Britské listy


pondělí 22. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televizně politická krize:
  • V České republice je nebezpečno (Jan Čulík) Obecnější ohlédnutí za televizní krizí:
  • Televizní vzbouřenci odhalili hlubokou národní krizi: Kde je etika zodpovědnosti? (Eugen Haičman)
  • Očekávám souboj myšlenek (Kateřina Dostálová)
  • Estébácké manýry a ti druzí... (Jiří Svoboda)
  • Česká fair play: Televize Prima: pět osob proti Bobošíkové (Pavel Sýkora)
  • Editorka internetových stránek ČT: Jana Dědečková nám nikdy nic k publikaci neposlala (Štěpánka Nováková)
  • Poklidné časy v České televizi končí? (Jan Paul)
  • Děkujeme, že zůstanete - v zájmu zákonnosti (Jiří Procházka)
  • Ne všichni v ČR podporují televizní vzbouřence (Ondřej Procházka) Oznámení:
  • Nezávislí: protestujeme, že řada deliktů je promlčena, než se jimi můe zabývat soud, Česká televize to veřejnosti zamlčela Kuba:
  • Další kacířské poznámky ke kubánskému dobrodružství poslance Pilipa (Pavel Jonák) Spojené státy:
  • Inaugurační projev prezidenta George W. Bushe (přeložil Luboš Motl)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • O možná průlomové komplexní iniciativě ve věci České televize nás informovala liberecká spolupracovnice Britských listů Bohdana Marvalová. Její petice požaduje přejmenování České televize, navrhuje konkrétní osobu za generálního intendanta a končí působivou výzvou: "Nově ustanoveného intendanta pak zavazujeme vyměnit červenobílé stužky svých podřízených za červené nosy, aby každému občanovi i v té nejzapadlejší vesničce byla zřejmá role CT v naší společnosti." (TP)

  • Za hlavní motiv stávky v televizi považuje 73 procent občanů to, co říkají televizní redaktoři, tedy obhajobu svobody slova. Zjistil to na základě sociologického vzorku 538 osob list MFD. Pro 73 procent českých občanů jsou redaktoři i po vzpouře, které se účastnili, nadále důvěryhodnými novináři. S tím, aby redaktoři zpravodajství, kteří se zapojili do protestů, z televize odešli, souhlasí jen 20 procent lidí. Vzbouřenecké zpravodajství považuje i v současnosti za  vyvážené 55 procent diváků, jen 31 procent zastává názor, že zprávy, ve kterých televize referuje sama o sobě, jsou tendenční.

  • "Týden znechucení" v krizi kolem ČT završily dva diskusní pořady.Partii na Primě stanula Jana Bobošíková tváří v tvář čtyřem novinářům a ne zcela nestrannému moderátorovi, v pořadu Naostro na ČT dostal Jan Ruml příležitost ke snadnému zvýšení popularity v podobě mimořádně vstřícného sparing partnera Milana Šímy. Souvislá myšlenka se nedostavila ani na jednom místě, a tak jediným výsledkem je obohacení novinářské frazeologie o termín "slabý mandát", který použil Karel Hvížďala a jímž se ve svém komentáři, patrně z nedostatku nevirtuálních témat, obírá Ondřej Neff. Podobně jako oblíbená "zpětná legitimizace" (tj. dal jsem mu facku, a protože on mi ji vrátil, ukázalo se, že jsem byl v právu) je "slabý mandát" sofistikovaný nesmysl: zásadní vadou Jiřího Hodače bylo, že při svém předchozím působení zanechal nedvojznačný dojem neschopného, nepraktického manažera, a že byl zvolen loutkovou Radou ve špatně předstíraném konkursu, na tom změnilo jen málo. Stejně tak by neuspěl Zdeněk Drahoš, neschopný čelit vážným obviněním kontrolní skupiny, kdežto Kateřina Fričová, Ladislav Paluska ani další dva kandidáti ze shortlistu by mezi zaměstnanci vzpouru nevyvolali - přestože vybrat ředitele, který má ve funkci vydržet šest let, za méně než šest týdnů je hazard a důkaz nevelké soudnosti radních. (TP)

  • Spolu s Vladimírem Železným si musíme položit otázku, co tak cenného bylo - a už není - v kanceláři generálního ředitele ČT. Šlo o jednu nebo několik málo smluv nápadně nevýhodných pro Českou televizi, ale o to výhodnějších pro jiný, s Ladislavem Paluskou spřízněný subjekt? Anebo byla celá akce jen ryzím revolučním činem, jímž Che Komers, Fidel Vítek a jejich bojovní druhové chtěli dokázat, jaký vliv stále mají nad znechucenými spolubojovníky? Nevíme, a státní orgány, které by se o incident zajímat měly, nerušeně pokračují v mediálně výhodné nenápadnosti. (TP)

  • Vzbouřenci pobavili ještě jednou, když v neděli oznámili, že v pondělí přednesou přelomový návrh. Je to stejná taktika, jakou používají čeští politici: místo, aby něco řekli, oznámí, že to řeknou zítra/pozítří/koncem týdne/na jaře apod. Líní novináři jsou spokojeni, protože mají čím naplnit zprávu, politici si přípíší jeden bezpracný výskyt v médiích a čtenář si na slovní vatu, kterou dostává místo zpráv, už stejně zvykl. (TP)

  • "V České republice je nebezpečno". Jan Čulík je šokován tím, co televizní vzbouřenci provedli za poslední měsíc, selháním českých "elit" i indolentní reakcí většinové české společnosti. Píše o tom v prvním článku dnešních Britských listů, z něhož vyjímáme:

    Dost jsme se zasmáli - ale spíš smutně - v neděli s Andrewem Stroehleinem tvrzení Marka Vítka z pořadu Fakta České televize, že jejich "úspěch", pořad Fakta, kde prozradili printouty mobilních telefonů vybraných členů Rady ČT a spáchali tak zřejmě trestný čin, za něž mohou být odsouzeni až na pět let do vězení, případně k pokutě 5 milionů Kč, je prý stejně investigativní jako investigativní pořady televize BBC. - Ano nakonec celá rebelie, kterou uspořádala od poloviny prosince 2000 zakonzervovaná redakce zpravodajství České televize, to jsou např. ve Velké Británii jistě zcela běžné záležitosti, které se dějí skoro každý týden, konstatuje Andrew Stroehlein. Zrovna minulý týden rebelovala redakce zpravodajské relace na BBC 2 Newsnight, vedená Jeremy Paxmanem. Vzali si na pomoc na televizní obrazovku Spice Girls a Micka Jaggera, pomáhal jim taky Paul McCartney, okrášlili se anglickými trikolórami a za nadšeného souhlasu celého národa vyhnali z úřadu generálního ředitele BBC Grega Dyka. Pak okupovali BBC Television Centre ve White City v Londýně, BBC přestala vysílat normální zpravodajství a na všech svých okruzích domácího i zahraničního rozhlasového a televizního vysílání, sledovaných po celém světě, se jala vysílat emocionální hudbou podbarvené zpomalené záběry redaktorských vzbouřenců z londýnského Television Centre, jak tam přespávají a užívají suché záchody. Paul McCartney složil za tímto účelem zvláštní píseň s textem "Jděte už někam", operativně ji nahrál za doprovodu liverpoolské filharmonie, a všechny okruhy televize BBC ji opakovaně vysílaly jako doprovod k záběrům vyhnaného Grega Dyka a jeho managementu. Labouristický premiér Tony Blair i šéf konzervativní strany William Hague reagovali pozitivně na televizní apely vzbouřenců, zrušili svůj normální politický program, vzali si spacáky a šli podpořit vzbouřeného Paxmana přespáváním v newsroomu ve White City. Národ byl dojat, statisíce lidí přišly demonstrovat na Trafalgar Square a průzkumy veřejného mínění ukázaly, že mají vzbouřenci 73 procentní podporu britského obyvatelstva. - Necítíte, jak je to absurdní, když se převede to, co se nyní děje v ČR a lidem se to tam snad zdá normální, protože nic jiného neznají, do kontextu jiné země?

    Vezměte si každou jednotlivou epizodu, která se od začátku vzbouření redaktorů zpravodajství ČT před Vánocemi odehrála, napište si ji stručně jednou větou na čistý arch papíru a chvíli nad ní zauvažujte. Dostaví se autentický pocit, že jste v Bohnicích. K tomu se nedá dodat nic. K jinému závěru nedojde nikdo, komu jsou známy veškeré podrobnosti této krize a kdo je schopen na ni hledět s chladnou hlavou a s odstupem.

    (...)

    Nezastírám, že mě chování velké části české společnosti za poslední měsíc šokovalo. Nedomníval jsem se, že míra patologického rozkladu české společnosti je tak hluboká. Doufejme jen, že z tohoto dna je už možný jen vzestup. Eugen Haičman má pravdu, když v dnešních Britských listech konstatuje, že

    televizní vzbouřenci vlastně stoprocentně splnili svou povinnost redaktorů veřejnoprávní televize a upozornili na hlubokou krizi, v níž se nachází tato společnost. Byť trochu nestandardním způsobem. Můžeme děkovat Bohu, že jde "jenom" o televizi. Představte si, že by se naše země ocitla jako již mnohokráte ve stavu skutečného ohrožení demokracie. A představte si, že v ní budou figurovat aktéři současné frašky.

  • Mé zoufalství: Jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí. Upozorňujeme také na tuto souhrnnou analýzu televizní rebelie od Jana Čulíka, která původně vyšla anglicky v časopise Central Europe Review. (Nejnovější tragický vývoj v české společnosti shrnuje JČ anglicky v dnešním vydání časopisu Central Europe Review na tomto místě.)

  • Alarmující patologické rysy v "práci" televizních vzbouřenců objevuje Jiří Svoboda v článku v  dnešních BL, z něhož vyjímáme:

    Cílem bohulibého konání v pořadu FAKTA [který zveřejnil vybrané informace z printoutů mobilních telefonů členů Rady ČT, pozn. JČ] nebylo dobrat se pravdy (i soud civilizovaného světa si přitom odpírá potěšení dobrat se pravdy zakázanými prostředky - v tom je étos spravedlnosti). Tady však nebyla cílem pravda, ale veřejné autodafé - páchlo to po zlámaných svíčkách, hozených na dlaždice před oltář. V přímém přenosu. Nejde jen o to dobrat se pravdy - zúčastnění ucítili krev a chtějí se hlavně dobrat vítězství a nosit na rukou šamany vlastního náboženství. A zjevovat vyšší pravdy různým kmenům politiků, zejména podle jejich kokard a spacích pytlů.

