Britské listy


středa 17. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Právo:
  • Spáchal pořad Fakta České televize zveřejněním výpisů mobilních telefonů členů Rady ČT trestný čin? Česká televize:
  • Vysoký etický standard pořadu Fakta ČT (Tomáš Pecina, JČ)
  • Tak ještě jednou - jak vznikla televizní krize (Jan Čulík) Česká televize a česká společnost:
  • Třetí duch na scéně (Martin Stín)
  • Pondělní “Stalo se…”: Vrchol žumpařství České televize? (Karel Dolejší)
  • Mobilní telefony prokázaly vánoční puč ODS (Petr Jánský)
  • Britské listy jsou plky. Proč by nemohli zaměstnanci rebelovat proti řediteli? (Martin Gavlák)
  • Dal bych povstalcům zahrát (Aleš Kastner) Mladí konzervativci:
  • Josefu Brožovi: opakuji, nejsme neofašisté (David Rýc) Česká televize:
  • Děkuji za informace k Případu ukradené televize (Bohumil Schwab)
  • Televizní vzbouřenci si hrají na stávku (Jiří Maroušek)
  • Jana Dědečková je primitivní intrikářka s patologickými rysy
  • Zdeněk Drahoš, ředitel ČT Brno zaměstnancům: přestaňte vysílat propagandu
  • Zaměstnanci: Odmítáme výzvu ředitele Drahoše
  • Hodačovo bezvědomí způsobil neznámý muž, Jana Bobošíková a Jana Dědečková uvažují o emigraci (Jana Dědečková)
  • Jano Dědečková, jste lhářka (Ondřej Nosek)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace 17.00:

    Televizní vzbouřenci konečně dosáhli svého: jmenovali do vedení ČT svého člověka

    Zde ve Fotogalerii Britských listů naleznete fotografie z obsazování ředitelství ČT z dnešního odpoledne:

    Podle zprávy ČTK vzbouřenecké "stávkové hlídky" obsadily prostory ředitelství České televize. Na místo televizního ředitele dosadily Ladislava Palusku. Věra Valterová, kterou pověřil vedením televize v době své nemoci již rezignovavší generální ředitel Jiří Hodač, oznámila, že požádala policii o vyklizení ředitelství. Mluvčí Krizového výboru ČT Martin Schmarcz dnešní postup vysvětlil tím, že "do této chvíle se nikdo z takzvaného nového vedení" neprokázal jakýmkoliv dokumentem, který by ho nyní opravňoval k řízení ČT. V následném prohlášení znovu konstatoval Krizový výbor ČT, že se nikdo z lidí ve vedení ČT, jmenovaný Hodačem "nedokázal prokázat žádným jmenovacím dokumentem" a ani Paluska nebyl odvolán papírem, takže prý nadále zůstává ve vedení ČT. Kromě toho, protože lidé, jmenovaní Hodačem, "nemají papír", automaticky prý přecházejí pravomoce řízení ČT na Palusku, argumentovali vzbouřenci. Je to zajímavá legalistická argumentace a uvidíme, zda projde - pokud ano, bude to znamenat další rozkolísání právního státu v ČR. Je jasné, že vnitřní mocenské struktury v ČT (vzbouřenci) si nejvíce ze všeho přejí vytvoření statu quo ante, navrácení situace tam, kde byla před jejich vzbouřením, aby si mohli nerušeně s televizí dál dělat, co chtějí. Jenže v pluralitní společnosti to není možné: v demokratické společnosti je nutno neutralizovat střet zájmů: o vedení České televize nemohou rozhodovat zaměstnanci, ale někdo jiný: nejlépe by samozřejmě bylo, kdyby existovala nadstranická Rada - to asi v českém prostředí není možné. Tak je pořád lepší, aby ředitele ČT jmenoval parlament než sami televizní vzbouřenci - poslanci v parlamentě mají nad vzbouřenci alespoň drobnou výhodu - byli totiž demokraticky zvoleni. - "Obsadí nyní ´stávkové hlídky´ mocí také sekretariáty stran ČSSD a ODS a dalším krokem bude rozbíjení výkladních skříní obchodů, které vlastní stoupenci ODS," ptá se ironicky Andrew Stroehlein, editor časopisu Central Europe Review, který vnitřní "étos" ČT zná velmi dobře... Jiný informovaný čtenář píše: (JČ)

    Takže sovět na Supích horách se konečně ujal vlády! Otázkou zůstává, kdy a kde vystřelila Aurora? --- Ostatně, nezabral Paluska ředitelnu právě proto, aby odstranil určité ekonomické aj. dokumenty?

    Tomáš Pecina, který byl celé odpoledne na Kavčích horách přítomen, k tomu napsal:

    Zda povede dvousměnný provoz v ředitelně České televize k vyšším pracovním výkonům, těžko soudit, k dalšímu zesměšnění instituce přispěje určitě. "Paluskova směna" získala přístup ke všem důležitým dokumentům (jen z toho, co volně leželo na stole ředitelny, se zmíním o částech Hodačovy manažerské smlouvy a nabídkách do tendru na forenzní audit). Stát nezasáhl jednou a ani dnešní směna policistů, která byla na místo přivolána, se nezdála nakloněna radikálnímu řešení. K dokonalosti zážitku mi chybělo jediné: Lehárova hudba.

  • Byl nebo nebyl Paluska právoplatně odvolán? Konstatuje Jana Dědečková:

    S tím Paluskovým odvoláním je to následovné. Pan Paluska a dalších osm členů managementu onemocněli, aby nemuseli převzít odvolání z funkcí. Přesto se dále pohybují po televizi a na zasedání mediální komise v PSP ČR dokonce i kamery zaznamenaly, jak Paluska utíká po sněmovně, když se mu paní Valterová pokoušela předat odvolání z funkce. Rovněž mu bylo zasláno doporučeně poštou. Odvolání je platné, i když si doporučený dopis nevyzvedne. Neznám přesně ty lhůty, ale myslím si, že po čtrnácti dnech je nedoručitelná zásilka vrácená zpět. V této chvíli by již mělo být odvolání právoplatné. JD

    Poznámka TP: Podle § 266a, odst. 3, zákoníku práce se nedoručená zásilka uloží na poště po dobu 10 dnů a pokud si ji zaměstnanec nevyzvedne, vrátí ji pošta zpět odesílateli. Pokud jsem správně vyrozuměl v televizních kuloárech, v případě L. Palusky došlo k nestandardní situaci, že pošta zásilku ani nedoručila, ani nevrátila zpět. Odpoledne jsem se proto zeptal Věry Valterové, jestli se vedení pokusilo o náhradní osobní doručení; zatím se to prý nepodařilo, takže Ladislav Paluska zůstává finančním ředitelem televize. Organizačními schopnostmi Hodačovi lidé opravdu nevynikají...

  • Byl Jiří Hodač tajným "koněm" ODS, kterého se Klausova strana snažila prosadit ředitelem ČT, aby ji ovládla? Nesmysl. Jana Dědečková a Miroslav Mareš už od listopadu 2000 prosazovali na funkci generálního ředitele ČT Kateřinu Fričovou a byl jsem po konferenci Věc veřejná v Kongresovém centru koncem listopadu 2000 svědkem toho, jak se tam s Kateřinou Fričovou sešli k předběžnému jednání o této věci. Nabídli mi autem cestu do města. Jana Dědečková řídila, vedle ní seděl Miroslav Mareš, já jsem seděl vzadu v autě vedle Kateřiny Fričové. Odvezli mě do Ječné ulice a šli kamsi do kavárny jednat o budoucnosti televize. Bylo to přesně tak, jak doporučoval jeden čtenář BL, aby to učinili - před konkursem prováděli členové Rady neformální rozhovory s možnými zájemci o funkci ředitele ČT. Velmi silně prosazovali Fričovou, protože se jim jevila jako schopná, nadstranická profesionálka. (JČ)

  • Byla nebo nebyla Jana Dědečková závislá na politicích? Vysvětluje:

    Kontaktu s politiky se nevyhnete. A každý má někoho, kdo ho určitým způsobem ovlivňuje. I moje myšlení bylo hodně ovlivněno p. Pecinou a BL. Bobošíkovou jsem osobně poznala, až když jsem dělala rozhovor v Interview 21 a její osobnost na mě také měla určitý vliv. Ale je to normální, člověk přece nežije ve vzduchoprázdnu. Václav Erben byl jen jeden a já jsem Vám jeho chování popisovala již dříve. [Nechtěl jmenovat ředitelkou ČT Kateřinu Fričovou, kterou prosazovala Jana Dědečková a Miroslav Mareš. Václav Erben totiž žije s matkou Petry Buzkové a ta věděla, že kdyby se Fričová stala ředitelkou ČT, Buzková už by se nemohla volně producírovat na obrazovce jako dosud a dělat si tak vlastní politickou kariéru, pozn. JČ] Nevolil by ji [Fričovou] ani Rejchrt a Kabzan. Rejchrt toho 12.12 nebyl apriori proti odvolání Chmelíčka, jen stále žadonil, aby to bylo až v lednu. Nevím proč, ale slyšela jsem již několik verzí. Včetně té, že Havel měl v novoročním projevu vyzvat k občanské neposlušnosti proti opoziční smlouvě a během ledna měly začít demonstrace, které by vyvolaly předčasné volby. Nevím, nakolik jsou to fantasmagorie a nakolik je to pravda. Fakt je, že připravené to měli. Když jsem s Rejchrtem mluvila ten den o Kateřině Fričové, byl proti. "Vy nevíte, paní kolegyně? Tu ne, ta je z komerční sféry." Nevím, proč byl najednou proti, když v listopadu věděl , že je z komerční sféry a byl nadšený. Paní Fričové jsem to řekla hned po odvolání Chmelíčka.. Když jsem s ní znovu rozebírala situaci v sobotu večer ( také ji vyšetřovali z ČT, proč jsem jí volala) sama mi říkala, že jí to Rejchrt přiznal a následně se jí omluvil. Netroufám si posoudit, zda byl někdo ovlivňován politiky, ale fakt je ten, že na Hodačovi jsme se usnesli až po tom, co jsme se nemohli dohodnout na nikom jiném. Nejvíc hlasů by měl Drahoš, ale měli jsme strach po tom Brnu. [Chmelíčkova kontrolní komise vypracovala o Drahošovi zdrcující kontrolní zprávu, z níž vyplývalo, že je zřejmě Drahoš vinen korupcí. JČ] Jsem přesvědčená o tom, že by to vypuklo stejně ať by tam byl kdokoliv. Dnes více, než předtím si myslím, že jde o finance a snad i sponzorování některé politické strany. Nezapomeňte, že společnost ČT INVEST [založenou v roce 1993, předsedou představenstva byl Ivo Mathé, členy posléze Paluska, Puchalský, Chmelíček. JČ] dal do likvidace finanční ředitel, kterého si přivedl Puchalský. Paluska tehdy odcházel za doprovodu policie a mohl si vzít pouze své osobní věci. Vrátil se tam s Chmelíčkem. Nejde o ředitele, jde o peníze. A velké. JD

    Ale o tom jste měli veřejně hovořit jako Rada ČT, namítl jsem. Jana Dědečková odpověděla:

    Muselo by být kde to publikovat. Napsali jsme toho spoustu, ale nikde nám to nebrali. Ani na stránkách ČT jsme neměli možnost. Všichni byli na dovolené a když se vrátili, nikdo už neposlouchal pokyny nadřízených. Klepetko byl nezvěstný a nebral telefony. Pan Hodač svolal kolegium a nikdo nepřijel. První den ještě fungoval personální ředitel Kříž, ale potom také nebral telefon a přidal se k ostatním z managementu. Strašně jsem se styděla, do čeho jsme pana Hodače dostali, a snažila jsem se mu pomáhat. Doma jsem byla pouze na večeři 24.12. a na Silvestra. Snažila jsem se ho podpořit alespoň morálně. Jednou o tom napíšu knihu. Brzy. JD

  • Od Jany Dědečkové k textu pana Fraňka (v závěru těchto BL):

    Vážený pane Čulíku, Text pana Fraňka mi velice připomíná vyjadřování pána, kterého tak brání. [Václava Erbena, pozn. JČ]. Měli jsme k sobě nepřekonatelný odpor právě proto, že měl zcela jiný postoj ke každému problému, který jsme v radě řešili. Pro tohoto pána bylo pravidlem, že nic nemá cenu řešit, protože tak to bylo v televizi odjakživa a pisatele stížnosti označoval za grafomany a psychopaty. Pravda ovšem je i to, že kdybych zastávala právě jeho postoje, byla bych v radě dodnes a ČT by v klidu přečkala i další tisíciletí. JD

