Britské listy


středa 24. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Chybná informace MFD o nemoci šílených krav:
  • Propečení bifteku infekci nezničí (Juliana) Česká televize a česká společnost:
  • Vzbouřenci prohráli: Novelizovaný zákon o ČT vzbouřence nezajímá (Jaroslav Plesl)
  • Právní názor: Pořad Fakta o mobilních telefonech byl nepřípustným zásahem do soukromí (Jaroslav Štemberk)
  • Všichni pořád někam telefonovali a snažili se ovlivnit své pozice (Jiří Svoboda)
  • Ke "schizofrenii" Jany Bobošíkové: Jak se tedy měla Jana Bobošíková bránit na tiskové konferenci před vzbouřeneckými redaktory? (Tomáš Sedláček, TP, JČ)
  • Bráním vší mocí existenci veřejnoprávní televize (Milan Šmíd)
  • Otevírá krize v ČT dveře pro CME? (Ladislav Kučera) Proč se staráme o Kubánce a ne o Kurdy?
  • Lidská práva jako politická technologie (František Roček) Recenze:
  • Jeroen van den Berg: Žena podle Schopenhauera (Michaela Černá) Televize Nova:
  • Vstup zahraničního investora do Novy bude totálním zvratem nejen na českém mediálním trhu (Zdeněk Kaliský) Protest:
  • Britské listy jsou nejukázkovějším příkladem subtilní propagandy - a nepublikují moje texty (Václav Pinkava) Kritika:
  • Lidi, vyjadřujte se stručně a jasně! (Cizí dopisy nečtu) (Karel Mašita)
  • Nevěřím vaší interpretaci televizní krize: pane Čulíku, jděte se bodnout! Všichni se nemohou mýlit.(Milan Cihlář) Koutek poezie:
  • Poprava dvaceti sedmi českých intelektuálů (Jan Paul)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Ferdinand upozorňuje, že Ladislav Paluska lhal, když v Neviditelném psu tvrdil, že 17. ledna nebyla vzbouřenci obsazena pracovna ředitele, ale pouze zasedací místnost. Jsou-li mé oči dostatečně věrohodným zdrojem, musím Paluskovy informace označit za lež. Kromě něj se v sekretariátu ředitele zdržovalo i několik vzbouřenců, mj. jsem odtamtud viděl vycházet Bohumila Klepetka a Marka Vítka. (TP)

  • Meziparlamentní unie sídlící v Ženevě hodlá vyslat na Kubu delegaci vedenou svým generálním tajemníkem Andersem Johnssonem, aby na místě zjistila okolnosti uvěznění dvou Čechů, poslance Ivana Pilipa a dalšího českého občana Jana Bubeníka. (JČ)

  • Václav Havel podepsal novelu zákona o České televizi. Zákon je podle prezidenta rozporuplný. Na jedné straně zavádí velmi přínosné prvky, jako je například nominace členů Rady ČT z řad reprezentantů mnoha názorových proudů (to je zcela formální, členové Rady jsou i nadále jmenování parlamentem, pozn. JČ), princip rotace členů rady a podřízení hospodaření ČT režimu veřejných zakázek. Na druhé straně má zákon podle Havla řadu chyb. "Za koncepční chyby zákona považuji zejména fakt, že zákon nerozdělil pravomoc volit Radu ČT na obě komory parlamentu," uvedl prezident. (To se zdá být účelovým politikařením, v Senátu totiž má vliv Havlovi blízká Čtyřkoalice.) Havlovi se také nelíbí, že Kodex ČT, bude schvalovat Poslanecká sněmovna. . Pokud by Václav Havel mínil své námitky vážně a nikoliv jen jako stranickopolitické manévrování, musel by požadovat úplně nový, daleko pluralističtější zákon o ČT, zejména co se týče jmenování členů Rady ČT. (JČ)

  • Finanční ředitel České televize Jindřich Beznoska míní, že "stávkující" zaměstnanci televize nemají nárok na mzdu. Právnička Českomoravské konfederace odborových svazů Marcela Kubínková se naopak domnívá, že zaměstnanci nárok na mzdu neztratili, protože vykonávají i nadále svou práci podle pracovní smlouvy a zaměstnavatel je povinen jim za práci mzdu vyplácet. To ovšem není pravda, neboť mají pracovníci redakce zpravodajství vytvářet nezaujaté veřejnoprávní vysílání s kritickým odstupem od všech témat, nikoliv propagandu ve vlastní věci. (JČ)

    Tomáš Pecina je toho názoru, že mzdu by zaměstnanci v každém případě dostat měli, protože v žádné stávce nejsou a normálně pracují. Pokud někteří z nich - a jde o malou menšinu - přitom porušují pracovní kázeň, je třeba řešit to v souladu se zákoníkem práce, nikoli partyzánsko-revolučními metodami, jako je odpírání mzdy. (JČ, TP)

  • Věnujte se raději něčemu jinému, Jane Čulíku. Míní Vladimír Běhal:

    Přečetl jsem si váš článek Kořeny krize v České televizi a mohu konstatovat, že jste z české politiky nepochopil vůbec nic. Věnujte se raději něčemu jinému.

  • Zákon o České televizi prošel podruhé Sněmovnou a podepsal ho i president. V účinnost vstoupí dnem, kdy bude zveřejněn tiskem ve Sbírce zákonů, tj. příští týden. --- Osobně bych teď vůbec nechtěl v kůži Václava Klause a Miloše Zemana, jimž připadne opozičně-smluvní úkol najít prozatímního ředitele. Dosadí-li reformátora, vyvolají novou vlnu odporu a opět "zpětně legitimizují" všechno to, čím se vzbouřenci v minulém týdnu v očích veřejnosti diskreditovali (není lehké být politikem ve státě, kde veřejné mínění usoudilo, že určitý čin lze ospravedlnit retrospektivně na základě toho, jakou reakci vyvolá). Rozhodnou-li se pro "starou strukturu", musejí počítat s postupně dávkovanou ideovou diverzí a vlastní popularitou pozvolna, ale o to hrozivěji klesající směrem k nule. (TP)

  • Milan Šmíd vydal devatenáctou Louč, v níž mimo jiné velmi kvalifikovaně hořekuje nad novelou televizního zákona. (TP)

  • Audit je bůh. Po ozdravném forenzním auditu financí má v České televizi proběhnout i audit personální. Nevíš-li, milý čtenáři, co se tím myslí, věz, že jde o proces, při němž zaručeně nezávislá, bývalých politiků se k tomu účelu včas zbavivší auditorská společnost, která sice rozumí účtům a fakturám, ale nemá ponětí o tom, co je to zpravodajství a jaké předpoklady by měl redaktor veřejnoprávní televize plnit, celý tým České televize přebere, oznámkuje a nejslabší kusy nahradí novým, čerstvým a nezkaženým materiálem. A kde ho vezme? Řekl bych, že nové redaktory bude třeba uplácat z hlíny; profesionály dávno angažovaly Nova s Primou a jak by vypadala televize dělaná těmi, co na trhu zbyli, demonstrovala Dušica Zimová v bobovizi. (TP)

  • Bezradnost. S ní se svěřuje Jana Jašková z Jindřichova Hradce:

    Vážená redakce Britských listů,

    patřím k obyčejným lidem, výjimečná jsem možná jen tím, že nejsem koncesionář televize, tedy televizi nemám. Přesto ale kauzu ČT sleduji. Chtěla bych vám poděkovat za vaše komentáře, za vaši práci, která je v naší bezsametové společnosti zcela ojedinělá, a také vyjádřit zároveň svůj hluboký smutek a bezmoc, kterou od prosince loňského roku při každodenním čtení Vašich listů prožívám. Proč? Protože jste téměř jako “hlas volajícího na poušti”, protože se skutečně vaše komentáře dostanou jen k málo lidem, protože si připadám jako za totality, kdy nebylo třeba vůbec otevírat rádio, poslouchat zprávy, neboť bylo předem jasné, co tam bude! A dnes po jedenácti letech svobody a demokracie je situace v rozhlase, v televizi, denním tisku téměř naprosto stejná. Všichni jednohlasně, včetně hlav pomazaných (prezidenta), obhajují vzbouřené redaktory, svobodu slova, i když vůbec o žádnou svobodu slova nejde! Zdá se mi naprosto nepochopitelné, že se nenajde jediný “výše postavený” člověk, který by se ve veřejnoprávních prostředcích dokázal nebojácně postavit na stranu práva, nebál se pojmenovat věci pravým jménem. Pravda - možná když najde odvahu, nedostane šanci se projevit nebo ho bojovníci za pravdu a svobodu slova mistrným způsobem zesměšní. A co pak teprve obyčejný člověk? Kdo ho vůbec bude poslouchat? Co má vůbec v takové situaci dělat? Jak mám dát najevo, že většina lidí, se kterými denně přicházím do styku vůbec vzbouřené redaktory nepodporuje, že průzkumy veřejného mínění na vzorku 500 lidí (určitě z Prahy) jsou zavádějící? Chtěla bych vidět těch 73 procent lidí v našem okresním městě! Připadá mi to jako začarovaný kruh, ze kterého není úniku. A mám strach, strach z toho, jak snadno se i známé osobnosti, významní lidé nechají zmanipulovat, za kousek skývy prodat, místo aby skutečně hájili pravdu.

    Poznámka JČ: Situace, myslím, není tak deprimující, i v českých sdělovacích prostředcích se tu a tam ozve hlas kritický vůči televizním vzbouřencům. Také se nedomnívám, že všichni stoupenci vzbouřenců jsou nutně zkorumpovaní - mnozí lidé vzbouřence bezpochyby podporují v důsledku neinformovanosti i obecné frustrace z české politiky.

  • Pane Čulíku, jděte se bodnout! V závěru dnešních BL publikujeme argumentaci Milana Cihláře, který ostře nesouhlasí s Čulíkovou analýzou krize v České televizi. Symptomatické pro tento přístup k problému se nám zdají být tyto věty. Právě v důsledku tohoto způsobu uvažování, domníváme se, se interní pracovněprávní problém rozšířil do české společnosti jak požár:

    Pravda je velmi relativní.(...) Souhlasím s Vámi, že každé tvrzení je nutno podložit. Někdy však také stačí pouze náznak nebo zjevná souvislost. A pokud obecně tutéž věc tvrdí nezávisle na sobě více lidí, zakládá to s velkou pravděpodobností pravdivost takového tvrzení.

    Jinými slovy, jak mě na to nedávno upozornil Václav Žák citací George Sorose: "V politice nezáleží na tom, co kdo dělá, ale na tom, jak to vypadá". A v ČR, kde se bere vážně každý drb, tohle platí zřejmě více než kde jinde.

  • Štěpán Kotrba podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který zveřejnil ve vysílání pořadu Fakta České televize dne 15.1. výpisy z účtů mobilních telefonů členů Rady ČT:

    "Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

    Viz o tom v BL zde. (JČ)

  • "V České republice je nebezpečno". Jan Čulík je šokován tím, co televizní vzbouřenci provedli za poslední měsíc, selháním českých "elit" i indolentní reakcí většinové české společnosti. Píše o tom zde.

  • Mé zoufalství: Jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí. Upozorňujeme také na tuto souhrnnou analýzu televizní rebelie od Jana Čulíka, která původně vyšla anglicky v časopise Central Europe Review. (Nejnovější tragický vývoj v české společnosti shrnuje JČ anglicky v dnešním vydání časopisu Central Europe Review na tomto místě.)

  • Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.

  • Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.

    Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem KytkouJanou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP.

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Chybná informace MFD o nemoci šílených krav:

    Propečení bifteku infekci nezničí

    Juliana

    Vazeny pane Culiku,

    chtela bych upresnit udaje, ktere se objevily v sobotu 20. 1. MfD na str. 7, kde R. Krasnicky rozmlouva s S. Zadrazilem: "Nemoc silenych krav? To je zahada".

    V clanku se pise: "Spotreba hoveziho masa masa v Cesku klesla az o ctyricet procent. Pritom vedci dosud jasne neprokazali, ze lide mohou po konzumaci hoveziho onemocnet Creutzfeldt-Jakobovou nemoci, ktera poskozuje mozek obdobnym zpusobem jako BSE mozek skotu."

