Co je nového v České republice

"Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

Viz o tom v BL zde. (JČ)

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Martin Stín

Objektivni zprava vsak zni tak, ze vznik tohoto vysilani vyprovokovali "povstalci", kteri si privlastnili zarizeni Ceske televize a povysili se nad legalni vedeni, parlament a vladu do ulohy mluvcich a ideovych vudcu naroda v boji za svobodu slova.

K tomu, aby relace mela charakter vyvazeneho zpravodajstvi, chybelo stanovisko legalniho vedeni. Odvysilana relace je dobre mirenou strelou. Ctyri miliony korun jsou penize, ktere si vetsina divaku anarchovize ani neumi predstavit.

Predstava hrisne vyplytvanych velkych penez je obzvlast vhodna na zaslepeni pohledu ceskeho malomestaka. Podil anarchoviznich "povstalcu"na skode, zpusobene koncesionarum, vsak relace milosrdne zastrela a vrhla vsechnu odpovednost na nebohe obhajce legality.

"Povstalci" ukazali v ciste podobe, jak si predstavuji nezavislost Ceske televize a svobodu slova. O tom, co se bude vysilat, a jak to ma vyznit, by mela zrejme jednou provzdy zcela nezavisle rozhodovat hrstka samozvancu.

Beda tomu, kdo se jim postavi do cesty. Postvou proti nemu verejnost a znici ho. Nikomu, kdo se jim znelibi,nedaji moznost obrany. Budou vladnout nad nasim vedomim a svedomim, diktovat nam, co si mame myslet o  svete. A to, co predvadeji svetu od 17.prosince 2000, zopakuji, kdykoli se jim zlibi, protoze neni v tomto state nikdo, kdo by je umel zastavit.

Relace "Tady a ted" z 23.ledna dokladuje, ze je nutne, aby byl kolektiv zpravodajstvi anarchovize rozehnan. Lide, kteri takto svevolne nakladaji s  informacemi a majetkem, ktery jim nepatri, jsou nebezpecim pro spolecnost. Dovolit, aby pokracovali v cinnosti je totez, jako amnestovat vraha a vratit mu pistoli, kterou zabijel.

Ludvík Vavřina

pri sledovani boje o CT jsem si vsiml jednoho. Urcite nejvyraznejsi postavou je pi.Bobosikova. Jeji psychicka odolnost je neuveritelna. Musi byt vystavena obrovskemu tlaku ze vsech stran, presto se jeste nezhroutila. Opravdova zelezna lady (nikoli Zelezneho). Zrejme se minula povolanim, mela delat politiku a nejaky "Sarajevsky atentat" by ji prilis nerozhazel a nepotrebovala by delat shromazdeni s placicim manzelem apod.

Nedelam si iluze, v CT probiha valka a jak je znamo, valka neni zadna hra, ta nema zadna pravidla. Boj je veden velmi nevybirave, v bezohlednosti jasne vedou stavkujici. Osobni bobo-invektivy jsou jen lehkym zatahanim za dres v odvetu za prerazenou nohu. Zda se mi, ze situace dospela do okamziku, kdy nebude vitezu, jen porazenych.

Vybavuji se mi slova z Neviditelneho psa, kde bylo jeste pred povstanim psano, ze CT je postizena tezkou nesvistidou a NATO by nam prokazalo dobrou sluzbu, kdyby celou instituci srovnalo se zemi. Je docela mozne, ze pomery v CT jsou jiz nejaky cas takove, ze reforma neni mozna. Firma je prilis velka a osobni vazby jsou huste a pevne. Rozetnout tento gordicky uzel sluzeb a protisluzeb uz nejde (kez bych se mylil).

Martin Stín

Nejviditelnějším dokladem slabosti ducha lustračního zákona je působení ve významných veřejných funkcích jednoho z mužů, zápisem v "Cibulkových seznamech" uvržených mezi podezřelé ze spolupráce s STB, a jeho trvalý výskyt při závažných veřejných jednáních. Občas k nám promlouvá na masových shromážděních, jedná o důležitých věcech s vládou, zasedá v zastupitelském sboru, jindy šíří pochybná moudra z televizní obrazovky. V "Cibulkových seznamech" je zapsán s krycím jménem "Farkaš" a evidenčním číslem 210812 512. Je to Richard Falbr. On sám o sobě říká, že s STB neměl nic společného a do "seznamů" se asi dostal proto, že vyučoval jazyky na škole ministerstva vnitra.

Neznám nikoho, kdo by byl zapsán v "seznamech" a říkal "ano, fízloval jsem, udával jsem, škodil jsem bližním, proto jsem takto evidován." Je ale skutečně možné, že "Farkaš" je jedna z čestných výjimek, nebyl obyčejný fízl a nikoho neudal. Pamětníkům těch dob však je naprosto jasné, že člověk, který byl "prokádrován" jako natolik důvěryhodný, že směl jako učitel působit na duše žáčků-estébáků, byl prověřen "až do desátého kolena", těšil se mimořádné důvěře STB a byl spolehlivou, do hloubi duše oddanou oporou komunistického režimu. Už to by stačilo na to, aby se od něj žádný rozumný člověk nenechal vést nebo dokonce svést.

Zatímco obyčejný člověk s takovým "škraloupem" v životopisem má právo jen na to, aby někde v ústraní tiše šoupal nohama, tento osvědčený soudruh stojí v čele jedné z nejmocnějších společenských organizací a dokonce na kandidátce jisté politické strany proplul do zastupitelského sboru. Je to důkaz české polovičatosti. Oné společenské organizaci nelze nadekretovat, koho si smí zvolit do svého čela, ostatně se na ni lustrační zákon nevztahuje. Ale na druhé straně nelze donutit slušné lidi, aby při jakémkoli jednání usedli k jednacímu stolu s člověkem, jehož zvolením do svého čela ona organizace plivla do tváře duchu lustračního zákona, jenž kvůli tomu bolestí přímo zavyl. Důslednost státních úředníků v uctívání ducha lustračního zákona by způsobila, že by s ním nekomunikovali tak dlouho,až by dotyčná organizace tento vřed ze svého těla tiše vyřízla. Stejně tak nikdo nenutil dotyčnou politickou stranu, aby zapsala "Farkaše" jako nezávislého na svou kandidátní listinu. K tomuto kroku ji jistě vedla víra, že s "Farkašem" získá sympatie jeho příznivců. Není známo, zda se tento předpoklad potvrdil,zato víme, že "Farkaš" ze samé vděčnosti již několikrát straně způsobil různé potíže. A je jisté, že jeho jméno rozmnožilo řady partajních protégés, kvůli jejichž předlistopadové minulosti a farizejství se voliči odklánějí k jiným adresám.