  • V novém čísle Šmídovy Louče se pochopitelně nejvíc hovoří o krizi v České televizi, ale nezůstávají opomenuty ani možné souvislosti s vývojem v komerčním sektoru. Milan Šmíd dle mého soudu oprávněně argumentuje, že Rada České televize, která se sama stala součástí parlamentního mechanismu moci (o vazbách radních na "řídicí" politiky jsme psali např. v souvislosti s resignací Miloše Rejchrta zde, takže údaje z výpisů nás překvapily snad jen intenzitou kontaktů), tuto televizi zničí. Lišíme se - a to není nová zpráva - v receptu. Milan Šmíd tvrdí, že Českou televizi v tak zranitelném postavení bychom neměli kritizovat, abychom nanahrávali mocenským ambicím jejích nepřátel, zatímco podle našeho názoru nesmí být novinářská kritika žádnými takovými ohledy podmiňována, jinak se novinář stává nevěrohodným manipulátorem. I my jsme tedy v situaci "back to square one" (mimochodem, tato okřídlené rčení prý poprvé pronesl jistý generál anglické armády v okamžiku, kdy se jeho vojsko poraženo na hlavu již téměř zcela rozprchlo po okolních polích - podrobnosti se mi nepodařilo na internetu najít, zato jsem narazil na zcela odlišný výklad zde). (TP)

  • To je nápad! "Co takhle nyni dobrovolne zverejnit vypisy z uctu mobilnich telefonu vsech zamestnancu zpravodajstvi na internetu, at si kazdy udela obrazek sam? Pro Eurotel to neni technicky problem. To by byl rev o ochrane zdroju!!!" napsal nám trefně jeden z čtenářů. (TP)

  • Stále nejasný je další osud poslance Ivana Pilipa a aktivisty hnutí "Děkujeme, odejděte" Jana Bubeníka, kteří by měli stanout před kubánským soudem. V čem měla spočívat jejich trestná činnost, kubánské úřady specifikovaly jen vágně; údajně však mělo jít o to, že Pilip a Bubeník navštívili v rámci turistického pobytu představitele kubánské opozice, čímž se dopustili jednání ve prospěch v USA žijících a castrovskému režimu nepřátelských Kubánců. Dobře informované kruhy blízké ministerstvu zahraničních věcí Britským listům sdělily, že Pilip s sebou vůbec neměl diplomatický pas, a jiné neméně dobře informované zdroje vážně spekulují, že akce má souvislost s ruskými orgány nedávno rázně přerušenými "novinářskými" aktivitami Petry Procházkové. (TP)

  • Kojzarovské bolševické metody v České televizi. I z e-mailů, přicházejících redaktorům Britských listů, je zjevné, že virtuální krize, kterou před Vánocemi v zájmu zachování svého zaměstnání neoprávněně vyvolali zaměstnaci redakce zpravodajství ČT, když si zprivatizovali pro vysílání vlastní hrubé propagandy její zpravodajské pořady, odvysíláním pořadu Fakta o záznamech z mobilních telefonů některých členů Rady ČT ještě podstatně zesílila. Česká televize dělá prostě z lidí neseriózní emocionální manipulací dál k osobnímu prospěchu zaměstnanců zpravodajství hlupáky - a diskredituje se celá jako instituce, bohužel i velké Kavčí Hory, které by si mohly dávat pozor, aby jim druhořadí novináři v redakci zpravodajství takto zbytečně neničili pověst. Hysterie zintenzivněla, lidé jen s obtížemi vnímají emocionální manipulaci, která zamlžuje podrobnosti a fakta. Je-li to, co přinesl pořad Fakta, vůbec prokazatelné (propagandě České televize se v těchto dnech nedá věřit) určitým přínosem je zprůhlednění politických vlivů na Českou televizi. Vzbouření a přespávání čtyřkoaličních poslanců na Kavčích Horách prokázalo, že je zpravodajství ČT oddáno věci Čtyřkoalice a Unie svobody, záznamy z mobilních telefonů zase ukazují to, co Britské listy píší už od loňského března - že si totiž radní a s nimi spříznění politikové rozdělili rozhodování v Radě jako v parlamentu: byly tam vlivy ČSSD, ODS i Unie svobody (vazby Rejchrt - Mlynář, které ovšem Česká televize ve svém pořadu neuvedla.) Britské listy ovšem mají zkušenost, že mezi indolentními členy Rady ČT postupně nabyla nejvýraznějšího vlivu Jana Dědečková, která posléze v podstatě určovala celou politiku Rady, píše o tom Jan Čulík v třetím článku dnešního vydání BL. Dědečková své názory konzultovala s nejrůznějšími lidmi, i politiky, ale můžeme spolehlivě svědčit, že rozhodovala samostatně: sice podle konzervativního přesvědčení, nikoliv však podle rozhodování stranických sekretariátů. Řeč o údajném puči ODS, provedeném jmenováním Jiřího Hodače je nesmyslná, (i když už není tak jasné, o co se snad pokoušela ODS, když už jednou vzbouřenecký skandál vypukl.)

    Nejotřesnější na metodách nynější České televize je však jejich bolševismus. Píše o tom v dnešním vydání BL výmluvně Martin Stín:

    Pokud celý scénář televizní vzpoury již od počátku zaváněl působností ducha StB, na posledním kojzarovském výstřelku anarchovize ze Supích hor je jeho vliv velmi zřetelný. "Povstalci" se zmocnili výpisů z telefonních účtů členů Rady ČT a zveřejněním tří z nich prokazují spikleneckou podstatu vztahu mezi členy Rady a vedením ODS. To je typický postup desinformačních kampaní podle scénáře StB, nebo chcete-li, její učitelky KGB. Je to pokus zdiskreditovat nepohodlné osoby zveřejněním jednostranných, pro veřejnost nekontrolovatelných a ideologicky vhodně okořeněných informací za okolností, které vylučují účinnou obranu napadených.

    Ano, publikace telefonních výpisů silně připomíná praktiky Stb. V sedmdesátých letech několikrát nahrávala Stb soukromé rozhovory českých disidentů a pak je ve zcela subjektivním sestřihu vysílala za účelem skandalizace těchto osob v českém rozhlase. Při jedné domovní prohlídce zabavila Stb v bytě Ludvíka Vaculíka jeho fotografii, na níž byl nahý, a otiskla ji v týdeníku Dikobraz: "Tady se podívejte, co je to za člověka, nechává se fotografovat nahý." K podobným diskreditacím disidentů byla zneužívána Československá televize v roce 1977 po publikaci Charty 77. - Celkově bude asi odvysílání takto neetického pořadu kontraproduktivní. Mnozí si uvědomí, jak dál rozdmychal emotivní virtuální nálady v české společnosti a politikové asi usoudí, že se jim dosud nedaří Českou televizi oslabit a ovládnout a budou s tím chtít něco udělat. Ale vlastně jim to nahrává: čím více se ČT excesy nyní zdiskredituje, tím bude v budoucnosti slabší a to musí být pro politiky výhodné. Naivita nedávných pražských demonstrantů na Václavském náměstí je v tomto naprosto směšná: svými demonstracemi "za svobodu ČT" tuto televizi ve skutečnosti pomohli politikům ještě více podřídit. - Je velmi pravděpodobné, že bylo zveřejnění důvěrných telefonních dat pořadem Fakta vážným trestným činem, jak konstatuje ve své poznámce Tomáš Pecina:

    Loňská novela zákona o telekomunikacích (151/2000 Sb.) uvádí v § 84, odst. 3, písm. c), že "předmětem telekomunikačního tajemství jsou [mj.] data související s poskytováním telekomunikační služby, zejména údaje o účastnících telekomunikačního spojení." Z toho lze dovodit, že telekomunikačním tajemstvím je i obsah podrobných telefonních účtů, které pondělní Fakta (stejně jako týdeník Respekt) získala a použila pro přípravu reportáže.

    Odst. 2 tohoto paragrafu stanoví, že "Každý, kdo se dozví informace o skutečnostech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, je povinen zachovávat o nich mlčenlivost."

    Porušení mlčenlivosti může být pokutováno Českým telekomunikačním úřadem až do výše 5 000 000,- Kč (§ 97, odst. 1, písm. u), a zejména se jedná o trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji. Tohoto trestného činu (§ 178, odst. 2, trestního zákona) se dopustí ten, "kdo údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti."

    Pokud se tak stalo "tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem" (§ 178, odst. 3, písm. b), nebo spáchal-li pachatel trestný čin "porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce" (§ 178, odst. 3, písm. c), uplatní se zvýšená sazba tří až pěti let vězení. Obě možnosti zde přicházejí v úvahu, v prvém případě u redaktorů, ve druhém u osoby, která jim podrobné účty poskytla.

    U redaktorů je teoreticky možná obhajoba, že údaje nezískali v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, u osoby, která jim doklady předala, je však podle mého názoru trestní odpovědnost nesporná. Jediné, co by se dalo legálně zveřejnit, by byla výše fakturované částky.

    Jak pozoruhodně podlý a pokrytecký byl tento pořad Fakta, nás upozornil jeden pozorovatel. Poukázal na to, že velká většina zaměstnanců České televize má k dispozici služební telefony a používá je zcela nepokrytě k nejrůznějším, i naprosto soukromým účelům. například v britské BBC je něco takového naprosto nepředstavitelné. V britských podnicích mají ty osoby, které mají k dispozici firemní mobilní telefony, povinnost na nich označovat soukromé hovory a pokud je tyto hovory ochoten proplatit zaměstnavatel, zaměstnanec z toho musí platit daně, protože je to osobní příjem. Daňový úřad to sleduje velmi přísně. - Nikdo v České televizi nekontroluje, kolik se za provoz podnikových mobilních telefonů proplatí. Užívání mobilních telefonů se tam určuje ve stejné položce jako jsou (velmi podstatné) nálady na televizní satelitní přenosy z celého světa. Když se kdosi nedávno dožadoval informace, jaké vlastně jsou celkové náklady v ČT za užívání mobilních telefonů, bylo mu řečeno, ať si vezme položku výdajů na satelitní přenosy, satelitní přenosy od toho odečte a dostane částku, kterou zaměstnanci volně protelefonovávají na mobilech.

  • Česká policie je v ČR nad zákonem. Dokazuje to šokující vystoupení ministra vnitra Stanislava Grosse v Senátu,z něhož vyplývá, že při tzv. "vyšetřování" nezákonností, spáchaných českou policií v době protiglobalizačních demonstrací v Praze často proti zcela nevinným lidem české státní orgány ignorovaly závažný důkazní materiál. Transkript senátního vystoupení Stanislava Grosse publikujeme s analytickými poznámkami Jiřího Kopala, právního experta Občanských právních hlídek zde. - I když je to dlouhý text, je to nesmírně silný text a doporučujeme ho pozornosti každému, kdo se snad domníval, že se v ČR může spoléhat na zákonnost.

  • Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.

  • Článek o nejnovějším vývoji v České televizi, o tom, že vzbouřenci si vždycky ve zpravodajství ČT vysílali, co chtěli, bez jakéhokoliv ponětí o veřejnoprávnosti, o analytičnosti a potřebě kritického odstupu od všech témat, a nyní konečně vyšlo stoprocentně najevo, že si Českou televizi zprivatizovali k vlastnímu účelu, i když jim za to stále platí koncesionáři, píše v angličtině Jan Čulík v časopise Central Europe Review na tomto místě. (JČ)

  • Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.

    Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem KytkouJanou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 600 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

  • MediaChannel o krizi v ČT. V angličtině se krizí v ČT zabývá MediaChannel na této stránce: http://www.mediachannel.org/originals/czech.shtml. Cituje mj. články Andrewa Stroehleina a Jana Čulíka, publikované anglicky o politické krizi, kterou uměle vyvolala sama televize, v časopise Central Europe Review.

  • Článek v Handelsblatu.. Upozorňuje Juliana:

    Vážený pane Čulíku, nizozemské noviny NRC Handelsblad (čtou je střední a vyšší střední vrstvy) 10. ledna otiskly velký článek o krizi v ČT. Vyznění se liší od stanoviska mezinárodní organizace novinářů. Píší, že druhořadým redaktorům se už poněkolikáté podařilo zablokovat reformu zpravodajství.

  • Guardian o tom, že televizní protesty nejsou bojem za svobodu slova. Internetové stránky britského deníku Guardian citují v tomto smyslu článek Jamese Partridge a Andrewa Stroehleina, které vyšly v časopise Central Europe Review.

    Německý Der Spiegel citoval minulé pondělí Jana Čulíka, že pražská televizní krize je internětelevizní pracovněprávní spor, který druhořadí televizní novináři proměnili v politickou záležitost: "Ausgewogene Berichterstattung, sagen Kritiker, habe es nie gegeben. Und der Journalistikprofessor Jan Culik zieht ironisch den Hut vor jenen Redakteuren, 'die jahrelang nicht faehig waren, eine kritische Analyse' massgeblicher Politiker zu Wege zu bringen, und nun den Coup landen, einen 'internen Arbeitsstreit in eine politische Krise' umzudeuten: 'Es gelang ihnen, den Eindruck zu vermitteln, als ob sich wieder der November 1989 abspiele.'"

