné personální změny, které provedl, a tak ve svých funkcích zůstává celý jeho management včetně ředitelky zpravodajství Jany Bobošíkové a kontroverzního finančního ředitele Jindřicha Beznosky. Ředitelské kompetence dnešním dnem přecházejí na Věru Valtrovou, která byla až do prosince podnikovou právničkou České televize. (TP)

    Reakce: Deník Rovnost nic nepotlačuje, dopis pana režiséra Fatky otiskneme

    Jaromír Pohan

    Vážení přátelé v Britských listech,

    Dovolte mi, abych reagoval na článek pana režiséra Fatky, v němž se hovoří o cenzuře v Moravských novinách Rovnost, a který vyšel v Britských listech.

    Musím jen konstatovat, že pan Fatka má poněkud svérázný způsob řešení svých osobních problémů. Pominu-li vyjádření pana Rychlíka v rozhovoru, který vyšel 9. ledna v našem deníku, musím reagovat na způsob jednání pana Fatky. S panem Fatkou jsem já osobně nikdy nemluvil a proto jsem byl překvapen, když jsem na svém mailu našel dne 12. 1. 2001 (byl jsem dva dny mimo redakci) text pana Fatky, který reagoval na zmíněný článek, ovšem o němž jsem vůbec nic nevěděl. Je škoda, že mne pan Fatka jako šéfredaktora osobně nekontaktovat, abych mu mohl věc vysvětlit a dohodl se s ním na řešení. Pan Fatka raději zvolil "cestu Britských listů", což nesvědčí o tom, že by jednal právě seriózně.

    Odpověď pana Fatky panu Rychlíkovi otiskneme, ale kde máme jistotu, že nám ji zaslal pan Fatka. Nebo si ji máme raději státnout z internetu?

    S pozdravem

    Jaromír Pohan

    šéfredaktor Moravských novin Rovnost


    Poučení

    Vyhoďte z redakcí lidi, kteří psali pro Hodače

    Josef Štogr

    Je nesporné, že pokus ovládnout televizi prostřednictvím p.Hodače a pí. Bobošíkové byl nehorázný a naštěstí se nepovedl. Interpretace celé věci jsou často politické (pokus ovládnout media), politicko-ekonomické (pokus vytunelovat ČT a pak ji prodat) atd. Vše bude ještě dlouho předmětem diskusí, již předem můžeme považovat za přínosné, že se jednoznačně ukázalo kdo kde stojí.

    Tak např. zcela „ve zbrani“ se za langrovsko-hodačovské lobby postavili v MF Dnes pánové Steigerwald a Daneš, s nečekanou silou také p.Čulík atd., obdobně je možno pročíst Lidové noviny atd.

    Vzhledem k tomu, že jisté názorové skupině opravdu teklo do bot, „mobilizovala“ všechny své exponenty, i ty, kteří byli doposud relativně „spící“. První poučení - měli bychom naléhat na redakce, aby tito lidé nadále neměli ve velkých denících podmínky pro takovéto manipulace.

    Ještě na jednu věc bychom si měli dát velký pozor. Hledáme-li viníka a hlavního exponenta v této kauze v ODS, podléháme záměrnému klamu. Mocenská skupina, v jejíž režii se věc ČT připravila (a nepovedla) může nalézat v ODS své nejvýraznější projevy, ale je mnohem širší a zasahuje nejen více stran, ale především ekonomické vrstvy různých státních i polostátních monopolistů a lobbyistů.

    Pan Kalousek (lidovec) se v celé věci názorově příliš neliší od hlavního proudu ODS, stejně tak jako někteří členové sociální demokracie, donuceni k hlasování o Hodačovi jen silným tlakem p.Špidly a Rycheckého. Výhra v ČT by se mohla ukázat jen dílčí bitvou, pokud se nepodaří posunout věci dál - veřejný tlak na poslance a sekretariáty ČSSD a KDU ČSL by měl pokračovat. Chceme znát vaše jednoznačná stanoviska - a nejen v této věci, také ve věci „velké“ mediální rady a jejích podivně motivovaných rozhodnutí atd.- tak bychom se měli neustále ptát poslanců.

    11.1.2001


    Poučení z krizového vývoje?

    Jan Paul

    Dělá se mi špatně z POUČENÍ pana Stogra (viz výše) a jen obtížně potlačuji vztek.

    Já opravdu nevěřím svým očím a vůbec nejsem schopen pochopit, že něco podobného je tady možné po roce 1989! Považuji to za primitivní a nehorázné volání po čistkách, které tu kdysi proběhly v rámci tzv. Poučení z krizového vývoje po roce 1968.

    Stejným způsobem jak navrhuje Stogr, lze legitimně volat po omezení vlivu těch novinářů, kteří byli na opačné straně barikády.

    Za všechny lze jmenovat třeba Petrušku Šustrovou, která oficiálně podpořila vzbouřence prohlášením a sama prokazatelně zneužívá Lidové noviny pro jejich podporu.

    Měla by tedy odejít také - pokud se má měřit stejným metrem - ale to se nemá, protože Stogr přesně ví kde je vítěz, morálka a právo.

    Jeho "Poučení" je nenávistné, schizofrenní, nemocné a nebezpečné. Vůbec není schopen pochopit jak je společnost strukturovaná a uniká mu postavení médií a jejich smysl v demokratické společnosti.

    Nejsou již žádným nástrojem šíření jednostranných myšlenek a morálky stejně "morálně" čistých autorů, s jednotným intelektuálně disciplinovaným postojem k životu. Naopak, řada lidí čte pouze ekonomické zprávy, inzerci, sport a ostatní je vůbec nezajímá, protože mají své vlastní priority, své postoje, svoji morálku, svoje zájmy, své představy a svoje kriteria.

    Každý čtenář nepotřebuje kázat a nepotřebuje být vyučován, potřebuje informace - to je vše. Když je nedostane, nebude ty které noviny kupovat a najde si jiný zdroj.


    Stávkující redaktoři by měli dobrovolně odejít ze svých míst a znovu se zúčastnit výběrových řízení na svá dosavadní místa

    Daniela Pilařová

    Nedá mi, abych se se čtenáři BL nepodělila o své pocity z vývoje v ČT. S volbou generálního ředitele Hodače jsem nesouhlasila kvůli tomu, jaký postup zvolila Rada ČT a také kvůli termínu, který měl podle mne k profesionálnímu přístupu daleko (zvolit za týden hlavu tak vysokorozpočtové organizace byla dle mého nebetyčná drzost). Nicméně teď už jsme dál, Rada ČT byla odvolána, pan Hodač odstoupil (i když dle mého trochu pozdě), paní Bobošíková zatím zuby nehty setrvává, nicméně problém je – zdá se – už někde jinde.

    Stávkujícím redaktorům nestačí, čeho už dosáhli, a začínají se nebezpečně podobat vyděračům. Přitom selský rozum (a politické a občanské cítění) velí něco docela jiného: Nyní tedy odešli ti, s nimiž valná část Kavčích hor a celého národa nesouhlasila, nicméně způsob, jakým se redaktoři svého práva-nepráva domohli, také v žádném případě nebyl standardní. Ocenila bych, kdyby z toho i oni pro sebe vyvodili morální důsledky. Všichni stávkující by dle mého měli v tomto okamžiku podat výpovědi a vzápětí se znovu zúčastnit výběrového řízení na svá zpravodajská a moderátorská místa.

    Vždyť co si budeme povídat: Obrovský chaos, manipulátorství ze strany vedoucích pracovníků atp. byly na denním pořádku už dávno před odvoláním ředitele Chmelíčka. A byli to právě tito revoltující redaktoři, kteří v oné době získali své vysoké zpravodajské funkce a kteří se tak logicky nemohli proti této status quo situaci protestovat – jinak by už na svých místech nebyli. Pokud tedy má mít ČT možnost začínat “od nuly”, je třeba, aby na Kavčích horách a v národě nezůstal pocit, že jedna strana přešla k nelegálním praktikám a nic se jí za to nestalo, zatímco druhá byla pod silným tlakem “potrestána”.

    Protože jsou redaktoři neodvolatelní (a nové vedení si to s nimi po dosavadních zkušenostech jistě nebude chtít rozházet …), měli by mít tolik cti a morálních zásad v těle, aby odešli sami. Vždyť ve výběrovém řízení by měli možnost dokázat, že jsou těmi nejlepšími. Pokud by tento postup opravdu zvolili, nikdo by je nemohl v budoucnu osočit, že bojovali proti takovému způsobu chování, jaký nakonec sami (beztrestně) zneužili.

    Autorka pracovala v letech 1997-1999 v České televizi (studio Ostrava), o jejíchž místních praktikách informovala v dlouhém článku zveřejněném v Britských listech v dubnu 1999.


    Podrobná odpověď: Jsem obviňován z korupce neprávem

    Zdeněk Drahoš, ředitel TS ČT Brno, a spolupracovníci

    Stanovisko vedení TS Brno ke kontrolní zprávě

    doplňující Stručné stanovisko ze dne 11.12.2000

    Ad 2) Dramaturgie

    Tato část kontrolní zprávy obsahuje tak nesmyslná a nelogická tvrzení, že s nimi nelze profesionálně polemizovat. Dramaturgií se kontrolní skupina vůbec nezabývala. Tato část kontrolní zprávy pouhými pomluvami celý nález degradovala a zvýraznila účelovost celé akce.

    Brněnské studio ČT tvoří jedno ze šesti producentských center ČT, v žádném z těchto center není zřízena funkce šéfdramaturga - jedině brněnskému centru se tento fakt vyčítá. Přičemž je zřejmé, že organizační řád celé ČT respektuje tzv. producentský systém. Nadřízeným všech producentů jsou šéfproducenti, ve studiích hlavní producenti. Pokud někde v Praze vznikl pocit, že brněnští zástupci nedostatečně komunikují, bylo v zájmu divácké obce a celé ČT tento jev okamžitě řešit a ne si jej ukrývat pro připravenou kontrolní akci.

    Samotný průběh spolupráce zástupců TS Brno a programového vedení ČT na tvorbě vysílacího schématu je popsán poněkud více než „stručně“, v mnoha aspektech, velmi nepřesně a někdy dokonce i nepravdivě. V každém případě se jedná o pohled velmi jednostranný, bez jakékoliv možnosti vyjádření TS Brno a svádí tak k přesvědčení, že v kontrolní zprávě se objevil velmi neobjektivní materiál, který může být i zcela neadekvátní reakcí na stížnost při brněnském zasedání rady ČT na nedostatečnou komunikaci při tvorbě VS 2001 (viz e-mail z 18.10. „Velmi stručně ke komunikaci“). Tak např. není pravda, že hlavní producent byl přítomen pouze v úvodní části schůzky dne 19. 5. v Brně. Zúčastnil se i závěrečného projednávání pořadů TS 34, kde místo řádně omluveného producenta K. Fuksy byl nominován Mgr. Šimáček a byl přítomen i B. Rychlík.

    Dodání pilotního dílu „Dětské soutěže“ rozhodně nebylo tvůrčí skupinou slíbeno do konce června (viz e-mail 13.9. „Dětská soutěž - rekapitulace“).

    Přihlášky pořadů byly do Prahy odeslány kompletně včetně nabídky pořadů TS 34. Kde ke „zmizení“ nabídky této skupiny došlo je nám nejasné, každopádně se tak stalo někde na ředitelství programu v Praze. (Průběžně pak bylo skutečně ještě několik málo přihlášek - jak pokračoval vývoj - odesláno).

    Pokud se zpracování nabídek jevilo jako nedostatečné, proč nebyla tato skutečnost kritizována okamžitě, jistě by hned došlo k rozšíření charakteristik, především u pořadů, o které by skupina jevila zájem. Totéž platí samozřejmě i u kritizovaného jednoslovního souhlasu ředitele studia. Od r. 1995 platilo, že jednoslovní souhlas odpovědného pracovníka znamená pouze to, že o této nabídce konkrétní zástupce programotvorného útvaru ví. Nebylo nikde povězeno, že se očekává něco jiného, nového, nějaký obsáhlý komentář.

    Vždy platilo, že nabídka převyšovala poptávku a tedy i kapacitní možnosti studia s tím, že pořady, které byly nakonec vybrány, byly pouze ty nejkvalitnější a v konečném výsledku i kapacitním možnostem odpovídající. U nabízených seriálů se vždy jednalo o předvýrobu pro další VS a záleželo spíše na finančních možnostech ČT výhledově.