"Farkaš" výrazně zasáhl i do anarchovizního skandálu, samozřejmě proti veřejnému pořádku. Nakonec jeho nechutná tvář vzkázala s neodolatelnou „vnitráckou“ noblesou a šarmem z televizní obrazovky Věře Valterové, že bude-li hodná holčička, může až do zvolení prozatímního generálního ředitele ČT zůstat loutkovou šéfkou anarchovize. Musela by ovšem zaplatit výpalné: odstavit legálně dosazené spolupracovníky (a logicky je nahradit lidmi, určenými "povstalci") a zrušit všechny právní akty, jež by mohly v budoucnosti přivést anarchovizní teroristy před soud nebo třeba jen donutit opustit firmu, kterou svým jednáním poškodili. Možná, že "Farkaš" skutečně nebyl obyčejný fízl, ale do scénáře desinformačních akcí dle učebnic STB jeho vystupování dokonale zapadá. O tom, zda je to náhoda nebo výsledek tichého podzemního kutání "starých struktur", se můžeme jen dohadovat. Důkazy pro ani proti nejsou.

Poznámka JČ: Argumentuji, že se celá Česká republika dostala do virtuální krize s Českou televizí právě proto, že všichni berou jako fakta nejrůznější náznaky a insinuace. Měli bychom se od toho oprostit a snažit se jednat na základě faktů.

Je možné odsoudit člověka jako fízla proto, že učil jazyky na ministerstvu vnitra? Nevím. Neodvážil bych se.

Povím vám drobnou osobní historku.

Když jsem dokončil v létě roku 1977 studium anglistiky a bohemistiky na pražské FFUK, měl jsem už britskou manželku. Okamžitě po dokončení mého studia jsme zažádali o vystěhování z Československa. Sháněli jsme příslušné papíry a dokumenty (bylo jich asi 18), musel jsem se státu vyplatit a nakonec jsme z Československa odjeli 3. února 1978.

Od září 1977 do konce ledna 1978 jsem pracoval jako učitel angličtiny na Jazykové škole v Praze. Vyučoval jsem nejen jazykové kurzy v budově Jazykové školy, ale Jazyková škola vedla na kontrakt celou řadu podnikových kursů angličtiny i v různých firmách a institucích, kam jsem docházel. Jednou z těchto firem byla i Vysoká škola politická KSČ na pražské Malé Straně. I tam jsem pár měsíců docházel jednou týdně a učil dva tři papaláše jazyku anglickému. Naprosto netušili, že mám imperialistickou manželku a zanedlouho odjíždím natrvalo do kapitalismu. Projevil jsem tím kolaboraci s komunistickým režimem? Nemyslím. Těžko bych mohl odmítnout část svého pracovního úvazku na Jazykové škole s tím, že "u těch komunistů já učit nebudu". Jistě by toho mohl leckdo nyní začít využívat, že jsem jistě musel být u Stb". Soudnost a střízlivost by však ve všech případech, kdy nejsou známa fakta, měla být na místě. Jinak se dostaneme do horečnaté virtuální reality šílených vizí - ztráta styku se skutečností může ohrozit jen nás samotné.

Jan Novotný

V prvnim clanku BL uvadeji, ze "Dušan Chmelíček se zdiskreditoval svými vazbami na šéfa společnosti Sazka Aleše Hušáka a s jeho souhlasem se pokusil potlačit vysílání kritické reportáže ostravského studia Klekánice o této společnosti."

V druhem clanku pak BL pisou, ze "Sazka umisťuje v České televizi značný počet reklam a je pro ČT tedy významným zdrojem příjmů. Ředitel Chmelíček byl několikrát ve styku s ředitelem Sazky Alešem Hušákem, před vysíláním mu odvezl kazetu s inkriminovaným pořadem před vysíláním a pokusil se pořad zakázat. V důsledku protestů, které vyvolalo zrušení vysílání pořadu k původnímu datu, se program vysílal později. Celá epizoda Chmelíčka zdiskreditovala,"

Podle mne je to presne naopak: Cela vec se Sazkou svedci o Chmelickove velke odvaze tu reportaz odvysilat. Na Nove by to vubec nebylo mozne. Ja to chapu jako jeho snahu byt objektivni a dat sanci Sazce se k veci vyjadrit s vedomim toho, ze se jedna o vyznamneho inzerenta, ke kteremu je nutne se chovat obzvlast korektne.

Taky je mi jasne, ze tunelovani CT je hotova vec (jako jinych instituci), ale je tu jedna podstatna vec: zadavani vyroby umeleckych poradu je v hladinach stovek tisic az desitek milionu korun. Ohrozeni Sazky ma hodnotu desitek az stovek miliard korun (tedy v rozmeru casti narodniho hospodarstvi, ktere financuje a ovlivnuje).

Tady je podle me zakopany pes. Priciny krize v Ceske televizi spocivaji v odpovedi na otazku: Proc byl odvolan reditel Chmelicek? Podle Rady CT zejmena proto, ze odlozil vysilani reportaze popisujici zpusoby hospodareni firmy Sazka. Jsem presvedcen, ze skutecnym duvodem bylo to, ze si tuto reportaz vubec dovolil odvysilat a tim slapl na jedno z chapadel "nasi" chobotnice. Nechapu, proc televizni rebelove tuto skutecnost nezduraznovali, protoze tim prisli o vyznamnou cast svych sympatizantu.

Culik dale pise, ze "jako důkaz Hodačovy údajné 'závislosti na ODS' je často uváděno, že Hodač odvolal Romana Proroka, nepříliš dobrého moderátora nedělního diskusního pořadu V pravé poledne v důsledku nátlaku Václava Klause. Ve skutečnosti Hodač Proroka odvolal, protože se nepřipravený Prorok nechal v jednom velmi špatném pořadu V pravé poledne tvrdě urážet Václavem Klausem i Milošem Zemanem."

To je, s prominutim, nesmysl. Prorok byl zdaleka nejlepsi a nejostrejsi redaktor v cele historii diskusnich poradu CT. To, ze se nechal urazet, svedci o naproste prevaze sprostoty tech dvou politiku nad sebevedomim Proroka. Prorok nebyl na takovou sprostotu pripraven, ale to nesnizuje jeho kvality jako moderatora.