    Všechni zveřejnění lháři jsou zhanobeni. Všichni slabší a citlivější jsou zastrašeni - zítra mohou vysílat čísla z mého, nebo z tvého mobilu. Tak drž hubu a krok. My si na tebe něco najdem. Třeba ti přihrajem kamaráda s dobře schovanou miniaturní kamerou cestou na rande.

    V samotném hlavním stanu těch, kteří to vymysleli panuje nádherný pocit moci - zvládli to! Teď po těch Radních už ani pes neštěkne! Ale nemoc metastázuje - zatím neřekli všechno. Mají to v ruce. Komu volal pak ředitel...? Komu volal kdy kdo z vrcholného managementu...? Komu volal tamten redaktor, není to náhodou práskač? Nevolal někdo nějakému politikovi...?

    Očistnou katarzí tohodle příběhu by bylo kdyby účastníky téhle ošklivé taškařice postavili před civilizovaný soud a soudili je podle práva.

  • Britské listy nejsou nezávislé? V souvislosti s článkem Jana Čulíka Mé zoufalství: jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí konstatuje Věra Zbiejczuková:

    Vážení pánové v BL,

    jediná malá připomínka. Pokud jste byli mediálními poradci třeba jen jedné radní ČT, nebyli jste osobami na situaci nezúčastněnými a oprávněnými se vyjadřovat jako nezávislí. Samozřejmě jste mohli i tak vyjádřit své názory, ale bylo třeba, abyste svou pozici ve sporu jasně deklarovali. A to se dřív nestalo. Publikovali jste ji značně opožděně. Škoda.

  • Na to odpovídá Jan Čulík:

    Vážená paní,

    deklarujeme od samého počátku, že nám jde o profesionalizaci zpravodajství ČT a o přinášení nových myšlenek do ČR.

    KAŽDÉMU, opakuji, KAŽDÉMU, kdo se zeptá, rádi v této věci vysvětlíme náš postoj.

    Nebyli jsme "mediálními poradci" Jany Dědečkové. Své názory na televizní problematiu jsme běžně publikovali. S Radou ČT jsme vedli systematické, ostře kritické rozhovory, které najdete v BL během celého roku 2000. Ostře kritické články zveřejňovaly BL i vůči Janě Dědečkové a všem členům Rady. Najdete je v tematickém archivu BL pod heslem "sdelovaci prostredky, Ceska televize". Např. ještě v listopadu 2000 jsem publikoval článek v BL o tom, že vyjadřování Miroslava Mareše, předsedy Rady ČT, je leninské. Přesto s ním bylo možno hovořit, na rozdíl např. od členů redakce zpravodajství ČT, kteří vždy odmítali jakýkoliv rozbor své práce a na kritiku, zveřejňovanou v BL, reagovali hystericky.

    Britské listy vedou diskusi s každým, kdo je k diskusi otevřen. V žádném případě to neznamená, že proto, že BL s někým debatují, mu začnou být nekriticky nakloněny.

  • Proč přestaly BL hodnotit zprávy ČRo?

    Vazeny pane Culiku,

    proc jste prestal hodnotit zpravy CRo, ptá se Juliana. Uz zase zvlcili. V sobotu jsem si trikrat pustila zpravy CRo. Pokazde bylo prvni a hlavni zpravou sdeleni, ze se 4K dohaduje o osobe lidra a co k tomu kdo rekl. Nevim, proc koncesionare unavuji informacemi o mocenskych bojich uvnitr jednotlivych stran. O programech stran nemluvi. Asi neni poradne o cem.

  • Česká policie je v ČR nad zákonem. Dokazuje to šokující vystoupení ministra vnitra Stanislava Grosse v Senátu,z něhož vyplývá, že při tzv. "vyšetřování" nezákonností, spáchaných českou policií v době protiglobalizačních demonstrací v Praze často proti zcela nevinným lidem české státní orgány ignorovaly závažný důkazní materiál. Transkript senátního vystoupení Stanislava Grosse publikujeme s analytickými poznámkami Jiřího Kopala, právního experta Občanských právních hlídek zde. - I když je to dlouhý text, je to nesmírně silný text a doporučujeme ho pozornosti každému, kdo se snad domníval, že se v ČR může spoléhat na zákonnost.

  • Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.

  • Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.

    Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem KytkouJanou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP.

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    V České republice je nebezpečno

    Jan Čulík

    Dost jsme se zasmáli - ale spíš smutně - v neděli s Andrewem Stroehleinem tvrzení Marka Vítka z pořadu Fakta České televize, že jejich "úspěch", pořad Fakta, kde prozradili printouty mobilních telefonů vybraných členů Rady ČT a spáchali tak zřejmě trestný čin, za něž mohou být odsouzeni až na pět let do vězení, případně k pokutě 5 milionů Kč, je prý stejně investigativní jako investigativní pořady televize BBC. - Ano nakonec celá rebelie, kterou uspořádala od poloviny prosince 2000 zakonzervovaná redakce zpravodajství České televize, to jsou např. ve Velké Británii jistě zcela běžné záležitosti, které se dějí skoro každý týden, konstatuje Andrew Stroehlein. Zrovna minulý týden rebelovala redakce zpravodajské relace na BBC 2 Newsnight, vedená Jeremy Paxmanem. Vzali si na pomoc na televizní obrazovku Spice Girls a Micka Jaggera, pomáhal jim taky Paul McCartney, okrášlili se anglickými trikolórami a za nadšeného souhlasu celého národa vyhnali z úřadu generálního ředitele BBC Grega Dyka. Pak okupovali BBC Television Centre ve White City v Londýně, BBC přestala vysílat normální zpravodajství a na všech svých okruzích domácího i zahraničního rozhlasového a televizního vysílání, sledovaných po celém světě, se jala vysílat emocionální hudbou podbarvené zpomalené záběry redaktorských vzbouřenců z londýnského Television Centre, jak tam přespávají a užívají suché záchody. Paul McCartney složil za tímto účelem zvláštní píseň s textem "Jděte už někam", operativně ji nahrál za doprovodu liverpoolské filharmonie, a všechny okruhy televize BBC ji opakovaně vysílaly jako doprovod k záběrům vyhnaného Grega Dyka a jeho managementu. Labouristický premiér Tony Blair i šéf konzervativní strany William Hague reagovali pozitivně na televizní apely vzbouřenců, zrušili svůj normální politický program, vzali si spacáky a šli podpořit vzbouřeného Paxmana přespáváním v newsroomu ve White City. Národ byl dojat, statisíce lidí přišly demonstrovat na Trafalgar Square a průzkumy veřejného mínění ukázaly, že mají vzbouřenci 73 procentní podporu britského obyvatelstva. - Necítíte, jak je to absurdní, když se převede to, co se nyní děje v ČR a lidem se to tam snad zdá normální, protože nic jiného neznají, do kontextu jiné země?

    Vezměte si každou jednotlivou epizodu, která se od začátku vzbouření redaktorů zpravodajství ČT před Vánocemi odehrála, napište si ji stručně jednou větou na čistý arch papíru a chvíli nad ní zauvažujte. Dostaví se autentický pocit, že jste v Bohnicích. K tomu se nedá dodat nic. K jinému závěru nedojde nikdo, komu jsou známy veškeré podrobnosti této krize a kdo je schopen na ni hledět s chladnou hlavou a s odstupem.

    Nejděsivější je na celé krizi skutečnost, že se národ nechá takto jednoduchým způsobem zmanipulovat pouhou televizní stanicí. Nejstrašnější je pohled na údajné intelektuály, prý elitu české společnosti, kterým chybí základní schopnost požadovat fakta a racionálně je analyzovat.

    Chápu, že lidé nemají informace - česká média jsou špatná a o podrobnostech, které jsou u kořenů této krize, českou veřejnost neinformovala. Kromě toho, občan jistě nemá povinnost být stoprocentně informován o všech aspektech veřejného života - od toho tady právě mají být dobré sdělovací prostředky, aby pro něho jasně a profesionálně vyhmátly, co je důležité. Hrůzné je však to, že občané jsou ochotni vytvářet si na určitou situaci konečný názor jen na základě povrchní emocionální manipulace - že nepociťují touhu si - ve vlastním zájmu - k danému problému zjistit spolehlivá fakta. Nejvarovnějším je, že v české společnosti neexistují skoro žádní inteletuálové, skoro žádní rozmyslní jednotlivci, kteří by dokázali dostatečně odvážně a jasně říci: Lidi, nehloupněte: prosím vás, rozeberme si tu celou věc pořádně: stali jste se obětí stínohry. V ČR se příliš věří na nejrůznější insinuace, bez podpory ověřitelných faktů. Tak se člověk dostane do začarovaného kruhu, do zrcadlové síně.

    Jsou-li lidé ochotni propadnout jakékoliv veřejně ventilované hysterii, skrývá se v tom nebezpečí potenciálního fašismu. Ten chápu jako ochotu neinformované veřejnosti začít emocionálně podporovat povrchně líbivý, nehluboký populistický program.

    Lidé, kteří o podstatě této televizní krize něco vědí, opakovaně zdůrazňovali, že její podstatou nebylo žádné "spiknutí ODS" ve snaze ovládnout veřejnoprávní Českou televizi. Sám jsem zde už několikrát svědčil o tom, že Jiří Hodač nebyl - jak tvrdí vzbouřenci v ČT - dlouhodobě připravovaným kandidátem ODS na funkci generálního ředitele ČT, že to byl kompromisní kandidát, přijatý na poslední chvíli a že nejaktivnější členové Rady ČT zamýšleli jmenovat profesionálku Kateřinu Fričovou. I Nikolaj Savický z vedení ČT konstatoval, že by ČSSD či ODS musela být opravdu hloupá, kdyby se v situaci relativně pluralitní demokracie pokusila o něco tak hazardního, jako ovládnout Českou televizi prostřednictvím puče. Strana, která by se o něco takového pokusila, by tím spáchala sebevraždu. Každý přece totiž ví, že by neovládla ostatní sdělovací prostředky a ty by na puč poukazovaly. Bylo geniálním tahem protivníků ODS z Unie svobody, že se jim podařilo vytvořit umělý dojem takového puče.

    Jistě, do určité míry si za nynější prohru mohou Václav Klaus a ODS sami: ve vášnivé, naprosto iracionální reakci českého obyvatelstva sklízejí plody své předchozí arogance i zkorumpovanosti.