    Na všech programových poradách byl přítomen zástupce Brna (otázka je, jak se komu jeví jeho kompetentnost) na žádné z nich (s výjimkou 22.8., kdy vznesla pí. Kalvodová dotaz, kdy bude schéma hotové) se však VS neprojednávalo. Možnost „lobbování“ po poradách se jeví poněkud nekoncepčně (v minulých dvou letech se vždy uskutečnilo větší množství porad výlučně k tvorbě VS). Vybrány by měly být pořady dle své kvality a schématové koncepčnosti a ne podle toho, kdo je umí (nebo neumí) mnohdy i na základě osobních vztahů prosadit. A v čem je písemný nebo telefonický kontakt komplikovanější?

    Spolupráce hlavního producenta z Ostravy s programovým týmem je zde vyzdvižena též velmi účelově. Nejednalo se o systémovou záležitost, ale o dočasné „nahrazení“ nemocné Aleny Müllerové v týmu. A opět stačilo naznačit, že by tým připravující vys. schéma o zástupce dramaturgického týmu TS Brno stál…

    Velmi podivná je i formulace, že TS Brno dalšími a dalšími požadavky bránilo ukončení tzv. výrobního úkolu. Proč tedy generální ředitel na KGŘ 12. 10. přislíbil (především Brnu) větší intenzitu komunikace? Dle přílohy kontrolní zprávy to mělo být vlastně obráceně. Zde se neubráníme konstatovat, že za sestavení výrobního úkolu je odpovědný kompetentní pracovník ČT Praha, letos tzv. programový tým, který zcela rekordně nesplnil původní termín vypracování výrobního úkolu do 20. října 2000, navíc - není splněn dodnes.

    Citace ze zápisu z Kolegia GŘ č.15 ze dne 11.září 2000:

    Přihlášky TS Brno do VS 2001 - s ohledem na jisté zklamání TS požádal Zd. Drahoš o zlepšení vzájemné komunikace. GŘ souhlasí, aby se poté, co bude VS na rok 2001 dokončeno, uskutečnila schůzka, na které pracovní skupina pro přípravu VS vysvětlí a obhájí před zástupci TS důvody své volby.

    Závěr: kolegium bere na vědomí

    Citace ze zápisu z KGŘ č.17 ze dne 12. října 2000:

    Shrnující informace o dění v TS Brno /P. Kaláb/

    V TS Brno se uskutečnila dne 11. 10. 2000 druhá koordinační schůzka věnovaná přípravě pořadu s pracovním názvem „Regiony“. Na závěr jednání bylo dosaženo konsensu. Rada pro RTV prohrála soudní spor vedený proti České televizi (uložení pokuty ve výši 500 000,- Kč za sponzoring). Dne 17. 10. 2000 proběhne v TS Brno jednání Rady ČT. P. Kaláb žádá pracovní skupinu pro přípravu VS o zlepšení komunikace s TS Brno.

    Citace ze zápisu z jednání Rady ČT ve dnech 17. a 18. října 2000:

    9) Jednání Rady ČT se zástupci TS Brno

    Rada ČT se na svém výjezdním zasedání setkala se zástupci televizního studia Brno a vyslechla jejich připomínky k současným problémům brněnského studia. Rada v diskusi s těmito představiteli shledala, že:

    a) jedním z hlavních problémů je váznoucí komunikace mezi TS Brno a vedením ČT Praha, zvláště v oblasti přípravy a tvorby vysílacího schématu a výrobního úkolu. Rada proto navrhuje GŘ, aby se pro zlepšení této situace na přípravě a tvorbě vysílacího schématu a výrobního úkolu přímo podílel také jeden zástupce televizního studia Brno a jeden zástupce studia Ostrava.

    b) dalším problémem, který Rada shledala, je nedostatek prostoru pro reflektování významných kulturních počinů regionu. Rada ČT proto doporučuje GŘ, aby se zasadil o navýšení vysílacího prostoru brněnskému studiu pro typ pořadu, který by koncepčně reflektoval významné kulturní počiny regionu. Jako optimální se po diskusi s představiteli ČT Brno nabízí formát o stopáži cca 40 minut se čtrnáctidenní periodicitou.

    Rada žádá GŘ o vyjádření k těmto doporučením.

    Můžeme doložit další více než desítkou konkrétních materiálů, že komunikace byla brzděna několika pracovníky programového ředitelství. Brněnské prosby a žádosti o komunikaci nebyly vyslyšeny.

    Přikládáme i vyjádření brněnských producentů k tomuto tématu:

    Naprosto odmítáme námitky, týkající se přípravy vysílacího schématu, kdy ředitel údajně zasahuje dramaturgům do jejich kompetencí nebo nepřipouští dialog o pořadu. Z našich zkušeností vyplývá, že je naopak vítána aktivita producentů a jejich dramaturgů, a úspěšné projekty jsou v Praze ředitelem studia osobně podporovány. To je koneckonců mnohdy také jediná cesta, jak kvalitní brněnské pořady v centrálním studiu a vysílání umístit. Co se týká nedostatečného předávání dramaturgických informací mezi vedením TS Brno a ředitelstvím programu ČT, máme zkušenosti i opačné - viz „ztráta“ kompletní nabídky TS publicistiky a dokumentaristiky do vysílacího schématu 2001, a naopak „přiložení“ osobní nabídky pouze jednoho dramaturga - Břetislava Rychlíka. I to svědčí o komunikaci a respektování kompetencí ve vztazích mezi TS Brno a ČT Praha.

    Podpisy: Pavel Aujezdský, Jiří Florian, Karel Fuksa, Marie Kučerová, Josef Souchop, Ivan Tuček

    Ad 3) Redakce zpravodajství

    Skrytá reklama ve vysílání RZ: pro stále aktuální, přetrvávající a zároveň se vyvíjející názor v oblasti reklamy, či skryté reklamy byl letos pořádán ČT odborný seminář na toto téma. Názor o skryté reklamě v našich zpravodajských pořadech zásadně odmítáme. Ve všech třech případech se jednalo o informace veřejně dostupné z ostatních médií, bez jakéhokoliv komerčního podtextu, či dopadu, k matení veřejnosti nedocházelo, předmět činnosti zmiňovaných subjektů nebyl uváděn. Zmiňované dva dokumenty připravila naše sloučená Redakce zpravodajství (a sportu), přičemž je zcela zřejmé, že obě vysílané události se v ničem nevychylují od obdobných sportovních akcí provázených stovkami log. Prvoplánové nájezdy, či dominantní záběry těchto log v našich pořadech nejsou. Rádi doplníme o dvě informace: oba dokumenty naše redakce připravila téměř zadarmo a oba se dočkaly ocenění na festivalu sportovních filmů. V průběhu uplynulých let jsme se v této oblasti s kritikou ze strany ČT Praha nesetkali a nebylo s námi vedeno správní řízení ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

    Ad 4) Tvůrčí skupina publicistiky a dokumentu

    Poznámka k cestovním a režijním aktivitám Karla Fuksy: je průkazné, že K.Fuksa zajistil množství cenných a pro veřejnoprávní obrazovku vhodných dokumentů. To vždy za výjimečně nízké výrobní náklady, zejména zajištěním vhodných koprodukčních partnerů - např. ORF, příp. STV. Z tohoto pohledu jsou jeho aktivity pro ČT nesporně přínosné. Přiznáváme, že tím docházelo k jistému oslabení jeho producentské pozice, což budeme řešit organizační změnou. Jeho aktivity schvaloval nadřízený, k porušení interních předpisů nedošlo.

    Ad 5) Odprodej a pronájem pozemku

    a) K závěrům kontrolní komise ohledně pronájmu nemovitostí v Židenicích na Kulkově ulici uvádíme: Nelze souhlasit s názorem, že závadou je údajně to, že nebyl doložen souhlas Rady ČT s pronájmem. Tato údajná zákonná podmínka dle zákona o České televizi v době uzavření smlouvy dne 30.3.1993 nebyla vyžadována. Plyne to z ustanovení § 12 odst.2 zákona ČNR č.483/1991 Sb. O České televizi. Ředitel televizního studia byl oprávněn uzavírat samostatným rozhodnutím smlouvy o pronájmech tak, jak tomu v tomto případě bylo. Byl omezen v tomto svém dispozičním právu toliko ve věcech zcizení a zatížení nemovitostí. Zcizením se v právním výkladu rozumí převod majetkového práva k nemovitostem na jiný subjekt, zejména kupní smlouvou. Zatížením nemovitostí se pak rozumí jejich zatížení např. břemenem či v zástavním právu apod. To, že tento výklad je správný pak jednoznačně plyne i z dikce zákona ČNR o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání č.36/1993 Sb. V čl. IV je pak uvedeno, že v § 9 zákona ČNR č. 483/1991 Sb. Se za odst. 1 vkládá nový odstavec 2 , který zní: „ K zatížení nebo p r o n á j m u  na dobu delší 3 měsíců nebo ke zcizení nemovitostí nebo jejich částí potřebuje ředitel předchozí souhlas Rady“. Toto ustanovení se pak netýká ředitelů televizních studií, jejichž práva jsou upravena v § 12, ale výhradně generálního ředitele České televize. Z toho plyne - byť poněkud paradoxně- , že zatímco v oblasti pronájmů byl generální ředitel ČT vázán splněním shora uvedené podmínky, ta se na ředitele televizních studií nevztahovala. Že terminologicky výrazy zcizení a zatížení nutno vykládat jen tak, jak je shora uvedeno, plyne pak jednoznačně z toho, že novela vkládá pojem pronájmu vedle pojmů zatížení a zcizení. Tedy jako pojem nový, dosud v zákoně neuvedený a obsahově mající svůj vlastní institucionální význam.

    O souhlas k pronájmu montážní haly a přilehlého pozemku jsme v roce 1994 žádali jednak z opatrnosti, kdy se správná interpretace zákonných předpisů teprve dotvářela a navíc v době , kdy do této situace vstoupil interní předpis ČT, který tuto oblast svým právním názorem interpretoval protichůdně.

    V souladu s  tímto naším právním názorem a  zákonnou úpravou jsme postupovali také v případě prodeje nemovitosti v Brně - Židenicích. Vzhledem k tomu, že jsme získali již v červnu roku 1994 předchozí souhlas ke zcizení, tedy prodeji zmiňovaných 1800 m čtverečních , nepovažovali jsme s ohledem na shora vyjádřený právní názor za nutné žádat o souhlas s pronájmem pozemku. To navíc v okamžiku, kdy máme souhlas k širší a závažnější právní dispozici, tedy k převodu vlastnického práva. Realizace kupní smlouvy proběhla až v lednu 1995 a tímto dnem přestaly být tyto pozemky předmětem nájmu.

    Podle našeho názoru jsme postupovali zcela v souladu s tehdy platnou zákonnou úpravou. Jakékoliv zmínky o nějakém negativním úmyslu a záměru jsou zcela liché a v naprostém rozporu s naším tehdejším postupem a právním názorem.

    Pokud se týká dalších připomínek kontrolní zprávy, pak jde o nedostatky zcela drobné či okrajové, svou povahou pak nikterak Českou televizi nepoškodily a neměly žádného hlubšího dopadu.

    V textu kontrolní zprávy se uvádí řada jmen pracovníků buď v ČT někdy pracujících, nebo s nimi rodinnými vztahy spřízněnými. K tomu uvádím, že tím nebyl nikdy dotčen žádný zákon ani předpis a tito lidé nám nezůstali nikdy nic dlužni.

    Co je a co není pro televizi výhodné je diskutabilní vzhledem k tomu, že je známo, že v ČT Praha jsou z těchto let 92 - 95 nedobytné pohledávky ve výši cca 50 mil. Kč, které nikdy nebudou uhrazeny a jsou odepisovány do nákladů ČT. To, že jsou některé úhrady za zboží a služby hrazeny zálohově dopředu si vyžádala celková ekonomická a právní situace tohoto státu a nebylo v silách managementu televizního studia tuto situaci jinak řešit.

    b) Nájemní smlouva na studio Netopýr byla uzavřena již v roce 1993 a byla vypracována na základě tehdy platných právních norem. Ve smlouvě je proto uvedena i valorizační doložka ve vazbě na DM, jak bylo tehdy obvyklé. Smlouva vznikla ve spolupráci s advokátní kanceláří pana JUDr. Sedláře. V kontrolní zprávě se však ( podle mého mínění záměrně) neuvádí, že nájemní smlouva nikdy valorizována nebyla, protože tato skutečnost byla pro ČT Brno jednoznačně výhodná.