Uzavru relativizujici poznamkou: Pri hodnoceni spolecenskych udalosti si uvedomme, ze se nikdo nikdy nedovi, kde je pravda. Nikdo neni schopen objektivne zhodnotit, jestli motivace ucastniku byla poctiva ci nikoliv a nekdy ani oni sami to nevedi. Kazda spolecenska udalost je vysledkem snazeni mnoha lidi a pri pohledu nazpet nikdo z nich nedokaze odhadnout svuj podil na tom, co se stalo.

Poznámka JČ: Výše publikovaný článek mě hluboce deprimuje, protože svým způsobem - neprecizního - uvažování znovu a znovu dokazuje (takových dopisů přichází víc), jak lidi dělají své závěry na základě nepodložených dohadů, "názorů", drbů a insinuací. Velmi tomu jistě napomáhá představa, od začátku devadesátých let v ČR šířená některými destruktivnějšími českými komentátory, že žádná "pravda" (tj. spolehlivá fakta) neexistuje a každý si může nepodloženě plkat, co chce - všechny "názory" mají stejnou hodnotu.

Tak zaprvé: ten, kdo považuje Romana Proroka za dobrého moderátora, zřejmě v životě neviděl pořádnou televizní diskusi. To, že byl Prorok nahrazen moderátory horšími, je jiná věc.

Všechno, co je uvedeno ve dvou článcích Jana Čulíka, na něž výše pan Novotný poukazuje, je podloženo fakty. Epizoda o odvolání Romana Proroka je zdokumentována z několika nezávislých zdrojů. Britské listy o ni psaly např. zde. Rozbor jednoho V pravého poledne Romana Proroka je např. zde, zde je možno nad kompletním transkriptem jednoho pořadu V pravé poledne posoudit, jakým chaotickým slovním průjmem tento pořad pod vedením Romana Proroka býval, zde se Roman Prorok před kritikou BL hájí a zde je odpověď Jana Čulíka.

Stejně tak je stoprocentně dokázáno, že Dušan Chmelíček odvysílání Sazky bránil a byla odvysílána nakonec víceméně proti jeho vůli, až poté, co jeho zákaz reportáž odvysílat vyvolal veřejný skandál. Chmelíček měl vazby na Aleše Hušáka, šéfa Sazky. Chce-li pan Novotný tvrdit, že Chmelíčka odvolala Rada ČT za to, že reportáž o Sazce byla nakonec proti jeho vůli odvysílána, přestože Chmelíčka Rada ČT opakovaně veřejně kritizovala, že reportáž potlačil, ocitáme se obávám se v oblasti poněkud chorobné paranoie. Do oblasti zdravého rozumu bychom se vrátili, kdyby pan Novotný kromě spekulací v této věci předložil ověřitelná fakta. Jinak nemá smyslu se spekulacemi zabývat.

Podrobnosti o případu Sazka najdete v Britských listech zde, zde je exkluzivní recenze zakázaného pořadu, který BL získaly dávno před jeho vysíláním, zde,zde, zde je stížnost na ředitele Chmelíčka v souvislosti s pořadem o Sazce, zde je velmi závažný rozhovor s tvůrcem pořadu o Sazce, reportérem Jiřím Ovečkou, o zákulisních machinacích v ČT ohledně jeho pořadu a zde je závěrečná analýza k celému případu. - Jsou to všechno informace a fakta dávno zveřejněná, i když nekvalitní české sdělovací prostředky se je neobtěžovaly komunikovat dál širší české veřejnosti. Takže pak vznikají nepodložené, horečnaté spekulace, v nichž se s vážnou tváří tvrdí, že 1 +1=3.

Jan Suchánek

Milan Šmíd: Protože by z tohoto trhu zmizelo neco, co komercni televize nejsou schopny trznimi mechanismy vyprodukovat.

Je mi smutno, že i tak silné osobnosti jako pánové Čulík a Šmíd, schopní odolat módnímu většinovému názoru, jsou tak zaujati proti komerčnímu tím též soukromému. Ve svém důsledku je to ale totéž jako u oné většiny.

Klíči se nezvonilo kvůli kapitalismu ale socializmu bez komunistů!

Nikdo dodnes nepřiznal, že v prvé řadě socialismus zbankrotoval a do konce výprodeje si to asi nepřiznáme. Byly diskuse jak mohli Rusové přeskočit buržuasní revoluci. Je otázkou zda nejsme vráceni také před ní?!

Jsou Američané horší než Angličané, když nemají BBC? Kolik lidí dává přednost BBC World před CNN? Sám jsem byl šokován při své první konfrontaci jak je americká komerční televize dobrá. Stačilo mi k tomu sledování reakcí na presidentskou zprávu o stavu unie a diskuse nad sociálními otázkami na kanálech specializovaných na černošskou populaci.

To však není správný směr diskuse. Ptejme zda můžeme vůbec mít veřejnoprávní televizi! Závěr mé soukromé analýzy proč jsou naše média tak špatná, sleduji víc ekonomické redakce, jsem dospěl k závěru, že není trh pro kloudnou myšlenku. Ze socialismu jsme vyšli potrestáni zmatením jazyků. Terminologie a myšlenková schemata se vůbec do nové doby nehodila. Příkladem nechť je dodnes neuochopený pojem "corporate governance". Kdo by to konzumentům připomínal, ten by skončil na okraji zájmu a ti kvalifikovaní nepotřebují média v češtině.

V nejistotě nové doby se mediátoři opírají o tradované názory své úzké stále se střetávající skupiny. Navíc skuteční "decision makers" potřebují, aby panoval chaos iniciovaný mediátory a tím byla odvedena pozornost od miliardových kapitalizací vlivu, tj. od procesu, kdy ti, co měli dřív vliv, se mají dostat k majetku.

Pokud bychom překonali uvedené, nepřekonáme problém řiditelnosti veřejnoprávní televize. Příklad Británie je nesmysl, protože tam se do řízení BBC přenáší kultura korporativního řízení ze společnosti a panuje tam tradice preference vyhýbání se riziku osočení za kolizi s desaterem či morálními očekáváními při předpokládaném slušném existenčním zajištění radních již před jejich volbou. Z osobní mnohanásobné zkušenosti mohu dosvědčit, že pokud téměř kdokoliv zastupoval při správě majetku zájem cizích osob, končilo to korupcí.