    Jenže, myslím, věc je složitější. Klaus ani jeho ODS se zdá se mi nedopustili na české veřejnosti takových drastických zločinů, aby se jim musela česká společnost nyní pomstít takovýmto strašným způsobem.

    Jde o něco trochu jiného. Lidé v ČR jsou všeobecně frustrováni neuspokojivostí života ve své zemi i českou politikou. Jsou frustrováni z politiky i z ekonomiky. Chtějí, aby se jim vedlo líp. V zemi chybí analýza, proč se lidem vede špatně. Namísto toho, aby byli lidi schopni věcně zjistit, co je podstatou společenských problémů, propadají v důsledku frustrace emocionální zuřivosti. Právě Václav Klaus a jeho ODS se staly terčem všeobecné, zuřivé emocionální frustrace. Unii svobody a vzbouřeneckým novinářům se podařilo této frustrace velmi efektivně využít.

    Za nesmírně znepokojující považuji, jak rychle se národ dokázal vrátit k stalinským praktikám denunciace a likvidace dobré pověsti a jak citlivě na ně reaguje široká veřejnost - manipulátoři ji těmito praktikami dostávají přesně tam, kde ji chtějí mít.

    Všimněte si jediného: český národ nezkoumá argumenty, nerozbírá, co kdo říká, nejde ke kořenu věci, ale rozbírá, kdo to říká. Jestliže přišla Jana Dědečková s argumentem, že je zapotřebí Českou televizi zprofesionalizovat a otevřít její financování veřejné kontrole, její odpůrci nereagovali proti ní kritikou tohoto argumentu, ale pokřikem, že jde o puč ODS, případně o snahu zdiskreditovat Janu Dědečkovou jako osobu.

    Janu Bobošíkovou, jednu z nejlepších profesionálních novinářek, jakou Česká republika má, se odpůrci nepokusili zdiskreditovat tím, že by vstoupili do debaty o jejích novinářských principech, ale bezostyšným rozšiřováním její žádosti o zaměstnání v České televizi v roce 1989, kterou vzbouřenci neoprávněně ukradli v archívech ČT, případně rozšiřováním fotografie z technologické konference na brněnském Invexu, kde náhodou Bobošíková stojí vedle Klause. Nereagovat na argumenty, ale namísto toho se snažit zničit protivníkovi jeho dobrou pověst, to jsou leninské, těžce kágébácké dezinformační principy. Je politováníhodné - píše o tom v dnešním vydání BL také Jiří Svoboda - jak efektivně využili televizní vzbouřenci těchto diskreditačních metod ze zbrojnice komunistické tajné policie a jak rychle jim to veřejnost sežrala i s navijákem.

    Celou českou televizní krizi lze interpretovat ze všeobecného hlediska jako střet ideologií.

    Dobře to definoval Milan Šmíd, když v prosinci napsal ve své Louči:

    "Jak jsem měl možnost poznat Janu Dědečkovou, dokážu si představit její postoje k situaci v ČT. Podnikatelka "klausovka", která chce, aby věci fungovaly, se náhle setkává s odlišnou kulturou dotované instituce veřejné služby, v níž přežití pracovníka závisí více na loajalitě k podniku a jeho personálním strukturám než na skutečném výkonu, instituce, v níž tvorba pořadů je vlastně jakýmsi nepřetržitým zadáváním veřejných zakázek (…) což s sebou nese nebezpečí klientelismu. Kromě toho je to instituce, v níž se těžko hledají jednoduchá kritéria efektivity a kde se tak snadno zahnizďuje lajdáctví a šlendrián. Dokážu si představit, co si asi Jana Dědečková myslí, když sedí na diskusi FITESu a dozvídá se o vnitřních poměrech v ČT, o jánabráchystické dramaturgii, o neschopných a neochotných řidičích a osvětlovačích, které navíc nikdo není schopen vyhodit."

    Stoupenci volnotržní ideologie z Občanské demokratické strany se pokusili vnutit České televizi principy profesionalismu, otevřenosti a požadovali, aby se Česká televize byla nucena ze své práce demokraticky zodpovídat. Střetli se s intenzivní, z komunismu stále ještě přežívající vnitropodnikovou kulturou, která byla naprostým opakem všech zásad otevřené demokracie a volného trhu.

    Dědečková a její stoupenci jednali neobratně a dopustili se celé řady chyb, jichž jejich protivníci v České televizi využili proti nim s velkou škodolibostí a neobyčejně efektivně.

    Je však pozoruhodné, že při obraně televizního statu quo využili vzbouřenečtí redaktoři technik, které mají svůj původ v komunistické éře. Vzdali se posledních zbytků kritického odstupu a začali místo zpravodajství vysílat systematickou politickou propagandu. Soustředěné mediální kampaně v českých sdělovacích prostředcích mají svůj původ ve stalinských padesátých letech ("Psovi psí smrt!") a znovu byly intenzivně využívány v neostalinských letech sedmdesátých. Televizní rebelové využívají estébáckých technik, jejichž cílem je likvidace důvěryhodnosti protivníkovy osobnosti, takže se pak nikdo už vážně nezabývá jeho argumenty.

    Americký politolog Fred Eidlin se zmínil ve své studii "Logic of Normalisation" (Logika normalizace) v sedmdesátých letech o tom, že většina politiky Pražského jara roku 1968 měla formu "rezolucí, které odesílaly pracovní kolektivy na podporu té či oné reformní myšlenky". Eidlin právem poznamenává, že lidé v normální demokratické společnosti neposílají hromadné protestní, ani podpůrné rezoluce. I v roce 1968 to byl pozůstatek stalinských zvyklostí z padesátých let, kdy si zaměstnanci podniků zvykli odesílat četné společné "otevřené dopisy" odsuzující "třídní nepřátele", oběti vykonstruovaných soudních procesů.

    Podobné techniky se v  ČR objevily znovu. Za poslední měsíc opět posílají nejrůznější instituce rezoluce, které podporují "spravedlivý boj bojovníků o naši televizi". Česká společnost zjevně nemůže úplně překonat svou stalinskou minulost.

    Nezastírám, že mě chování velké části české společnosti za poslední měsíc šokovalo. Nedomníval jsem se, že míra patologického rozkladu české společnosti je tak hluboká. Doufejme jen, že z tohoto dna je už možný jen vzestup. Eugen Haičman má pravdu, když v dnešních Britských listech konstatuje, že

    televizní vzbouřenci vlastně stoprocentně splnili svou povinnost redaktorů veřejnoprávní televize a upozornili na hlubokou krizi, v níž se nachází tato společnost. Byť trochu nestandardním způsobem. Můžeme děkovat Bohu, že jde "jenom" o televizi. Představte si, že by se naše země ocitla jako již mnohokráte ve stavu skutečného ohrožení demokracie. A představte si, že v ní budou figurovat aktéři současné frašky.


    Televizní vzbouřenci poukázali na hlubokou národní krizi

    Kde je etika zodpovědnosti?

    Eugen Haičman

    Raději bych se sice věnoval, svým zájmům než televiznímu sporu, ale mám jeden velmi nepříjemný pocit. Opět jako bych tušil vznik jednoho celonárodního “mýtu”, jednoho z řady těch, které zkreslují naše moderní dějiny. Nechtěl bych, aby se někdy v našem kalendáři objevil státní svátek – Den televizních redaktorů za svobodu slova. Nebudu opakovat co napsal Jan Čulík zde. Pokusím se o to vidět problematiku z jiného úhlu.

    Odvážím se, byť s nutnou dávkou jedovatosti, tvrdit že televizní vzbouřenci vlastně stoprocentně splnili svou povinnost redaktorů veřejnoprávní televize a upozornili na hlubokou krizi, v níž se nachází tato společnost. Byť trochu nestandartním způsobem. Můžeme děkovat Bohu, že jde “jenom” o televizi. Představte si, že by se naše země ocitla jako již mnohokráte ve stavu skutečného ohrožení demokracie. A představte si, že v ní budou figurovat aktéři současné frašky. Nejde jen o druhořadé redaktory, stejně druhořadé máme i politiky. Můžeme použít i slovo neschopné. Více než spiknutí mafií či tajných služeb nebo pokusů o vytunelování televize se za celou věcí ukrývá obyčejná lidská blbost. Jelikož chování hlupáka je naprosto nevyzpytatelné, může se mnohým zdát, že se někde v dáli ukrývají jakési temné síly. Pokud existují, tak se samozřejmě na každé takovéto krizi přiživí. Osobně s nimi ale nekalkuluji.

    Jsou i jiné temné síly. Jmenují se lidská neschopnost a nezodpovědnost. Jsem přesvědčen, že tyto dvě hrají v celém problému rozhodující roli. Bojovat za svobodu slova v zemi, kde si v kontaktních pořadech rozhlasu může každý vyslovit svůj blábol přímo do éteru, je absurdní. Svoboda slova má jeden předpoklad. Tím je odpovědnost lidí za své jednání. Zase mám pocit, že píšu banality, ale tuto banalitu mnozí z nás nechápou. A nechápou jí především ti, kteří mají moc rozhodovat. Max Weber mluví o dvou typech etiky. První nazývá etikou přesvědčení, druhou etikou zodpovědnosti. Tu druhou klade samozřejmě výše. Své přesvědčení hájili někteří členové rady ČT až do hořkého konce samotné rady.

    Ono to vypadá pěkně, když někdo setrvává na svém názoru, ale mívá to občas dosti obludné následky. Vzbouřenci necouvnou ve svém svatém zápalu ani o píď. Senát vrátil návrh televizního zákona sněmovně. Už dříve Jan Ruml ve své svaté pravicovosti nepřistoupil na koalici se sociálními demokraty a vznikla opoziční smlouva a tím současná situace. A tak dále.

    Náš spor nemá jediného prvořadého aktéra, ten by jednal právě ve smyslu vyšší etiky odpovědnosti a třeba i malinko slevil ze svých zásad jen aby nalezl kompromis. A není kde ho vzít. Jiřího Hodače je mi lidsky líto, ale když na něco nemám, tak jdu od toho. Na co se vlastně pořád spoléhal, ví přesně jen on sám. Nicméně jeho “oběť ukázala křehkost naší demokracie. Její pilíře jsou totiž narušeny. Zde selhala moc výkonná, zákonodárná i soudní. A Hodač se na ně asi spoléhal. Jsme bohužel v České republice. Výkonná moc, v našem případě ministr vnitra, mohla zasáhnout.