    Nájemní smlouva na pronájem Lužánecké je standardní a opět i zde je naše úvaha o koupi celého objektu ČT.

    c) Prodej osobních automobilů firmě Spolstav v.o.s. je standardní. Kdyby byl vydán v ČT v Praze jakýkoliv předpis, který by postup prodeje upravoval, zcela jistě by TS Brno podle něj postupovalo. Soudní odhad znalce se mi jeví dostatečnou zárukou seriozního prodeje.

    d)Závěrem kontrolní skupina prohlašuje kupní smlouvy za platné a konstatuje, že právní předpis nebyl porušen.

    Ad 6) Personální oblast

    Kontrolní komisí nebylo zjištěno závad. Jsme přesvědčeni, že dohoda o provedení práce uzavřená s dr..Aujezdským na vypracování odborného posudku na scénář V.Chytilové nebyla součástí jeho pracovních povinností. Jednalo se projekt, který by mj. nebyl realizován „jeho“ tvůrčí skupinou. Závěry kontroly v personální oblasti pak vyznívají pro TS Brno jednoznačně pozitivně.

    Ad 7) Hospodaření

    a) Skladové hospodářství na rozdíl od stěžovatelů shledává kontrolní skupina „bez závad“. Konstatování kontrolní komise, že postup TS Brno ve skladovém hospodářství je řešen standardně, v souladu s interním předpisem ČT.

    b) Vyplácené honoráře jsou zpracovávány společným počítačovým programem v celé České televizi. Je jen nutno umět se v něm orientovat. V minulosti jsme měli lépe zpracovaný program na honoráře, ale museli jsme se podřídit a převzít program jednotný pro celou Českou televizi.

    c) evidence výpravných prostředků při výrobě pořadů podléhá ve studiu dvojí kontrole.

    - je sledována ve scénické technice

    - je evidována v účtárnách TS

    Tyto soubory jsou měsíčně porovnávány a pokud vykazují rozdíly je situace okamžitě řešena. Rozdíly mezi skutečným stavem a stavem evidenčním nebyly shledány ani samotnou kontrolní skupinou.

    d) Jde o základní nedorozumění v chápání odstavce ad) 5 ….“špatné skladové hospodářství“ v dopise řed. studia ze dne 27.10.2000 str. 7

    Ztráta hodinek nebyla předmětem kontroly. Příloha č. 9 Protokol o škodě byl pouze pro ilustraci že nedostatky jsou okamžitě řešeny a zároveň byl popudem pro celou řadu následných činností t.j. že nás upozornil na nutnost provést mimořádnou inventarizaci kostýmní výpravy na Četnických humoreskách a přijmout opatření na jejich odstranění.

    Když už se tato kauza objevila v kontrolní zprávě, dokladujeme:

    Dne 15.6.1999 si vypůjčila pí Chybíková (Kubíčková) pro natáčení Četnických humoresek 28 ks hodinek s termínem vrácení 30.7.1999 (doklad Ch-1).

    Po devíti měsících zápůjčky požadoval nájemce zaplacení nájemného za 15 ks + řetízky ve výši 5 000 Kč (Smlouva o nájmu věci movité - doklad Ch-2).

    Po telefonické urgenci nájemce p. Blažka u ved. scén. provozu (listopad 1999), že doposud nebylo vráceno 14 ks hodinek, zaslal nájemce fakturu na částku 39 000 Kč s podrobným oceněním jednotlivých kusů (doklad Ch-3). Částka byla nižší než původní ocenění (14 ks x 3 000Kč =42 000Kč). Tím se organizace dozvěděla o způsobené škodě. Paní Chybíková přiznala, že o ztrátě věděla již od ledna 1999.

    Již po telefonickém oznámení nevrácení hodinek byl sepsán protokol o škodě. Pro časový odstup od ztráty 10 měsíců nebyla ztráta hlášena Policii.

    Případ byl projedná v komisi pro posuzování škod dne 6.1.2000 (doklad Ch-4) a na zasedání Výkonného výboru odborové organizace ČT Brno dne 19.ledna 2000.

    Uznání škody a závazek uhradit škodu v plné výši podepsala pí Kubíčková (Chybíková) dne 19. ledna 2000 (dokladCh-5).

    Ke dni 9.11.2000 pí Kubíčková škodu ČT Brno za ztrátu hodinek v plné výši uhradila.

    Závěr:

    Při dotazu pracovníka kontrolní skupiny na předložení příslušných dokladů by nemohlo dojít k této nedůslednosti.

    Ad 8) Nákladné televizní seriály

    V tomto bodě se kontrolní skupina v podstatě zaměřila na popis producentského systému a konstatování obsahu výrobních složek vybraných pořadů. Honoráře režiséra Jiřího Sequense za náměty byly výjimečně zvýšeny vzhledem k tomu, že autor námětů měl výrazné výdaje při získávání a zpracovávání archivních informací a materiálů z první republiky. V producentském systému je nutno konstatovat, že celkové náklady na  cyklus nebyly překročeny. Dále se pak jedná se o formální nedostatky při kompletaci výrobních složek pořadů. Chybějící doklady (autorské smlouvy uloženy u E. Kubatíkové, rozpočet a  zpráva o výrobě pořadu u produkčního Pinkase, honorář kameramana zahrnut ve smluvní mzdě) budou do složek okamžitě po jejich vrácení zařazeny.

    Ad 9) Výběrová řízení

    Pojem výběrové řízení je otázkou názvosloví. ČT není ze zákona povinna výběrová řízení provádět. Odmítnutí vysvětlivek odpovědných pracovníků v TS Brno kontrolní skupinou ČT Praha umožnilo vytvoření špatných formulací ve zprávě uvedených.

    a) - úprava vstupu Běhounská 18

    Na základě rozšíření požadavku na úpravu vstupu Běhounská byl předložen dodatečný rozpočet. Porovnáním těchto rozpočtů, (které byly v předané dokumentaci), vyplývá dodatečné rozšíření podlahového vytápění vestibulu včetně úprav s tím souvisejících.

    b) - Dodávka lepeného skla pro vestibul Běhounská

    Zpráva tuto dodávku uvádí jako samostatnou akci. Ve skutečnosti se jedná o součást celé investiční akce „úprava vstupu Běhounská“, jak opět vyplývá z předložené dokumentace.

    c) - Změna užívání skladu na stolařskou dílnu.

    Z užšího výběru poptávkového řízení zůstaly jen 2 firmy s nízkou cenovou nabídkou.: Firma Punkt a Spolstav. Podle předložené dokumentace firma Punkt nesplňovala 5 ze 7 podmínek zadání. Proto byla vybrána firma Spolstav. Výše ceny není vždy jediným kriteriem pro výběr zakázek.

    Přikládáme fotokopii zápisu komise pro vyhodnocení nabídek na výběr firmy pro celou tuto investiční akci z níž je patrno, že tato akce byla z našeho pohledu vzorově ošetřena.

    Zálohy jsou firmám poskytovány ze dvou důvodů:

    a. jedná se o nedůvěru partnera v platební morálku (v případě obchodování s neznámými subjekty, které platila a platí obecně pro celou ČR. neznámých firem)

    b. hlavně však jde o ekonomickou úsporu ČT Brno. V případě milionových zakázek by každá firma použila k financování úvěru u peněžního ústavu. Rozdíl mezi vydanými a přijatými úroky v bankách je 12 %. Tyto prostředky TS Brno ušetřilo při financování akcí formou záloh. Každému ekonomovi této země je snad jasné, že úroky z bankovních úvěrů zaplatí v konečné fázi spotřebitel a tedy v daném případě investor TS Brno.

    d) - Modernizace depozitu APF

    I zde byla na vyžádání předložena kompletní dokumentace. Kontrolní zpráva však uvádí jinou akci s názvem „Oprava akustiky na záznamovém pracovišti TMZ 4“. Zde kontrolní skupina uznává, že nebylo nutné ani účelné provádět poptávkové řízení. Výsledek kontroly akce „Modernizace depozitu APF“ nám není znám.

    e) Uvedení objektu Netopýr do stavu k předání původnímu majiteli.

    Pro tuto akci byla zpracována nabídková cena firmou Ferebauer, cenové poradenství ve stavebnictví. Propočet nákladů stavby si rovněž kontrolní skupina nevyžádala, protože byl uložen u vedoucího ekonomiky a ISO ing. Vaňka, se kterým kontrolní skupina nespolupracovala. Propočet nákladů na akci dokládáme v příloze.

    f) Kanalizační přípojka

    Mnohaletá problematika zaplavování studia A Typos a tím vznik následných škod byla řešena nejnižší cenovou nabídkou firmy Spolstav, která našla způsob nové technologie provedení nové kanalizační přípojky a tím nejnižší možné náklady na celou akci. Pokles nákladů mezi nabídnutou cenou firmy Spolstav a  nabídkovými cenami ostatních firem (jejich nabídky byly rovněž kontrolní skupině předloženy) činil až 4 mil. Kč. Proto byla investiční akce zadána firmě Spolstav a tato ji realizovala. Navýšení ceny na 6,070 tis. Kč oproti původní 5,300 tis. bylo zdůvodněno problémy v hloubce 11 m pod povrchem, kdy bylo zařízení zastaveno pevnou překážkou. Podle zápisu ze stavebního deníku vyplývá, že kanalizace musela být budována o další 1m hlouběji, než udával projekt a celková situace byla velmi složitá. O tom svědčí mj. i zápisy z jednání a  zápisy ve stavebním deníku ( kopie přikládáme).

    g) Oprava sociálního zařízení Židenice I. a II. etapa.

    V rámci objednávky na běžnou údržbu bylo postupně opraveno sociální zařízení v areálu ČT v Židenicích.

    Tak jak se práce konkrétně realizovaly, byly akceptovány další požadavky jednotlivých uživatelů objektů. V nabídce prací z obhlídky byly obsaženy jen nejnutnější opravy havarijního stavu sociálního zařízení. V průběhu oprav byly od vedoucích pracovníků jejichž útvary v objektech sídlili dodatečně předkládány požadavky na zlepšení podmínek stávajících sociálních zařízení. Protože byly v TS Brno disponibilní finanční prostředky k provedení těchto zvýšených požadavků - byly akceptovány. V této lokalitě je soustředěn úsek techniky, ekonomiky a ISO, vnitřních služeb a samozřejmě jednotlivých pracovišť těchto úseků.. V rámci jedné objednávky tak byly vyřešeny komplexně problémy veškerého sociálního zařízení areálu. Tím došlo k navýšení objednávkou nasmlouvaných prací a tím i k překročení původní ceny.

    h) Opěrná zeď Židenice

    V roce 1998, kdy reálně hrozilo nebezpečí zřícení benzínové čerpací stanice do areálu ČT a tím vzniku nebezpečí škod na majetku ČT a životech pracovníků, bylo potřeba neprodleně jednat. Byla uzavřena smlouva o dílo na zajištění prací k odvrácení hrozícího nebezpečí s firmou Spolstav a na základě této smlouvy ze dne 27.3.1998 (jejíž fotokopii přikládáme) byla poskytnuta firmě záloha 1 mil. Kč. Práce na odvrácení nebezpečí byly okamžitě zahájeny. Teprve nyní začalo vedení studia jednat o opravě celé opěrné zdi a smlouva o dílo byla nahrazena řádnou smlouvou o 3 měsíce později, tak jak je popisována ve zprávě. Záloha pak byla proúčtována již v rámci celé stavební akce. V dané době neslo vedení ČT Brno značnou odpovědnost za bezeškodní průběh akce a  také se podařilo celý sesouvající se svah zadržet a tím zachránit milionové hodnoty TS Brno. Za nesprávné závěry uváděné ve zprávě kontrolní skupiny neneseme žádnou odpovědnost, protože skupina zcela opomněla doklady uložené u prvotní evidence v účetnictví televizního studia.

    i) Jednoznačně není pravda, že by byly účtovány a placeny faktury firmě Spolstav za služby předem. Děje se tak vždy na základě řádně vystavené faktury za uplynulé období. Přikládáme fotokopii namátkově vybraných dvou faktur z roku 1999 a 2000 za úklidové práce prováděné firmou Spolstav, které jsou pochopitelně hrazeny až za vykonané práce.

    Kontrolní skupina se zabývala pouze vybranými akcemi. Ve skutečnosti TS Brno spolupracuje v oblasti služeb, oprav a udržování s rozsáhlou škálou firem, specializovaných podle druhů udržovaných zařízení objektů a technologií.