Jde o vyřešení problému jak řídit prostřednictví pouze práva volby a odvolání 5 miliardový obrat. Nemůžeme se smířit s tím, že je to nad schopnosti chápání téměř všech zúčastněných. Možná, že u nás není nikdo komu je odpověď známa. Model představenstvo řídící generálního ředitele v průmyslu zcela neuspěl! Dovolím si prezentovat jen několik postřehů:

Rada:

Pravděpodobně se uplatní jeden ze tří modelů:

Ředitel:

Kdo mi nevěří ať mi to vyvrátí třeba na známém modelu odpolitizované SAZKY nebo příkladu senátor ze zákona trestně odpovědného za neplacení dluhů a medajlováného na hradě.

Milan Šmíd

Je mi lito, ze jsem byl osocen ze zaujeti proti komercnimu, soukromemu.

O tom, ze prichod komercni televize na ceskou televizni scenu jsem povazoval a dodnes povazuji za prinos a obohaceni teto sceny, mam dostatek dukazu ve sve publicisticke cinnosti, nebo i v diskusich s  panem Culikem z roku 1997 (cast z nich umistil do prvni knihy svych sebranych spisu).

To, co jsem kritizoval, byla neodpovednost a hrabivost Vladimira Zelezneho, ktery odmital za to, ze ziskal cast spolecneho statku (frekvence k vysilani) zcela zdarma, plnit sve sliby o reinvesticich zisku do domaci tvorby, odmital sledovat ve sve cinnosti tez jine nez ziskove cile. (viz licencni podminky atd.atd.).

Na svem tvrzeni, ze komercni televize nejsou U NAS (a ve velke casti evropskych zemi) schopny vyprodukovat takovou nabidku, ktera by nahradila vypadek nabidky tzv. verejnopravni televize, trvam. Prave proto, ze to ma cosi do cineni s ekonomickym myslenim a trhem.

Srovnani s USA neni dobrym srovnanim. Komercni televize v USA nabizeji rozmanitost poradu a kanalu proto, ze se mohou spolehat na  obrovsky jednojazycny trh, ktery je schopen vygenerovat financni zdroje nejen pro vetsinovy trh, ale i pro niky mensinove poptavky. Navic tato komercni televize produkuje - diky sve sobestacnosti - narodni televizni kulturu.

Problem Ceske republiky a mnoha dalsich evropskych zemich je v tom, ze takovy trh za soucasnych podminek zde neexistuje. Siroke spektrum plnoformatovych a tematickych televiznich kanalu nikoli ve zcela importovane, ale alespon castecne take v narodni verzi jsou dnes schopny v Evrope na komercnim zaklade vygenerovat jen velke trhy, zcela konkretne, UK, SRN, Francie, Italie a Spanelsko.

Ostatni zeme maji na vybranou. Bud si prostrednictvim zvlastni dane budou predplacet vlastni televizni kulturu, nebo to vzdaji a spokoji se s  tim, co dnes predvadi TV NOVA a TV Prima. Ja nerikam, ze je to spatne, ale domnivam se, ze je to malo.

Koneckoncu i ty velke trhy si stale drzi svoje televize verejne sluzby a  podpora takovym organizacim je dokonce soucasti politiky EU. Ale to bych zabihal do podrobnosti. Pokud vas tato problematika zajima, prectete si nektere z mych referatu, treba na teto adrese: http://www.louc.cz/louc7.html#prdual.

Jinak k problematice radnich a jejich pravomoci se vyjadruji v poslednim vydani Louce www.louc.cz, v komentari ke vcera prijate novele zakona.

S Vasimi postrehy o stavu ceske spolecnosti jinak souhlasim. Myslim si vsak, ze by se to nemelo vzdavat. Situace neni zase tak zoufala. Vede me k tomu muj bezprostredni styk s mladymi lidmi. Ne vsichni se nechaji zkorumpovat.

Václav Pinkava

Zákon o provozu na pozemních komunikacích obsahuje zmeny, z nichz nejzavaznejsi je zcivilisovat prechazeni chodcum.

Nejzavaznejsi proto, ze jim jde o zivot.

Jak se dalo ocekavat, uvedeni zakona v platnost v zimnich mesicich, BYLA OBROVSKA CHYBA.

Zijeme v zemi, kde "zebra" v zime neni leckkde oznacena jinak nez pokryvkou snehu, kde chodci nechapou, jaka je brzdna draha vozidla, zejmena na naledi.

O neohleduplnosti ridicu ani nemluve.

Pritom jde o zakon, ktery je tak remeslne lajdacky, ze nuti i cyklisty aby svitili jako jina 'vozidla' v zimnich mesicich i ve dne. (Nastesti se na bicyklu pohybuje v zime malokdo.)

Snaha na posledni chvili zakon stahnout o dalsi rok byla tedy pochopitelna, aby byl alespon cas dopracovat doprovodnou vyhlasku, tp://hyperion.hyperlink.cz/zakony/Vyh1.htm , ale porad slo o snahu uvest zakon v platnost k magickemu datu 1 ledna. Proc?

Rozumne by prece bylo spustit takovy zakon koncem jara, mezitim upravit prechody a informovat verejnost.

Dalsi zajimave odkazy:

http://www.mfdnes.cz/mfpraha.asp?c=020mfpraha_1_3

http://www.pohoda.cz/clanek.php3?id=176

http://www.uamk-cr.cz/cz/besip/info2000/B2000-152.htm

http://pes.internet.cz/clanky/4515_11_12_0.html

http://pauza.cz/r-art.asp/ID=1681

http://www.cot.cz/archiv/00_10/10_koment_1.html

http://www.novinky.cz/Index/Styl/4738.html

Karel Dolejší

Menší potíž bude patrně v tom, že tento styl vysvětlování se na aféru Pilip vůbec nehodí. A navíc: Češi jsou poměrně nevelkým národem, který sotva kdy bude provádět vlastní velmocenskou politiku, takže si “běžnou politickou prasečinu” mohou beze všeho odpustit – nic na ní totiž nevydělají. Mají naopak zájem na tom, aby mezinárodní pravidla platila pro všechny stejně, protože může nastat chvíle, kdy se jich proti něčí “prasečině” budou sami dovolávat.