    Creutzfeldt-Jakobova nemoc (CJD) patri spolu s Gerstmann-Straussler-Scheinkerovou chorobou a kuru mezi nemoci, pusobene priony. Prion je bilkovina, ktera se nachazi normalne v organismu. Choroba muze vznikat tremi ruznymi zpusoby:

    a) dedicna- gen pro prion PRNP je mutovany, takze vznika spatna bilkovina a organismus onemocni

    b) Infekcni - spatny prion vneseny do organismu zpusobi, ze ve vlastnich prionech dojde ke konformacnim zmenam, ktere vedou ke vzniku choroby

    c) priciny nezname

    Prion normalni (PrPC) a prion zhoubny (PrPSc) se nelisi ve sve primarni strukture, ale v konformaci. Podle ruznych konformaci a glykosylace (navazani cukernych slozek) je mozne mezi priony rozlisit ruzne kmeny (Nat. Med. 1998, 4: 1157). Velky sok zpusobilo, kdyz se ukazalo, ze prion, ktery pusobi BSE, je stejny jako prion, ktery pusobi novou formu v CJD. Viz: Nature, 1997, 389:448: The same prion strain causes vCJD and BSE. Praci tohoto typu je vic.

    "Ale my stale nevime, jak se prenasi tato nemoc mezi zviraty."

    Normalne se neprenasi, az clovek zacal bylozravce nutit ke kanibalismu. (V Británii a v jiných zemích nutili farmáři skot, aby konzumoval rozemleté vnitřnosti ovcí, pozn. JČ.) Nemoc se vlastne zacala sirit diky lidske zhuverilosti. Ale experimentalne ji lze prenest dost dobre. Kdyz se mysi injikuje lidsky nebo hovezi prion, onemocni chorobou podobnou BSE (Nature 1996, 383:685), priony z norku je mozne prenest na krecky, kde zpusobi chorobu (J. Virol. 1992: 66: 2096).

    "Co se stane, kdyz snim biftek nebo svickovou z kusu, ktery nemel zjevne priznaky BSE? Jaka je pravdepodobnost, ze onemocnim?"

    "Rekl bych, ze minimalni. Pokud je maso dobre tepelne zpracovane a biftek neni prilis krvavy, tak neni duvod k obavam...S jistotou ale prenos nemoci nemuzeme vyloucit."

    BSE ma dlouhou inkubacni dobu, takze priznaky nemuseji byt zjevne. Prion vydrzi ionizujici zareni, autoklavovani pri 132-138 oC, a pokud se k nemu prida alkohol nebo formaldehyd, muze prezit jeste vyssi teploty. Dost dobre (ale ne uplne) ho zneskodni opakovane autoklavovani pri 121 oC spolu s hydroxidem sodnym. Inaktivuje ho tez (ale ne stoprocentne) 20 min. 133 oC. (Vet. Rec. 1998, 142:474; J. Hosp. Infect. 1999: Suppl: S69-76). Pri beznem peceni jsou asi dosahovany jine teploty.

    Myslim, ze opravdu neni duvod podlehat panice, ale lide by meli byt informovani pravdive. Propeceni bifteku prion neznici.

    (Nevim, jestli to ma cenu publikovat, silene kravy asi zajimaji lidi mene nez silena televize.)


    Vzbouřenci prohráli

    Novelizovaný zákon o ČT vzbouřence nezajímá

    Jaroslav Plesl, týdeník EURO

    Tomáš Pecina ve včerejších Britských listech hodnotil klady a zápory návrhu novely zákona o České televizi ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Došel přitom k závěru, že odsoudit tuto normu jako horší než zákon dosud platný by bylo "zjednodušujícím pohledem".

    Mě ale zajímá jiná věc. Celá vzpoura ve zpravodajské redakci České televize vznikla proto, že politici (Klaus a Zeman) údajně chtěli ovlivnit vysílání televize ve svůj prospěch. K tomu prý chtěli zneužít Rady České televize, orgánu voleného Poslaneckou sněmovnou. Posléze prý došlo i k pošlapání svobody slova. Proto je, myslím, správné se ptát, zda novela oproti stávajícímu zákonu obsahuje lepší mechanismy (formálně) chránící Českou televizi před politizací. Troufám si tvrdit, že takové mechanismy neobsahuje.

    Návrh novely sice zakazuje členům Rady ČT zastávat funkce v politických stranách (včetně "funkcí pokladníka v družstvu majitelů domu", jak upozorňuje Tomáš Pecina), ale řadové členství v politické straně vyloučeno není. Takže vzbouřenci ostrouhali.

    Rebelové dále volali po tom, aby v Radě v ČT zasedli "odborníci" a praktici. To ovšem podle novely zákona dost dobře nebude možné, neboť člen Rady "nesmí být členem společností, které působí v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, ani zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce…" (§5, odst. 2). To považuji za další totální prohru vzbouřenců.

    Poslanecká sněmovna má také schvalovat Kodex České televize. To znamená, že pravidla pro praktikování tolik vzývané svobody slova budou napříště redaktorům České televize diktovat právě ti nenávidění politici. Je toto možné označit za výhru vzbouřenců?

    Čtenáři Britských listů znají můj názor na vzpouru v České televizi, proto mě nemohou považovat za žádného "komersofila". Domnívám se však, že měřeno čistě silou impulsu ke vzpouře vánoční mají teď redaktoři ČT dvojnásobný důvod svolávat shromáždění na Václavské náměstí. Oni to ovšem neudělají. Bojí se. Mají strach, že už veřejné mínění nestojí na jejich straně, že už příště na Václavské náměstí nikdo nepřijde. Přitom právě teď jde o nový zákon. Redaktoři ale od začátku preferovali populistická gesta před věcným řešením vzniklého problému.

    Zeptal jsem se v pondělí redaktorů Komerse, Kopeckého a Drtinové, jak návrh novely zákona hodnotí. Řekli mi, že jim "nepřísluší" se k návrhu vyjadřovat! A kvůli platnému znění zákona mohli vyvolat vzporu?! Uvádím krátký přepis z tiskové konference

    Plesl: "Takže vy si o tom zákoně nic nemyslíte?"

    Petr Kopecký:"My si o tom myslíme, ale my nejsme kompetentní, abychom to komentovali, protože nejsme politici."

    Daniela Drtinová:"My nemůžeme suplovat parlament."

    Plesl: "Takže minulý zákon jste komentovat mohli a ten současný komentovat nechcete?"

    Petr Kopecký: "Nechceme."

    Adam Komers:"Minulý zákon přinesl nějaké důsledky. Takže na základě těch důsledků se něco stalo. Ale nový zákon ještě není v platnosti. Z toho nového zákona zatím pro nás nic prakticky nevyplynulo. To znamená, že zatím se logicky k tomu nemůžeme vyjadřovat. A hlavně ten zákon ještě bude projednávat - jak víte - znovu Poslanecká sněmovna, takže my nebudeme předjímat jednání poslanců a Poslanecké sněmovny."

    Tito tři redaktoři České televize zjevně vůbec nechápou, že pro výkon jejich povolání bude vznikající právní norma napříště velmi důležitá, a že právě z tohoto důvodu by se o ni měli zajímat. Zřejmě i nadále žijí v bludu, že litera zákona je jen nedůležitý shluk písmenek, proti nimž se lze kdykoli vzbouřit. Jen tak si lze vysvětlit, že právě v uplynulých dnech nebombardovali poslance nejrůznějšími peticemi a nelobují za "svůj zákon". Poučit by se mohli například od mnohem lépe zorganizovaných pejskařů, kteří se v pondělí sešli na Václavském náměstí, aby tak dali najevo nesouhlas s návrhem zákona o chovu psů.

    Jelikož lidé z České televize nechápou systém vzniku zákona v parlamentní demokracii a neumějí se ho zúčastnit, podlehli anarchistické taktice svých vůdců. Proto prohráli. "My si to budeme muset tvrdě vyvzdorovat, jinak oni nás uvaří na lhůtách, jednáních, setkáních a takzvaným dialogu," řekl 19. prosince 2000 vůdce vzbouřenců Jan Kraus. Nezbývá než konstatovat, že vzbouřenci už jsou uvaření. Demokratické zákony totiž vznikají právě z dialogu, na setkáních a na jednáních. A na to vše jsou stanovené lhůty. Kdo to nechápe, nezaslouží si demokracii.


    Pořad Fakta o mobilních telefonech byl nepřípustným zásahem do soukromí

    Jaroslav Štemberk

    (Právník Jaroslav Štemberk reaguje na názor režiséra Jiřího Svobody, jeho dopis viz níže.)

    Vážený pane režisére,

    Srdečně děkuji za Váš dopis.

    Velmi si vážím reakce od člověka, který mi imponuje tím, že ve svých občanských i uměleckých postojích vždy upřednostňuje vlastní vědomí a  svědomí před "společenskou objednávkou" a tím kariérním a potažmo ekonomickým prospěchem.

    Pokud jsem v Britských listech uvedl, že by mohlo být přípustné zveřejnění některých údajů z výpisu účtu služebního telefonu J. Dědečkové, vycházel jsem z presumpce, že ten kdo tak učinil, by při tom dodržel takovýto vysoký morální standard, který by měl být pro novináře stejně jako pro jiné tvůrčí profese samozřejmý (byť, bohužel, většinou tomu tak není).

    Při tom jsem se řídil právním názorem Evropského soudu pro lidská práva, který zaujal ve věci Fressoz a Roire v. Francie (rozsudek z 21. ledna 1999), podle něhož lze připustit, aby novinář použil v nezbytné míře nelegálně získané osobní údaje, které se mu dostaly do rukou, pokud tak nečiní za účelem získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo třetí osobu, anebo v úmyslu jiného nespravedlivě poškodit, a zároveň jde o situaci, kdy zájmu veřejnosti na  získání pravdivých informací lze dát přednost před zájmem občana na ochraně jeho soukromí.

    V tomto kontextu by podle mého názoru tedy bylo možno připustit, aby při splnění výše uvedeného televizní žurnalista použil i  neoprávněně získané údaje k vyvrácení tvrzení, které dotyčná osoba uvedla ve vystoupení v Senátu, které navíc bylo celé odvysíláno.

    Jestliže někdo lže ve veřejném parlamentním vystoupení, je to podle mého názoru pro veřejnost velmi významná informace, kde přiměřenému zveřejnění důkazů lze dát přednost před jeho právem na ochranu soukromí.

    Také jsem uvedl, že používání údajů o hovorech ze služebních telefonů ve zpravodajství by bylo přípustné tehdy, pokud by s vědomím uživatelů bylo v  ČT zavedeno, že v zájmu kontroly veřejnosti budou údaje o hovorech ze všech služebních telefonů veřejně přístupné.

    Ohledně dalšího, co bylo v pořadu Fakta na základě výpisů z telefonních účtů zveřejněno, se s postupem novinářů naprosto neztotožňuji a jsem přesvědčen, že jde o nepřípustný zásah do soukromí. Plně souhlasím s názorem p. Čulíka a  dalších, že je to zcela nepřípustná záměna investigativní žurnalistiky za  "fízlování" a ti, kdo se na tom podíleli, by neměli mít ve veřejnoprávním zpravodajství co pohledávat.

    Jsem také přesvědčen, že jako mimořádně hrubé porušení pracovní kázně (bez ohledu na případný trestněprávní postih) by mělo být hodnoceno i to, že pracovníci ČT poskytli údaje z telefonních účtů týdeníku Respekt.

    V pondělí vydaný nález Ústavního soudu ČR jen potvrzuje právní názor, který jsem k problematice poskytování údajů z účtů u telefonních operátorů policii zaujal, když jsem se zhruba před půl rokem podílel na zpracování právního rozboru k této problematice pro jednoho z operátorů.

    To, co bylo zveřejněno v Britských listech, jsou úryvky z e-mailové diskuse s p. Čulíkem a p. Pecinou, vedené na základě bezprostředních dojmů, nikoli závěr komplexního rozboru, který bych mohl zodpovědně učinit, pokud bych měl k dispozici všechna potřebná fakta.