  • Informace o krizi v České televizi, publikované anglicky v časopise Central Europe Review, doporučuje od včerejška světovému publiku "nejprestižnější internetová stránka na světě" (Daily Telegraph) Arts and Letters Daily. Central Europe Review publikuje k tomuto tématu dva články Jana Čulíka (v textu nazvaném "Mé zoufalství: Jak jsem dostal 100 000 lidí do pražských ulic" shrnuje Jan Čulík v  České republice vícméně neznámé pozadí této krize a poukazuje na to, jak škodlivý vliv na českou společnost má skutečnost, že informace a debaty, které jsou volně k dispozici několika desítkám tisíc elitních čtenářů BL, jsou nepřístupny neinformované a tedy manipulovatelné široké české veřejnosti). V jiném článku mj. vysvětluje Andrew Stroehlein, proč je Jana Bobošíková uvnitř ČT terčem tak ostré nenávisti, a pražský pozorovatel James Partridge potvrzuje, že televizní protesty nemají nic společného s bojem za svobodu slova. CER také přináší v anglickém překladu výňatky z pátečního projevu Miloše Zemana ve sněmovně, vyjádření Jany Dědečkové, že Jiřího Hodače neodvolá, a článek vyjadřující standardní vzbouřenecký názor. - Britský list Guardian uvedl dne 29. 12. 2000 ve své příloze "The Editor", věnované mezinárodním sdělovacím prostředům, týdeník Central Europe Review jako jeden ze svých "oblíbených" ("favourite") časopisů za rok 2000. Guardian zejména chválil, jak týdeník CER psal o pražských antiglobalizačních protestech při zasedání MMF/SB. (Autorem těchto článků v CER byl podle materiálů, publikovaných v Britských listech, převážně Jan Čulík.)

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP.
  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Spáchal pořad Fakta České televize zveřejněním výpisů mobilních telefonů členů Rady ČT trestný čin?

    Michal Kašík, Tomáš Pecina, Jaroslav Štemberk

    Michal Kašík se domnívá, že nikoliv:

    Pokud byly mobilni telefony vedeny na  Českou televizi, recipientem podrobnych vypisu z učtu byla podle smlouvy s  Eurotelem Česka televize, nikoliv členove rady. Vlastnikem dat z účtu je tedy nepochybni Česka televize, tedy muže s vypisy nakladat po libosti pouze pokud by s členy rady učinila dohodu, že tak učinit nesmi (tedy je i  zveřejnit, je to jeji vnitřni věc) . Novinařska etika tohoto postupu je sice sporna, ale take odhaluje pitomost "obdarovanych", v minulosti a asi i  dnes se takhle poed svymi sponzory odhalovali i politici (darovane telefony, karty CCS a dalši). Ti lide si neuvědomuji, jake informace svym "darcum" uživanim takovych daru poskytuji!!. Osobni si myslim, že tyto vypisy z učtů byly v ČT zneuživány zcela dlouhodobě, jejich zveřejněni je až posledni fazi.

    Na to reaguje Tomáš Pecina:

    Názor Michala Kašíka považuji za mylný a odporující platné právní úpravě. Zejména nemohu souhlasit, že Česká televize má tím, že je plátcem účtů, právo disponovat s údaji z rozpisu hovorů podle libosti.

    Loňská novela zákona o telekomunikacích (151/2000 Sb.) uvádí v § 84, odst. 3, písm. c), že "předmětem telekomunikačního tajemství jsou [mj.] data související s poskytováním telekomunikační služby, zejména údaje o účastnících telekomunikačního spojení." Z toho lze dovodit, že telekomunikačním tajemstvím je i obsah podrobných telefonních účtů, které pondělní Fakta (stejně jako týdeník Respekt) získala a použila pro přípravu reportáže.

    Odst. 2 tohoto paragrafu stanoví, že "Každý, kdo se dozví informace o skutečnostech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, je povinen zachovávat o nich mlčenlivost."

    Porušení mlčenlivosti může být pokutováno Českým telekomunikačním úřadem až do výše 5 000 000,- Kč (§ 97, odst. 1, písm. u), a zejména se jedná o trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji. Tohoto trestného činu (§ 178, odst. 2, trestního zákona) se dopustí ten, "kdo údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti."

    Pokud se tak stalo "tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem" (§ 178, odst. 3, písm. b), nebo spáchal-li pachatel trestný čin "porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce" (§ 178, odst. 3, písm. c), uplatní se zvýšená sazba tří až pěti let vězení. Obě možnosti zde přicházejí v úvahu, v prvém případě u redaktorů, ve druhém u osoby, která jim podrobné účty poskytla.

    U redaktorů je teoreticky možná obhajoba, že údaje nezískali v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, u osoby, která jim doklady předala, je však podle mého názoru trestní odpovědnost nesporná. Jediné, co by se dalo legálně zveřejnit, by byla výše fakturované částky.

    Jiný názor má Jaroslav Štemberk:

    Pokud jde o legálnost zveřejnění účtů za mobilní telefony v pořadu Fakta, mám za to, že nejde o zveřejnění nelegální. Přehlížete, že šlo o zveřejnění účtů za používání služebních mobilních telefonů členů Rady ČT, které na  základě zákona o ČT proplácí účtárna ČT z peněz vybraných na  koncesionářských poplatcích. Obecně se uznává právo toho, kdo provoz telefonu platí, sledovat, komu se z něj volá, pokud nedochází k odposlechu hovorů. Kdyby byly běžně zveřejňovány i jiné účty - za služební mobily redaktorů, případně jiné mnohem vyšší účty, které ČT proplácí (např. na  internetových stránkách ČT), aby bylo její hospodaření pro koncesionáře skutečně průhledné, pak by bylo všechno v pořádku. Jestliže uvedené údaje byly skutečně pravdivé a nebyly zmanipulované (pak by připadal v úvahu tr. čin pomluvy), jde tedy spíše než o otázku právní, stejně jako v případě skryté kamery v "bobovizi", o otázku novinářské etiky.

    Za přiměřené bych považoval, že ČT použila své záznamy o telefonních hovorech k vyvrácení tvrzení J. Dědečkové přednesených ve veřejném vystoupení před Senátem. Mělo by však rozhodně být provedeno šetření, jak se dostaly interní informace veřejnoprávní ČT do soukromého magazinu Respekt vyvozena z toho odpovědnost. Jako hraniční mezi neetickým a protiprávním se mi jeví vyzvídání obsahu telefonických hovorů redaktory ČT.

    Poznámka JČ: Otázka je, zda materiálu použila ČT anebo jen nyní tam vládnoucí někteří její soukromí redaktoři, kteří si ji zprivatizovali. Je možno považovat propagandistické vysílání ČT bez legálně jmenovaného ředitele za legální? Kdo odpovídá za to, co se vysílá? Vysílá se to jménem České televize podle zákona o ČT? A je rozdíl mezi konstatováním skutečnosti ve vysílání, že Jana Dědečková nemluvila v Senátu pravdu, a širokým zveřejněním soukromých informací v televizním pořadu?


    Vysoký etický standard pořadu Fakta ČT

    Tomáš Pecina, Jan Čulík

  • Nejvyšší etický standard dodrželi (patrně) reportéři redakce publicistiky ČT, když vyslali do týmu Jany Bobošíkové zvěda, aby skrytou kamerou natočil, co se u konkurence děje. Pondělí večer, pořad Fakta. Na pozadí běží záběry snímané skrytou kamerou, hovoří Marek Vítek: "Pro tato 'Fakta' byla určena i reportáž novináře Davida Garkische, který se nechal najmout do týmu Jany Bobošíkové. Skrytou kamerou natáčel přípravu jejího zpravodajství. Tuto metodu jsme zvolili proto, že existovalo vážné podezření z toho, že zprávy Bobošíkové jsou účelově manipulovány a že jsou zbytečně utráceny peníze koncesionářů. To jsou důvody, které nás opravňovaly tuto ve světě i u nás běžnou novinářskou metodu použít. Záběry, které jsme pořídili, nijak nesnižují důstojnost natočených osob, nemají bulvární charakter a pouze dokumentují situaci, ve které se konkurenční tým pokoušel vyrábět zpravodajství. Poté, co se o metodě natáčení skytou kamerou uvnitř konkurenčního týmu začala vést v médiích diskuse, která zpochybňovala etiku tohoto postupu, rozhodli jsme se použít získané informace a záběry ve vysílání až po vyřešení sporu v České televizi. Informace o finančních ztrátách, které dosahují milionových částek, předáme v písemné formě členům mediální komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR." (TP)

  • Nepřípustný zásah do soukromí nepředstavoval jistě ani následující příspěvek, v němž na základě podrobných účtů od operátora mobilních telefonů vzbouřenci "dohledali", kterým politikům v prosinci ze svých služebních telefonů volali členové Rady ČT. Ti to zpravidla popírali; odvahu podívat se pevně do kamery a říct: "To je snad moje věc, pane Hanslíku, nemyslíte? Pracujete u policie, že se mě ptáte, komu telefonuji!?" nenašel z bývalých radních nikdo a z konfrontovaných politiků to napadlo víceméně jen Miloslava Kučeru st. (ČSSD). Do výmluv a lhaní se nejvíc zapletla Jana Dědečková, omilostněn byl naopak vzbouřenci Václav Erben, protože jeho telefonáty s Petrou Buzkovou (ČSSD) omlouval příbuzenský poměr (a vstřícný poměr Buzkové ke vzbouřencům, dodejme jízlivě).

    Nejsem asi jediný, komu se inovativní metody veřejnoprávní publicistiky jeví poněkud bulvárními. Trvám na tom, že tým Fakt měl plné právo zajímat se o Hodačovy články ze 70. let; podrobné účty za telefony však nejsou v žádném případě zdrojem, z něhož by mohl seriózní novinář čerpat - že se k nim redaktoři vůbec dostali, svědčí o naprostém rozkladu, v němž se vzbouřenci dobytá televize nachází. Ponechme ale politiky a bývalé radní jejich osudu (ti prvně jmenovaní patrně hořce lamentují, že pozdě URNu honiti), přijměme na chvíli hru Mrnkova týmu a zeptejme se, proč v seznamu nejsou kontakty proslulé dvojice Mlynář-Rejchrt. Vítek říká doslova: "[Kabzan a Rejchrt] byli jediní dva radní, u kterých se nám nepodařilo v prosincových účtech za provoz mobilních telefonů identifikovat žádná čísla patřící stranickým špičkám lidovců a unionistů. Nevíme ovšem, zda se politici těchto stran nepokusili radní kontaktovat sami." Je to pravda nebo ne? A kdyby to pravda nebyla, mohla by si vzbouřenecká redakce dovolit osočit z ovlivňování Rady ČT politika, který jí pomohl vybojovat "svobodu slova"? Ano nebo ne, pánové Mrnko, Vítku a Hanslíku? (TP)

  • Tvůrci pořadu by ovšem mohli splakat nad výdělkem. Za porušení telekomunikačního tajemství je podle nového zákona pokuta až pět milionů korun a hrozí jim i trestní stíhání za neoprávněné nakládání s osobními údaji (tam je v odst. 3 horní hranice pět let). Pikanterií je, že na tento trestný čin se vztahuje oznamovací povinnost, a tak se tím, že na Fakta nepodávám trestní oznámení, dopouštím trestného činu i já (věru podivné jsou cesty českého trestního práva...). (TP)

  • Obavy z privatizace České televize jsou liché. Česká televize je už totiž zprivatizována - svými zaměstnanci; avšak koncesionáři toto soukromé vysílání dále platí z vlastní kapsy. ČT nikdy veřejnoprávní institucí nebyla. V soukromém vlastnictví ji měli zejména členové redakce zpravodajství, kteří ji dlouhodobě užívali jako nástroj k prosazování vlastních osobních a politických cílů. Nyní, v důsledku televizní rebelie, si zaměstnanci ČT zprivatizovali tuto údajně veřejnoprávní instituci do svého majetku zcela otevřeně a  propagandistické excesy, jichž se dopouštějí (viz např. včerejší pořad Fakta) vejdou do historie světového televizního vysílání jako případy nejhlubšího propadu televizní novinářské práce. Drobná potíž spočívá v tom, že zaměstnanci České televize si tuto instituci zprivatizovali i s koncesionářskými poplatníky: lidé dál na Českou televizi platí, jako by to byla nezávislá veřejnoprávní instituce, ale vybrané peníze jdou na prosazování osobních propagandistických zájmů vzbouřené redakce zpravodajství. Jak dlouho to budou lidi - a parlament - tolerovat? (JČ, TP)

  • Balkánský chaos v ČR ohledně ochrany důvěrných dat prokázal včerejší pořad zaměstnanci zprivatizované České televize "Fakta", jehož reportéři odcizili a zveřejnili důvěrné informace o tom, kam telefonovali členové nedávno odvolané Rady ČT ze svých mobilních telefonů (informace o tom, kam telefonovali televizní vzbouřenci, pořad neuvedl). Tato skutečnost by se mohla stát vážným handicapem pro rozvoj digitálních telefonních sítí. Každý majitel mobilního telefonu v ČR si totiž teď musí uvědomit, že data o tom, kdy a komu jak dlouho telefonoval, jsou v neprávním státě Česká republika kdykoliv zcizitelná a použitelná proti němu. Za takovýchto okolností by západní země nemohly vůbec fungovat; například ve Velké Británii poskytují telefonní společnosti na jednotlivé položky rozepsané účty za telefon uživatelům veškerých, tedy i tradičních drátových telefonů, už skoro dvacet let. (JČ)


    Tak ještě jednou - jak vznikla televizní krize

    Rada ČT - to byla Jana Dědečková. Nešlo o puč ODS, ale o neobratnou, i když dobře míněnou akci Jany Dědečkové

    Neseriózně propagandistický pořad Fakta České televize nepřinesl podstatnější nové informace - jen emocionálně dále zamlžil podrobnosti, aby to posloužilo věci televizních vzbouřenců

    Shodou okolností byly Britské listy u samého jádra tohoto konfliktu a mohou autoritativně svědčit o jeho průběhu, až k dnešním absurdně tragickým koncům

    Jan Čulík

    Britské listy se kauzou Česká televize zabývají dávno, už dlouhou dobu předtím, než to zaujalo kohokoliv z českých médií. Nemají také důvod podporovat žádnou jednotlivou stranu sporu, jediný zájem, který mají, je vytvořit v ČR kvalitní, profesionální televizní zpravodajství - tato kauza je však nyní nadlouho, ne-li navždycky, ztracena. Shodou okolností jsme s Tomášem Pecinou byli po celý rok 2000 velmi podrobnými svědky veškerého vývoje v České televizi. Přečtěte si v tematickém archívu BL (
    http://blisty.internet.cz/xz) pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" některé naše články a prognózy z roku 2000. Uvidíte, že jsou dost informativní a přesné.