V každém případě děkuji za hypotézu, že organizace Freedom House, založená v roce 1941 Eleanor Rooseveltovou, sleduje pouze “výhodné politické řetězce”. S tím, pokud vím, zatím nikdo z páně Pilipových obránců nevyrukoval. Je ovšem fakt, že deklarace typu “one of Freedom House's most important missions will be to engage the business community and international financial institutions in a discussion of the important links among political freedom, economic liberty, and prosperity”, které lze najít na jejich stránce, mohou samy o sobě vyvolávat určitá podezření…

V každém případě děkuji panu Ročkovi, že mne coby naivního idealistu poučil o tom, co jsou to lidská práva. Ještě větší zásluhu by si však mohl připsat, kdyby vyškolil i naše ústavní právníky, kteří z čiré nevědomosti nadřadili Listinu základních práv a svobod veškerému zákonodárství.

Jiří Svoboda

Milý Mirku,

sleduji s rostoucím nepochopením čím dál nešťastnější reakce KSČM, ale i reakce Tvé osobně na zadržování poslance Pilipa a pana Bubeníka na Kubě. Vylučuji, že by ses byť na vteřinu zabýval myšlenkou, že zadržení občané spáchali kriminální čin - kvalifikace, kterou předložil kubánský prokurátor je zřejmá a má politické pozadí (ba dokonce i popředí).

Kuba je jedním z mála států, kde neformální styk s občany, kteří nesdílejí oficiální ideologii a uvažují o vývojových alternativách společnosti, je kriminalizován. Není vůbec podstatné, odkud naši občané, věznění na Kubě, přiletěli. Není podstatné, zda těm, s nimiž se setkali, přivezli nějaké peníze, počítač nebo knihy. Civilizovaný demokratický svět uzvává takovou činnost za standardy (výjimku ovšem tvoří drogy a špinavé peníze).

Na zadržované osoby mohu mít jakékoli osobní názory; mohu k nim mít jakékoli osobní antipatie, přesto je mou i Tvou povinností udělat vše proto, aby byli urychleně propuštěni a vrátili se domů. Jednání KSČM s charge d´affair Kuby jsem chápal jako hledání efektivního mostu, který by skrze Vaše dobré styky umožnil zrychlit komunikaci s kubánskými úřady o propuštění. Reprodukovat však nějaká obvinění proti uvězněným po setkání se zmíněným kubánským diplomatem, je politicky hloupé a diletantské. Budete- li se opět podivovat nad ostrakismem a izolací, v nichž působíte, tímto krokem tento stav účinně prohlubujete.

Ti, kteří jsou dnes vězněni na Kubě, jsou především našimi spoluobčany a můžeme si být stoprocentně jisti, že neudělali nic, co by překračovalo ve standardních demokratických zemích, jakou se chceme stát i my, běžné normy.

Nechce-li pan Castro vytvořit a zejména utvrdit v ČR představu, že jeho stát je diktaturou, kde se nerespektují základní lidská a občanská práva, musí z této nepěkné inscenace spěšně vycouvat. Má-li na něj KSČM vliv, sdělte mu to! A pohrozte zmrazením vzájemných styků!

Promiň, že se Ti pletu do Tvé kompetence, namám na kibicování žádný nárok, protože už 7 let nejsem členem KSČM, ale chvíli jsem mezi Vámi pobyl a vím, jak snadno se dělají nevratné chyby.

S pozdravem

Jiří Svoboda, režisér

František Roček

V souvislosti s "kurdským fenoménem" není bez zajímavosti upozornit na několik dalších vrstev problému.

Turci (čti nacionalisté čti pragmatici) se obávají, že udělení autonomie Kurdům odstartuje lavinu dalších požadavků stupňující se až k vytvoření samostatného státu, který by podobně jako "albánský syndrom" přerostl hranice a do Kurdistánu by bylo nárokováno také území v Iráku, Sýrii, Iránu a pár hektarů za hranicemi bývalého Sovětského svazu…

Aneb každý vzbouřenec, pokud jeho jednání není plně defenzivní (u Kurdů není, protože se opírají o relativně nevypočítatelný potenciál zvaný humanistický jemnocit zbytku světa), vede ke stupňování nároků až na hranici razantního odporu pomocí tlaku zvenčí, který druhou stranu uvádí do stejně nevýhodné pozice jako byla předtím, čili nechtějí povolit autonomii, v druhém kole nechtějí autonomním Kurdům dovolit nezadatelné právo na Kurdistánský stát a černý Petr je stále jen na fezu tureckých zlotřilců.

Toto schema je obecné. Uplatňovalo se např. ve sporu o Matiční ulici, kdy jakýkoli vstřícný krok tamní radnice eskaloval další požadavky "vzbouřenců". Podobně eskalovaly požadavky vzbouřenců na televizní Kafkárně.

Ve vztahu k ČT se přitom nezabývám tím, kdo měl či má pravdu, protože televizní parketa mi je hluboce a široce lhostejná, neb jsem nedivák a dodnes vlastním kromě rodiny a psa černobílou televizi, neboť mimo zpráv (ještě k tomu jukaných nejméně ze třetiny v hospodě) se takřka na nic nedívám...

Poukazuji na obecný princip eskalace požadavků, který např. v případě Izraele, nakonec po určitém klidovém období, pravděpodobně skončí likvidací izraelského státu.

Bez ohledu na prvotní příčiny, přítomný samohyb požadavků je tlakem, který se zvládá velmi obtížně. A čím větší počet lidí je do něho zainteresován, tím jeho tlak a setrvačnost má větší vliv na "hrnutí přítomnosti" bagrem požadavků. Z tohoto hlediska je (jistým způsobem?) náš mikroproblém ČT jen laškovným popěvkem…

Zdeněk Štefek

Pro své vlastnosti, vysoké atomové číslo (92) a vysokou hustotu se používá ještě na štíty před gama radiací (DUCRETE od INELu), pro vysokou hustotu a nízké náklady jako letecká protiváha.

V 70. letech se v USA začalo zkoumat použití kovů z ochuzeného uranu na tankovou zbroj a v penetrátorech kinetické energie, do leteckých kanónů. Vyhovovaly materiály jako tungsten a právě OU (ochuzený uran), tungsten se musel ale dovážet z 50% z Číny a měl některé horší vlastnosti…

Munice z DU se postupně objevila v US Army, US Marine Corps, US Army obsolete, US Aur Force i v US Navy, např. pro tanky M1A1 Abrams, letecké stroje A-10, Harrier II atd. Střely z ochuzeného uranu jsou určeny především k ničení tanků, obrněných vozidel a bunkrů.

Postupně začalo OU munici používat 17 států - Británie, Francie, Rusko, Řecko, Turecko, Izrael, Saudská Arábie, Bahramy, Egypt, Kuvajt, Pákistán, Thajsko, Jižní Korea, Taiwan a další, všichni odběratelé znamenají enormní zisky pro americké zbrojařské koncerny.