    V hluboké úctě a s přáním mnoha dalších tvůrčích i osobních úspěchů

    Váš

    Jaroslav Štemberk


    Původní dopis Jiřího Svobody:

    Vážený pane Štemberku,

    Váš jiný názor vychází poněkud jiného civilizačního kontextu. Při hodnocení činů hledáme a nacházíme jejich klasifikaci v Ústavě, zákonech, judikátech nejvyššího soudu. Svrchovanost zákona jsem ještě nikdy necítil potřebu vědomě porušit s odvoláním na nějakého ducha.

    Celá Vaše je úvaha je zcela logická, pouze v procesech vynechává svrchovanost zákonů a práva, jíž jsme na přímočaré cestě často hnáni klikatými uličkami složitého dokazování. O takovím popjetí a fungování zákonů jsem v roce 1989 natočil film "Jen o rodinných záležitostech" - film s J.Bartoškou, J.Hanzlíkem, J.Rodenem, M.Kňažkem, M.Vančurovou ad. o  nezákonnostech 50.let. Logika: vítěz bere vše a kdo se ho pak na něco bude ptát, to se mi v těchto dnech zdá logikou široce zakořeněnou v myslích vzbouřenců.

    Poznámka JČ: Souhlasím s Jaroslavem Štemberkem, že existují okolnosti, kdy se může novinář úspěšně hájit, že porušil zákon o utajování skutečností ve veřejném zájmu. (Jde například o případ deníku Guardian, který otiskl svědectví bývalého britského agenta rozvědky MI5, který svědčil, že se rozvědka dopouštěla nezákonností a svým svědectvím porušil zákon, přikazující mu, aby o činnosti rozvědky mlčel.) Jenže novinář, který tak učiní, musí být osoba naprosto nezávislá, s obrovskou integritou a velkou etickou pověstí a nesmějí existovat naprosto žádné pochybnosti, že novinář porušil zákon ve vlastním zájmu anebo za účelem manipulace veřejnosti. Kvalita zveřejněného článku a pořadu a kvalita instituce, která utajované informace zveřejnila, tak nakonec určuje, zda byl či nebyl porušen zákon. Není snad třeba dodávat, že v případě České televize, pořadu Fakta a tvrzení Marka Vítka, že pořad o výpisech z mobilních telefonů byl jako "investigativní reportáž televize BBC" je v tomto kontextu neobyčejnou groteskností.

    Poznámka TP: Je zajímavé, že J. Čulík zde vyžaduje subjektivní a ne objektivní legitimaci nezákonného postupu, tj. co je dovoleno špičkovému žurnalistovi, novinář průměrný udělat nesmí.

    Myslím, že je to jinak: kritériem je, zda veřejný zájem na zveřejnění informace převáží požadavek dodržování zákona, eventuálně ochrany oprávněných zájmů dotčených osob.

    V daném případě by tedy nebylo nic neetického na tom, zveřejnit skrytou kamerou pořízené záběry do štábu J. Bobošíkové, pokud by odhalovaly např. instrukční telefonáty ze sekretariátu ODS. Naopak podrobné účty za telefony radních nemohou být zveřejněny v žádném případě, protože veřejný zájem na odhalení kontaktů radních s politiky nemůže vyvážit újmu způsobenou jejich soukromí a trestný čin, který byl při získání účtů spáchán.

    Tyto úvahy jsou ale vždy složité a neexistuje univerzální měřítko, co je ještě investigativní reportáž a co už nechutný bulvár. Jedno je ale jisté: týmy BBC se k Vítkovi a Mrnkovi jezdit učit řemeslu nezačnou.


    Všichni pořád někam telefonovali a snažili se ovlivnit své pozice

    Jiří Svoboda

    Vážený pane Štemberku,

    děkuji Vám za velmi příjemný dopis, který mne po delším čase potěšil Vaší velkou fundovaností a odborným zázemím (jaké já v oblasti práva, a dozajista už vůbec ne mezinárodního práva, nemám). Nicméně naše stanoviska se sblížila.

    V jednom bych si Vám dovolil oponovat - připouštíte onu možnost vyšší legitimity veřejného zájmu nad zájmem soukromoprávním, avšak za předpokladu, že novinář, který ilegálně získaná data veřejně prezentuje, tak činí bez osobní podjatosti či zájmu.

    Tato podmínka ovšem splněna nebyla. Redaktoři ČZ byli v zásadní kolizi s celou Radou pro ČT a paní Dědečková v ní byla arciluciferem.

    Čistě teoreticky: při přijetí Vaší konstrukce by se patrně velmi těžko vysvětlovalo, proč byl tento denunciační princip v ČT proveden selektivně - vůči několika lidem.

    Šlo o informaci neúčelovou, objektivní a vyváženou? Nebylo by pak dobře zveřejnit rovněž (pokud by to bylo legální) všechny výpisy od 10.12.2000 do dneška a to u všech členů vyššího managementu a u všech, kdo se podíleli na práci "akčních výbor" i těch, kdo zakládali iniciativu ČT - věc veřejná"?

    Do pořadu by musel zapadnout i mobil exředitele D.Chmelíčka - po publikaci by asi v ČT nezůstal skoro nikdo, protože všichni někam telefonovali a snažili se ovlivnit své pozice.

    Konec konců pan exředitel Chmelíček se na střet chystal od poloviny srpna, což lze doložit vozovou hradbou nasmlouvaných pořadů na rok 2001 (jména aktérů pak naleznete u všech iniciativ a vzpour po jeho odvolání).

    Jak přituhovalo instaloval Radu poradců a domníval se, že ho tato mediální esa uhájí před slabší mediální radou.

    Co asi poradila Jiřina Bohdalová a pan Smoljak, to si netroufám odhadnout. Profesor medicíny byl přítomen patrně proto, kdyby se někomu udělalo zle.

    Když dnes čtu v signatářích jakési výzvy prof. Pavka (jakoby nestačilo, že byl zvolen do dozorčí rady Komerční Banky) (osobně by mne zajímalo, jak by se na to tvářil, kdybych mu přišel říkat nějaká moudra, jak řídit kliniku) nebo Václava Hudečka, dělá si mi nevolno a raději telefonuji Petru Cibulkovi, abychom se zase sešli na kafe.


    Ke "schizofrenii" Jany Bobošíkové:

    Jak se tedy měla Jana Bobošíková bránit na tiskové konferenci před vzbouřeneckými redaktory?

    Ptá se Tomáš Sedláček, Český rozhlas:

    Vážený pane Pecino,

    mám otázku, která se týká následujícího citátu z Vaší glosy ke včerejší tiskovce paní dr. Valterové. Píšete:

    „S nimbem počínající schizofrenie se podle informací redaktora Světa Namodro Jana Potůčka chovala J. Bobošíková i na konferenci samotné, když odmítla zodpovědět dotaz "vzbouřené" redaktorky Veroniky Sedláčkové, protože ta podle ní nemá na tiskovce co dělat, a dokonce verbálně napadla redaktorku Lidových novin Janu Ciglerovou, která se Sedláčkové zastala. Stejně se už předtím zachovala k dalšímu "nelegálnímu" redaktoru Marku Wollnerovi.…“

    Jak byste Vy řešil situaci ředitele zpravodajství ČT, který je dotazován lidmi, jimž osobně dal výpovědi?

    Zejména, když tito redaktoři nadále pracují pro vysílání, za něž je pí. Bobošíková stále formálně zodpovědná? (Ponechávám stranou všeliká verbální napadení, atd., to nemá na tiskovce opravdu co dělat) Myslím, že jste právník, a zaujala mne právě tato stránka sporu. Pochopitelně lze korektně odpovědět (a potvrdit tak, že rezignuji na práva vyplývající z mé funkce), lze odpověď doplnit příslušným komentářem (ten ovšem redaktor vystřihne - a dosáhne tak svého), otázku lze ignorovat (a pak si nechat líbit příslušné komentáře na obrazovce - nebyla schopna nám odpovědět…) Za předpokladu, že oba tazatelé ze „vzbouřené ČT“ dostali opravdu výpověď (já to ale přesně nevím), je to docela dobrý manévr, jak donutit nadřízeného uznat daný stav věcí.

    Děkuji Vám za odpověď.
    Tomáš Sedláček

    Odpovídá Tomáš Pecina:

    Vážený pane,
    [...] na tiskové konferenci by měl ten, kdo ji svolává, být schopen zodpovědět jakékoli dotazy, ať je položí kdokoli. Kádrování přítomných pokládám za nepřijatelnou praxi.

    Celé je to byzantské vidění světa: tím, že někomu odpovím, ho přece nijak a k ničemu nelegitimizuji! "Kdo jste, že se mě opovažujete ptát?", to je klauso-mečiarovský přístup ke komunikaci a je trapné, že k němu snížila J. Bobošíková, jež bývala sama profesionální novinářkou.

    S pozdravem,
    T.P.

    Poznámka JČ: Nemohu negovat existenci protivníků tím, že je ignoruji, avšak mám právo vyhnout se odpovědi pro sdělovací prostředek, který považuji za neseriózní.

    Jana Bobošíková snad neuznává vzbouřenecké redaktory ČT jako oficiální novináře ČT, ale to přece neznamená, že by se jí nemohli zeptat na tiskové konferenci na cokoliv jako normální občané.

    Představa, že když s  někým promluvím, legitimizuji ho tím, je skutečně absurdním pozůstatkem komunistického režimu, je na stejné úrovni jako bývaly představy, že spisovatele činí spisovatelem legitimace Svazu spisovatelů a výtvarným umělcem legitimace Svazu výtvarníků. (Ludvíku Vaculíkovi měli ve zvyku říkat estébáci při výslechu, že není žádný spisovatel, protože není členem Svazu spisovatelů; Vlastimil Třešňák v nějaké publikaci vzpomíná, že si nemohl koupit malířské potřeby, protože se při jejich nákupu musel v příslušném specializovaném obchodě prokázat legitimací Svazu výtvarníků, kterou neměl.)

    Jana Bobošíková jako řadový občan má samozřejmě právo odmítnout hovořit, s kým chce - jako vysoký činitel televize, vystupující na tiskové konferenci však podle mého názoru toto právo nemá, pokud by se jím snažila své protivníky negovat, delegitimovat. Člověk by se měl pokoušet o dialog vždy a všude.

    Moje tehdy osmiletá dcera poslala asi před třemi lety dopis americkému prezidentu Clintonovi, v němž, zřejmě na základě toho, co slyšela ve škole, mu vyjádřila znepokojení nad stavem ekologie našeho světa. Do tří neděl přišla na hlavičkovém papíře Bílého domu stručná odpověď, podepsaná prezidentem Clintonem (anebo spíše razítkem s jeho podpisem) tohoto znění:

    Milá Hano Čulíková,

    děkuji ti, že ses se mnou podělila o své starosti.

    Jako prezident Spojených států chci pomoci vytvořit lepší budoucnost pro mladé lidi. Budeme-li pracovat všichni společně, můžeme změnit svět. Dokážeme vyčistit životní prostředí, pomáhat chudým a podporovat porozumění mezi národy.

    Oceňuji tvůj zájem o mou vládu.

    S pozdravem,

    Bill Clinton

    Ano, jistě, je to jen formální, nic neříkající, ale zdvořilý dopis. Přitom Bílý dům tím vůbec nic nezískal, že jeho pracovníci poslali osmiřádkový dopis neznámé osmileté holčičce v cizí zemi, nemohlo to nijak přece ani prospět Clintonovým volebním vyhlídkám, protože ve Velké Británii rodiče holčičky nejsou americkými voliči.

    Kdyby byl Clinton Janou Bobošíkovou, dospěl by asi k závěru, že Hannah Čulíková nemá oprávnění mu vůbec psát, protože není americkou občankou.

    Vylučovací princip uplatňovali zejména od roku 1945 v české společnosti komunisté: "Vy nesmíte to a to, protože nejste součástí národa." - "Nemáte oprávnění." "Nejste legitimní osoba."