    Od samého začátku kritizovaly Britské listy způsob jmenování nové Rady České televize v březnu 2000 podle stranickopolitického klíče (viz např. článek Jana Čulíka Poslední útok za účelem podmanění České televize? V úterý bude parlament jmenovat novou Radu ČT ze 3. dubna 2000.) V článku Veřejní služebníci anebo volená vrchnost? argumentoval Tomáš Pecina, že jmenováním členů nové Rady ČT podle stranickopolitického klíče se ukazuje, že česká společnost není vstavu udržet si kvalitní veřejnoprávní televizi a že zřejmě dojde alespoň k jejímu "polopostátnění".

    Věděli jsme velmi dobře, jak pečlivě byl strukturován proces výběru radních, aby se do něho nedostala žádná hrdě nezávislá, vzdělaná a poučená osoba. Naprostým fiaskem skončila například kandidatura Václava Žáka: parlamentní politické strany neměly zájem o někoho, kdo by energicky projevoval vlastní názor. V tomto článku ze 14. dubna 2000 se zabývá Tomáš Pecina jednotlivými členy nové Rady podrobněji a s politováním konstatuje: "Vyplňuje se pesimistický předpoklad, že noví radní budou opět nepříliš výrazné a potenciálně snadno ovlivnitelné osobnosti".

    Zejména nás zaujala mimopražská radní Jana Dědečková, podle ODS prý "mediální odbornice". Tomáš Pecina o ní psal spíše jako o "budoucí" mediální odbornici více 17.4. a už 19. 4 přinesly Britské listy s Janou Dědečkovou obsáhlý rozhovor, Jan Čulík ostře kritizoval její názory rozborem z 20.4. 2000.

    Začátkem května 2000 publikovaly Britské listy první rozsáhlejší rozhovor s novým ředitelem zpravodajství Jiřím Hodačem, v němž Hodač učinil na Tomáše Pecinu relativně dobrý dojem: plně se postavil za základní, profesionální novinářské principy televize BBC. Jan Čulík charakterizoval postoje Jiřího Hodače jako mírnou snahu o pokrok. Posléze jsme zaznamenali ohledně Jiřího Hodače dosti podstatná zklamání. V tematickém archivu BL najdete také podrobně vylíčeno, jak to bylo s odvoláním Romana Proroka s pořadu V pravé poledne a s odchodem Zdeňka Šámala.

    Nevýrazné a ovlivnitelné osobnosti

    Drtivá většina členů Rady České televize byly skutečně, jak to hned zpočátku napsal Tomáš Pecina, "nepříliš výrazné a potenciálně snadno ovlivnitelné osobnosti" s vazbami na politické strany, které je nominovaly. Nejvýraznější byla vazba předsedy Rady ČT Miroslava Mareše na předsedu parlamentní mediální komise Ivana Langera, vazby lidí kolem brněnského časopisu Proglas, vazba Václava Erbena, nominovaného za ČSSD, na Petru Buzkovou, dceru své družky a vazba Miloše Rejchrta na Vladimíra Mlynáře z Unie svobody.

    Ačkoliv jsme měli o práci této druhořadé Rady co nejhorší očekávání, jako pozitivní nečekané překvapení se dost brzo začala projevovat majitelka penziónu Jana Dědečková. Velmi brzo - navzdory odporu ostatních členů Rady začala prosazovat myšlenku, aby bylo veškeré jednání Rady ČT veřejné (například zde).

    Dědečková začala také brát velmi vážně práci Rady a začala pro její zasedání připravovat věcné a kritické, dosti kompetentní analýzy nedokonalé práce České televize. Ostatní členové Rady se její práci pokoušeli rozvracet podle stranického klíče, ale protože na zasedání chodili nepřipraveni a chovali se tam víceméně indolentně, dařilo se jim usnesení Rady ČT, které touto dobou na základě své práce v podstatě připravovala Jana Dědečková, rozvracet nikoliv věcnými protiargumenty, ale jen kabaretním rozmělňováním a absurdními výstupy (do jednoho věcného usnesení přidal např. J. Kratochvíl slavnou zmínku o jitrnici).

    Pokud Rada České televize dosáhla během roku 2000 čehokoliv věcného, dosáhla toho na základě práce Jany Dědečkové. Za její energickou práci v zájmu občanů si Dědečková vysloužila v srpnu 2000 kritiku od šéfa mediální komise parlamentu Ivana Langera, který ji vyčetl, že svým vystupováním proti nedostatkům v České televizi Dědečková škodí ODS.

    Dědečkové se podařilo dostat do usnesení Rady České televize - naprosto oprávněně, že ČT informovala zkresleně o událostech kolem zářijového zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze i o tom, že se skandálem kolem pořadu o společnosti Sazka, který se generální ředitel Chmelíček pokusil potlačit, ČT zpronevěřila svému veřejnému poslání.

    Úterní pořad Fakta skandálním prozrazením informací o soukromých telefonátech (to je jedno, že to byly služební telefony, ani informace získané z nich, kam kdo telefonoval, nemohou být ve veřejné doméně) neodhalil nic nového, i když informace tohoto pořadu byly samozřejmě zkreslené. V pořadu chyběla fakta o tom, komu pravidelně telefonovali vedoucí pracovníci redakce zpravodajství ČT - je nehorázné představovat si, že jsou snad novinářští vzbouřenci z ČT nezávislými "bojovníky za svobodu", když někteří z nich donedávna dokonce za úplatu vyučovali politiky jak vystupovat distiguovaně před kamerou!

    Rada ČT a Česká televize byly dohromady určitým zrcadlem parlamentu a české politické scény. V Radě ČT zasedali lidé pod vlivem ODS a různých frakcí ČSSD, případně Unie svobody (vazby Rejchrt - Mlynář), Česká televize zase byla pod vlivem Čtyřkoalice.

    Výjimkou, a o tom můžeme svědčit zcela důrazně a spolehlivě, byla v Radě Jana Dědečková, která prosazovala reformu České televize na základě osobního, konzervativního přesvědčení, nikoliv však tak, že by tím plnila příkazy ODS. Dědečková byla v častém telefonickém kontaktu s poslankyní ODS Kateřinou Dostálovou, s níž sdílela mnohé (dosti rozumné) názory na situaci v České televizi, v žádném případě však neplnila Dostálové příkazy.

    Důkaz: Dostálová a ODS prosazovaly do funkce nového ředitele ČT šéfa brněnského studia Zdeňka Drahoše. Dědečková naproti tomu chtěla Kateřinu Fričovou a o tom posléze přesvědčila i předsedu Rady ČT Miroslava Mareše.

    Uzavírám tedy: je pravda, že jednotliví členové Rady České televize měli různé vazby na poslance v parlamentu. Bylo to však jedno, protože tito lidé byli vesměs indolentní, zcela neschopné osoby, které neměly na práci Rady ČT v podstatě žádný vliv.

    Rada ČT, to byla Jana Dědečková, která se od pozdního jara roku 2000 překvapivě silně profilovala a navzdory svému amatérství prosadila v Radě celou řadu rozumných a užitečných věcí. Její nekompromisní veřejné postoje vyvolávaly proti ní v českých médiích kampaně, jako například když se postavila proti Dušanu Chmelíčkovi ve věci pořadu o Sazce, který se Chmelíček pokusil zakázat. Blesk tehdy zahájil proti Dědečkové diskreditační kampaň.

    Zcela právem, jak je zjevné z této zprávy (viz též zde), přiměla Jana Dědečková jinak indolentní Radu České televize, aby v prosinci odvolala generálního ředitele Dušana Chmelíčka. Už nejméně v listopadu 2000 prosazovala Jana Dědečková na místo nového ředitele ČT zkušenou profesionálku Kateřinu Fričovou. Byl jsem toho svědkem v Praze v listopadu 2000, kdy Fričová, Mareš a Dědečková spolu o té věci předběžně jednali. Zároveň jsem byl svědkem i neobyčejně intenzivně mafiánské atmosféry v České televizi i okolních politických tlaků. Byl tak intenzivní, že jsem vyjádřil Janě Dědečkové přesvědčení, že tuto mafiánskou strukturu, která je na koni, se jí jako jediné osobě z venkova nikdy nepodaří porazit. Odpověděla mi pevně, že se to podařit musí - jinak že snad bude muset emigrovat. Často hovořila o chudých lidech v podkrkonošském regionu, na jejichž problémy Česká televize kašle - zabývá se politickými intrikami hlavního města. Argumentovala dosti přesvědčivě, že její úsilí zprofesionalizovat a otevřít Českou televizi veřejné kontrole musí být úspěšné - už kvůli těmto obyčejným lidem.

    Dědečková se chtěla vyhnout obrovským politickým tlakům, které neustále mařily práci Rady tím, že chtěla dosíci jmenování Kateřiny Fričové ředitelkou ČT bez konkursu. Obávala se, že se konkurs stane obětí politických tlaků. Před takovým rozhodnutím jsme ji v Britských listech vážně varovali. Bylo totiž jasné, že v České televizi vznikne po odvolání Chmelíčka, jehož si tamější mafiáni už podrobili, vzpoura, ať bude jmenován kdokoliv. Kdyby byla Fričová jmenována bez konkursu, vzpoura by byla alespoň tak intenzivní, jako když byl nakonec jmenován proti vůli ODS kompromisní kandidát Jiří Hodač.

    Doporučovali jsme, aby v Radě prosadila tříkolové, podrobné výběrové řízení na základě přesných propozic. Uchazeči o ředitelské místo měli vypracovat projekt.

    Dědečková však byla přece jen amatérka a obrovské tlaky nezvládla

    Dědečková a předseda Rady ČT Miroslav Mareš však pod vlivem silných politických tlaků zpanikařili, řádné dlouhodobé výběrové řízení s veřejnou obhajobou projektů vypracovaných uchazeči neuspořádali a při rozhodování o novém řediteli po tlakem skandujícího třistahlavého davu zaměstnanců ČT pod okny jejich úřadovny, kteří křičeli, nepravdivě: "My jsme ti koncesionáři! Dávejte si pozor, koho zvolíte!" vybrali kompromisního kandidáta Jiřího Hodače, když se ODS nepodařilo prosadit Zdeňka Drahoše a když Václav Erben na pokyn Petry Buzkové blokoval Kateřinu Fričovou.

    To, že hovořila Jana Dědečková, hlavní motor rozhodování v Radě, v inkriminovaných prosincových dnech s celou řadou činitelů, včetně poslanců z ODS i ČSSD, mi nepřipadá příliš překvapivé. "Investigativní novináři" z pořadu Fakta jistě naleznou v rozpisu mobilního telefonu Jany Dědečkové i hovory s Britskými listy, které sledovaly vývoj v Radě velmi podrobně prostřednictvím telefonátů celé řadě členů Rady ČT. Měl jsem sám z těchto prosincových rozhovorů s Janou Dědečkovou dojem, že Dědečková zjišťuje z nejrůznějších míst veřejné mínění k různým otázkám televizní krize - představa, že by plnila telefonické příkazy ODS, je směšná.

    Kromě značné neobratnosti při jmenování Jiřího Hodače (ten pak ve stresu učinil celou řadu dalších chyb, nechal se posléze zřejmě zmanipulovat ODS) udělala Jana Dědečková podstatné chyby v minulých dnech. Neměla lhát o svých kontaktech s Ivanem Langerem: je přece zcela legitimní, aby konzultovala členka Rady ČT v krizi o Českou televizi šéfa parlamentní medální komise. To přece neznamená, že tím plní jeho příkazy!

    Na bolševický dotaz reportérů z pořadu Fakta ohledně záznamů jejích telefonních rozhovorů měla Dědečková rázně odpovědět "Co je vám do toho, tohle je sprostá nehoráznost" a varovat reportéra, že se odvysíláním těchto důvěrných informací dopouštějí trestného činu. Zbytečně poškodila svou věc lhaním.

    Poznámka TP: Mně připadá, že případ nádherně ilustruje tezi Nikolaje Savického, že v organismu, jako je Česká televize, může uspět jen ten, kdo se naučí jejímu "dorozumívacímu kódu". Jana Dědečková to záměrně nedělala, odmítala s lidmi uvnitř televize komunikovat a věřila, že pouhou mocí svého mandátu a vlivem nad druhořadými osobnostmi v Radě prosadí "reformu shora".