První vojenské použití munice z ochuzeného uranu byla v boji poprvé použita během Války v zálivu v roce 1991. Americké letadla A-10, americké tanky M1A1 Abrams a britské Challengery pálily střely z OU se smrtícím výsledkem. Z 3.700 zničených Iráckých tanků bylo více než 1.400 zasaženo OU municí. Z 2.058 amerických tanků mělo 654 těžkou zbroj z ochuzeného uranu. Celkově se na území Iránu dostalo 305-340 metrických tun ochuzeného uranu.

Během Války v zálivu se objevilo několik zajímavých incidentů, které dokládají, že oficiální prohlášení o bezpečnosti OU munice nebudou zřejmě úplně v pořádku. Na konci operace Pouštní bouře byly poškozené a zničené dopravní prostředky sesbírány do Saudské Arábie. Po 3 týdnech po příjezdu prvního prostředku byly měřeny všechny umístěné tanky radiologickým týmem Geigerovým počítačem. 29 z 200 vozidel bylo radioaktivních (např. 6 M1A1 Abrams tanků a 15 M2/M3 bojových vozidel Bradley zničených vlastní palbou, 6 M1A1 Abrams tanků zničených municí z ochuzeného uranu hořících v boji atd.). Zkušební tým ignoroval předpisy a pokračoval ve zkoumání bez ochranných prostředků. Mnohým z tohoto personálu to později způsobilo vážné zdravotní problémy…

V červenci 1991 začal hořet sklad munice a paliva v Kuwaitu. Během 6 hodin různých explozí a 18 dalších hodin menších požárů bylo poškozeno a zničeno 6400 kg OU penetrátorů a 102 dopravních prostředků. Velitelé byli Radiačním kontrolním týmem varováni před hrozbou hoření ochuzeného uranu, ale varování nedbali a v čistících operacích celý týden jejich vojáci nepoužívali nadále respirační masky ani ochranné oblečení; dokud nepřijel Radiační kontrolní tým.

Siegwart - Horst Guenther, německý vědec a profesor Infekčních nemocí a epidemiologie na Bagdádské univerzitě, si s sebou do Německa přinesl projektil z ochuzeného uranu, který našel v Iráku. Projektil byl sebrán německou policií a umístěn do olověného kontejneru…

V manuálu US Army jsou dělníci, kteří s OU pracují, stejně jako dělníci, kteří vyrábějí OU penetrátory, označeni jako radiační dělníci. Jsou přezkoumáváni osobními dozimetry. Avšak personál užívající OU munici jako radiační dělník klasifikován není. Individuálně mají všichni nosit ochranné oblečení chránící kůži před prachem OU a respirační masky, pokud pracují méně než 50 m od vozidel obsahujících OU…

Jak již bylo řečeno, OU má sice nižší množství beta a gama radiace než přirozený uran, ale i tak znamená velké ohrožení lidského zdraví, obzvláště pokud je inhalován uranový prach, který vzniká právě při explozích OU munice.

Krátkodobým efektem OU je tedy poškození těžkých kovových iontů, což znamená likvidaci např. tanků, dlouhodobým efektem je pak však rakovina. Pokud je např. vystavena uranu těhotná žena, má to vliv i na vrozené vady dítěte.

Zprávy světových zdravotních organizací uvádějí, že v jižních částech Iráku byl pozorován přírůstek rakoviny proti předválečnému stavu o 4%, včetně velkých výskytů dětské leukémie a lymficitidy. Výskyt vrozených vad v Iráku vzrostl z 8% před válkou na 28%. Rakovina vzrostla o 56% v Al Basrahu, o 183% v Al-Qadisyahu a o 350% v Al-Muthannu.

Postupně vyšlo najevo, že 400.000 veteránů z Perského zálivu bylo potencionálně kontaminováno ochuzeným uranem. 67% dětí z 60.000 nejhůře postižených veteránů je podle laureláta Nobelovy ceny míru dr. Sildera těžce nemocných a mnozí trpí vývojovými vadami, jako jsou nevyvinuté čelisti, deformace čelních orgánů, obličeje a deformace končetin. Kalkulace založené na známých faktech o OU munici ukazují, že za 5 dní války, za 20 minut denodenního vystavování se ochuzenému uranu může voják absorbovat značné množství uranu, aby překročila jaderný limit uranové toxicity.

Nespočetně veteránů trpí za své působení v Iráku od roku 1991 tzv. “Symptomem války v zálivu”, projevující se např. bolestmi svalů a kloubů, špatným imunitním systémem, neurologickými poruchami, ztrátou paměti, chemickou senzitivitou a dalšími symptomy. V roce 1996 konečně americký Výbor vládních reforem a přehledů potvrdil, že tento symptom vznikl mimo jiné i na základě účinků toxicity OU.

Jak víte, byla v Iráku i česká jednotka. Dovolte mi citovat Jána Való, bývalého velitele československé protichemické jednotky v Iráku, z rozhovoru, který měl s redaktorem Mladé Fronty Dnes 25. dubna 2000:

“Munice je nebezpečná, protože se v okamžiku výbuchu uvolňují do vzduchu radioaktivní látky s mnohasetletým poločasem rozpadu. Pokud se někdo těch zplodin nadýchá, může dostat rakovinu plic. Je přesvědčen, že se jedná o zbraň hromadného ničení, munice z ochuzeného uranu lze srovnat s jadernou pumou, která je v milionech kouscích rozdrobena na obrovském území.”

“Z 200 chlapů, kteří tvořili protichemickou jednotku, trpí prokazatelnými zdravotními problémy asi třicet veteránů. Jeden už zemřel na neobvyklý typ rakoviny, druhý onemocněl rakovinou vnitřností.” “Spojenecké velení nás nevarovalo.”