    Čtu stále různé právní expertizy o tom, jestli mají či nemají zaměstnanci právo okupovat pracoviště. Ale televizní velín přece není fabrika. To je strategický objekt. Já mám pocit, že toto nikomu nedochází.

    Idea internetu pochází od armády. Vědci dostali zadání, vytvořit takovou síť, která bude funkční i v případě, že bude její podstatná část vyřazena z provozu. Síť, která nebude mít žádné řídící centrum.

    Televize takové centrum má, a proto je mnohem zranitelnější a zneužitelnější. Nikdo z politiků si toto buď neuvědomil, anebo sice uvědomil a zároveň měl strach o své politické preference.

    Naštěstí jde “jen” o veřejnoprávní televizi a jejího ředitele. Představme si jednání našich současných politiků třeba v případě vojenského ohrožení státu. Běhá z toho mráz po zádech.

    Stejně se ale zachovala moc zákonodárná i soudní. Poslanců je mnoho, tam je to horší, ale u soudu je to jednoznačné. Pokud by rozhodoval kvalitní soudce, nikoliv druhořadý byrokrat, našel by zákonný podklad pro vyklizení velína právě v tom, že by jej posuzoval jako mimořádně důležitý objekt, nikoliv jako továrnu. Jenže to chce mít vlastní samostatné myšlení a jednání a z toho vyplývající odpovědnost.

    Jak se ale zachovali odpůrci televizní vzpoury? O bobovizi snad nemusím mluvit. Tady jde o jednání podle stejného schématu, jaký popisuji výše. Jana Bobošíková vsadila a ztratila svůj kredit dobré novinářky, jen proto že byla přesvědčena o správnosti toho co dělá. Já věřím tomu, co říká, a nemyslím si, že jednala v zájmu nějakých temných sil. Pouze ztratila soudnost. I to patří k jednání, které vychází z přesvědčení.

    Opravdu křivdíme vzbouřencům, když nazýváme druhořadými pouze je. Musíme mluvit o druhořadosti našich elit. Tady někde je asi epicentrum veškerého dědictví naší minulosti a nejen komunistické. Chybí nám lidé, kteří dokáží v krizových chvílích jednat. Vystupovat pro či proti samotné televizní vzpouře je snadné. Rozhodovat a jednat na vlastní zodpovědnost už těžší. Vždy je jednoduší se ukrýt za předpis, stranický program, či vůli někoho jiného.

    Bez prvořadých politiků, novinářů či soudců nikdy nebudeme kvalitní demokracií. Ani demokracie se neobejde bez autority. Jenže skutečnou autoritou musí být osobnost. Žádný zákon si sám od sebe autoritu nezíská. Autoritu může ale mít jeho dobrý interpret. Přirozená autorita je mnohem starší instituce než pozitivistická autorita, spoléhající na předpis.

    Kvalita rozhodování spočívá ve schopnosti nadhledu. Schopnost nadhledu nevzniká snadno. Nejvíce manipulují ti, kdož jsou sami manipulováni. Vidění světa jako spiknutí je známka osobní slabosti. Nejsem-li si schopen poradit se svým životem, buď začnu na sobě pracovat, anebo mi nezbude než vidět všude temné síly, které se spikly proti mně, mojí rodině či “mojí televizi”.

    Celou televizní krizi bych chápal jako varování. Může přijít i krize, kde půjde o mnohem více.


    Očekávám souboj myšlenek

    Kateřina Dostálová

    Stali jsme se svědky bezprecedentního převzetí moci v České televizi stávkujícími. K tomuto kroku se odhodlali ve chvíli, kdy jim bylo ustoupeno takřka ve všem. Redaktory nikdo nekontroluje a vysílají si, co chtějí. Česká televize funguje a na první pohled by se dalo říci, že je situace normální. Proč tedy pan Paluska cítil tak silnou potřebu vrátit se do své kanceláře - byť jen na několik hodin? Mě osobně napadá jediné možné vysvětlení. Snaha o záchranu ekonomiky ČT, která byla ohrožena dvěma fakturami (za vysílání z náhradních prostor a tiskovou konferenci), vypadá spíše směšně. Spíše bych řekla, že pan Paluska potřeboval upravit agendu, kterou spravoval jako finanční ředitel ČT. A jeho touha byla tak silná, že se s lehkým srdcem připravil o možnost dalšího fungování v ČT.

    Myslím si, že by bylo právě teď dobré vrátit se ke kořenům konfliktu v ČT. Redaktoři zpravodajství před vánoci rozpoutali velmi emotivní vlnu protestů a vždy hovořili o svém oprávněném strachu z možného ovlivnění zpravodajství politiky - především z ODS. Odmítali vysvětlení kroků rady, která obhajovala své rychlé řešení především snahou o zprůhlednění ekonomiky ČT. Jistě si vzpomínáte, že jejich nejsilnějším a hlavním argumentem byla pro ně nepřijatelná osoba pana Hodače a paní Bobošíkové. Jak vysvětlovali jejich podjatost?

    V případě pana Hodače upozorňovali na jeho snahu stát se mluvčím ODS a na údajně politicky motivovaný vyhazov pana Proroka. Paní Bobošíková byla nepřijatelná pro svou krátkou a ryze odbornou práci (zpracovávání dat ze statistického úřadu) pro Václava Klause. Všechny tyto argumenty postupem času ztratily svou sílu a byly objektivním způsobem vyvráceny, zpochybněny a zlehčeny. Proto už dnes nejsou ani samotnými redaktory ČT používány. Vzhledem k tomu, že redaktoři ČT se vždy vyjadřovali o spolupráci s paní Bobošíkovou jako o absolutně nemožné, předpokládám, že k ní mají výhrady především profesního charakteru. Mnozí z nich měli možnost s paní Bobošíkovou spolupracovat a očekávám tedy od nich racionální vyjádření k nezpůsobilosti paní Bobošíkové řídit zpravodajství.

    Udivuje mne nezájem novinářů z ostatních médií. Uspokojí je jakékoliv vysvětlení ze strany vzbouřených redaktorů. Pan Hodač byl špatný manažer, protože špatně komunikoval. Ale co chtěl svým podřízeným sdělit, se už nikdo nezeptá. Paní Bobošíková je nepřijatelná, ale nikdo dosud nezpochybnil její profesní způsobilost.

    Očekávám tedy, že se novináři oprostí od profesních sympatií ke svým kolegům a začnou vzbouřencům klást i tyto otázky. Bylo by také dobré, kdyby novináři přestali ignorovat existenci lidí typu Ivana Kytky. Ivan Kytka se pokoušel reformovat zpravodajství ČT už před dvěma lety (paní Bobošíková jeho snahy podporovala) a znechucen nemožností prosadit změny odešel pracovat do BBC.

    Ve světle výše uvedených skutečností jsem se tedy rozhodla apelovat na vzbouřené novináře. Nebraňte se diskusi o kvalitě Vašeho zpravodajství a jasně veřejnosti vysvětlete Vaše konkrétní profesní výhrady vůči paní Bobošíkové a koncepci, kterou svou prací ona reprezentuje. Proč nevyužijete možnosti pozvat ji do některého z Vašich diskusních pořadů. Věřím tomu, že ona by se tomu nebránila. Jistě mezi sebou najdete zdatného a udatného novináře, který se nezalekne diskuse s Vámi tak opovrhovanou paní Bobošíkovou.

    Budu čekat - a nejen já - na ostrou diskusi - chcete-li duel. Věřím totiž, že jen v této přímé konfrontaci se může ukázat, která strana má silnější argumenty.

    Kateřina Dostálová je poslankyně za ODS.


    Estébácké manýry a ti druzí...

    Jiří Svoboda

    S panem inženýrem Jánským jsem na téma použití seznamu hovorů z mobilních telefonů v pořadu FAKTA ČT1 již polemizoval soukromě, kdy se neohradil proti mnou uváděným argumentům. Ohradil se proti mně a s pocitem řádně ukončené debaty mi plácl nějakou nálepku na čelo.

    V druhém kole na mne byl již vlídnější. Dobře chápu logiku pana inženýra Jánského: šlo o to dokázat, že jsou vybraní členové Rady prolhaní a nepřiznají, že si s politiky telefonovali. K usvědčení lháře je dobrý jakýkoli důkaz. Ať byl sebesporněji pořízen, ať je v kolizi se zákony a když jsme u "duchů": kolize s duchem Listiny základních práv a svobod je očividná.

    Fakta právní povahy - ti, kdo neoprávněně získali sjetiny realizovaných hovorů, je užili v rozporu s účelem, pro který jsou pořizovány (pořizovány jsou z důvodů ekonomie, aby případný zuřivý zámořský telefonista ČT neruinoval - vedoucí mu dá neoprávněné hovory k úhradě). Druhým významným právním aspektem je, že z těchto sjetin získali a zveřejnili údaje o třetích osobách, které s režimem výpisu v ČT nemají vůbec nic společného.

    A co by tomu řekl pan inženýr, kdyby kousek nějakého hovoru v ČT přehráli? Mohlo by to být ještě daleko působivější! Třeba by to mohl být důkaz. Některý vlivný poslanec by mohl telefonicky křičet na člena rady: "Tak už sakra toho Hodače zvolte! Máte na to ještě deset minut!". To by bylo ještě efektnější číslo. A nakonec, co třeba vrazit štěničku do květináče. Přišel by třeba na kus řeči pan Hodač, nebo paní Bobošíková a všechny jejich ďábelské záměry by vyšly nejevo jejich ústy - trochu by se to sestřihlo, aby to bylo údernější! Je v tom nějaký rozdíl, pane inženýre Jánský?

    Není důležité, je-li takový zásah do čistě privátní, zákonem chráněné oblasti života jedince prováděn málo, delikátně, nebo masivně. To už je pouze otázka intenzity. Každý, kdo má tento typ myšlení (estébácký, bisácký, kágébácký, ciacký ect.) je nebezpečný pro potenciálně rizikové situace, kdy se společnost významněji vychýlí ze stability.

    Plně v tomto ohledu chápu způsob myšlení Petra Cibulky a je myslím naprosto logické, že se na Václavském náměstí na demonstraci pokoušel vystoupit, ale ti, v jejichž režii to fungovalo, mu to znemožnili.