    To by se jí zřejmě i podařilo, kdyby nevsadila na slabého, ale tělem dobře klamoucího Hodače.

    Vzpomínám si na několik rozhovorů v prosinci se Štěpánem Kotrbou, který mě přesvědčoval, jak promyšleně a účelně Jiří Hodač postupuje, jak dobré právní rady dostává, jak správně formuluje své titulky apod., a jak se chystá k velkému finále, a já mu opakoval, že Hodače znám, že je jako manažer naprosto neschopný a všechno, co se děje, jsou jeho chyby pro tem maskované za poziční manévry. J. Dědečková není jediný, kdo se dal ošálit Hodačovým šarmem a dlouholetým tréninkem v reprezentaci; právě v té chvíli se jí vymstilo, že neuměla a nechtěla získávat informace od lidí "z výroby" a nedovedla tedy odhadnout, co takové jmenování s televizí udělá.

    Žijeme ve zvláštní zemi: zatímco všude jinde je obvyklé, že průvodním znakem politického převratu je reforma televizního zpravodajství, zde je politický převrat průvodním znakem reformy televizního zpravodajství. Klepetkovská klika a princip "klepetkismu" jsou už zakořeněny tak pevně, že lidé v OTN rozhodují nejen o tom, kdo se smí nebo nesmí stát ředitelem televize, ale jak se ukázalo, jsou schopni přivést na svou obhajobu do ulic stovky tisíc lidí. Kdyby tito "profesionální oblbovači" chtěli svrhnout vládu nebo zařídit, aby dav vzal útokem Parlament, nebyl by to za dané situace problém. A to mě, přiznám se, trochu děsí, protože standardní politická reprezentace má přes všechny odporné vlastnosti jednu výhodu: na rozdíl od televizních redaktorů je volená.


    Třetí duch na scéně

    Martin Stín

    Krize v České televizi má nepochybně nadpřirozené příčiny. Do jejího vývoje zasahují různí duchové. Prvního, ducha zákona, identifikoval pan prezident. Nedávno jsem prokázal také přítomnost ducha opoziční smlouvy. A nyní se k autorství toho svinstva, které na nás s nálepkou objektivního a vyváženého zpravodajství z ukradené obrazovky denně chrlí anarchotelevizní "povstalci" ze Supích hor, bezostyšně přihlásil duch StB. Ten je zvláštní tím, že není zcela jasné, zda jeho tělesná schránka skutečně definitivně uhynula. Mám dokonce podezření, že splynula s pozůstatky "tvrdého jádra" zlikvidované státostrany a žije dále v podobě subkultury neformálních struktur, působících v různých sférách společnosti. Ostatně tomu nasvědčuje i pátrání v minulosti některých aktérů hororu ze Supích hor, včetně jejich ochránců.

    Pokud celý scénář televizní vzpoury již od počátku zaváněl působností ducha StB, na posledním kojzarovském výstřelku anarchovize ze Supích hor je jeho vliv velmi zřetelný. "Povstalci" se zmocnili výpisů z telefonních účtů členů Rady ČT a zveřejněním tří z nich prokazují spikleneckou podstatu vztahu mezi členy Rady a vedením ODS. To je typický postup desinformačních kampaní podle scénáře StB, nebo chcete-li, její učitelky KGB. Je to pokus zdiskreditovat nepohodlné osoby zveřejněním jednostranných, pro veřejnost nekontrolovatelných a ideologicky vhodně okořeněných informací za okolností, které vylučují účinnou obranu napadených.

    Ponecháme stranou skutečnost, že "povstalci" se manipulací a zveřejněním těchto údajů bez souhlasu legitimního vedení ČT patrně dopustili dalšího porušení zákona. Ve srovnání se svévolným nakládáním s miliardovým veřejným majetkem ČT, které předvádějí již téměř měsíc, je to zanedbatelná maličkost. Na rozdíl od Jany Dědečkové nepovažuji jejich čin ani za zásah do soukromí, protože jde o služební telefony, které jistě nebyly přiděleny za účelem vyřizování soukromých záležitostí.

    Na tomto skutku mi vedle jeho hanebnosti vadí zřejmá neobjektivnost a tedy neprofesionalita. Autoři zprávy si účelově vybrali telefony tří členů Rady, nominovaných ODS, ale ponechali stranou všech dalších šest členů Rady a zejména nám neprozradili sladké tajemství, s kým si v době příprav vzpoury a během ní telefonovali oni sami. Nezkoumali také, s kým hovořili postižení tři členové Rady mimo poslanců ODS. Tuším, že analýza telefonátů dalších členů Rady a redaktorů anarchovize by nutně prokázala, že také oni se poskvrnili stykem s oněmi odpornými jedinci, jimž se říká "politik", popřípadě "poslanec" či "senátor."

    Na rozdíl od redaktorů anarchovize nepovažuji samu skutečnost styku mezi členy Rady, bez ohledu na to, kdo je nominoval, a politiky za zločin. Totéž platí pro případné spojení mezi "povstalci" a politiky. Přes všechny výhrady, které můžeme mít k jednotlivým politikům, angažovaným v této aféře, nelze pominout, že Česká televize je majetkem veřejnosti, a oni "povstalci" ostouzení i vyzdvihovaní politici jsou významnými představiteli veřejnosti, jejichž vážnost se opírá o volební výsledek. Jde o mandát, který je projevem důvěry nikoli několika set tisíc,ale několika milionů občanů tohoto státu. Zrovna tak, jako není zločinem být členem politické strany, ani konzultace politického problému s poslancem kterékoli politické strany sama o sobě není nemravná. Je však nestydaté, ukázat prstem na tři lidi, kteří nemají možnost rovnocenné obrany, obvinit je ze závislosti a nedat současně k disposici údaje o chování všech ostatních, u kterých by mohlo vzniknout stejné podezření. Ostatně bez příslušné doprovodné demagogie by vypovídací hodnota zveřejněné informace v neprospěch napadených byla stejně nulová. Nevysvětluje totiž, jak tři zaprodanci v Radě ČT dokázali strhnout na svou stranu další čtyři radní z celkového počtu devíti. Píle redaktorů anarchovize nebyla dostatečná. Kdyby byli důslední, museli by naházet hnůj i na další čtyři radní, kteří svým spolupachatelstvím umožnili "zločin" zástupců ODS.

    Příběh "povstání na Supích horách" a vzniku anarchovize je dalším dokladem slabosti demokracie jako vládního systému při řešení krizových situací. Demokratické Československo se mazlilo s nevinnými henleinovci a s komunisty tak dlouho, až tato extremistická hnutí pomohla zakroutit demokracii krkem. Dnes si státní orgány oblékly bílé rukavičky na zacházení s dalšími, kultivovanými a proto zdánlivě neškodnými extrémisty. Ti dnešní ovládají daleko silnější nástroj ovlivňování veřejného mínění než jejich předchůdci a jsou tedy mnohem nebezpečnější než se zdá. Dejme si pozor, abychom nesklidili, co zasela nevládnoucí vláda.


    Pondělní “Stalo se…”: Vrchol žumpařství České televize?

    Karel Dolejší

    Pravidelný “zábavný” pořad “Stalo se…” nikdy zvlášť nevynikal vkusem, a nad jeho pokusy o politickou satiru musel soudný divák vždy jen krčit rameny. Ovšem vydání z pondělka 14. 1. zatím překonalo všechny meze. Jistě není náhoda, že se celé neslo ve znamení zesměšňování bobovizních zpráv - od autorů se těžko dalo čekat cokoliv jiného. Ovšem sekvence, ve které výroky Václava Klause jakoby komentovala Simona Stašová v roli ženy znásilněné neznámým pachatelem, přičemž s rozpačitým uznáním popisovala příslušné tělesné partie (“…proti Josefovi byl ten jeho pořádnej macek”) znamená nejspíš dosavadní vrchol ve výkonech tvůrců pořadu.

    Věcně vzato, není mnoho důvodů mít Klause v oblibě. Jistě mu lze přičíst mnoho nelichotivých vlastností: aroganci, sklon k demagogii, tvrdošíjné prosazování nepravdivých tvrzení - a spoustu jiného, nač si teď ani nevzpomenu. Tváří v tvář pondělnímu “Stalo se…” se ale sluší poznamenat, že tak hluboko Klaus nikdy neklesl, ať už dělal cokoliv. Podobné formy osobního útoku nikdy nepoužil - ani v dobách před měnovou krizí v roce 1997, kdy mu servilní média doslova zobala z ruky a prošlo by mu leccos. Podobný útok totiž vyžaduje takovou dávku zahořklé nenávisti, s jakou by za byť jen trochu normální situace nikdo veřejně nevystoupil. Tady už nejde o snahu vyřadit politického protivníka. Cílem je naprostá občanská likvidace, zbavení oběti jakýchkoli stop lidské důstojnosti. Ze všeho nejvíc to připomíná praktiky StB, která kdysi vyrobila fámu o “autentických” pornografických fotografiích Marty Kubišové, kde zpěvačka údajně pózovala na náhrobcích.

    Otazník jsem do titulku napsal proto, že si nejsem tak zcela jist, zda pondělní vydání představuje definitivní vrchol, nebo bude příště ještě překonáno.


    Mobilní telefony prokázaly vánoční puč ODS

    Petr Jánský

    Vynikající práci odvedli redaktoři pořadu Fakta. Se zveřejněním výpisů telefonních účtů, ze kterých je zřejmé, kolikrát kam kdo volá, nemusíme souhlasit. Pokud ovšem takové zveřejnění rozkrývá podivné šachy kolem ČT, pokud napomůže k identifikaci kdo je kdo a hlavně kdo s kým, pak nezbývá, než říci: Ano. Nebylo to příliš etické, ale bylo to nutné. K použití neetických metod přinutila redaktory špinavá hra, která se kolem nich hrála a do jejíhož děje byli vtaženi. Kdo se brání v bahně, nemůže zůstat čistý.

    “Od září jsem říkal, že nad Kavčími horami krouží modrý pták” (V. Erben-ČSSD). A pokračuje: “Do rady přišli někteří, kteří měli zcela konkrétní a zadaný úkol”.

    V listopadu akce ČT začala. Výpis volání J. Dědečkové z 2.11. mezi 10 a 14 hodinou:

    Bobošíková - 7,39 minut
    Hodač - 1,41
    Dostálová - 4,48
    Dostálová - 6,03
    Hodač - 6,40
    Bobošíková - 1,00
    Dostálová - 1,09

    Dědečková za listopad celkem: Bobošíková 19x, Dostálová 8x, Hodač 9x. Nejen odvolání Chmelíčka, ale všechny další kroky byly předjednány. Mareš volal Langerovi v prosinci 138x. Langer dokonce uvedl, že byl ve styku s předsedou rady Marešem průběžně - “zajímala mě, jaké je atmosféra v radě”. Z četnosti telefonátů jasně vyplývá, že hlavními aktéry a tvůrci dějin v ČT byli dvojice Langer - Mareš a Dostálová- Dědečková.

    Zatímco první dvojice kontakty nepopřela, opačná situace je u druhé dvojice. Dědečková ve veřejném slyšení v Senátu uvedla, že měla jediný telefonický kontakt s panem Langerem a to v srpnu, když chtěla odvolat Dušana Chmelíčka. Langer jí vytkl, že nepostupuje správně a že poškozuje stranu. Po vystoupení v Senátu se redaktoři ČT zeptali paní Dědečkové na kontakty s paní Dostálovou. Zde je odpověď: “S paní Dostálovou jsem nebyla nikdy v kontaktu.” Že lež má krátké nohy a pravda občas zvítězí, dokázala sama Dostálová: “Jednou v létě jsem se byla podívat na penzion paní Dědečkové.”

    Je snad ještě někdo na pochybách? Potřebuje jasnější důkazy? Díky mobilním telefonům stojí dnes Langer, Mareš, Dědečková a Dostálová před národem nazí. Nikdo je nebude upalovat na Václavském náměstí. Nikdo je však také nebude považovat za slušné a čestné lidi. Naopak, každý si je spojí s ODS. Se stranou, která šílený plán na ovládnutí veřejnoprávní televize vymyslela. Bílý kůň Hodač a výkonné trio Bobošíková, Drahoš, Beznoska měli dílo zkázy dokončit. Obávám se, že nejsme v tuto chvíli ještě schopni dohlédnout následků, které by to pro společnost mělo. Obávám se, že nedokážeme ještě dobře poděkovat všem stávkujícím, kteří spíše citem, zato velmi odhodlaně se proti zlu postavili, vytrvali a zvítězili. Nepotřebujeme hrdiny, ale když je máme, buďme na ně hrdí.

    Petr Jánský

    Poznámka JČ: Drobná potíž je, že Jana Dědečková prosazovala do funkce generálního ředitele ČT Kateřinu Fričovou, a to už dávno v listopadu, dlouho před prosincovým odvoláním Dušana Chmelíčka. Byl jsem u toho.

    Britské listy jsou plky

    Proč by nemohli zaměstnanci rebelovat proti řediteli?