    Zásadně odmítáme „zjištění“ o účelovém uzavírání dodatků smluv. Důvodem k uzavření dodatku je vždy výskyt nepředvídatelných skutečností, nepostihnutelných v projektu a vždy doložených zápisem ve stavebním deníku. V případě oslovení i jiných firem bychom museli stejné dodatky jistě uzavírat. Skutečnost, že smlouvy byly uzavírány se stavební firmou ještě před vydáním stavebního povolení považujeme za pozitivní jev. V našem studiu po všech snižování počtu pracovníků nedisponujeme odborným pracovníkem, který by se této problematice věnoval. Stavební povolení pak zajišťuje konkrétní firma v rámci uzavřené smlouvy - ČT tím ušetří finanční prostředky.

    Ad 10) Koncepce dislokace

    Kontrolní komise dospěla k závěru, že postup vedení TS Brno v dislokacích je koncepční. Konstatovala, že investiční akce jsou součástí „investičního plánu České televize“.

    V návaznosti na předchozí zprávu dále doplňujeme:

    2) Nákup vysokozdvižných plošin.

    Vysokozdvižné plošiny byly nakoupeny na leasing - tedy formou v dané době zcela obvyklou v celé ČT. Jsou ve studiu využívány v údržbě hospodářské správy, v autoprovozu a ve scénické technice. Tudíž na rozdíl od závěrů kontrolní skupiny nepovažuji jejich koupi za nehospodárnou.

    3) Prodej vozů firmě Spolstav je popsán v kontrolní zprávě již dříve a do této kapitoly se dostává jen proto, aby vznikl dojem, že závad je více.

    Závěr:

    Opětovně zdůrazňujeme, že kontrolní skupinou nebylo nalezeno žádných zásadních problémů tak, jak byly skandálně až s kriminalizujícím podtextem naznačeny. Nepotvrdil se tak střet zájmů, tunelování, neexistence technické koncepce,skandální nehospodárnost, výpověď pronájmu studia Netopýr, „černé duše“ rodinkaření, či porušování elementárních zásad v pracovně-právních vztazích.

    Zpráva obsahuje stanoviska od těchto útvarů ČT Brno:

    producentské centrum TS Brno - Petr Kaláb

    technické provozy TS Brno - Karel Soukup

    zaměstnanecký a právní útvar - Hana Grunová

    vnitřní služby - Pavel Kronika

    ekonomika a ISO - Ivo Vaněk

    ředitel TS Brno Zdeněk Drahoš

    V Brně dne 29.12.2000


    Stále požadujeme odvolání ředitele Zdeňka Drahoše

    Tisková zpráva krizového výboru ČT BRNO

    K návrhu nového zákona o České televizi, projednávaného v pátek Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, zatím nemůžeme zaujmout žádné stanovisko, protože nebyl ukončen legislativní proces jeho schvalování. Projednání nového zákona PS PČR vítáme jako první krok k řešení vleklé krize v ČT. Zároveň vyslovujeme obavu nad skutečností, že neprošel návrh, který by umožňoval volbu Rady ČT prostřednictvím dalších ústavních institucí (Senát a prezident republiky), což by mohlo vést k opakování současné situace v ČT. Veříme, že jedním z prvních kroků nového generálního ředitele ČT, bude návrh na odvolání ředitele brněnského studia Zdeňka Drahoše a prošetření závažných nedostatků jeho řízení brněnského studia.

    Stejně jako naši kolegové v Praze nadále setrváváme ve stávce. Doposud nebyly splněny požadavky vedoucí k jejímu ukončení. Ze svých funkcí nebyli totiž odvoláni vedoucí pracovníci jmenovaní generálním ředitelem Jiřím Hodačem, a členům původního managementu nebylo umožněno vrátit se do svých funkcí. Tento názor vyjadřujeme společně s odborovou organizací brněnského studia ČT.

    K situaci ze čtvrtka 11.1.2001, kdy došlo k úmyslného vypnutí proudu v objektu studia TYPOS panem Pavlem Kronikou, požadujeme jasné stanovisko ze strany vedení ČT Brno. Tímto činem ohrozil p. Kronika nejen chod studia a jeho zaměstnance, ale jako zásadní prohřešek spatřujeme skutečnost, že se úmyslné vypnutí proudu snažil zapřít. Připojujeme se k žádosti odborové organizace, která od ředitele Zdeňka Drahoše požaduje odvolání Pavla Kroniky z vedení brněnského studia.

    V Brně: 14.1.2001

    Krizový výbor ČT Brno


    Mladí konzervativci: Protestujeme proti útokům Josefa Brože

    David Ryc

    Vazeny pane Culiku,

    jiz podruhe poskytly Britske listy prostor pro verejny utok na obcanske sdruzeni Mladi konzervativci, tentokrate v clanku Josefa Broze, aktivisty uskupeni Dekujeme, odejdete. Vzhledem k nepravdivym tvrzenim a urazlivym vyjadrenim obsazenym v tomto clanku povazujeme za spravne na tyto vyroky reagovat.

    Je evidentni, ze vzrusena, emocemi prodchnuta doba pritahuje extremisty vseho druhu, kteri jsou ochotni pro uplatneni "sve pravdy" zajit az na samy kraj slusnosti a spolecensky tolerovaneho chovani. Takovou dobou jiste je i  ta dnesni, ktera je zmitana krizi v Ceske televizi. Neni nahodou, ze lide typu pana Broze dostavaji prostor k vyjadreni jen v takto vypjatych chvilich - v momentech, kdy "se nebojuje" a kdy jsou svetla ramp na namestich i  kamery vypnuty, jejich nazory naprostou vetsinu slusnych lidi nezajimaji.

    V situaci kolem CT jsme pozorne sledovali analyzovani celeho problemu z  pohledu jednotlivych medii a ocenujeme pristup Britskych listu jakozto jednoho z mala (ne-li jedineho) media, ktery po celou dobu konfliktu zachovaval konzistentni, na overitelnych faktech zalozeny pristup. O to vice nas mrzi, ze za soucast teto objektivity by mel byt povazovan i prispevek Josefa Broze, ktery skandalizuje nase sdruzeni, a to pouze v te souvislosti, ze jeho byvalym clenem byl i stavajici predseda Rady CT Miroslav Mares.

    Na vyjadreni J.Broze musime reagovat. K teto reakci pripojujeme i nektere zakladni dokumenty naseho sdruzeni (stanovy, programove prohlaseni, usneseni z posledniho kongresu atd.), ktere poskytnou snad dostatecne vysvetleni o  strukturach, programovych cilech a aktivitach naseho sdruzeni. S uctou

    PhDr. David Ryc

    predseda Mladych konzervativcu


    Současná krize v ČT je výsledkem zpochybňování významu politických stran

    Občanské sdružení Mladí konzervativci, sdružující pravicově orientované mladé lidi z celé České republiky, vyjadřuje v tento, pro další vývoj naší země, zásadní okamžik, své hluboké znepokojení nad masovým zpochybňováním základních pilířů fungování naší parlamentní demokracie. Za tyto pilíře považujeme zejména úctu k platným zákonům a  respektování mandátu vzniklého legitimním volebním aktem.

    Současná krize je výsledkem dlouhodobého zpochybňování významu a úlohy politických stran a hnutí, které mají ve všech vyspělých demokraciích světa své nezastupitelné místo. Hledání nejrůznějších postranních cest k prosazení politické vůle a získávání politické moci prostřednictvím “nepolitické politiky”, či zneužívání nerovného přístupu k informacím, považujeme za klamání občanů této země.

    Apelujeme na všechny ústavní činitele, aby se v současné napjaté situaci vyhrocené krize kolem České televize, zdrželi do budoucna jakékoliv podpory jedné či druhé strany sporu. Zároveň vyzýváme jak legálně a legitimně zvolené vedení ČT, tak protestující část redakce zpravodajství ČT, aby zanechaly veškerého protiprávního jednání a obnovily jednoznačné a nepřerušované vysílání naší České televize, tak jak jim to ukládá usnesení Rady ČT.

    Pevně věříme, že současnou atmosféru vyhrocené hysterie a pseudorevolučních nálad co nejdříve nahradí věcná diskuse nejen nad postavením České televize a Rady ČT, ale i, a to zejména, nad úlohou a postavením médií v české společnosti vůbec. Mladí konzervativci jako součást občanské společnosti se do těchto diskusí chtějí aktivně zapojit. Dle našeho názoru není možné posoudit situaci v České televizi bez důkladného forenzního auditu, mapujícího její hospodaření za několik posledních účetních období. Doufáme že nová podoba zákona o ČT povede k tomu, že vysílání České televize bude v budoucnu opravdu vyvážené a nestranné.

    5. ledna 2001

    Mladí konzervativci


    Programové prohlášení Mladých konzervativců

    Motto:

    "Společnost je vskutku kontraktem…
    Je partnerstvím ve veškerém bádání,
    partnerstvím ve veškerém umění,
    partnerstvím v každé ctnosti i v každé dokonalosti…
    stává se partnerstvím nejen mezi živými,
    ale mezi živými, mrtvými i dosud nenarozenými."

    Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii (1790)

    Kdo jsme

    Jsme nevládním občanským sdružením lidí konzervativního a liberálního smýšlení ve věku 15-35 let. Chceme se plnohodnotně zapojit do formování vlastního života i života společnosti. Setkávání s lidmi podobných názorů a podobného věku v rámci Mladých konzervativců považujeme za ideální prostředek realizace tohoto cíle. Formou vzdělávacích a jiných aktivit chceme mladým lidem zprostředkovat možnost rozšířit si znalosti a obzor tak, aby se mohli spolupodílet na zdravém vývoji České republiky.

    Jsme otevřeni lidem s uceleným pohledem na svět, i těm, kteří si své nazírání na věci kolem chtějí teprve vyjasnit. Učíme se diskutovat, abychom dokázali obhájit svá stanoviska a získali argumenty pro prosazení svého názoru.

    Ideové zakotvení politického programu MK

    Mladí konzervativci se hlásí ke čtyřem základním pilířům euroatlantické duchovní a filosofické tradice: antické filosofii, římskému právnímu učení, křesťansko-židovské tradici a klasickému evropskému liberalismu. Hodnoty, které vycházejí z těchto zdrojů, pro nás představují fundament, který stojí za to chránit a zároveň znovu a znovu promýšlet.

    Konzervatismus a liberalismus jsou legitimními dědici euroatlantické duchovní tradice. Skutečnost, že konzervatismus často klade důraz na odlišné hodnoty než liberalismus, je těžko vyvratitelná. Jsme však přesvědčeni, že mezi oběma názory, které v čisté podobě reprezentují dva póly euroatlantické duchovní tradice, existuje více společně sdílených hodnot než mezi jakýmikoli jinými myšlenkovými koncepty.

    Svobodu chápeme jako základní hodnotu, která musí být vždy spojena s řádem a odpovědností, bez nichž by přerostla v nepřijatelnou anarchii a stala by se sama sobě největším nebezpečím. Skutečnou svobodu a její důslednou ochranu mohou zaručit pouze legitimně a evolučně vzniklé instituce, především právní stát. Základ právního státu tvoří úcta všech občanů k zákonu. Jsme přesvědčeni, že pouze společnost, ve které jednotliví občané dodržují zákony, může vytvářet takové veřejné instituce, které se budou principy právního státu řídit. Nedodržení zákonů musí mít za následek adekvátní trest. Budeme se proto snažit napomáhat vytváření jasných podmínek pro uplatňování vynutitelnosti práva.

    Máme za to, že rovnost je možná pouze v souvislosti rovnosti před zákonem, kterou by jako jedinou měl stát vynucovat. Při vědomí rozdílů v nadání, temperamentu a schopnostech lidí by vynucování jakékoli jiné rovnosti bylo hrozbou pro svobodu.

    Národ, nikoli v etnickém, ale v důsledně politickém chápání, a spolu s ním český národní stát považujeme za přirozený prostor k životu, který nesmí být ohrožován kolektivistickými a socializujícími experimenty, které přicházejí zevnitř i zvenčí. Za důležitou hodnotu považujeme národní soudržnost, která brání narušování přirozených komunit vlivy postmoderní společnosti (nekontrolované prosazování partikulárních zájmů zájmovými sdruženími, snahy o prosazování pozitivní diskriminace, generační konflikt, rostoucí sociální a ekonomické rozdíly mezi některými regiony, rozdíl mezi městem a venkovem, rozdíl mezi životním uplatněním mužů a žen apod.).