    Cílem bohulibého konání v pořadu FAKTA nebylo dobrat se pravdy (i soud civilizovaného světa si přitom odpírá potěšení dobrat se pravdy zakázanými prostředky - v tom je étos spravedlnosti). Tady však nebyla cílem pravda, ale veřejné autodafé - páchlo to po zlámaných svíčkách, hozených na dlaždice před oltář. V přímém přenosu. Nejde jen o to dobrat se pravdy - zúčastnění ucítili krev a chtějí se hlavně dobrat vítězství a nosit na rukou šamany vlastního náboženství. A zjevovat vyšší pravdy různým kmenům politiků, zejména podle jejich kokard a spacích pytlů.

    Všechni zveřejnění lháři jsou zhanobeni. Všichni slabší a citlivější jsou zastrašeni - zítra mohou vysílat čísla z mého, nebo z tvého mobilu. Tak drž hubu a krok. My si na tebe něco najdem. Třeba ti přihrajem kamaráda s dobře schovanou miniaturní kamerou cestou na rande.

    V samotném hlavním stanu těch, kteří to vymysleli panuje nádherný pocit moci - zvládli to! Teď po těch Radních už ani pes neštěkne! Ale nemoc metastázuje - zatím neřekli všechno. Mají to v ruce. Komu volal pak ředitel...? Komu volal kdy kdo z vrcholného managementu...? Komu volal tamten redaktor, není to náhodou práskač? Nevolal někdo nějakému politikovi...?

    Očistnou katarzí tohodle příběhu by bylo kdyby účastníky téhle ošklivé taškařice postavili před civilizovaný soud a soudili je podle práva. S akceptací všech polehčujících okolností. Krom trestu na svobodě by každý z nich, kdo má tyto metody za přijatelné nástroje útrpného práva, měl být tak na deset let vykázán z možnosti jakkoli mediálně ovlivňovat veřejné mínění.

    "To není pro Tebe, hochu, to je takový ksindl", - říkával můj strýc. To bylo v jeho slovníku výrazem nejvyššího opovržení. Byl profesorem vysoké školy a uznávaným odborníkem světového jména v oboru metalurgie. Jsem jist, že by mně to dnes řekl zase.


    Česká fair play:

    Televize Prima: pět osob proti Bobošíkové

    Pavel Sýkora

    Na obrazovce televize Prima právě doběhl pořad Nedělní partie, do něhož byli původně pozváni ředitelka zpravodajství ČT Jana Bobošíková a zástupci vzbouřených, či chcete-li stávkujících redaktorů z Kavčích hor.

    Dostavila se toliko paní Bobošíková - a měla holt smůlu.

    Vzhledem k absenci druhé strany směřovaly totiž veškeré otázky přítomných novinářů (včetně poněkud neprofesionálně agresivního moderátora pana Šimůnka) pouze na ni.

    Výsledek sice ani zdaleka nedosáhl grádů dnes již legendární Katovny na ČT2, ve které nám pánové Rejžek a Just za asistence Terezy Brdečkové názorně předvedli, jak si představují demokratickou diskusi s pozvanými hosty, které buď vůbec nepustili ke slovu, nebo je alespoň hned vzápětí inkvizitorsko-kádrovácky ukřičeli.

    Leč přesto...

    Lze "partii", ve které se pět lidí ochotně a přičinlivě ujme role žalobců a soudců zároveň, ještě vůbec nazývat v pravém slova smyslu partií? Nejedná se náhodou o poněkud jiný televizní žánr, o jehož metodách a etických principech by nás patrně mohli nejlépe poučit právě mediální spasitelé z Kavčích hor?

    Tady už přece vůbec nejde jenom o paní Bobošíkovou a už poněkud únavně nudné analyzování notoricky známých "chyb", jichž se dopustila, či alespoň údajně dopustit měla.

    Spíš o to, aby se "rejžkovské manýry" nezačaly rozprostraňovat tak všeobecně a všeobjímajícně, až by se nakonec staly jakousi téměř závaznou normou.

    Případ profesionálně a eticky "odepsané", druhdy Svobodné Evropy (i na tomhle debaklu má lví podíl již zmiňovaný Jan Rejžek) by snad naopak mohl být dostatečně odstrašující na to, aby se ostatní média podobné "strategii" pokud možno hleděla vyhnout obloukem co největším.


    Editorka internetových stránek ČT: Jana Dědečková nám nikdy nic k publikaci neposlala

    Štěpánka Nováková

    Vážený pane Čulíku,

    nedá mi to a musím reagovat na mail p. Dědečkové, který jste uveřejnil na stránkách BL, respektive na část, která se mě osobně týká.

    ("Muselo by být kde to publikovat. Napsali jsme toho spoustu, ale nikde nám to nebrali. Ani na stránkách ČT jsme nemeli moznost. Všichni byli na dovolené a když se vrátili, nikdo už neposlouchal pokyny nadřízených.")

    Vzhledem k tomu, že jsem pověřena vedením oddělení Internetu v ČT, musím konstatovat následující fakta:

    1. Na podzim v roce 1998, krátce poté, co jsem co jsem přijala odpovědnost za prezentaci ČT na internetu, jsem navrhla Radě ČT, respektive tehdejšímu předsedovi Janu Jirákovi zpracování podrobnějších stránek Rady ČT (např.: profily jednotlivých členů Rady a především pravidelné zveřejňování zápisů z jednání Rady).

    Toto jsme realizovali v lednu 1999 a od té doby také pravidelně zveřejňujeme veškeré materiály, které Rada ČT dodá. Obsah materiálů Rady ČT jsem ani já, ani nikdo z pozdějších zaměstnanců internetové redakce nikdy nijak obsahově neupravovali, nezkracovali ani materiály nepodrobovali výběru podle žádných kritérií.

    2. Jak je patrné z aktualizací na www.czech-tv.cz, pracovali jsme každý den, po celé svátky. Já osobně jsem byla v ČT již 26.12., kde jsem nadále byla každý den, včetně sobot a nedělí až do 5. 1. 2001 a pak hned zase v neděli 7.1.2001. Mezitím tu samozřejmě každý den byl i některý z mých kolegů, což se dá snadno doložit, jelikož příchody a odchody zaměstnanců jsou elektronicky zaznamenávány. Po celou dobu (a to i v noci) jsem byla k zastižení na mobilním telefonu (číslo je v ČT veřejně přístupné na intranetu, t.j. mají k němu přístup i členové Rady ČT).

    3. Dále se odvolávám na p. Janu Kamicovou, která pracuje v sekretariátu Rady ČT a  je pro naše oddělení kontaktní osobou. Paní Kamicová nám zasílá veškeré materiály Rady ČT a ty pak umisťujeme na jejich webstránku.

    Prohlašuji, že v době krize jsme obdrželi pouze zápisy z jednání, které jsme nejpozději druhý den na stránky Rady ČT umístili.

    4. Nikdo z členů Rady ČT (tedy ani p. Dědečková) mě po celou dobu nijak nekontaktoval a žádné materiály ke zveřejnění neposlal.


    Poklidné časy v České televizi končí?

    Jan Paul

    Text Jiřího Procházky Za bohatství, moc a slávu-o peníze jde až v první řadě má sice bulvární charakter, nicméně v souvislostech posledního vývoje jde o spekulaci legitimní. Autor chce prvoplánově ukázat na to, že někteří publicisté podepsali petici za odmítnutí nového ředitele především z důvodů ochrany svých zakázek v České televizi. Základním argumentem je výčet jednotlivých jejich pořadů včetně seznamu cen, kolik tyto pořady stojí. Nejsem odborníkem na produkci v České televizi a nechci proto hodnotit jejich cenovou výši, pokusím se jen rozvést spornou povahu textu.

    Z něho má čtenář dojem, že každý nový ředitel by nutně jmenovaným publicistům pořady buď zrušil, což je málo pravděpodobné a nebo alespoň omezil jejich rozpočet, což je pravděpodobnější. Pokud by měly být některé zrušeny, je možné, že k tomu povedou dva důvody : buď malá sledovanost a nebo jejich kvalita. Obé se ovšem může vzájemně propojovat. Protože ale s kvalitou lze něco dělat, je nakonec poslední celkem reálnou hrozbou výměna moderátorů, či obměna autorů. To ovšem otevírá další otázky, týkající se především konkrétní kvality toho kterého pořadu a jeho "veřejnoprávní" přínosnosti. Na druhé straně veřejnoprávní televize nemůže vysílat jen pro co nejširší diváckou obec (jak se o to bohužel Česká televize trapnou zábavou snaží), ale měla by zaznamenávat i menšinová a "osamocená" myšlenková pnutí. Bohužel ani to se jí nedaří, neboť prostor dostávají stále titíž protagonisté, poměrně vyšeptalého názorového spektra.

    Dovedu si představit, že mnozí publicisté budou smysluplnost svých projektů zuby nechty obhajovat a to třeba rovnou v Katovně. Tak jako tak je jasné, že poklidné časy by měli mnoha lidem v České televizi skončit. Je nanejvýš nutné, aby byla smysluplnost některých pořadů podrobena tvrdé kritice a analytickým rozborům. V diskusních pořadech se až na vyjímky objevuje stále stejný intelektuální okruh, zvaný do televize na základě neprůhledného klíče kamarádských a jiných vazeb tak, jako se v presentaci populární masové zábavy, objevují stále stejní televizní baviči.

    Dovedu si představit výměnu nudného a nevýrazného "barmana" Michala Prokopa v pořadu Krásné ztráty. Nevyužívá podle mne možnosti které se mu v pořadu nabízejí, v konfrontaci dvou odlišných osobností jako hostů v "baru". "Rodinný podnik" Schulzů Sněží je podle mne také nahraditelný osobnostmi, které budou dávat méně najevo příklon k určitému typu myšlení a studio kreativně otevřou i jiným názorům. Totéž se týká veřejnoprávně nesrozumitelné "mlácečky slámy" pořadu Katovna (čajovna?), "zinstitucionalizovaného" kritika a jeho hostů. Tento uzavřený kritický "klub osamělých srdcí seržanta Justa", každým pořadem zdánlivé seriozní povahy, demonstruje ve skutečnosti tématickou a myšlenkovou chudobu.

    Oproti tomu autoritám nepodrobující se řvoun Kraus i způsob vedení jeho talk-show, je zpestřením nudné uniformity zábavně-populárních pořadů. U nás se ale stalo dobrým zvykem nehledět na pravidlo, že čeho je moc, toho je příliš. Fero Fenič zase dokázal vytvořit nový typ "pohyblivého"dokumentu, který chce pomoci vytvářet národní sebereflexi. V poslední době ale poněkud ztrácí šťávu, ve své viditelné snaze někam společensky patřit. Těžko ale kupříkladu posuzovat finanční hodnotu toho, co produkuje Břetislav Rychlík.