    Martin Gavlák

    Dobrý den,

    tak jsem se začetl do BL z 11.1., kde je váš úvodník. Nejste nemocný?

    Neustále hlásáte, aby byli lidi (národ) u nás rozumní, pak použijete tak hloupé a emotivní obraty, že to vypadá na stres z chřipky nebo něčeho podobného.

    Strašně rád se stylizujete do polohy "nezávislého", snad posledního (samozřejmě s Tomášem Pecinou) objektivního novináře v této zemi a přitom ve vašem plátku používáte stejně subjektivní argumenty, které vyčítáte všem ostatním novinářům. Čtenářům tlačíte do hlavy svoje pravdy, dopisy a články opatřujete svým "vysvětlujícím" komentářem, prostě nás, obyčejné čtenáře, zřejmě máte za blby, kteří nemají tu vaši pronikavou jasnozřivost, se kterou vždy ihned odhalíte, na čí straně je pravda.

    Pronášet tak kategorické soudy, jak jste učinil 11.1., může snad jen "novinář", který trpí velikášstvím, nezvládá své emoce a někde v skrytu duše trpí tím, že ho zas až tak vážně neberou ani vlastní čtenáři. Z původně celkem solidních BL jste vytvořil "intelektuálský bulvár" (to není z mé hlavy, tenhle výraz jsem někde četl a moc se mi líbil, neb je přesný). Dělá mi radost je číst, protože se výborně bavím tím vaším mesiášstvím, všemi těmi přispěvateli, kteří mají nějakou tu svou křivdu a u vás nalezli útočiště.

    Mne už dávno přešla chuť s vámi polemizovat, vím totiž, že se s věřícími vašeho typu nedá příliš diskutovat, v očích mají divný lesk a jsou vášniví...

    Proč tedy píšu? Jen jsem chtěl, abyste věděl, že vás baštím, ovšem vážně vás však brát nemohu!

    Marian Gavlák

    P.S. To si skutečně myslíte, že se zaměstnanci nemohou postavit proti svému šéfovi? Sám jsem to zažil ve firmě s německými majiteli, tam ovšem jmenování zcela neschopného manažera odnesl generální ředitel, který nedokázal dozorčí radě vysvětlit, proč trval na člověku, proti kterému se z racionálních důvodů postavili skoro všichni zaměstnanci (vyměnit většinu zaměstnanců prostě ze zřejmých důvodů nelze).

    Poznámka JČ: Rebelující zaměstnanci si ale asi neukradli továrnu a nezačali např. rozbíjet její zařízení, jak činí propagandistickým vysíláním televizní rebelové.


    Dal bych povstalcům zahrát

    Aleš Kastner

    Vážený pane Čulíku,

    kdyby to bylo v BL možné, dal bych povstalcům z ČT zahrát. A sice píseň pánů Palečka a Janíka někdy z roku 1968 nebo 1969. Dnes je zřejmě zcela zapomenutá. Jmenuje se

    Prasácký uřvanci

    Tak aspoň zpaměti několik veršů, možná že 4. verš nezní (neúmyslně) docela přesně:

    Co je to za krédo - veliká huba a vostrý lokty,
    Koukněte se kolem, kam tenhleten styl vede:
    Tlučeš kolem sebe a nakonec seš sám sobě sok ty.
    Štěstí je pryč a radost se nevrátí.
    A to je špatný, vy prasácký uřvanci, to je špatný.

    (...)


    Třeba vám nakonec zahrajou k tanci,
    vy prasácký všemocný uřvanci
    a to nebude špatný, to nebude špatný.

    Paleček & Janík

    Věnuje a s omluvou autorům cituje

    Aleš Kastner


    Josefu Brožovi: opakuji, nejsme neofašisté

    Vazeny pane Culiku,

    ve vcerejsich Britskych listech se objevila "urcita forma" reakce naseho sdruzeni na clanek Josefa Broze, aktivisty sdruzeni Dekujeme odejdete, ktery v predchazejich dnech ucinil (tez zde) pomerne ostry vypad naplneny konkretnimi vyroky o svetonazorove orientaci MK (neofasiste), konzervace myslenek extremni pravice, "napojenost" MK na ODS, protievropsky akcent apod.

    Ve sve reakci jsme se snazili na tyto konkretni utoky odpovedet, a to opet uvedenim konkretnich prikladu nasi cinnosti. Predpokladame, ze tak jako pan Broz mel ve Vasich listech prostor pro tato konkreteni obvineni, tak i nase sdruzeni bude mit moznost se k temto vecem vyjadrit. Rad bych Vas proto pozadal o uverejneni tohoto naseho clanku, ktery posilam v priloze, nebo alespon tech jeho casti, ktere jsou primou odpovedi na nesmyslne vypady pana Broze.

    Dekuji za informace, kterych se nam prostrednictvim Vaseho media dostava a jsem s pozdravem.

    PhDr. David Ryc

    predseda Mladych konzervativcu


    Nejsme neofašisté!

    Příspěvek Josefa Brože “Mladí konzervativci - lůno neofašismu”, uveřejněný v  Britských listech, překračuje onu míru nehoráznosti a lživosti, se kterou by se snad bylo lze smířit pouhým poukazem na zjevně defektní charakter autora. Svými lživými tvrzeními se Brož (tiskový mluvčí Sdružení Děkujeme odejděte) natolik dotýká naší osobní cti a do té míry nestydatě šíří nepravdivý obraz naší organizace, že nám nezbývá, než na jeho text obsáhleji zareagovat.

    Předem musíme zdůraznit, že veškeré aspekty činnosti Mladých konzervativců jsou naprosto transparentní, naše organizace se za nic a za nikoho neschovává, naše struktury jsou zcela otevřené. Každý skutečný zájemce o základní informace o MK (stanovy MK, organizační struktura MK, přehled aktivit MK) se může obrátit na naši Hlavní kancelář, kanceláře Regionálních klubů MK v jednotlivých regionech ČR, centrální i regionální webové stránky MK na adrese a href="http://www.konzervativci.cz">www.konzervativci.cz Takto získaná osobní zkušenost s naší organizací jistě vyvrátí všechny neomalené lži, šířené Josefem Brožem. Protože však jeho atak není prvním útokem na naše sdružení, považujeme za nutné se touto cestou veřejnosti znovu představit.

    MLADÍ KONZERVATIVCI

    Mladí konzervativci (MK) jsou občanským sdružením, fungujícím podle zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Sdružení bylo ustaveno v roce 1991 a je organizací mladých lidí ve věku 15 až 35 let se zájmem o politiku a ekonomiku. MK se věnují především vzdělávacím aktivitám, pořádají přednášky, semináře, konference a diskuse, pro své členy zajišťují odborné stáže v zahraničí (Adam Smith Institute, Leadership Institute, CATO Institute, Evropský parlament apod.), které mají dát mladým lidem možnost orientovat se v současné politické a ekonomické situaci nejen u nás, ale i ve světě. Naším cílem je prosazovat konzervativní hodnoty s důrazem na svobodu jednotlivce a tradice evropské a euroatlantické civilizace.

    MK jako lůno neofašismu?

    Politicky tedy Mladí konzervativci v žádném případě nestojí na straně pravicového extremismu či dokonce (neo)fašismu! MK se naopak hrdě hlásí k ideovému proudu konzervativně-liberální euroatlantické myšlenkové tradice, který představuje ve všech vyspělých západních demokraciích jednu ze dvou hlavních složek mainstreamu tamního politického spektra.

    V něčem lze s Josefem Brožem přece jen souhlasit: Ano, jsme skutečně zájmovou skupinou, aktivně se účastnící veřejného života v České republice. Naším zájmem je totiž maximálně pomoci naší zemi v úsilí stát se hospodářsky a politicky vyspělým členem rodiny západních demokracií. Věříme, že vzdělaný, zdravě sebevědomý, jazykově a odborně vybavený jedinec, který je ochotný nabídnout své osobní kvality veřejnému sektoru (a o to se našimi aktivitami dlouhodobě snažíme), může být pro dosažení tohoto cíle užitečný.

    MK jako agentura ODS?

    Pokud by si dal pan Brož jen trochu práce se zjišťováním skutečných faktů o činnosti naší organizace, musel by zjistit, že pravidelnými hosty vzdělávacích akcí MK nejsou jen představitelé ODS, nýbrž i vrcholní zástupci všech ostatních pravicově orientovaných politických stran (Unie svobody, ODA, Česká pravice), hnutí a občanských sdružení ČR. Zveme pravidelně též špičkové osobnosti z našich ústavních institucí (Ústavní soud ČR, Kancelář prezidenta republiky apod.), vysokých škol i mediální sféry. Členská základna MK sdružuje nejširší spektrum pravicově orientovaných mladých lidí s velmi širokou škálou názorů. Společná půda MK nám poskytuje příležitost naučit se kultivované diskusi, při níž si nanejvýš ceníme plurality, trváme však na požadavku věcnosti, v politice pak vyznáváme úctu k legitimně vzniklému mandátu.

    Naprostou lží je pak konstrukce Josefa Brože, představující MK jakožto organizaci financovanou Občanskou demokratickou stranou. Nejde jen o to, že Mladí konzervativci od ODS nikdy žádné finanční prostředky nezískali! Financování činnosti Mladých konzervativců je naprosto transparentní. Jeho hlavním zdrojem je dlouhodobá, úspěšná a oboustranně vysoce hodnocená spolupráce s  prestižními a celosvětově uznávanými zahraničními institucemi působícími v oblasti politického vzdělávání, jako jsou např. Konrad Adenauer Stiftung, Hanns Seidel Stiftung, International Republican Institute či Visegrad Fund. Brožovy difamace, vkládající nám do vínku fašizující orientaci, nelze než považovat za důkaz jeho naprostého diletantismu v oblasti politických a společenskovědních reálií. Považuje-li např. pan Brož celosvětově uznávané a vysoce vážené německé nadace, jejichž vznik a úloha v mateřské zemi je úzce spjata s procesem denacifikace a demokratizace poválečného Německa, které jsou dokonce za účelem šíření prostoru demokracie a svobody zřízeny zákonem a financovány z prostředků daňových poplatníků, považuje-li tedy tyto instituce a jejich finanční podporu směřovanou do vzdělávacích aktivit MK za možný zdroj bujení hnízda českého neofašismu a naši spolupráci s nimi za napojení na neofašistické kruhy, nechť s tímto směšným obviněním laskavě vystoupí na nějakém mezinárodním fóru a vyčká reakce posluchačů. Mladí konzervativci zcela otevřeně deklarují, že se za svou spolupráci s vysoce váženými německými politickými nadacemi nestydí a budou v této spolupráci i nadále pokračovat!

    MK - centrum protievropských nálad zkorumpované mládeže?

    O problematice evropské integrace a přístupu MK k ní je velmi těžké diskutovat s těmi, kteří k žádné skutečně věcné a racionální diskusi nejsou ochotni a na jakýkoliv náběh k ní reagují kaceřováním každého, kdo si dovolí mít jen trochu jiný než onen jediný správný, se svazáckým leskem v očích recitovaný, názor. K evropské orientaci Mladých konzervativců tedy pouze několik výmluvných faktů: Jsme členy evropských pravicových mládežnických organizací European Democrat Students (EDS) sdružující více než 40 křesťansko-demokratických, liberálních a konzervativních organizací mládeže z 30 zemí Evropy. Jsme zakládajícími členy European Young Conservatives (EYC), organizace sdružující konzervativně orientované mládežnické organizace. Bývalý místopředseda MK, právník a absolvent Harvard University, Antonín Kazda, stál v čele EYC v letech 1999-2000. Naši členové se aktivně účastní mezinárodních seminářů EDS a EYC pořádaných v Londýně, Bruselu, Štrasburku, Římě, Berlíně a dalších evropských městech, na kterých se diskutuje o problémech fungování institucionálního rámce EU, problematice rozšíření EU, vzdělávacích systémech v zemích EU apod. Za dva týdny bude mít více než 10 zástupců MK příležitost účastnit se zimní univerzity EDS v Bruselu a v Antverpách, ve stejné době se budou nejvyšší představitelé MK (D.Rýc, M.Kubát) účastnit odborné konference na College de Europe v Bruggách.

    V roce 1998 MK uspořádali třídílnou konferenci Evropa pro naši generaci, věnovanou otázce evropské integrace a vstupu ČR do Evropské unie. Tento rozsáhlý projekt, kterého se zúčastnilo 400 studentů z celé ČR, byl částečně financován z programu Phare a vyhodnocen jako jeden z nejlepších ve své kategorii. (Zájemce o této akci a tím i o způsobu, jak Mladí konzervativci přistupují k zásadní zahraničněpolitické otázce evropské integrace, odkazujeme na sborník z této konference). Loni jsme uspořádali seminář na téma “Lidské zdroje pro EU”, který pro studenty Univerzity Karlovy vedli vysocí úředníci Ministerstva zahraničních věcí (tehdejší velvyslanec ČR v EU J.Kreuter, bývalý náměstek ministra zahr. věcí J.Winkler a další odborníci). I tyto aktivity snad dokazují, že o nějaké anti-evropské orientaci Mladých konzervativců nemůže být ani řeči.