    Jsou to ostudné praktiky a měli bychom se jich už jednou zbavit. Bobošíková může co nejostřeji se vzbouřenci polemizovat, ale neměla by se snažit je ostrakizovat.

    Bobošíková by neměla ostrakizovat lidi, kteří se jí na tiskové konferenci na něco ptají, na základě představy, že to "nejsou oficiálně uznávaní novináři". Každý má právo na slušnou odpověď.

    Spornější věc je, zda nemůže dotazovaný odmítnout odpověď na základě toho, má-li dokázáno, že se ptá neseriózní sdělovací prostředek bez integrity, který by neposkytl jejím argumentům dostatečný prostor nebo by ji případně zkreslil.

    Z tohoto důvodu poskytují někteří britští politikové rozhovor elektronickým médiím jen pod podmínkou, že se rozhovor vysílá živě, aby nemohl být sestříhán.

    Tomáš Pecina byl o minulém víkendu z České televize požádán, aby se účastnil pořadu televizního pořadu Naostro s Janem Rumlem. Odmítl s tím, že se nemůže s tímto stoupencem vzbouřenců na obrazovce vůbec bavit a s tím, že by nešlo o vyrovnanou debatu, protože by proti němu stál spolu s hostem i moderátor. Zdá se tedy, že v tomto případě uplatnil uznatelné právo rozhodnout, zda se ten který sdělovací prostředek těší dostatečné důvěře, abychom mu mohli svěřit bez obav náš názor. Toto právo by asi měla mít i Bobošíková.


    Bráním vší mocí existenci veřejnoprávní televize

    Milan Šmíd

    (Odpověď Janu Suchánkovi.)

    Motto:

    Dáme přednost platit speciální daní cca 4 miliardy ročně na svobodu slova a  politickou nezávislost redaktoru ET ve prospěch cca 20 % televizních diváků...

    Vazeny pane, Kdyz dnesni baronka Thatcherova chtela sebrat v 80. letech koncesionarske poplatky (licence fee) BBC a vyhnat ji na volny trh, v parlamentu byla k tomu vytvorena specialni komise, ktera uzce spolupracovala s odborniky ve veci vysilani.

    Zprava tzv. Peacockovy komise (Peacock, ktery tu komisi vedl, byl ze stejne strany jako Thatcherova, tj. konzervativec) vsak dosla k nazoru, ze pokud rozmanitost nabidky na televiznim trhu patri mezi hodnotu, kterou lide ocenuji a  kterou by bylo dobre zachovat, pak by nebylo moudre BBC privatizovat.

    Proc?

    Protoze by z tohoto trhu zmizelo neco, co komercni televize nejsou schopny trznimi mechanismy vyprodukovat.

    Vas argument je mylny jednak v tom, ze se domnivate, ze hlavni cast CT tvori jeji zpravodajstvi, a specialni dan je venovana jen na zajisteni svobody slova a  nezavislosti redaktoru CT, nebo na distribuci informaci, ktere by si vlada mohla zaplatit (viz Vas bod 1), a ze pri tom zapominate, ze je tu take vysilany program a ten tvori dokonce vetsi cast naplne vysilani CT.

    Dalsi Vas omyl spociva v presvedceni, ze zanikem CT jako televize verejne sluzby bude poskozena jen nejaka presne vymezena mensina 20 procent obyvatel.

    Neni tomu tak, jak predpokladate, poskozeno totiz bude obyvatelstvo jako celek. Nebot my vsichni jsme zaroven vetsinovymi i mensinovymi divaky. Cast naseho vkusu je konformni s vetsinou, a proto se schazime podle mereni peoplemetru u nekterych poradu TV NOVA ve velkem mnozstvi.

    Dalsi casti nasich zalib a naseho vkusu jsou jiz vice individualizovane, takze tataz masa, ktera se soustredila u silvestrovskeho poradu TV NOVA, se mimo tyto casy rozpada do mensich divackych skupin, ktere ovsem nedosahuji onu kvantitu, o kterou usiluji reklamni agentury, a kterou se snazi zkumulovat svoji nabidkou komercni vysilatele.

    Bylo zjisteno, ze divaci deseti nejsledovanejsich britskych poradu (s vyrazenim zpravodajstvi) nejsou titiz divaci. Kazdy individualni divak se v mnozine techto Top ten poradu vyskytuje jen dvakrat az trikrat.

    To znamena, ze nejsme stejni a  ze v tech vetsinovych kolacich v podstate rotujeme a setkavame se pokazde s  jinymi lidmi, abychom po tomto setkani prepinali podle svych zalib tu na  sportovni, tu na hobbysticke, zenske, detske, pejskarske, hudebni a jine a jine porady, kde nahle z prislusniku vetsinoveho auditoria se stavame prislusnikem mensinove dvacetiprocentni divacke obce, ktere tak vydatne (i kdyz nerikam, ze  kvalitne) slouzi vysilani verejne sluzby.

    Chtel jste diskusi, mate ji mit.

    A jen tak na okraj - kolik detskych poradu nebo kulturnich dokumentu vyprodukovaly nase komercni televize od sveho vzniku??? Ty zanry sice ve vysilani maji, ale to vsechno je dovoz.

    Nebo si myslite, ze by bylo dobre klesnout na uroven bananovych republik, ktere pouze prebiraji laciny import a vlastni televizni kulturu neprodukuji??? S pozdravem

    Milan Šmíd

    http://www.louc.cz

    Poznámka JČ: Obávám se však, že vzbouřením redakce zpravodajství ČT byla bohužel integritě celé veřejnoprávní televize v ČR zasazena tak těžká rána, že se z ní bude jen velmi obtížně vzpamatovávat, takže si už nejsem jist, že ČT ve veřejnoprávní formě v České republice přežije. Právě druhořadá redakce zpravodajství možná dokáže svým vzbouřením stáhnout i kvalitnější tzv. Velké Kavky ke dnu.

    Otevírá krize v ČT dveře pro CME?

    Ladislav Kučera

    Příčiny a důsledky krize v České televizi byly námětem nesčetných mediálních úvah, komentářů i spekulací. Někteří autoři považovali vývoj na Kavčích horách za přípravu privatizace ČT. V této souvislosti zazněla jména různých potencionálních investorů, jejichž zájem o privatizaci ČT měl mít silnou logiku.

    Je zajímavé, že společnosti CME resp. ČNTS disponující eminentním zájmem o televizi v Čechách, zůstaly zcela mimo pozornost sdělovacích prostředků.

    Skutečnost, že obě společnosti může před úpadkem zachránit jedině vysílací celoplošná licence, je všeobecně známa. Předvánoční rozhodnutí Vrchního soudu ve sporu se společností CET 21 zřejmě ukončilo veškeré naděje ČNTS na spolupráci s Železného TV Nova. Navíc výsledky probíhajících arbitráží iniciovaných majitelem CME Ronaldem Lauderem už nemají s televizí Nova nic společné. Američané se sice chtějí v arbitrážním sporu s Vladimírem Železným zahojit, když na něm požadují přes 480 mil. amerických dolarů (v přepočtu přes 18 miliard korun). Taková suma však spíše odráží velikost jejich hoře, než škodu, kterou by jim mohl kdokoliv (včetně Vl. Železného) způsobit.

    Vzhledem k uvedenému nevyznívá spekulace o spolupráci CME resp. ČNTS se vzbouřenci v ČT až tak absurdní. Jan Vávra byl jedním z mnoha, který stávkující otevřeně podpořil již v prvních hodinách jejich protestu. Navíc mnoho současných redaktorů ČT jsou bývalí zpravodajci Novy, především ti, kteří stáli na straně ČNTS proti Vladimíru Železnému.

    Případná privatizace ČT do rukou CME by ukončila nespočetné intervence zahraničních osobností u českých státních činitelů ve prospěch této společnosti. Ronald Lauder také svého času prohlásil, že když český stát dá jeho společnosti TV Prima, tak stáhne svoji arbitrážní žalobu proti ČR.

    V tomto světle by bylo srozumitelnější i striktní odmítnutí stávkujících redaktorů ze strany ředitele Novy. Brzy uvidíme, zda je privatizace ČT „popřením duálního systému veřejnoprávní služby“ nebo „optimálním řešením krize neřiditelného a neefektivního kolosu ČT“.


    Lidská práva jako politická technologie

    František Roček

    Karel Dolejší v pátečním britském listoví v článku "Ivan Pilip: Lidská práva v zajetí stranické linie" povzdychuje nad Unií pro očistu národa (US):

    "tato strana věnuje ohromnou pozornost porušování lidských práv třeba v Bělorusku, Čečensku nebo na Kubě, ale vůbec jí nevadí podobná praxe ve státech, jež se naopak těší přízni spojeneckých mocností? O etnické čistky a policejní brutalitu v Turecku se nestará ani v nejmenším, ačkoli rozsah užití násilí vůči kurdskému civilnímu obyvatelstvu a politickým oponentům mnohonásobně překračuje vše, co bylo použito k ospravedlnění náletů na Jugoslávii v roce 1999… Pochybuji, že by unionisté spěchali navrhnout něco podobného jako francouzský zákon uznávající tureckou genocidu 1,5 milionu Arménů v roce 1915. Pokud Češi takto selektivně kritizují porušování lidských práv, není tedy divu, že, potrefená husa vidí za vším ruku našich spojenců v NATO, tj. v případě Kuby USA. “Proč jsme na pranýři my, proč ne oni?” To je zásadní otázka, kterou můžeme vždy očekávat, jestliže se dosavadní praxe nezmění."

    Praxe se nezmění, protože není důvod, aby se měnila. Lidská práva nejsou nic jiného než politická technologie, podobně jako kterékoli náboženství. Jakákoli hodnota se dá převrtat na samopal. Tím se lišíme od zvířat a virů.

    Co s Kurdy - jsou politicky neproduktivní. Nejsou součástí žádného výhodného politického řetězce, kdežto turecká armáda, resp. turečtí nenáboženští nacionalisté, mají vysokou přidanou politickou hodnotu vhodného zřetele v mezích udržitelného rozvoje…

    V Britských listech jsem 22. února L. P. 1999 psal v souvislosti se souzením velkokurda Ocalana k trestu uškrcení na provazu, že Evropa a Amerika oficiálně proevropské Turecko potřebuje pro zajištění základní stability na hranicích s islámským světem.

    Tehdy jsem uvedl: "Boj Kurdů, resp. Strany kurdských pracujících (PKK), za samostatnost má teroristický charakter, ale je to důsledek turecké represe. Obojí nemuselo být, pokud by získali Kurdové statut menšiny a jistou kulturní a regionální autonomii. Dá se to napravit?

    Někteří pesimisté si potichu myslí, že ještě větší tragédií by bylo, kdyby jednoho dne byla situace vyřešena širokou autonomií Kurdů v rámci Turecka. Turecko zastává názor, že žádná kurdská menšina neexistuje a opírá se lausannskou smlouvu z roku 1923 mezi vítěznými mocnostmi a Tureckem. Za menšiny jsou dle litery smlouvy prý považováni jen Řekové, Arméni a Židé. Důsledkem je ozbrojená nenávist.

    Ale v okamžik, kdy by se stalo pro humanisty Turecko zemí hodnou důstojnosti, neboť se nebude stavět proti právům kurdské menšiny, začnou možná potíže, které mohou být pro Evropu nebezpečnější, než kurdská lapálie.

    V roce 1924 bylo v Turecku zavedeno právo evropského typu a islám již nebyl státním náboženstvím. Počátkem padesátých let snaha po poevropštění Turecka začala dostávat první trhliny. Demokratická strana se dostala k moci díky prosazování větších práv islámu, který si uchoval svou sílu na tradičním venkově. Po rozpadu sovětského bloku se vlna islamismu na Blízkém východě ještě více vzedmula a dnes již probíhá v turecké společnosti politická válka mezi občanským křídlem a islámským…

    Laický (a tím proevropský) charakter Turecka brání armáda, která si pomáhá i nemalými čistkami v důstojnickém sboru, který tak chrání před islamisty.