    Jakkoliv se nyní zdiskreditoval na straně vzbouřených redaktorů, jeho autorský přínos je pro české kulturní povědomí zcela mimořádný.

    Jestliže Britské listy tvrdí že dobrá veřejnoprávní televizní stanice by se měla zabývat problémy obyčejných lidí, je to právě dokument a publicistika Břetislava Rychlíka, která proniká do periferních oblastí lidských činů a osudů lidí, často na okraji společenského zájmu. Předhodačovskou televizí pozastavený seriál Česká klišé, měl přispět k výpovědi o skutečném duchovním klimatu v naší zemi a jeho pozastavení bylo hrubou chybou. Měřit proto Rychlíkovi skrze finance hodnotu jeho sdělení, je v každém případě velmi zavádějící a snad i nepatřičné.

    Poznámka JČ: Je skandální, jestliže se k poměrům v České televizi vyjadřují publicisté jako např. Lída Rakušanová ve Svobodné Evropě a zároveň neuvedou, že tam vysílají seriál. Lidé finančně a profesně zainteresovaní na provozu České televize by si měli uvědomit, že hovoří-li ke konfliktu, jde o střet zájmů. Měli by mít základní lidskou slušnost a etiku se ke konfliktu nevyjadřovat.


    Děkujeme, že zůstanete

    Jiří Procházka

    Když se ani pokusem o puč 17. ledna nezdařil skupině dlouholetého hlavního ekonoma ČT (a také náměstka ministra Dostála) Ing. Palusky přístup ke všem kompromitujícím smlouvám a jiným materiálům (popř. jejich likvidace), kompromitujícím - jak se zdá - všechny tři předchozí generální ředitele a další osoby závislé na televizi uvnitř i zvenčí, nastoupil dnes v neděli zbytek osvědčené gardy (v síle 27 "pobouřených") se signálem k dalším nepokojům a s výzvou k likvidaci oficiálního vedení ČT (zejména Valterové, ekonoma Beznosky připravujícího audit a ředitelky Bobošíkové). Ta jména je třeba si zapamatovat pro historii, zde jsou:

    Michal Caban, Marek Eben, Táňa Fischerová, Jiří Grygar, Ivan Hlas, Eva Holubová, Václav Hudeček, Svatopluk Karásek, Ivan Klíma, Marta Kubišová, Petr Oslzlý, Pavel Pafko, Jan Potměšil, Jiří Reinsberg, Jaroslav Róna, Boris Rosner, Karol Sidon, Ladislav Smoljak, Jiří Stránský, Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák, Doubravka Svobodová, Jiří Suchý, Jan Urban, Ludvík Vaculík, Michal Viewegh, Olbram Zoubek.

    Každý má právo projevovat své mínění, tedy i já, ale nikdo z těchto 27 sirotků nemá právo mluvit mým jménem, ani o "vážném znepokojení občanů" - jde o znepokojení 27 osob z toho, co by mohlo vyjít najevo, že by mohla být ohrožena jejich (nikoli nás občanů) existenční jistota založená na spolupráci s ČT atd., prostě nic, co by ohrožovalo svobodu 10 milionů lidí.

    Žádám, když ČTK mohla zveřejnit jakýsi útok jakési povstalkyně paní Dubové z ČT, aby ČTK také zveřejnila tuto moji obranu proti těm, kteří si neoprávněně dovolují mluvit do všeho jménem všech. Mým jménem může mluvit pouze člen Parlamentu, neboť jsem mu dal svůj hlas, ne např. chronický pisatel petic Vaculík. Takže - Jano Bobošíková, Věro Valterová, Jindřichu Beznosko a další - zůstaňte a setrvejte, dokud zákony této země vás pověřily, musejí Vás chránit, jak nařizuje Ústava a zákony.

    Neděle 21. ledna 2001


    Ne všichni v ČR podporují televizní vzbouřence

    Ondřej Procházka

    Pane Culiku,

    Uvodem dovolte, abych Vam podekoval za Vase dosavadni - na ceskem medialnim trhu zcela ojedinele - zpravodajstvi tykajici se krize kolem ceske verejnopravni televize. Nemel jsem v minulosti casto prilezitost setkavat se s Vasim listem, ale myslim, ze teprve nyni docenuji, jak prinosny je pro ceskou verejnost projekt, v jehoz cele stojite.

    Se zajmem jsem si precetl vas prispevek o korenech krize v ceske televizi (http://blisty.internet.cz/0012/20001227d.html#03), ktery (z podstatne lepe informovanych pozic) plne potvrzuje me vlastni zavery.

    V nedavne minulosti jsem pusobil jako zamestnanec statni spravy a na zaklade tamnich zkusenosti mohu rici, ze chovani televiznich vzbourencu nese vsechny symptomy zpusobu, kterym se proti (jakekoliv) zmene brani zakonzervovana a zkorumpovana byrokracie. Vase "obrana statu quo" to pojmenovava dokonale.

    Presto mam pripominku: projevujete nazor, ze "verejnost vzbourence na zaklade nekolika dni propagandistického vysilani ve prospech jejich kauzy podporuje".

    Osobne se domnivam, ze situace zdaleka neni tak jednoznacna. Vzbourenci maji nesporne podporu (dluzno rici ze na normalni spolecnost nezdrave sirokeho) frustrovaneho segmentu ceske spolecnosti. Jde o barvitou, zrejme velmi prchavou pospolitost. Integruje v sobe nostalgicke revolucionare, kterym tato revoluce byla "ukradena" dnesni "arogantni politickou moci" (Dekujeme, odejdete) a tu cast verejnosti, jejiz politicky rozhled urcuji antipatie k predsedum smluvne-opozicnich stran (preskrtnute portrety Klause a Zemana). V neposledni rade sem patri chronicky nespokojene obeti ceskeho kapitalismu, jejichz politickou platformou az do sveho vstupu do vlady byvala na levici CSSD, na pravici pak az do sveho vycpeni SPR-RSC. Prave k  teto skupine se celkem nepokryte obracel kontroverzni predvolebni billboard ctyrkoalice, sve misto zde jiste maji i medialni uvahy Vladimira Mlynare o mozne obnove trestu smrti v CR.

    Mam za to, ze tyto proudy dnes spolecne tvori zhruba tretinu ceske spolecnosti. Spolecnym politickym programem je odstraneni stavajici vlady a nicim nepodlozene presvedceni, ze ti, co prijdou po nich, proste musi byt lepsi.

    Frustrovaneho cloveka lze podstatne lepe motivovat k ucasti v kolektivnich natlakovych akcich nez spokojeneho obcana, ktery ma pocit ze "zas o tolik nejde". Vzdyt nakonec i vyzva "Dekujeme odejdete", ktera pred ceskou verejnosti pres masivni medialni propagaci zcela propadla, dokazala sveho casu na Vaclavske namesti privest osmdesatitisicovy dav. Vyzva obcanske iniciativy "CT - vec verejna" k podpore nosenim cervenobilych stuzek se v prazskych ulicich nesetkala s zadnou podstatnejsi odezvou. Jsem presvedcen, ze posledni kroky vzbourenych redaktoru (obsazeni reditelstvi CT) ceska verejnost vetsinou nepodporuje.

    Zaverem dovolte dotaz: ve sve analyze uvadite, ze ze si redaktori "Ceskou televizi navykli pouzivat jako prostredku k vyjadrováni vlastnich nazoru a prosazovani vlastnich cilu" a ze "kolos CT poskytoval vyhodne a netransparentni zamestnani příslušníkum rozsahle obce soukromych televiznich vyrobcu a podnikatelu". A co nevydelecne organizace? Je napr. nadace "Clovek v tisni pri ceske televizi" spojena s CT konkretnimi financnimi toky? Zminena organize se (krome rady chvalyhodnych humanitarnich projektu) angazuje i v kontroverznich, vysoce politizovanych aktivitach, jakou byla napr. nekriticka podpora Izetbegovicovy nacionalisticke autokracie nebo demonstrace za nezavislost Cerne Hory. Organizace byva (mj. z akademickych kruhu) obvinovana z rozpoutavani protisrbskeho sovinismu. Jsou tyto aktivity financovany i z verejnych prostredku?

    A propos: koncem cervna 1999 Jolana Voldanova v hlavni zpravodajske relaci CT uvedla, ze "z valecnych zlocinu byl mezinarodnim soudnim tribunalem pro byvalou Jugoslavii obzalovan byvaly general armady bosenskych Srbu Tihomir Blaskic". Tihomir Blaskic sice skutecne byl tribunalem obzalovan, ale uz o rok drive. Neslo o generala armady bosenskych Srbu, nybrz o generala armady republiky Chorvatsko... Zrejme jen nahoda, ale tesne po kosovske krizi, v atmosfere vyhrocenych protisrbskych emoci, to nepusobilo dobre.

    Poznámka JČ: Opakovaně jsme kritizovali v Britských listech existenci humanitární organizace Člověk v tísni v České televizi: humanitární organizace nemá místo ve veřejnoprávním sdělovacím prostředku, jehož povinností je zaujímat vůči událostem kritický odstup. Tento princip činitelé organizace Člověk v tísni nedodržují, stejně jako celá Česká televize. Podle starších výročních zpráv této organizace (na rok 1997), které máme k dispozici, byla činnost této organizace financována především z českých státních zdrojů, z ministerstva zahraničních věcí a z ministerstva vnitra. Zdá se tedy, že byla tehdy tato organizace spíše nástrojem české zahraniční politiky, a proto je její umístění v údajně nezávislé, veřejnoprávní televizi, o to víc zarážející. - Když v červnu 2000 kritizovaly Britské listy nepřípustný novinářský aktivismus Jaromíra Štětiny, pozastavovaly se nad jeho vazbami k ruskému politiku Grigoriji Javlinskému, zjevnými z jeho nadšeně oslavných článků o tomto politikovi, ptaly se, proč se Štětinovo Epicentrum jmenuje stejně jako propagandistická organizace Grigorije Javlinského v Rusku a požadovaly, aby Štětina vysvětlil, jak je jeho novinářská práce financována, Jakub Patočka, šéfredaktor Literárních novin, interpretoval tuto Čulíkovu kritiku právem jako kritiku i organizace Člověk v tísni (Štětina je tam členem správní radz) zrušil za trest sloupek Jana Čulíka v tomto týdeníku, slíbil mu proplatit za něj dlužný honorář za celý předchozí půlrok (slib nesplnil) a sloupek předal právě organizaci Člověk v tísni, která tím, že ho píše, dále porušuje princip novinářské nestrannosti.