    Jako konzervativně založení lidé nacházíme nekonečnou inspiraci, poučení i varování ve své vlastní národní historii. Jsme si vědomi hlubokého zakořenění českého národa v euroatlantické civilizaci a více než tisícileté historie české státnosti, která je spojena s příchodem křesťanství na naše území. I proto se stalo mravní dědictví křesťanských ideálů nedílnou součástí soustavy hodnot, která je v naší zemi všeobecně přijímána. Do našich dějin patří tradice českých knížat a králů, tradice mezinárodně oceňovaných světců, tradice vzdělanosti reprezentovaná jednou z prvních evropských univerzit, dlouhá období národní a náboženské tolerance nebo národní, hospodářský a kulturní vzestup českého národa v minulém století. Patří sem i rozkvět demokratického československého státu v meziválečném období. Důstojnou kapitolou české historie ve 20. století jsou také domácí i zahraniční odboj v obou světových válkách a konečně odpor proti komunismu. To vše jsou události a jevy, ke kterým se MK hrdě hlásí.

    Do české historie však patří také stinné stránky: náboženské a národnostní třenice, netolerance, války, mezilidská nevraživost, provincialismus a pasivita. Vynechat nelze ani dlouhou tradici levicového myšlení a politiky, včetně politiky komunistické. To nepochybně nejsou stránky, ke kterým bychom se měli hlásit, nicméně platí, že bychom je měli reflektovat.

    Společnost a její uspořádání

    Za základní stavební jednotku společnosti považujeme jednotlivce - občana. Podle našeho názoru má jedinec dostatek předpokladů a schopností přijmout a nést odpovědnost za svůj život, svoji rodinu, obec i stát. Naším ideálem je silný, sebevědomý, svobodný odpovědný, ekonomicky a sociálně soběstačný jedinec, který je hodnotou sám o sobě.

    Harmonický rozvoj jednotlivce má primárně zajistit prostředí rodiny. Rodina je nejpřirozenějším prostředím pro hlubokou lidskou sounáležitost a solidaritu. Právě rodina může nejlépe vytvořit předpoklady pro účinné předávání etických, duchovních a sociálně-kulturních hodnot a vzorců civilizované společnosti, které jsou jejím prostřednictvím přenášeny z generace na generaci. Rodinu považujeme za důležitou i z hlediska ekonomického a sociálního.

    Podporujeme samosprávu obcí a rozvoj místních společenství, v nichž se vytváří občanská vzájemnost a vztahy založené na respektu, toleranci a solidaritě. Zároveň ale odmítáme posilování obcí na úkor práv jednotlivců, neboť si uvědomujeme, že od obcí může hrozit stejné nebezpečí omezování svobody jako od státu. Podporujeme takové územně-správní řešení (obce, kraje …), které přinese omezení byrokracie a nákladů, a které nevzdálí veřejnou správu občanům.

    Stát považujeme za instituci nezbytnou, avšak primárně zaměřenou pouze na ty oblasti, kde jsou jeho funkce nenahraditelné. Jsme přesvědčeni, že slabost státu tam, kde má působit, a naopak jeho pokusy plnit ty úkoly, které jsou zajistitelné soukromými aktivitami, znamenají ohrožení svobody občanů. Oblastmi, kde si přejeme silný a akceschopný stát, jsou vnitřní a vnější bezpečnost, ochrana práv, vynucování plnění smluv a zákonů - tedy negativní zásahy. Pozitivní zásahy státu do společnosti ve většině případů omezují svobodu, a často vedou i k dalším negativním společenským důsledkům. V oblastech, kde je stát nahraditelný jinou formou aktivit, ať už individuálních nebo skupinových, žádáme jeho urychlený odchod.

    Jako občanské sdružení si uvědomujeme prospěšnost nevládních institucí, jakými jsou občanská sdružení, spolky a charitativní organizace, které vštěpují jednotlivcům ctnosti, získávají si jejich loajalitu a pomáhají udržovat ve společnosti kontinuitu. Navíc zprostředkovávají vztahy mezi atomizovaným jednotlivcem a chladným, byrokratickým státem.

    Politika

    MK zásadně odmítají teze o tzv. konci ideologií. Politika byla, je a vždycky bude střetem odlišných názorů, ideologií a programů. Pokud se podíváme na západ od našich hranic, vidíme, že i zde, přestože nebyl po dlouhou dobu přerušen demokratický vývoj, existují základní hodnoty, o které se vede spor na každém kroku, při každé volební kampani. Nejinak tomu musí být i v České republice, kterou zásadní střet o některé hodnoty, jež jsou jedním z určujících ukazatelů kvality demokracie a života vůbec, teprve čeká.

    V souladu s tím to názorem odmítáme nepolitickou, technokratickou politiku, která zpochybňuje ideu zastupitelské demokracie, založené na volné soutěži politických idejí a programů. Ty jsou primárně prostředkovány politickými stranami, které se svými programy ucházejí o přízeň voličů. Voliči pak dávají ve volbách kandidátům stran mandát tento program realizovat. Volební program chápeme jako závaznou smlouvu mezi volenými zástupci politické strany na straně jedné a voliči na straně druhé.

    MK jsou přesvědčeni, že v přirozenosti člověka jsou aspekty dobré i špatné, přičemž ty špatné z ní nelze vytěsnit. Člověk podléhá pokušením a má tendenci konat špatně. Všechny utopické ideologie moderní doby, které usilují o zdokonalení člověka politickými prostředky, jsou krutou iluzí, která v minulosti skončila nevídaným utrpením miliónů lidí a rozvratem tradičních hodnot. Naše země byla v končícím století několikrát konfrontována s pokusy o uskutečnění "ráje na zemi". Zkušenosti, které má naše země s aplikací komunismu a nacismu, jsou dostatečným důkazem toho, že tyto doktríny jsou v teoretické i praktické rovině lidskou, etickou a právní zvráceností od samého počátku. Na místě jsou proto požadavky na jejich důsledné potírání a delegalizaci. V souladu s tím podporujeme začlenění ustanovení o tzv. osvětimské resp. jáchymovské lži do českého právního řádu.

    Desetiletí komunistické vlády v naší zemi bohužel zanechala stopy v řadě generací před námi, jež jsou dnes početně zastoupeny v politice a ekonomice, a které se stejně jako my teprve nyní učí fungování demokracie a vytváření podmínek pro její dlouhodobou stabilitu. Jedinou možnost nápravy vidíme v návratu k základním hodnotám euroatlantické civilizace, k níž Země koruny české historicky vždy náležely. Při vědomí všech negativ vidíme také pozitivní stránky tohoto dědictví, které nám dávají naději, že se Česká republika vyvaruje některých chyb a přehmatů, jichž se dopustily západní země.

    Vzdělání

    Vzdělání považujeme za jednu z nejvyšších a nejcennějších hodnot dosažitelných v lidském životě. Této hodnoty si velmi vážíme, zvláště tehdy, je-li celoživotně rozvíjena a užívána ku prospěchu společnosti. Současně pokládáme vzdělání za kapitál sloužící k zajištění vyšší životní úrovně jednotlivce, a proto odmítáme, aby bylo vzdělání na všech úrovních získáváno zcela bezplatně.

    Nesouhlasíme s pozicí státu jako monopolního a automatického poskytovatele vzdělání. V tomto směru vítáme vznik soukromých škol na všech úrovních, včetně škol církevních. Podporujeme posílení zodpovědnosti jednotlivce při výběru studijní orientace a při plnění studijních povinností. Kromě širšího využití nabídky mezifakultních studentských výměn v rámci republiky vítáme též možnost studia na univerzitách v zahraničí.

    Zaměření a povaha studia na středních a zejména vysokých školách musí odpovídat potřebám trhu práce. Školy by měly ve skladbě a povaze svých oborů reflektovat společenské a zejména technologické změny, ke kterým reálně dochází. Chceme podporovat větší sepjetí našich vzdělávacích institucí s českými a zahraničními firmami a organizacemi. Možnosti vzájemné spolupráce vidíme zejména v setkávání odborníků z praxe se studenty, ve firemních stážích a realizaci výzkumných projektů podle skutečných požadavků firem způsobem, jaký je obvyklý na západních univerzitách. Výsledkem by pak byla schopnost studentů plynule přejít ze škol do praxe. Úloha státu by měla spočívat v podpoře praktického výzkumu, např. formou účelových grantů na projekty. Vláda by se dále měla snažit přimět zahraniční investory k vytváření studijních a pracovních příležitostí (stáže, odborné studijní pobyty, apod.) v jejich centrálách a zahraničních pobočkách pro české studenty a absolventy.

    Domníváme se, že studenti vysokých škol by měli hradit alespoň část nákladů svého studia. Uvědomujeme si dopad takového způsobu financování na studenty, a proto navrhujeme zapojení bank, nadací a soukromých firem do financování studia, čímž se možné úvahy o sociální diskriminaci stávají bezpředmětnými. Odmítáme přerozdělování prostředků vybraných od studentů - za správné a spravedlivé považujeme ponechání těchto prostředků fakultě, na které student studuje. Studentům musí být umožněno spolurozhodovat při hospodaření s vybranými prostředky a kontrolovat hospodaření školy například prostřednictvím volených zástupců v akademickém senátu. Za technicky možné a účelné považujeme zrušení přijímacího řízení na vysoké školy v dnešní podobě.

    MK plně podporují rozvíjení počítačové gramotnosti. Počítačová výuka spolu s výukou cizích jazyků se musí co nejdříve stát povinným předmětem již od nejnižších stupňů školní docházky. Výuka těchto předmětů přispěje k pozdějšímu lepšímu uplatnění absolventů na trh práce, a to nejenom v měřítku České republiky.

    Ústavní a politický systém

    Mladí konzervativci se vyslovují pro konkurenční model demokracie, jehož konstituování umožňuje etnická, náboženská, jazyková a kulturní homogenita české společnosti. Tento model je založen na volné soutěži politických stran ve volbách a názorovém soupeření vládních a opozičních sil v období mezi volbami.

    V rámci konkurenčního modelu demokracie MK upřednostňují parlamentní systém. Jsme pro existenci dvoukomorového parlamentu, který považujeme za instituci osvědčenou ve většině nejvyspělejších demokracií euroatlantického prostoru. Dvoukomorový parlament by měl být zárukou stability, kontinuity i kvality legislativního procesu. Poslanecká sněmovna, jíž je odpovědná vláda, by měla být volena většinovým volebním systémem tak, aby byl posílen konkurenční charakter stranicko-politické soutěže a následně stabilita a akceschopnost vlády. Jsme přesvědčeni, že hlavní odpovědnost za úspěch vlády by měla nést premiér, který by také měl disponovat dostatečně silným postavením a pravomocemi. Senát by měl být podle našeho názoru transformován v komoru, kde budou - prostřednictvím jejich zástupců - reprezentovány zájmy krajů. Této reprezentaci by více odpovídal volební systém poměrného zastoupení.

    MK podporují vytvoření bipolárního systému politických stran s omezeným počtem relevantních politických subjektů. Také z tohoto důvodu podporujeme sjednocení politických sil napravo od politického středu. Naším cílem je jeden politický subjekt, strana či pevné a stálé spojenectví více stran, který sjednotí všechny tradiční pravicové politické proudy: konzervativní, liberální i křesťansko-demokratický.

    Vzhledem k parlamentnímu charakteru politického systému naší země MK nepodporují přímou volbu prezidenta republiky, ani krajských hejtmanů. Naopak přínosem by měla být přímá volba starostů (primátorů) obcí a měst, jež by vedla k žádoucímu zvýšení akceschopnosti vedení měst a obcí i legitimitě jejich nejvyššího reprezentanta.

    MK dávají jednoznačnou přednost zastupitelské formě demokracie před demokracií přímou. S využitím institutu referenda souhlasíme pouze v případě, kdy se rozhoduje o omezení suverenity naší země.

    Veřejná správa

    Mladí konzervativci jsou pro důsledné oddělení státní správy a samosprávy. Jsme přesvědčeni, že naše země by měla být spravována na třístupňovém základě: obec - kraj - stát. Obce by měly být základním stupněm veřejné správy, v jehož pravomocích by mělo zůstat vše, co jsou obce schopné zajišťovat a financovat. Kraje by měly být transformovány do podoby, ve které by mohly vykonávat reálné a racionálně odůvodnitelné pravomoci. Jsme pro rychlé vymezení jejich pravomocí tak, aby zbytečně nepřebíraly pravomoci, které mohou vykonávat obce a neodčerpávaly finanční prostředky lépe využitelné na obecní úrovni. Jsme také zásadně proti jakémukoli zvyšování daňového či jiného finančního zatížení občanů ve jménu konstituování nových krajů.

    Nedílnou součástí samosprávy na všech úrovních by měla být samospráva finanční. Výnosy z daní by měly směřovat tomu, kdo nese náklady na odškodnění negativních dopadů zdaněné činnosti. Financování obcí i krajů musí být koncipováno tak, aby obsahovalo stimuly pro soustavnou ekonomickou aktivitu na území těchto územních celků. Odmítáme systém rozdělování financí pouze na základě počtu obyvatel, protože jde o systém, který nemá motivační charakter.