    Mladí konzervativci v Radě ČT?

    Mladí konzervativci se vůbec nestydí za to, že jejich členem byl současný předseda Rady České televize Miroslav Mareš. Považujeme naopak za naprosto přirozené, že do našich řad vstoupil

  • vysoce vzdělaný absolvent dvou vysokých škol (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně - obor politologie, Právnická fakulta téže univerzity),

  • absolvent několikaměsíční stáže na Ruhrské univerzitě v Bochumi,

  • odborný asistent katedry politologie Fakulty sociálních studií MU. Odborně je zaměřen především na “policy-analysis”, výzkum extremismu a teorii politických stran,

  • redaktor časopisu Politika v České republice a výkonný redaktor on-line časopisu Středoevropské politické studie. Autor řady odborných statí. V letech 1997-1998 vědecký pracovník výzkumného projektu "Sociální trendy" při katedře politologie FF MU, podílející se na zpracování publikace "Zpráva o vývoji české společnosti v letech 1989-1998".

    Bez komentáře necháváme fakt, že Miroslav Mareš v souvislosti se svým zvolením do funkce předsedy Rady ČT vystoupil z  Mladých konzervativců.

    Josef Brož a extremismus

    Nerozlišuje-li pan Brož mezi odborníkem na extremismus a extremistou, nerozlišuje patrně ani mezi kriminalistou a kriminálníkem. Zde jde však čistě o problém intelektuální výbavy Josefa Brože, nikoliv o problém pro MK.

    Brožův příspěvek v Britských listech je totiž přesným opakem toho, co chtěl autor dokázat. Je krystalicky čistým příkladem nevěcného, emocionálně vybičovaného postoje člověka, který je ve svém fanatismu vůči jediné zjevené pravdě, jejímž se cítí být nositelem, ochoten sáhnout k jakýmkoli prostředkům, a to včetně otevřených lží a  difamací jednotlivců či skupin. Není náhodou, že ten, kdo druhé obviňuje z politického extremismu, se ve svém ideovém a politickém instrumentariu, ilustrovaném v tomto článku, ukazuje být - přímo modelovým - politickým extremistou.

    Za vedení MK: PhDr. David Rýc - předseda Mladých konzervativců, odborný asistent na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (davidryc@hotmail.com )

    Ing. Vít Šoupal - I. místopředseda MK, pracovník softwarové firmy (soupal@volny.cz).

    Martin Novotný - místopředseda MK, student MBA na Heriot-Watt University (Edinburgh), postgraduální student na London School of Economics (marnovotny@hotmail.com)

    Jan Ryjáček - místopředseda MK, student oboru Mezinárodní teritoriální studia na IMS FSV UK (ryjacek@centrum.cz)


    Děkuji za informace k Případu ukradené televize

    Bohumil Schwab

    Zdravím Vás,

    v souvislosti s "Případem ukradené televize" bych chtěl ze svého hlediska vyzdvihnout jedno pozitivum, a to, že jsem nalezl Vaše listy, kde, když jsem zmaten a vyděšen vystoupením předních našich na ČT1 začal hledat co to je proč to je a o čem to je, jsem našel informace k tématu. Denně masírován drtivými argumenty spravedlivých jsem se pak mohl v klidu zasmát u zde zveřejňovaných komentářů.

    Denní tisk nekupuji už snad 8 let, bohužel jsem se již tehdy přesvědčil, že novináři (nebo lépe samozvaní novináři) jsou velmi povrchní a se znalosti 10% informací vydávají svoje jediná pravdivá a opravdová stanoviska a komentáře.

    Našel jsem na internetu jen dvě místa, kde bylo možné srovnávat a utvářet si vlastní stanoviska - u vás a u psa Astona (ten hned na začátku doporučil dát si led na hlavu a počkat, co se z toho vyvine).

    Proč se ale vykecávám do klávesnice:

    je možné uveřejnit kodex pracovníka BBC, aby bylo srovnání mezi tím, co je veřejná služba novináře a tím, co za veřejnou službu je vydáváno u nás?

    Děkuji, přeji Vám hodně zdraví,

    Ing. Bohumil Schwab

    Poznámka JČ: Nynější předpisy pro novináře a pracovníky BBC (Producers´ Guidelines) mají cca 350 stran, občas z nich citujeme. Podle informací někdejšího šéfa zpravodajství ČT Petra Studenovského byla předchozí verze těchto předpisů přeložena v ČT do češtiny: pracovníci zpravodajství ČT těchto předpisů však nepoužívají. Jak nedávno konstatoval reportér ČT Martin Mrnka: "My BBC nepotřebujeme, my jsme lepší." - O zpracování nové verze předpisů ČT podle předpisů BBC pro novináře se v České televizi pokusil na jaře roku 2000, několik týdnů před nuceným odchodem, Jiří Hodač.

    Televizní vzbouřenci si hrají na stávku

    Jiří Maroušek

    Pane Culiku, musim za sebe konstatovat, ze jedina ODS, se v celem sporu chovala nejracionalneji a podle meho soudu mela velky zajem na schvaleni novely zakona o CT. Pokud si dobre pamatuji, tak stanovisko, ze ODS podpori novelu, padlo jeste pred schvalovanim pozmenovacich navrhu. Tzn., ze pokud by CSSD pristoupila na navrh 4K se senatem, ODS by pro tuto variantu zvedla ruku take.To mi verte. Podle mne to bylo gesto, ktere chtelo pomoci,nebot pokud by se ODS zdrzela hlasovani, novela by neprosla.Za celou kauzou pane Culiku stoji nenavist vetsiny zurnalistu vuci opozicni smlouve zvlaste pak zamestnancu verejne TV.Ano je to tak.

    Ta nenavist jde tak daleko, ze si damy a panove z TV privlastnuji co jim nepatri, dotlaci parlament schvalit novelu zakona, ktera je podle mne jeste horsi nez puvodni, nerespektuji zakony a hlavne nestavkuji.

    To co delaji je hra na stavku. Pokud by to byli opravdu frajeri a stali si opravdu za svym, tak VYPNOU TV a jdou na Vaclavak delat bububu.

    Nyni maji strach o mista, maskuji to Bobosikovou a spol. a nevedi jak dal. Verejne mineni se s pribyvajicim casem zacne obracet, nebot jejich mysi pozadavky jsou jiz smesne. Pan Dekoj jim den od dne poskytuje stale vetsi a vetsi medvedi sluzbu. Tomuto zehna i Falbr.

    At to dopadne jakkoliv, po zvoleni radneho GR budou muset redaktori TV podat skutecne vypovedi, nebot nebudou verohodni.

    Pokud se CT bude chtit ocistit bude muset provest personalni zmeny ve zpravodajstvi, propustit mnoho lidi a snizit obrovskou prezamestnanost,zvysit produktivitu a konecne zpruhlednit finance. To bude obrovsky ukol pro noveho reditele.

    Parlamentni demokracie se musi ctit a bojovat za sve opravnene pozadavky se musi tam, kde to zakon dovoluje.

    Povazuji za absolutne nehorazne pouzivat k prosazovani svych zajmu CT (zvlaste verejnou) a neustale medializovat sve pracovnepravni spory.


    Jana Dědečková je primitivní intrikánka s patologickými rysy

    Marek Franěk

    Pane Culiku,

    nezlobte se, ze Vam pisi timto tonem: Britskych listu jsem si vzdy vazil, ale mam pocit, ze v posledni dobe uz ztracite veskerou soudnost.

    Pani Dedeckovou neznam, ani jeji cinnost v Rade TV jsem v minulosti nesledoval, poprve "zivou" jsem ji videl v televiznim prenosu ze Senatu. Byl jsem primo zdesen, koho nam to poslanci zvolili do Rady. Tim, ze o pani Dedeckove nic nevim, mam vyhodu, ze ji mohu posuzovat jen podle toho, jak vystupuje a pusobi, coz rozhodne neni malo. Po mnoha spatnych zivotnich zkusenostech se spise divam na vyraz tvare, mimiku, gesta (tzv "rec tela) a sleduji zpusob vystupovani, mluvy, argumentace, reagovani. To malokdy zklame, zatimco tzv. fakta mohou klamat velmi snadno.

    Podle meho odhadu je pani Dedeckova osoba s pomerne nizkou inteligenci, ktera ji vsak plne dostacuje na intrikovani (Takovych typu jsem jiz poznal!). Je to osoba vysla z nizkych pomeru (nespisovna mluva, kterou nedokaze potlacit), ktera se najednou vysvihla strasne vysoko. Je opojena moci a zaroven se boji, protoze vi, ze na svoji funkci nema (je prece jen stredoskolacka, elektrikarka ci neco podobneho). Kombinace techto vlastnosti byva obycejne velice nebezpecna, jak se nakonec i v praxi ukazalo. Postavit se proti silnemu tlaku verejnosti i politiku a stale trvat na svem, neni v tomto kontextu hrdinstvim, projevem boje za pravdu, ale spise projevem psychopaticke osobnosti (Opet musim rici, takovych typu jsem poznal!).

    U techto typu je bezne, ze lzou. Jak se dostavaji do uzkych, lzou vice a vice, ztraci veskerou soudnost, co si mohou dovolit a co ne (zase musim rici, takoveto lidske typy znam velice dobre). Ztraci soudnost, jakou lez si mohou dovolit rici, aby byla verohodna a ztraci i soudnost, co si mohou dovolit rici jinym lidem, nejenom tem, kteri jsou pod nimi, ale i tem vyse postavenym - jasny projev psychopatie. Pripomenme jeji ruzne arogantni vyroky o ruznych politicich. Pro pochopeni psychopatie jeji osobnosti byl myslim i  vyrok o dalsim clenu Rady CT, p. Erbenovi, o kterem (napamatuji si, presne ktery to bylo den) verejne prohlasila, ze pro pana Erbena je problem si zapamatovat nekolik vet (nebo to bylo jen slov?). Jenomze Erben je autor rady velice dobrych detektivek, ktery umi dokonale formulovat a fonologickou pamet musi mit urcite velice dobre vyvinutou, jinak by tezko mohl byt uspesnym spisovatelem.

    Pokud Dedeckova neco vyklada o tajemnem muzi, ktery navstivil Hodace, o tom, kdo ji a jejim spolubojovnikum vyhrozuje, a ze jsou to estebaci, je to nejspis vymysl (Pozor, pro osobnost psychopata je charakteristicke, ze se domniva, ze mu nekdo stale ublizuje a pronasleduje!). Prohrala, je vzteky bez sebe, chce se najak mstit, tak uz ji zbyva sopustavne sirit pomluvy a lzi. Normalni clovek by se stahl a odesel. Psychopaticka osobnost to vsak neudela, dokud ji bude nekdo ochoten naslouchat, bude neustale neco vykrikovat.

    Copak to pane Culiku nevidite? Nebylo by lepsi podobna prohlaseni brat rochu s rezervou, vzdyt se mohou Bristske listy uplne zesmesnit!

    S pozdravem

    Marek Franek

    P.S. Pokud se pise o svazacke minulosti p. Mrnky, BL zcela unika svazacka minulost pi. Bobosikove. Pokud jsem to pochopil, byla v 80. letech clenkou mestskeho a ustredniho vyboru SSM. To je myslim, dost vysoka kariera. Opet se musim opakovat, i tyto lidi - arogantni svazacke funkcionare - jsem osobne poznal a moc mi nesedi, kdyz se rika, jak je pi. Bobosikova vyborna novinarka. Tito lide nebyli moc vyborni. S "kadrovanim" se to nema moc prehanet, kdyz ale jiz obvinime jednoho, nemuzeme zapomenout i na druheho.


    Zdeněk Drahoš, ředitel ČT Brno zaměstnancům: přestaňte vysílat propagandu

    V Brně 15.ledna 2001

    Redaktoři zpravodajství ČT Brno,

    jelikož jste na sebe vzali podstatnou roli brněnské části iniciativy ČT - věc veřejná, adresuji právě Vám tyto poznámky:

    1. I krizové dny jsou obdobím určité sebereflexe a východiskem pro další období, které v životě lidské společnosti bývá velkou většinou nekrizové - standardní.

    2. Brněnskou redakcí připravované pořady v několika místech rezignovaly na  zákonnou nutnost objektivnosti, vyváženosti a nestrannosti a osvojily si principy tendenčnosti a propagandy. Chci Vás proto upozornit, bez jakékoliv -prosím - výhrůžky a bez jakékoliv osobní souvislosti, že autoři takovýchto příspěvků nemohou v budoucnu spoluvytvářet veřejnoprávní zpravodajství. Vím, že za  těmito principy stojí několik málo jedinců, kteří tuto kampaň dlouhodobě připravují. Stejně tak je zcela zřejmé, že většina naší RZ je ve vleku událostí - aniž bych ovšem chtěl situaci bagatelizovat.

    3. Konkrétně: Vám všem jsem na setkáních zaměstnanců 29.12. a 2.1. osvětlil pravidla každé kontrolní akce - A. kontrolní nález, B. vyjádření kontrolovaného, jeho vyvrácení a zdokumentování, C. závěrečná zpráva. Fakt, že již 1. část kontrolní zprávy (tedy ono A.) byla dána Radě ČT a některým sdělovacím prostředkům, potvrdily účelovost celé kontrolní akce a do vztahu mezi pražskou centrálou a brněnským studiem vnesly mnoho negativního. Pokud je kýmkoliv z  Vás po tomto opakovaném objasnění s daty 1. části kontrolní zprávy manipulováno tak, že se jedná o závěrečnou zprávu a o potvrzená fakta, pak zde nutně jde o vědomé šíření lži a neobjektivnosti.