Další kritika použití uranových střel se ozvala i z místa bývalého vedoucího projektu Pentagonu pro testování uranových střel Douga Rokkea, který v letech 1994 - 97 vedl pokusy s používáním této munice v nevadské poušti. Rokke se domnívá, že radiační dopady používání uranových střel jsou natolik závažné, že by střely neměly být považovány za konvenční munici. Vedení NATO výhrady kritiků odmítlo s tím, že vliv 238U není horší než při použití jiných těžkých kovů a že radiační zátěž je nevýznamná. Tato tvrzení do jisté míry popírají nedávné informace makedonských vědců z Přírodovědecké fakulty univerzity ve Skopje. Podle jejich pravidelných měření se radioaktivita ovzduší zvýšila v Makedonii za poslední měsíc zhruba trojnásobně. V dubnu 1999, 8 let po Válce v zálivu, navštívil naftová pole severně od Kuvajtských hranic Scott Peterson, americký reportér.Naměřil radiační úroveň 35´ nad pozadím v místě bitev a 50´nad pozadím nad tanky zasaženými OU municí…

V roce 1996 podkomise OSN pro prevenci diskriminace a ochrany minorit schválila rezoluci, v které apeluje na všechny státy, aby byly vedeny cestou omezování používání zbraní hromadného ničení, mimojiné i zbraní z ochuzeného uranu. Bohužel už v roce 1999 se uskutečnila agrese NATO proti Jugoslávii. A také zde použil Severoatlantický pakt OU munici.

30mm munice z ochuzeného uranu byla sice střílena z A-10 už během války v Bosně a Hercegovině v roce 1995, ale teprve během války v Jugoslávii byla nasazena masově. Tato munice byla positivně testována na radioaktivitu. V 1500 střelách Tomahawk obsahujících až 3 kg ochuzeného uranu se na území Jugoslávie dostalo dalších 4500 kg OU.

Za 78 dnů bombardování bylo na území Jugoslávie shozeno nejméně 30 tun ochuzeného uranu jako komponentu leteckých bomb, jakoby nikdo nedbal zkušeností z Perského zálivu. Podle jugoslávské armády bylo na 100 hustě obydlených míst vypáleno 50.000 DU střel. 3.500 - 5.000 OU střel bylo vypáleno na 8 míst mimo provincii - 6 z nich v regionu Preševo a Bujanovac. Na těchto místech byla povolená úroveň radiace překročena 1.100 krát.

Ani v Jugoslávii oficiálně NATO nepřiznalo nebezpečnost ochuzeného uranu. Poprask vzbudil až finský prezident Martti Ahtisaar, který otevřeně prohlásil, že ekologická situace je tak nebezpečná, že se ani jeden finský voják nestane členem mírových sil.

Naproti tomu náčelník generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý v červenci 1999 uvedl, že i vedení české armády o použití uranem obohacené munice v Kosovu vědělo a že čeští vojáci situaci monitorují denně. Tiskový mluvčí českých průzkumníků v Kosovu Tomáš Koutník však týž den uvedl, že vojáci české roty KFOR se doposud s informacemi o možném zamoření nesetkali, že neprovádějí žádné měření radioaktivity a že rota není na něco takového ani vybavena… 22. července 1999 Jiří Šedivý uvedl, že zdravotní stav českých vojáků není vlivem uranu ohrožen…

Teprve 22. března 2000 NATO oficiálně potvrdilo, že při loňské agresi používalo uranovou protitankovou munici s radioaktivními účinky. Na zasedání Komise pro lidská práva to oznámil představitel UNEP (Program OSN pro životní prostředí) P. Haavisto. Tuto informaci dostali od NATO až po roce po žádosti… Letadla NATO shodila podle Wesley Clarka v této zprávě při asi 100 akcích kolem 31.000 kusů této munice.

A teprve v srpnu 2000 vydalo americké ministerstvo obrany zprávu o zahájení bezpečnostního výcviku amerických vojáků pro zacházení s ochuzeným uranem. Tím po letech dohadů nepřímo potvrdila jistou míru nebezpečnosti této látky…

Ve světle výše zmíněných okolností, které jsou jen malým úvodem do problematiky ochuzeného uranu a které mohu dále podepřít rozsáhlými výzkumnými materiály renomovaných světových institucí, se před českou vládou a veřejností objevují následující otázky:

Na stránkách techno.cz svědčí Daniel Kafka:

Za sebe musím říci, že :

a) číslo infolinky jsem měl z flyeru, který jsem našel na webu xxx.webz.cz a link na tento web jsem si přečetl v nějakém chatu (Matrix nebo X-chat)

b) v době, kdy jsem infolinky na web dával, tak nebyly v provozu

c) o místě konání akce a o podmínkách, jak to na akci vypadá, jsem se dozvěděl z vysílání TV Nova, ČT 1 a internetového zpravodajství iDnes

d) v té době jsem žádný kontakt s Jiřím Mudrem neměl a žádnou informaci jsem od něj, ani od nikoho jemu blízkého či známého nedostal

e) v Lipnici jsem vůbec NEBYL :)

Navíc, protože nám není osud obce Lipnice lhostejný a je nám stydno za nepořádek, který po lidech, kteří tam byli, zůstal, stáli jsme u založení občanského sdružení Lipnická Louka, jehož cílem je shromáždit finanční prostředky a darovat je lipnické radnici, která k tomu přišla jako slepá k houslím. První příspěvek ve výši 7.500,- Kč jsme již odeslali (díky všem, kteří přispěli).

Zpráva ČTK :

Policie obvinila dva organizátory loňské technoparty v Lipnici

"Obvinění věděli, že na místě nebyly vytvořeny žádné podmínky pro konání akce a že hudební aparatura i ubytování účastníků bude na cizích pozemcích, na nichž se pěstují různé zemědělské kultury. Věděli také, že při takto rozsáhlé akci bez zajištění základních hygienických standardů může dojít k porušení životního prostředí, poškození porostů, hygienickému znečištění a škodám na cizích pozemcích," uvedla mluvčí.

Oba obvinění, jimž hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až tři roky, podle mluvčí účastníky akce informovali prostřednictvím infolinky mobilního telefonu; tu zveřejnili na internetu, kde také postupně přidávali podrobnosti o místu a době konání nepovolené technoparty. Na třicetihektarovou louku u Lipnice na Českobudějovicku se loňského 28. července sjelo na nepovolenou technoparty asi 5000 lidí. Mezi zahraničními ctiteli techno hudby zde byli především mladí lidé z Nizozemska, Německa, Rakouska a Velké Británie. Podstatná část z nich zde za nepřetržitého doprovodu reprodukované hudby pobývala až do 2. srpna.

Po skončení této akce, která se konala za stálého dohledu policie, zde účastníci zanechali zničené travní porosty a téměř 11 tun odpadků. Účastníci zde neměli žádné sociální zařízení ani zdroje pitné či užitkové vody, takže louka i její okolí byly kromě odpadků bohatě posety i fekáliemi. Vlastník pozemku, společnost Konstanta Trhové Sviny, musela třicetihektarovou louku asanovat a znovu osít.