    Armáda obdobné problémy řešila v roce 1969, 1971 a 1980 státními převraty. V červnu 1997 donutila vládu, kde převládali islámisté, aby odstoupila. Na nátlak armády musela vláda v březnu 1998 přistoupit ke kontrolám aktivit institucí od nadací přes školy a soukromé rozhlasové a TV stanice, zda nepodporují islámský fundamentalismus. Policie měla být zbavena islamistů obdobně jako armáda.

    A právě vyřešením kurdského problému by ztratilo Turecko nepřítele, kterému dnes s tvrdostí čelí armáda a tak zvyšuje svoji vážnost, kterou potřebuje v souboji s islámským hnutím.

    V březnu 1998 premiér Yilmaz žádal armádu, aby se starala o obranu před vnějším ohrožením a nestrkala nos do vládní politiky, ale pět předních generálů písemně odseklo, že boj proti fundamentalismu a separatismu je poslání, které podle ústavy přísluší armádě.

    Potlačování aktivit Kurdů chrání armádu štítem nacionalismu, čímž se také chrání před kritikou ultrapravice a posiluje si mandát k potlačování fundamentalismu. V okamžiku vyřešení kurdského problému by byl silný tlak islamistických politiků sebrat armádě vnitřní obranný mandát.

    … v případě dostatečné (silné) civilní kontroly armády a vyřešení kurdského problému by trvalo možná jen několik let, než by islámský politický živel převládl a pohltil i armádu - samozřejmě za použití dnešního více méně demokratického principu, a mohlo by být jen otázkou času, kdy bude vznesena otázka, zda Turecko setrvá v křesťansko - liberální vojenské mašinérii (NATO)...

    Z hlediska politického cynismu je pro pohodlného Evropana lepší, když Turecko potlačuje i nadále nespokojené Kurdy a politicky není v islámském bloku. Aneb dej Bůh kurdským povstalcům dlouhý život…"

    Myslím, že tento úryvek k textu z roku 1999 neztratil nic na aktuálnosti. Laičtí politici v Turecku se bojí, že již probíhá běh na dlouhé trati vyvíjející se ve prospěch islamistů: oddalováním vstupu Turecka do EU se zvyšují šance islamistů na získání moci. Průnik Turecka do EU by znamenal nemalou rázovou vlnu evropského nebožského relativistického nekřesťansko - křesťanského živlu směřující do Turecka.

    Nelze se proto divit, že se objevila v servisu ČTK tato zpráva:

    Turečtí generálové ostře proti NATO a EU

    ANKARA 12. ledna (ČTK) - Turecké ozbrojené síly obvinily Evropskou unii (EU), že klade překážky v procesu přistupování Ankary, a varovaly, že v takovém případě nebude možná ani dohoda o novém systému evropské obrany. Člen generálního štábu turecké armády Resat Turgut dnes na konferenci o evropské obraně v Istanbulu prohlásil, že unie na summitu v Nice odmítla všechny turecké návrhy týkající dohody o vstupním partnerství, což bere Turecku chuť podpořit spolupráci mezi NATO a EU.

    Ankara, která je členem NATO, ne však EU (kandidátem se stala v prosinci 1999, ale vstupní rozhovory s ní zahájeny nebyly), požaduje, aby se mohla podílet na rozhodovacím mechanismu evropských sil rychlého nasazení, pokud chce unie používat kapacitu operačního plánování NATO.

    Generál Nahit Senogul ve čtvrtek označil postup unie na prosincovém summitu v Nice na "nespravedlivý a neloajální". V Nice EU podle něho "odložila kandidaturu Turecka na dobu po roce 2010", přičemž Turecko bylo vyloučeno z procesu rozhodování o společné evropské obraně.

    Podle generála Senogula, kterého cituje dnešní turecký tisk, je obtížné najít "jedinou zemi EU", která by v obou případech byla pro přistoupení Turecka. Tato vyjádření přicházejí v době, kdy se v Turecku začíná stále více zpochybňovat politická role armády. Omezení úlohy armády v politice je jedním z požadavků EU pro zahájení vstupních jednání s Tureckem.

    Turecká armáda má na politický život obrovský vliv. Je zastoupena v mocné Národní bezpečnostní radě (MGK), která má formálně jen poradní charakter, ale fakticky určuje politiku země.

    Ještě tento měsíc má Ankara zveřejnit jakýsi národní program, v němž uvede opatření, která má v úmyslu realizovat s cílem přistoupení k EU. Na pořadu dne však podle pozorovatelů zrušení MGK figurovat nebude.

    Tolik ČTK A co člověčí práva?

    V kontextu politického pokeru budoucnosti je důležitější stabilita Turecka, jeho pozice mimo aktivní islámský blok. Omezení úlohy armády v politice, jako požadavek EU pro zahájení vstupních jednání s Tureckem, je z hlediska politického pokeru budoucnosti logický, pokud EU se chce prezentovat jako spolek lidumilů, z hlediska běžné politické prasečiny nahrává extrémní části islámského proudu v Turecku. Zkrátka kurdská práva jsou drobností…


    Jeroen van den Berg. Žena podle Schopenhauera


    z holandského originálu De vrouw van Schopenhauer přeložila Monika Loderová

    Praha : Divadelní ústav, 2000. Edice Současná hra. 36 stran. ISBN 80-7008-108-2.

    K recenzi poskytlo internetové knihkupectví: KOSMAS.CZ

     

    O autorovi: Jeroen van den Berg (*1966) - režisér a dramatik, docent režie na Vysoké škole umělecké v Amsterodamu. Kromě vlastních textů režíruje světové dramatiky: Becketta, Čechova, Ibsena, Moliera, Pintera aj. Ženu podle Schopenhauera napsal roku 1996.

    O hře: V deseti scénách hry vystupují dvě osoby, Arthur (syn) a  Johanna (matka).

    První scéna patří Johanně. Ta píše na stroji dopis svému synovi, že ji jeho přítomnost deprimuje a navrhuje omezení vzájemných návštěv: "Pro mé vlastní štěstí je důležité vědět, že jsi šťastný, ale nemusím toho být bezpodmínečně zas až tak blízkým svědkem."

    První a poslední scéna jsou monologické, scény mezi nimi rezonují slovními přestřelkami mezi Arthurem a Johannou. Z dialogů vyrozumíváme, že Arthur Schopenhauer je jedenadvacetiletý filozof a spisovatel, který žije v době magnetofonů a televizí. Který nemá rád ani kolegu Hegela, ani matčina přítele Goetha. Který má už hotovou předmluvu k druhému vydání své knihy, aniž by se prodal jediný exemplář z vydání prvního. Který je naivním milencem dívky jménem Janna. Který neustále dělá scény, až ho nakonec matka vyhodí z domu. Summa summarum, Arthur je neúspěšný a nesnesitelný mladík.

    Poslední scéna je stylově výrazně odlišná od předchozích. Promlouvá tu jen Arthur, a to tak, že poeticky filozofuje. Bilancuje nad svými dosavadními životními krachy a nachází jejich příčinu: stál příliš vysoko nad obyčejným světem. A Arthur se rozhodne sejít dolů.

    Hra končí takto: "Musíš jít dál. Musíš nechat všechno za sebou. (..) Protože když už jednou jdeš, tak jdeš stále dál. A tak se udržíš zpříma. Neustálým pohybem." Závěr moderní holandské hry ve mne vyvolal určitě jiné pocity, než zamýšlel autor - nazvala bych je "konotace českého čtenáře". Olbrachtův román z  roku 1928 totiž končí tím, jak jde Toník s Annou (proletářkou) stále vpřed.

    O nejasnostech: Proč pojmenoval Jeroen van den Berg protagonistu své hry Arthur Schopenhauer? Ten nefiktivní Arthur Schopenhauer (1788-1860) byl metafyzický idealista, voluntarista a iracionalista, hlasatel pesimismu. Hlavní tezí jeho učení je, že svět je jen představa, která pravou podstatu věcí zakrývá. Skrytým metafyzickým základem světa je vůle. Jedinou cestou, kterou se člověk může osvobodit od starostí, je oproštění se od této vůle - např. asketismem, který radikálně ruší naše životní zaujetí, důsledně popírá naši individualitu a končí rozplynutím se v nicotě. Jak však koresponduje postava Arthura s filozofem 19. století? Musím přiznat, že nevím.

    Proč se hra jmenuje Žena podle Schopenhauera? Arthur těžce prožívá vztahy s ženami, vztah s ženou-matkou i s ženou-milenkou. Milenka Janna má Arthura jenom jako "vedlejšák". Píše mu: "Připadá mi báječné, strávit pár dnů jenom s tebou. Toho druhého přítele, toho impresária, už dávno nemám. Mám teď nového přítele, ale ten je často pryč. Flirtovat s Angličany taky nemůžu, když tady nejsou, takže mám ráda tebe. Tvoje Janna." Matka Johanna se nechce nechat od Arthura ničit, ale záleží jí na něm. Uspořádá oslavu jeho narozenin, sežene mu práci. Arthur však Johannu neustále uráží, např. když mu přinese narozeninový dort: "Teď bych tě nejraději vykopal z místnosti. V tom jsem hodně upřímný," nebo jindy: "Když si budu moci vybrat mezi matkou a psem, řeknu bez zaváhání: Dejte sem toho psa." Lze z toho vyvodit nějaké pojetí ženy? Opět přiznávám, že nevím.

    Rozřešení nejasností zůstává na vás.

     

    Michaela Černá, 20. 1. 2001

    Odkaz na knihu (internetové knihkupectví KOSMAS.CZ): Žena podle Schopenhauera


    Vstup zahraničního investora do Novy bude totálním zvratem nejen na českém mediálním trhu

    Zdeněk Kaliský

    V celkovém povyku kolem budoucnosti České televize zanikla jen malá zmínka o vstupu silného zahraničního investora do TV Nova. To je však skutečnost, která může změnit celou mediální krajinu a nejen u nás na malém českém trhu.

    Jsou dvě možnosti. Zmínka v závěru rozhovoru pro věrné Právo, kterému Vladimír Železný, poskytuje informace jako jedinému, unikla v zápalu jeho pověstného vypravěčského talentu. Pravděpodobnější však je, že lišák Železný cílil naprosto jasně.

    Sdělil tím světu, že po velké barrandovské oslavě vítězství u Vrchního soudu je Nova opět silná a ničím neposkvrněná značka, o kterou je už zase zájem. A to je zřejmě realita. Jindy ustrašené „novácké“ zdroje už totiž působí velmi sebejistě a potvrzují, že nějaká jednání skutečně probíhají.

    Pokud se na celou situaci podíváme seriózníma očima a dáme patřičné informace do souvislostí, vznikne velmi zajímavá konstrukce, která vychází z následujících premis:

  • Železný sám říká, že český trh je malý pro další silnou komerční televizi.
  • Ještě v prosinci oznamuje, že je připraven vstoupit s Novou na Slovensko.
  • V říjnu se zúčastnil výběrového řízení v Bulharsku, kde získal tzv. programovou licenci.
  • Sám velmi často cestuje po Skandinávii a Německu.
  • Německé mediální skupiny a finští investoři hledají už dlouho cestu na celý východoevropský mediální trh.

    Sečteno a podrženo. Nova dnes vydělává, a tak je atraktivní. Silný zahraniční partner bude pro ni zárukou pro budoucí expanzi, která je asi jedinou cestou rozvoje.

    Zároveň je to šance na splnění snů velkých mediálních koncernů, které zatím nenašly cestu do postkomunistických zemí. A pokud Železný mluví o digitalizaci, tak ta je už asi samozřejmosti, pokud se reálně uvažuje v horizontu 3-5 let.

    Bohužel konkrétní investorská jména zatím nepadají, ale každý kdo mediální scénu sleduje je dokáže spočítat na prstech jedné ruky. Druhá mu pak zbývá na telekomunikační koncerny.

    P.S. Ještě musím poopravit kolegu Potůčka, který první na zmínku o investorovi zareagoval. Gusinskij je podílníkem CME a pro Železného tak naprosto nepřijatelným partnerem.