    Podle výroční zprávy obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni za rok 1999 dostala tato společnost toho roku z MZV ČR 4 660 473 Kč, z MV ČR 4 889 991 Kč, ze Státní správy hmotných rezerv 4 161 850 Kč, z vlastní činnosti získala 4 871 490 Kč. Od České televize dostala 1 246 157 Kč. Kromě toho dostala také dary a granty od zahraničních nadací (cca 13 milionů Kč) a dáledary od blíže nespecifikovaných fyzických a právnických osob ve výši cca 60 milionů Kč.

    Zde je stížnost Tomáše Peciny na ředitele ČT Dušana Chmelíčka ohledně Člověka v tísni: Uveďte postavení organizace Člověk v tísni do souladu se zákonnými požadavky. Zde je odpověď Rady ČT, že vůbec nevadí, že sídlí Člověk v tísni v České televizi. K tomu zde komentář Tomáše Peciny.


    Nezávislí: protestujeme, že řada deliktů je promlčena, než se jimi může zabývat soud, Česká televize to veřejnosti zamlčela

    Republiková rada politického hnutí Nezávislí jednala 20.1.2001 v Rybitví. Na základě rozsudku krajského soudu k výsledku voleb se rozhodla obrátit se na Ústavní soud. Důvody jsou následující:

    Přepočítání sporných hlasů proběhlo bez jakékoli kontroly jak ze strany soudu, tak bez účasti zástupců NEZ.

    Počty vyřazených hlasů, které v některých okrscích překročily 50 % signalizují chybu volebního systému, nebo nesprávný postup volební komise.

    U soudu se potvrdilo, že některé volební lístky byly vyřazeny v rozporu se zákonem.

    Volební systém, který neumožňuje zpětnou kontrolu je nedemokratický.

    I v budoucnosti budou v ČR probíhat společné volby do různých orgánů a důvodem k vyřazení hlasů nemůže být skutečnost, že byly vloženy do obálky nesprávné barvy, protože nikdo nemůže tuto skutečnost ověřit a to ani v samotné volební komisi. Proto je nutné, aby Ústavní soud rozhodl o ústavnosti této části zákona.

    Rovněž nemožná účast zástupců volených subjektů v Ústřední volební komisi, kde probíhá kontrola regulérnosti postupů voleb není v souladu s demokratickými principy.

    Republiková rada rozhodla, že na jednání bude zvát i zástupce z krajů, protože některé kraje nemají v radě zastoupení. Tím se zlepší komunikace mezi zastupiteli krajů zvolenými za NEZ a Republikovou radou.

    K situaci v České televizi rada konstatovala, že cenzura v ČT trvá i nadále. Informace o stanovisku NEZ k situaci v ČT ze dne 28.12.2000 nebyla zveřejněna. Pokračuje tedy situace, kdy návrhy nejsilnějšího mimoparlamentního politického subjektu jsou trvale cenzurovány.

    K občanům se tak nedostanou informace, že řada trestních deliktů se sprovodí ze světa tak, že u soudu zůstanou ležet déle, než je promlčecí lhůta. Na tuto situaci upozorňovalo NEZ opakovaně a správnost těchto tvrzení byla potvrzena současnou prověrkou ministra spravedlnosti.

    Rovněž požadavek NEZ, aby zákon neumožňoval další podnikání těm, kteří přivedou podnik k bankrotu, nebo aby bylo možné vymáhat dluhy i na dalších firmách stejného vlastníka, se občané nikdy nedověděli. Právě tato chyba způsobila největší rozkrádání státního majetku a tunelování bank a kampeliček.

    Protože pod tlakem veřejnosti, by podobné chyby v zákonech nikdy nemohly projít, nese tak ČT spoluodpovědnost za ztráty, které jsou ve stovkách miliard. Tyto ztráty doposud neskončily a jsou hlavním důvodem nízké ekonomiky České republiky. Podílejí se i na schodku rozpočtu minulého roku.

    Praha 20.1.2001

    Ing. Jiří Novák

    místopředseda NEZ


    Další kacířské poznámky ke kubánskému dobrodružství poslance Pilipa

    Pavel Jonák

    Z hloubi duše (mám-li nějakou) přeji pánům Pilipovi a Bubeníkovi co nejrychlejší návrat do vlasti, i kdyby byl v nejhorším případě spojen s nepříjemnou nutností odpykat si v české věznici trest, uložený kubánským soudem. Ohlasy čtenářů na mé první kacířské zamyšlení mi však odkryly ještě další úhel pohledu na věc.

    Je správné, že se naše státní orgány snaží pomoci oběma trosečníkům vrátit se ve zdraví do vlasti.Pochyby vzbuzují zvolené prostředky a postupy, jakož i intenzita zájmu sdělovacích prostředků a způsob, jakým některé z nich o případu a Kubě informují. Je zřejmé, že naše oficielní místa a média neměří všem stejným metrem. Oba pánové cestovali přece na Kubu jako soukromé osoby bez - doufejme - oficiálního pověření a nemají nárok na jinou péči ze strany státu než takovou, kterou by poskytl každému obyčejnému kmánovi v potížích. Ve skutečnosti se jim dostává pozornosti "nadstandardní",působící občas dojmem nepřiměřenosti až hysterie.

    Přibližně v téže době, kdy vznikl tento případ, došlo k zemětřesení v Salvadoru. Naše vláda neměla peníze na vyslání záchranářů. Má však prostředky na vyslání delegace poslanců s doprovodem, jejíž cesta nebude o mnoho levnější. Náklady na cestu záchranářů by patrně byly vyváženy spásou několika lidských životů, byť nikoli českých. Život našich "turistů" zřejmě není ohrožen a navíc jsou pochybnosti, zda poslanecká delegace čehokoli dosáhne.Nejsou jasné argumenty,jimiž bude působit přesvědčivě na kubánskou stranu, není znám rozsah jejího vyjednávacího mandátu a neví se, zda bude moci jednat s osobami s přiměřenou kompetencí k řešení problému.

    Postoj oficiálních míst i novinářů je projevem politického romantismu. Část médií hystericky vykřikuje cosi o nevině našich "cestovatelů", aniž by přesně věděla, proč na Kubu cestovali, a hlavně, proč je kubánské orgány viní právě ze špionáže ve prospěch USA. Pokud oba pánové na sebe dobrovolně vzali úlohu kurýrů, zprostředkujících pomoc kubánským disidentům, jde o čin sice z našeho pohledu ušlechtilý, nicméně otevřeně nepřátelský Castrovu režimu. Nezbývá nám, než - byť skřípajíce zuby - vzít na vědomí, že naši občané jsou na půdě jiného suverénního státu a o otázce jejich viny směrodatně nerozhodnou české redakce, ale kubánský soud.

    Některé redakce dále považovaly za vhodné právě teď se věnovat intenzivnímu šíření záporných informací o situaci na "ostrově svobody", který pro ně v uplynulých jedenácti letech téměř neexistoval. Určitě tím kubánskou stranu nepotěšily a nenaladily k příznivějšímu pohledu na případ vězněných Čechů.

    Ćeská oficielní místa vytrubují hlasitě do světa, jaké diplomatické (rozuměj: nátlakové) akce podniknou,aniž by přiznala, že jde o prázdná gesta, prozrazující bezmocnost. Ani slovo o tom,že postoj k osudu zbloudilých synů vlasti musí být diferencovaný podle skutkové podstaty věci. My prostě víme předem, že obvinění proti pánům Pilipovi a Bubeníkovi byla kubánskými úřady vykonstruovaná, takže máme svaté právo dožadovat se jejich okamžitého bezpodmínečného propuštění. Pokud by však tento výchozí předpoklad byl mylný, pak by nepřiměřené sebevědomí naší diplomacie zhoršilo vyhlídky na úspěšné jednání o zmírnění osudu provinilců. Zejména však v oficielních postojích chybí realistické přiznání, že spolehlivě účinné mohou být pouze takové kroky, které budou směřovat k zlepšení zcela zbytečně vyhrocených špatných vztahů mezi oběma státy. Vůli k nim jsme zatím ani nenaznačili. Nemyslím, že bychom se měli náhle stát propagátory metod vládnutí Fidela Castra, či že bychom měli hodit pány Pilipa a Bubeníka přes palubu. Měli bychom však začít brát věci tak,jak jsou,vzít mlčky na vědomí kubánskou svrchovanost a pokusit se klidné,věcné vyjednávání bez mediálního ohňostroje, vedené snad spíše prostřednictvím neoficielních osobností, požívajících oboustrannou důvěru.Jinak nám nezbude, než se spolehnout na výměnu našich občanů za Kubánce souzené pro špionáž v USA,což může trvat hodně dlouho a navíc to nemusí vyjít.


    Inaugurační projev amerického prezidenta George W.Bushe

    http://www.cnn.com/ALLPOLITICS/inauguration/2001/transcripts/template.html

    GEORGE BUSH ml.:

    připomínky vítány

    Pane předsedo Nejvyššího soudu USA Rehnquiste, pane prezidente Cartere, pane prezidente Bushi, ...

    [potlesk]

    ... pane prezidente Clintone, vážení hosté a moji spoluobčané, nenásilné předání autority je v historii vzácností, ale v naší zemi zvykem. Jednoduchou přísahou potvrzujeme staré tradice a označujeme začátek nového období.

    Nejprve chci poděkovat panu prezidentu Clintonovi za jeho službu našemu národu.

    [potlesk]

    A děkuji panu viceprezidentovi Goreovi za volební klání, k němuž přistoupil s duchaplností a které zakončil s elegancí.

    [potlesk]

    Je pro mě poctou a naplňuje mě pokorou, když stojím na tomto místě, kde přísahala dlouhá řada amerických vůdců a neméně dlouhá řada jich přísahat teprve bude.

    My všichni máme svoje místo v dlouhém příběhu - příběhu, jehož pokračování píšeme, na jehož konec však nikdy nebudeme moci dohlédnout. Je to příběh nového světa, který se stal přítelem a osvoboditelem světa starého, příběh otrokářské společnosti, která se stala služebníkem svobody, příběh mocnosti, která vstoupila na jeviště světových dějin proto, aby byla ochráncem, nikoliv vlastníkem, obhájcem, nikoliv dobyvatelem.