Jiří Bakala

Na závěr bych chtěl čtenáře upozornit na www.ezlin.cz, kde je nově ke stažení ppt prezentace:"Historie Baťovy nemocnice",která v r. 2002 bude slavit 75 let od svého založení http//www.inzlin.cz/bata.

Územní plánování - věc veřejná

Stavba měst

Prostor svobody je teprve nutno naplnit novým obsahem. Minulý režim prezentoval stavbu měst jako specializovanou vědeckou disciplínu, která skrytě, podle rádoby železné logiky, formovala tvář socialistických měst. Ve skutečnosti vyprázdnil myšlenkový základ územního plánování, neboť uplatňování svých rozhodnutí stavěl nad vlastní obsah návrhu. Plán sloužil jen jako podklad pro výkon moci. Jeho vlastním cílem by však mělo být vyvážené, zdravé městské prostředí. Záměnou prostředků a cílů došlo ke znevážení vlastního obsahu a smyslu plánování. Tato praxe přešla v období změny vlastnických vztahů plynule do současnosti.

Krátká exkurze do nedávné minulosti stavby měst je pokusem o obhajobu této činnosti provázející dějiny lidské civilizace, neboť v současných podmínkách je tato disciplína podceňována s poukazem na změnu charakteru společenské objednávky. V tomto ohledu jsme však o třicet let pozadu, takže příkladů hodných následování je všude dost.

Středověké sídlo a nástup průmyslové revoluce

Nástup průmyslové revoluce v 19. století způsobil rozpad ustáleného vztahu sídla a krajiny, neboť zahájil proces urbanizace, v  jehož průběhu se převrátil poměr venkovského a městského obyvatelstva. Soustředění lidí do měst se zprvu vymklo veškeré kontrole. Města opustila své hranice, spontánně vznikají nové periferie, středy byly adaptovány na podmínky nového provozu. Základy teorií plánování industriálních sídel vznikaly v reakci na problémy s živelným růstem a ubytováním příchozích mas. Nové utopické vize a humanistické koncepce se obírají představou průmyslových měst omezené velikosti, mezi jinými i návrhy zahradních měst. Souběžně probíhají velkorysé klasicistní přestavby evropských a amerických metropolí ustavující nové formy veřejných prostor jako bulvár, městský okruh, nábřeží, park, bloková zástavba apod. Beztvará periferie, směšující zařízení výrobní, dopravní, sklady a bydlení, přežívá se svými sociálními a hygienickými defekty. Období meziválečné přestavby Zlína by vyžadovalo zvláštní hodnocení, neboť je ojedinělým příkladem řízené urbanizace.

Vznik funkcionální urbanistické teorie

Nové koncepty ve druhé polovině 20.století

Podstatným rysem plánování měst ve vyspělých společnostech je otevřenost tohoto procesu vůči celému spektru obyvatel sídla. Vytvářet zvláštní informační systém pro určitou skupinu, například pro podnikatele, je kontraproduktivní, neboť vyhraněný zájem této skupiny směřuje k získání určité výhody a je doprovázen lobbováním, tlakem na hodnotový systém.

Chování v městském prostředí se řídí jinými pravidly než chování v ekonomickém prostředí. Imperativem stavby měst je harmonizace, usmíření často protichůdných zájmů a podmínek, propojení jednotlivých městských systémů do vyššího celku. Zájem občana na budoucnosti města je komplexní a jeho naplnění slibuje rozmach iniciativy a morální obrody společnosti. Hlas veřejnosti by měl být rovněž respektován při rozhodování o umísťování větších staveb a výraznějších zásazích do území . Je to žádoucí, ale i oprávněné při vědomí, jak velmi souvisí chod městské infrastruktury a institucí s finančními odvody obyvatel.

Územní plán nelze pojímat jako diagram střídavých mocenských zájmů, nýbrž jako službu veřejnosti - například v otázce odvrácení úplného rozkladu středu města dopravou a hrozícího dopravního kolapsu.

Plánování měst, urbanismus, je součástí dobových myšlenkových konceptů, má svá východiska, vývojové zvraty a cíle. S dědictvím minulosti v zádech, na prahu Evropy, nelze tuto skutečnost ignorovat. Nevratné omyly při umísťování nových staveb do území, hromadná výstavba kýčovitých domků podle regulačních plánů pořízených městem, množící se případy devastace vynikajících staveb, mechanický výkon památkové péče, pojetí nového Územního plánu města varují a ilustrují další propad kultury stavění. Soubornou vizi postindustriálního města, podrobenou veřejné diskusi, nelze nahradit hlasováním ve Stavební radě.

Zdeněk Chládek

architekt

Tomáš Pecina

1. Demokratický stát slouží občanovi, nikoli naopak. Nikdo proto nesmí být zatěžován jinými povinnostmi, než které jsou nezbytné pro fungování státu. Informace o tom, jestli si doma ohřívám vodu elektřinou nebo plynem, je intimní záležitostí mezi mnou a mým bojlerem, a úředníci statistického úřadu nemají sebemenší právo chtít takovou věc vědět. A v dotazníku jsou ještě neomalenější otázky, např. zda vlastním mobilní telefon nebo jaké je moje náboženské přesvědčení!

2. Formulace a skladba otázek vytváří podezření, že informace jsou vyžadovány "under false pretenses", pod falešnou záminkou. K čemu proboha potřebuje statistik informaci o bydlišti matky v době mého narození nebo o přesném datu mého sňatku!? Vzniká dojem, že spíš než o statistiku jde o vytvoření další databáze osobních údajů, kde si finanční úřad, popř. policie podle rodného čísla (ano, i to statistický úřad požaduje!) bude moci dohledat údaje, které nejsou nikde jinde k dispozici. Že jde o data pro statistické účely, prostě nevěřím.

3. Protože se vyplňují citlivá rodinná a majetková data, je velmi důležité zajistit ochranu dotazníků před vyzrazením údajů neoprávněným osobám i na "místní" úrovni. Už z pouhého počtu potřebných sčítacích komisařů vyplývá, že nepůjde o profesionály, ale o personál najatý k jednomu účelu bez patřičné výběrové procedury; možnost dokázat, že sčítací komisař byl zároveň tipařem pro gang bytových zlodějů, je navíc téměř nulová. Pravdivé vyplnění údajů v dotazníku je proto krajně nežádoucí i z bezpečnostního hlediska.