    Poznámka TP: Jak mnozí čtenáři jistě pochopili, předchozí text je PR článkem, jakých mediální agentura ve službách Vladimíra Železného rozesílá bezpočet, vždy pod jménem neexistujícího autora a s adresou na freemailovém serveru. Shodují se ovšem jazykovým stylem i celkovým vyzněním, které se snaží čtivou formou "prodat" Železného propagandu. Řadu takových textů zveřejnily i Britské listy např. v období kolem sporu o navýšení základního jmění ČNTS. Zda je etické zveřejňovat i tyto neautentické, fabrikované názory, je ovšem otázkou, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď, už proto, že ani sebebystřejší a sebeinformovanější redaktor není schopen všechny takové pokusy identifikovat a zachytit, ba může se mu stát, že se zmýlí i v opačném smyslu. Držme se proto konzervativní zásady caveat emptor - tedy přesněji caveat lector, neboli "četba na vlastní nebezpečí".


    Britské listy jsou nejukázkovějším příkladem subtilní propagandy

    Václav Pinkava

    Motto: When I am dead, I hope it may be said "His sins were scarlet, but his books were read!" (Hillaire Belloc)

    Jelikož si už nějakou dobu s panem Čulíkem dopisuji mimo stránky BL o rozporech v našem vidění světa kolem stěžejní tématiky tohoto periodika, to jest České televize, je čas abych veřejně přiznal, že s ním v něčem souhlasím.

    "Ano, skutečně nejsem dostatečně informován, abych vynášel soudy nad situací v ČT. " Konec citátu. Dle potřeby může sloužit jako výňatek mimo kontext.

    Na Kavčích horách jsem byl v zástupu jen jednou, na Václaváku také jen jednou. Rád si ověřím věci z první ruky. Televizi vzbouřeneckou i oficiální jsem zaznamenal, relaci z obou komor parlamentu také (docela důsledně). Bydlím přes týden v Praze a přes víkend na Vysočině, takže mohu posoudit i pragocentrismus, i to zda 'národ' na to kašle. Možná.

    Ale píši nadále jaksi "od stolu" což je přímo polehčující okolnost. ( viz zde)

    Píši od toho stolu, na kterém je počítač, a na něm Britské listy (mimo jiné stránky). Občas na něm leží i denní tisk.

    Kdybych byl "dostatečně informován", asi bych si uvědomil, že psát nějaké fundované referáty o tom, jak na mne působí argumentace Britských listů asi vyžaduje něco jiného než číst samotné Britské listy. Tato logika mi bohužel zcela uniká. Takže moje nedostatky nejsou způsobeny jen neinformovaností, ale i o neschopností přemýšlet, neboli pracovat s informacemi. Pracování s informacemi mne zřejmě neprávem živí, bohužel.

    Ptám se, co jiného mám zapotřebí abych mohl poukazovat na tendenčnost média, které mám před sebou. Ono mi totiž ani tak nevadí, že by BL měly na něco nějaký názor, který nesdílím. Nic proti tomu. Je přece možné, že názor BL je lepší, informovanější, promyšlenější než můj. Proto je přece čtu! A abych opravdu posoudil věcnou stránku té které argumentace, musel bych skutečně znát fakta, na které Britské Listy poukazují, na které se odvolávají, kdykoli BL tvrdí, že věci nějak jsou, nějak mají být chápány - kdykoli upozoňují na povrchnost vidění odjinud.

    Mně vadí na BL něco docela jiného, docela všeobecného, už delší dobu (viz například zde, zde, zde ) Jde o způsob informování, který je často filutantsky tendenční. Fascinuje mne metodika informování o čemkoliv, zpravodajství a komentování, které se zašťituje objektivností a vyvážeností, které apeluje na vyšší principy, pokud tyto principy de facto názorně popírá.

    Je to tak nějak můj obor, studoval jsem psychologii, živil jsem se jeden čas jako obchodní zástupce, vím jak názory vytvářet, jak uvádět v omyl, aniž bych kdy lhal. Pozor na mne!

    Taková úspěšná tendenčnost má jisté vlastnosti. Mezi ně patří zdvořilá či méně zdvořilá bagatelizace názorových protiproudů, v případě BL používáním pejorativních nadpisů či nelichotivých přídavných jmen, namísto suchého konstatování rozporu. "Kdo nesouhlasí, je slepý, hluchý, hloupý, nevzdělaný, nezkušený, naivní, zmanipulovaný, neinformovaný, nedůležitý... !?". Ale, ale.

    K tendenčnosti patří výběr vydaného. Co se redaktorovi hodí do krámu, to vydá, co ne, to ne. Říká se tomu redakční politika. BL takovou žádnou zdánlivě nemají, vydávají kdejakou slátaninu (i tuto moji). V tom je právě ta síla. Mezi to co se hodí patří totiž obzvláště takové články kontrastního názorového proudu, které jsou tak přehnané, že se samy zesměšní. Pokud jde o umnější oponenty, je třeba poopravit je uštěpačnou poznámkou, navždy přilepenou k tomu samému článku. Navrhneme, že se domníváme, že autor je pomýlený, prostě, myslí to dobře ale nemá nárok, chudák - to vše konstatujeme jen v zájmu diskuse a plurality názorů. Nejlépe je, když vyrazíme do protiútoku tak neuvěřitelně razantně, že působíme sebejistě. Pokud autor vzbudil ve čtenáři dojem, že má v něčem pravdu, a jde o kardinální bod jeho these, vyzdvihneme právě ono, a napadneme to. 'Každý přece ví, že bílá je přece černá a jen člověk, který nerozlišuje negativ od fotografie si může myslet opak.' Pokud se tato příležitost nenabízí, zavedeme řeč někam úplně jinam, strefujeme se do nějakého úplně vedlejšího aspektu na okraj dané these. Tím vznikne dojem, že článek byl zmatený, nesouvislý, nejasný. Autor je tedy blb, když jej i takový lumen jako je pan redaktor, nepochopil.

    Sem tam však musíme vydat i takový článek jako je tento, dokonce i bez komentáře - právě proto, aby byl důkazem, že se nějak záměrně nevybírá. Dáme to někam na konec seznamu vpravo hlavní stránky. Vznikne dojem je, že tu nejde o nic podstatného, že taková kritika není zdaleka neúnosná. Pokud se redakce neudrží, (chyba!) stačí přidat dvojsečnou satirickou poznámku JČ nebo TP "Správně, pane Pinkavo!" Sem s ní, koleduji si o ni.

    Nejapná cenzura nebo redakční úpravy samotného článku - to v BL nebude. Toto je pro umného propagandistu příliš okatá a triviální metoda ovlivňování. (Taková se však svého času praktikovala v superlativním Central Europe Review.)

    Podstatné je, že se nejprve vybuduje pozice nestrannosti a důvěryhodnosti. Pak teprve se začne nepohodlné příspěvky třeba 'z technických důvodů' nevydávat. Nebýt občasných postranních mailů od zavržených autorů, včetně jejich rádobyčlánků, ani bych netušil co se do internetového deníku všechno nevešlo. Sice to nestojí papír, ale proč plnit disk serveru odpadem, tak nějak...

    Co se subtilní cenzury týče, důležitá je však stopa v dějinách.

    Všimněte si, že v rubrice nejzajímavějších článků BL se objevuje jen několik málo autorů, převážně přímo z redakce. (Nebo si je redakce vybere podle nějakého objektivního klíče, podle veřejnosti utajené návštěvnosti stránek, kupříkladu.)

    Holt, všechny názory v BL jsou si rovny, ale některé jsou si rovnější.

    Přiznám se, že Blisty považuji za ukázkové dílo té nejsubtilnější propagandy. Nejsou to žádné Bobolisty.

    Přestože nemám dost informací.


    Pod dojmem dění v ČR a ČR jsem napsal a zaslal panu Čulíkovi několik odlehčených příspěvků. Vždy maily nadepisuji "Příspěvek", dávám jim též vlastní titulky. Od jisté doby posílám kopii i Tomáši Pecinovi, neboť mailový systém pana Čulíka odmítá s mým vlastním komunikovat bez potvoření diakritiky, přílohy se ztrácejí, nemá k dispozici odzipovač aj. Proto nevycházejí, nebo z nějakého jiného důvodu, jako je jejich klesající úroveň, nebo nedostatečná dočasnost. Mám smůlu.
    Není mi dopřáno, abych se vlastními slovy ztrapnil.

    Uznávám, že se moje příspěvky mohou lišit od témata dne. Jednu jsem dokonce nadepsal Bajka, aby bylo jasno. Ani jedno nevydané dílko není "literaturou", ani jedno není investigativní žurnalistika. Jsou to takové fejetony, snaha povznést se nad (ku)kavčí hnízdo ČT a povšimnout si nějakých širších souvislostí, spojovacích témat. Například mne napadá, že Pilip a Bubeník jsou na Kubě zadržování naprosto legálně, leč nelegitimně - že špatné zákony se mají dodržovat hlavně v totalitě, kvůli bezpečnosti jednotlivce a jiné kacířské myšlenky.

    Pročpak psát takhle od věci? Vždyť to v BL téměř od počátku svého spolupůsobení obhajuji

    Aktuálnější texty než ty v BL si najdu na Internetu jinde, bezmála v reálném čase. "Pouhé" aktuality stejně s odstupem času zetlí v archivu. Yesterday's news je idiom nezájmu a zbytečnosti. Takže snad stojí za to napsat do BL občas něco takového jako poučení, příměry, závěry, něco trochu složitého, na vícero přečtení? (k tomuto občas aktualizovaný rozcestník mých plků zde)

    Co kdybych se pokusil tyto nevydáníhodné úvahy "propašovat do vysílání" Bristkých Listů jinak, - milý čtenáři, pochop, že jde o žert, o názornou narážku na situaci v ČT kolem vánoc... Nechal bych na vás, abyste to posoudili sami, milí čtenáři?

    Prosím berte v úvahu, že nejde o příspěvky, neboť nejsou autorizivané legálním vedením BL >:-)).

     Exhibit A ze dne 3.1.2001

    Opojení vodou

    Nesmírně kladný aspekt mumraje kolem české televize je právě ta živá, energická, celospolečenská diskuse a polemika. Lidé zaujímají stanoviska, prozrazují své barvy, přou se, leč zatím civilisovaně, o zásady, objasňují si o co jde když se řekne ta či ona fráze, proč má zaběhlá demokratiocká společnost ty které rysy a vlastnosti, které se mohou zdát jinak umělé a nepotřebné.

    Názory najednou proudí a víří jakoby tály ledy - praská dřívější neangažovanost, zamrzlá stojatá voda blbé nálady se mění v poprask. Z hlubin se vynořují bubliny, střetávají se proudy a protiproudy, točí se i víry které nikam nevedou.

    Ponořit se nakrátko do té perlivé ale ostré, mrazivé vody je nejen osvěžující katarze, je to nesmírně zdravé oživení.

    Ale je třeba dbát i na zhoubnou sílu jarní povodně, nenechat se strhnout tím či oním proudem, nenechat se unést ani utopit.

    Těm, kteří stojí více opodál, na břehu, byť nejsou úplně zticha by se dalo vytknout, že jejich komentáře jsou o ničem, do větru, že to jsou jen farizejské intelektuálské hrátky.

    Teď je třeba komentovat konkrétní, věcné aktuality, upozorňovat, radit, neřkuli řádit, plácat se v tom.

    Jarní voda je strhující. Je třeba před ní i varovat. Pokud si nepoložíme otázku o tom, kam nás ty peřeje unášejí, můžeme se nakonec dostat tak, kam se poděkovali loňští.

    Přestože zřídkakdy propadám paranoidním visím, jsem zastáncem toho světonázoru, kterému se říká anglicky "the cockup theory of history" (teorie že dějepis je souhrnem lidských nedopatření), po některých úvahách (http://pes.internet.cz/clanky/9037_0_0_0.html) ve mně sílí pocit, že Hodač je až záměrně neschopný, přitom houževnatý. "Chudinka bobovize" může být důsledkem záměru vyvolat soucit, čiré neschopnosti, nebo i zbabělosti, respektive obav že silové řešení by ve finále přišlo příliš draho.