    Naším cílem je zeštíhlení a maximální zefektivnění výkonu státní správy, které je mimo jiné podmíněno zaváděním moderních informačních technologií a soustavného vzdělávání státních zaměstnanců. Odmítáme princip definitivy ve státní správě, který není slučitelný s liberálně-konzervativním pojetím veřejné správy a je neúnosně finančně náročný a demotivující. Považujeme za nutné, aby pro výkon některých funkcí ve státní správy i nadále zůstaly zachovány podmínky lustračního zákona.

    MK jsou proti povinnému členství v profesních komorách. Považujeme za potřebné, aby byl snížen jejich vliv v ekonomickém životě země i v možnosti svobodného přístupu k povolání.

    Zahraniční a bezpečnostní politika

    Česká republika se stala plnohodnotným členem mezinárodního společenství svobodných a demokratických zemí. Uvědomujeme si proto naši spoluodpovědnost za další vývoj mezinárodních vztahů, neboť svět není a ještě dlouho nebude bezpečným místem. Mezinárodní konflikty, a to včetně konfliktů válečných, jsou i nadále každodenní realitou a je tedy naší povinností se maximální měrou zasazovat o ochranu zájmů a bezpečnosti občanů naší země. Mladí konzervativci usilují o to, aby se mezinárodní postavení České republiky dále zlepšovalo. Tohoto cíle je možné dosáhnout pouze trvalým a trpělivým prosazováním českých národních zájmů v mezinárodních vztazích, jakož i dodržováním všech existujících závazků.

    Za historický úspěch považujeme dosažení členství ČR v NATO. Naše členství v Severoatlantické alianci přináší naší zemi dosud nepoznanou úroveň bezpečnosti. Za samozřejmé proto považujeme převzetí všech závazků i povinností, které ze členství v této organizaci vyplývají, jakkoliv mohou být ve svých důsledcích nepopulární. Podporujeme maximální vojenskou integraci naší země do struktur NATO, s perspektivou vytvoření profesionální armády a kompletní adaptace na zbrojní a strategické systémy Aliance. Odmítáme všechny tendence k politickému alibismu ve vztahu k aktivitám Aliance a žádáme představitele naší země o plnou podporu všech demokraticky přijatých rozhodnutí o akcích Aliance. Vítáme pokračující integraci evropských bezpečnostních struktur, ale jsme přesvědčeni, že NATO nadále zůstává principiální zárukou stability a bezpečnosti v Evropě, nadále zajišťující přítomnost Spojených států při řešení klíčových otázek evropské bezpečnosti.

    Za nejdůležitější cíl české zahraniční politiky považujeme brzké a plnohodnotné začlenění ČR do Evropské unie. Evropskou unii vnímáme jako racionální a perspektivní organizaci k zajištění dlouhodobé stability a prosperity v Evropě. Podporujeme spolupráci a společné rozhodování v oblastech, kde se tímto lépe zajistí řešení problémů. Ve všech ostatních oblastech jsme pro zachování národní svrchovanosti. Plně se hlásíme ke čtyřem svobodám EU, t.j. k volnému pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. Domníváme se však, že některé politiky EU, jako jsou společná zemědělská politika nebo sociální politika vycházející z Evropské sociální charty, nám namísto výhod těchto čtyř svobod přinesou pouze nová centralistická řešení, se kterými má naše země negativní zkušenost. Jsme pro otevřenou Evropskou unii. Otevřenou přijímání nových členů a otevřenou svobodnému obchodu s ostatními zeměmi celého světa.

    Jsme pro Evropu otevřenou všem zájemcům o vstup splňujícím jasně definovaná kritéria vstupu a odmítáme úvahy o vícerychlostní Evropě, ve které by se opět státy dělily do různých kategorií. Za oblast zasluhující zvýšenou pozornost představitelů české politické scény považujeme snahu o zlepšení informovanosti občanů o pozitivních dopadech našeho možného členství v Unii. Jakkoliv obecně nepodporujeme systém přímé demokracie, vzhledem k zásadnosti tohoto rozhodnutí jsme pro vypsání referenda o vstupu ČR do EU. Toto referendum načasované na dobu po ukončení vstupních rozhovorů o členství, kdy budou zřejmá všechna práva i povinnosti členských zemí, považujeme za ideální demokratickou formu rozhodnutí o postoupení části svrchovaných práv občanů.

    Středoevropský prostor vnímáme jako historicky, kulturně a ekonomicky rovnocennou oblast a za logickou pak považujeme spolupráci na začlenění celé této oblasti do evropských struktur.

    I vzhledem k našim zkušenostem z doby nedávno minulé apelujeme na naše představitele, aby se naše politika řídila nejen utilitárními zájmy našeho státu, ale aby také prosazovala dodržování lidských práv, demokratických hodnot a respektování práv národů na sebeurčení. Zahraniční politika nemůže a nesmí být pouhým nástrojem k prosazování hospodářských či jiných krátkodobých partikulárních zájmů na úkor opomíjení hodnot, ke kterým se jako demokratický a právní stát hlásíme. Za přirozenou součást zahraniční politiky proto považujeme podporu demokratizačních opozičních hnutí v autoritativních režimech, a to především v Evropě.

    Hospodářská politika

    Mladí konzervativci považují za dlouhodobě nejefektivnější prostředek přerozdělování volných zdrojů v ekonomice volných trh. Volný trh je jedním ze zásadních předpokladů prosperity jednotlivce i společnosti. Proto jednoznačně podporujeme co nejširší liberalizaci ekonomického prostředí. Jsme přesvědčeni, že základním předpokladem pro fungování volného trhu je institut soukromého vlastnictví a jeho nedotknutelnost, která musí být důsledně právně vymahatelná. V této souvislosti považujeme za nutné připomenout, že volný trh má nejen ekonomický, ale také politický význam, neboť je jedním ze základních atributů svobody a nezávislosti jednotlivce resp. rodiny na státu.

    Stát je podle našeho názoru jedním z nejhorších vlastníků a hospodářů, proto jsme pro plynulé snižování rozsahu státního majetku a veřejných služeb. Zároveň si uvědomujeme, že neuvážená privatizace některých důležitých sektorů, jako např. školství a zdravotnictví, by mohla přinést sociální otřesy, které mohou vést k dlouhodobé frustraci občanů. Podporujeme proto model kombinovaného financování zdravotnictví a školství, ve kterém by byl přenechán viditelný prostor pro iniciativu soukromým korporacím, spolkům, nadacím a církvím. ;Za nezbytnou podmínku liberalizace českého trhu považujeme úplnou privatizaci telekomunikačního, energetického a síťového odvětví.

    Nízká daňová zátěž je nutnou podmínkou pro zdravý vývoj hospodářství, jehož cílem je vysoký ekonomický růst. MK jednoznačně preferují zdanění spotřeby, zejména ve formě daně z přidané hodnoty, před důchodovým zdaněním. V oblasti osobních důchodových daní podporujeme proporcionální zdanění příjmů před progresivním (včetně paušální daně podnikatelů), které povede k celkovému snížení daně z příjmu fyzických osob. Stejně tak požadujeme výrazné snížení daně z příjmu korporací na co nejnižší úroveň a v mezích vůči okolním zemím. Jednoznačně pak odmítáme jakékoli majetkové daně, které považujeme za nemorální a demotivující.

    Odmítáme dlouhodobé deficity veřejných rozpočtů a aktivní deficit státního rozpočtu. Vnějšími okolnostmi nevynucené dluhové financování státních výdajů či jejich krytí výnosy z privatizace považujeme za neuvážené zatěžování budoucích generací, která může vyvolat ekonomickou nestabilitu. V souladu s tímto požadavkem vidíme jako nezbytný co největší důraz na samostatnost obecních rozpočtu s určitou mírou kontroly s jasnými pravidly.

    V oblasti bankovnictví podporujeme univerzální model s odděleným účetnictvím a zákazem poskytování informací mezi komerčním a investičním bankovnictví. Jsme pro omezení činnosti univerzálních bank pouze na oblasti, které spadají čistě do finačního odvětví. Jako nezbytnou součást vyspělé ekonomiky považujeme efektivně fungující kapitálový trh založený na standardních principech prosazovaných OECD a dalšími mezinárodními organizacemi. Rozvinutý kapitálový trh vytváří větší konkurenční tlak i na bankovní odvětví a přispívá tak k jeho efektivnějšímu fungování. Jsme si vědomi určité specifičnosti finančního odvětví spočívající především v asymetrii informací, která vyžaduje regulaci tohoto odvětví. Tato regulace by však měla být založena na tržně konformních principech profesních organizací, které budou pouze dozorovány státním regulačním orgánem.

    Vysoká míra inflace negativně ovlivňuje celkovou výkonnost ekonomiky. Jsme přesvědčeni, že stabilní cenové hladiny lze dosáhnout pouze za existence fungující nezávislé centrální banky, která je z Ústavy tímto úkolem pověřena. Politika ČNB však musí být spojena s vysokou mírou transparentnosti ve vztahu k veřejnosti a ve vztahu k vládě, ve snaze sladit fiskální a monetární politiku. Jmenování hlavních představitelů centrální banky by mělo být v pravomoci těch institucí, jejichž složení je určeno na základě přímé volby občanů, tedy Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky tak, jak je běžné ve vyspělých demokraciích v západní Evropě. Těmto institucím však nenáleží ovlivňovat samotnou činnost centrální banky.

    Výraznou liberalizaci požadujeme i v oblasti mezinárodního obchodu. Jednoznačně odmítáme jakoukoli formu ochranných opatření, které mají snižovat konkurenční tlak zahraničních producentů na domácí subjekty. Stejně tak odmítáme přímé exportní podpory a dotace, jež v konečném důsledku dopadají na domácí spotřebitele. Určitý prostor pro aktivní politiku státu v této oblasti vidíme ve fungování exportních institucí pracujících na tržních principech.

    MK se vyslovují pro takovou imigrační politiku, která nebude bránit přístupu zahraničních pracovních sil do ČR a která umožní jejich zaměstnávání dle požadavků tuzemských podniků. Jsme pro aktivní začleňování imigrantů do naší společnosti takovým způsobem, aby nezůstávali stát na jejím okraji, ale stali se jejími plnohodnotnými a ekonomicky činnými členy.

    Dlouhodobý ekonomický růst není možný bez výrazných investic. Vzhledem k zaostalosti našeho hospodářství je tato oblast o to významnější. Souhlasíme proto s plošnou podporou investičních aktivit, odmítáme však zvýhodňování jednotlivých skupin investorů především pak zahraničních před domácími.

    Současný neuspokojivý stav trhu s byty je způsoben dlouhodobou regulací. Podporujeme vytvoření funkčního trhu s byty formou zavedení co nejrychlejší plné deregulace nájemného.

    Sociální politika

    Za základní jednotku sociální péče považujeme nejen jednotlivce, ale především rodinu. Proto by také jakákoli sociální pomoc ze strany státních i nestátních subjektů měla směřovat primárně k podpoře sociálního postavení rodiny.

    Jsme přesvědčeni, že nejpřirozenější formou sociální pomoci je pomoc ze strany nestátních, charitativních organizací, které stojí adresátům blíže než stát. Proto je nutné vytvořit lepší podmínky pro rozvoj soukromých, nestátních i církevních institucí sociální péče. Pomoc ze strany státu je nutná až v případě, že selžou všechny ostatní možnosti. Ani v tomto případě se jednotlivci či rodiny nesmějí stát závislými na státu a jeho sociální politice. Sociální politika by podle MK obecně měla fungovat jako pružná síť vracející občany zpět do normálního života, nikoli jako síťová “houpačka”, ze které se nelze vymanit.

    Nezaměstnanost považujeme za bolestný, leč přirozený ekonomický jev, který vytváří prostor pro efektivní fungování ekonomiky. Jako nejlepší prostředek boje proti nadměrné nezaměstnanosti vidíme v podpoře podnikatelské činnosti na regionální, event. odvětvové úrovni. MK podporují vytvoření důsledně motivačního systému podpory v nezaměstnanosti.

    Vzhledem k neuspokojivému demografickému vývoji cítíme neudržitelnost současného důchodového systému. Jediné možné řešení vidíme v přechodu na povinné fondové financování při zachování nezbytné minimální míry sociální solidarity. Uvědomujeme si nákladnost přechodu na nový systém a nutnost důkladné přípravy k tomuto kroku, i přesto však považujeme inovaci zastaralého důchodového systému za nutnou. Za důležitou součást reformy důchodového systému považujeme informovanost o nutnosti přechodu k fondovému financování. Výše vypláceného důchodu musí být relevantní k výši příspěvků.