    Je to americký příběh - příběh nedokonalých a chybujících lidí, sjednocených napříč pokoleními zásluhou velkých a trvalých ideálů.

    Největším z těchto ideálů je americký princip, že každému patří místo pod Sluncem, že si každý zaslouží naději a že se nikdy nenarodil člověk, který by byl bezvýznamný.

    Úkolem Američanů je tento příslib naplňovat svými životy a zakotvit v našich zákonech. A ačkoliv jsme na naší cestě občas zaváhali nebo zastavili, jinou cestou se vydat nemůžeme.

    Po většinu minulého století byla americká víra ve svobodu a demokracii pevnou skálou uvnitř burácejícího oceánu. Nyní je semínkem, který vítr nese, aby zakořenilo v mnoha národech.

    Naše demokratická víra je více než jen krédem naší země, je to též vrozená naděje v naši lidskost, ideál, který prosazujeme, ale nevlastníme, poselství, které udržujeme a předáváme potomkům. A dokonce i po téměř 225 letech nás ještě čeká dlouhá cesta.

    Zatímco se mnoha našim občanům dobře daří, další jsou naplněni pochybami v onen příslib, ba dokonce i pochybami ve spravedlnost v naší vlastní zemi. Touhám některých Američanů stojí v cestě propadající školy, skryté předsudky a okolnosti jejich narození. A někdy jsou naše odlišnosti tak hluboké, že se nám zdá, že sdílíme jeden kontinent, ale nikoliv jednu zemi.

    S tím se nesmíříme a něco podobného nedovolíme. Naše jednota a naše svornost je důležitým úkolem pro vůdce i občany každého pokolení. A tímto slavnostně slibuji: budu pracovat na tom, abychom vybudovali jednotný národ, národ spravedlnosti, národ, v němž mají všichni příležitost.

    [potlesk]

    Vím, že je to v našich silách, neboť naším průvodcem je autorita mocnější, než jsme my sami, která nás tvoří rovné ke Svému obrazu.

    A také proto, že se spoléháme na principy, které nás sjednocují a vedou kupředu.

    To, co vždycky sjednocovalo Ameriku, nebyla krev, původ ani půda. Jsme ovládáni ideály, které nás povznášejí nad náš původ, minulost i naše zájmy a které nás učí, co znamená být občanem. Každé dítě musí být vychováváno k těmto principům. Každý občan musí tyto principy podporovat. A každý přistěhovalec naši zemi přijetím těchto ideálů činí více americkou, nikoliv méně.

    [potlesk]

    Dnešním dnem stvrzujeme svůj závazek uskutečnit přísliby našeho národa životem plným zdvořilosti, odvahy, solidarity a charakteru.

    Pravá Amerika se řídí principem zdvořilosti. Zdvořilá společnost od každého občana žádá dobrou vůli a respekt, poctivost a ochotu odpouštět.

    Zdá se, že někteří věří, že si naše politika může dovolit být podlá proto, že v našich dnešních debatách zdánlivě o moc nejde.

    Ale Americe jde vždycky o hodně. Jestliže se sami nestaneme motorem boje o svobodu, nikdo jiný to za nás neudělá. Pokud srdce našich dětí nenasměrujeme k poznání a k charakteru, promrháme jejich talent a podkopeme jejich idealismus. Pokud dopustíme, aby se naše hospodářství ocitlo napospas vnějším vlivům a sláblo, nejvíce trpět budou ti bezbranní.

    Musíme žít naše životy podle zásad, které nás spojují. Být dobrým občanem, není taktika ani důsledek přecitlivělosti. Je to volba, která dává přednost důvěře před cynismem, obecnému zájmu před chaosem. Pokud tomuto závazku zůstaneme věrní, dovede nás k cílům, které sdílíme.

    Amerika je také zemí odvahy.

    Naše národní odvaha se projevila v dobách krizí a válek, kdy obrana před společným nebezpečím definovala obecné dobro. Nyní si musíme vybrat, zda nás příklad našich otců a matek bude inspirovat, nebo zda tato pouta přetrháme. Odvahu v době požehnané musíme ukázat tak, že se s problémy popereme, místo abychom je předali budoucím generacím.

    [potlesk]

    Společně napravíme americké školství dříve, než nevědomost a lhostejnost ovládne další mladé životy.

    Zreformujeme sociální a zdravotní péči a ochráníme tak naše děti před těžkostmi, boj s nimiž je v našich silách. A snížíme daně, aby se naší ekonomice vrátila energie a abychom odměnili úsilí a podnikavost pracujících Američanů.

    [potlesk]

    Posílíme naši obranu více, než se zdá nezbytné na první pohled, v obavě, že by slabost někoho mohla vyprovokovat k útoku.

    [potlesk]

    Postavíme se proti zbraním hromadného ničení, aby se nové století obešlo bez nových hororů.

    Nepřátelé svobody a naší země by se měli vyvarovat chyb: Amerika se i nadále bude angažovat ve světě jak kvůli historii, tak kvůli tomu, že si to přejeme, a bude usměrňovat rovnováhu sil ve prospěch svobody. Budeme bránit naše spojence a naše zájmy. Bez arogance ukážeme, co je naším záměrem. Agresím a zlým úmyslům se postavíme rozhodně a energicky. A u všech národů se budeme přimlouvat za hodnoty, ze kterých se zrodil národ náš.

    [potlesk]

    Pravá Amerika ví, co je to soucit. Americké svědomí nám říká, že hluboká a trvající chudoba je příslibů našeho národa nehodná.

    Ať jsou naše pohledy na příčiny chudoby jakékoliv, můžeme se shodnout na tom, že děti se v nebezpečí neocitají vlastní vinou. Zřeknutí se dětí a jejich zneužívání není aktem Božím, nýbrž prohrou lásky.

    [potlesk]

    A zřizování nových žalářů, jakkoliv nezbytným může být, nesmí být náhražkou pro naději a řád v našich duších.

    Kdekoliv někdo trpí, stojí před lidmi velký úkol. Američané, kteří potřebují pomoc, nejsou cizí lidé, ale občané, neztělesňují problémy, nýbrž priority. A my všichni slábneme, pokud někdo ztratí naději.

    [potlesk]

    Vládě přísluší důležité zodpovědnosti za veřejnou bezpečnost a obecné zdraví, za lidská práva a veřejné školství. A přece: solidární pomoc je úkolem pro celý národ, nikoliv jen pro vládu.

    A někteří jsou v takové nouzi a jejich rány jsou tak hluboké, že na ně platí jedině dotyk mravokárcův či modlitba pastorova. Církev a dobročinné organizace, synagogy a mešity přinášejí našemu společenství lidskost a v našich plánech a v našich zákonech budou zaujímat čestné místo.

    [potlesk]

    Mnozí v naší zemi nepoznali bolest chudoby, ale můžeme naslouchat těm, kteří ji poznali.

    A já mohu za náš národ něco slíbit: pokud uvidíme zraněného poutníka na cestě do Jericha, nepřejdeme na druhou stranu.

    [potlesk]

    Pravá Amerika je místo, kde si osobní zodpovědnosti ceníme a kde ji očekáváme.

    Tím, že voláme po zodpovědnosti, nehledáme obětní beránky, spíše se dovoláváme svědomí. Ačkoliv zodpovědnost žádá oběti, odměnou je nám hlubší duchovní uspokojení. Plnohodnotnost života nenacházíme pouze v možnostech volby, ale také v závazcích. A v dětech a v našem společenství vidíme závazky, které nás osvobozují.

    Náš veřejný zájem je závislý na soukromém charakteru, na občanských povinnostech, na rodinných poutech, na elementární poctivosti a na nezištných skutcích, které nás vedou k naší svobodě.

    Několikrát za život jsme přivolání k tomu, abychom učinili velké skutky. Ale jak pravil jeden světec naší doby, každý den jsme voláni k tomu, abychom malé skutky provedli s velkou láskou. Nejdůležitější úkoly demokracie vykonávají všichni.

    Budu žít a vládnout podle těchto principů, abych zdvořile naplňoval své přesvědčení, odvážně usiloval o zájmy veřejnosti, abych podpořil spravedlnost a solidaritu, zasazoval se o zodpovědnost a sám tak i žil.

    Všemi těmito způsoby se budu snažit hodnoty našich dějin přenést do naší doby.

    Co děláte vy, je stejně důležité jako to, co dělá vláda. Prosím vás, abyste usilovali v první řadě o obecné dobro, a teprve potom o osobní pohodlí; abyste reformy, které jsou třeba, bránili před lacinými útoky; abyste sloužili svému národu a začali u svého souseda. Prosím vás, abyste byli občany: občany, nikoliv diváky; občany, nikoliv předměty; zodpovědnými občany, kteří budují rozmanitá společenství sloužící občanům a charakterní národ.

    [potlesk]

    Američané jsou šlechetní, silní a mravní ne proto, že věříme sami sobě, ale proto, že věříme v něco, co nás přesahuje. Pokud nám duch občanství schází, žádný vládní program ho nenahradí. Pokud tento duch máme, žádná křivda ho nepřemůže.

    [potlesk]

    Poté, co byla podepsána Deklarace o nezávislosti, politik ze státu Virginia John Page napsal Thomasu Jeffersonovi: "Víme, že to není dostih, který vyhraje nejrychlejší, ani bitva, kterou vyhraje nejsilnější. Nemyslíte, že se kdesi v této vichřici vznáší anděl a ukazuje této bouřce směr?"

    Od chvíle, kdy Jefferson absolvoval inauguraci, uplynulo v řece mnoho vody. Hodně věcí se změnilo a mnoho let prostřídalo. Ale hlavní téma dnešního dne by Jefferson znal: velký příběh o odvaze našeho národa a jeho prostý sen o důstojnosti.

    Nejsme autory tohoto příběhu, který čas a věčnost naplňuje svým záměrem. Ale přesto je jeho záměr úkolem pro nás a tento úkol vykonáváme službou pro své bližní.

    Aniž bychom se kdy unavili, vzdali nebo skončili, vracíme se dnes k tomuto záměru, abychom naši zemi učinili spravedlivější a šlechetnější, a potvrdili tak důstojnost našich životů a každého jednoho života.

    Úkol trvá. Příběh pokračuje. A anděl vznášející se ve vichřici této bouřce určuje směr i dnes.

    Bůh žehnej vám všem a Bůh požehnej Americe.

    (Překlad: Luboš Motl)

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|