    Ale pokud je bobovize obětí, co kdyby to skutečně bylo všechno zbabráno záměrně, řetězové jmenování loutek pak cynickým tahem. Hodač by byl tím panákem, zástupným voltem, který na sebe vezme veškeré hříchy aby byl rituálně obětován a svět očistěn. Veškerá energie která se soustředila na jeho odstranění by s jeho odchodem vyvanula pryč. Dříve zmobilisovaný dav by se po jeho (předem nastraženém) odchodu a v dojmu těžce vydobytého vítězství vesele rozešel uchlácholen. A pak by inscenátorům nastala ta pravá chvíle skutečně realizovat své nekalé záměry, skrze člověka charismatického, nekonfliktního, uznávaného..

    Kam až tedy? Až bobovize odteče do kanálu dějin, co potom?

    Kam ten proud živé vody vlastně nasměřujeme?

     Exhibit B ze dne 10.1.2001

    Bajka o Pravde, Lasce, Lzi a Nenavisti.

    Bylo nebylo, Pravda a Laska vyrazila do boje proti Lzi a Nenavisti

    Vychytrala Lez se vsak ozvala a pravila: Pravda k Lasce logicky patri asi jako Nenavist ke Lzi, ale to je jen jednostranny pohled. Proc ma navzdy Lez patrit k Nenavisti? To prece neni fair? Ja se hlasim k Lasce.

    Naivni Laska zmenu pripustila.

    Zaslepena Nenavist zmenu ani nevnimala, takze zustala sama.

    Mudrujici a neprakticka Pravda se vsak zamyslela. Proc by nemohla Nenavist mit nekdy Pravdu? Jsou takove priklady. Pridam se k ni.

    I nastala doba, kdy byla povazovana za normalni Laska ke Lzi a stejne jako Nenavist k Pravde.

    Po nejakem case se vychytrala Lez opet ozvala:

    Proc by nemohla byt, pro zmenu, Lez Pravdou?

    Laska navrhla, ze v zajmu vyvazenosti, pro zmenu, nahradi Nenavist na druhe strane.

    Chystalo se spojenectvi Pravdy s Nenavisti, Lasky se Lzi.

    Vtom si Pravda uvedomila, ze to vlastne vychazi nastejno jako predtim. Nesouhlasila. Kdyz uz zmena, tak zmena.

    Nenavist take nesouhlasila, jako mela ve zvyku vzdy.

    Lez se zamyslela a sla na to jinak.

    Navrhla zkusit, v zajmu vyvazenosti, zbyvajici kombinaci.

    I stalo se, Opacne vlastnosti spolu uzavrely smlouvy.

    Lez se spojila s Pravdou. Vznikla PravdoLez.

    Laska, ktera tolerovala Nenavist uz od zacatku, jako ostatne tolerovala uplne vsechno by byvala take uzavrela smlouvy, ale Nenavist byla proti, jako ostatne vzdy.

    Laska a Nenavist tedy zustaly ve volnem spojeni, v jakemsi slepenci.

    Po nejake dobe se ozvala Nenavist.

    "Ja uz te Polopravdy mam dost. Porad se tu nejak cachruje, a porad neni nic jasne. Copak je normalni, aby Lez mela Pravdu? Vratme se k boji."

    "Nic proti tomu," rekla Laska "ale proc se nemuzeme mit radi navzajem?" PravdoLez castecne souhlasila, castecne ne.

    PravdoLez se zacala stepit. Lez souhlasila, Pravda oponovala. Pak se Pravda zamyslela. Uz jednou jsem prece uznala, ze by Nenavist mohla mit nekdy pravdu? Treba prave v tomto priklade. Ano, dejme pro zmenu na nazor Nenavisti.

    Nenavist se pustila se do boje sama, proti vsem. Laska se vsak drzela stranou.

    Nakonec Nenavist zvitezila nad Pravdou a Lzi, jak uz tomu mezi city a rozumem byva.

    A Laska?

    Zmizela nekam daleko, daleko, - pry tam hory premistuje.

    Exhibit C ze dne 16.1.2001

    Nejsme jako oni ?

    Nevěřícně sleduji to dění:
    Kolem samí svatí ukřivdění
    navzájem protkaní tenkou nití
    zloby, která temně žhne a svítí.

    Každý v sobě našel zalíbení
    (lepších totiž kolem něho není)
    Do svých pravd jsou všichni zahleděni -
    vyhraněni až do omezení.

    Prostředky, účelem posvěcené,
    slouží k dobýtí kořisti cenné
    která, zdá se přesvědčením býti -
    sama sebe! - v post hoc moudra síti.

    Mefistofelés si ruce hřeje
    figment jen, anebo strůjce děje?
    Lidičky, nenechte se jím vléci
    spřádát zlo, byť 'kvůli dobré věci'.

    Nechť se každý drží pravdy jisté
    svědomí je dobré, když je čisté;
    zaryté, leč lživé, na svém lpění
    nezajistí nic - než zatracení.

     

    Poznámka VP: Je vydání této kritiky důkazem, že BL jsou pluralitní a otevřené, že jejich nedostatky lze řešit standardními postupy, zdvořilou asertivitou, že RedActor (rudý herec) může být nad věcí, i když je bojovný a aktivní z přesvědčení, nikoli kvůli penězům? Věříte tomu co píše Václav Pinkava? Ale proč? Pozor na něj

    ;-)

    Poznámka JČ: Jak napsal Ondřej Neff jednomu autoru Britských listů, když si mu trpce stěžoval, že jsem mu nevydal jakýsi text (bylo to technické nedopatření), editor má plné právo nabídnuté texty nevydat a jistě, i zcela otevřená, drzá cenzura, bude vždycky vysvětlována jejími pachateli tím, že odmítnutý článek byl "nekvalitní".

    I když se Britské listy snaží prezentovat argumenty různých stran (je to často potíž, nemáme totiž vyřešený problém, co s tím, když lidé v příspěvku tvrdí ověřitelné nesmysly, protiřečící faktům - proto ta náhražka, ony poznámky pod čarou, aby lidi sami usoudili, co je blíže skutečnosti a srovnali si oba názory), přirozeně je editorův výběr publikovaných příspěvků do určité míry subjektivní. K tomu přistupuje ještě problém, že pokud editor zaujímá ve svých vlastních příspěvcích po delší dobu k určitým tématům určité stanovisko, vytvoří si tak specifickou čtenářskou klientelu. V jejím důsledku pak přichází více souhlasných než nesouhlasných příspěvků, a tak vzniká určitá monotónnost, vůči níž je třeba se bránit.

    Za sebe jen mohu říci, že se skutečně snažím při výběrů textů pro BL vybírat příspěvky, které jsou zajímavé, nějakým způsobem nové, obsahují bystrou myšlenku. To se pozná.

    Přiznám se taky, že mi texty pana Pinkavy v poslední době připadají stále odtažitější a nudnější, trochu jako mírně estétské omílání generalizujících spekulací bez věcné znalosti faktů. Více pozornosti je v nich věnováno formě než obsahu. Nechtěl jsem jimi nutně zatěžovat stránky Britských listů zejména v době, kdy bylo množství daleko věcnějšího a aktuálnějšího materiálu. I tak, jak čtenáři vědí, průběžně dál publikuju mnohé Pinkavovy texty.

    Možná je to hrubě subjektivní, přiznám se však, že mě výše uvedené texty, které Václav Pinkava zhrzeně prezentuje veřejnosti jako odmítnuté klenoty, příliš nezaujaly. Pochopil jsem nad nimi, proč asi nad Pinkavovými texty bědovali editoři anglického časopisu Central Europe Review. Tam byla ještě jiná potíž: Václav Pinkava totiž zastává názor, že o problémech české společnosti smí mluvit "tajným jazykem" češtinou, v žádném případě však není vhodné je ventilovat do světa mezinárodním jazykem, anglicky. To vedlo k tomu, že si někteří anglosaští odborníci na českou problematiku časopisu CER smutně stěžovali, že zatímco Pinkavovy články publikované česky v Britských listech jsou zajímavé, jeho anglické texty psané pro CER byly prý často konvenční, opatrné a nudné.

    A i tam, kde bych za normálních okolností texty pana Pinkavy publikoval, byly-li na hranici mého zájmu, při jejich "potlačení" hrály významnou roli i technické problémy. Musím-li nad textem strávt hodinu, abych ho uvedl do technicky publikovatelného stavu (tohle neplatí pouze pro pana Pinkavu, ale často si říkám, jak je možné, že lidi, kteří čtou BL už léta a posílají jim příspěvky už léta, si dosud neosvojili jejich základní grafický styl a neuvědomují si, že nutnost texty v tomto smyslu manuálně předělávat je pro přetíženého editora ještě další obrovská zátěž. Například, definujete-li ve svém příspěvku fonty, zapomínáte na tisíce čtenářů po celém světě, kteří nepoužívají Windows Billa Gatase, nemají český operační systém a mnohé Gatesovy specializované fonty v jejich počítačích vůbec nejsou - v důsledku toho jsou pak vaše texty většímu množství mezinárodních čtenářů BL nepřístupné. Manuálně to neustále odstraňovat je dost pracné. Atd.)

    V žádném případě netvrdím, že je Václav Pinkava špatný autor - jeho výše publikované "zhrzené texty" mě však v kontextu událostí, odvíjejících se v posledních čtyřech - pěti týdnech v ČR, nezaujaly. Třeba je to moje chyba.


    Lidi, vyjadřujte se stručně a jasně!

    Cizí dopisy nečtu

    Malý vzkaz (lépe prosba) ctěným autorům v Britských listech

    Karel Mašita

    Jak je snad dosud ve "staré dobré Anglii" zvykem, gentlemani cizí dopisy nečtou. Přesto ale právě v Britských listech k tomuto jevu masově dochází. A to i přesto, že "desetitisíce elitních čtenářů" tohoto internetového periodika by snad mělo též ctít stejně elitní publikační úroveň.

    Co tím chci říct?

    Po zhruba dvouměsíčním podrobném pročítání Britských listů jsem si postupně začal uvědomovat jejich snad nejzávažnější slabinu: že až nápadně často svůj příspěvek do nich i (snad) zkušení novináři začínají oslovením - buďto vydavatele, nebo toho, na jehož příspěvek reagují. Často pak takový "materiál" má opravdu hodnotu jen obyčejného dopisu, v němž potom čtenář musí základní myšlenku pracně dolovat. Asi je to tím, že takový "dopisovatel" si myslí, že když jde jen o "dopis", tak na jeho propracovanějším obsahu zase tak moc nezáleží. Což je ale zásadní chyba, protože se tím znehodnocuje jak napsaný výsledek, tak často i jeho autor. A dochází i k tomu, na co už v předminulém století upozorňoval Mark Twain, totiž že se význam takového sdělení přečasto rovná nule, že je prosté jakýchkoli myšlenek, neboť je to jen samé: já jsem řekl(a), on(a) řekl(a), já jsem řek(a), on(a) řekl(a), samé plk, plk, plk, kec, kec, kec... - prostě prázdné a víceméně jen obyčejné tlachání. A zaslouží si to právě Britské listy? Není snad mnohem přínosnější začít rovnou meritem popisované věci?

    Přiznám se, že často jsem se přistihl, jak příspěvek začínající oslovením a někdy i pochvalou Britských listů jenom přelétnu, neboť mívám pocit, že vlastně čtu cizí korespondenci. Připadá mi to prostě tak, jako by mi někdo podsouval svůj dopis "někomu" se slovy: "Hele, co jsem mu napsal..." A to se mi vždycky bytostně protivilo. Neboť cizí dopisy nečtu.

    Odstrašující ukázka:

    Praha 23. 1. 2001

    "Vážený pane Čulíku,

    Vaše Britské listy se mi strašně líbí, čtu je strašně rád a co nejsrdečněji Vám děkuji za to že je vydáváte. Při této příležitost bych se chtěl vyjádřit k tomu, že včera Ústavní soud ČR vydal nález o tom, že výpisy z telefonních hovorů musejí podléhat stejnému režimu jako při policejní odposlouchávání. Víte já si myslím, že (kec, kec, kec,) tím asi chtěl říct, že to platí jako v režimu soudně povolenému policejnímu odposlouchávání. Co myslíte, platí to i pro výpisy mobilních telefonů v kauze vzbouřenců v ČT (plk, plk, plk)...?"