    Jsme proti umělému ovlivňování demografického vývoje a jiným nástrojům sociálního inženýrství, za které ale nepovažujeme přiměřenou míru podpory rodin. V této souvislosti se vyslovujeme pro započetí seriózní diskuse nad společenským i ekonomickým postavením rodičů, a to především rodičů pečujících o děti v předškolním věku.

    Schváleno XI. Kongresem MK v Praze, 16. prosince 2000


    Reakce na článek Nikolaje Savického:

    Česká televize a její apologeti

    Jiří Svoboda

    Víceméně jen na okraj dramatické causy Česká televize jsem napsal pár poznámek o příčinách krize do Britských listů a Neviditelného psa („Česká televize s vyloučením veřejnosti“). Pokusil jsem se naznačit složité vnitřní poměry a vnější vazby, které ani demonstracemi, ani vynuceným přijetím provizorního ředitele, ani hlasováním Parlamentu nezaniknou. Mnohastránkový článek Nikolaje Savického, uveřejněný v Britských listech, mne přesvědčil o tom, že situace v top managementu ČT je vážnější, než jsem si myslel. Článek je založen na bezbřehé apologetice stávajícího strnulého stavu, bez sebemenší schopnosti reflexe strukturálních, věcných i systémových problémů.

    S mými poznámkami se pan Nikolaj Savický vyrovnal jejich zdrcující kritikou a smetl je se stolu tvrzením, že současnou idylickou situaci v ČT vůbec neznám. Jak se však s nimi vyrovnal s mými argumenty?

    1) Napsal jsem: „ČT má stále 3000 zaměstnanců, což je ve vztahu ke srovnatelným televizním stanicím u nás i v zahraničí naprosto neúnosné. To vědí především sami zaměstnanci ČT a jakékoli změny ve vedení pro ně znamenají těžkou existenční frustraci, protože tento stav bude muset dříve, či později nějaké vedení řešit…“.

    Pan N.Savický tuto mou poznámku zpochybnil obšírnou statistikou, z níž vyplývá, že ČT snížila během let stav zaměstnanců o xx,xx%, zatímco BBC horkotěžko pouze o xx%. Kdyby chtěl být pan Savický vůči mé poznámce korektní a chtěl s ní polemizovat, napsal by: ČT má dnes xy zaměstnanců, BBC xy, ZDF xy, ÖRF xy, NOVA xy - z toho vyplývá, že počet zaměstnanců srovnatelných televizních stanic je srovnatelný s počtem zaměstnanců ČT. Protože však srovnatelný není, pan Savický si vypomohl ekvilibristikou s procenty snižování.

    2) Napsal jsem: „ČT je moloch - pozůstatek bývalého režimu co do objemu kapacit stavěný na vysílání v ČSSR a to ve výrobní kapacitě 52 televizních inscenací s dotáčkami, dvou 13ti dílných seriálů a 20ti dalších inscenací, které připravovaly Redakce pro děti a mládež a Redakce zábavy. Dnešní produkce původní hrané tvorby vyráběné Českou televizí tvoří odhadem jednu pětinu (možná ještě méně).“

    Je tedy zjevné, že má poznámka se týkala původní hrané tvorby. Pan Savický však dokazuje mou údajnou neinformovanost výkaznictvím vyrobených minut programu. To je ovšem vskutku nemalá demagogie, protože pracnost, náročnost a nákladnost hrané tvorby nelze srovnávat se studiovým zábavným pořadem, talk-show nebo televizní soutěží. Pokud by pan Savický chtěl s mou poznámkou polemizovat seriozně a měl k tomu nějaká fakta, přesvědčil by mě srovnáním objemu natočených minut původní hrané tvorby v roce 2000 a objemu natočených minut téže tvorby, jak jsem je uvedl ve své poznámce.

    Pan Savický zdůrazňuje zásluhy ČT o financování výroby českých filmů, které jsem nikde nezpochybňoval. Nejde o zkušenost pouze domácí - bez participace některé z televizí se národní hrané filmy obejdou v evropském prostředí jen výjimečně. Já jsem ovšem psal o kapacitách a jejich využití, nikoli o finančních investicích realizovaných mimo ČT. Pan Savický mně dobře rozuměl, ale zdálo se mu, že nezasvěceným čtenářům vytře jakýmikoli čísly oči.

    3) Napsal jsem: „Žádné z dosavadních vedení ČT ani nenapadlo zadávat zakázky při tvorbě programů (včetně těch v řádu desítek milionů Kč) formou veřejného výběrového řízení. Tím ovšem zaniká smysl "veřejnoprávnosti" jako mechanismu, jehož prostřednictvím si občané formou koncesionářských poplatků platí službu kultivace vědomí a cítění, která není vystavena bezprostřednímu diktátu komerčních hledisek. Přerozdělování této "kulturní daně" nemá v ČT žádný zvláštní režim - vedení s ní zachází jako s vyprodukovaným ziskem. Způsob distribuce finančních toků se v tomto ohledu vůbec neliší od financování v komerčních televizích - kde ovšem management přerozděluje nikým nedotovaný reálný zisk, nikoli koncesionářské poplatky ze zákona.“

    Přestože se s mými poznámkami jako celkem vyrovnal pan Savický velmi rasantně, tohoto zásadně podstatného bodu se ani nedotkl.

    4) Napsal jsem: „Ve vnitřních poměrech ČT panuje klientelismus a systém protislužeb. Třináctidílný seriál píše autor, který se vzápětí stane hlavním dramaturgem a tedy nadřízeným vedoucí skupiny, v níž se seriál vyrábí. Vedoucí skupiny pak svěří režii projektu svému manželovi - co je doma, to se počítá. Dramaturg jiné skupiny ČT píše v době tvůrčí dovolené seriál pro konkurenční televizní stanici. V podzimních měsících roku 2000 kupuje ČT práva a scénáře svého zaměstnance od této konkurenční stanice.“

    Přestože pan Savický napsal, že o současných poměrech v ČT vůbec nic nevím, s uvedenými jen nahodile vybranými příklady se ani nepokusil polemizovat. Prostě proto, že to nejde.

    5) Pan Savický si pochvaluje poměry v inovované dramaturgii ČT. Přitom zcela pomíjí skutečnost, že nejúspěšnější šéfové producentských skupin ČT, kteří po mém soudu nemají v současném obsazení srovnatelnou konkurenci, Čestmír Kopecký a Petr Koliha, z ČT z různých důvodů odešli. Byli to totiž především oni, kdo se podíleli na rovnovážné tvorbě původních televizních experimentů a investicích do hraných filmů, které získaly ocenění na mezinárodních festivalech.

    6) S mou argumentací se Savický vyrovnal mávnutím ruky. Z nějakých důvodů se přitom vyhnul faktu, že o obdobných problémech psal na počátku roku v tisku jeden z vedoucích tvůrčích skupin ČT, Rudolf Růžička: "Nenalhávejme si, že skutečné, skutečně existující palčivé problémy posledního postsocialistického mastodonta, kterým Česká televize je, lze řešit mítinky a vykřikováním hesel. Je třeba střízlivé a solidní (a možná i bolestné) diskuse o podobě instituce jakou ČT je, o jejím organizačním uspořádání, její personální vybavenosti, jejím ekonomickém zabezpečení, o dlouhodobé programové koncepci. ČT prožívá systémovou krizi již delší dobu…". (Je pan R.Růžička stejně málo informovaný jako já?).

    Z článku pana Savického jsem pochopil, že v top managementu ČT panuje ochranářství, apologie a pocit výlučnosti, neschopnost sebereflexe a tím i zakonzervování strnulosti, což mně přiblížilo uvažování opovrhované Rady ČT, když osobu nového generálního ředitele hledala mimo okruh lidí, spjatých s tímto sebeuspokojeným a sebeuspokojujícím prostředím.


    Důrazně se ohrazuji proti způsobu, jímž Jan Čulík interpretuje můj názor na krizi v České televizi

    Nikolaj Savický

    Jan Čulík jako obvykle neodolal a připojil k mému článku Česká televize: vymknuta z kloubů doba šílí... (BL, 11.1.2001) obsáhlý vlastní komentář. Připisuje mi v něm názory a stanoviska, která jsem nikdy nezastával a nezastávám. Nikdy jsem se nedomníval, že by “snad všechno, co ČT vyrobí, bylo vysoce kvalitní”, a nikdy jsem nic podobného ani netvrdil. Připisovat mi z tohoto titulu, že “zcela pomíjím oprávněnou kritiku na častou druhořadost vysílání ČT” je naprosto nesmyslné. Pan Čulík mé názory na kvalitu produkce ČT dobře zná, a proto musí vědět, že takové tvrzení je rozporu se skutečností. Předmětem mého článku nebyla kvalita produkce ČT jako celku. V úvodu jsem pouze upozornil na to, jak důležitou roli hraje ČT v české filmové a televizní produkci, a uvedl jsem pro ilustraci počet celovečerních filmů, které ČT vyrobila, a tituly některých z těch, jichž si z různých důvodů považuji. Dále jsem namátkou jmenoval dva populární seriály (ani jeden nepřijímám bez výhrad, ale myslím si o nich, že mají velmi slušnou profesionální úroveň v rámci žánru) a jeden dokumentární cyklus. O celkové kvalitě produkce ČT jsem se ve svém textu nezmínil a nepovažuji za možné ji hodnotit paušálně.

    O vysílání “vzbouřenců” od 23. prosince 2000 do 10. ledna 2001 jsem nenapsal ani řádku z jednoho prostého důvodu: nemohl jsem je vidět. Nesouhlasil jsem s tím, že Jiří Hodač kandidoval na generálního ředitele ČT ve výběrovém řízení, které mělo charakter trapné frašky, a nesouhlasil jsem s jeho zvolením. Jelikož jsme však déle než deset let patřili do stejného neformálního přátelského kruhu, nepokládal jsem ze závažných osobních důvodů za možné připojit se k protestním akcím proti jeho zvolení. Proto jsem nezrušil svou dlouho předem plánovanou dovolenou a 23. prosince 2000 jsem odjel z Prahy. V důsledku toho jsem měl možnost sledovat pouze vysílání týmu Jany Bobošíkové a střídmý výběr denního tisku. To je důvod, proč jsem se necítil oprávněn psát o vysílání původní redakce zpravodajství ČT.

    Jsem však pevně přesvědčen, že desetitisíce lidí nedemonstrovaly ani v důsledku “zcela uměle vyvolaného hněvu vůči ODS”, ani za ČT jako takovou, ale proti pohrdání konstituované politické moci občanskou společností, jejíž součástí jsou i elektronická média veřejné služby. Nevěřím, že jsou občané ČR nesvéprávnými a snadno manipulovatelnými loutkami médií; taková představa mě naopak pobuřuje. Jan Čulík zároveň nebere v úvahu, že legální (leč nikoli legitimní) vedení ČT obratným manipulativním způsobem důsledně podporovala TV NOVA, která zpravidla mívá podstatně vyšší sledovanost zpravodajských relací než ČT a která na rozdíl od původní redakce ČT, vysílající pouze pro klienty kabelové sítě UPC a některé majitele satelitních přijímačů, mohla neustále oslovovat všechny televizní diváky v ČR.

    Za Hodačovo vedení se svou autoritou vehementně stavěl také Vladimír Železný osobně, takže logickým důsledkem Čulíkovy teorie o přímé souvislosti mezi mediální manipulací a demonstranty v ulicích by musela být široká veřejná podpora Jiřímu Hodačovi. Omlouvám se, ale s výjimkou vysílání TV NOVA a “Bobovize” jsem ji nepostřehl. Názor, že “lidé slepě demonstrovali a protestovali” proti něčemu, co i podle mne jádrem konfliktu vůbec nebylo, nesdílím. Naopak: jsem přesvědčen že to byl střet mezi formálně legálním, leč nelegitimním počínáním Rady ČT, a požadavkem občanů, aby Rada ČT jednala v souladu s většinovým veřejným míněním. ČT se stala symbolem tohoto konfliktu.