    4. Nyní osobně: firma Spolstav je pro ČT Brno opakovaně a doložitelně výhodná, její ceny nejsou navyšovány (zápisy ve stavebních denících), navíc pro nás vykonává k naší spokojenosti úklidovou službu. Moje „zištnost“ je pouze v tom, že svěřil-li jsem jí rodinné a hypoteční prostředky, pak proto, nebo’t je zvýšený předpoklad, že tato firma s nimi „neuteče“. V příslušné reportáži Tady a teď jsem měl dostat právo se k této souvislosti vyjádřit, případně mít možnost ukázat doklady, které potvrzují, že si stavbu platím já. Zde byla reportáž zavádějící. V místě, kde reportér tvrdí, že za pozemek jsem nucen platit pouze třetinu ceny přímo lže - pravda je totiž naprosto odlišná. Za pozemek jsem nucen platit cenu celou a jako důkaz mohly stačit doklady, které by potvrdily, že k počátku tohoto roku jsem zaplatil 5/6 standardní sumy.

    5. Ke skryté reklamě: arbitrem tohoto jevu je v České republice Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. První dotaz na ni jsem už vznesl a obracím se na ni se žádostí o její rozhodnutí. Není to zajímavé, že kontrolovaný se dovolává nejvyššího arbitra?.. Dále jsem napadán, že jsem si vynucoval natáčení aktivit ŽS, a.s, a AZ- servisu a politiků. Jsem přesvědčen, že jsem Vás nikdy těmito aktivitami neúkoloval. Pouze jsem Vám předával za ta léta k Vaší práci stovky různých tipů a  pozvánek. Pouze za nenatočení příspěvků k 8O letům univerzity a mezinárodní výstavy pořádané Design centrem ČT byly finanční postihy. Na těchto příspěvcích jsem skutečně trval a trval bych na nich i dnes. (Pro jistotu zde uvedu, že tyto instituce, tedy univerzita a Design centrum ČR se stavbou mého domu nesouvisejí.)

    6. Další informací, která naznačuje určitý pokles úrovně Vaší práce (v tomto případě rád dodávám, že ještě neověřená!) je, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se bude zabývat příspěvkem o sabotáži demonstrace na Jezuitské ulici. Údajně je již podaný podnět, který má podezření, že došlo k matení veřejnosti v důvodu policejní přítomnosti (?).

    7. Pro úplnost dodávám, že na p. Ondrůje za jeho vystoupení v Senátu PČR podávám trestní oznámení a občansko-právní žalobu na ochranu osobnosti s náhradou újmy.

    Závěrem: na jednom z našich setkání jsem zdůrazňoval, že mi jde o to, aby náš zpravodajský pořad byl prestižním zdrojem důvěryhodných informací o našem regionu. Byl jsem vždy rád, když mě mediální odborníci ujišťovali, že náš (Jihomoravský) Večerník je nejlepší. Znám i kvalitativní vztahy mezi dalšími brněnskými pořady a kontextem vysílání ČT. Proto nemohu společně s představiteli všech dalších brněnských redakcí přijmout tak brutální kritiku našeho studia, kterou iniciovala a stále iniciuje skupina lidí, kterým jde většinou pouze o osobní prospěch.

    Chtěl jsem Vám napsat, že i tato krize přinese ve svém důsledku mnoho pozitivního. Podstatné je, aby postulát svobody slova nevedl k propagandě a nenávisti. A k atmosféře strachu, která mi byla a je bytostně cizí. Zastávám názor, že i v krizovém období měly být naše vzájemné pře řešeny interní, případně soudní cestou, nikoliv využíváním veřejných prostředků. Stejně tak zastávám společně s hlavním producentem studia názor, že naše komunikace by k dosažení pozitivního mohla spět. Chci Vám říct, že já jsem k ní připraven. Proto ty z Vás, kterým to rytmus zpravodajské práce dovolí, zvu v toto úterý 16.ledna v 10.OO hod. do zasedačky na Běhounské ulici.

    S pozdravem

    Dr.Zdeněk Drahoš v.r.


    Odmítáme výzvu ředitele Drahoše

    Reakce pracovníků Redakce zpravodajství ČT BRNO na dopis ředitele studia Zdeňka Drahoše ze dne 15.1.2001

    Pane řediteli Zdeňku Drahoši

    K bodu 2.

    Odmítáme, že by naše redakce a její vysílání rezignovaly na zákonnou nutnost objektivnosti, vyváženosti a nestrannosti a osvojily si principy tendenčnosti a propagandy. Tento bod potvrzují shodně všichni vedoucí vydání. My níže podepsaní odmítáme, že bychom byli ve vleku několika jedinců, za svými postoji a názory stojíme i nadále.

    K bodu 3.

    Konkrétně: Kontrola v brněnském studiu ČT byla komisí uzavřena, vy pane Drahoši jste byl bývalým generálním ředitelem Dušanem Chmelíčkem předvolán k podání vysvětlení. Na základě této schůzky podal Dušan Chmelíček Radě ČT návrh na Vaše odvolání. Rada ČT se kontrolní zprávou nezabývala a od té doby celá věc utichla.

    K bodu 4.

    O firmě Spolstav informuje závěrečná zpráva kontrolní komise. Nepoukazujeme na nezákonnost výběrových řízení, ale na morální stránku věci, ve které vedení studia v čele s vámi pane Zdeňku Drahoši selhalo. Při realizaci pořadu Tady a Teď vám bylo pane řediteli nabídnuto, abyste se k celému případu vyjádřil před kamerou. Vystoupení jste odmítl a poskytl pouze písemné vyjádření, které bylo v reportáži doslova citováno. V reportáži bylo pouze poukázáno na nestandardní financování vašeho pozemku a spojení na firmu Železniční stavitelství, která je,dle kontrolní zprávy, předmětem nejčastější skryté reklamy ve vysílání Jihomoravského večerníku. Způsob nabytí vaší parcely pro rodinný dům od dceřiné firmy ŽS považujeme za neetický.

    K bodu 5.

    Znovu opakujeme, že jste nás těmito aktivitami úkoloval! Na svých původních stanoviscích trváme a jsme ochotni v tomto směru svědčit. Znovu poukazujeme na výsledky kontrolní zprávy. Odvolávat se v tomto případě k orgánu, který podle našeho názoru neplní svoji funkci, považujeme za zcestné.

    K bodu 6.

    V reportáži o vypnutí proudu ve Studiu Typos 11.1.2001 byla uvedena pouze fakta, která jsou doložitelná výpověďmi očitých svědků.

    K bodu 7.

    S prohlášením, které přednesl v Senátu pan Roman Ondrůj, souhlasí i níže podepsaní pracovníci redakce zpravodajství.

    Závěrem:

    Jednoznačně odmítáme nařčení z osobního prospěchu! Pokusy řešit dlouhodobou krizi v ČT Brno interní cestou selhaly. Dosavadní způsob komunikace vedení studia s redakcí zpravodajství podle našeho názoru nemá konkrétní výsledky.

    Roman Ondrůj
    Jan Plachý
    Radovan Fendrych
    Petr Šuleř
    Nora Janečková
    Štěpánka Sekaninová, externista
    Dana Klimešová
    Soňa Šmahelová
    Jaromír Šallé
    Jiří Špička, externista
    Karel Krška
    Jiří Janský
    Michael Špička, externista
    Jaroslav Kříž
    Václav Friedmann
    Petra Špičková
    Petr Březina
    Petra Olexová
    Dušan Růžička
    Libor Máca
    David Ziegelbauer
    Lenka Solanská
    Danuše Nechutová
    Vlasta Pacalová


    Poznámka JČ: Ředitel Zdeněk Drahoš asi těžko vysvětlí některé zcela zdrcující aspekty zprávy kontrolní komise Dušana Chmelíčka, ale pracovníci zpravodajství i brněnské redakce se zcela zdiskreditovali svou účastí na protestech seskupení "Věc veřejná". - Je totiž základní zásadou profesionální novinářské práce, že žurnalista se nemůže na politických akcích podílet a zároveň i nich "nestranně referovat". To je střet zájmů a výsměch profesionální novinářské práci.

    Hodačovo bezvědomí způsobil neznámý muž, Jana Bobošíková a Jana Dědečková uvažují o emigraci

    Píše Jana Dědečková:

    Vážený pane Čulíku,

    mohl byste prosím , tento vzkaz zveřejnit na BL ? Situace začíná zacházet tak daleko, že paní Bobošíková najmula ochranku pro své děti a uvažuje o vystěhování ze země. Pan Hodač je 24 hodin hlídán policii, protože když ho ráno před převozem do nemocnice našli v bezvědomí, měl k ránu návštěvu neznámeho muže, který jeho stav zapříčinil a my s manželem rovněž zvažujeme odchod do zahraničí, protože bojovat v této zemi s mafii opravdu nelze. Nemáme na to ani fyzické ani finanční prostředky.Nemohu se bránit jiným způsobem, než soudní cestou, ale nedřela jsem se deset let na to, abych tyto těžce vydělané peníze vkládala do soudních sporů s estébaky nebo jejich pohrobky. A jak se zdá , exekutiva je u nás hluchá a slepá. Stále více nabývám přesvědčení, že záměrně . Děkuji. S pozdravem JD

    Fakta o zrádcích národa a lhářích

    by se mohl jmenovat skvěle sestříhaný dokument z dílny svazáka Mrnky.Jen doba je dnes přece jen poněkud jiná a manipulace s veřejnosti není tak jednoduchá, jak si naši revolucionáři představují.Panu Mrnkovi jde opravdu o velké peníze a já jsem zřejmě zasadila ten správný úder. Nemám pravdu, naši investigativci ? Zjistili jste také obsah mého telefonického rozhovoru s panem Grossem ? Netýkal se totiž budoucnosti České televize, ale její kriminální minulosti. A k ní nerozlučně patříte i vy. S pozdravem J.Dědečková


    Jano Dědečková, jste lhářka

    Ondřej Nosek

    Na základě jasných důkazů včera reportéři ČT dokázali nejenom Vám že:

  • někteří poslanci zcela nepokrytě lhali

  • někteří poslanci flagrantně porušovali zákon č. 483/91 Sb. (zákon o ČT)

  • někteří členové Rady ČT zcela nepokrytě lhali

  • někteří členové Rady ČT flagrantně porušovali zákon č. 483/91 Sb. (zákon o ČT)

  • Dědečková vyjednávala s Hodačem a Bobošíkovou již dávno před vypsáním konkurzu na ředitele ČT

  • někteří poslanci i členové rady jsou tak hloupí, že velmi citlivá a ve své podstatě nezákonná jednání vedou po firemních mobilních telefonech

    A jsme u "ducha" zákona o ČT. Je snad zřejmé, že jednotliví radní nemohou konzultovat své kroky s jednotlivými poslanci. Smysl původního zákona byl zřejmý. Rada ČT hájí zájmy veřejnosti. Rada ČT je odpovědná parlamentu jako celku. Rada přijímá svá rozhodnutí většinově. Tedy Rada se na něčem usnese a požádá o slyšení před mediální komisí nebo celou poslaneckou sněmovnou. Je naprosto nepřípustné jakékoliv postranní jednání s politiky. Vše musí probíhat pod přísnou kontrolou veřejnosti. A to, že např. Dědečková ještě před odvoláním Chmelíčka hovořila s Hodačem, Bobošíkovou, Jaklem a poslanci za ODS je skandální a potvrzuje to předešlá obvinění a pochyby o zákonném jednání rady. A znovu upozorňuji, že se jednalo o desítky až stovky telefonátů! V Britanii by při takovém zjištění jistě "padaly hlavy".

    Přesto Vás to nepřimělo k novému zamyšlení.

    Stále se "oháníte" zákony, které by se daly použít proti tomu, kdo důkazy zveřejnil.

    Za chvíli dojdete tak daleko, že budete považovat za vhodné stíhat i všechny účetní ve všech firmách, pokud nahlíží do telefonních účtů a nemají k tomu písemné zmocnění od statutárního orgánu.

    Pokuste se prosím, alespoň ve své mysli, vrátit k podstatě problémů kolem ČT. K politickým vlivům a manipulacím ze strany politických stran (a zvláště ODS) a k ovlivňování výběru a volby ředitele ze strany těchto politiků.

    Poznámka JČ: Potíž je, že pořad Fakta, stejně jako celé vysílání České televize, je nyní zcela nedůvěryhodné a propagandistické, nelze určit, co všechno pořad účelově zmanipuloval a zamlčel a nic z toho, co veřejnosti prezentoval, nelze považovat za spolehlivá fakta. Vzpomeňme jen na fotografii Klaus - Bobošíková, která měla dokazovat politickou závislost Bobošíkové na Klausovi, a byla přitom pořízena na nepolitické technologické konferenci na veletrhu Invex, který Bobošíková moderovala.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|