    Poznámka JČ: Je to asi vina editora, a jeho příliš liberálního přístupu - názory lidí se mu zdají zajímavé.


    K televizní krizi: Pane Čulíku, jděte se bodnout!

    Milan Cihlář

    Vážený pane Čulíku, jděte se bodnout! Až tak daleko, bohužel, postupně dospěl můj názor na Vaši osobu, když jsem Vám předtím docela fandil.

    Při čtení vaší "analýzy" krize v České televizi, na kterou je odkaz v dnešních BL, jsem dospěl k závěru, že jste právě tak zaujatý jako ti, které se pokoušíte kritizovat a obviňovat ze sobecké obhajoby vlastních zájmů ("statu quo v Česé televizi"), a že Vaše analýza je jen propagandistická snůška polopravd. Mimochodem nejsem si jist, kde by dnes byla česká kinematografie po zdařilé "privatizaci" Barrandova Klausovými "his master's boys", kdyby výrobu českých filmů nepodporovala Česká televize (stačí se podívat do programu průměrného českého kina pro nalezení odpovědi).

    Ve své "analýze" například vůbec neříkáte, proč přesně Váš vzácný přítel Ivan Kytka (mimochodem i spřízněná duše paní Bobošíkové, jenž se o ní z neznámých důvodů pro Lidové noviny svého času odmítl vyjádřit) nebo "skvělý manažer" bez elementární soudnosti při hodnocení svých šancí uspět ve zcela nepřátelském prostředí jako vedoucí, pan Hodač, z televize odešli (mimochodem nepřátelství redakce zpravodajství asi měla kořeny v předchozí zkušenosti s panem Hodačem). Řeči o spiklencích v redakci zpravodajství, kterým jsem měl kdyi i tendenci věřit, mi dnes připadají trochu vyčpělé a až příliš zavánějící starými dobrými padesátými léty. To se pak spiklo i těch dalších 1800 zaměstnanců ČT, kteří pracovníky RZ podpořili?

    Veřejnost jistě nezná všechna fakta o krizi v Časké televizi, neboť jí je nikdo neráčil sdělit a každý říká jen to, co se mu hodí do krámu. Naštěstí však není odkázána pouze na informace z televize, ale může číst i libovolné noviny, poslouchat různé rozhlasové stanice (jistě nelze všechny obvinit z jednostranosti a zaujatosti, neboť i tam se nepochybně najdou samostatně myslící lidé) a informace si vyhodnotit. Opravdu si myslíte, že jsou "obyčejní" lidé mimo establishment stádem stupidních nemyslících ovcí a jen Vy máte patent na rozum a správný pohled na věc? A nemají snad i populární osobnosti právo vyjádřit svůj názor, aniž by je někdo okamžitě obvinil z obhajoby vlastních zájmů, zejména jsou-li známy jejich čestné občanské postoje za komunistů - viz např. pánové Svěrák a Smoljak nebo Rösner? Oč méně obhajují své vlastní zájmy politici, když si hrají své nejrůznější (a prokázané) "malé domů" (viz sponzorské aféry ODS a ČSSD, Bamberg atd.)?

    Ano, česká veřejnost tuto kauzu využila (a zcela spontánně, neboť k účasti na demonstracích lidi nikdo nenutil) ke společnému vyjádřením nespokojenosti s arogancí současné moci, která si tuto republiku také již dávno neformálně zprivatizovala. Takovýto spontánní projev musí být vždy organizován k nějaké příležitosti a musí to udělat někdo, kdo má k tomu důvod. Ale lidé přijdou sami pokud mají potřebu. Vzpomeňte si na 17.listopad 1989, pokud jste tu byl. Ti, kteří křičí, že politika se nedělá na ulicích, by dnes ve svých židlích neseděli, kdyby se tenkrát "politika nedělala na ulicích". A domnívám se, že projev vůle desetitisíců lidí by současní mocipáni, kteří se tak rádi ohánějí demokracií, neměli přehlížet. Měli by si raději spočítat, kolik lidí (absolutně) jim vlastně svými hlasy dalo "mandát" dělat si, co se jim zlíbí. A měli by také zveřejnit, kolik členů opravdu (bez mrtvých duší) čítají jejich strany (ODS, ČSSD, US, atd.), za něž se tak statečně schovávají. "Analýzy" posledního volebního neúspěchu některých stran jsou pro mě divením se hlupáka nad tím, že se s ním nikdo nechce bavit o antické filosofii. Podotýkám, že nejsem stoupencem čtyřkoalice, ale tvrdit, že US učinila ze vzbouřenců svá politická rukojmí, mi připadá velmi nadsazené (přinejmenším na stejné úrovni jako zpochybňované tvrzení, že Rada byla a je loutkou ODS a ČSSD, o čemž existují důkazy bez ohledu na to, jak byly získány).

    Co znamená "Rada pod vedením (neúplatné) Jany Dědečkové"? Pan mladý konzervativec Mareš už jí, mediální odbornici z horské chaty, pouze sekunduje? Pan profesor Klaus ji (i Bobošíkovou) může nenávidět pouze za její naivní neobratnost hraničící až s blbostí, s jakou zpackala jeho geniální plán na ovládnutí České televize a její následnou privatizaci (skutečně myšlenka, jež by se dala tesat). Pan Železný už mu ostatně pěkně zobe z ruky. I starost pana Petra Kratochvíla o osud zákonnosti a demokracie v naší zemi byla dojemná. Pak ti lidé do divadla Ta fantastika sami chodili, posílali pohlednice a telefony neutichly po celý den. Viďte, paní Zimová. Stačí si jen zalistovat knížkou Waldemara Matušky "Těch tisíc mil" a hned jsou člověku některé souvislosti jasnější. Vždyť se manželé Matuškovi také připojili. A je náhodou že vydání jejich knihy sponzorovaly zkrachovalé firmy: CK Travela, ČSMD (kdo nemá pod čepicí, může si od nás nechat ukrást peníze) a Svět aut (podivná firma veselé kopy pana Petra Bezruče, jehož jmenovec a uhlobaronobijce se jistě obrací v hrobě)? Ale třeba je to jen jejich nevědomost. Stalin přece také nevěděl, že milióny nevinných umírají v gulazích!

    Za největší nehoráznost ve Vaší "analýze" ovšem považuji tvrzení, že proti Jmenování Fričové na místo GŘ ČT se postavila Buzková, neboť by to znemožnilo její "beztrestnou sebeinzerci". Já od aféry "Olovo" vidím Buzkovou v televizi tak málo, že mě vždy překvapí její nový vzhled. Tak jakápak (ne)pokračující sebeinzerce?

    Chtěl bych opět zdůraznit, že nejsem příznivcem žádné z osob, kterých jsem se jakkoliv zastal. Nicméně průhledná zaujatost vaší "analýzy" byla tak donebevolající, že jsem se musel ozvat.


    Reakce Jana Čulíka:

    Pokud tomu rozumím, argumentujete, že když něco říká hodně lidí, tak to musí být pravda.

    Já argumentuji, že když někdo něco říká, mělo by to být založeno na faktech.

    Jsem si vědom, že lidé, kteří podporují televizní vzbouřence, mají pro to dobré důvody, jenže ty důvody jsou zástupné a vedlejší. Jejich protest proto nevyřeší jejich frustraci, kterou pociťují, naopak ji zhorší.

    Nemám naprosto žádné subjektivní vazby na Kytku ani Bobošíkovou. Oba dělali chyby, o tom jsme otevřeně psali, oba jsou schopní novináři, což se nakonec ukázalo tím, že Kytka zastává vedoucí místo v BBC.

    To, že někdy napíšeme, že je něco dobré, znamená, že to děláme na základě věcného rozboru, nikoliv na základě osobního kamarádšoftu.

    Mohl jste si všimnout, že ostře kritizujeme pošetilosti, které nyní dělá Jana Bobošíková. Nebudu ale přece zastírat, že v minulosti byla jednou z nejlepších televizních novinářek v ČR.

    Hodnotit kohokoliv z Hodačova vedení na základě zcela výjimečné, krizové situace, je neférové. Vytvořit dobré televizní zpravodajství trvá za normálních podmínek rok. - Ano, pan Mareš paní Dědečkové pouze sekundoval. - Česká televize má dohromady 2800 zaměstnanců, lidí v redakci zpravodajství je jen několik desítek. Nevím tedy, kde jste vzal počet 1800 lidí. - Nikdo jmenováním Jiřího Hodače o žádnou privatizaci České televize neusiloval. Jiří Hodač může být také jen obtížně obviňován z korupčních praktik a arogance ODS a z všeobecně neuspokojivého stavu české politiky a ekonomiky.


    Odpověď Milana Cihláře:

    Pane Čulíku,

    děkuji Vám za vaši reakci. Mrzí mě však, že jste si z mého výlevu vybral pouze zmínku o Vašich více či méně těsných (nebo ne/přímých) vazbách na pana Kytku a paní Bobošíkovou, což v něm jistě nebylo to nejpodstatnější. Ani jsem se nevyjadřoval k jejich novinářským kvalitám. Na tom bych tedy nebazíroval.

    V kauze Česká televize však všichni členové nově jmenovaného vedení prokázali především své manažerské nekvality a nedostatek soudnosti i dalších nezbytných předpokladů pro výkon funkce, na níž tak nepochopitelně tvrdošíjně lpěli nebo lpí. Na tom bych tedy rozhodně bazíroval. U paní Bobošíkové to dokonce vypadá (a to už od její žádosti o místo v Hospodářském zápisníku ČsT v roce 1989) na její zarputilou snahu za každou cenu si urvat vedoucí místo v televizi. To mi připadá až patologické. Jak říká jeden můj kamarád: "Na to je určitě nějaká diagnóza" (údajně schizofrenie). A to nehovořím o podivné roli jejího manžela v celé záležitosti. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se našeptávač Bobošík, kterého bych si jako koncesionář určitě v televizi platit nechtěl.

    Abyste správně rozuměl záměru mé první reakce: nesnažil jsem se argumentovat, co je pravda. Pravda je velmi relativní. Já jsem se pouze snažil reagovat na ta tvrzení z Vašeho článku, která mě rozhořčila, neboť je považuji za jednostranná, zaujatá, demagogická až nehorázná, což jsem pak metodou volných asociací dále rozvíjel.

    Souhlasím s Vámi, že každé tvrzení je nutno podložit. Někdy však také stačí pouze náznak nebo zjevná souvislost. A pokud obecně tutéž věc tvrdí nezávisle na sobě více lidí, zakládá to s velkou pravděpodobností pravdivost takového tvrzení. Mimochodem, byla všecha tvrzení ve vašem článku podložena fakty?


    Poprava dvaceti sedmi českých intelektuálů

    Jan Paul

    Pane Čulíku, myslím že to chce také trochu poezie :

    Poprava dvaceti sedmi českých intelektuálů

    Ó národe český pohleď na ně,
    jak v jednotném šiku vyvolených jdou,
    a v těžké zbroji osvědčených hesel k boji,
    i s těmi cizáky z Anglie - se zvou.

    Tak náhle, bez uzardění riskují svou čest,
    co naplat, za všechny občany tu stojí,
    je přece věcí veřejnou mít ruce ztvrdlé v pěst,
    a Hodačovci - ach, nechť ti se hlavně bojí.

    Už zase věrní houfují se v pevný roj své vize,
    je to jen dvacet sedm českých pan a pánů,
    za pošlapané ideály naší České televize,
    na barikádách pravdy, výkvět intelektuálů.

    to skromný herec, umělec, klaun a muzikus,
    na mediální pranýř zneuctěné svobody tě volá,
    jak můžete myslet na své prachy - takový hnus,
    teď školu demokracie politici dostanete zdola.

    Ó národe český, jsi dojat tak pohleď na ně,
    jak za tvoji svobodu hrdě na kolbiště jdou,
    vždyť oni tě přece nikdy nevolali marně,
    jsou rozumem, duší i  pravdou tvou.
  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|