    V žádném případě nehodlám “navozovat dojem”, že “údajně bylo bobšíkovské vysílání nelegitimní, zatímco vzbouřenecké bylo legitimní”. Otázka legitimity jednoho či druhého vysílání podle mého soudu nemá smysl. Televizní vysílání nelze charakterizovat prostřednictvím pojmů “legitimní” a “nelegitimní”. Těmito kritérii lze posuzovat pouze postoj nebo počínání jednotlivce nebo úřadu, případně strany (v právním slova smyslu) v nějakém správním řízení nebo právním sporu, v němž se formální stránka věci může dostat do rozporu s obecným míněním nebo s dobrými mravy, ale nelze jimi poměřovat ta činnost médií, jejíž obsah nemá pro nikoho právní závaznost.

    Zajímá mne naopak (a sám nemám v tom jasno), které vysílání bylo legální a které nikoli. Osobně si myslím, že formální požadavkům českého právního řádu nevyhovovalo do důsledků ani jedno. Nikdy bych si však nedovolil tvrdit, že “vzbouřenecké vysílání bylo legitimní”, protože “podle interních předpisů ČT je legitimní to vysílání, které se nahrává a skladuje 30 dnů, a vzbouřenecké vysílání se takto nahrávalo, zatímco Bobovize zřejmě nikoli”, jak ve svém komentáři k mému textu dovozuje Jan Čulík. Takovou pitomost bych nikdy nenapsal. Požadavek “uchovávat záznamy všech odvysílaných pořadů nejméně po dobu 30 dnů ode dne jejich vysílání” neobsahují interní předpisy ČT, ale zákon č. 468/1991 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání, v platném znění. Vnitřní předpisy ČT určují pouze to, kde a z jakého zdroje je protokolární záznam pořizován, aby bylo toto ustanovení zákona dodrženo.

    Nevím, jestli si Hodačovo vedení pořizovalo protokolární záznam vysílání, tj. 2 x 24 hodiny záznamu denně s časovým kódem, a na základě jakého signálu. Pokud tak nečinilo, porušilo výše zmíněný zákon. Záznam, pořízený v budově ČT v souladu s platnými předpisy, však pochopitelně neobsahuje to, co toto vedení vysílalo odjinud, a neregistruje ani délku přerušení vysílání, populární černobílé titulky, technické chyb vzniklé přepojováním atd. Nejméně dvakrát se bezprostředně po titulku, oznamujícím, proč ČT nevysílá, objevil ve vysílání ČT 1 reklamní spot. To je zjevné porušení § 6, odst. 2, písmeno a) zákona č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, které může Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání potrestat vysokou pokutou. Je tedy nezbytné se ptát, kdo nese případnou odpovědnost za dopad toho, co v protokolárním záznamu není. Konec konců, do důsledků vzato, Bobovize možná ani neexistovala, neboť v oficiálním záznamu vysílání ČT po ní není ani stopy...

    Jan Čulík píše o “hysterické revoltě” a dodává: “v normální situaci při jednání s normálními lidmi by přece došlo k dohodě a novému řediteli by staří zaměstnanci pomohli rozumně seznámit se s interními strukturami”. Zapomíná, že Jiří Hodač byl od dubna do července 2000 ředitelem zpravodajství ČT. Doufám, že není přehnaným kvalifikačním požadavkem, aby člen nejužšího vedení ČT znal nejen zákon o ČT a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání a věděl, které státní orgány bdí nad jejich dodržováním, ale aby se seznámil také s jednou z nejdůležitějších interních norem, která stanovuje odpovědnost za vysílání, tj. za hlavní činnost televizní stanice. Praktické kroky a veřejné projevy Hodačova vedení však svědčí o tom, že jeho členové měli o právním rámci působení ČT jen zcela mlhavou představu, a proto porušovali platná ustanovení těchto zákonů (podobně jako telekomunikačního zákona a jeho prováděcích předpisů), aniž by o tom zřejmě vůbec věděli. V kontextu tohoto právního bezvědomí však působí směšně, jestliže odpůrci “vzbouřenců” neustále argumentovali bezpodmínečnou nutností dodržovat zákony.

    Na závěr chci dodat, že nepředstavuji “zájmy vnitřních struktur České televize”, jak mi přičítá Jan Čulík. Chtěl jsem pouze jako člověk, který má určité zkušenosti s prací v ČT, vyjádřit svůj osobní názor na dění kolem ČT v posledních týdnech a měsících. Neosobuji si právo hovořit jménem ČT a nemohu mluvit ani jménem “vzbouřenců”, k nimž jsem se z výše zmíněných důvodů nepřidal. Měl jsem jediný cíl: vrátit diskusi o ČT tam, kam patří, tj. k věcné podstatě sporu, a nabídnout alternativu k zplošťujícím ideologickým a stranicko-politickým interpretacím.


    Cirkus zvaný parlament

    Petr Jánský

    Páteční jednání sněmovny v přímém přenosu mělo řadu divácky vděčných momentů. Jak známo, schvalování zákona o ČT probíhá v režimu tzv. legislativní nouze. Občané byli doposud vděčni V. Klausovi. V pořadu Naostro se ho paní senátorka Marvanová ptala, proč poslanci ODS nepodpořili žádost ostatních poslanců o svolání mimořádného zasedání sněmovny. V. Klaus to nezdůvodnil (přece si nebude kazit dovolenou), ale uvedl, že nikdo jiný v celé zemi, než on, předseda PS, nemůže vyhlásit stav legislativní nouze. A protože je to výlučně jeho kompetence a protože měl dobrou vůli krizi v ČT řešit, stav legislativní nouze neprodleně vyhlásil. Divák, dojat dobrotou V. Klause, zamáčkl slzu v oku. Pravda je prostší a zjevil ji divákům poslanec Výborný. Jednací řád poslanecké sněmovny ukládá jako povinnost předsedovi PS vyhlásit stav legislativní nouze vždy, když o to vláda požádá. Ne něčí dobrotou, ale na základě návrhu vlády byl takový stav vyhlášen. Proč se V. Klaus pokoušel uvést diváky v omyl? Proč ze své povinnosti udělal dobrou vůli? Proč vytloukal politický kapitál? Ten člověk musí každou minutu na obrazovce manipulovat voliče?

    Estráda pokračovala po projevu poslance Pavla Svobody (ten popsal příčiny krize stručně a přesně, leč málo diplomaticky). Předseda Klaus už během řeči několikrát praštil pěstí do stolu. Pak si vzal slovo a řekl: “Toto vystoupení se v ničem nelišilo od Sládkových republikánů (a reakce Klause se v ničem nelišila od reakce Sládka, dodávám já). Pak Klaus požádal předsedu Kühnla, aby se od projevu svého poslance distancoval. Pan Kühnl si vzal slovo a s klidem odpověděl: “Poslanec tady myslí svou vlastní hlavou, hovoří svými vlastními ústy a odpovídá za svoje vlastní slova.” Kéž by to platilo pro všechny strany a všechny poslance! Předseda klubu Tlustý totiž po poradě Zemana s Klausem prohlásil, aniž by věděl, jak zákon bude vypadat: “Poslanci ODS v každém případě zákon podpoří.” Udělal tak z poslanců ODS stádo poslušných oveček. Kde je Ústava? Kde je slib poslance?

    O zábavu se postaral i poslanec ODS Nájemník, když navrhl usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konstatuje, že v České republice nebyla a není ohrožena svoboda slova". ODS potřebovala vytroubit do světa, že se u nás nic nestalo, žádná krize v ČT není, žádné demonstrace na Václavském náměstí nebyly, žádný boj o svobodu neprobíhá. Poslanci toto usnesení hlasováním zamítli. I zvedl se předseda sněmovny Klaus a pravil: “Vážená sněmovno, chtěl bych poprosit všech ctihodných 200 poslanců a poslankyň, aby zvážili předchozí hlasování.” Až doposud jsem si myslel, že co se jednou odhlasovalo, to platí. Z omylu mě vyvedl poslanec Dostál, který předvedl kousek hodný kouzelníka 4. cenové skupiny. Vstal, odešel k hlasovací mašině, vrátil se a pravil: “Vážená paní předsedající, zpochybnil bych hlasování z jednoho prostého důvodu, že jsem hlasoval a z počítače vyjelo, že jsem vůbec nehlasoval.” (Potlesk.) Bylo nutno hlasovat znovu. Ne jedním hlasem Pavla Dostála, ale mnoha dalšími “napravenými” hlasy bylo usnesení přijato.


    Jak Jan Rejžek manipuluje ve Svobodné Evropě

    Protože si myslím, že je pan ředitel debil, neznamená to, že je špatný člověk

    Jiří Sahula

    Posloucham tady v Australii ceske radio, a to nejvice Svobodnou Evropu. Pres tyden jsem poslouchal pana Rejzka. Poslouchal jsem i nazory posluchacu, kteri volali do studia. A vsiml jsem si, ze kdyz volal nekdo, kdo nesouhlasil s televizni stavkou a jak je praktikovana, pan redaktor Rejzek je jednoduse vypnul a bylo to.

    Nejvice me bylo lito toho 80 leteho pana, co nevidel a snazil se panu Rejzkovi vysvetlit svuj nazor.

    Bylo to ve stredu mezi 14.30-15.00 h. Ani on nedostal sanci. Mel jiny nazor. Jde mi z toho az mraz po zadech, ze tohle se vsechno deje.

    Stavka dokaru, ktera se konala zde v Australii, byla zcela legalni. Ale vyjadreni nejvyssiho soudu bylo jednoznacne. Na stavku, pani dokari, mate narok. A nikdo vam ji nezakazuje. Na co uz nemate narok je branit spolupracovnikum, kteri chteji jit do prace a pracovat, a v pristupu na pracoviste. Dale jim bylo receno, ze nemaji uz v zadnem pripade narok na okupaci pracoviste a uz vubec ne na pouzivani nasili a vyhrozovani zamestnancum a vedeni kteri s nimi nesouhlasili. Dokonce za to nekteri byli i trestne odsouzeni. Kolik za to dostali nevim. Dnes uz je po vsem. A je to zapomenuto.

    Jak me ujistil pan Culik, pan Hodac je ten, co pracoval zde v Australii pro etnicke radio SBS. (Jejich pracovnici vyhravaji rok po roku ceny za nejlepsi zurnalistiku a televizni zpravodajstvi. Jsou tisice mili pred ubohosti komercnich televizi.) Potom vyhral konkurs do BBC. Tudiz se nemuze jednat o blbce. Tak jak se to snazi presentovat stavkujici. Jak schopny je reditel, to nevim. A nechci to ani posuzovat.

    Ale s jakou ubohosti se na nej hazi spina, slape se po nem, kope a jedna se s nim (nejedna) bez lidske dustojnosti. Copak se jedna o nejakeho vraha? Proc toho cloveka verejne lyncuji? ( i pani Bobosikovou). Takove praktiky se pouzivaly dnes jiz v predminulem stoleti. Anebo v dnesnim Afghanistanu.

    Pokud se me nelibi praktiky meho vedeni, jdu si stezovat na prislusna mista anebo podam vypoved. Simple as that. Ale protoze ja si myslim, ze pan reditel je debil, to jeste neznamena ze to je spatny clovek. Nemusnim s nim souhlasit ale to me neopravnuje se k nemu chovat jako dobytek.

    Urazet ho jak se jen da (a jeho spolupracovniky vcetne pani Bobosikove). To jen ukazuje, ze jim nejde o svobodu slova, ale o jejich vlastni prospech a prosazovani jejich nazoru a drzet se koryta za kazdou cenu. A takovi primitivove maji pracovat ve verejnopravni televizi? Vysilat zpravodajstvi? Dekuji pekne.

    A co ted dal? Budou stavkovat tak dlouho dokud tam nedostanou sveho reditele? O jakou nezavislost se bude jednat potom?

    Vyslali tim signal nejen do Cech, ale i do sveta, ze kdyz se me nelibi reditel nebo vedeni, vezmu zakon do svych rukou? Oblbnu tim i cast naroda a hura do ulic? Zabarikaduji se ve fabrice a budu nakladat s cizim majetkem jako by byl muj a ty rediteli/majiteli jdi do hajzlu, ja na to mam moralni pravo? I pan president to rikal?

    Neobaval bych se to nazvat narodni tragedii, zejmena kdyz to ma pozehnani i z mist nejvyssich, pana prezidenta a treba i ruznych knezi katolicke cirkve ....

    T.Č.

    Václav Pinkava

    "Čti! Černé na bílém!" hlásají noviny
    "Hleď! Bílý na černém - hlas pravdy jediný!"

    Do pytle.., hoďme je, (i jejich hlasy)
    Koho? Ty druhé, a na věčné časy!

    Kdo není s námi je přec proti většině!
    (Většinu mravní vždy sčítejme, jedině...)

    Bílá je černá? Jak zvrhlý to vzor!
    Černá přec bílá jest!

    (Proto ten spor.)

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|